ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 75fe41a0-7128-11dc-b956-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 19, person 68, work 4, org 3
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 1. května 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 121.
4 article
Na ranní a odpol. liste pledplácí ses v Praze v alalnistn a měkl na vel lot s dvojí donáškou a nn-
Praha
5 article
ei roi
6 article
sa mz ve slia l n a- roštou: Blerki i cia drojí zislk
slia l můj a
9 title
Onošní čísle pro Frahu le o 20 stranách.
10 article Valka.
Valka. Z Londýna, 30. dubna. Ze Seulu stihly od všech anglických zpravo- dajů dnes zprávy, že během středy a čtvrtka přešlo 30.000 Japoneů Jalu a že zbytek armádního sboru 20 000 mužů přejde patrně v dnešní noci, neboť veškeré mosty ponto- nové jsou úplně neporušeny. Ru- sové ustoupili zpět a nemíní dle všeho hned se dáti strhnouti k boji. Očekávají se však vzdor tomu s ve- likým napjetím v Londýně zprávy o veliké bitvě, ku které má dojíti počátkem tohoto týdne, jak se Ja- ponci ujišťuje. Z Londýna, 30. dubna. (C.-B.) »Ren- terova kancelář« oznamuje dnes z Kaupance (Mandžursko), že sve- dena na Jalu I. bitva. Ve čtvrtek překročilo řeku 16.000 Japoncův a obořili se na 30.000 Rusů, jež měli silné postavení. Proslýchá se že Japonci dostali dnes posily. Boj trvá dál. Japonští střelci pobili prý mnoho ruských důstojníků, již jsou nápadni svými unifor- mami. Tatáž kancelář oznamuje dnes z Washingtonu: Dle zpráv došlých na zahraničný úřad z pramenů, jež nechce jmenovati, svedena na Jalu velká bitva, jež končila velkým vitězstvím Japonců. (Ostatní telefonické a telegra fické zprávy via na straně 5.)
Valk Ren Rus Japonec Londýn Seul Washington Japone Jal Kaupance Japoncův
11 article Za sociální reformou.
Za sociální reformou. Zas rozlijí se proudy dělnických organisaeí Prahou. V prvém dnu měsíce rašení a rozvíje- jíeího života hlásí se k žití. Stejné prapory ne- vlají nad hlavami, protože myšlénka národnostní nezastavila se před branami organisací dělni- ckých, ale idea nového světa sociálnějšího, illuse přístho budoucna na obou stranách. Ale ji nezří v nich ani bázliví předvoj revoluce, pro- tože veliká logika vývoje vykonala i zde své mocné dílo. Boj se životem, postupující vzdělání a poznání, uvědomování si povinností k národu lámou a tříští revoluční sny a touhy. Na tro- skách illusí vyrůstá blahodárná práce reformnl. Nejen u nás. Ve vývoji průmyslověm kráčela Anglie čele Evropy. Její výbojný obchodník, šířici mo a území své vlasti, donutil svými soutěžními zápasy ku přerodu formy výrobní. Razil drábu vývoje k velkoprůmyslu a prolože mohl vítězit jen levným tovarem, donucoval továrníka k snižování nákladů výrobních. Snížení mzdy bylo důsledkem této snahy. A tak došlo k oněm brůzným poměrům, jež líčí tak pravdivě a tak přišerně slavné modré knihy, obsahující výsledky továrních anket anglických z let třicátých minu- lého stoletI. V nich uložena zvláště historie lan- cushirského dělníka a z nich čerpal Engels látku ke svému proslulému dílu o stavu pracovních tříd anglických, aby jím budil dělnictvo své Revoluční duch šel tehdy ulicemi rostou- eíeh průmyslových měst a kommunistní sny, touby po novém světě byly posilou v bojích dne. Tehdy měl socialism úrodnou půdu v An- glii, ti »bledí, hubení tvorové, kteři neprojevo- vali ani sebe menší známky veselosti nebo spo- kojeně mysli«, celou duší ulpivali na evangeliu vlasti.
