1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 1. května 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. liste
pledplácí ses
v Praze v alalnistn
a měkl
na vel lot
s dvojí donáškou
a nn-
Praha
6
article
sa mz ve slia l n a-
roštou:
Blerki i cia
drojí zislk
slia l můj a
9
title
Onošní čísle pro Frahu le o 20 stranách.
10
article
Valka.
Valka.
Z Londýna, 30. dubna. Ze Seulu
stihly od všech anglických zpravo-
dajů dnes zprávy, že během středy
a čtvrtka přešlo 30.000 Japoneů
Jalu a že zbytek armádního sboru
20 000 mužů přejde patrně v dnešní
noci, neboť veškeré mosty ponto-
nové jsou úplně neporušeny. Ru-
sové ustoupili zpět a nemíní dle
všeho hned se dáti strhnouti k boji.
Očekávají se však vzdor tomu s ve-
likým napjetím v Londýně zprávy
o veliké bitvě, ku které má dojíti
počátkem tohoto týdne, jak se Ja-
ponci ujišťuje.
Z Londýna, 30. dubna. (C.-B.) »Ren-
terova kancelář« oznamuje dnes
z Kaupance (Mandžursko), že sve-
dena na Jalu I. bitva. Ve čtvrtek
překročilo řeku 16.000 Japoncův
a obořili se na 30.000 Rusů, jež
měli silné postavení. Proslýchá se
že Japonci dostali dnes posily. Boj
trvá dál. Japonští střelci pobili
prý mnoho ruských důstojníků,
již jsou nápadni svými unifor-
mami.
Tatáž kancelář oznamuje dnes
z Washingtonu: Dle zpráv došlých
na zahraničný úřad z pramenů, jež
nechce jmenovati, svedena na Jalu
velká bitva, jež končila velkým
vitězstvím Japonců.
(Ostatní telefonické a telegra fické zprávy via
na straně 5.)
Valk
Ren
Rus
Japonec
Londýn
Seul
Washington
Japone Jal
Kaupance
Japoncův
11
article
Za sociální reformou.
Za sociální reformou.
Zas rozlijí se proudy dělnických organisaeí
Prahou. V prvém dnu měsíce rašení a rozvíje-
jíeího života hlásí se k žití. Stejné prapory ne-
vlají nad hlavami, protože myšlénka národnostní
nezastavila se před branami organisací dělni-
ckých, ale idea nového světa sociálnějšího, illuse
přístho budoucna na obou stranách. Ale ji
nezří v nich ani bázliví předvoj revoluce, pro-
tože veliká logika vývoje vykonala i zde své
mocné dílo. Boj se životem, postupující vzdělání
a poznání, uvědomování si povinností k národu
lámou a tříští revoluční sny a touhy. Na tro-
skách illusí vyrůstá blahodárná práce reformnl.
Nejen u nás.
Ve vývoji průmyslověm kráčela Anglie
čele Evropy. Její výbojný obchodník, šířici mo
a území své vlasti, donutil svými soutěžními
zápasy ku přerodu formy výrobní. Razil drábu
vývoje k velkoprůmyslu a prolože mohl vítězit
jen levným tovarem, donucoval továrníka k
snižování nákladů výrobních. Snížení mzdy bylo
důsledkem této snahy. A tak došlo k oněm
brůzným poměrům, jež líčí tak pravdivě a tak
přišerně slavné modré knihy, obsahující výsledky
továrních anket anglických z let třicátých minu-
lého stoletI. V nich uložena zvláště historie lan-
cushirského dělníka a z nich čerpal Engels látku
ke svému proslulému dílu o stavu pracovních
tříd anglických, aby jím budil dělnictvo své
Revoluční duch šel tehdy ulicemi rostou-
eíeh průmyslových měst a kommunistní sny,
touby po novém světě byly posilou v bojích
dne. Tehdy měl socialism úrodnou půdu v An-
glii, ti »bledí, hubení tvorové, kteři neprojevo-
vali ani sebe menší známky veselosti nebo spo-
kojeně mysli«, celou duší ulpivali na evangeliu
vlasti.
