— Národní rada Cechů dolnorakou ských obrací se na celou českou veřejnosts důtklivou žádostí, by příslušníkům našeho ná- roda, ve Vídni bydlícím, důležitost letošního sčítání lidu vysvětlovala a je poučovala, že právem a povinností jejich jest, přiznati obco- vací řeč českou. Zvláště buďtež poučoványa nabádány ony vrstvy lidu našeho, jichž“ pří- buzní a přátelé ve Vídni službou neb jinou prací zaměstnáni jsou, a na které by snad ná- tlak nějaký prováděn býti mohl. Vzhledem k ohromné důležitosti, kterou výsledek sčítání letošního opět na dlouho pro českou věcv hlavním městě soustátí rakouského míti bude, naděje se národní rada Čechů dolnorakouských horlivého spolupůsobení veškerého národa i vše- stranné podpory hmotné. — Promoce. Pan PhC. Zdeněk Nejedlý assistent archivu musea království českého, by v pátek dne 14. prosince 1900 na české universitě Karlo-Ferdinandově promovován na doktora filosofie. — Pan MUDr. Jaroslav Skorkovský z Hum- polce byl dne 17. t. m. na české universitě Karlo- Ferdinandově na doktora veškerého lékařství veřejně povýšen. — »Čestní« občané. Právu a svobodě při vy konávání volebního práva rozumí podivně farái v jisté obci u Kojetína. Spočítal, že při obecních volbách strana klerikální zůstane v menšině a že do většiny nedostává se jí čtyř hlasů. Z této kala- mity si však farář dovedl pomoci a vítězství své straně zajistil tím, že jmenoval čtyři »čestné« mě- šťany a že dal jimi zvoliti osoby, o kterých může býti plně přesvědčen, že ho nezradí. Jeden z čest- ných občanů pana faráře jest jeho kostelník a ostatní tři jsou starci, kteří zvoleni byli čestnými občany proto, že jako císařští muži zúčastnili se bojů v roce 1848. Jeden z nich požívá kromě toho chudinské podpory ze stipendia v obci zřízeného.

— Srážka soudního auskultanta s důstoj níkem. O výstupu, který stal se v pátek dne 14.t. m. na Jihlavském náměstí a o němž jsme se již zmínili, sdělují »Lidové Noviny« tyto další podrob- nosti: Auskultant dr. Vitrofský jest vyznání židov- ského a byl pro zvláštní příčinu poručíkem Lie bischem pronásledován. Při posledních císařských manévrech na Moravě, asi před třemi roky konaných, byl Vitrofský jako reservní důstojník ubytován ve světničce, kde se mu nelíbilo. Smazal tudíž na dve- řích své jmeno, křídou napsané a nastěhoval se do lepšího bytu svého kollegy-důstojníka, jenž do té chvíle se svým oddílem do obce nedorazil a jehož jmeno na dveřích zaměnil svým. Druhý důstojník byl pak s bytem svým tak nespokojen, že si stěžovalu ubytovací komise, následkem čehož vyšla záměna bytu na jevo. Touto událostí se zabývala čestná rada, však nenalezla příčiny zbaviti Vitrofského hvězdiček. Za to důstojníci 81. pluku neměli Vitrof- ského příliš v lásce a zvláště pak poručík Liebisch, známý jako dobrý šermíř, měl Vitrofského na mušce. Jednou při procházce vykročil Liebisch prudce proti Vitrofskému, tázal se ho, proč jej »fixiruje«, nazval to drzostí a poslal mu sekundanty. Auskultant sou- boj odmítl, neuznávaje příčinu za vážnou. Na to po- slal poručík dva setníky s karabáči ještě jednou svému protivníkovi a sice do úřadní místnosti. Tehdy poučil pány přednosta okr. soudu jihlavského p. dr.

