ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6ea61270-71e1-11dc-a95e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 57, person 80, org 10, work 5
1 masthead
Ročník XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 31. srpna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 240.
4 article
ša ranní a odpol. list předplácí se v Praze v admínistrasi a měsíe . . . . . . nfirrí leta . . . . 6 K — s drojí čonáškeu 2 K 50h n nív niní lata . . . . 7 K 60n ve allelkéch: 2 K 90 k n uěsic. Poštont za nin ee nmí his . . . . 9 K 6o s drojí zisllkeu za nisk nčirt let
Praha
5 article Válka.
Válka. L. Z Petrohradu, 30. srpna o 9.18 kod. večer. (Pův. tel. zvl. dop. »Nár. Listů«. Vysoký funkcionář generálního štáb přičítá neúspěchy japonské před Por Arturem netoliko tvrzím, nad obyčej silným, nýbrž také počtu bojovníků. kterýž jest mnohem větší, nežli s Japonci nadáli. Úkaz carův, dle něhož každý mě- síc, strávený v obraně Port Arturu započítá se vojínům jako celý rok služby — (Úkaz ten sdělili jsme již v čísle odpoledním. Pozn. red.) vzbudil zde hlu- boký dojem — tím větší, an připo- míná podobný úkaz, jako při jede- náctiměsíčním oblehání Sevastopolu (Ostatní felefonické a telegrafické zprávy viz na straně 3.)
Artur Japonec Petrohrad Sevastopol
6 article Ve chvíli rozhodné bitvy.
Ve chvíli rozhodné bitvy. Zatím co tuto úvahu píšeme, bojují naš rušti bratři u Ljaojanu boj ze všech dosavadníe největší a nejlěžší: Žádné pochybnosti více Úsvitem včerejšího dne 30. srpna počala u man- džurského města Ljaojanu, kde dráha man džurská překročuje řeku Tajcihe a kde od počálku války byl hlavní stan a tábor Rusů veliká, rozhodná bitva, jejímuž vý sledku všechen svět s přitajeným dechem hledí vstříc. Přátelé jako nepřátelé Ruska jsou si vě domi, že jde tu o jeden z těch osudných zápasů národů, na němž závisí tvorba nových poměrův a nových konstellací válečných i politických v oblastech obou válčících stran, ba snad i širok daleko vůkol nich. Zvítězí-ti v rozhodné těto bitvě naši bratři ruští tak rozhodně a dokonale že poraženým Japoncům nezbude než útěk z Mandžurska, pak je ovšem i Port Artur osvo bozen a válka dobouří za nedlouho na Koreji kamž před zimou zajisté dostihne 40.000 RRusu od Vladivostoku. — Zůstane-li však vratká Bellona jako dosud přízniva Japoncům, a prohraje-li Kuropatkin přes všechen svůj vojevůdčí věhlas a pře všechnu statečnost ruských vojínův velikou hroznou tu bilvu na březích Tajcihe, pak nen sice pořád ještě válka rusko- jsponská rozhodnuta a skončena, nýbrž naopak, teprv prodleu- žena a do větších ještě rozměrů roznícena, avšak rána, jakou by tím Rusk v očích millionův nepřátel svých v Asíl jako v Evropě utrpělo, byla by zvláště po něsledu- jícím potom asi pádu Port Arturu, nepopíratelně krutá a v možných zlých následeích svých ne dozírná. Naděje vrahův Ruska, těšících sen vnitřní revoluční bouře a zmatky rozvratné Rusku samém, zajisté ukázaly by se zpozdilým a lichými.
