Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXV.

2

v Praze, v neděli dne 3. prosince 1905.

Praha

3

Číslo 333.

4 article

Na ranní a odpol. Histy přede lácí s v Pisre v adisinistrati na čirrt lta . . . . 5 K — h s dvojí donáško ni riěst na čtvit leta . ve fllalkácks n ně . . . . . . 2 K 59b Pošlon: na čtvrt lets . . . . 9 K. G0b s drojí zsia K na voěsí . . . ke na divrt lete

K G

5 title

Dnešní číslo pra Prahu le o 24 stranách

Praha

6 article Odhoj panstva proti všeobecnému rovnému právu hlasovacímu.

Odhoj panstva proti všeobecnému rovnému právu hlasovacímu. Do panoptika zrůdnosti lidského ducha patří ty rozumy a „důvody“, s jakými se včera řada cislajtánských „lordův“ oháněla v panské sněmovně, aby ulevili své zlosli zpátečnické nad vítězným postupem demokratické myšlenky všeobecného, rovného hlasovacího práva v Ra- kousku. Jako se drubdy dědové jejich vzpírali do posledních sil proti zrušení nevolnictví, ro- boly, a všech feudálních neřestí, jako se poté otcové jejich vzpirali myšlonce národ- nosti, přezdívajíce jí pohanských a revoluč- ních, tak se epigoni dnes vzpírají všeobec- nému, rovnému právu hlasovacímu, strachu- jíce se ho jako pekelné propasti, z níž vysoptí na konec hrozná revoluce, boříci oltáře a trůny, slovem, anarchie a zkáza. A přece snad koždý z těch pánův strávil léto v krásných údo- lech švýcarských, i viděl na vlastní oči tamní pořádek a poklid spokoje- ného, poněvadž svobodného lidu, který voli si všeobecným právem hlasovacím nejen poslance, nýbrž i úřadníky vlasti své; a stejně děje se v té ohromné svobodné federaci ameri- cké, která již sto let požívá všeobecného, rov- ného práva hlasovacího a při něm zdravě pro- spivá, roste a mohutní, jako ta sousední říše německá, v jejíž severní polovině volí ně- mocký lid již od r. 1867, v jižní pak od r. 1871 páslance do říšského sněmů všeobecným, rov- ným hlasovacím právem, kterým Bismark již r. 1863 ve Frankfurtě vyrazil státníkům ví- deňským touše z ruky, a které pak dal sjedno- cenému Německu do vínku jako kouzelný ta lisman pro udržení jednoty v národě něme- ckém.

Německo

7 article

To vše pro pány Thuny, Karly Schwarzen- berky a Plenery neexistuje? — Skvostným by. zejmena „náš“ p. hrabě Frant. Thun, který by prý na místě Gautschově jakživ nekapitulova před sebe bouřnějším hnutím národův a ne podnikl takového převratu základního v dobách tak pohnutých, nýbrž vyčkal by, až jak se v Uhrách všeobecné, rovné právo osvědčí a zde nastanou klidné poměry. Výtečný to státník. Kolesa dějin by se k vůli němu zastavila jako slunce k vůli onomu židovskému vojevůdcia počkala by, až se panu hraběti uzdá za dobré pevolovat národům XX. stojetí právo, po kapkách. Pánové se křižují přeď takovým „krko- lomným skokem do tmy“, jak přezdivají usku- tečnění myšlenky rovného práva, rovného hlasu občanův, přinucených ke stejným povinnostem ve státě a vyslovují ministru Gautschovi svou nedůvěru proto, že se vůči vzbouřenému moři ne spokojených národů odhodlal k takovému „základobornému převratu“. Však jen kdyby to byl základoborný převrat zpět, to by se nehněvali, to hned by byli radostně při tom. Cež pak se novověké dějiny Rakouska vyvino- valy klidně, organickým, znenáhlým vývojem?