Engels
Praha
Anglie
Evropa
12
article
lepšího příští. Dnes jest lancashirský dělník
aristokratem svého stavu, který imponuje svým
vzděláním a který umožňuje svou technickou
vyspělosti konkurenční vítězství anglického to-
varu bavlněného v celém světě — socialistní
sny dávno vyvanuly z hlav. Sny kommunismu
nejsou mu dnes již ani »sváteční ideou, kterou
ve všední dny vystřidává hodně praktickou
reelní politikou opravní«, jak ještě Brentano jej
nalezal v letech sedmdesátých. Anglický dělník
jest dnes praktickým obchodníkem, klerý jde
opatrně a vytrvale za dosažitelnými cíly, který
Ipí na svém průmyslu a s ním cítí — sny
sociálních revolucí opustil. Vybojoval si svými
odborovými spolky lepší přítomno, vynutilsi
ukojování nových potřeb, sny o nových svělech
pozbyly svého lesku, illuse budoucna vykonaly
svůj úkol: dělník probudil se ke vzdělání
nalezl cesty, jak v daném rámci zlepšiti své
postavení. »Stadiu sociálních illusí již odrostl.
Kdo mu dnes vypráví o státu budouena, na
toho hledí jako na člověka, který by k němu
přijížděl koňmo s chocholem na hlavě«. To
není jen diagnosa Adlerova — celá historie
anglických odborových spolků je toho dokladem.
I jich národní sebovědomí.
Adlerův
13
article
Vývoj anglického, francouzského a nyní
německého hnutí dělnického jasně ukazuje, že
ideje velikých převratů revolučně-
sociálních, jak je konstruoval Marx, jak
je hlásal Thompson, jak je vzbuzovali Salnt
Simon, Proudhon, Blanc a jak je s vášní fana-
tika věští ještě dnes agilátor socialistické nějaké
strany, zanikají rovnoměrně, jak
sílí a roste vzdělání, jak mohutn
poznání dosažitelných úkolů so-
ciálních. Bylo třeba probuditi se k práci —
sny nových světů burcovaly a organisovaly hlavy.
Prolelariát průmyslový byl nucen zahajovati boj
za svá práva ve společnosti naprosto mu ne-
přátelské a odklízeje hory překážek a předsudků,
šel za sny nekonečné spravedlnosti, přistřižené
ovšem dle svých potřeb, aby později —— dobyvsi
politické rovnosti — naučil se bojovati na půdě
zákona o svá práva sociální. Kouzlo revolučních
theorií dozářilo, dělnictvo nabylo půdy pro reelní
snahy a zlepšujíc postupně své postavení a budl
i jinde váhou svých mass a pravdou svého
strádání přesvědčení nutnosti sociální reformy,
odbočuje z cest, na které zahnáno dětskými
nemocmi nového řádu hospodářského. Aby pra-
cováno bylo všestranně za pokrokem sociálním,
aby společnost nepřihlížela mlčky k tomu, jak
nesvědomití vyssávači ubíjejí v dělnictvu jeden
z hlavních pilířů národa, aby byla hledána bu-
doucnost národa v státém kulturním i hospodář-
ském povznášení širokých vrstev, k tomu »bylo
třeba mocných ideálů, které by vyburcovaly lid
z jeho letargie, které by strhly davy a vzbudily
hrdinské činy jednotlivců a pak organisovany
postup mass.« Tak jistě správně vykládá Adler
vliv illusí na pokrok.
Marx
Thompson
Salnt Simon
Proudhon
Blanc
Adler
14
article
Co Anglie dnes má za sebou, to odehrává
se před našimi zraky ve Francii. Živá povaha
národa vyvolala zde nejvíce soustav socialisti-
ckých, z nichž čerpal Marx svůj materialistický
názor dějinný a které okouzlovaly tak často
davy, zde vykrvácely řady sociálních revolu-
cionářů na barikádách, zde padla poprvé slova,
jen vlastnictví jest krádež, a — dnes jest
socialism stranou, která má své ministry, jež se
staví v čelo sociální reformy. Ani zde nemluví
se o revoluci, stejně jako ustupuje převratný
ráz socialismu do pozadí v Německu. Neni
tomu ještě ani patnácte let, co v mnichovském
Eidoradu proslovil Vollmar své proslulé před-
nášky, v nichž hlásal reformu, v nichž stavěl
se proti revolucionářství za každou cenu,
nichž dokazoval, že nikoli víra v jiný svět.
nýbrž vytrvalé zlepšování vlastního postavení
pomůže německému dělnictvu. Vollmar nechtěl
již čekati, až splní se proroctví Marxovo, ž
kapitalism zničí sám sebe — a za ním přes
odpor mocných strany přišli jiní a jiní z řad
socialismu, v nichž setrvávali, aby dokázali, že
Marxova víra jest jen — vírou. Život přesunul
Marx
Vollmar
Marxův
Anglie
Francie
Německo
15
article
se přes ní a ukázal její vratkosti a nepravdu.
