1
article
tuto skladbu provést několikačlenným sborem ve vý-
stavní své síni. Angličtí návštěvníci, oklamaní váž-
ným rhytmem skladby, domnívali se z počátku, že
to nábožná hymna a uctivě smekli; teprve když byli
vyslechli několik slok, pro ně dosti nepříjemných,
zpozorovali svůj omyl k nemalé veselosti ostatních
přítomných.
= Nejmladší francouzský básník. Z Pa-
říže se oznamuje: Nejmladším »tištěným« básníkem
jest Vladimir d' Ormesson, syn francouzského vy-
slance v Athénách, hraběte d' Ormesson. Milý Vla-
dimír vydal ve věku 10 let v Nizze knížku se dvěma
povídkami: »Mémoires d' un bambou« a »Grisemi-
nette«, jež ovšem jeví neobyčejnou u dítěte intelli-
genci a obraznost. Není to ovšem dílo Viktora Huga
neb Alfonsa Daudeta, ale děti, jež je budou čísti,
tyto povídky zajisté pobaví.
= Následky amnestie. Z Milána se ozna-
muje: Zdejší konservativní »Perseveranza«, jak se
zdá, správně předvídala, když při zprávě o rozsáhlé
amnestii o nedávných narozeninách krále Viktora
Emanuela si stěžovala, že tato přílišná shovívavost
bude míti škodlivé následky na veřejnou bezpečnost
ve velkých městech. Sedm set lidí, odsouzených ve-
směs pro krádež, bylo pojednou propuštěno a vět-
šina jich nahrnula se do Milána. Poněvadž tito lidé
nemají nijakých prostředků k výživě a také jest
velmi obtížno, nalézti s fakovou minulostí poctivou
práci, oddali se nanovo krádeži. Tak konstatovánv
posledních dnech velmi nepříjemný přírůstek krádeží
a vloupání. Tu vypleněn kupecký krám, tam odne-
seny zásoby salámů a vína, jinde vypáčeny a vy-
prázdněny pokladny atd. Také pokladničky v koste-
lích neušly pozornosti dlouhoprsťáků. Policie má plné
ruce práce a věznice plní se nanovo.
Ormesson
Hug
Daudet
Viktor Emanuel
Atény
Nizza
Milán
Mémoire d ' uno bamba « a » Grisenette
2
article
= Sensační proces. Z Paříže se oznamuje
Před porotou v Nimes počal těchto dnů proces
afféře Vaucrozeově. Obžaloba udává, že ráno dne
24. srpna 1898 pan Ferdinand de Vaucroze v Saint-
Pons nalezl svoji 80 letou matku v posteli zardouse-
nou. V pokoji bylo všecko přeházeno a veškeré zá-
suvky otevřeny. Služka Marie Laupiceova tvrdila
s počátku, že ničeho neviděla a neslyšela, ale pak
pojednou prohlásila, že v noci, když se vražda udála.
viděla, kterak syn zavražděné šel jejím pokojem,
odkud se odebral no ložnice své matky. Na to byli
Vaucroze a služka zatčeni, avšak následkem odporu,
jenž se jevil ve výpovědech služčiných, nedáno jí
víry a Vaucroze propuštěn z vyšetřovací vazby. Aby
úplně svalil se sebe podezření, dal si mladý Vau-
croze spolu se svým bratrem a vynaloživ na to značné
sumy, všemožnou práci, aby nalezl pravého vraha a
podařilo se mu objeviti jej v tuláku Gayteovi, u ně-
hož nalezeny četné bankovky, jakož i hodinky za-
vražděné dámy. Gayte, jenž byl právě propuštěn z
vězení, kdež si byl odpykal trest pro jiný zločin,
nejprve doznal, že vraždu spáchal; později však ob-
mezil svoji výpověď udav, že radil toliko ke krádeži.
ale nikoli k zavraždění staré dámy a na konec svoje
doznání úplně odvolal. K vůli těmto četným pochyb-
nostem vzbuzuje tento proces největší pozornost.
První den líčení vypravoval obžalovaný s neobyčej-
nou mrštností jazyka nejneuvěřitelnější historie k ne-
malému obveselení posluchačstva.
Ferdinand jít Vaucroha
Laupiceův
Vaucroha
Vau
Gayte
Paříž
SaintPon
3
article
= Američané na Filipinách. Časopis »News
v Marshfieldu, Wisconsin, aveřejnil následující do-
pis: »La Lamboy Convent dne 10. září 1900. Milý
starý kamaráde! Dovol mi, abych ti vypravoval hi-
storii, jež ti otevře oči. Onehdy odebrali se oba naši
poručíci s malou četou vojska do malé obce, jež
čítá as 50 obyvatelů. Když jsme tam přišli, nabídli
nám tamější obyvatelé, že nám dají vejce výměnou
za lososové konservy. Byli tázáni, vědí-li co o po-
vstalcích a zdali v sousedství jsou zakopány zbraně.