Thun Karel Schwardit Plener František Gautschův Pánová Gautsch Uhry Rakousko

8 article

Jakživy ne. Nýbrž převrat s převratem o rozehnání sněmu kroměřížského od zrušení všech ústavních svobod r. 1852. od oktrojírky Schmerlingovy ze dne 26. února 1861 až po překot Beustův rozdvojením říše r. 1867, po kruté rozkotání Hohenwartova vy- rovnání českého v listopadu r. 1871, po zave- dení přímých voleb do říšské rady cislajtán- ské r. 1873, po vídeňské punktace z r. 1890 a po zrušení udělené nám rovnoprávnosti jazy- kové ordonancemi z 18. října 1899 — — tot zajisté slušná řada a to důkladných, „základo- borných“ převratů státních. A hle, a těmi se všemi německé panstvo panské sněmovny sou- hlasilo, proti žádnému z nich neprotestovalot ale nyní, kdy konečně jde o změnu k lepšímu, kdy má býti vyhověno spra vedlivé žádosti a vůli millionův a mi- lionův občanův, kdy má býti odstraněno pro hnilé a prokleté bezpráví zastaralých feudál ních řádů volebních a tato říše postavena na spravedlivější, osvícenější základy: nyní pá nové přijdou se svým mentorováním, nyní va- rují před náhlými převraty a kážou pěkně o blahém, znenáhlém vývoji. Co učinili sami pro ten zdárný, znenáhlý vývoj za celých 40 let? Bijte se v prsa hříšníci a umlknětel Jako nás však nepřekvapil zabořilý odpo se strany těchto nevylěčitelných aristokratův, tak jsme byli zvědaví na řeč Staročecha p. dra.

Schmerlingův Beustův Hohenwartův

9 article

Mattuše, který ne snad jen „za dnův mla- dosti“ (v letech šedesátých), ale i ve zralém mužném věku jako zemský poslanec český bý- val z přesvědčení horlivým hilasatelem všeobec- ného, rovného práva volebního. Dokladem stůjtož zde některá výborná místa ze spisu jeho „Několik myšlenek o českém státu“, vy- daném koncem r. 1870: „Zkoumáme-li bedlivě naše právě plalné řády volební pro zastupitelstva obeí, okresů a zemí (tehda ještě říšská rada obosílána ze sněmův zem- ských)“ — kritisoval tehda týž dr. Kar. Mattuš, „najdeme v nich základní myšlenku, všem spo- lečnou a stejně škodnou pro spra- vedlivé složení sborů samosprávných, odporující myšlence věeobecn- ho, stejného práva. Základní tato myšlenk v tom záleží, že především a hlavně právo vo lební závisí na placení daně a že placení daně větší dává také poměrně větší právo vo- lební. To se příčilo tehda právnímu citu pana dra. Mattuše: „Uvažujíce,“ zní pěkné slovo jeho, „že nikdy nejsou pouhé daně s to aby zřídily společnost jakoukoliv, že však ob- čané i bez daní mohou utvořiti obec: nemů- žeme přimlourati se za nějaký census při vol bách obecních ... Voličské právo mějtež pří- slušníci a společníci obce soběprávní, umějíc číst a psát... Řekne se nám ovšem, kdo větší státní a tedy i obecní břemena nese, že také dle spravedlnosti větší právo míti má. Avšak my- šlenka tato není žádným důkazem. Neboť dai řídi se (či aspoň říditi se má) dle jmění nebo dle příjmů a má tedy vždy býti v jistém poměru ke jmění neb příjmům občana.

Mattuš doktor Kara

10 article

„Ten zajisté, kdo platí ze 100 zl. veške- rých příjmů jeden zlatý, daně, plati po- měrně právě tolik jako onen, kdo ze 100.00 zl. příjmů platí 1000 zl. daně; a jest to, tu- šíme, pravda nepopřená, že krejcaro v daň tíží chudšího vždy více než bo- háče ty tisíce, jež se mu uložily. Kdo má málo, arci jen málem k účelům státním přispívat může; kdo mnoho má, platiž mnoho. Však odměřovati dle toho práva politi- cká je právě tak nespravedlivé, jakoby se výslovně stanovilo, že ten, jenž má veliké panství — větších, kdo má malý statek — menších práv účaste bude a kdo nemá nemovitého, neb značného jmění movitého — žádných práv politi- ckých míti nemá.“ Proto důsledně horlil zejmena proti volební výsadě velkostat- kův, zapsaných v deskách zemských a opětoval znova své přesvědčení: „že rozdělo v at práva politická nerovným způso

