že většina německých obchodních komor se zřízením střediska takového souhlasí a že bylo prozatím zajištěno 35.000 marků roč- ního příspěvku. Z Madridu, 17. prosince. (C.-B.) Se- nát přijal návrh senátora Polanca, v němz se ministr zahraničních záležitostí vyzývá, aby vyslovil vládě německé soustrasť nad neštěstím, jež stihlo školní loď »Gneisenau«. Poselství, v němž se oznamuje sňatek hr. z Caserty s princeznou Astur- skou, jest podepsáno všemi ministry. Bylo přečteno generálem Azcarragou v obou sněmovnách. Zprávy z Moravy a ze Slezska. Ostravsko v širším slova myslu zna mená uhelný a průmyslný obvod od Lhotky Moravské Ostravy a Vítkovic až ke Karvinné V obvodu tomto žije nyní přes 100.000 oby- vatelů, z toho nejméně 85.000 Čechů, ostatních 15.000 jsou dělníci polští z východního soused- ství přibyvší, dále židé a něco málo Němců. V obvodu tomto vedle dělnictva žije též poměr- ně značný počet intelligence české, osm českých advokátů, as dvacet českých lékařů, asi pěta- dvacet českých inženýrů, deset profesorů a ně- jaká stovka jiných lidí s lepším vzděláním.

Za to všechny horní a hutní závody, v nichž investováno je asi 400 millionu zlatých, jsou vesměs v rukou německých; máme tam severní dráhu, Rotschilda, Gutmanna, hr. Vlčka, hr. Lariše, Müllera atd. Tlakem těchto 400 millionů zlatých udržuje se na ostrav- sku němectví. Věc je velmi jednoduchá. Ve Vítkovicích nebo v Hrušově na příklad v závodní úřadovně sestaví se kandidátní listina k volbám do obecního zastupitelstva a — ostatní užje jenom věc formální. Starý pan Müller, majitel obrovské továrny na sodu, byl dlouhá léta sta- rostou v Hrušově, ale bydlel ve Vídni. Starostou ve Vítkovicích bývá některý úřadník Rotschil- dova závodu. Podobný osud připravuje se všem ostatním obcím na Ostravsku. Jsou to Nová Ves, Zábřeh, Vítkovice, Lhotka, Přívoz, Mo- ravská Ostrava, Polská Ostrava, Muglinov, Hrušov, Pudlov, Záblatí, Kunčičky, Rad- vanice, Heřmanice, Rychvald, Mich al- kovice, Petřvald, Orlová, Dombrová Lázy. Jsou to obce, v nichž domácí obyvatelstvo je národnosti české, a kde podnes, přes obrov- ské převraty sociální v posledních třiceti letech živel český zůstal v ohromné číselné převaze. Ovšem, když Němci i na Moravě dovedli proti národnosti české manipulovali národností »mo- ravskou«, nebo »slovanskou«, tím snadněji dalo se manipulovat kolem Orlové s národností laš- skou. Nářečí lašské patří ke kmeni č es ké mu,

ale výslovnosti a přízvukem je těšínskému ná- řečí polskému tak blízké, že cizinec rozdílu nepozná. To je se stanoviska slovanského úkaz velmi radostný a zajímavý, ale Němci dovedli ho využitkovat proti národnosti české. Živel če- ský ve Slezsku klade poněmčení daleko houže- vnatější odpor než živel polský. Proto Němci, kde nemohou přímo poněmčovat, nastrkují na- před Poláky. Obec po staletí česká přes noc se »popolští«, zevními vlivy. Proto ten dlouhý boj od Dětmařovic k Lazům. Ale o jednotlivé obce tu nejde, nýbrž o celek, o celé Ostravsko. Podaří-li se Němcům, oč se tak houževnatě za- sazují, aby těšínskou část uhelné oblasti popol- štili a moravské Ostravsko poněmčili, potom se německá vlna z pruského Slezska převalí až k Lysé Hoře a mezi Čechy a Poláky vražen bude strašný klín německý.