Ovšem: zápas v německé sociální demokracii
není ještě ukončen. Ještě stojí stále Bebel na
svých teorématech a ještě stále bojuje proti
»mladým« Koutsky. Ale tolik jest jisto, že víra
Marxismu jest překonána a že nová generace
bude se bíti za reformu sociální, za pokrok v
rámci daného řádu. I německý dnes ještě
socialistický dělník bude jednou předním prů-
kopníkem světové politiky německé.
jak již dnes toho známky se jeví a jak to
platí o dělníku anglickém. A hle: jak mocně
při tomto přerodu razilo si v Německu ve
všech kruzích dráhu přesvědčení nutno sti
sociální reformy.
Bebel
Německo
16
article
A tento proces nemohl se neodehráti i v říši
této. Kdo sleduje debaty a prsení socialisti-
ekých sjezdů rakouských, zři, jak i tu postupuje
odkloňování se od revolučního marxismu k po-
žadavkům reformy sociální a kdo klidně posu-
zuje vývoj české sociální demokracie, nalezá i zde
tento proces. I český socialism má své Bern-
steinovce. Při pronikajícím vzdělání nemůže ani
býti jinak. Čím bude tento proces intensivnějším,
čím bude více prorážeti smysl pro kritické a stří-
zlivé pojímání daného stavu, čím více bude v lůně
strany prozařovati touha mužné samostatnosti
a poznání úkolů ve vlastním národu, tím více
bude praskati i umělá slupka národní lho stej-
nosti. Očarovaný kruh závislosti na Vídni kone
konců shasne úplně.
K prospěchu dělnictva sanna. Čími více bude
dělnictvo vstupovati v popředí bojů národa, tím
vice bude pronikati poznání sociální reformy ve
všech jeho vrstvách. Pak dojde k poznání na
všech stranách, že pracovati ke kulturnímu
a sociálnímu povznesení dělnictva je tolik, jako
pracovati na lepší budoucnosti národa vůbec, jak
to ostatně patrno z rozvrstvení jeho. Boj o men-
šiny, snahy čeliti odlidňování českého jihu, boj
o uhájení našich posic v Podkrkonoší — co to
než zápas o sociální pozvednutí širokých našich
vrstev?
Bern
Vídeň
Podkrkonoší
17
article
Vývoj a logika jeho vykonají i u nás své
dílo. Blahodárné rozvinutí snah o sociální r
formu, úsilná práce o kulturni povznesení širo-
kých vrstev, o politická jich práva a řada úkol
ostatních prorazí cestu k společněmu úsilí. I děl-
nietvo pozná, že sociálním jest v pravdě jen
ten úspěch, který nepodlomi půdy
druhé straně. Sociální reforma,
která by ohrozíla existenei pri-
myslu, která by vzala kapitali-
stovi chuť podnikavosti, vymstil
by se na dělaictvu nejvíc e. I zde;
est modus in rebus Nejsou v Anglii řidky při-
pady, kde dělnictvo samo vzhledem ki stavu
průmyslu navrhlo zmenšení mzdy. Anglický
dělník naučil se, že zdar průmy slu j e s
i jeho zdarem, proto ho ve dnech tísně
podperuje.
Úvahy o poslání sociální reformy přiměřené
stavu průmyslu a době vyvolávají průvody, jež
dnes půjdou ulicí. Úvahy o rozumné práci,
úvahy o životě, kdy život počiná kypěti. Jak
výmluvná a hluboká to shoda
Delegační volby a politické poměry
v národě českém.
(Politická debala při valné hromadě »Klubu
národní strany svobodomyslné«.)
(Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů «.)