Engels Praha Anglie Evropa
12 article
lepšího příští. Dnes jest lancashirský dělník aristokratem svého stavu, který imponuje svým vzděláním a který umožňuje svou technickou vyspělosti konkurenční vítězství anglického to- varu bavlněného v celém světě — socialistní sny dávno vyvanuly z hlav. Sny kommunismu nejsou mu dnes již ani »sváteční ideou, kterou ve všední dny vystřidává hodně praktickou reelní politikou opravní«, jak ještě Brentano jej nalezal v letech sedmdesátých. Anglický dělník jest dnes praktickým obchodníkem, klerý jde opatrně a vytrvale za dosažitelnými cíly, který Ipí na svém průmyslu a s ním cítí — sny sociálních revolucí opustil. Vybojoval si svými odborovými spolky lepší přítomno, vynutilsi ukojování nových potřeb, sny o nových svělech pozbyly svého lesku, illuse budoucna vykonaly svůj úkol: dělník probudil se ke vzdělání nalezl cesty, jak v daném rámci zlepšiti své postavení. »Stadiu sociálních illusí již odrostl. Kdo mu dnes vypráví o státu budouena, na toho hledí jako na člověka, který by k němu přijížděl koňmo s chocholem na hlavě«. To není jen diagnosa Adlerova — celá historie anglických odborových spolků je toho dokladem. I jich národní sebovědomí.
Adlerův
13 article
Vývoj anglického, francouzského a nyní německého hnutí dělnického jasně ukazuje, že ideje velikých převratů revolučně- sociálních, jak je konstruoval Marx, jak je hlásal Thompson, jak je vzbuzovali Salnt Simon, Proudhon, Blanc a jak je s vášní fana- tika věští ještě dnes agilátor socialistické nějaké strany, zanikají rovnoměrně, jak sílí a roste vzdělání, jak mohutn poznání dosažitelných úkolů so- ciálních. Bylo třeba probuditi se k práci — sny nových světů burcovaly a organisovaly hlavy. Prolelariát průmyslový byl nucen zahajovati boj za svá práva ve společnosti naprosto mu ne- přátelské a odklízeje hory překážek a předsudků, šel za sny nekonečné spravedlnosti, přistřižené ovšem dle svých potřeb, aby později —— dobyvsi politické rovnosti — naučil se bojovati na půdě zákona o svá práva sociální. Kouzlo revolučních theorií dozářilo, dělnictvo nabylo půdy pro reelní snahy a zlepšujíc postupně své postavení a budl i jinde váhou svých mass a pravdou svého strádání přesvědčení nutnosti sociální reformy, odbočuje z cest, na které zahnáno dětskými nemocmi nového řádu hospodářského. Aby pra- cováno bylo všestranně za pokrokem sociálním, aby společnost nepřihlížela mlčky k tomu, jak nesvědomití vyssávači ubíjejí v dělnictvu jeden z hlavních pilířů národa, aby byla hledána bu- doucnost národa v státém kulturním i hospodář- ském povznášení širokých vrstev, k tomu »bylo třeba mocných ideálů, které by vyburcovaly lid z jeho letargie, které by strhly davy a vzbudily hrdinské činy jednotlivců a pak organisovany postup mass.« Tak jistě správně vykládá Adler vliv illusí na pokrok.
