Ročnik XXXXV.

V Praze, v neděli dne 22. ledna 1905.

Číslo 22.

Na ranní a odpol. listy přodpláeí se v Prste v adisinisíru n něl na čtvrt leta . . . . 8 K — s drojí čenákikon Rn . . . . 7ks0h ve sllakich: z K a0n za maěike . Peštos pe nk etvrt kii s droji zlsllko eěnl na divrt lela

Onešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách. L. Z Petrohradu, 21. ledna. (Původn telegram od zvláštního zpravodaje »Národních Listů«.) Železniční dílny v Kyjevě do- konaly stavbu dvou vlaků zdravot- nických, každý o 9 (?) vagonech. Všeobecná stávka trvá dále. No viny před úte k m nevyjdou Zejtra očekává se veliká demon strace na Prospektu Něvském.

„Kritický den“ Petrohradu. Vražedný dělový výstřel, který padl dne 19. t. m. o slavnosti tříkrálového svěcení vody něvské, duni dlouhým rachotem v šíř a dál ne světa. Včera-li ještě bylo záhadou, udál-li se tu zločin či osudná náhoda, dnes již skoro všechen svět věří, že spáchin zde neslýchaně raffinovaný pokus úkladné vraždy, jemuž měl za oběť pad- nouti sám car Mikuláš II. — Čtenáři naši se za- jisté upamatují, kterak již na týden před tím (okolo 11. t. m.) z vídeňských kruhů bursov- nich šířena byla pověsť o zavražděn cara ruského... Patrně tu předěnsně vyzrazen záměr spiklencův dávno promyšlený a připravený, o němž doslechli až v Moskvě kruhové vlastenečh, čehož dokladem známý a historicky památný list knižete Tru- beckého ministru vnitra, Svatopluku Mir- skému, v němž věrný ten vlastence ruský takto varoval: „Nejde o pouhé nepokoje mládeže, nejde o pouhé vzbouření, ale Rusku hiroz anarehie a revoluce, kterou sice lid ruský nechce, ale do které je tlačen. Ny- nější stav jest velice nebezpočný pro veškerou společnost ruskou, zvláště v š ak pro posvátnou osobu carovu.

V předtuše tohoto neštěstí, hrozicího vlasti a carovi, šlechetný vlastenec moskevský tou- žil zajisté, aby reformní úkaz carů ze dne 27. prosmce m. r. ce nejrychleji byl proveden. „K odvrácení hrůz krvavé vzpoury vede jen jedna cesla,“ končil kníže Trubecký, „to jest, důvěra cara k národu stavovským silám jeho. Jsem pře- svědčen v hloubi srdce, kdyby ear dovolil těmto silám, aby k němu přistoupily, že Rusko bude vysvobozeno z nebezpečí, které mu hrozí a bude podporovati svého cara, jeho samovládu a jeho váli.“ — Nuže, velký ministerský výbor pracuje od 27. prosince o provedeni cnrem na- vržených oprav, avšak není, pohříchu, dosud s obsáhlou prací svou hoto v.- A to jest velice neblahá věc. Neboť v dobách tak nebezpečného napjetí myslí, kdy takořka „strop nad hlavou hoří“, každá minuta jes drahou.

