Dne 15. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 192. Strana 3.

Může nyní ukázat svou povahu jako státní strana v nejlepším světle tím, že výstředních požadavků se vzdá, aby to, co jest podstatnéh,o zabezpečila. Jsme-li dobře zpraveni, není tento obrat bez souvislosti s je- dnáním, k němuž se dr. Ebechoch v nynějším stavu vzchopil bez ohledu na útoky, nechť pocházely z které- koliv strany. Nechť semknutí se podaří, aby konečně se státu dostalo, co mu náleží. Slova tato mluví za- jisté řečí až příliš zřetelnou. Doufejme, že jejich jádro stane se skutkem. Stane se jím jistě, bude-li umírně- nost ovládati nejen stranu českou, nýbrž i stranu ně- mecko-lidovou. Vzájemnými ústupky bude lze provésti ne-li všecko, tedy aspoň mnoho. Odporučovalo by se proto, aby časopisectvo obou stran zanechalo všech zbytečných rekriminací a stojíc na programu, jehož hlavní zásady přijímá za své, tihlo k jednomu spo- lečnému cíli. Znamená zabrániti tomu, aby německá levice nedostala se k otěžím vládním již nikdy.

Obecní radnice v Paříži stala se od po sledních obecních voleb předmětem nejjizlivějších útoků stran, kteréž byly v nich poraženy. Ale nejprudčeji harcují proti nynější většině obecního pařížského za- stupitelstva všech odstínů liberálové. Aby ji co nej- více zostudili v očích francouzského obyvatelstva, roz- šiřují o ní zprávy, že chce školu — vydati — jakoby bylo to záhubou Francie! — nenáviděným kleriká- lům! Odstranila nejen prý liberální školské komise, kterým přísluší správa a vrchní dozor nad městskými školami, nýbrž hodlá prý odstraniti z městských škol také liberálního ducha a vydati je klerikálním agen- tům. Pomýšlí prý zvláště na to, aby stali se škol- ními inspektory Henri Rochefort, Frangois Cop- pée a Jules Lemaitre. Jednu z posledních schůzí obecní pařížské rady vypisují liberálové takto: »Kle- rikál« Dausset podával zprávu o školských komi- sích a poukazoval, že obecní rada chce zavésti »v pravdě národní vyučování«. Byl umlčen velikou bouří. Gaston Méry křičel: »Pryč se židy! — Obecní rada Colly utrhl se naň: »Vsadím se, že nebude volati: »Pryč s kněžími!« — Bellau pro- testoval pak proti tomu, že téměř všecky liberální živly odstraňovány jsou z dozoru na školy a vytýkal obecní radě, že uvedla do škol Rocheforta, Coppéaa Lemaitra. »To jest provozování politiky!« dodal.

Méry: »O nikoliv! Rochefort zvolen byl jako znalec umění. To není přece žádným děláním politiky. Ro- chefort jest věru něčím více, než nějaký stoupenec Diderotův . . .« (Veliký hluk.) Bellau křičí: »Vaše republika sakristie vylučuje všecky dobré repu- blikány! (Všeobecný hluk.) Gaston Méry volá »Naše republika jest republikou svobody, jež nechce, aby byli dobří Francouzové vyhosťováni. Vaše repu- blika jest republikou státního soudního dvora, prů- plavu panamského, jest republikou Reinachovou (Hlasy: »Jste Bonapartisté! Vaším pánem jest Na- poleon!« — Tu vykřikl jeden obecní rada: »Napo- leonové byli by neučinili, co učinily vaše vlády!« — Méry křičí, an Bellau chce pokračovati: Je to vláda dreyfusáctví, panamismu a všeho darebáctví!« Tu zvedl se sekvanský prefekt Gelois a pravil: »Přeji si, aby tato slova zanešena byla do protokolu. Budou oznámena nejen vládě, nýbrž i soudu.« Následoval poznovu veliký hřmot. Také secialisté protestovali proti dovolávání se soudu. Jeden člen obecní rady žádal, aby členové obecní rady byli zrovna tak immuní, jako jsou poslanci a senátoři. Návrh tento byl přijat.