Sedláček, rada zemského soudu, že není dosti vhodné navštěvovat s takovýmito záležitostmi soudní síněa páni odešli bez satisfakce. Také tímto případem se obírala čestná rada. Vida, že se Vitrofskému na kůži nedostane, zvolil poručík Liebisch jiný způsob: kde- koliv jej potkal, volal naň »Schuft!« »Schuft!« Totéž se opakovalo v pátek dne 14. prosince mezi 6. a 7. ho- dinou večerní na Velkém náměstí jihlavském. Poru- čík zvolal na kolemjdoucího auskultanta »Zbabělec«, tento mu odvěti! »všivák« a již se křížily ne- rovné zbraně: poručík šavlí a auskultant holí do sebe bušili přeď tváří všeho promenujícího obecen- stva právě před radnicí, kde stálo několik obecních strážníků. Tato první půtka skončila zraněním auskul- tanta v obličejí. Na bojišti zůstala rozbitá hůl a dů- stojnická rukavice. Auskultant odcházel do náměstí směrem k vodní náďržce — patrně aby z obvodu světla unikl do tmy. Avšak poručík náhle si věc roz- myslil a pustil se za auskultantem. Vitrofský mělv kapse uschovaný nůž na rozřezávání papíru, jaký Bosňáci na trzích prodávají a vida se ohroženým, bodl útočícího důstojníka do krajiny žeberní. Poručík po této ráně rychle se vzdaloval do svého bytu, kdežto auskultanta uchopili strážníci a odvedli na radnici. Poranění poručíka jest smrtelné, neboť zasa- ženy jsou plíce.

— Z Právnické jednoty. Způsobem velice důstojným a slavnostním zakončil tento první a nej- starší spolek českých právníků svoji činnost letošní. Dne 13. t. m. o 6. hod. večerní přednášel totiž pře četně shromážděnými pp. členy a jich hosty v malé promoční síni university Karlo-Ferdinandovy zemský advokát p. dr. Jindř. Šolc o veledůležitém a palči- vém thematu: »O zákonnitém stavu jazvka českého při soudech do vydání mini sterského nařízení ze dne 5. dubna 1897 č. 12. z. z. (Badenova.)« Jasná a vědecká před- náška s napjetím sledována posluchačstvem; po za- končení jejím ozval se bouřlivý potlesk. Debaty na to zahájené zúčastnili se zejmena pp. dvor. rada univ. prof. dr. ryt. Randa, přís. zem. výboru univ. prof. dr. Jiří Pražák, univ. prof. dr. Storch a dr. Čelakov- ský, konečně zemští advokáti dr. Jan Vaníček, dr. J. Javůrek a dr. Kliment. Případným doslovem předsedy dv. rady prof. dra. ryt. Randy schůze o 1/49. hod. večer skončena. Přednáška i debatta uveřejněna bude v nejbližším čísle orgánu Právnické jednoty »Práv- níku«. — Z elektrických podniků obce pražské. V minulé schůzi správní rady bylo rokováno o ne- štěstí na trati elektrické dráhy, které si vyžádalo za oběť život zmrzačeného kolovrátkáře. Správní radě

bylo ujišťováno, že zřízenci motorového vozu nelze přičítati žádnou vinu za toto neštěstí. Pan Břez- novský navrhoval, aby se kancelář zabývala studo váním opatření ochranných pasů jiného způsobu, bezpečnějšího než jsou dosavadní, po případě, aby se k opatření ochranných pasů vypsal veřejný kon kurs. Návrh tento byl přijat. Dále nařízeno kanceláři, aby byl ppdán přesný rozpočet o výrobě elektřiny, poněvadž se množí stesky obchodníků na veliké účty za dodávané elektrické osvětlení. — Soudní komise a sice vyšetřující soudce tajemník p. dr. Semerád a znalci stavitelé pp. Brzák a Dvořák, včera dostavila se do pískového lomu Alberta Weisse za Libní. Dnes v odkopávce sřícené země se pokračuje. — Pomsta odmítnutého milence. Kovářský pomocník Bedřich Subert, 20 roků starý a 19letá tovární dělnice Marie Janouškova z Holešovic, mívali se dříve velmi rádi. Tančívali spolu, chodívali na procházku, až pojednou Janouškova počala se Šu- bertovi vyhýbati. Poznalať mezitím řeznického po- mocníka Aloisa Mareše, jenž je starší a ku ženitbě způsobilejší, poněvadž má vojenskou službu odbytou. O půlnoci na dnešek potkal je Šubert na Těšňově.