Netvrdíme, že by snad byl car býval zů- stal ušetřen nebezpečí pátečního atientátu, kdyby bylo bývalo minisťerstvo jeho před třl- královým svěcením Něvy národu ruskému bylo ohlásilo poctivé splnění reskriptu carova. Ta ruka, ktorá zamířila úkladně dělo na carův stan na břehu Něvy, to zajisté nebyla ruka Rusa, tou- žícího po reformách v duchu konstitučním a svobodomyslném, nýbrž to byla buď ruka šíle- ného anarchisty, anebo ruka Jidáše, koupeného a najatého vrahy Ruska, kteři od dráhný ch let pokračují ve svém zločinném díle, aby způ sobili v Rusku hroznou sociální i politickou r - veluci, která by je pro dlouhou dobu úplně ochromila na venek. — Těmto živlům cizáckým a protiruským nevyhovělo by ani nejsvobod- nější konstituční zřízení Ruska, nestačilo by ani odstranění dynastie a prohlášení republiky ru- ské: nýbrž jim jde jen o rozvrácení, o škodu záhubu velmoci ruské v Evropě i v Asii. Avšak těmto živlům mehl by právě can Mikuláš II. bezpečně a vítězně čelit, kdyby podle úmyslu jeho ministři bez váháni dal všem národům ohromné říše ruské rozum- nou svobodu občanskou i politi- ckou, tím, že by nad libovůlí úřad- nickou postavili zákon, že by poli- cejní stát obrátili ve stát právnía ústavní. — Vsak těžkopádné otálení byrokratické dlouhé, přezralé uvažování, ve chvíli, kdy s půda vulkanicky třese, stalo se již tolikráte dějinách říším a trůnům osudným. A kdož ví, neosvědčí-li se tato dějinná zku- šenost také dnes v Petrohradě.

Podle všech zpráv anglických i německých zbarvila se totiž dnešní veliká sceiálně-demo- kratická stávka továrního dělnictv petrohradského, propuknuvši současně s německou uhlářskou stávkou porýnskou, na rozdíl od této — politický a přibírá vůčihledě rázu demonstrace politic ko- radikální, jelikož prý hodlá dnes zá- stup asi 100.000 dělnikův průvodem táhnouti ulicemi potrohradskými k Zimní mu paláci a tam stůj co stůj vynutiti si skrze vojsko i polici přístup přímo k earu, aby mu nejen požaloval své stížnosti na zaměstnavatele své, aby nejen žádal za Shodin- nou práci a za minimální mzdu 1 rublu za pra- covní den, nýbrž aby mu doručil svou petic politickou, ve které promlouvá k caru tímto rozhořčeným a bezohledně rázným tonem „My dělníci a obyvatelé petrohradští, při cházime k Tobě. Jsme bidnými, opovrženým otroky, jež dusí libovůle despotismu.

„My zde, mnoho tisic, jakož i všeche ruský národ. nemáme žádných lid- ských práv. Tvými úřadníky stali jsme se otroky... Úradnictvo sestává z lupičů a zlodějů peněz státních. Ono uvedlo zemi v úplný rezvrat a uvalilo na ni nešťastnou válku. On přivádí Rusko vždy víc a více na pokraj záhuby Lid jest zbaven všeliké možnosti, aby prones svá přání a měl účast v stanoven daní a výdajů státních. Vše to odpo- ruje právu lidskému jako božskému. Chceme raděj zemříl, než dále pod takovými zákony žíti... Care, pomoz svému lidu. Zastoupen lidu jest nevyhnutelným. Jest nutno, aby lid sám spoluvládl. Poruč, aby byli zůstupci všech stavi a tříd a také dělníci povoláni. Toť jest naší hlavní prosbou. Miuva sice revolučně ostrá, avšak v pod statě jen volání po zastoupení, lidu v zákono dárství, tedy po proměně absolutistické v kon stituční monarchii, při níž však nejde dělni ctvu ani tak o obmezení moci koruny, jako spíše jen o obmezení tyranie a libovůle byrokracie. — Avšak nesmírně mnoho, ba vše sejde n tom, jakým způsobem bude sobě hledět děl- nietvo vymoci slyšení u cara.