Ale jeden socialista protestoval proti tomu s odůvod- něním: »Jsem proti veškerým privilegiím.« »Klerikál« Roger- Lambelin zvolal na prefekta: »Povězte vaší vládě, že dospěla již nejzazších hranic našeho opovržení.« Jaké následky budou míti takovéto udá- losti na pařížské radnici, nelze ještě ani z daleka předpověděti. Federace Australie. Den 9. července t. r. zůstane navždy památným v dějinách britské říše. Schválila totiž královna Viktorie toho dne zákony, jež odhlasovaly obě sněmovny o federaci Australie, následkem čehož dovršeno bylo dílo, o němž praco- vali vynikající australští politikové po dlouhá leta. Prohlášení královské sankce stalo se následujícím, v Anglii obvyklým, ale jindy ne zrovna příliš zná- mým způsobem. Dva z australských delegátů, kteří bill (zákon) zastupovali v Londýně, Barton a King- ston, byli přítomni pondělní slavnosti. Prohlášení, že zákon byl podepsán, stalo se ve sněmovně lordů. Tři z přítomných peerů, lord Chancellor, lord Hope- town (jako lord Chamberlain) a dřívější guvernér jižní Australie, lord Kintore, zaujali v červených pláštích místa před trůnem. Tvořili královskou ko- misi, kteréž bylo prohlásiti, že zákon jest přijat. Dříve než-li se stalo, musili členové dolní sněmovny obřad- ným způsobem zavoláni byli do sněmovny lordů.

Učinil to t. zv. »Black Rod«, kterýž, oděn jsa v aksamit a krajky, slavnostně kráčel otevřenou dvo- ranou k dolní sněmovně a slavnostně a slyšitelně zaklepal na její, na krátko před tím zavřené dvéře. Na to se otevřely dvéře do kořán, »Black Rod« vstoupil a vyzval mlavčího dolní sněmovny, aby se odebral do horní sněmovny. Mluvčí v taláru a s pa- rugou, kaplan dolní sněmovny a náčelník sněmovní stráže kráčeli pak v čele většího počtu členů horní sněmovny do dvoranny horní sněmovny. V této bylo pak několika málo slovy prohlášeno, že osnova au- stralské ústavy je schválena. »La Reyne le voult« (královna to chce) řekl starofrancouzsky klerk sně- movní, načež poklonil se před členy dolní sněmovny a obřad byl skončen. V dolní sněmovně zavzněl potlesk, když průvod se vrátil. Královna podepsala dva exempláře ústavní listiny. Jeden zůstane v An- glicku, druhý přijde do Australie a stane se ma- jetkem spolkového parlamentu. Stůl, na němž listina

byla podepsána, i s perem a kalamářem, jichž krá- lovna použila, odevzdán byl oběma jmenovaným au- stralským delegátům a všecky ty tři věci rovněž budou uschovány v australském spolkovém parla- mentu. Jak známo, rozpadala se Australie až doposud na pět anglických osad, z nichž však jedna po druhé si dobyla samosprávy. Každá osada má horní a dolní sněmovnu. V čele vlády stojí vládou ustanovený, ale osadou placený guvernér, s ministerstvem zodpověd- ným sněmovnám. Osady mají vlastní milici i vá- lečné loďstvo. Anglie sama neudržuje tam žádné branné moci kromě lodí, jež konají v tamních vodách službu bezpečnostní. Podle nové ústavy budou tvořiti všecky australské osady od 1. ledna 1901 neroz- dílnou, federační pospolitou obec, t. j. zvláštní spol- kové soustátí, spojené s Anglií pouze jednotou ko- runy a pokrevních i hospodářských zájmů. Budou tedy míti společný parlament i společnou vládu, je- jichž sídlem bude město Sydney. — Anglická krá- lovna jmenovala earla z Hopetownu prvním generálním guvernérem australské federace.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Na dnešní den připadá památka sv. Jindřicha, císaře, jemuž již jeho součas- níci dali jmeno »Pobožný«. Sv. Jindřich narodil se jako syn bavorského vévody Jindřicha, řečeného Krát- kého, a matky Gisely Burgundské 6. května r. 972. Jeho vychovatelem byl sv. Wolfgang, na jehož hrobě sv. Jindřich viděl ve snách záhadná slova »po šesti«, jež si vykládal tak, že po 6 dnech, později po šesti měsících a konečně po šesti letech zemře. Zatím však po šesti letech nábožného života stal se r. 1002 cí- sařem. Z jeho soků při volbě té jeden byl zabit svými přáteli, druhý pak mocí zbraně k poslušnosti přiveden. Jako císař podnikl sv. Jindřich četné válečné výpravy do Italie, proti polabským Slovanům, tehdy ještě po- hanským a proti Polákům, kteří tenkrát drželi Prahu. Založiv biskupství v Bamberku nadal ho hojnými statky. Dále vystavěl mnoho chrámů a vůbec hleděl církev zvelebiti. Z té příčiny nepotvrdil také volbu bratra královny Kunhuty Adalberta na biskupaſu Tre- víru, a když Adalberto proto vyvolal vzbouření, po- tlačil toto mocí zbraně. Pikle a vzpoury, kterých se súčastnili nejbližší příbuzní, přivedli ho k úmyslu vstoupiti do kláštera. Leč opat u sv. Kvidona v Tre- víru, přijav na oko od něho nejprve slib poslušnosti, rozkázal mu, aby zůstal císařem. Po nových výpra- vách do severní a jižní Italie zemřel sv. Jindřich 13. července r. 1024 ve věku 52 let v Halberštatě, kde byl též pochován. Později pochována vedle něho rovněž svatá manželka jeho Kunhuta. Za svatého prohlásil jej papež Eugen II.