Čechové v Čechách a na Moravě věnoval dosud Ostravsku takové platonické sympatie, jako na příklad — Burům. »Pomozte si, a Pán- bůh vám pomůže«. A Ostravští nelenili. Cov samé Moravské Ostravě v posledních desíti le- tech provedli, zasluhuje obdivu. Dlužno uvážit, že město je v rukou německých. Čechové ostrav ští vystavěli si Národní dům nákladem 162.000 zl., vymohli si čtyři školy obecné a dvě mě- šťanské a založili si realné gymnasium; mají záložnu s ročním obratem sedmi millionů zla- tých a založili si velký pivovar. Ale boj na tak rozsáhlém bojišti vyžaduje, aby se stále dovo- lávali zákonů a úřadů, a k tomu soukromá péče nestačí. Ostravsko chce mít poslance ve svém středu, který by neustále bděl a všechny síly své věnoval Ostravsku. Osobu schopnou mají ostravští ve svém středu, je to dr. Edmund Palkovský, vůdčí hlava a hlavní pracovník ve všech bojích, které Ostravsko v posledním desítiletí svedlo. Dobrá náhoda tomu chtěla, že mandát na říšskou radu za venkovské obce va- lašské a ostravské je uprázdněn. Obě strany národní kandidují dra. Palkovského.

Je to kandidatura eminentně národní. Snad proto právě opřeli se jí — klerikálové a po- stavili protikandidáta, dra. Hrubana z Olomouce. Jde jim pouze o zpupný vzdor. Dr. Palkovský není žádný »frajmaurer«, snad je lepším pří- telem českých kněží než — dr. Theodor Kohn. Ale to nestačí, klerikalismus je bližš než národnost a proto klerikálové postavili svého kandidáta. Boj bude zlý, poněvadž bo- jiště je rozsáhlé. Čtyři německé volební okresy daly by se udělat z volebního okresu valašského na říšskou radu. Než k zoufání nen příčiny; dr. Palkovský chce se dostat na říšskou radu, aby zastupoval předůležitý zájem národní, aby bránil těžce ohrožené Ostravsko. Dr. Hruban chce na říšské radě hájit — kleri- kalism! Srdce národa je při dru. P al- kovskéml Volební ruch. Ze Smíchova. Veškeři čeští voličové V. kurie důtklivě se žádají, aby nikomu ne- vydávali volebních legitimací a hlasovacích lístků, nýbrž aby je ihned vyplnili jmenem »Václav Březnovský, rukavičkář v Praze,« a pak aby je v den volby dne 3. ledna 1901 ve volebních místnostech osobně odevzdali. — V zájmu cti města našeho jest třeba, aby skvělým výsledkem voleb v kurii V. dokázalo občanstvo smíchovské, že nikdy nepři- pustí, aby Slovanskou Prahu a její nejstarší předměstí na radě říš- ské zastupoval muž, hlásící se ku beznárodním sociálním demokratům. — Bližší zprávy a pokyny podají ochotně čle- nové výboru národních spolků smíchovských: Občanského klubu, Řemeslnicko-živnostenské besedy, Nár. jednoty samostatných živnostníků, obchodního gremia aj.

Různé zprávy. = Ukradené památky na Nelsona. Z Lon- dýna se oznamuje: Smělá krádež spáchána bylav museu Nelsonově, nalezajícím se v nemocnici v Greenwichu, bývalém to královském zámku. Zloději ukradli velký počet relikvií Nelsonových, jež zde byly uloženy. Co všecko bylo ukradeno, správa musea tají, jakož nasvědčují odporující si zprávy ča- sopisů o ukradených předmětech. Avšak zdá se, že zloději sebrali vše, co se dalo odnést, mimo jiné také velký počet medaillí a Nelsonovy hodinky, dále různé jiné cenné památky; zlaté rukověti kordů byly ulomeny, zlaté ozdoby a drahokamy z pochev utrhány. I z uniformy, již měl Nelson na sobě v bitvě u Trafalgaru a na níž jest dosud patrný otvor, kterým pronikla kule do těla admirálova, uřezány zlaté knoflíky a ostatní po místnostech rozházeno. Poněvadž ukradené předměty jsou známy každému zlatníku, jsou obavy, že zloději ukradené předměty roztaví, aby nemohly býti poznány. Ministerium ná- mořnictva vypsalo cenu 200 lst. na nalezení ukrade- ných předmětů a poněvadž to cena vyšší, než jaké mohou zloději utržit, očekává se, že ukradené před- měty budou vráceny. Prozatím bylo nařízeno, aby zbylé ještě památky po Nelsonovi uzamčeny bylyv ohnivzdorném sklepení, což jest ovšem opatření po- někud opozděné a dokazuje toliko, jak pravdu měli ti, kdož dávno radili, aby památky po Nelsonovi umístěny byly v museu v Toweru.