Valné hromady »Klubu národní strany svo-
bodomyslné« mívají zpravidla formální ráz jed-
nací. Tentokráte bylo jinak. Politické poměry
vyžadují hojných úvah a rozprav, a příležitosti
k jich vyličení nad jiné vhodnou byla včerejší
valná schůze klubu. Ze sboru poslanců ná-
rodní strany svobodomyslné zúčastnili se pp.
prof. dr. Blažek, Breznovský, dr. Herold, inž.
Kaftan, Karbus, dr. Klumpar, Krejčí, K rejčik,
J. Macháček, dr. Pantůček a dr. Viškovský. z
výkonného výboru přítomni byli pp. Keclik, dr.
Schauer a dr. Vejvar; ze sboru ob. staršíeh
profesor
doktor
Blažek
Breznovský
Herold
Ing
Kaftan
Karbus
Klumpar
Krejčí
J Macháček
Pantůček
Viškovský
Keclik
Schauer
Vejvar
Anglie
klub národní strana
18
article
pp. F. Mellan a Maděra; z okresního zastupitel-
stva vinohradského stavitel Holeček a Bedřich
Herold; z okresního zastupitelstva žižkovského
dr. Jos. Truhlář; dále zastoupeno bylo živnost-
nictvo, obchodnictvo i intelligence z Prahya
předměstí, jakož i mladší generace strany.
Po projednání formalit valné hromady ujal
se slova říšský i zemský poslanec JUDr. Ferd.
Pantůček:
Velectění pánově! Pohnuté a z veliké části des-
orientované veřejné mínění v otázce možnosti i vhod-
nosti obstrukce voleb delegačních, ukládá české dele-
zaci za povinnost, aby nejen svoji taktiku, kterou
v této záležitosti volila nepokrytě vyličila, nýbrž
naznačila důvody, které ji vedly a vésti musíly k tomu
že zachovale se způsobem vám ze zpráv novinářských
známým.
Výklad tento jest tím spíše nutným, že jako
každý význačnější krok, tak i tento jest různými po-
litickými frakcemi vyličován nejen ne dosti objektivně,
nýbrž v patrně snaze uvěsti českou veřejnost v ne-
správný předsudek proti vedoucí straně české
Úkolu tohoto podjal se již koll. dr. Kramá
v dopise svém uveřejněném v nedělním čísle „N. L.“,
úkolu tomu sloužiti mají i moje slova, která zde ve
ctěném klubu vašem, jenž otázku delegačních voleb
za předmět diskuse položil, vyzván byv k tomu klubem
poslaneckým, pronésti si dovolím.
Mellan
Maděra
Holeček
Bedřich Herold
doktor
Jos
JUDr
Ferd
Pantůček
Kramá
Prahya předměstí
Truhlář
19
article
Velectění pánově! Trvalé odpírání práva národu
českému se strany nynější vlády, jaké se objevuje
zejmena v tom, že stále marně dovoláváme se jazy-
kové rovnoprávnosti ústavně nám pliznané i zlízení
druhého vysokého učení, dohnalo poselstvo české
k tomu, že zahájile proti nynějšímu vládnímu sy-
stému, který odměřuje práva všech národů rakou-
ských jen dle vůle národnosti jedné, rozhodný odpor.
Odpor tento se následkem události z posledního
čtvrtletí roku minulého stupňoval až dosáhl rázu boje
ničeho nešetřícího, boje směřujícího proli v šem
předlohám a aktům vládním, jež zbraněmi parlament-
ními se daly zastihnoutí.
Odpor tento měl v zápětí, že v krátkém zase-
daní předvánočním, v němž mělo rozpočtové pro-
visorium býti vyřízeno, k jednání o tomto předmělu
ani nedošlo, následkem čehož vláda byla nucena po-
moci si z nesnází známým § 14., kterým si proza-
tmný rozpočet povolila.
Doba nucené parlamentní prázdně, téměr t-
měsíční, vyplněná delegacemi, nepřinesla nijakého
vyjasnění zmatených poměrů. Naopak, známě dele-
gační události přispěly ještě ke zvýšení nespokoje-
nosti a roztrpčenosti českéhe národa, tak že když
opět k 8. březnu svolána byla říšská rada, sjížděli
se poslanci čeští s pevným rozhodnulím, jíli dálepo
cestě krajního odporu, jak byla v době předvánoční
nastoupena.