Die zpráv anglických a némeckých listů na stává zejtra v Petrohradě pravý soudný den. Již dnes prý tam lid dělnický stávkuje způsobem velice bouřným. 174 továren je zavřeno, li táhne z jedné do druhé, přeřezává hnací řemeny strojů, páči dvéře a okna, i hrozi prý poboř ním všech závodů a dílen, kde by se praco alo Ani chleba prý nebude nazítři v Petrohradě A z Petrohradu, kde všechny tiskárny jsou z vřeny, dáno prý heslo do Varšavy, do Libavy do Rigy a do všech průmyslových měst, až do Zakavkazska, kde prý už hoři ohromné množsív petrolejových zřídel lamních světových závodů Slovem tedy, bouřné stávky organisovány prý po celém Rusku, stávkáři vládnou milliono vými fondy a proto prý vláda v Petrohradě hledí zejtřku s hrůzou vstřic, odhodlána voj skem a policií násilně rozehnati průvod děl nictva, nechť z toho pojde sebe horší krve proliti. Tak líči věci v Petrohradě zpravodajové londýnských, berlínských a vídeňských žurnálů. Avšak naše zprávy znějí jinak. Dle nich nebyl pořádek a poklidv Petrohradě podnes stávkáři porušen, nebylo tam tedy dosud žádného boření dílen a žádného žhářství, aniž prohlašení jakéhos stanného práva. Pokud pak jde o cara, jest tento dle na- šich zpráv ochoten vyjíli steskům a tužbám děl- nictva pokud možno příznivě vstříc, ale chce do- přáti spravedlivě též slyšení zaměstnavatelům továrníkům i kupcům. Tomu-li tak, pak by dnešní neděle nemusila se státi pro Petrohrad kritickým dnem prvého řádu, jaký nepřátelé Ruska očekávají, přejíce Rusi krvavých večer ních červánků 22. ledna, kdežto my a s nám všechno Slovanstvo přeje jí po těžkých chmur ných dnech zoři dnův utěšenějších a jas nějších.

Reformy v Rusku. Nynější oprávní ruch v Rusku má mnoho podobnosti s hnutím, které zavládlo na Rus po nešťastné válce krymské r. 1855. Po slav ných výkonech ruských zbraní za válek napo leonských Rusko se těšilo po dlouhá léta poměr nému míru (nehledíme-li na méně významno zápasy s Tureckem a kavkazskými horci) když mu před padesáti léty západoevropským spojenci byla vnucena nová válka velkých roz měrů, ukázalo se k takevé válce nepřipraveným Nie nepomohly hrdinské činy admirálů černo mořského loďstva Istomina, Kornilova a Nachi mova, marným ukázala se světoznámá chrabrost pesádky námořní pevnosti Sevastopole, opevně- ného proslulým inženýrem Totlebenem: ruské loďstvo dobrovolně se ponořilo u vjezdu do zá- toky sevastopolské a sám hrdý Sevastopol po jedenáctiměsíčném oblehání padl v ruce spo- jenců, načež r. 1856 diktován Rusku v Paříž pokořující mír.

Neňspěch ruských zbraní za války krymské počitán — ať právem neb neprávem — na vrub opozdilého státního zřizení a špatné správy Ruska a prvním důsledkem války po nastolení eara Alexandra II. (car Mikuláš zemřel r. 1855 před ukončením války), byl vznik reformního hnutí. Nad hroby padlých hrdinů sevastopol- ských zavanul náhle osvěžující větřík svobodo- myslnějšího smýšlení, jemuž přál sám ca Alexandr II., vznikaly komise pro opravu celého státního ústrojí a než minulo deset let, pro vedeny v Rusku opravy tak dalekosáhlé, o nichž še před válkou krymskou nesnilo ani těm vy nikajícím jeho synům, kteří s Bělinským a Do stojevským v klubu Petraševců snili o svobod národa a za své poctivé sny odpykávali si těžko tresty v sibiřských káznicích. Nešťastná válk krymská, jíž padly za oběť sta millionů národ- ního jméní a statisíce drahých životů lidských, ukázala se ve svých následeích pro ruský náro ohromným vítězstvím, poněvadž opravy a svo- body, jichž se po válee dostalo ruskému národu vyvážily daleko zeály, jichž si vyžádala válka