= Miltiades Kanaris. Z Athén se oznamuje: Těchto dnů zemřel zde admirál Miltiades Kanaris, syn slavného Konstantina Kanarisa, jehož hrdinné činy ve válce za svobodu Řecka vzbudily pozornost po celém světě. Miltiades Kanaris narodil se r. 1822, téže noci, kdy jeho otec blíže Chiosu vyhodil ture- ckou admirálskou loď do povětří. Dětství svoje prožil v dešti koulí a v dýmu prachu. Tak na př. r. 1829 byl přitomen v bitvě u Krety proti egyptskému lod- stvu. Ve věku 10 let byl poslán do Mnichova za při- činou svého vojenského vzdělání a když se r. 1843 vrátil do Řecka, byl přidělen k řeckému loďstvu. Stal se nejprve velitelem jedné tehdejší válečné lodi řecké. Král Otto odňal mu později svoji přízeň, poněvadž- si zachovával úplně svoji neodvislost a horlivě se zúčastnil snah o opravu řecké ústavy. Také za vlády krále Jiřího zůstal věren svému neodvislému směru.

Byl dvakráte ministrem námořnictva, ale nikdy se nepouštěl do politických intrik. To značně přispělo k tomu, že Miltiades Kanaris stal se nejpopulárněj- ším mužem nového Řecka. Po celý život doufal Mil- tiades Kanaris, že bude moci provésti pro svoji vlast cosi velkého. Nebylo mu toho dopřáno. Proto na zna- mení smutku nad svým osudem ustanovil ve své zá- věti, aby nebyl pohřben v okázalé uniformě admi- rálské, nýbrž v prostém občanském šatě. Řecko ztra- tilo v zesnulém svého nejupřímnějšího vlastence a posledního nadšeného nositele velké idey snah, smě- řujících k velikosti a slávě Řecka. = Telefonii bez drátu přes ocean slibuje nyní Marconi a sice má vstoupiti v činnost před vánocemi r. 1901. Hodlá k tomu použíti stožárů zvýší nanejvýš 60 metrů a pomocí zcela nového přístroje vyvozovati elektrické vlny takové délky, jichž má zapotřebí pro telefonické spojení mezi Ame- rikou a Evropou. První pokusy mají býti konány během příštího roku mezi Southamptonem a Lopg- Islandem.

= Zajímavá výstava uspořádána byla na ostrově sv. Heleny pod protektorátem burského gene- rála Cronje a guvernéra ostrova Lesse-a, podplukov- níka Evansa a lorda Bathursta. Byly tu vystaveny veškeré předměty, jež zhotovili zajatí vojíni burští a jich spolubojovníci ostatních národů ve svém zajetí, aby se pobavili. Jsou to věci nejrůznějších druhů; dvě nejzajímavější z nich jsou zajisté oba modely rychlostřelných děl, z nichž jeden, kovový, jest dílem dvou Švédů, kdežto druhý vyřezán dvěma Afrikandry zcela z kusu pařezu. Jeden z Burů sestrojil housle ze dřeva a plechu, jež prý jsou mistrovským dílem, Avšak největší obdiv vzbuzuje pamětní medaille, již zhotovil jakýs Francouz z mědi. Na jedné straně vi- děti lze trčící vzdornou skálu, o níž se tříští vlny rozbouřeného moře, na druhé nalezá se podobizna presidenta Krügra, velmi podobná a vroubená sym- boly války. Vedle vystavena byla též matrice, ne- méně podivuhodná, než medaille sama; jest to velmi otřelé želízko starého pilníku, na němž rytec neoby- čejně pracně vyřezal podobiznu presidenta Krügra pouhými nůžkami. Malé poprsí presidenta Krügra z terracotty zhotovil setník de Frumont, Francouz. Jakýs Troeger vystavil akvarelly a jeho soudruh Erich Mayer serii 32 kreseb perem, znázorňující různé krajiny na Sv. Heleně. Povedený šprým po- dařil se jakémus Němci, jenž slyší na líbezné jmeno Saufenthaler. Složil kantátu pod titulem »Made in množství lidu také vyšíváním. Neboť nejenom ženy, nybrž také muži provozují toto umění.