Odpověděli, že nevědí o tom ničeho. Na to předvo-
láni dva mladí Filipinci vzezření intelligentnějšího
než ostatní a tázáni znovu. Věděli rovněž málo jako
ostatní. Na to byli zatčeni a podrobeni důkladnému
»léčení vodou«, jež se zakládá v tom, že oběti za-
strčí se mezi čelisti, pokud možná hluboko, kus
dřeva. Na to se delinkventu lije do otevřených úst
tak dlouho voda, až poví vše, co ví. Cos ukrutněj-
šího, než toto mučení vodou, jsem nikdy neviděl.
Ani mnozí vojáci nedovedli snésti tento pohled. Ru-
měnec studu vyvstal jim na tváři a rozpačitě se od-
vraceli. Když oba muži mučení přestáli, byli polou
mrtvi. Maso v zubech bylo rozedráno a zuby roz-
viklány. Oba Filipinci byli pak ponecháni jako za-
jatci. Na to přišla řada na jakéhosi starce. Chopili
se ho a mučili jej rovněž vodou, až měl útroby
plné vody. Ale nepřestali na tom, nýbrž tloukli jej
holí přes žaludek a přece nebylo možno vynutit
z něho nějaké vyznání. Pak přišla řada na jakousi
ženu. Naloženo s ní rovněž tak. Myslíš ty anebo
kterýkoli jiný hěloch s lidskou krví v žilách, že to
je spravedlnost? Já pravím, že nikoliv. Jest to pe-
kelné barbarství, jež jest rovno zabijáctví a mělo by
býti odstraněno. Je to potupa humanity a civilisace.
Američan
Filipíny
Wisconsin
News
Marshfield
Le Lamboy
4
article
Zůstávám Tvůj starý kamarád,« — Dopis nalezá se
v rukou vydavatele časopisu, jenž z pochopitelných
příčin neudává jméno pisatele.
= Potopené poklady perského šacha.
Z Moskvy se oznamuje: Došla sem zpráva, že par-
ník »Věra« za prudké bouře na Chvalinském moři se
potopil se vším všudy. »Věra« vezla četné předměty
z majetku perského šacha v ceně mnoho tisíc rublů
mimo jiné nalezalo se na lodi osmnáct ekypáží, jež
byl šach koupil v Paříži a jež měly býti dopraveny
do Persie. Také četné dary, jež byl dostal šach na
své evropské cestě, se s lodí potopily. »Věra« byla
jedním z nejstarších parníků na Chvalinském moři.
Potepila se do hloubky 500 sažení a není tudíž na-
děje, že by náklad mohl býti zachráněn.
= Povedený šejdířský kousek. »Melbourne
Outpost« oznamuje: Těchto dnů přišel elegantně
oděný mladík do obchodních místností velkého knih-
kupectví, spójeného s antikvariátem v Sydneyi. Knih-
kupectví nalezá se při zemi, antikvariát v prvním
patře. Mladík dal si předložiti několik vědeckých
prací, značně drahých a probíral sa po delší dobu
ve třísvazkovém díle, zvláště vzácném. Pak se ptal
po chefu, a zvěděv, že se nalezá v prvním patře,
odebral 2e k němu. Zde nabídl majiteli firmy dílo
na prodej a dostal za ně 2 líb. st. 5 shillingů. Přilis
pozdě dověděl se chef, že od šejdíře koupil svůj
vlastní majetek.
Věra
Chvalinský
Moskva
Paříž
Persie
Melbourne
5
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Dnešní číslo přínáší pokračování ro-
mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce
1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str
353— 356.
— Německé listy nepřestávají se z-
městnávati návrhem učiněným poslancem drem.
Lad. Dvořákem, jejž zaměňují za dra. Jana
Dvořáka, ve příčině nastupnictva na trůně pokud
jde o země koruny české. Prohlašují jakoby
se byli zástupci národa českého na sněmu
zemském byli odhodlali k tomuto návrhu hnáni
drem. Baxou a stranou radikálnou. Aby však
si to nezkazili směrem na horu, že určili k
podání návrhu nejkrotšího poslance a že tak učinili
s patrnou nechutí. Tvrzení toto není však ničím
jiným, než neslušným a směšným podezříváním.
Poslanci národní strany svobodomyslné nemají
ve zvyku dáti si někým -teprve ukazovati cestu,
po níž se bráti mají, nejméně pak drem. Baxou.
