Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, v neděli 3. ledna 1909.

Praha

3

Číslo 3.

4 article

Na vanní avečerní listy předplácl se v Proze v administrani na sle. . . . . . 2 K — na tat leta . . . . G K — s dveji donáškou na měsle ne čtvrt lota . . . . 7 k ko ve filIálkách na měsic. . . . . . 2 K 30h smz. Pošton na vrtieta : ! k o s dvojí zásilkou i: k Zi

5 article Dnsšní čislo pro Praha le o 18 stranácb.

Dnsšní čislo pro Praha le o 18 stranácb. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v ponděli dne 4. ledna v obvyklou hodinu polední.

Praha

6 article Otázka českého sněmu.

Otázka českého sněmu. Vládní tisková kancelář oznamuje právě svolání pěti sněmů zemských, ale sněm krá- lovství českého mezi nimi není. Příčina toho jest na jevě. Vláda páně Bienerthova čeká, až jak němečtí poslanci z Čech, resp. vůdcové jejich: Maly, Wolf, Eppinger, Per- gelt, Pacher, Bachmann a Roller na zej- třejší schůzi své v německém kasině pražském milostivě dovoliti ráčí. V celém ostatním světě rozhoduje o svo- lání zastupitelských sborů potřeba země — v Čechách však libost — německých ob- strukčníkův. Předseda ministerský nimi vyjednává a smlouvá o cenu, za jakou by dopřáli sněmu království českého aspoň jen několik klidných schůzí, co by zvolil nový výbor zemský a vyřídil prozatímný roz počet zemský na letošek. A velmožní »páni od obstrukce « dělaj procovsky drahotu. — Na poradě u ministra presidenta Bie nertha dne 21. prosince — diktoval dr Eppinger jménem svazu německých po slanců tyto podmínky: 1. aby v zemském výboru byly referáty jinak rozděleny než dosud; a sice tak, by nejdůležitější německé agendy byly vyhra ženy pouze německým přísedícím výboru zemského; 2. aby počet německých přísedících vy boru zemského byl rozmnožen ze dvou na tři; 3. aby počet německých zástupců v ře ditelstvech Zemské banky a Hypoteční banky byl rozhojněn ze dvou na tři; a 4 aby jmenování úřadníků zemskýck dálo se dle národního klíče poměrně sprave dlivého. —

Bienerthův Malo Wolf Eppinger Pacher Bachmann Roller Bie Čechy

7 article

Poněvadž však ministerský předseda ban Bienerth nebyl v tu chvíli sto, »aby moh Němcům podati z české strany vážn a dostatečné záruky«, že bude všem těmto postulátům jejich na puntík vyhověno prohlásili němečti vyjednavatelě (Eppinger Urban. Pergelt. Rolier a Pacher), že nemohou se naprosto za dělnost sněmu českého za ručit. — Na to požádal předseda ministerský oba ministry krajany: českého dra Žáčka a německého dra Schreinera, aby sami vy jednávali o otázce sněmu českého dále. — Po týdnu na to usneslo se předsednictvo německých poslanců zemských s jednatel německých poslanců říšských svolati ke dn 4. ledna t. r. veškeré zemské a říšské po- slance německé z Čech na rozhodnou po radu do Prahy. Ale již na čtyři dni před tímto sjezdem vyšla zajímavá věc na jevo, kterak si to ně- mečtí kohouti přes svátky rozmyslili a Eppin grovi vyčítají, že žádal za upuštění od ob strukce — příliš málo. Pan dr. Eppinger se hájí proti těm výtkám nejprve připome- nutím, že uvedené podmínky byly svým časem schváleny představenstvem svazu ně- meckých poslanců. »Než« — obrací honem jako šikovný forman na dlani: »podmínkami těmi mělo býti pouze zjištěno, jakou měrou byli by Čechové ochotní vyjíti vstříc dalším

Bienerth Němec Eppinger Urban Rolier Pacher Schreiner doktor Eppinger Čecho Čechy Praha