Marx Thompson Salnt Simon Proudhon Blanc Adler
14 article
Co Anglie dnes má za sebou, to odehrává se před našimi zraky ve Francii. Živá povaha národa vyvolala zde nejvíce soustav socialisti- ckých, z nichž čerpal Marx svůj materialistický názor dějinný a které okouzlovaly tak často davy, zde vykrvácely řady sociálních revolu- cionářů na barikádách, zde padla poprvé slova, jen vlastnictví jest krádež, a — dnes jest socialism stranou, která má své ministry, jež se staví v čelo sociální reformy. Ani zde nemluví se o revoluci, stejně jako ustupuje převratný ráz socialismu do pozadí v Německu. Neni tomu ještě ani patnácte let, co v mnichovském Eidoradu proslovil Vollmar své proslulé před- nášky, v nichž hlásal reformu, v nichž stavěl se proti revolucionářství za každou cenu, nichž dokazoval, že nikoli víra v jiný svět. nýbrž vytrvalé zlepšování vlastního postavení pomůže německému dělnictvu. Vollmar nechtěl již čekati, až splní se proroctví Marxovo, ž kapitalism zničí sám sebe — a za ním přes odpor mocných strany přišli jiní a jiní z řad socialismu, v nichž setrvávali, aby dokázali, že Marxova víra jest jen — vírou. Život přesunul
Marx Vollmar Marxův Anglie Francie Německo
15 article
se přes ní a ukázal její vratkosti a nepravdu. Ovšem: zápas v německé sociální demokracii není ještě ukončen. Ještě stojí stále Bebel na svých teorématech a ještě stále bojuje proti »mladým« Koutsky. Ale tolik jest jisto, že víra Marxismu jest překonána a že nová generace bude se bíti za reformu sociální, za pokrok v rámci daného řádu. I německý dnes ještě socialistický dělník bude jednou předním prů- kopníkem světové politiky německé. jak již dnes toho známky se jeví a jak to platí o dělníku anglickém. A hle: jak mocně při tomto přerodu razilo si v Německu ve všech kruzích dráhu přesvědčení nutno sti sociální reformy.
Bebel Německo
16 article
A tento proces nemohl se neodehráti i v říši této. Kdo sleduje debaty a prsení socialisti- ekých sjezdů rakouských, zři, jak i tu postupuje odkloňování se od revolučního marxismu k po- žadavkům reformy sociální a kdo klidně posu- zuje vývoj české sociální demokracie, nalezá i zde tento proces. I český socialism má své Bern- steinovce. Při pronikajícím vzdělání nemůže ani býti jinak. Čím bude tento proces intensivnějším, čím bude více prorážeti smysl pro kritické a stří- zlivé pojímání daného stavu, čím více bude v lůně strany prozařovati touha mužné samostatnosti a poznání úkolů ve vlastním národu, tím více bude praskati i umělá slupka národní lho stej- nosti. Očarovaný kruh závislosti na Vídni kone konců shasne úplně. K prospěchu dělnictva sanna. Čími více bude dělnictvo vstupovati v popředí bojů národa, tím vice bude pronikati poznání sociální reformy ve všech jeho vrstvách. Pak dojde k poznání na všech stranách, že pracovati ke kulturnímu a sociálnímu povznesení dělnictva je tolik, jako pracovati na lepší budoucnosti národa vůbec, jak to ostatně patrno z rozvrstvení jeho. Boj o men- šiny, snahy čeliti odlidňování českého jihu, boj o uhájení našich posic v Podkrkonoší — co to než zápas o sociální pozvednutí širokých našich vrstev?
Bern Vídeň Podkrkonoší
17 article
Vývoj a logika jeho vykonají i u nás své dílo. Blahodárné rozvinutí snah o sociální r formu, úsilná práce o kulturni povznesení širo- kých vrstev, o politická jich práva a řada úkol ostatních prorazí cestu k společněmu úsilí. I děl- nietvo pozná, že sociálním jest v pravdě jen ten úspěch, který nepodlomi půdy druhé straně. Sociální reforma, která by ohrozíla existenei pri- myslu, která by vzala kapitali- stovi chuť podnikavosti, vymstil by se na dělaictvu nejvíc e. I zde; est modus in rebus Nejsou v Anglii řidky při- pady, kde dělnictvo samo vzhledem ki stavu průmyslu navrhlo zmenšení mzdy. Anglický dělník naučil se, že zdar průmy slu j e s i jeho zdarem, proto ho ve dnech tísně podperuje. Úvahy o poslání sociální reformy přiměřené stavu průmyslu a době vyvolávají průvody, jež dnes půjdou ulicí. Úvahy o rozumné