Poslanci čeští učinili zmíněný návrh na sněmu
proto, že to bylo jejich povinností jako rozhod-
ných stoupenců myšlenky státoprávní. K tomu
nebylo zapotřebí teprvé dra. Baxy a popudu od
jinud. Kdyby poslanci čeští nebyli učinili,
k čemuž se odhodlali, byli by se tím dopustili
opomenutí, jež by se snad někdy v budoucnosti
na osudu národa našeho vymstíti mohlo. Smlouva
s Ferdinandem I. byla pod těmitéž podmínkami
uzákoněna s královstvím českým, jako s králov-
stvím uherským. Ferdinanda I. nezvolil za če-
ského krále žádný vídeňský Reichsrath neb
podobné instituce. Jedině povolaným strážcem
smlouvy mezi politickým národem českýma
nejjasnější dynastií je český sněm, který nikdy
práva svá v tomto směru nepostoupil korporaci
jiné. Pragmatickou sankci byla práva sněmu
českého, pokud jde o posloupnost, slavnostně
potvrzena a ten kus papíru, na němž napsáno
Balzac
Dvořák
Baxa
Ferdinand
6
article
je, co v prosinči 1867 stalo se na torsu říšské
rady, bez spolupůsobení a proti vůli zástupcův
národa českého tak zvanou ústavou, nikdy zrušiti
nesmí, co sněmu nejsvrchovanějším právem v oka-
mžiku, kdyby opětně o osudech vlasti naší mělo býtí
rozhodováno. A dostane-li se věc na říšskou radu,
budou poslanci čeští ze všech sil protestovati
proti tomu, aby tato korporace byla uznána
kompetentní ve věci, do níž jiné zemi pranic
není. Dovolává-li se německý tisk s potěšením
politování hodného fakta, že historická
šlechta neschvaluje krok českých poslanců, je
to chování, které, jak doznáváme, akci českých
poslanců v tomto směru valně seslabuje, které
ale pro zástupce lidové nemohlo míti toho vý-
znamu, aby nekonali to, co jejich samozřejmou
povinností.
e— Němci olomoučtí vyznamenalise
v posledních dnech opět dvěma činy, z nichž
jasně zjevna jest poctivost volání po smíru,
ozývá-li se z jejich strany. V Olomouci zřídili
si Němci volební kancelář, jejímž hlavním úko-
lem jest, jak se zdá, vyráběti německé voliče.
Kancelář tato pracuje také pro volbu poslance
do říšské rady v městské skupině Olomouc—
Prostějov—Něm. Brodek a provedla práci svou
tak svědomitě, že na české reklamace bylo již
politickým úřadem přes 300 německých »vo-
ličů« ze seznamů volebních škrtnuto. A »voliči«
tito škrtati se budou ještě dále. Druhý jejich
čin nasvědčuje tomu, jak Němci olomoučtí bojí
se, by nepřišli o své české zákazníky, bez kte-
rých nemohou existovati ani v obchodě, ani
v živnostenské výrobě anebo ve kterémko-
liv jiném oboru. Němci olomoučtí stržili
vždy nejvíce peněz z českých kapes v době
vánoční, avšak tato jim letos selhala. Češi zří-
dili si v Národním domě vánoční tržnici, která
Němec
Čech
Olomouc
Prostějov
Německo
Brodek
národní dům vánoční tržnice
7
article
jest stále plna, za to však obchody německo-
židovské jsou letos prázdny. Na českou tržnici
mají proto Němci hrozný vztek, který zračil se
nejdříve z jejich časopisů, až konečné v sobotu
dostal se i na ulici. Němci ulevili svému hněvu
nad zdarem tohoto českého podniku tím, že v
noci ze soboty na neděli strhali na Národním
domě všechny plakáty tržnice, tabulky, označující
vehod do prodejných místností zničili a dřevě-
nou velkou tabuli vývěsní s nápisem »Vánoční
výstava a tržnice« sňali se zdi a odcizili. Spa-
deno měli také na velký bílý prapor s uvede-
ným již nápisem, ale nedostali se k němu, pro-
tože byl na noc vytažen do výše. Spokojiti se
musili pouze tím, že poházeli dolejší jeho část
blátem. Násilný tento jejich čin měl však pravý
opak, nežli si práli, neboť vánoční tržnice ne-
poškodil, nýbrž naopak upozornil na ní každého
a učinil ji tím nejlepší reklamu.
— Stát musí míti národní ráz. Jest
známo, jaké paradoxon vymyslili Němci, aby
obhájili nezbytnost německé státní řeči. Tvrdili
totiž, že stát jako živý organismus nucen je
mluviti, a to že nějakým jazykem činiti musí.