Rus Japonec Artur Ljaojan Rusko Korea Vladivostok Evropa Tajcihe
7 article
Avšak za to by porážka Rusův osmělila nsi Anglii a Činu ke zřejmému nepřátelství proti Rusku, jehož vývoje a konců nelze se do- mysliti. Na chuti by asi pak ani synům Albionu ani synům »věčné říše« nescházelo. »Všechno, zač dnes Rusko bojuje« — jsou slova fanatického Rusožrouta, vídeňského sociálně. demokratického »Arbaiter Zeilungu« — »jeho vynikající moc ve Východní Asii, jeho svě- tově postavení jako evropsko-asiatské vel moci, jako bezpečnost jeho autokracie, vše t kolísá dnes na hrotu meče. . . Ci nám praví, že hotuje se velký obrat v dějinách který v následeích svých obsáhne okruh země koule.«
Rusův Anglie Rusko Asie Arbaiter Zeilung
8 article
Přemrštěně tyto fráse prozrazují, co vše by nepřátelé Ruska do vítězství Japonců ve- lhali a jak by odtud na nás ostatní Slovany shlíželi. Rozum dává, že světové říše pro jedinou prohranou bitvu nepřicházejí ještě o své veliké postavení, že nepřišlo ani Rakousko po pro hrané bitvě u Sadově, ani Francie po Sedanu o svůj velmocenský význam ve světě. Než, vůči fanatické podjatosti škoda kaž dého slova rozumného. Užitečnějším jeví se nám přihlédnouti k samému dějišti rozho ného boje. Po čtyřdenních tuhých a namnoze vítěz ných bojích, v nichž připravili Japoncům noj citelnějších ztrát a ukořistili hojně jejich děl Rusové ustoupili tedy na svůj původní operačn bod základní, na opevněné město Ljaoj an zvedající se nad levým břehem řeky Tajcihe tekoucí od východu na západ. Dráha mandžur ská má zde známou stanici svou, jelikožs sem sblhají obě hlavní silnice mandžurské o jihu a jihovýchodu země. Napohled nerozumíme dobře, proč volil Kuropatkin zrovna tuto stanie za bojiště ke hlavní bitvě své.
Japonec Rus Rusko Rakousko Sadov Francie Sedan Tajcihe
9 article
Neboť třeba že na jihozápad zvedal se před Ljaojanem jako přirozená hradba známý vrch Chouchan, jenž výborně posloužiti může v obraně pravému křídlu ruskému i středu jeho, tož n východ od Ljaojanu, kde bojuje levé křídlo ruské, aby zabránilo Japoncům přechod přes řeku (Tajcihe) rozprostírá se, aspoň dle podrob- ných map — otevřená pláň, neskytající— batte- riím ruským žádného úkrytu. Vojevůdci japonšte bezpochyby sem vrhnou největší úsili své dělo- střelby, aby pod její ochranou přepravili divise své na pravý břeh zmíněné řeky a tak posta- vení Kuropatkinovo zaskočili. Nedá se ani my sliti, aby Kuropatkin nepředvídal tento obmys nepřátel a nečelil mu obezřetně největším na pjetím sil. Leč soustředí-li co možná největší obrann zřetel svůj na fevé křídlo své, nesmí nieméne ani na chvíli proto oslabiti svého středu, an svého pravého křídla, sice Japonci frontáluím útokem zmoení se jižních výšin (chouchanských před samým Ljaojanem a zatlačivše střed jeho armády v samé město, přinutí jej zde k boj v nejnebezpečnějším pro Rusy postavení: s ře kou v týlel Ano, v tom spočívá nevýhodnost strategi ckého postavení Kuropatkinova na bojišti bitvy rozhodné: že má podobně jako Benedek u Hradce Králové ze svou bojující armádou značnou řeku, přes níž pouze dva mosty vedou, která by pro případ porážky mohla mu na ústupu připravi katastrofu.