práci, úvahy o životě, kdy život počiná kypěti. Jak výmluvná a hluboká to shoda Delegační volby a politické poměry v národě českém. (Politická debala při valné hromadě »Klubu národní strany svobodomyslné«.) (Od zvláštního zpravodaje »Nár. Listů «.) Valné hromady »Klubu národní strany svo- bodomyslné« mívají zpravidla formální ráz jed- nací. Tentokráte bylo jinak. Politické poměry vyžadují hojných úvah a rozprav, a příležitosti k jich vyličení nad jiné vhodnou byla včerejší valná schůze klubu. Ze sboru poslanců ná- rodní strany svobodomyslné zúčastnili se pp. prof. dr. Blažek, Breznovský, dr. Herold, inž. Kaftan, Karbus, dr. Klumpar, Krejčí, K rejčik, J. Macháček, dr. Pantůček a dr. Viškovský. z výkonného výboru přítomni byli pp. Keclik, dr. Schauer a dr. Vejvar; ze sboru ob. staršíeh
profesor doktor Blažek Breznovský Herold Ing Kaftan Karbus Klumpar Krejčí J Macháček Pantůček Viškovský Keclik Schauer Vejvar Anglie klub národní strana
18 article
pp. F. Mellan a Maděra; z okresního zastupitel- stva vinohradského stavitel Holeček a Bedřich Herold; z okresního zastupitelstva žižkovského dr. Jos. Truhlář; dále zastoupeno bylo živnost- nictvo, obchodnictvo i intelligence z Prahya předměstí, jakož i mladší generace strany. Po projednání formalit valné hromady ujal se slova říšský i zemský poslanec JUDr. Ferd. Pantůček: Velectění pánově! Pohnuté a z veliké části des- orientované veřejné mínění v otázce možnosti i vhod- nosti obstrukce voleb delegačních, ukládá české dele- zaci za povinnost, aby nejen svoji taktiku, kterou v této záležitosti volila nepokrytě vyličila, nýbrž naznačila důvody, které ji vedly a vésti musíly k tomu že zachovale se způsobem vám ze zpráv novinářských známým. Výklad tento jest tím spíše nutným, že jako každý význačnější krok, tak i tento jest různými po- litickými frakcemi vyličován nejen ne dosti objektivně, nýbrž v patrně snaze uvěsti českou veřejnost v ne- správný předsudek proti vedoucí straně české Úkolu tohoto podjal se již koll. dr. Kramá v dopise svém uveřejněném v nedělním čísle „N. L.“, úkolu tomu sloužiti mají i moje slova, která zde ve ctěném klubu vašem, jenž otázku delegačních voleb za předmět diskuse položil, vyzván byv k tomu klubem poslaneckým, pronésti si dovolím.
Mellan Maděra Holeček Bedřich Herold doktor Jos JUDr Ferd Pantůček Kramá Prahya předměstí Truhlář
19 article
Velectění pánově! Trvalé odpírání práva národu českému se strany nynější vlády, jaké se objevuje zejmena v tom, že stále marně dovoláváme se jazy- kové rovnoprávnosti ústavně nám pliznané i zlízení druhého vysokého učení, dohnalo poselstvo české k tomu, že zahájile proti nynějšímu vládnímu sy- stému, který odměřuje práva všech národů rakou- ských jen dle vůle národnosti jedné, rozhodný odpor. Odpor tento se následkem události z posledního čtvrtletí roku minulého stupňoval až dosáhl rázu boje ničeho nešetřícího, boje směřujícího proli v šem předlohám a aktům vládním, jež zbraněmi parlament- ními se daly zastihnoutí. Odpor tento měl v zápětí, že v krátkém zase- daní předvánočním, v němž mělo rozpočtové pro- visorium býti vyřízeno, k jednání o tomto předmělu ani nedošlo, následkem čehož vláda byla nucena po- moci si z nesnází známým § 14., kterým si proza- tmný rozpočet povolila. Doba nucené parlamentní prázdně, téměr t- měsíční, vyplněná delegacemi, nepřinesla nijakého vyjasnění zmatených poměrů. Naopak, známě dele- gační události přispěly ještě ke zvýšení nespokoje- nosti a roztrpčenosti českéhe národa, tak že když opět k 8. březnu svolána byla říšská rada, sjížděli se poslanci čeští s pevným rozhodnulím, jíli dálepo cestě krajního odporu, jak byla v době předvánoční nastoupena. Sezení předvelikonoční mělo splniti dvě úlohy: 1. povoliti pro běžný rok branný zákon, jehoz vyřízení bylo vznledem k blížícím se odvodům dosti naléhavým; 2. vykonati na rok 1904 volby delegační. Na pořad jednání dán prozatím jen zákon o re- krutech. České poselstvo zahájilo proti této před- loze hned technickou obstrukci.