V Rakousku že za poměrů daných nemůže to
býti jiný, než jazyk německý, neboť tomu prý
rozuměji všickni. — Není to sice pravda, nebot
z obyvatelstva cislajtánského sotva 10 procent
lidí v němčině se vyzná, však číslicemi nikdy
si naši odpůrci nelámali hlavu. Však to jejich
»changez passez«, jímž obratem ruky zaměnili
pojem konkretní za naprosté abstractum, patrně
jim nestačilo. Proto zmohli se na nové okřídlené
slovo, které ovšem má význam nepoměrně daleko-
sáhlejší, než známý výrok Lienbachrův. »Každý
stát musí míti určitý národní rázl!«, tak zní
heslo nejnovější. A co obsahuje, co tím řečeno?
Němec
Lienbachrův
Spa
Rakousko
národní dům
8
article
Že Rakousko musí míti ráz něme-
cký, že Rakousko musí býti státem
německým. To Rakousko, v němž žije
dvakrát tolik Neněmců jako Němcůa
kteří nejmenší nemají chuti snad pokořiti se Ně-
mectvu a zříci se práv, která jen padouchu
mohou býti lhostejna. Však s germánskými šílenci
těžko mluvit. Horečka německého panství řádí mezi
nimi epidemicky a uchvacuje i ty, o nichž
bychom se toho byli nejméně nadáli. Pravda-li,
co tvrdíte, potom dle přirozeného stavu věci
nemůže býti ráz Rakouska jiný než slovanský
a ne německý. A jest skutečně nutnosti, aby
ve státě mnohojazyčném byl jeden národ panu-
jícím a druzí vedle něho pastorky ? Je pravda,
že ku pojmu státu náleží určitá národnost, tak
jako territorium? Kdyby tomu tak bylo, Ra-
kousko by vůbec musilo přestati. Je pravda,
že každé státní těleso má přirozenou snahu
státi se též národně co možná jednotným.
Ano, ve středověku, kdy myšlenka národnostní
byla pouhým stínem u porovnání s mohutností
jaké nabyla dnes, stalo se, že průběhem věku
znenáhla jeden národ ve státě zmizel ve
druhém, však to je proces dnešního dne na-
prosto nemožný. Čemu ale učí? Odkazuje Ra-
kousko k jeho původu. Rakousko jed-
notným státem býti nemůže. Ra-
kousko musí organisovati se na základě kriterií
národně dějinných. Proces, který stal se v roce
1867 a byl prvním na dráze od státu centrali-
stického k federální unii, musí pokračovati.
Potom teprve očekávati možno klid a náladu
pro kulturní a hospodářskou práci v zájmu říše
šťastné, slavné a veliké.
Rakousko
federální unie
9
article
— Společnou cestou! Uvažujme o věci
klidně: co bylo mezí jiným nejpodstatnější pří-
činou, že Němcům podařilo se odčinit opět
krok, k němuž tento stát se odhodlal vydáním
jazykových nařízení? Bylo to tak zvané sou-
ručenství, které v otázkách národních slílo
všechny jinak na vzájem se potírající stranya
frakce v pevný, houževnatý tvar. A na čem
budují další postup svůj? Zase jen na jednotném
postupu proti svým odpůrcům, proti nám. U nás
ale právě naopak vyskytují se proudy, jež ženou
politiku lidu našeho v zcela opáčný směr.
Rozbiti tu naši dosud jednolitou armádu českou,
roztrhati ji lučavkou stavovských interessů
v houf zájmových drobtů, který jeden po druhém
rozdrcen bude spojenou nepřátelskou přemocí.
Lidé, kteří tak činí a již prospěch národa pod-
řizují svým prospěchům osobním, nevědí ani
snad, co činí a nevědí, jaké nebezpečí národu
našemu hrozí, podaří-li se jej roztrhnouti v řadu
slabých stavovských skupin. Dosud nebylo roz-
tržky a rozkolu v národní společnosti naší,
která by v sobě chovala tolik nebezpečí, jako
to, co podnikají dnes u nás tak zvaní agrárníci.
Němec
10
article
Páni jednají při tom dle vzoru cizího, ně-
meckého, ale zapomínají při tom, že v říši
sousední je otázka národní dávno rozřešena,
tam že národní nebezpečí nikomu nehrozí. U nás-
ale mají se věci jinak. U nás, žel, není nyní
ještě, po čtyřicetiletém boji, ukončen zápas
o národní existenci. Kdyby páni agrárníci byli.
jen poněkud prozíravějšími aneb jen o něco více
měli vroucnosti vlastenecké, nezavírali by očí
před nástrahami Vídně, kteréž svou agitací pra-
cují do rukou. Což to nepozorují, že úsilí vlády
hlavně k tomu se nese, paralysovati u nás boj
národní zápasem třídním a tím otázky národní
se zbýti? Vždyť to přece samozřejmo. Ne-
pozorují-li to ale vůdcové agrárníků neb
nechtějí-li to pozorovat, učiní tak dojista voličstvo,
v něž pevně doufáme, že nedá se zmýliti
klamnými hesly, nýbrž že ve společnémjnárodním
šíku věrně vytrva.
Vídeň