Pětadvacetileté jubileum kněžské oslaví dne 17. a 18. července t. r. kněží světští i řeholní, kteří od Jeho Eminence slavné paměti ndp. kardi- nála a arcibiskupa knížete Schwarzenberga v metro- politním chrámu Páně sv. Víta — poprvé opět po jeho opravě — dne 18. července 1874 na kněžství posvěceni byli. Dojemné zajisté bude shledání se těch kollegů, již po celých 25 let se nespatřili, když ve středu svém poctěni budou přítomností všeobecně mi- lovaného tehdejšího řiditele kněžského semináře, nyní kapitolního děkana vsdp. preláta Františka Srdínko v Staré Boleslavi, který ochotně se uvázal dne 18. t. m. o 8. hodině ranní pro ně v kostele sv. Salva- tora mši sv. sloužiti. Řízení duchovních úvah za teh- dejšího jejich milovaného spirituala vdp. Františka Kořána, nyní kanovníka v Staré Boleslavi, který pro ochuravění nemohl přání na něho vznesenému vyho- věti, dobrotivě převzal ochotně známý a oblíbený exercitator vdp. Karel Nováček, C. ss. Red. z Prahy. Zvláštního lesku zajisté dostane se sjezdu spolubratrů tím, že v zastoupení Jeho knížecí Milosti našeho mi- lovaného arcipastýře je svou vzácnou přítomností po- ctíti laskavě přislíbil Jeho Milost ndp kníž. arcibisk. gen. vikář František Brusák. — Z tehdejších 32 svě- cenců dosud žije a působí jich 24. Jsou to P. T. dpp.: P. Ferdinand Cífka, kapitulár O. Praem. na Strahově, František Dusil. farář ve Vršovicích u Prahy, František Handrejch, děkan v Kou- řinci, P. Norbert Hráska, řádu sv Aug., farář v Ročově, Antonín Janík, vojenský farář ve Lvově v Haliči, Jan Ježek, profesor české reálky v Praze, P. Coelestin Jana, kapitulár v Teplé a farář v Habr. Kladrubech, P. Tomáš Kleme nt,

Oord. Praem. Subprior v Teplé, Martin Kocmich, profesor českého gymnasia na Král. Vinohradech, P. Bedřich Kosař, kapit. O. Praem., farář v Dolán- kách, Josef Lachout, řádu křížov. provisor domus v Praze, P. Methoděj Laurin, Prd, s. Bened., farář v Machově u Broumova, František Marat, sekretář řádu křižovnického v Praze, Šimon Mathau s er, profesor české reálky v Plzni, František Motys, farář u Trinitářů v Praze, Josef Nesweth a, farář v Stanovicích, František Pohunek, farář v Kar- líně, Václav Ron, farář na Hrubé Skále u Tur- nova, P. Emilian Schwarz, Ord. Praem. v Teplé, farář v Cíhané, P. Anselm Spálenka, Ord.s. Franc., kvardián v Dašicích na Moravě, František Syllaba, profesor realného gymnasia v Kolíně, Václav Turinský, farář v Prčici, Josef Va- carda, katecheta na Smíchově, Václav Weiser, Ord. Crucig., novicmistr v Praze. Kéž by všickni i vzdálení šťastně se dostavili pomocí Boží!