20 article
Strany německé chystaly se násilím zlomi tento odpor český a hleděly pro své plány získati Peláky a české velkostatkáře a tak zjednati většinu parlamentní, jaké k lámání obsirukce potřebovaly. Však snahy jejich se nezdařily. Ani Poláci ani konservativní velkostalek na návrhy jejich nepři- stoupili. Naopak, Čechům podařilo se spojiti pod svými prapory obstrukčními nejen všechny Jiho- slovany, nýbrž i Rusíny e Italy. Zejmena s Jiho- slovany uzavřen pevný pakt spojenecký, zajišťujíí solidarnost obou stran ve společném postupu. Toto sloučení všech slovanských národ (vyjma Poláků) i odmitnutí, jehož se Němcům dostalo od klubu polského a velkostatkářského, mělo dva po- litické důsledky. Jednak totiž se Němci vzdali my- šlenky lámati obstrukci českou a spokojili se tím, ž častými a dlouhými schůzemi ji chtěli učiniti obtíz- něji, jednak pohnuti byli Poláci, že vystoupili ze své dosavadní zdrželivosti a nechtějíce při rozestou- pení se sněmovny na strany německé a neněmecké zůstati nečinně a bezvýznamně stranou, přiblížili se k Čechům. v sirobném pradcji sdpoi. ul° o aobe Ve nljslkách na venkorě ranní čocll. vkpolednli Inseráty rlatí se hokově naplea eplicení a Insesly přijímá zdninl- slrace v Miarianské ulici č.s. TTam nacházejí se též ro dlale tiskárna a evpedice - Národnich Listu- Rokorle so aovroj.
Pelák Polák Čecho Rusín Italos Němec Miarianský ulice
21 article
Takové byly poměry sněmovní před Velikonocení, když očekával se přípis ministerského předsedy, zá- dající za provedení voleb delegačních, kterým před- mět tento měl se vedle obstruovaného zákona bran- ného dostati na jednací pořad. Zejmena mělo se za jisté, že as 20. nebo 21. března volby ty na jednaeí pořad budou položeny. Již tehda uvažována byla otázka, zda li je st možno volby tyto obstrukci zmařiti či nikoli. Otázka tato zůstala však v době předveliko- noční theoreticky nerozřešena. Podařilo se totiz pomocí Poláků, kteří u ministra Goluchowského zji- stili, že volby delegační tak nekvapí, docíliti toho, že k volbám těm před velikonocemi nebylo přistoue peno, čímž i otázka o možnosti či nemožnosti ob- strukce jich zatlačena byla do pozadí. Česká strana uvílala toto předveliko noční odložení voleb delegačních do jisté míry jako úspěch a to proto, že překažen byl úmysl vlády, již p ře Velikonocemi odbýti si volby tyto a míti po Velikonocích v každém směru i vůči parlamentu do- cela volnou ruku. Za úspčch tento měla co děkovati jedině zakro- čení polského klubu, který ovšem nebyl nikterak pro zmaření voleb delegačních vůbec, nýbrž jen k vůl Čechům se za o dloženi jejich na dobu p o v e li- konoční zasadil.