Sezení předvelikonoční mělo splniti dvě
úlohy: 1. povoliti pro běžný rok branný zákon, jehoz
vyřízení bylo vznledem k blížícím se odvodům dosti
naléhavým; 2. vykonati na rok 1904 volby delegační.
Na pořad jednání dán prozatím jen zákon o re-
krutech. České poselstvo zahájilo proti této před-
loze hned technickou obstrukci.
20
article
Strany německé chystaly se násilím zlomi
tento odpor český a hleděly pro své plány získati
Peláky a české velkostatkáře a tak zjednati většinu
parlamentní, jaké k lámání obsirukce potřebovaly.
Však snahy jejich se nezdařily. Ani Poláci ani
konservativní velkostalek na návrhy jejich nepři-
stoupili. Naopak, Čechům podařilo se spojiti pod
svými prapory obstrukčními nejen všechny Jiho-
slovany, nýbrž i Rusíny e Italy. Zejmena s Jiho-
slovany uzavřen pevný pakt spojenecký, zajišťujíí
solidarnost obou stran ve společném postupu.
Toto sloučení všech slovanských národ
(vyjma Poláků) i odmitnutí, jehož se Němcům dostalo
od klubu polského a velkostatkářského, mělo dva po-
litické důsledky. Jednak totiž se Němci vzdali my-
šlenky lámati obstrukci českou a spokojili se tím, ž
častými a dlouhými schůzemi ji chtěli učiniti obtíz-
něji, jednak pohnuti byli Poláci, že vystoupili ze
své dosavadní zdrželivosti a nechtějíce při rozestou-
pení se sněmovny na strany německé a neněmecké
zůstati nečinně a bezvýznamně stranou, přiblížili se
k Čechům.
v sirobném pradcji
sdpoi. ul° o aobe
Ve nljslkách na venkorě
ranní čocll.
vkpolednli
Inseráty
rlatí se hokově naplea
eplicení a Insesly přijímá zdninl-
slrace v Miarianské ulici č.s.
TTam nacházejí se též ro dlale
tiskárna a evpedice - Národnich Listu-
Rokorle so aovroj.
Pelák
Polák
Čecho
Rusín
Italos
Němec
Miarianský ulice
21
article
Takové byly poměry sněmovní před Velikonocení,
když očekával se přípis ministerského předsedy, zá-
dající za provedení voleb delegačních, kterým před-
mět tento měl se vedle obstruovaného zákona bran-
ného dostati na jednací pořad. Zejmena mělo se za
jisté, že as 20. nebo 21. března volby ty na jednaeí
pořad budou položeny.
Již tehda uvažována byla otázka, zda li je st
možno volby tyto obstrukci zmařiti
či nikoli.
Otázka tato zůstala však v době předveliko-
noční theoreticky nerozřešena. Podařilo se totiz
pomocí Poláků, kteří u ministra Goluchowského zji-
stili, že volby delegační tak nekvapí, docíliti toho,
že k volbám těm před velikonocemi nebylo přistoue
peno, čímž i otázka o možnosti či nemožnosti ob-
strukce jich zatlačena byla do pozadí.
Česká strana uvílala toto předveliko noční
odložení voleb delegačních do jisté míry jako úspěch
a to proto, že překažen byl úmysl vlády, již p ře
Velikonocemi odbýti si volby tyto a míti po
Velikonocích v každém směru i vůči parlamentu do-
cela volnou ruku.
Za úspčch tento měla co děkovati jedině zakro-
čení polského klubu, který ovšem nebyl nikterak pro
zmaření voleb delegačních vůbec, nýbrž jen k vůl
Čechům se za o dloženi jejich na dobu p o v e li-
konoční zasadil.
Polák
Goluchowský
22
article
Tvrzeno bylo v časopisecivu, že prý se český
klub již před Vehkonocemi Polákům zavázal, že po-
Velikonocích volby bez závady propustí. Tvrzení to
se naprosto nezakládá na pravde. Otázka, jak se za-
chováme k volbám delegací nebyla — jak jsem jiz
naznačil — před Velikonocemi klubem rozhiodována;
vždyť ani k tomu nedošlo, ježto volby na jednací
peřad se nedostaly a sněmování náhle dne 22. března
bylo ukončeno, aby mohl zase § 14. ohledně rekruta
k platnosti přijíti.