Vymoženosti osvobezujícího ruchu po válce krymské možno shrnouti ve čtyři hlavní body Zrušením nevolnictva přiznána lidská práva i ru skému sedláku; změnou vládního stanovisk k ruským rozkolníkům uznána v zásadě svoboda svědomi; odstraněním stavovských soudů dán volný průchod spravedlnosti a konečně zřízením zemských a městských zastupitelstev položen první základ k samosprávě. Úkazem cara Aloxandra II. ze dne 19 února 1861 (st. st.) vrácena práva lidská skoro 50 millionům poddaných, kleři do té doby byl faktieky majetkem šlechty, otroky. Ruští nevol níci, připoutaní k půdě, kterou byli povinn vzdělávati, zákenem Borisa Godunoviče konceu XVI. stol., byli neloliko obotníky na panskýel stateíeh, nýbrž byli majétkem statkáře, který měl právo je prodávati (dle zákona sice jen sou- časně s půdou, ale de fakto, jak se mu zlíbilo) podobně, jako prodával skot, obilí a jiné plo- diny. Úkazem ze dne 19. února sedláci nejen zbaveni nevolnictví nýbrž obdarováni současně určitým množstvím orně půdy a nadělení nadto dalšími panskými pozemky, jež byli povinn během let si vykoupiti. Netřeha dodávati, že těto největší ruské reformě XIX. století hledělo se namnoze se strachem vstřie, že byli lidé, kteří očekávali nezbytnou selskou rovoluci, jakmile poddaný nevolný lid bude sproštěn pout. A uká- zalo se, že tento ohromný převrat v sociálníc poměrech ruských, dotknuvší se tolika millionů osob, minul až na několik nepatrných výtržnost

úplně klidně a vžil se tak rychle, že již po ně kolika málo létech bylo možno zrušiti zvláštn hodnost „mírových prostředníků“, kleří př osvobození lidu a vyjednávání výkupu byli pro středníky mezi šlechtou a osvobozeným lidem Otázka rozkolnieká jest sice ne patrná u porovnání s dalekosúhlým zrušením nevolnictva, ale měla svůj veliký význam protože se dotkla svědomi nejlepších synů ru ského národa. Následkem sporu o některé cí kevní formálnosti, na nichž lpí ruský nevzdělnný lid více než na nepochopených dogmatech, od loučeny od eirkve v XVII. stol. milliony staro věrců, hájících staré pradědevské obřady a zba veny postupně i všech práv občanských, ačkoli jinak byli nejoddanějšími poddanými carovým a nejrázovitějšími představiteli ruského lidu Komisi, zřízené pro otázku rozkolnickou, poda řilo se vyvrátiti různě pochybnosti svatého sy nodu a vymoci rozkolníkům aspoň tolik práv že byli srovnáni aspoň v občanských právec se všemi ostatními ruskými poddanými a také vykonávání obřadů eirkevních jim dovoleno, až na to, že nesmějí pořádati veřejných průvodů a jich hierarchie se pouze trpí, úřadně všal neuznává.

Hloubějí v ruský život zasáhla reform soudnická, provedená roku 1864. Do zru- šení nevolnictví vykonávali spravedlnost na ru- ském venkově soudcové, volení místní šlechtou. podobně jako táž šlechta volila ze sebe tak policejní úřadníky v gubernii. Rozumí se,ž o hodnost soudcovskou a policejní ucházeli se jen ti místní šlechtici, kteři v úřadech těch hle- dali zdroj pohodlných přijmů. Jaká byla ta spravedlnost a policie, kterou vykonávali taet volení hodnostové, o tom spoustu názornýeh obrazů podali ruští belletristé prvé polovin XIX. století a stačí ve vzhledě tom jen ukázati na Gogolovy „Mrtvé duše“ a zejmen- na jeho „Revisora“. Po zrušení nevolnictví nebylo ovšem možno udržeti nadále starou šlechtickou výsadu a r. 1864 vydány zákony o soudnictví a poli- tické správě, jimiž tyto důležité instituce od- ňaty šlechtickým sborům a svěřeny státním úřadníkům, kteří jsou povinni vykázati se po- třebným předběžným vzděláním. Pouze soud- nictvi v selských obcích a újezdech ponecháno veleným soudcům, ale nikoliv soudeům vo- leným šlechtou, nýbrž samosprávnými sbory.