Polák Goluchowský
22 article
Tvrzeno bylo v časopisecivu, že prý se český klub již před Vehkonocemi Polákům zavázal, že po- Velikonocích volby bez závady propustí. Tvrzení to se naprosto nezakládá na pravde. Otázka, jak se za- chováme k volbám delegací nebyla — jak jsem jiz naznačil — před Velikonocemi klubem rozhiodována; vždyť ani k tomu nedošlo, ježto volby na jednací peřad se nedostaly a sněmování náhle dne 22. března bylo ukončeno, aby mohl zase § 14. ohledně rekruta k platnosti přijíti. Ovšem bylo — jak také již vzpomienuto — ji v době předvelikonočn. alespoň v lůně t. zv. a k č ní ho komitétu a od jednotlive ů uvažováno, zdali vůbec obstrukce jest proti volbám delegačním možna či nikoli. Náhledy se různily. Někteří přisvědčovali — ovšem způsob obstrukce neudávajíce — jiní měli za to, ze v tomto případě obstrukce jest vyloučena. Náhledu tohoto byl již od počátku — pokud mi jest známo — dr. Pacák, který toto své, ovšem jen osobní mínění i vůči Polákům projevil, aniž by ovšem klub chtěl nebo mohl jakkoli zavazovati. V době velikonoční prázdně stala se otázka možnosti i nemožnosti obstrukcé voleb dele- gačních předmětem veřejné diskuse i úvah různých korporací a jak jest velectěným pánům známo, pro nášeny byly náhledy nebo přání, vyslovující nutnost zmaru volby delegační, aniž by ovšem udávána byla cesta, jak se to státi má. — Veřejnost česká příli totiž si toho přála, než aby si doznati chtěla ne- splnitelnost tohoto přání.
doktor Pacák Polák Velikonoce klub
23 article
Officiálně rozřešení této otázky se ujal nejprve výkonný výbor naší strany ve schůzí své krátce před sejitím se říšské rady konané. Nemoha však sám na- jlti vhodný a účinný prostředek obstrukční, přencchal konečné usnesení klubu poslaneckému, který měl v tě příčině předsejíti v dohodě s ostatními stranamni s námi spojenými. Pončvadž ne otázka, měla-li by se dele- gační volba obstruovati, nýbrž jen otázka, zda jest vůbec tato obstrukce možnou, byla spornou a pochybnou, uložil klub zvláštnímu komitétu, sestavenému z nejlepších znatelů jednacího řádu, aby doplniv se zástupci klubů sdružených, hleděl vynajíti příslušný prostředek obstrukční a vý- sledek své činnosti s klubem sdělil. Ale komise tato, ke které náležel i zástupce ná- rodních socialistů, po několikadenních poradách do- spěla k přesvědčení — že volby delegační s úspěchem obstruovati nelze. Poněvadž talo okolnost jest vlastně v celé tét záležitosti nejrozhodnější a nejdůleži- tější, nebude mi snad vykládáno ve zlé, jestlí blíže noznačím a doložím, proč právě volby dele- gační známými zbraněmi obstrukenínni nelze za- sáhnouti. O volbách delogačních jedná jen 2. odstavec § 8. z. z. st. o společných záležitostech, který sta- noví: „Čtyřicet členů delegačních, již vypadají na
24 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 30. dubna. 5—. (Kronika.) Pan Seifert odehází n odpočinek. V posledních dnech objevil se svým elitolům a clitelkám na rozloučenou ještě v ně- kolika svých nejskvělejších převlecích, v úterý si ještě jednou zašermuje slovem i končířem jako Cyrano statečný Gaskoněc a pak se naposledy obrátl zády ke Zlatému domu na Nábřeží. Číyřicet let práce v každém povolání dává konečně právo na titul veterána, na požitek odpočinku. Arci, veteránství je zvláštní neduh Jsou takřka veterání a — veleráni ! Jedni, kteř to nezaprou, protože jim to sedí nesmazatelně v týle a druzí, kterým to — nikdo nevěří. Pan Sefert náteží ke druhé odrůdě. Neopouští také soji dráhu proto, že by musil. Mohl by ještě dlouho hráti svoje starší — pardon ! — svoje usedlejší milovníky, své bonvivány