Japonec Kuropatkin Rus Ljaojan jižní výšina Hradec Králové Chouchan Ljaojan Benedek
10 article
Proč sobě asi volil vojevůdce tak prozíravý a rozvážný takové zdánlivě nevýhodně místo k boji rozhodnému, nelze nám z dálavy našeho hlediska rozpoznati. Možno, že mapy nezobra- zují terrain bojiště dosti přesně, možno že skýtá ve skutečnosti nejlepších opor dělostřelbě i pří- ležitostí pěchotě a jízdě: pravdě nejpodobnějšl a nejpřirozenější vysvětlení však zdá se nám býti ve zprávách, že pracovali inženýři a zá- kopníci ruští po dlouhé měsíce o tak zname- nitém opevnění celého okoli Ljaojanu, že je proměnili v téměř nedobytný branný tábor, v němž může armáda Kuropatkinova právě tak vytrvale odolávati nájezdům sebe větší přesily nepřátel, jako hrdinná posádka portarlurská. Potom by ani veškeré bitvy před Ljaoja- nem, byť pro Rusy s nezdarem končily, nezna menaly prohru a porážku dokonalou, nýbrž Ja- poncům nadešla by krušná práce oblehán a dobývání — ruského Plevna v M a- d žurii, do kteréhož by na rozdil od Plevna osmanského, denně dostihovaly dráhou od severu nové posily sborů ruských. Neméně než 78.000 mužů se 288 děly jest té doby na cestě p sibířské dráze ke Charbinu, odkudž v témdni mohou stihnouti do Ljaojanu. Nejbližší hodiny ovšem kovovou mluvou událostí dějinných za hovoří nejjasněji. Kéž přinesou nám vytouženou blahověst, že štěsti válečné konečně přálc spravedlivé, velké věci Ruska, za niž vykrvá celo již tolik, tolik chrabrých synův šleche tnéh národa slovanskéhol
Kuropatkinův Rus Charbin Rusko
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Ze Lvova, 29. srpna. (Körbrova ce- sta po Haliči.) Slowo Polskie« připomíná Körbrovi, že přijel do Haliče kontrolovat úřady státní a nikoli samosprávně a nezdržuje s u toho a přistupuje k trefné charakteristi vlády Körbrovy. Körber je představitelem vlády absolutné. Misto parlamentu pracují rozma- nité odborné »beiráty« (rada průmyslová, země- dělská, železničná, celní, pro dráhy vodní tisková, pro podporu drobného průmyslu), také sám parlament stal se druhem »beirátue politického a petičného. Tím způsobem vytvář se pod auspiciemi ministrovými ú strojí ab- solutistické pod formou ústav- nou a p. ministr ničím nedal na jevo, že by mu byl milejším návrat k řádům parlament ním. Polští politikové jsou povinni p. Körbe- rovi po čas jeho pobylu v Haliči všude zřetelné a důrazně osvědčovati, že Poláci nechtě jí řádů absolutných a podporo- vati jich nebudou, a kdyby řády s ústřed ním parlamentem ukázaly se nemožnými, dů- sledkem toho musila by býti reforma ústa- vy v duchu samosprávy a nikoli reakce k absolulismu. — Clownské umění Körberovo ukazuje se v Haliči za každým jeho krokem Zaznamenali jsme, jak při vkročení na půdu Haliče prohlásil, že přináší této zanedbané zemi pokrok a jak mu »Czas« ihned připomenul, že v Haliči mají pokroku dost, ale potřebují více »světlého konservatismu«. A co Körbec ? Hned je z pokrokovce konservativcem, nic ho to ne- stoji. Při jedné příležitosti v Krakově mluvil
Körbrův Körber Polák Körberův Körbec Lvov Halič Krakov
12 article
»Je přirozeno, že tak živá zdejší tradice pietism, s jakým ty cenné ostatky a relikvie národní jsou chovány, nemohou zůstati bez účinku na ducha a přesvědčení obyvatelů, a proto také je Krakov střediskem polského kon- servatismu, o klerémž se někdy mluvívá jako s výtkou. To není spravedlivé. Konservatism města Krakova je pokročilý a já vyslovuji přesvědčení, že město a jeho vážený starosta vytrvají při tom konservatismu na prospěch všech.« »Czas« je nadšen, že Körber dal se mezi krakovské »svěllé konservalivce« a pronáši naději, že zůstane světlému konservatismu věren také ve Vídni, ve svém vysokém úřadě a bude mu dopomáhati k vítézství ve všech směrech státního a veřejného života. Z Terstu, 30. srpna. (Hrabě Goel sz. Zdejší místodržitel hrabě Goesz žádal za pro- puštěnou, jež byla přijata. Hr. Goesz mešká již na dovolené a do Terstu se vráti jen ještě za tím účelem, aby odevzdal úřad svému nástupci, jímž bezpochyby bude opavský hr. Thun. Hr. Goesz má pověsť jednoho z nejneschopnějších rakou- ských úřadníků. Půdu mu konečně pod nohama podryla nodávná pumová afféra. IIr. Goesz vy choval si krutou a zlou policii, jejíž vinou na stalo mezi místodržitelem a obecní správou mě sta Terstu takové nepřátelství, které musilo skončiti odstraněním nepopulárného úřadníka. Před několika léty vypukla v Terstu velká stávka, jež vedla k nepokojům, které jevily po- vahu irrodontistickou a prozrazovaly, že byly
Körber Goel Thun Krakov Vídeň Terst Hradec
13 article
dávno připravovány. Hr. Goesz byl tehdy těmitc událostmi nejvíce překvapen. Právě tak byl pře kvapen nedávným nálezem pum. Místodržitelem v Terstu stal se r. 1897. Je nyní 55letý. — S ním padne také jeho policejní ředitel, dvorní rada Vusich, jenž bez jeho opory je nemožný Z Vídně, 30. srpna. (Dr. Habětínek. Dosavadní předseda nejvyššího soudu dr. Kare Habětínek odebral se na odpočinek, jeho ná stupcem v nejbližší době bude jmenován dr Steinbach.