Místní a okresní samospráva jest čtvrtá vymoženost osvobozujícího hnutí po válce krymské. Každá selská obec obdržel právo rozhodovati hlasováním v selských hro- madách o svých potřebách obecních, určitá skuplia obcí sloučena ve „volost“, spravovanou výborem, v němž jsou zástupei všech obcí, a která jest v některých věcech odvolací instaneí z usnesení obecních hromad, mimo to pak volí z příslušníků volosti smírčí soudce (volostný soud), rozhodující o menších sporných věcech nezi sedláky neb mezi sedláky a majetníky velkostatků. Vyššími samosprávnými tělesy stala se r. 1864 zřízená újezdní a gubernská „zem- stva“, totiž samosprávné sbory, volené již zá- stupci všech stavů: rolnického, měšťanského duchovního a šlechtického. Přímo se volí jen členové újezdního zemstva; gubernské zemstv (zemský sněm) sestává z deputátů, volenýeh újezdnými zemstvy ze členů těchto zemstev má v čele gubernského předvoditele (maršálka) šlecnty Obor působnosti zemstev týkal se stavby silnic a malých dráh železných, úpravy řičníeh přístaviší, povolování trhů a výstav, výpomecné akce v případech neúrody, zakládání sýpek ochrany pozemků, hubení škodlivých zvířat.

zřizování nemočnie, boje s epidemiemi, vzájem- ného pojišťování proti ohn), bezpečnosti staveb na vsích, národního školství, volení a vydržování smirčích soudců, zřizování polepšuven, dozoru nad správou vesnických obci, sestavování listin porotců, rozdílení stát- ních dani, pokud je přikázáno zemstvu a někte- rých jiných méně důležitých otázek. Na uhra- žení výdajů zemstvo mělo právo vypisovati při- rážky na nemovitosti neobmezeně a na některe daně státní do určité výše a uzavírati půjčky. Mumo to každé zemstvo mělo právo činiti vládě V drobném prodejí: ranní číslo o zolě . . . za Bh 9dpoledni . . za 2h Ve filialkách ns venkově ranní čáslo. . . . . . vě polední . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově zapře Přečelaceni a irsertr přijímá sdnísi- strace v Marianské ulici č. 3 Tam nzcházejí so též redakee tiskársa a expedice „ Nárednich Lista- Bukopisy se nevraesji

prostřednictvím gubernátora návrhy, týkající se místní samosprávy. Usnesení zemstev, jichž výkonným orgánem jsou „zemské úpravy“ (vý- bořy), jsou závazná pro všechny příslušníky újezdu neb gubernie, pokud ovšem nevystupuji z mezí vyměřené pravomoci. Jak blahodárná byla činnost zemstev, uká- zalo se již v prvých létech jejich trvání v na- rodním školství ruském. Ruský ven kov měl sice školy již před zřízením zemstev, ale byly to vesměs školy nahodilé, založené místním duchovensivem nebo pokročilejším slechticem a jimi z dobré vůle vydržované. Prvé řádně zorganisované školy ruská ves obdržela od zemstev a zdvojnásobil-li se počet grámot- ných lidí v Rusku za posledního čtvrtstoletí, jest to v prvé řadě zásluha zemslev. Ale volnější ruch, závládnuvší v ruských zemstvech, znelíbil se v brzku konservativným živlům a témto se podařilo pravomoc zemstev přistřihnouti. Koncem let osmdesátých vzato újezdným zemstvům právo voliti smírčí soudce pro venkov a smírčí soudci ponecháni jen . mě- stech, kdežto na venkově nahražení vládou jme- nevanými „zemskýmináčelntky“, v jichž rukou spojena opět moc soudní i politická, což je ovšem krok nazpět. Zákonem z r. 1890 obme- zeno též právo zemstev, výpisovati neobmezené přirážky na nemovitosti, čímž zemstva zbavena nezbytných důchodů a proto také musila v růz- ných oborech obmeziti svou činnost. Utrpělo tu v prvé řadé národní školství a zdravotnictví.