11 article

bem mezibohatší a chudší, jest ne správností.“ Vzhledem k tomuto určitémy demokrati ckému kredu p. dra. Matluše, byli jsme ovšen zvědavi, jak promluví nyní ve sněmovně pan ské, kdy jde o to, aby vlastní kredo jeho z roku 1870 bylo uskutečněno. Však ejhle: Pan dr Mattuš vyslovil se včera sice pro všeobecné ale proti rovnému hlasovacím právu lidu, hiéje mlhavé jakés „poměr né“ hlasovací právo, kde by lidem mohovi tějším bylo vyhraženo patrně více hlasův prot chudším, jako to provedli klerikálové v Belgii — Což jest ovšem v přímém odporu k býva lému jeho zásadnímu přesvědčení, jak jsme je právě připomenuli. My však i se stanoviska národ- ního i se stanoviska spravedli- vosti neuslaneme hájit a bránit poctivou rovnost v právu hlasovacím pr všecky řádné, svéprávné občany. bez rozdilu na jejich majetnost neb vzděla nost. a to zejmena při volbách do sborův zá- konodárných, v nichž se hlasuje o zá- konech pro všecky stejně platných, v nichž se stanovi daně a povoluje odvod brancův čímž všem ukládá se stejná povinnos služby vojenské, nejtěžší to daně lidské, jaká se mysliti dá.

Mattuš Belgie

12 article Říšská rada.

Říšská rada. Panská sněmovna. Z Vídně, 2. prosince 1905. (Telef. zpráva »Nár. L. «) Velikou byla dnešní schůze panské sně movny svým rozsahem — trvalať od půl 2— hod., velikou počtem řečníků — bylo jich osm kromě ministerského předsedy a velikou účast dole v zasedací síni a nahoře v loži, na galerii avšak co do ducha a bystrosti státnické až běda malou Máme-li jedním slovem shrnouti dojem který zůstavila v nás několikahodinná rozprav o rovném právu volebním, která vyjímaje pro Lammasche, byla hromadnou výpravou prot rovnému právu hlasovacímu, tedy musíme vyslo- viti jen politování že panská sněmovna rakouská neukázala se na výši doby, že ne osvěděila porozumění pro její po třeby a příkazy, ba že nemá smyslu an pro své vlastní prospěchy a své vlastní posta- vení! Neboť nemůše býti výhodné pro sněmovnu která spočivá jedině na privilejích man- dátů korunou udělených, staví-li se na d lid mimo lid, ba staví-li se příkře a nepřá- telsky proti němu a jeho právu. To jest počínání nejen nerozumné a krátko- zraké, ale to je počínání povážlivé, č ne-li krajně nebezpečně. Opravdu až zarazila hrozná věru slepota a hrozná hluchot vůči ruchu, jehož vlny sahají k samým bra- nám a prahům parlamentu, k síle a dunění tohoto ruchu, jenž jest nezadržitelný a který smésti může více než pouhý zpuchřelý systém kuriátní a jemuž systém dvoukomorový nebude ničím imponovati, nejméně pak animositou tako- vou, jakou prozradila dnes sněmovna tak zv »horní«. Široké a dlouhé vykládání a roztaho vání bludných nauk, o klerých jsme se domní vali, že dávno jsou překonány, nauk, že poli- lická práva náležejí jen lidem bohatým anel lidom několik let usedlým, na jednom místé nauk, že Rakousko spočívá na německém živlu a jeho velkostatku a měšťanstvu; nauky