Goesz doktor Habětínek Kare Habětínek Steinbach Hradec Terst Vídeň Vusich
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 30. srpna. Svržený sultán Murad zemřel. Sultán Murad V. zemřel včera po delšín churavění eukrovkou. Nar. se r. 1840 a nastolen byl dne 30. května 1876, když svržen a za- vražděn jeho strýe, sultán Abdul Aziz. Na trůně neseděl dlouho. Již dne 31. srpna téhož roku byl prohlášen za šíleného, svržen a zavřen do paláce Dolmabagdže na Bosporu. Sultánem sta se mladší jeho bratr Abdul Hamid, jenž dosu panuje. Murad byl ve svém paláci obklopen vší orientálskou nádherou, pohodlím a rozkošemi V paláci a jeho rajských zahradách byl neome zeným pánem, ale všechen ostatní svět mu by uzavřen. Vždy za několik let začalo se proslý chati, že ho chtějí jeho přátelé osvoboditi a znova na trůn dosaditi. Pověsli ty byly provázeny ujišťováním, že Murad není šílený, naopak že se těší lepšímu rozumu, než panující jeho bratr Ale hlasy ty zanikaly zas a Murad byl dále za vřen ve své nádherné kleci, z níž ho nyní smr vysvobodila.
Murad Aziz Hamid Praha Nara Dolmabagdža na Bospor
15 article Boj o Tersti
Boj o Tersti Turinský list »Popolo« uveřejnil velmi z jímavou rozmluvu s generálem Conziem, zetěm slavného bojovníka ilalského Josefa Garibalda Conzio označil irredentism za neodlučnou sou- část italské duše lidové, kteráž v zájmu do- vršení jednoty italského národa nikdy nesm býti vymýtěna. Prolož také proliirredentistická agitace socialistův italských jest — pokračova Conzio — provokací a urážkou italského cilu národního, kterýž žije ve všech srdeích O Ricciottovi Garibaldovi, svaku svém, jenž stojí v čele irredentistického hnutí, pravil Conzio že se mu zdá, že se Rieciotti Garibaldi dáv nevědomky zneužívati Anglií kteráž v tomto okamžiku potře- buje asi nového světového zmatku, aby mohla v kalných vodách loviti. Pro Ilalii ale právě dnes není vhodno, irreden- tism přilišně akceplovati. Válka s Rakouskem může se jednou státi nutnou, ale Italie není připravena a oficiální Italie nemá mužů, kleři by dále viděli, nežli sahá nos jejich. Ovšem ale, kdyby jednou Ricci o tt Garibaldi mermocí chtěl s dobro volníky svými překročitt italsko hranici, on, Conzio, povede vý pravu tu. (Conzio není v aktivní službě. Jen musil by Rieciolti postupovali moudře a co nejobezřeleji. Lidí nebude míti nedo- statek, ovšem ale zbraní a peněz a mim to řadové vojsko italské bude hledět překr- čení hranie dobrovolníky zmařiti Jiné tvářnosti nabude ale věc, až po smrt císaře Františka Josela Německo vytáhne sv drápy po přistavu ierstském. To bude potom životní otázkou pro Italii, jež se pak — dodal italský generál — od Elny až k Alpám k boj pozvedne. Nová vyzvědačská afféra ve Francii. Bývalý sgent francouzského vyslanectva vojenství Lajoux obviňuje, jak jsma již telegr
Conzie Josef Garibald Conzio Ricci Garibaldi Rieciolti Josel Anglie Rakousko Německo Alpy Francie Italia Elna
16 article
V drobném prodejít ranní číslo o sobě . . . za 8h . . na z odpolední. Ve allalkách na veukorě. ranní čéslo. . . . . . . . 10 odpolední . Inserá t platí se hotové napřed. Předplacení a inserty příjímá adminl- strace v Maziasské ulici č.3 Tam nacházejí sa též redsko tiskárna a ezpedice , Národních Lista- Eskoplny so nsvracejl
Maziasský ulice národní List
17 article