Podruhé zkrácena pravomoc zemstev r. 1900. když zřízena v každém gubernském městě zvláštní komise, sestávající většinou z osob, od gubernátora závislých, které přiřknut dozor nad usneseními zemstva a jakési právo veta v těch případech, jež by se gubernátoru mohly zdáti choulostivými. Tak postupem času přavomoc zemste místo aby se šířila, znenáhla zas obmezována a tím obmezena i blahodárná jich činnost. Marny byly výklady a prosby přátel zemské samosprávy, aby se nečinily překážky činnost zemstev; konservativní a časem zpátečnické ná- zory nabyly v Petrohradě převahy a s nimi boj byl nemožný. A nyní, padesát let po krymské válce, Ru- sko opět přinuceno k veliké vojně na dálném Východě, kděž válečné štěstí stejně nepříznivě se chová k ruským zbraním, jako za války krym- ské. Rusko, jež v létech sedmdesátých vedlo s Tureckém vítěznou válku za osvobození již- ních Slovanů a odčinilo v očích Evropy nepří- znivý dojem války krymské, ukázalo se opětně nepřipraveno k válce s Japonskem. A opět se ozývají hlasy, že válečnými neůspěchy jsou vinny nedoslatky správy a opozdilé státní zří- zení Ruska, opět se ozývají hlasy, volající po nezbytných opravách, po nových úlevách a svo- bodách, jež by ruskému národu umožnily, roz- víti volně své síly a postaviti se bez ostychu v řadu vedle ostatních vzdělaných národů.

Veliká stávka v Rusku. Dle soukromých zpráv z Petrohradu nabývá stávka značných rozměrů. Od pátku zastavena práce v továrně na gumu, v dílnách varšavské a baltické dráhy, v nové admiralitní a baltické loděnici, ve válcovnách na roury na Golodaji v továrně Nobelově a Smirnova, v elektrárně tiskárně Wolffově. Kde dělníci nebyli jedno- myslni, byli stávkujícími ostatních továren pře- mluveni. Požadavky jsou tytéž, jako v závodech putilovských. Bezpochyby nastane dnes generální stávka továren petrohradských a petrohradského obvodu. V pátek odpoledne odebrala se deputace. čitající 200 dělníků, do všech dilen, továren tiskáren a vyzývala zaměstnané tu dělníky, aby přestali pracovat, jinak že proti nim bude užito násili. Všechny menší průmyslové závody petro- hradské jsou již strženy stávkou. Tiskárny jsou zavřeny. V pálek večer uspořádána schůze, ve které stanoveny požadavky stávkujících.

FEUILLETON. V Praze, 21. ledna. 6—. (Kronika.) Doufám, že už jste si odbyli svoji nezbytnou osobní srážku s novým řádem na tramwayi. S novými řády chodi to jako s novými penězi, třeba se několikráte na- páliti, nežli zvykneš. — Prosím, račte se posadit i výzval vás průvodčí, proštipuje váš jízdní dokument. — Dě kuji, stojím raději — Libo-li stát, pak račte na přední nebo na zadní plošinu vozu! Zde, uvnitř, stál je za- kázáno! Poručenský výkon nemile se dotkl vašeho vědomi svobody osobní. Uvédomujete si situaci Vůz je poloprázdný. Uvnitr sedi celé tři osoby venku na plošiné stojí dvě. Co je komu po tom stojíte li či sedite zde na svém místě? Duch od poru vás popadl — Uvnitř je zakázáno stát, vím! Zde uprostřed chodby je zakázáno, kudy se při stupuje a odehází! Zeela správně. Ale tu těsné u sedadla, které jsem si zaplatil, kde ni komu nepřekážím, jsem pánem svého místa. Sto- jím li či sedim, je má věc! Ale průvodčí nedal se odzbrojiti. — To já musím vědět! povidá. Znám své předpisy. Zde se nesmí stát. Račte se po- sadit ! . Chvilku trval zápas v nitru mravní vaší by tosti. Průvodčí ve svém voze, jako kapitán na své lodi, je nejvyšší autorita. Pro tu chvili, co spolu řešíme zpornou otázku, má pravdu i kdyby neměl — pravdu. Nezbývá, než se podrobit nebo opu- stit — půdu jeho pravomoci. Z vozu se vám nechce, času nezbývá, několik stanic byste přo rádi urazili elektricky. Ještě malý zápol osobní pýchy s osobním zájmem! A — posadili jste se poslušně.