8 article

požadavkům německých poslanců; zmíněné podmínky nelze prý však pokládati za cenu, za niž by Němci chtěli upustiti od obstrukce proti sněmu českému na dobro.e Zároveň interpretuje, či vlastně přebijí Eppingra poslanec Maly v »Bohemii« takto- »Není pochybnosti, že splněním těchto poža davků byla by toliko zaručena dělnost če ského sněmu jen aby se ustavil, ale ni dále. Ba i tuto obmezenou činnost sněmu dlužno podmíniti ještě požadavkem nepro- dleného zřízení ryze německého kraj- ského soudu v Trutnově s vylou- čením českého soudního okresu úpi- ckého, což prý může vláda učinit bez ohledu ať sněm český dá neb nedá jaké- koliv dobrozdání. Stačí prý úplně jen když vláda sněm o dobrozdání požádá ! .

Němec Malo Trutnov Bohemia

9 article

Tento postulát prý musí býti na programu zejtřejšího sjezdu německých poslanců v první řadě. »Jest naprosto nutné«, poroučí velmožný pan Maly: »aby též vláda způsobem ne pochybným zaujala stanovisko k nejpřed- nějšímu článku našeho národ- ního vyznání víry: k národne territoriálnímu rozhraniče ní čehož pak nemůže ničím osvěd čiti lépe, nezli neprodleným zří zením ryze německého krajskéh soudu v Trutnově. « — Tak zní tedy cena, kterou chtějí ně mečtí obstrukčníci dostat za to, když dovol sněmu českému poživořit pouze několik dnův. než by se ustavil. Avšak za upuštěn od obstrukce vůbec požaduje Shylo Maly ovšem neskonale více. »Aniž by chtěl předbíhati usnesení« po slanců německých, musí prý se rozhodne požadovat za dopuštění další dělnosti sněmu českého — tato cena: »1. Jasné prohlášení vlády, že po zá konu stačí (I), bude-li český sněm stra ohraničení okresů soudních po- tázán o své mínění, tak že jest pro vládu úplně lhostejno, zdali sněm český podá dobrozdání kladné či záporné, neb předlohu vládní měnící, nebo pražádné. 2. Aby byl ihned svolána ona ohraničovací ko- mise zřízena dle punktací vídeňských roku 1890 při c. k. vrchním soudě zemském i aby práce její byly co nejusilovněji podporovány.

Malo Trutnov

10 article

3. Aby ihned byly jako vládní předlohy sněmu podány dosavadní elaboráty této ko- mise, spočívající v archivu c. k. vrchniho soudu. 4 Aby vláda vydala určité prohla šení, že bez prodlení zahají zřizo ván krajských vlád v Čechách dle zá- sad přísně národnostních !« — »Nadešlať pro nás, Němce, neklamně chvíle rozhodná: nyní anebo nikdy bramarbasuje p. Maly po těchto svých ši- lených postulátech. »Dá-li se německý lid opět slabomyslně vrátit a buď ke hnilému míru nebo k odstavení svých národních ži- votních podmínek přemluvit: pak jest osud německého národa v Čechách zpečetěn pak nevzejde nikdy již den, který nám přinese naši národní samostat- nost. Déle 600 let zuří se střídavým ště stím ten zápas náš těžký a obětí plný. Nyní nadešla chvíle rozhodu: buď vydobudemesi postavení lidu našeho důstojné v této zemi, anebo sklesneme vlastní vinou na národnost, podrobenou české nadvládě Po- slednější stane se i tehda, pakliže se zbaběle boji vyhnemel« — Scházel do sboru ještě starý známý poltič Čech dr. Julius Lippert. Ozval se