fieky stručně zaznamenali, japonského vyslance vojenského, majora hr. Hisamacu, že jej chtěl svésti k vyzvědačství. Lajoux vypravuje o tom v »Petit Parisienu«: Obdržel jsem tajemný pokyn, že někdo mne očekává v jisté kavárně na náměstí Trocadéro. Tam sdělila mně jistá osobnost, že hr. Hisamacu by se těšil, kdyby mne uhlídal na japonském vyslanectvu, aby ode mne dostal zprávy o jistých poměrech ruského vojska, s nimiž jsem seznámen, jelikož dlel jsem delší dobu na Rusi ve službé zpravodaj- ského oddělení francouzského ministerstva vo- jenství. Abych věděl, co ode mne žádáno bude, přistoupil jsem na oko na tuto nabídku. Hrabě Hišamacu prosil mne, abych mu opatřil kopie zpráv generála Noulina, francouz- ského vojenského attaché v Pe- trohradě, o válce rusko-japonské.
Petit Hišamacu Noulin náměstí Trocadéro Rus
18 article
Řekl jsem mu, že se pokusím je opatřiti. Když byli si ale už jistí ochotou mou, žádali ode mne něco jiného, totiž zprávy o vojenských poměrech indo-čínských. Tajemník hr. Hisamacu diktoval mně úplný dotazník s otáz- kami o síle pevnosti, o zařizení přístavů, o sla- nicích uhelných, o pobřežních opevněních a tak dále, i vidél jsem tedy, že chtějí služeb mých použiti nikoli proti Rusku, nýbrž proli mě vlasti.« Lajoux předložil skutečně redaktoru » Petit Parisienu« zmíněný dotazník a mimo to psacím strojem psaný dopis poste restante, v němž ne- podepsaná osobnost praví, že třeba se dostaviti k odevzdání »zbožl«, za něž, bude li dobré, přiměřená cena vyplacena bude. Lajoux ode- hral se do ministerstva vojenství, kdež vyprávěl vše majoru Targéovi, ordonančnímu důstojníku ministra vojenství generála Andréa. Targé smluvil prý s ním, že se pro špehouny japonské vyhotoví falešné zprávy a že tím budou přilá- káni do léčky. Uspokojen Lajoux se rozloučil, ale od té doby nedostal z ministerstva žádné zprávy. Lajoux přičítá to intrice, kterou proti němu zosnoval ředitel bezpečnostního úřadu pa- řížského.
Petit André Rusko
19 article
Na odhalení to prohlásil japonský attaché, že Lajoux sám se mu nabizel k informacím o ruských poměrech vojenských a jelikož Japon- sko s Ruskem válčí, neměl prý příčin nabídku tu odmítati, vyjednával prý tudíž s Lajouxem a dal i onen zmíněný dopis poste restante na- psati. Ale o poměrech Indočíny nechtěl prý ni- čeho vyzvěděti. Jest prý onen dotazník jen pa- dělkem. Japonsko prý nemělo nikdy spadeno na asijské osady francouzské a má prý dos starostí s nynější válkou s Ruskem, nežli aby ještě i na nějaký konflikt s Francií po- mýšlelo. Nepomýšlí snad na něj, ale jistě s jeho možností při nynější situaci na Východě počítá a proto ony informace o Indočíně jistě nejsou pro Japonsko tak bezcenny, jak se japonský pan hrabě nyní tvářil Major Targé podotýká pak k odhalením Lajouxovým pouze, že sdělil jeho nabídku, jíž prý nevěřil, ministru Andréovi a ten vzkázal prý Lajouxovi, že ministerstvo vojenstv nechce prý s věcí tou nic míti, aby se Lajoux, chceli, obrátil na náčelníka bezpeč- nostního úřadu, svého osobního odpůree! T Lajoux ovšem neučinil. Ministerstvo vojenství ale tak lehkým odbytím věci zajisté osvědčilo vzác- nou zase starostlivost o bezpečnost země, jako již v afféře nedávné, při níž běželo rovněž o po- dobný pokus japonského attaché a kdy pan mi- nistr André dal rovněž víru — Japonci. Ovšem teď už ani nepřekvapuje, když anglofilské minister- stvo osvědčuje takto k žlutému spojenci Johna Bulla šetrnost tak vzáenou, ba až nejkrajnější. Znamenitě se ale vyjímá žlutý pan hrabě, za- přisahá-li se, že Japonsku ani nenapadne vyko- návati vyzvědačství, vůči státu neválčícímu.