Řád zvítězil. Neuznáváte jej sice s osob- ního svého hlediska, ule kdož ví? Snad jsou nějaké širší inleressy, pro něž tu chvíli nemáte smysl otevřený. Přísaháte si v duchu, pro vá »elektrika« napříště přestane existovat. Budele chodit pěšky. Nevidáno! Těch několik staniček se snadno ujde a v městě »elektrika« beztoho ani »elektrieky« nejezdí. Je často skandál, jak se vleče. Pěšky půjdete příště! Však ona to správa elektrických podniků ueftí! A časem ráda zase odvolá »nesmyslné ustanovente Nevím, jak zní raporty průvodčích elektri- cké tramwaye od nového roku. A nevím, čemu nasvědčuje statistika prodaných lístků. Ubývá pasažérů nebo přibývá? Jisto je jedno. Nový řád vždycky a všude naráží na odpor. Novota je rušitelkou pohodlía novota se příči, byť její účelem bylo samo —— pohodli obecenstva. Ale novota překáží zvyku zvyk je pohodli — nejmilejši. S uváděním nových řádů je na veřejnost vždycky svízel. Veřejný podnik jen nerad se do toho pouští. Je závislý na přízni obecenstva na kom závisím, toho není radno dráždit. A rušit něčí zvyky, co to jiného, než popuzovati jeho nevoli? Zvyk je kus našeho života, část naší osobnosti. Na svůj zvyk nedá si nikdo rád sahat. Dotkněte se měho zvyku a dotkli jste se mé osobnosti. S lím raději nic! Je to nebez- pečná věc. A teprv osobnost tisicihlavá! Obe- censtvo! Malý přehmat a obecenstvo si postaví hlavu. A postaví-li si hlavu obecenstvo, tu ve- řejný podnik se káeí

Už zbankrotěly veliké podniky, že nedo- vedly vyhovět obecenstvu. Hromadná duše zá- stupů je nevypočitatelna. Zkušení podnikatelé jsou zpravidla znalci v tom oboru duševědy Hoví ochotně zakořenělým nešvarům a brání se všemožně popudům novotářským. Arci, novota přináší svoji výhodu. Ale také starý zvyk měl svoji. Nůž má dvé střenky! Kdo zaručí, ž obecenstvo ze dvou výhod nevolí raději výhodu — starého zvyku? Co se nahubovalo cizine v Paříži, ve Vídni a jinde, co veřejných hlasů se na- protestovalo už proti hanebnému nešvaru taměj- ších divadel! Obecenstvo přichází a odehází při zvednuté oponě, klepe sedadly a hlomozi. Za- čátek je určen na osmou, ale obecenstvo se trousí ještě o desáté, nenuceně a bezohledně,ao ruší koho či nic! Cizinec, nezvyklý zlořádu ve hledišti, chtěl by si zoufat. Tu měla by zakročiti správa divadla ! Je to zjevno, každý to přiznává. Rok corok se stížnosti opakují, úloči se na nedo statek energie divadelních správ. Vše marno Zlořád trvá dnes jako trval před půl stoletím v dávném pravěku divadel. Správy si netroufaji dotknouti se Jeho Veličenstva, divadelního zástupu, netroufají si rušiti jeho zvyk. Pařížské obecen- stvo miluje svobodu, chce do divadla přicházeti kdy se libí jemu, ne řediteli. Kdyby se mu vnucovala novota, snad by zůstalo doma. A co by si počal ředitel — bez obecenstva? Arciže jsou zkušenosti, které mluví pro no votu. Jsou divadla, kde už řád koná znamenité služby a obecenstvo si v něm libuje. Návštěv- ník našeho Zlatého domu, přijde-li jinde do di- vadla, kde ještě mají předpolopní bezřádoné zvyky, dostává stesk po krásném pořádku, jaký panuje u nás doma. Ale věc není přece jedna. Nový řád zaveden u nás s — novým domem, Všecko bylo nové, tvořilo se teprv. Dům neměl