Němec Malo doktor Julius Lippert Čechy Délos

11 article

současně v »Pr. Tagblattu«. Nevěří dnes v možnost národního smíru, poněvadž prý na české straně ve voličstvu je nálada proti Němcům tak nesmířitelná, že umírněné české strany i kdyby chtěly, ne- mohou Němcům činiti ústupky značnější. Oba národní tábory stojí tak nepřátelsky proti sobě, že nejsou naprosto s to, aby se dohodly o nějaké demarkační čáře neb normě. Jest prý tedy nutno, aby jim ji diktovala nějaká vyšší moc. Touto »vyšší mocí- ma býti jednak vláda — jednak vídeňský parlament. Vláda má především prostě zrušit Stremayrovo nařízení ja- zvkové z 19. dubna 1880 a zříd i mocně nový pořádek co do jazyko- vého práva v Čechách buď nařízeními mini- sterskými, tedy oktrojírkami, anebo říš- skými zákony. »Však rozumí se,« měl pan dr. Lippert upřímně dodati, »vzdya naskrze podle přání a prospěchu Němců.« — Neboť němečtí politikové i historikové rázu Lippertova jsou již takovými dobráky, že zamhouří rádi obě oči k sebe absolutnějšímu činu, nařízení, ordonanci neb oktrojírce vlád. jsou-li jen — proti nám a v jejich prospěch.

Němec doktor Lippert Lippertův Čechy

12 article

Tak zní ouvertura k zejtřejšímu roko- vání německých obstručníkův. Dle toho lze uhodnouti, jak vyzní opera sama. — Vydě- račství nejsprostšího rázu spekuluje v táboře našich národních a politických protivníků na to, že dlouhé maření sněmu českého nás bolí, trýzní a pálí do živého. A jako středo- věcí inkvisitoři hleděli mukami pekelnými oblomiti nešťastnou oběť, tak doufají touto torturou své obstrukce proti sněmu českému vlastiškůdci němečtí oblomit naši pevnost, s jakou bráníme a hájíme proti nim odvěkou jednotu a nedilnost své vlasti. Nuže, ať brzy poznají, že se v nás pře- počítali! Ať vrazí na žulovou tvrdost našeho patriotismu, který jest odhodlán brániti do- brého práva národa a vlasti české až do těch hrdel a statků. Pak se na to podíváme. najde li se vláda rakouská, která by přes tento vlastenecký jednosvorný odpor šesti milionového národa troufala si sáhnouti na jednotu a nedilnost království českého, za- ručenou přísahami korunovačními, pragma tickou sankcí i posléze starým reskriptem panujícího mocnáře z r. 1870.

13 title

Arnošt Denis.

Denis

14 article (K 60. dnešním narozeninám.)

(K 60. dnešním narozeninám.) Jeden z velikých učenců francouzských přední moderní historik Arnošt Denis, jenž tak hluboce se vepsal ve vděčnou pamět v nadšené sympatie českého národa svými velkolepými spisy o české historii, slaví dnes 60, narozeniny. Ernest Denis, jehož mládí bylo rozrušeno pohromou jeho vlasti, poznal nutnost vybočiti z netečnosti Fran- couzů k ostatním národům a vydal se na cesty, aby poznal Německo a svět slovanský. V Praze pobyl delší dobu, ponořen ve svě- domité studie české historie. Byl svědkem našich národních zápasů, našich žalů a na- šich snah a přilnul s vroucí láskou k ná- rodu, v němž viděl nejupřímnějšího přítele Francie. Roku 1878 vydal své první dílo »Hus a války husitské« a potom r. 1890 uveřejnil svůj chef d'oeuvre »Konec samo- statnosti české«, za 12 let na to vytiskl ob- sáhlý spis »Čechy po bitvě u Bílé Hory Poslední dvě práce byly přeloženy do če- štiny a měly neobyčejný dojem na českou mládež a na českou inteligenci.