a rozvedené nanžele, svoje de Prunelly a Maxe Simiery loho uruhu tolik oblíbené svoje resonéry pomá- ooraného flirtu. Pařížskému panu Delaunayovi bylo už 72 let, když se loučil s obecenstvem Mo- lérova domu jako Shakespearův — Romeo. Vídeňský pan Sonnenthal je také už sedmde- sálnik a ještě si občas s chuti zahraje svého barona Rosenkranze ne-li dokonce Othella. Ná někdejší baron Prax je sám rovněž z toho kovu, který má na jevišti zajišténo věčné mládí. Mohl by hráti třeba ještě mladší milovniky, kdvby chtěl. Však umělec si jednou katego- rieky řekl: ne! Nechce rozmnožovat počet ku- riosit, na něž se zvláštním podškrtnutím slova se lkezuje: »Podívejte se, tak starý a ještě vý- borné hraje — tak mladé !« Řekl si: čtyřice
Seifert Cyrano Sefert Simiera Delaunay Shakespearův Romeo Sonnenthal Rosenkranz Othello Prax Praha
25 article
let a — dost! Vyčká ještě do posledního ve- čera, ale potom puntíkl A konečně, kdo vi? Snad má umělee pravdu! Snad je s herectvím jako s vojenstvímí Hrát lidem komédil a řinčet šavličkou po dláždění těší, dokud je člověk mlád. Později to přejde. A šťasten, kdo ve pravé chvíli může a dovede přestatl A v tom je konečně jistý půvab, zakončio dokud sám mám rozhodnutí v rukou. Upravio si »pěkný odchod« jak divadelníci říkají. Ne- čekat, až mne pošlou, protože to už — dále nejdel
26 article
Čtyřicet let na prvním jevišti! A přes polo- vinu doby v předních úlohách! Nedá to už znatelnou rýhu do desky divadelních dějin A odtud, konečně — čpí to sice frází! — není vskutku daleko k dějinám kulturním Hojná obec ctitelů a ctitelek bude dlouho vzdychat za odcházejícím. Obecenstvo stálého hlediště vždyeky má své zamilované představitele, jichž náhradu si nedovede představiti. — To už nebude nikdy to ! říká si. Taková divadelní suggesce Více však váží, co bylo snad osobitéhov muži! A v krátkých dosud dějinách českého he- rectví zůstane ke jménu dnes odstupujícího vždy připsáno, jaký měl vedlesvého talentu zvláštní smysl pro uhlazenost formy, ať zevníh úboru, ať pohybu či zvuku ! Poji se k němu významná v daných okolnostech zásluha českého herce. Čeština platila vždy a platí dosud za jazyk drsný. Vzdorovitá u ní je živost konsonantů, tvrdý na první slabice přízvuk, nedostatek zásoby hotově raženého, běžného mluviva, tolik překá- žející lahodné plynulosti živého slova, přivodily mladému kulturnímu jazyku mnoho nepřízně. — Barbarská řeč! Jako když trakařem po štěrku jede ! hrozívají se cizinci. A domorodci je těžko odplrati ! Vina jev poměrech.
27 article
Dvě stě let přerušeného vývoje zůstavilo své stopy. Slovo v ústech národa jako oblázek v řečišti, buď se uhladi nebo podrží hrany hroty. Na živém proudu života záleží. Román- ské jazyky nemají svoji lahodu zvuku odtud, že jsou románské, ale protože jim tisic let před- chozí římské kultury přineslo dědictví obrouše- ných hojným užíváním foreml — S jeviště ať zaznívá jazyk vzorný, ty- pický, karakterieký ! .. . znělo vždy pravidlo u divadla. Divadlo a společnost vzájemně na sebe působí. Herec vybírá si nejlepší vzory ze společnosti a společnost se zase vychovává na vzorech z jeviště. Tak se stává divadlo jakousi konservatoři pěkně mluveného jazyka. Však u nás bylo vše jinak ! Bylo di- vadlo, ale nebyla spol ečnost ! Bylo divadlo, ale nebyly ještě zádné obory života ! Přišel podivu- hodný vývoj literární, jazyk zimničně, zrovna parou rozvijený všemi směry, ale rozvijený skoro jen jen — na papíře. Herec měl mluvit pravdivě, správně, krásně, ale neměl nikde vzory — živého mluveného jazyka ! Odtud jistá nereálnost, nepodobnost pravdě všeho českého hereciví! Propast zela mezi českým dí- vadlem a mezi českou skutečností. Herec před- stavoval typy společnosti, zástupce tříd, které nikde nemohl živé poznati. Hrál krále, knížata, hrabata, markýze, hrál česky, ale nikdy žádného krále, knížete, markýze česky mluviti neslyšel. Měl mluvit krásně, výrazné, karakteristicky, ale nikdy před uím žádnou praxí života, zádným