Nesmírná žárlivosť se ho zmocnila. Uchopil kámen a udeřil Mareše, pak přiskočil ku bývalé své milence a nakousl ji nos. Na pokřik napadených přikvapila po- licejní hlídka a Šuberta zatkla. Zraněným byla po skytnuta lékařská pomoc na strážnici dolejšího No- vého města. — Vyšinutí vlaku. Vídeňský rychlovlak spol. rak. uherských státních dráh č. 5, který měl do Prahy dnes ráno přijeti o 3/46 hod., přijel o 75 mi- nut později, poněvadž ve stanici Běchovicích se vy- šinuly 3 vagony nákladního vlaku a zatarasily ve- dlejší koleje. Také osobní vlak vídeňský opozdil se o 35 minut. Koně se splašili. Do prázdného vozu firmy bratří Fischmannové v čís. 790—II. zapřažení koně včera odpoledne se splašili ve skladišti na stát- ním nádraží a utíkali do Havlíčkovy ulice, kde na- razili na povoz a tím se zastavili. — Podlehl těžkému poranění. František Hojer, 40letý školník v obecné škole na Maninách, který minulého týdne v návalu choromyslnosti bodl se knejpem do levé strany prsou, v noci na dnešek ve všeobecné nemocnici zemřel. Mrtvola jeho byla přenesena do pathologického ústavu. — Sebevražda důstojníka. V Újezdských kasárnách na Malé straně včera večer zastřelil se Albín Blank, c. a k. setník pěšího pluku čís. 75. Příčina sebevraždy není známá. Mrtvola odvezena byla do vojenské nemocnice. — Nálezy a ztráty. Větší obnos peněz nalezen byl v obchodě J. H. Brandeisa, dvorního dodavatele v Havířské ulici č. 4. Vlastník nechť se tam přihlásí.

— Z Hrazených Rataj nad Sáz. (Původní dopis.) Den 14. prosince byl pro Rataje dnem slav nostním a do jisté míry i památným dnem. Doposud byla naše krajina celkem málo známa, ač na krásy přírodní bohata a řaditi se může mezi první místa výletnická. Skoro 6 lidí z matičky Prahy neznají dosud Rataje a kdo je zná, pokrčí rameny, vyzván-li je, aby léto ztrávil v rozkošném Posázaví ratajském. Těžko a s velikými obtížemi spojeno bylo pro tu- ristu, aby se vydal ve psí a jel na Rataje. Spojení žádné, doprava mizerná a — velice drahá! Tak ovšem každému zašla chuť užíti přírodních krás Po- sázavských! Dnes tomu ovšem jinak bude! Dne 14. prosince t. r. přivezl první vlak, (tak zvaný poli- cejní) s sebou klíč ku ráji Posázavskému a odevzdal jej přednostovi stanice. Již ráno 14. prosince ku- pily se davy lidu na stanici »Nový Dvůr«, aby do- čekaly se prvého vlaku, aby na vlastní oči viděli, že náš kraj je či bude teď přístupným nám, cizin- cům, všem. — V Ratajích zatím jevil se ruch ne- bývalý, neobvyklý. As okolo 9. hodiny vyplašil hasičský signál všecko obecenstvo z domů na prah.

V radnici bylo živo nad obyčej. Obecní zastupitel- stvo, hasičský spolek a živnostenský spolek tu měli schůzku, chtějíce všicci důstojně uvítati příjezd prvého vlaku do Rataj. O desáté hodině seřadily se všecky spolky před radnicí a za zvuků hudby ratajské vydaly se k Novému Dvoru, kilometr od Rataj vzdálenému. Povětrnost byla teplá, jarnía nálada v duši lidí byla slavnostní, rázu letního, květnového. Průvod velkolepý došel na nádraží »Nový Dvůr«. Tu nakupeny byly davy lidu okol- ního. Hudba je elektrisovala! »Sláva, sláva!« za- vznělo ze sterých hrdel a »Na zdar, na zdar!« bylo odpovědí. Nádraží útulné, úpravné, milé! Před- nosta, mladý muž, vítá každého, všecky. V čekárně milé teploučko a stoly obtíženy pokrmy i nápoji různého druhu, aby slavná komise byla spokojena.