Ovšem bylo — jak také již vzpomienuto — ji
v době předvelikonočn. alespoň v lůně t. zv. a k č ní ho
komitétu a od jednotlive ů uvažováno, zdali
vůbec obstrukce jest proti volbám delegačním možna
či nikoli.
Náhledy se různily. Někteří přisvědčovali —
ovšem způsob obstrukce neudávajíce — jiní měli za
to, ze v tomto případě obstrukce jest vyloučena.
Náhledu tohoto byl již od počátku — pokud mi
jest známo — dr. Pacák, který toto své, ovšem jen
osobní mínění i vůči Polákům projevil, aniž by ovšem
klub chtěl nebo mohl jakkoli zavazovati.
V době velikonoční prázdně stala se
otázka možnosti i nemožnosti obstrukcé voleb dele-
gačních předmětem veřejné diskuse i úvah různých
korporací a jak jest velectěným pánům známo, pro
nášeny byly náhledy nebo přání, vyslovující nutnost
zmaru volby delegační, aniž by ovšem udávána byla
cesta, jak se to státi má. — Veřejnost česká příli
totiž si toho přála, než aby si doznati chtěla ne-
splnitelnost tohoto přání.
doktor
Pacák
Polák
Velikonoce klub
23
article
Officiálně rozřešení této otázky se ujal nejprve
výkonný výbor naší strany ve schůzí své krátce před
sejitím se říšské rady konané. Nemoha však sám na-
jlti vhodný a účinný prostředek obstrukční, přencchal
konečné usnesení klubu poslaneckému, který měl v tě
příčině předsejíti v dohodě s ostatními stranamni s námi
spojenými.
Pončvadž ne otázka, měla-li by se dele-
gační volba obstruovati, nýbrž jen otázka,
zda jest vůbec tato obstrukce možnou,
byla spornou a pochybnou, uložil klub zvláštnímu
komitétu, sestavenému z nejlepších znatelů jednacího
řádu, aby doplniv se zástupci klubů sdružených,
hleděl vynajíti příslušný prostředek obstrukční a vý-
sledek své činnosti s klubem sdělil.
Ale komise tato, ke které náležel i zástupce ná-
rodních socialistů, po několikadenních poradách do-
spěla k přesvědčení — že volby delegační
s úspěchem obstruovati nelze.
Poněvadž talo okolnost jest vlastně v celé tét
záležitosti nejrozhodnější a nejdůleži-
tější, nebude mi snad vykládáno ve zlé, jestlí blíže
noznačím a doložím, proč právě volby dele-
gační známými zbraněmi obstrukenínni nelze za-
sáhnouti.
O volbách delogačních jedná jen 2. odstavec
§ 8. z. z. st. o společných záležitostech, který sta-
noví: „Čtyřicet členů delegačních, již vypadají na
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 30. dubna.
5—. (Kronika.) Pan Seifert odehází n
odpočinek. V posledních dnech objevil se svým
elitolům a clitelkám na rozloučenou ještě v ně-
kolika svých nejskvělejších převlecích, v úterý
si ještě jednou zašermuje slovem i končířem
jako Cyrano statečný Gaskoněc a pak se naposledy
obrátl zády ke Zlatému domu na Nábřeží.
Číyřicet let práce v každém povolání dává
konečně právo na titul veterána, na požitek
odpočinku. Arci, veteránství je zvláštní neduh
Jsou takřka veterání a — veleráni ! Jedni, kteř
to nezaprou, protože jim to sedí nesmazatelně
v týle a druzí, kterým to — nikdo nevěří. Pan
Sefert náteží ke druhé odrůdě. Neopouští také
soji dráhu proto, že by musil. Mohl by ještě
dlouho hráti svoje starší — pardon ! — svoje
usedlejší milovníky, své bonvivány a rozvedené
nanžele, svoje de Prunelly a Maxe Simiery
loho uruhu tolik oblíbené svoje resonéry pomá-
ooraného flirtu. Pařížskému panu Delaunayovi
bylo už 72 let, když se loučil s obecenstvem Mo-
lérova domu jako Shakespearův — Romeo.
Vídeňský pan Sonnenthal je také už sedmde-
sálnik a ještě si občas s chuti zahraje svého
barona Rosenkranze ne-li dokonce Othella. Ná
někdejší baron Prax je sám rovněž z toho
kovu, který má na jevišti zajišténo věčné mládí.