První mši sv. sloužiti bude v opatském chrámu Páně emauzském zítra v pondělí o 9. hodině dopol. novosvěcenec vp. P. Mořic Prichzi, benediktin kongre- gace beuronské, rodák rožmberský. Nejsílnější poutní průvod na sv. Horu ze všech letošních koná se dnes z Král. Vyšehradu. Na tři tisíce poutníků ubírá se dnes za vedení vsdp. kanovníka dra. Karlacha na dotčené posvátné místo vykonat kající pobožnost a uctíti Nebes Královnu. Zítra k 5. hodině vrátí se účastníci na nádraží vyše- hradské, odkud se v slavnostním průvodu odeberou k závěrečné pobožnosti do kapitul. chrámu k vyslech- nutí příslušné promluvy svého duchovního vůdce. Májová slavnosť na hřbitově vinohrad- ském koná se dnes v neděli, 15. t. m. Ráno o půl 9. hodině jest kázání u hřbitovního kostela, načež sloužena bude v kostele mše sv., po níž je průvod po hřbitové. Odpoledne o 4. hodině kázání u kříže a pobožnost za zemřelé. K průvodu budou připuštěny jen odrostlejší drůžičky.

V době přeměny družstev Národního divadla. Pan řiditel Fr. A. Šubert píše nám následovně: Intendant Národního divadla p. dr. Herold snaží se zdvihnouti co možná prachu, aby očím pozorovatelů buď úplně aneb aspoň částečně zastřel, jak jednal v záležitostech Národního divadla. Odkazuje v té pří- čině ku své brožuře »Sedmnáctý rok Národního di- vadla«, která veskrze psána jest na podkladech prav- divých, konstatuji i vzhledem časopiseckých anonym- ních článků p. dra. Herolda i vzhledem debaty vy- volané 11. července t. r. v zemském výboru toto: 1. Jest pravda, že Národní divadlo bylo k ná- vrhu p. dra. Herolda zadáno nové Společnosti Ná- rodního divadla hlasy mladočeských a ně- meckých přísedících Zemského výboru proti hlasům českých přísedících velkostatkářských. 2. Jest pravda, že p. dr. Herold protaho v al veškeré jednání s Družstvem Národního divadla a to způsobem, který v Družstvu budil největší podiv a nevoli a který dokázán byl již v červnu brožurou Družstva »Zpráva správního výboru Družstva N. D. ku mimořádné valné hromadě Družstva dne 21. června 1900«. 3. Jest pravda, že intendant p. dr. Herold již dne 11. března t. r. oznámil zástupcům Družstva N.

D. oficielní schůzi, že německé zemské di- vadlo obdrží novou subvenci stejné výše, jakou bude subvence zvýšena našemu divadlu Národnímu, a jest pravda, že návrh na toto zvýšení subvence divadlu něme- ckému došel schválení již dva dny po 2. květnu, kdy další zpráva Národního divadla byla hlasy mlado- českými a německými odňata Družstvu N. D. 4. Jest pravda, že intendant p. dr. Herold, kterýž v sezení Zemského výboru dal návrh, aby Národní divadlo bylo zadáno nové Společnosti N. D., nedal návrh, aby zadáno bylo na dalších 6 let Družs tvu Národního divadla. 5. Jest pravda, že řiditel Šubert nebyl ani nej- menší překážkou zadání Národního divadla bývalému Družstvu, protože jednak sám intendant p. dr. Ho- rold dne 11. března t. r. oficielně a poctivě prohlá- sil, že neví ani o nejmenší věci, která by buď uintendace nebo u zemského výboru čelila proti řiditeli Šuber- tovi, jednak řid. Šubert v téže schůzi oficielně pro- hlásil intendantovi a před tím již v Družstvu, že jest ochoten odstoupiti, kdyby jeho dosavadní činnost při Národním divadle nebo jeho osoba vůbec měla býti závadou, pro kterou by správa Národního divadla neměla se odevzdal opět Družstvu Nár. div. Kdyby býval dr. Herold vůbec aspoň s družstvem Nár. div. dobře smýšlel, mohl odevzdati správu Ná- rodního divadla Družstvu a při tom za- přít své slovo ze dne 11. března a řiditele Šuberta prostě nepotvrditi.