Vídeň Rakousko panská sněmovna Lammasche

13 article

že volební opravou nesmi býti dotčena drža va némecká, která není právem, nýbrž bezprá- vím; nauky, že politicky vzdělanými lidmi jsou jen lidé majetní: takové banálnosti zabořilé tvo- řily trapný obsah celé diskusse a skulečně oprávněný byl soud, který pronesl o rokování tom poslanec slovinský, řka, že podalo jen nový důkazjakvelicepanská sně movna potřebuje reformy a tohlu boké, důkladné a pronikavél Jednu věc musíme pokárali co nejrozhod- něji, že nikdo ze Slovanů neozvals proti komandu Plenerovu, »že co mají Němei dnesz, toho že nesmí se jim rovným právem hlasovacím v zít ani jediný mandát!« Což pak byl dán Slovanům na pravici zámek Papagenův? Nemůžeme pollačit také svou hořkost nad tím, že umění a věda, že vysoké vzdělání vůbee pokud jest zastoupeno ve sněmovně panské. mlčelo dnes a krčilo se tam, kde bylo jeho svatou povinnosti mluviti a sebevědomě vystoupiti v duchu vždy možném a přípustném v duchu sociálního pokroku a politické rovnosti a spravedlnosti při osudí volebním.

Plenerův Slovan Papagenův Slovan

14 article

Proti této rovnosti a spravedlnosti nepo krytě se vysloviti arciť neměl odvahu nikdo Žádný neřekl: »Jsem proti ní,« ale všichni všichni bez výjimky měli tolik námitek, stra- šáků, že součet těchto momentů rovná se zá- O jednotlivých řečnících můžeme se zminit stručně. Bývalý ministorský předseda a bývalý místodržitel v království českém, hrabě Františei Thun, zůstal jakým byl — jízlivým feudálem Každé slovo, jež věnoval bar. Gautscho vi, kterému vytýkal nestálost, ústupnost vůči ulici. slabost, ukvapenost atd., bylo jako damascenk ostré, ale zůstal také hlasatelem své kasty jejiho zpátečnietví až mrazivého. Než hr. Thun byl feriosní. Knížete Karla Sehwarzen- berga stihla kletba nejhorší. Stal se sm ěš- ným. Jednak volal pro malicharnosti, kterés udály při projevech pro rovné právo hlasovaci, po policii, jednak, že pouštěl hrů zy, jako že při rovném právu hlasovacím bude v poslanecké sněmovně sociálně - demokratická většina, která bude míti sociálně-demokratické ministerstvo a která nepovolí zvýšené požadavky vojenské. Tyto zvýšené požadavky vojenské byly hlavní starostí pána na Vosově a Oriíku . .

Františei Thun Thun Karel Sehwardit Vosův Oriík poslanecký sněmovna

15 article

Též pan dr. Arnošt Plener zůstal, jakým byl; »člověkem, jehož refrén jest němectví nad v še!« Předseda společné nejvyšší účtárny bud nečte noviny, aneb zaspal poslední měsíce, m- že-li tvrditi, že pro rovné právo hlasovací jest pouze organisované délnietvo! Takové naivnosti neměl by se dopouštěti člověk jeho pretensí. Volal-li kn. Schwarzenberg po po- licii, volal dr. Plener po císaři Vilémov německém! Onen má strach, že bude císat sesazen a že bude vyhlášena republika rakou- ská, zavede-li se rovné právo volební, Plener zase, že nebude prý se moci pak provozovati dosavadní zahraniční politika rakouská, toliž alliance s Německem. Tento strašák již jest opotřebován. Legenda totiž vypravuje, že když hrabě Taaffe vytasil se se svou opravou volební, tehdejší ministr zahraničných zále- žitosti hrabě Kalnoky společné s německým velvyslancem ve Vídni princem Reuszem agitovali proti ní právě z toho důvodu, že vo- lebním řádem hruběte Taaffa prý by byl ohrožena většina pro politiku společnou rakou- sko-německou v delegaci.