Lajoux chargé Lajouxův André Japonec Bulla Rusko Indočína Japonsko Francie T Lajoux
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. K profilu Herberta Spencera. Podává prof. J. Mikš, Novočerkask. V r. 1850 Thornton Hunt, syn slovutného essayisty Leigha Hunta zároveň s George Henry Lewesem založili týdenník Loader (Vůdce), jehož spolupracovníkem byl též Spencer. Jeden ze spolupracovníků Leadera vylíčil takto svého sou druhat „Byl muž statné postavy, připomínal- mla- dého venkovského ženilmena, jací se vyskytuj mezi farmáři milovníky honby. Když se o ně čem rokovalo, stával se vážným i rozumoval jako člověk, jenž má pečlivě vypracovány své názory. Ač vyhližel silný, byl už tehda zdravi nepevného. Každý pátek, v předvečer vydáván Leadera, popíjeli jsme v redakci o jedenácl čaj. George Eliot, která tehdy žila v domě knih- kupce Chapmanna nedaleko Strandu, časem nás navštěvovala. Spencer jako ona, příležitostn předěítal kartáčové otisky. Za těch přípravných sehůzek býval přitomen Thornton Hunt, William James Linton, kreslíř a Lewes, jenž prvně byl představen Georgen Eliotu Spencerem. Hned, kdy první svou práci uveřejni (zvláštní otisk r. 1843), nabyl Spencer přesvěd- čení, že síly i zjevy společenské a pod- minky lidského pokroku jsou stejně podrobeny zákonu jabo přírodní zjevy a mohou tudíž bjti projednávány vědecky, jako jiné obor Zievů. V r. 1860, čtyřicátník, sestavuje si plán, jenž má obsáhnouti a vyplniti celou jeho dráhu životní. Plán ohromný. Hodlá využitkovati vě- deckou látku, uloženou ve všech vědách, pokud jest anebo bude prozkoumána za jeho žití. Třice šest let potřeboval mudre k uskutečnění svého díla. Obecenstvo, alespoň z počátku pramálo podporovalo svého znamenitého krajana. Spen- cer musil vydávati své dílo jednotlivými sva- zečky. Sotva by je byl asi dokončil bez cizí pod pory, jež se nahodila nejspíše z Ameriky
Herbertus Spencer profesor J Mikš Novočerkask Thornton Hunt Leigh Hunt Lewes Spencer Eliot James Linton Eliot Spencer Lewes Amerika
21 article
Pracoval velmi methodicky. Jsa kolísavého zdraví, mohl tvořiti jen asi tři hodiny denně. Diktoval svému sekretáři vždy ráno, přesťávaje každou čtvrt hodiny, by se opět čtvrt hodinkou zotavil. Tak celé dopoledne. Odpoledne nikdy netvořil. V Londýně obyčejně ráno o deváté šel n procházku do kensingtonského parku, odkud se vracel do své pracovny na Leinster Place k de- sáté. Napřed diktoval dopisy, často mrzut, že jest příliš obtěžován, pak bezpřetržitě dikloval sekretáři svou filosofii až do snídaně (luncheon) o jedné hodině. Bylo-li mu nevolno, odcházel z domu, což stávalo se však jenom zřídka. Práce plynula mu velmi lehce, vše bylo důkladně pro- myšleno, oprav potřebí nebylo. Leda za týden nebo dva dával si předčítat text, zkracoval věty a výrazy, pečuje zvláště o přesnost jazyka. Ně- kdy nová, skvělá myšlenka se vynořila už mezi psaním. Poněkud přizpůsobovala, však nepře- tvořovala pevně již setkané předivo argumentace. V dobrý den bývalo až tisíc slov textu, prů- měrně ovšem pouze asi 350. Mnoho času zabí- rala choroba, něco se ztrácelo na redakci aneb jiné uspořádání látky. Spencer čítal ku podivu málo: Říkával, kdyby četl tolik jako jiní, že by stejně málo věděl. Kupoval knih málo, málo si vypůjčoval. Četl trochu ráno, po snídani, po obědě, večer vůbec nečetl, obávaje se nespavky a přece věděl vše, co se týkalo jeho předmětu.