Mohl by hráti třeba ještě mladší milovniky,
kdvby chtěl. Však umělec si jednou katego-
rieky řekl: ne! Nechce rozmnožovat počet ku-
riosit, na něž se zvláštním podškrtnutím slova
se lkezuje: »Podívejte se, tak starý a ještě vý-
borné hraje — tak mladé !« Řekl si: čtyřice
Seifert
Cyrano
Sefert
Simiera
Delaunay
Shakespearův
Romeo
Sonnenthal
Rosenkranz
Othello
Prax
Praha
25
article
let a — dost! Vyčká ještě do posledního ve-
čera, ale potom puntíkl
A konečně, kdo vi? Snad má umělee
pravdu! Snad je s herectvím jako s vojenstvímí
Hrát lidem komédil a řinčet šavličkou po dláždění
těší, dokud je člověk mlád. Později to přejde.
A šťasten, kdo ve pravé chvíli může a dovede
přestatl
A v tom je konečně jistý půvab, zakončio
dokud sám mám rozhodnutí v rukou. Upravio
si »pěkný odchod« jak divadelníci říkají. Ne-
čekat, až mne pošlou, protože to už — dále
nejdel
26
article
Čtyřicet let na prvním jevišti! A přes polo-
vinu doby v předních úlohách! Nedá to už
znatelnou rýhu do desky divadelních dějin
A odtud, konečně — čpí to sice frází! — není
vskutku daleko k dějinám kulturním
Hojná obec ctitelů a ctitelek bude dlouho
vzdychat za odcházejícím. Obecenstvo stálého
hlediště vždyeky má své zamilované představitele,
jichž náhradu si nedovede představiti.
— To už nebude nikdy to ! říká si.
Taková divadelní suggesce
Více však váží, co bylo snad osobitéhov
muži! A v krátkých dosud dějinách českého he-
rectví zůstane ke jménu dnes odstupujícího vždy
připsáno, jaký měl vedlesvého talentu zvláštní
smysl pro uhlazenost formy, ať zevníh
úboru, ať pohybu či zvuku ! Poji se k němu
významná v daných okolnostech zásluha
českého herce.
Čeština platila vždy a platí dosud za jazyk
drsný. Vzdorovitá u ní je živost konsonantů, tvrdý
na první slabice přízvuk, nedostatek zásoby
hotově raženého, běžného mluviva, tolik překá-
žející lahodné plynulosti živého slova, přivodily
mladému kulturnímu jazyku mnoho nepřízně.
— Barbarská řeč! Jako když trakařem po
štěrku jede ! hrozívají se cizinci.
A domorodci je těžko odplrati ! Vina jev
poměrech.
27
article
Dvě stě let přerušeného vývoje zůstavilo
své stopy. Slovo v ústech národa jako oblázek
v řečišti, buď se uhladi nebo podrží hrany
hroty. Na živém proudu života záleží. Román-
ské jazyky nemají svoji lahodu zvuku odtud, že
jsou románské, ale protože jim tisic let před-
chozí římské kultury přineslo dědictví obrouše-
ných hojným užíváním foreml
— S jeviště ať zaznívá jazyk vzorný, ty-
pický, karakterieký ! .. . znělo vždy pravidlo
u divadla. Divadlo a společnost vzájemně na
sebe působí. Herec vybírá si nejlepší vzory ze
společnosti a společnost se zase vychovává na
vzorech z jeviště. Tak se stává divadlo jakousi
konservatoři pěkně mluveného jazyka.
Však u nás bylo vše jinak ! Bylo di-
vadlo, ale nebyla spol ečnost ! Bylo divadlo, ale
nebyly ještě zádné obory života ! Přišel podivu-
hodný vývoj literární, jazyk zimničně, zrovna
parou rozvijený všemi směry, ale rozvijený
skoro jen jen — na papíře. Herec měl mluvit
pravdivě, správně, krásně, ale neměl nikde
vzory — živého mluveného jazyka ! Odtud
jistá nereálnost, nepodobnost pravdě všeho
českého hereciví! Propast zela mezi českým dí-
vadlem a mezi českou skutečností. Herec před-
stavoval typy společnosti, zástupce tříd, které
nikde nemohl živé poznati. Hrál krále, knížata,
hrabata, markýze, hrál česky, ale nikdy žádného
krále, knížete, markýze česky mluviti neslyšel.