doktor Plener Schwarzenberg Taaff Kalnok Reusz Vilémov Německo Vídeň

18 article

A fama dodává, že byl pan dr. Arno s Plener v allianci s oběma. To bylo pře 12 lély. Tentokráte odpůrcové rozšiření práva volebního, Němci, jak věříme a pevně spolé- háme, pohoří. Dr. Mattu s jest sice pro v šeobecn právo volební, ale jest proti ro- nému právu volebnímu jak pro sněmy zemské, tak pro sněmovnu poslaneckou a jest pro reslituci práva sněmů zemských, voliti po- slance na radu říšskou, za kteroužto restituci přimlouval se také hrabě Pininski, které však ministerský předseda řekl, že jest na ni již pozdě. Vrchní ředitel zemské banky pro království české tlumočil programové stano- visko strany své v otázce volebního práva. Dr. Mattuš jest zajisté rozmyslným politikem, než aby sobě tajil, že rovné právo hlasovací jest dnes cilem nejen dosažitelným, ale také blízkým. Baron Gautsch, který byl posledním řečníkem v debatě, měl proti tolika odpůrcům na všech stranách postavení velmi těžké. Al dlužno doznati, že nejen se bránil parátně nejen vracel s úroky rány, které mu byli zasa- zovali hrabě Thun, dr. Plener a kníže Schwarzenberg. ale že nepřestal na pe- lemice, nýbrž mluvil určitě, rozhodně, positivně, odhodlaně a mužně, řka, že chce dílo započaté skoncovati a v boji zvílěziti nebo padnouti. Bud míli úspěch nebo býti poražen. Panské sně- movně imponovala tato pevná vůle, tato energie pro politickou smrť se připraviti. Včera, když ohlašoval jí reformu sněmovny poslanecké a re- formu sněmovny panské, nedutla. Dnes mu tleskala, dnes m blahopřála. Mezi gratulanty byl hrabí Harrach. První bitvu o volební reformu ministerský předseda vyhrál tedy. Válka bude však ješte hodně dlouhou a hodně těžkou nejen ve sně- movně panské, nejen ve sněmovně poslanecké, nýbrž nejvíce a hlavně v zákulisí. Pan Vohanka dnes schůzi panské sně- movny přítomen nebyl.

doktor Arna Plener Němec Matta Pininski Mattuš Baron Gautsch Al Thun Schwarzenberg Harrach Vohanka Buda

19 article

Předseda kníže Wiadischgrälz zahajuje schůz o 1 hod. 25 min. Sněmovna přechází hned k jednacímu pořadu t. j. jednání o včerejším prohlášení předsedy mini sterstva. Ke slovu přiblásili se hr. František Thun, kn Karel Auersperg. dvorní rada prof. dr. Lammasch, dr. Mattuš, dr. Arnošt sl. Piener, hr. Pininski a kn Kar. Schwarzenberg. Hr. Fr. Thun zabýval se ve své řeči oběma pro hlášeními bar. Gautsche ze dne 6. října a z 28. listo- padu a 1. prosince. Vytýkal bar. Gautschovi, že v krátké době dvou měsíců úplně změnil své smýšlení vzhledem ke všeobecnému hlasovacímu právu a že po dvou měsících stal se z odpůrce této myšlenky vřelým jejím zastancem. Následkem toho dosavadní důvěra v bar. Gautsche utrpěla u něho bolestnou ránu, neboť myslí, že státní veslo není již v ru- kách pevných a cílevědomých. Míjí-li důvěra ve vládu, míjí také její síla, ale čím těžší je chvíle, tím jest právě pevnější ruky třeba. Táže se, co mohlo býti důvodem ke změně tohoto smýšlení a praví, že to mohly býti dva mo- menty: 1. program bar. Fejérvára, 2. agitace pr všeobecné právo, jež byla nyní uvedena do širokých vrstev. Hr. Thun nepopírá, že stanovisko uherského premiera mohlo provozovat vliv na naše poměry ale že se mělo počkat, až jak v Uhrách všeobecné právo hlasovací bude působit; co se týče druhého momentu, lituje hr. Thun, že vláda před enunciacemi ulice couvá a že smýšlení své mění. Jen klid a úplný pokoj mohou zaručovati dobrý výsledek tak velkých akcí, jako je provedení obec ného hlasovacího práva. Ale je to smutný zjev, že dává ministerský předseda na sebe působiti zjevy ulice a že tyto zjevy v jeho jednání nacházejí reso- nanci. Vládní projekt není výsledkem vývoje, nýbrž

Wiadischgrälz Thun Auersperg profesor doktor Lammasch Mattuš Arnošt slečna Piener Schwarzenberg František Gautsch Hradec Uhry všeobecný práv uherský premiéra

20 title

FEUILLETON.