Denis Hus Čecho Německo Praha Francie Bílá Hora

15 article

Díla Denisova jsou projevy geniálního ducha, jenž prodchnut ohnivou láskou »ke šlechetnému národu českému, jehož osudy byly tak slavné a tak tra gické a jehož synové chovají k Francii vřelou a upřím- nou sympatii,« věnoval se líčení dějin če- ského národa. Jeho knihy jsou úchvatně svým výraz- ným a výstižným podáním české historie a jeho dílo »Čechy po Bílé Hoře« je vůbeo nejcennější prací, která byla uveřejněnao dějinách moderních Čech. Dale napsal Denis znamenité dějiny německé »L' Allemagne« 1783—1810, pak následoval druhý svazek německých dějin z r. 1810—1852 a třetí díl »Le fondation de 1' Empire allemande líčí založení říše německé. Denis je ve stálém a důvěrném styku s českými kruhy politickými, literárnímia vědeckými. Projevuje neunavně své sympatie Čechům, jež mají u muže tak skvělého ducha, takového významu vědeckého, tak milovaného studentstvem a tak obdivovaného světem intelektuálním ve Francii, pro nás nevystihlou cenu. Slavnému spisovateli fran- couzskému u přiležitosti jeho jubilea bude zajistě z českých kruhů tlumočena nadšená sympatie způsobem co nejupřímnějším a nej- všestrannějším.

Denisův Čecho Dale Denis L Allemagne Čechy Francie

16 article

K dnešním 60. narozeninám slavného h storika francouzského Arnošta Denisa, pro- fesora university pařížské, zaslala Národní rada česká jménem českého národa v uznání nesme- telných zásluh Denisových o národ blahopřejný francouzský telegram tohoto znění: K dnešním 60. narozeninám přijměte, mistře, oddaný hol a blahopřání Národní rady české i českého ná roda vůbec, pro který Jste nesmrtelnými Svýmí veledily historickými vykonal tolik, že každý věrný Čech v zemích koruny české i za hra- nicemi vzpomíná předrahého jména Vašeho s pocity největší úcty, lásky a vděčnosti. Jak šťastná jest slavná vlast francouzská, která světu dává syny tak vynikající a šlechetně ! Z Národní radu českou v Praze: posla nec dv. rada dr Jaromír Čelakovský, předseda, poslanec dr. Ladislav Pinkas, zpravodaj zahra ničního odboru pro věci francouzské.

Arnošt Denisa Denisův Čelakovský doktor Pinkas národní rada český v Praga

17 article

Výkonným výborem národní strany svo- bodomyslně zaslán lento blahopřejný přípis »Dožil jste se právě šedesátého roku svého věku. Jubileum lolo je vzácným pomníkem Vas činnosti. Jesiliže kdy, tož právě v tento der mále právo pohlédnouli zrakem svým do pro- storného lánu našeho národního života a zna- menati v něm vše, co tam souvisí s Vaším duchem a s Vaším přičiněním. My všichni v ten den eitíme krásnou povinnost pohlédnouti tam s Vámi. My tam vidíme mnoho jasného odlesku, Vašeho odlesku, mnoho památníků Va- šeho úspěchu, mnoho zá-luh Vaší práce, vyko nané ve prospéch našeho národa. Tato vděčná povinnost naše, kterou konáme s nejlepším pře- svědčením a opravdové rádi, zpříjemněna je ve domím, že šedesát let Vašeho života není tak mnoho, aby se bylo dotklo svéžesti ducha asi Vaší osobnosti. Proto bohdá léta Vaše následu- jícl stejně blahodějná budou, jako dosavadní slejně zasvěcená práci nejčistší, stejně pože- hnaná vespolnou láskou přátelství, stejně silná mravním přesvědčením nezdolné vzájemnosti nejušlechtilejší družnosti. Témito myšlenkam prodehnuti, blahopřejeme Vám ze srdce nej- upřímnějšího ke vzáenému slavnostnímu Vašemu dnu, proniknuti nejvřelejší touhou, aby nedo- hledná ještě řada let uvila korunu všemu,c