Měl mluvit krásně, výrazné, karakteristicky, ale
nikdy před uím žádnou praxí života, zádným
28
article
zákonem darwinovského výběru nebylo mu sta-
noveno, kterou z daných forem sluší pokládati
za krásnou, karakteristickou. Měl přispivati k vy-
chování společnosti, ale sám nikdy nepožíval vý-
hody vychování jejího příkladu. Byl ponechán
zcela vlastnímu popudu, vlastnímu vkusu a ne-
vkusu, vlastní inspiraci či afeklaci. A proto tak
často z jeho úst tolik to skřipělo a hřmělo, pra-
skalo a svčelo od překonávaných obtíží, až ne-
milo poslouchat! Zaujat obsahem své role,
herec namnoze zapomínal, že také kult li-
bozvuku je z povinnosti jeviště. Půl stalet
divadelní deklamace nemohlo drsnému oblázku
jazyka nahraditi, že po staleti zůstával pohozen
od všeho proudění korytem života a neohlazen,
neobrou šenl
České hlediště nepoznalo zvláštní rozkoš,
jinde známou, která přivábí do divadla dav, ač-
koliv hra nevyniká ani zápletkou ani dějem, ale
dav lačný touhou, dát se opojiti dokonalostí la-
hodného přednesu, čistě hudební stránkou ja-
zyka, snad veršem. Dodnes před veršovanou
produkcí divák český spíše prchá . . . Kultuře
jazyka v životě i na jevišti zbývá tu ještě kus
Však se už přece nalezl muž zvlášť na-
daný pro hladkost jazykové formy! A lalent pro-
kázal svůj div! A divák v přízemku nastavoval
dychtivě ouško, podléhal dojmu a odnášelsi
svoji trošku výchovy do živolal
— Vskutku, možno přece i po česku
aspoň konversovat! A jak hladce, hudebně,
zpěvně! A přese vši tvrdost přízvuku, pře
ježivý syk a třesk konsonantů !
Zde byla zásluha všelikých těch prin-
ců, vévodů, markýzů a neodolatelných floutků
pařižské komédie a frašky, kterými náš »veteráne
znal vzdy tak bezpečně omamovat svůj parterre.
práce.
29
article
Ba i hrdinům historického jména vtiskal povahu
zcela »konversační« a vnucoval zeela moderně
hladký způsob mluvy různým Karlům, Pelopům,
Alexandrům a jiným
Hlediště pak mimoděk podléhalo lahodě
formy, přijimalo svůj pojem o libozvuku jazyka
a s pojmem i přirozenou snahu, vlastním poku-
sem ideálu se přiblížiti. Suggesce divadelní je
už taková síla popudná. A kdež jinde vězí pak
i výchovné poslání divadla?
Pan Seifert odchází na odpočinek, však ne,
aby — odpočival. Vidí před sebou nový úkol
a to je pádnější příčina k odchodu, než počet.
odsloužených let. Propůjčí svoje zkušenosti, své
vědomosti, svůj rozhled, svoji energii do služeh
mladého ústavu na předměsti.
Znamenitý úkoli
Hned po odchodu nešťastného Slukova
přijal hodnost ředítelskou v Uranii. Tenkrát
zalím jen hodnost — dekorativnou. Povinnosti
ředitele na našem předměsti předpokládají dnes
celého muže. Nelze je zastávati doopravdy
jen levým malikem, jako vedlejší zaměstnánl.
Naše divadlo předměstské odbylo si dosud teprve
první stadium svého vývoje, zápas o existenci
za každou cenu. Třeba za cenu — cizích od-
padků. Možnost existence je dnes prokázána.
Máme sečny předměstské už tři. Nadchází sta-
dium druhé. Otázka jakosti. Povinnost
samostatného úkolu, služba idey, vlastní
domácí práce! Velký úkol, žádná hříčka! Muži,
postavenému v čelo, bude tu prokázali, seč jest.
A tak si už vysvětlete, že se muž loučí
jaksi se vzlýčenou hlavou! Nesestupuje a po-
dia! Není to loučení, které by znamenalo odstup,
konec činnosti! Ale nástup k činnosti n o ve.
To pozvedá náladu.
Karel
Pelop
Seifert
Slukův