O půl 2. hodině dojel vlak. Jakmile okázal se na dozoru, zahrála hudba národní pochod a obecenstvo blížící se vlak vítalo voláním »Sláva«, »Na zdar« a klobouky i šátky mávalo mu vstříc. Tolikéži z vlaku páni ohvězdičkovaní a se zlatými límci se ukláněli blahosklonně. Supající oř stanul. Z kupé třídy první vyšli páni mající zlaté límce a zlaté hvězdice — byli od ministerstva. Za nimi z druhých vozů vycházeli páni v civilu. Dojem činili ti první na lid. Družina obecního zastupitelstva ratajského dostavila se na nádraží. Starosta v čele pronesl případnou řeč. Komise přijala hold Ratajemiji podaný a vešla do čekárny nádražní, aby se posil- nila na cestu zpáteční. O 2. hodině odjížděl vlak nazpět ke Kolínu, odvážeje mimo přibylé hosty, též skoro celé obecní zastupitelstvo Rataje k slavnostní hostině do Kolína. 15. t. m. zahájena pravidelná jízda mezi Kolínem a Ratajemi. Z Rataj odjezd ke Kolínu je o 5. hod. 32 min. a příjezd o 11. hod. 4 min. dopol. O 2. hod. odpol. odjíždí z Rataj vlak ke Kolínu a o 7. hod. 29 min. přijíždí zase do Rataj. Z Rataj do Janovic bude taxa 42 haléřů a do Kolína 1 K 64 hal. Poměrně cena dosti veliká, ale — máme naději, že i to se změní! Vždyť se tohou nás už tolik změnilo!

— Z Nymburka. Při honu pořádaném dne 16. prosince v revíru p. J. Mazánka, majitele velkostatku Zdonín u Nymburka, vybráno bylo přičiněním pana předsedy Č. Rücka ve prospěch Ústřední Matice škol- ské 67 K 20 h, kterýžto obnos odevzdán byl míst- nímu odboru Matice školské v Nymburce. Střelné za každého přiznaného zajíce obnášelo 20 h. — Z Prostějova. (Abrahamoviny.) Uřad nický sbor strojnických továren Wichterlových v Pro- stějově oslavil dne 11. t. m. 50leté narozeniny svého váženého kollegy pana Františka Poláka způsobem chvalitebným a následováníhodným. Jubilantu do- ručeno bylo úhledně provedené blahopřání s podpisy veškerého úřadnictva spolu se sdělením, že ku poctě jeho Abrahamovin sebrali kollegové mezi sebou 122 K pro Ústřední Matici školskou. Zajisté čin to záslužný a není to poprvé, co jmenované úřadnictvo staví se v řady štědrých podporovatelů našeho nej- důležitějšího ústavu národního.

= Trapná afféra. Z Krakova se nám telegra- fuje: Ke známé afféře mezi dvěma polskými malíři, ředitelem krakovské akademie Farakem a Vojtěchem Kossakem došlo z osobního nepřátelství. Farak ne- podal Kossakovi ruku a ještě jej urazil. Došlo k sou- boji na pistole za těžkých podmínek, souboj však skončil pro oba soupeře šťastně. O příčině nepřátel- ství mezi oběma umělci sděluje se dále: Oba těšili se přízni císaře Viléma. Ten před několika měsíci vyzval Kossaka, aby odjel do Číny s německými vo- jáky. Farak se prý domníval, že následkem intrik svého krajana upadl v nemilost císaře Viléma. Proto Kossaka zpoličkoval. Následkem afféry, která se po- tom odehrála, budou obrazy, vystavené Farakem ve varšavském uměleckém paláci vráceny do Krakova. Hr. Zamojski, předseda uměleckého spolku ve Var- šavě, odvolal pozvání Faraka ke společné hostině umělců. = K záhubě lodi »Gneisenau« oznamuje německý konsul v Malaze, že na ní zahynulo asi 38 osob, mezi nimi velitel Kretschmann, první dů- stojník Berninghaus a první inženýr Prüfer. Říšský úřad námořnický poznamenává k tomu, že zjištění jmen zahynulých jest velice obtížné, poně- vadž zachránění jsou roztroušeni v ošetřování po ce- lém městě. — Z Londýna telegrafuje se o téže kata- strofě korresp. kanceláři: »Reuterova kancelář ozna- muje z Malty, že křižák »Pioneer« odjel do Malagy, aby spolupůsobil při záchranných pracích při kata- strofě lodi »Gneisenau«.