Nejkrásnější práce umělého vyšívání zhotovují se v císařských dílnách v Hančauu, Sučeuu a Nankinu. Avšak tyto výrobky nepřícházejí přímo do obchodu, ježto zaměstnaným při tom dělní- kům a úřadníkům přísně zakázáno jest, něco z továrny prodávati. Všechno, co se v těchto dílnách, zhotovilo, jde ke dvoru do Pekina. Zde vybírají se nej lepší věci pro členy císařské rodiny a co zbývá, rozděluje se mezi spoustu dvořanů a úřadnictvo, ve hlavním městě zaměstnané. Úřadníci v resi- denci mívají často nedostatek peněz, ježto se zde tak snadno »mimořádným« způsobem obo- hacovati nemohou, jako venku v provinciích. Ná- sledkem toho putují skvostné vyšívky z císař- ských faktorií úřadníkům darované skoro vždy do zastavárny, kdež zpravidla propadají. Touž cestou ubírá se ovšem také zboží, jež dělníkům nebo mandarinům z továren za rukou zůstalo. Pře- kupníci přinášejí tyto věci z půjčoven k Evro- panům a rozestírají před očima bílých panía slečen přeskvostné vyšívaniny na zářicích lát- kách a kouzlu těchto nádherných předmětů do- vedou diváci málokdy odolati, i když žádaná cena silně přesahuje míru, již dovoluje domácí rozpočet. Ale tyto jemné vyšívky způsobují svým vlastníkům často trpké zklamání, ježto ohnivé jejich barvy po nějakém čase blednou a mizí. Příčina toho přičítá se obyčejně sluneční- mu světlu. Jisto je, že se hedvábné vyšívaniny na světle nechávati nemají; avšak ví se také, že na barvu hedvábných vláken ještě zhoubněji, než denní světlo, působí různé výpary, zejmena plyny z kamenného uhlí, pročež se doporučuje,

aby drahé vyšívky chovány byly pod skleně- nými poklopy nebo v rámech pod skleněnými tabulemi, zejmena v komnatách, kde se plynem svítí a uhlím topí. Čínské, pro vývoz vyráběné věci, zejmen šaty, stolové pokrývky, štíty ke kamnům atd. nemohou se co do vkusu a elegance měřit s vyšívkami pekinskými. Tyto jsou skoro ve- směs pracemi rukou mužských, neboť v císař- ských faktoriích nejsou zaměstnány žádné žen- štiny. A přece uznává se obecně, že jsou v Číně ženské stehy jemnější. Všude v obrov ské říši středu musí se dívky učit vyšívati již proto, že jsou nucený vyšívati si vlastníma ru- kama malé ozdobné střevíčky pro svoje zmrza- čené nožky. V krámech se takovéto střevíčky neprodávají, leda jako zvláštnosti a ukázky pro cizince. Mnohá dívka má z objednaného vyší- vání malý příjem, kterýž chudobné domácnosti velmi vhod přichází. Zámožní Číňané mají velkou zálibu v za- chovalých starých vyšívkách, jež arci také Evropané sbírají. Avšak při zakupování dopo- ručuje se tu velká opatrnost, ježto se i tyto staro- žitnosti dovedně napodobují a padělávají. Číňané umějí chemickými prostředky do nového hed- vábí vpravovati místa vybledlá a vyrudlá, takže jenom zkušený znalec se omylu uchrání. Z čehož plyne nikoli sice mravní, ale prak- tické naučení, že se člověk »neodborník« po starožitnostech příliš sháněti nemá, neboť honba po »starých věcech« je všude od let již tak zuřivá, že pomalu vůbec již ani v Asii žádných starých uměleckých »starožitností« nebude. U nás věří prodejným starožitnostem už jenom nena- pravitelný optimista nebo člověk naivní. Germanys, v níž si Anglii jak náleží dobírá. Dai