Virginie národní strana

18 article

V drobném prodejle ranní člslo o sobě . . za sh večerní . . . . . . . za 4 k Ve úliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . . . . . . č b večerní. Inserálv platí se hotově nspřed. Předplacení a inserty přijimá administrace v Marianské ul., J. Tam nacházejí se téš redakce, tskárna a expr adica „Národních Listů- Rukopisy so nevracejl

19 article

znamenáte nšrodu a všem těm, jimž věnujet svého ducha, svoji práci i svoje přátelství. V dokonalé úciě za výsonný výbor národní strany svobodomyslné: dr. Václav Škarda, před- seda.« Hold českého studentstva francouzskému historikovi Arnoštu Denisovi k jeho šedesátým narozeninám. České vysokoškolské studentstvo vzpo mnělo šedesátých narozenin Arnošta De- nis a, profesora na Sorbonně, světového vědá- tora, jenž svou vědeckou činnost historickou zasvětil Slovanstvu a zvláště národu českému, tímto stručným, ale upřímným telegramem Mistře! Češuí studující Vám vzdávají k Vaším šedesátým narozeninám svůj hold vděčnosti, obdivu a úety. Svaz českoslovanského student- stva. Profesor Arnošt Denis zasluhuje plno měrou této pozornosti českého studentstva, které svým holdem projevilo vděčnost francouzskému historiku českého národa za jeho zásluhy o ná- rod če ký, jež si zvláště získal tím, že svými historickými spisy, jako »Hus a války husit- ské«, »Jiřík z Poděbrad«, »Konec samostatnost české«, »Čuchy po Bilé Hoře« a četnými cen- nými články ve francouzských revuích šíří zná- most o naší historii. Německé požadavky v zemské správé. Píše dr. A. p.

doktor Škarda Denis nis Hus Jiřík Bilá Poděbrady národní strana Sorbonna svaz českoslovanský student

20 article

Není úkolem této úvahy, posuzovati známě ně- mecké požadavky v zemské správě se stanovisk politického nýbrž nám jedná se také o to, prozkou- mati jedctlivé tyto postuláty se stanoviska v ěe ného, to jest se stanoviska účelnosti správy zemské. Mezi požadavky svazu něme- ekých poslanců zernských na prvním místě objevuje se žádost po novém rozdělení referátů mezi přisedící zemského výboru a to dle povahy ja- zykověhe předmětu. Dle návrhu toho by pře- stalo dosavadní rozdělení věcné podle jed no- tlivých odvětví zemské správy, dle ně- hož docházející podání — bez ohledu, jde-li o české či německé okresy, obce a strany — přikazují se jednomu a témuž přísedícímu a oddělení a napříště přidělovala by se podám dle ja zykové jich po- vahy buď českému nebo německému referentovi. Poukazuje se k tomu, že podobný způsob zavedenz již v komisích sněmovních a že prý také provedem požadavku toho u výboru zemského nestojí v ceste nejmenší překázky. Pokud jde o dslavy vyučovací, jest prý přid- lení jich dáno již samou jejich řeči vyučovací, ostaln spísy docházejí výboru zemského prostřednictvím okresů a obcí a mohou tedy prý spisy ty přidělovány býti dle jednací řeči obcí a okresů. Rozdělením takovým nevzešel by dle tvrzení n- meckých poslanců zádný větší náklad, nonastala b prý potřeba rozmnožení úřadního persenálu, ale ovšem úřadnictvo bylo by prý mnohostr aa- něji zaměstnáno, což je v zájmu země a úřadnictv

21 article

Značná váha klade se na to, že rozdělení rele- rátů zemského výboru, jak ho svaz německých po- slanců zemských požaduje, provedeno býti může ihne beze změny zřízem zemského i instrukce pro výbor zemský pouhým presidiálním opatřením nejvyššíhe maršálka zemského. Účelem nového rozdělení má býti to, aby české věci jen českými, německé německými přísedícím zemského výboru byly vyřizovány, poněvadž Němei v Čechách pocitují jako příkoli, že správní věci j jich u výboru zemského jsou v rukou národních pro samého.