obecenstvo a obecenstvo nemělo zvyky. A kde obecenstvo nemá zvyků, tam je snadno zavádě — nové řády. Uvádějí se samy. Obecenstvo je přijímá jako hotovou událost, jako příslušnos nového okolí. Ale zkušenost z nového domu nemá význam pro dům — starý. Ve starých di vadlech pařížských plati pořád stnrý nešvar učkoliv se nový řád už po dvacet roků osvědčuje v Národním divadla — v Praze. Za to je naděje, že nový řád na pražské tramwavi, aspoň ve hlavních rysech se ujme. Má sice obecenstvo p eoti sobě, ale má také obecenstvo pro sebe. Obecenstvo, které nemůže do vozu a zůstane na dlažbě, hubuje vždycky na nový řád, ale obecenstvo, které se veze, libuje si v něm. Obecenstvo je proti obe- censtvu, odpor se navzájem vyváží. Každý jsme jednou pro přeplnění a podruhé proti, podle své posice. Všichni jsme sobci a jedno sobectví ruši druhé. Řád může klidně konat povinnost, může čekat, až se protivy vyrovnají a obecenstvo s no vým řádem přijme i nové — zvyky Všemu se zvykne. Hlavní otázka je, aby si většina obecenstv nenavykla — chodit pěšky A to je otůzka, kterou zodpoví nejbližší— statistické výkazy- Takto látka velevilaná k roznluvám na tramwayi. Debatuje se, stanoviska se vykládají hlasy pro a proti je slyšet, zkušenost mluvi ironie i humor. Hotový parlament na kolejích Na nároži Spálenky a Ferdinandské, okol sedmé večer, bývá tlačenice. Vůz přijel, osohy vystupují, vstupují. Průvodčí počítá místa. Pre depsaný počet dosažen ! Pisťalka Ještě nějaký pán se tlačí. — Snad bude pro mne ještě místo?

— Ne, prosím, nemohu, počet je plný ! ... A železná mřižka sklapla Vůz ujiždi. Pán na chodníku něco křičí, zvedá pěsli. Zástup na chodniku se směje. Tak obecenstvo ve vozu se směje. Obvyklá scéna. — Toho pána znám ! povídá průvodčí. J náramně přísný. Vždycky huboval na — přecpá- vání vozů ! . . Známý typ! Horli pro nový řád, ale před- stavuje si věc tak, aby nutné s novým řádem obmezení jedinců v obecný prospěch stihlo — ty ostatní. Je zásadní pokrokovec, horli pro vše- cky moderní ideje, pro všeobecnou svobodu všech a všude, ale tak, aby se to netýkalo jeho vlastního malého — absolutismu. Ve svěm okoli, pokud jeho pravomoc sahá, je zcela způ- sobný tyránek, který nestrpí odporu a krut stihá svými prostředky každého, kdo se odvážl dáti výraz jinému názoru. Štěsti, že v dosahu jeho výkonnosti není nějaká — šibenička! Ne- být želozné mřižky vagonu, snad by byl prů- vodčí v poslední chvíli ucítil projev jeho pra- vého občanského smýšlení — v boku. Nový řád na tramwayi nebo nový řád ve státě! Vždyeky třeba zisk něčím zaplatit. Aby obecenstvo ve voze mělo větší svobodu. musí se obecenstvu z ulice svoboda — ob mezit. Svoboda za svobodu, nic darmo ! Svo- bodomyslný člověk nepozná se podle toho, jak se ohání hesly, jak volá po pokroku a svobodě. po nových řádech tu a tam, jak rozdává svo- bodu černochům v Africe, Burům v Transvaalu, jak láteří na cara a pomahá svrhovat ruskou vládu, ale vždy jen dle toho, jak dovede ve prospěch svobody obecné obmezit svévoli — vlastní.