Ze soudní síně.

Hudba. + Vypsání ceny. »První česká pěvecká a hu- dební župa« vypisuje cenu 100 korun na mužský vlastenecký sbor, kteréhož by se k veřejným pro- dukcím sjezdovým a podobným slavnostem většího slohu užíti mohlo. Sbor poctěný cenou stane se majetkem župy, kteráž postará se i o jeho rozšíření. Partitury sborů se 4 hlasy heslem opatřené zaslány buďtež s přiloženou zapečetěnou adressou autorovou nejdéle do 31. ledna 1901 župnímu starostovi panu MUDru. V. Matysovi v Nové Pace. — Župa přenechá pěveckým jednotám 4hlasový dámský sbor »Cikánova píšťalka« od Součka. Sbor poctěn byl první cenou. (Partitura 3 K, hlasy po 40 h.) V nejbližších dnech vyjde letos první cenou poctěný smíšený sbor » Pod starým praporem« od B. Wendlera na slova Svato- pluka Čecha.

U okresního soudu pro přestupky. Malé příčiny a vážné následky. Pin- kasovou uličkou v páté čtvrti ubíraly se dne 7. října dopoledne dvě ženy, Marie Jermannová a Marie Kokšová, obě bytem v čís. 25—V. Najednou spozo- rovaly na dlažbě ležeti tobolku, kterou Jermannová zvedla. Současně hnali se po tobolce dva mladíci a chtěli tobolku. Jeden z nich by! 15letý Jan Tuček, jinoch sotva škole odrostlý, který pro krádež už tři- kráte byl trestán. Jermannová nepozbyla duchapří- tomností. Odvětila, že tobolku vytrousila Kokšová, která pochopila situaci, vytáhla z kapsy svou to- bolku a přitakovala, že tobolku ztratila. Tuček po- znal však, že to nebyla ona tobolka, ktera na ulici ležela. Za chvílku nastal v ulici poprask. Paní Marie

Jedličková, ovocnářka z čís. 234—V., tobolku ztra- tila a hledala ji, ovšem marně. Tento výjev na ulici pozorovala jedna žena z okna prvého patra a vy- pravovala, co viděla, strážníkovi, který pátral po »poctivém« nálezci. Jermannová ze strachu, aby ne- přišla o tobolku, běžela s ní k Josefu Benešovi v čís. 55—V. bydlícímu a dala mu ji do prozatimného uschování. Za chvíli přišel k Jermannové policista a tomu mohla právem říci, že tobolku nemá. Touto záležitostí zabýval se okresní soud pro přestupky, u něhož byla Jermannová odsouzena do vězení na tři dny, poněvadž nechala si nalezenou tobolku, v níž byla pětka, 3 zlatníky, pětikoruna a několik niklových mincí. Jermannová láteřila, že je nevinně odsouzena a že se odvolá. Ale za nedlouho se si- tuace změnila. Všichni společníci v této záležitosti a sice Jermannová, Kokšová a Beneš pohádali se a vyčtli si veřejně, před více lidmi, že se o obsah tobolky rozdělili. A znovu ocitli se před soudem. Tentokráte všichni tři, obžalovaní z přestupku pod- vodu, zatajením nálezu spáchaného. Z průvodního řízení vyšlo na jevo, že se Kokšová dopustila zlo- činu podvodu tím, že křivě jako svědkyně vypovídala. Proto byly spisy postoupeny státnímu zastupitelství k dalšímu jednání.

Falešný mrzák. Do zájezdního hostince »u Valšů« na Starém městě, přišel předvčírem zmrza- čený žebrák Jan Jirouš, jenž se musil v chůzi o berle opírati a hledal tam noclech. Sotva že se na slámu uložil, zmocnil se jeho berlí 31letý řeznický po- mocník Frant. Tintěra, hnal se na ulici a když přišel na Perštýn, používal berlí tak, jako by byl mrzákem. Vešel také do Karasovy vinárny, kde prosil o al- mužnu. Bylo už po 10. hod. večerní. Náhodou se k tomu nahodil policista, který Tintěru zatkl. Potom teprve bylo zjištěno, že není mrzákem. Včera byl Tintěra u okresního soudu na Ovocném trhu od- souzen do vězení na 14 dnů se dvěma posty.