21 article

V Praze, 3 prosince.

Praha

22 article

5— (Kronika.) Perla našeho písemni elví, Boženy Němcové »Babička« — kteral vznikla? Kterak ze zárodku kliči vůbec čelně díl tvůrčího ducha národního? Jaké jsou jeho složky? Jak roste z půdy daných okolnosti. z poměrů národních a společenských, z osob- ních darů a vztahů svého tvůrce, z jeho osudů a zápasů? Jak vysvětliti »Babičku« z přesného — životopisu Boženy Němcové? Odpovědi na složitou otázku zabývá se pěkný kritický pokus, nedávno vyšlý zvláštním otiskem.*) Otázek celá spleť. Třeba se probírat materiálem, zjišťovati fakta i vztahy, vyšetřo- vati, srovnávati a měřiti, odhadovati a vážiti a střežiti se konečného úsudku, dokud není možný závěr na základě bezpečně získanéml Běžný úsudek lilerární, jak známo, neříd se tou přísnou methodou. Tu se hemží lichých správ klamných úsudků, domněnek bezpodstat- ných, legend a předsudků, šířených s důvěřivou lehkomyslností! Literární veřejnost není tu než věrným obrazem společnosti. Povídá, co si mysli A myslí podle — šablony. Nemůže jinak myslit Jak honem oceniti člověka, souseda, nový zjev ve společnosti? Výrok je rychle pronesen, opa- kován! Ať šťastný či nešťastný, trefnější nebo měn trefný, více nebo méně rozvážen, více neb méně blízký či daleký pravdě ! Však, už se šiři- A už vznikla — pověsť. Všichni požíváme tak své »pověsti« dobré či špatné, přiznivé, nepří- znivé, snad licholné a vtipné, snad nesmyslné a hloupé, ale nutně — šablonovitě. Mluvíme o »klepech« společnosti a nikdo jim neujde.

Němcová

23 article

Však ani společnost nedá se bez »klepů« my- slit. Kdyby se s každým výrokem mělo čekat, až co řekne — vyšetřující soudce? Aj, medle zdaž bychom pak nemusili němi obcházeli ko- lem sebe? A jako život má i literatura svoje — klepy. A neobejde se bez nich. Vždyť každý kle nemusi být a není jen zlomyslný. Všecky litera *) Božena Němeová. Glossy k živolopisu Elapsal dr. V. Zille. V Praze »Unie« 1905.

Němeová doktor V Zill Praha

24 article

tury světa jsou tak plny předpojatých a utkvě- lých výroků, úsudkových šablon. Přísná kritika nožikem své methody dost pracně tím bejlím se musí propracovávati svého dokonalejšího názoru. O autorce »Babičky« je známo, v jak těž- kých poměrech ke konci života pracovala. Nouzi trpěla s rodinou. A víc než nouzi, bídu ! Často an do úst nebylo. Přátelé se rozprchli. A v nouzi, z něk dejších přátel stávají se, mimoděk, škůdci Taková už je mechanika života. Padne příleži- tostné slovo, z pouhé nálady, neuvážené, nedo- myšlené ani. Však už se ujalo, rozletělos světem. A už rozeenila svůj škaredý chrup chyzdná, jedovatá — pomluva .. A za okolnosti života tak šeredných, pravý div přírody, vypučel nejkrásnější květ mladink naší spisby »Babička «l Jak vysvětliti tak podivný zjev? — Jaké musilo být utrpení mladé, ztý- raně ženy, žijící v Praze mezi dospívajíeími dětmi bez peněz a bez společnosti, než vynu- tilo z její fantasie tak zářivě šťastnou aureolu kolem postav a příběhů z mládí ? . . . tážes kritik. Položil si úkolem, vysvětliti záhadu na zá kladě šírokého průvodního materiálu. Práce je rozsáhlá, dílo není ještě uzavřeno Zde podány teprve »glossy k životopisu«, ja kási nápovéď, jíž teprv následovati má konečné důkladné slovo. — Nerozhodujme o vině neb nevině, její (Němcové), ať její současníků .. . Sečkejme s úsudkem . .. až v krátké době objeví se dokumenty kriticky rozanalysované . ..