Čechy

23 title

FEUILLETON.

24 article

V Praze, 2. ledna

Praha

25 article

6— (Kronika.) Friedberg - Mirohorský odešel! Málem jste nepřehlédli noticku. Zpola zapomenutý mužl Dožil se 79 let! Trochu přiliš dlouhý život pro dnešní pospíchavou dobu, která se staví oslavovat padesátníky, aby si še- desátníků už nepotřebovala všimat! Mladšimu pokolení byl zesnulý už mužem neznámým. By voják a vojenství není právě odbor hýčkaný literaturou současných hesel. Však, pusťte odbor a držte se odborníka! A našinec, určený z mládí pro vojenský stav, který to ve svém oboru při- vedl »na Excellenci«, ale při tom mimo úřadní akt a denní službu nenapsal veřejně jiného, krom českého slova, či to byl snad všední muž? Lituratura v prvních plenkách, časopisů na prsty počítáno, čtenářstva uzounký kroužek, školy žádné, společnost žádná, veřejný duch život zaražen politickým absolutismem a člen armády, důstojník, chovanec vojenského ústavu se hlásí otevřeně k odstrčené české věci !A nejen se hlásí za bujného mládl, ale dovede vytrvat na všech stupních skvélé kariéry! Ge- nerál, brigádník, divisionář, v kruzích armád- ních stále poživá pověsti vybarveného »ultra«l Mírohorský přispival už do Mikovcova »Lumírae a Nerudových »Obrazů života«! Jaké pak tom bylo kouzlo, psát tehdy pro chudičkou obec českého čtenářstva? Nevynášelo jména, tím méně slávy, nemohlo dráždit ctižádost av poměrech daných mohlo spíše působit nesnáze. mrzulosti, ne-li dokonce zápletky ještě povázli- vější! Jen skutečná síla idey mohla tu pře- konat rozpaky!

Mírohorský Mikovcův Lumírae Nerudův Friedberg Mirohorský

26 article

Dnes máme svůj tak zvaný rozvoj, všecky obory zastoupeny, máme školy, ústavy, závody. máme svoji inteligenci, svoji společnost a témě všecky stupně hodnostního žebříku pro své lido k disposici, naši odborníci jsou účastní slušného postavení, docházejí vyznamení, titulů, skvělých bodnosti, jen proto, že stojí v řadě a jsou na- šinci! Ale síla idey? Kde u nich namnoze uvízla? Kolik je našinců odborníků, aby troufali říci, že svoji volnou idejnou práci ne- věnovali jinému než národnímu celku kultu- nímu? Naopak! Neslyšite-li s jistou okázalost hlásat zvláštní theorie? Český odbornik prý »musí« konat práci »dvojitou« u porovnání sji norodným! Jednou psát česky a podruhé ně- jakým »světovým« jazykem, aby jen b »uznáván« odbornikem! Slyšite tak jménem celých sborů a ústavů přiznávat skutečný princip národní inferiority kulturné. Pracovnici generace Mirohorského takových theoril neznali. Srovnáváte jejich idejnou sílu s projevy chabosti, která dnes tolikrát do oči bije a jsou chvíle, kdy si kladete trapnou otázku, zdali přes všechen svůj chlubný vnějs pokrok a rozvoj idejné vlastně — neustupu- jeme? Starý voják vlastenec po všechen živol pilně se oháněl, aby vyhledal a sestavil české názvosloví odborně vojenské. Věřil pevně, ž pracuje pro generace následující. A je dnes už množství důstojníků, kteří vyšli z českých škol a mohli by čerpat z hotového. Také snad už se jich mnoho hlásí za našince bez velkého ostychu, protože k tomu už není třeba velké odvahy a proud je silný dost, aby jedince unesl. Však co do sledu gonerací a rozvoje idey? Poslechněte si jejich — odborný žargůn