28 article
zákonem darwinovského výběru nebylo mu sta- noveno, kterou z daných forem sluší pokládati za krásnou, karakteristickou. Měl přispivati k vy- chování společnosti, ale sám nikdy nepožíval vý- hody vychování jejího příkladu. Byl ponechán zcela vlastnímu popudu, vlastnímu vkusu a ne- vkusu, vlastní inspiraci či afeklaci. A proto tak často z jeho úst tolik to skřipělo a hřmělo, pra- skalo a svčelo od překonávaných obtíží, až ne- milo poslouchat! Zaujat obsahem své role, herec namnoze zapomínal, že také kult li- bozvuku je z povinnosti jeviště. Půl stalet divadelní deklamace nemohlo drsnému oblázku jazyka nahraditi, že po staleti zůstával pohozen od všeho proudění korytem života a neohlazen, neobrou šenl České hlediště nepoznalo zvláštní rozkoš, jinde známou, která přivábí do divadla dav, ač- koliv hra nevyniká ani zápletkou ani dějem, ale dav lačný touhou, dát se opojiti dokonalostí la- hodného přednesu, čistě hudební stránkou ja- zyka, snad veršem. Dodnes před veršovanou produkcí divák český spíše prchá . . . Kultuře jazyka v životě i na jevišti zbývá tu ještě kus Však se už přece nalezl muž zvlášť na- daný pro hladkost jazykové formy! A lalent pro- kázal svůj div! A divák v přízemku nastavoval dychtivě ouško, podléhal dojmu a odnášelsi svoji trošku výchovy do živolal — Vskutku, možno přece i po česku aspoň konversovat! A jak hladce, hudebně, zpěvně! A přese vši tvrdost přízvuku, pře ježivý syk a třesk konsonantů ! Zde byla zásluha všelikých těch prin- ců, vévodů, markýzů a neodolatelných floutků pařižské komédie a frašky, kterými náš »veteráne znal vzdy tak bezpečně omamovat svůj parterre. práce.
29 article
Ba i hrdinům historického jména vtiskal povahu zcela »konversační« a vnucoval zeela moderně hladký způsob mluvy různým Karlům, Pelopům, Alexandrům a jiným Hlediště pak mimoděk podléhalo lahodě formy, přijimalo svůj pojem o libozvuku jazyka a s pojmem i přirozenou snahu, vlastním poku- sem ideálu se přiblížiti. Suggesce divadelní je už taková síla popudná. A kdež jinde vězí pak i výchovné poslání divadla? Pan Seifert odchází na odpočinek, však ne, aby — odpočival. Vidí před sebou nový úkol a to je pádnější příčina k odchodu, než počet. odsloužených let. Propůjčí svoje zkušenosti, své vědomosti, svůj rozhled, svoji energii do služeh mladého ústavu na předměsti. Znamenitý úkoli Hned po odchodu nešťastného Slukova přijal hodnost ředítelskou v Uranii. Tenkrát zalím jen hodnost — dekorativnou. Povinnosti ředitele na našem předměsti předpokládají dnes celého muže. Nelze je zastávati doopravdy jen levým malikem, jako vedlejší zaměstnánl. Naše divadlo předměstské odbylo si dosud teprve první stadium svého vývoje, zápas o existenci za každou cenu. Třeba za cenu — cizích od- padků. Možnost existence je dnes prokázána. Máme sečny předměstské už tři. Nadchází sta- dium druhé. Otázka jakosti. Povinnost samostatného úkolu, služba idey, vlastní domácí práce! Velký úkol, žádná hříčka! Muži, postavenému v čelo, bude tu prokázali, seč jest. A tak si už vysvětlete, že se muž loučí jaksi se vzlýčenou hlavou! Nesestupuje a po- dia! Není to loučení, které by znamenalo odstup, konec činnosti! Ale nástup k činnosti n o ve. To pozvedá náladu.
Karel Pelop Seifert Slukův