Němcová Praha

25 article

Napověděno je »glossami« dost, aby vzbu- dilo žádost, nabýti časem všeho světla. Hned předem uhodí do oči nepoměr. »Ba- bička« je dílo vzpomínek. Dílo se rozkošně čte, ale vzpomínky Němcové nebyly rozkošné Mládí, jež strávila autorka »Babičky« v »idylce ratibořické« nebylo šťastno Jaký paradox! Kritik důkladně se snaž přiblížiti jej našemu pochopení. — Jaké musilo být utrpení ženy . . . než dalo ji z apomenout na všechnu tu bídu ubohost tam v bývalém domově, kde před tři- ceti lety se tisnilo hejno děti a služek pod zámkem v ubohém sešlém staveni, kde zámecká kličnice, s bidou udržujíe na venek aspoň zdání společenské dámy, ve svém před dělmi hájeném »saloně« přijímala trochu šťastnější ubožačky svého druhu a přenechávala svoji chatrně opa- třenou drobotinu dohledu své venkovské matky ... Všimněte si! Hledisko kritiky se tu silně příčí běžnému nazirání. »Hejno dětí a slu- žek« stísněno v sešlém stavení a malka, jež s bídou udržuje »zdání společenské dámy« — zda to už vylučuje možnost dětskéh blaha a štěsti? Byli byste velmi ochotní po- chybovat. Co nestačí často k dětské bla- ženosti! Jen hodně zdraví, dostatek chleba trochu lásky a možnost proskoku na volněn vzduchu třeba! Však tu rozhodující slovo při padne arci teprv doneseným nepochybným do- kumentůml Jiný moment! Sňatek Němcové pokláda kritik za událost nešťastnou v životě naš spisovatelky. — Došlo k svatbě rozkošně, těkavé, roman tické dívčiny . . . k svatbě, která se sice n podobala tragické scéně, jak ji líčí Němcová v poslední své skizze »Čtyry doby«, ale která de budoucna byla prvním krokem ke z ni- čení svěží a bohatě nadané dívky . ..

Němcová Hejna

26 article

Příkrý úsudek! Což kruté zevní okolnosti nedovedly rozrušiti domácnost třeba nejšťastněji založenou? A domácnost Němcové po dlouhá léta aspoň se zdála pomérně spokojená, ne-li už šťastna. A co mělo dívku z klíčnické rodiny konečně lepšího potkati? V zámku prý nebý vala nouze na hosty, mladé i starší urozené Donjuány! Měla snad »nepokojná, romantická černovláska« počkat, až ji některý z pánů vy zve ke známému duetu Zerlinčině? Těžko nedat za pravdu rozšafnému otci, že se postaral, jak se postaral. A konečně, nestojí otázka vlastněji- nak? Neprovdati se, nebyla by se naše Božena bez pochyby ani dostala do Prahy! A jestli ne do Prahy, tedy ani do známých »pražských styků«, které ji vlastně k péru dovedly! A bez péra ostatních souvislostí, kde by se byla vzala — »Babičkav?

Němcová Božena Praha Zerlinčina

27 article

Však i tu jenom dokumenty mohon promluviti poslední slovo! Tak se vynořuje olázka za otázkou. Zkou- mavý životopisec nestačí ohledávat a vyšetřovat. »Glossy« se pěkně čtou — leda věty příliš slo- žitě snad tu a tam zarazí pohodlnějšího čte- náře! — hlediska se odhalují zajímavá, dů- myslná, překvapující. Autor ukládá si zřejmě povinnost, vážiti slovo, nepředbíhati úsudkem, vystříhati se všeliké předpojatosti. Je tak těžko zjednávati si světlo pravdy v otázkách života přitomného! A teprv vztahy a poměry dávn zapadlé! Jak snadno, na úkor správného od- hadu, nezamýšlen, nepozorován udá se tu osudný přesmyk! Nazírám minulost, vidím zjištěnu si tuaci, znám její složky: teď ještě určit du- sevní stav člověka, jenž v situaci se octl Ale člověk už dávno není, aby mohl podat svě- dectví! Mám myslet, cítit, soudit jeho jménem. v jeho smyslu a duchu! Jak snadno podlehnu svodu a na jeho vrub podložím názor, cit. náladu, stav duše svůj vlastní! Jak je těžko — vůbec li možno! — z hlediska určité doby, své doby, vysvětlovat dobu — jinou!