27 article

Válečné události na jižním bojišti r. 1866 odehrávaly se v obvodu pověstného pevnostního čtverce lombardského. Hlavním bodem čtverce byla Verona. Mírohorský ustanoven náčelnikem generálního štábu pevnosti. S takového místa možno ledacos vidět a zažít. Kniha »Z mých vzpomínek na r. 1866« skytá vděčnou četbu. Složitá osobitost spisovatelova hned napadne- Vlnobití doby, poměry politické, disposice vo- jenské, kritika osob a událostí, ordre de bataille *) Nákl. F. Bačkovského, 1906, druhé vrdl. pochody, bitvy tvoří ovšem hlavní obsah pamati vyššího důstojníka. Však co chvíli, nějským obratem jako když se rozhrne stranou záclona a otevře pohled do jiného světa ! Vojáku vpadá do slova tu člověk, tu vlastenec, mudre nebo umělec ! Složitá osobnostl Rozkaz mobilisačný stihl pizatele v Pan čevu na Vojenské hranici. Ubírá se za svým určením a cestou zaznamenává dojmy. — Srdcervoucí bylo na každinké stanici pestré divadlo venkovanů, mladíků i zralých mužů se chvojí a kvítm na klohoucích a čapkách furi- antsky na stranu trčících, jako za pohanských dob zvířala obětní bývala ozdobena, lidi ženou eích se z trvalé dovolené k plukům svým .. davy žen, nevěst, milenek, matek, oleů, souro- zenců, dětí . . . Všecko huláká, řve, ženštiny hlasitě bědují, vše naposled se objimá, celuje.. Bezděky jsem přemítal, kolik těch šohajů s vrátí se zdravými údy!.. Kdyby mocní činitele tak mohli nazírati do všech truchlých podrob- ností! . . Snad by byli obrátili ještě v jedenáclé hodině!.. Jako malIře mne zajímaly stra- katé kroje venkovanů svátečně vyšňořených. ve kraji maďarském méně barvité, čím dále do oblastí slovanských tím jasnější, svítivějšl, vkusnější.

Mírohorský F Bačkovský Verona

28 article

Vášnivá náklonnost ke kresbě a malbě ustupovala u Míroborského leda pro nalebavou dobu přísné povinnosti. Jakmile chvile povolila, opoušti generálštábník své strategické mapy a rozpočty a chápe se rekvisit — uměleckých. — Použil jsem příměři, abych podníkl výlet dávno mi doporučovaný na Sever do horské vesničky Lugo a odtud k samoro stlému skalnímu mostu Ponte di Veja. Vzal jsem čtyři bambitky, zastrčil je do pouzdra u sedla, neboť velitel podmaršál, dávaje mi ochotně do- volenou na 119 dne a zároveň žertovné pože- hnání, aby se mi nic nestalo, byl mínění, že v horách potlouká se všelijaká vojenská sběr rozprášená neb zabloudilá . . . V jedinké ho- spodě jsem se ubytoval, vymaloval si stat- ného hostinského a sličnou jeho dceru, která v kuchyní pilné šila, zcela po dobrácku, v šedné oděna a bosa. Mezi malbou jsem se dobře ba- vil s prostinkými lidičky . . . a dav si hospod ským naznačiti cestu do hor, kam prý blouditi naprosto nelze, odebral jsem se do své jizby na lůžko . . . Ráno za úsvitu, ozbrojiv se pro všeeko bambilkou, ale hlavné uchopiv se kre- sebné kaihy a ba rev, vydal jsem se n romantickou pouť . .. Maliř vystřídal vojáka. V centrále říšské zatím rozhodováno, co bude dále s válkou.

Pont Veja Luga

29 article

Brzo na to připadl plukovníku Mírohor- skému významný úkol. Vyslán jako parlamentát do hlavního stanu nepřátelské armády, k veliteli generálu Cialdinovi. Takově episodky jsou vítan lahůdka pro čtoucí obecenstvo, které po zprá vách z bojiště jen pase. Zprávu o své návštávé barvitě vyličenou, vtipnými obrázky doprovoze- nou, mohl muž nabidnout kterémukoliv světo- vému listu a zabezpečit tak sobě statisíce čt- nárů. Všude by nabídka časové látky byla be- vala vděčně přijata. Hrdina chvile, vlastenee rozhodl jinak. Zpráva i s obrázky poslána do Prahy »Světozoru«. Přední a jediný tehd (1867) obrázkový týdennik český nuzoval s zatím o počtu odbératelstva leda skromných několika setl Dnes máme jiné časy. Také čtenáři če- ských listů počitají se už hezky do tisíců, ale za to máme autory, kteří, jak víte, trpl strašlivou »nostalgií« po — světovějších poměrech. Také příznak rozvoje — do sířkyl Někde z počátku let sedmdesátých vyšel v »Osvětě« Mírohorského článek »O vegeta- rismu«. Vyvolal jistý vzruch v mladé české ve- řejnosti. Střídmost a zdrželivost v požitcích, rostlinná strava, výpověď alkoholu a jiným dráždidlům byly tehdy u nás idey nové. A vše vyvozeno ze zvláštního názoru na život, na jed- nolnost ducha vesmíru. A hlasatelem byl naši- nec a k tomu aktivní důstojník a generál Úžas členářstva byl na svém místě. Známý traktát Tolstého o zdrželivosti a mravném po- měru člověka k živočišstvu vvšel teprve o dese let později

Cialdin Tolstý Praha Mírohor Světozor

30 article

Muž idey nevyznával nauku jen slovem. Sám od mládí byl věrným vykonavatelem mrav ného imperativu idey. Kabát vojenský není právé roucho zdrželivosti. Praxe života přiná- šela vyznavači filosofického názoru mnohý roz- pak. Mirohorský znal příležitostné a humorem překonávati vzniklé nesnáze. Také italšti důstojníci po zvyku obecném poctili hostinou vyslance z nepřátelského tá- bora : — Pozvali mne k snídani již hotové, na hnízdo, v němž jsme se nacházeli, ku podivu skvostné, bezpochyby až z Vicenzy přivezené pro vegetariána zbytečné. Dotýkal jsem se masa jen na oko a víno odpíral na dobro, až Ro- salba (talský důstojník, přidělený úřadně hostu), pronesl zdravici na naši armádu, tu jsem z ohledů mezinárodních se obětoval . . . nemálo se ošklíbaje . .

31 article

V letech osmdesátých odešel Mírohorský z činné služby. Muž v plné síle, málo přes pa- desát, těšil se na domov. Hodlal se teď vý- hradně věnovat službě národa. Však to s snadno řekne! Co s mužem s hodností pod- maršálka v organismu národním neholovém, ni- jak kulturně nesceleném, jenom rozbitém na skupiny zájmů, kliky oborů a těbory mandáto- vých stran? Pro vynikající odbornou sílu nebyl nikde místa. Nezbývalo, než účastnit se národ- ního života jako prostý soukromník. A muž ne- lentl, sledoval horlivě veřejný život, přispíval literárně, kde se dalo, maloval z ochoty, co kde bylo, tu obraz na oltář venkovského kostela, tu oponu pro divadlo ochotnického spolku ! Kda chce pracovat, najde si práci l Holý diletantism, pravda! Však v době svrchovaného »rozvoje a pokroku«, kdy po zá- konu nezbytné soutéže a přirozeného »struggl of life« všechno odbornictví přechází v kaniba- lism vzájemně se požirajících »škol«, táborů, klik a stran, zápasících spolu na nůž o potřeby a výhody života a věc idey na mnoze nadobr zapomínajících, kdož jiý zbývá, aby se věnov službě »čisté idev«, než milý — diletantism

Mírohorský ochotnický spolek

32 title

A kde všecko jde za iménem, slávou (čti r