28 article

Čteme o malicherném hračkářství někdej- šího vlasteneckého hnutí, o Tylově »nejas- ném romantismu«, o »duševní bídě a všed- nosti« a »idylickém bahnu« v okoli, jímž autorka »Babičky« byla obklopena. Není to už způsob postřehu s hlodiska, řekněme, ze zorného úhlu dnešní doby? My dnešní máme jistě povinnost, prolože možnost, státi výše, hle- děti dále a pronikati hlouběji, nežli dovedli naši otcové před padesáti léty. Však, věeně! Nemá liž každá doba svůj zorný úhel? Netřeba-li ji vy- světlovati s jejího, ne z našeho hlediska? Aspoň při methodě tak zvaně vědecké kritikyl Tylův romantism byl, pravda, nejasný, ale ne- jasný byl vůbec všechen romantism. Nejasnost byla příznačná známka romantismu. A proto přijal a mohl přjiati dědictví doby po romantism — realism. Nebýti »nejasnosti« romantismu, nebylo by vůbec bývalo realismu. Tak doba dobu střídá. život životu ruku podává. A příroda společnost zůstává stále jedna ! I poměr »malichernosti a hrač kářství« je stále jeden. Vždýcky jsou jedini kteří opravdově pracují a množství těch, kteř si — hrají. Ať s představami a hesly roman

Tylův Netřeba

29 article

tismu, ať realismu. Havliček, pravda, byl rea- listou*) mezi romantiky. Ale byl z těch jedinců, kteří předbíhají. Nelze z toho kouti výtku ostat- ním, že svému životu neutekli. A kdyby byli utekli, kdo by pak vůbec představoval — dobu? Formy života se mění, doba v dobu přechází, všichni konají nezbytnou funkci života. I ti, co předběhli, i ti, co — zůstali pozadu A »bahno společenské«, z něhož vyrostl čarovná květina? Nejsou-li »védecky« oba pojmy stejn zajímavy, stejně hodny klidného, nepředpojatého šetření? I »bahno« s živnou látkou svých složek a prvků i — květina, jež podivnou schopností svých kořinků ssaje z »bahna« tajemnou podstatu své bytosti. Jenom krutý zákon soutěže a zápasu všeho života vnucuje nám všeliká měřitk a sobeckého zájmu, nutí nás rozeznávati stupně hodnot, praktických, esthetických i mravních ! Učí nás s rozkoši vnímat vůni a barvu květua s hnusem se odvraceti od puchu bahna. Ob- jektivné však, noní-li všecko příroda, hodná láskyplného prozkumu? A na konec hlavní otázka »Babičky«. Není-li pro nás spíše kladná, než záporná? Ne, proč Némcová z poměrů své doby svého okoli nemohla podati dílo větši hod- noty, nýbrž naopak, jak to přišlo, že v daných poměrech, které známe, mohlo přece vznik- nouti dílo tak — znamenitél

Ob

30 article

Nejsme dosud tuze bohati na podobné studie z ovzduší svého domácího kulturného díla. O sborníky a časopisy s příslušnými pro- gramy nebyla by konečně nouze, Ale ty se hemží leda překlady cizích pracl, studiemi podle studií, o cizích otázkách a cizích předmětech. Zpravidla opisovačky, které lze snadno a rychle opatřiti, jež však nemají nikdy váhy a významu práce podniknuté z vlastní látky a z vlastních fondů. Stále ještě vězime příliš v periodě »doháněci« svého vývoje, ovšem nezbytně. A jiný ješté příznak mládí! Hledím rádi trochu s patra na své »prvopočátky«, při- *) Ale ze sebe, z poměrů vlastního vý voje, ne z přijatého — hirsta.