Spencer Londýn Leinster
22 article
Večery trávil v klubě Athenacum. Mnoho mu arci pomáhali vědečtí přátelé, jako Husley, Tyn dall a Hooker, sdělujíce mu různá fakta. Spencer nečetl ani spisy současníků tak vynikajících, ja- kými byli Renan nebo Taine, neznal Kanta a znal vůbec málo z dějin filosofie. Paměť měl výtečnou, co do faktů, zjevů a jich zákonů, slov ale nepamatoval. Nikdy nemohl citovati verše nazpaměť. Výtečně uměl vylouditi ze svých soubesedníků, co potřeboval ke svým účelům. Rozmlouvajíce s ním ani netušili, že Spencer pečlivě roztřiďuje jich odpovědi a nikdy se neplá bezúčelně. Ani literatury mnoho neznal četl Shakespeara a Scotta, docela zavrhoval Fieldinga pro jeho hrubost. Spis Autocrat of the Brenkfast Tablo považoval za porlu literatury.
Spencer Renan Tain Kant Shakespeare Scott Fielding Hooker Athenacum Autocrat of the Brenkfast
23 article
S pomocí několika spolupracovníků začal r. 1868 uveřejňovati látku ke své Sociologii. Hlavní práce chopil se však tepry r. 1879. Brze potom bylo zdraví jeho silně otřeseno. Viděl se nucena plán díla poněkud změniti. Obávaje se že mu nebude dopřáno dokonati dílo celé, od- hodlal se dříve uveřejniti čásť nejdůležitější. „Data of Ethies“ (Dané mravouky), uveřejněná 1878, tvořila prvý díl Osnov mravouky, kterým synthetická filosofie měla býti dovršena. Smutne tu poznamenává: „Známky, opakující se neustále častěji a zřejměji, ukázaly mně, že zdraví me může ponenáhlu slábnouti, třebas i život trval dále, dříve než se přiblížím ku poslední část úlohy, kterou jsem si vytkl. A právě tato po- slední čásť jest věcí hlavní, které všechny ostaln slouží pouze průpravou!' Data ethiky dala vznik k mnohem delší úsilovnější polemice, než kterákoliv práce pře tím; všechny školy filosofické se v ní zúčastnily o čem svědčí tehdejší ročníky hlavního filosofi ckého žurnálu „Mind“ (Duše).
Minda
24 article
R. 1886 nový nával nemoci zamezil dalš pokračování až do r. 1890, kdy se opět podařilc „konati alespoň kousek vážné denní práce“ Po roce 1890 sedmdesátiletý Spence s mužnou vytrvalosti dokonával své dílo. V srpnu téhož roku sepsal předmluvu,č spiše doslov ku práci svého života. Praví tut Pohlížeje nazpět na dobu třiceti pěti let ku po- čátkům „Synthetické filosofie“, jsem překvapen svou smělostí, že jsem dílo podnikl a ještě více udiven, že jsem je dokončil. V r. 1860 mé malé důchody byly téměř docela vyčerpány vydává- ním knih, které se nevyplácely; mimo to trpěl jsem chronickou chorobou, způsobenou znave- ním mozku, 18 měsíců nemohl jsem vůbec pra- covati a potom viděl jsem se nucena obmeziti svoji pracovní dobu třemi hodinami denně, ba obyčejně mírou ještě menší. Jak nerozumným musil se zdáti můj zámysl cizímu pozorovateli Dříve než první hlava prvního svazku byla ho- tova, čivový záchvat mne přinutil zastaviti práci Mnohé záchvaty — trvající týdny, měsíce, ba celá léta — zbavovaly mna často všeliké naděje na dokončení díla, přece však hle stojím u cíle Dříve byl bych tím jistě aspoň trochu nadšer býval, avšak stáři ponenáhlu přitupuje naše city a tak hlavní mou radosti je nyní pocit z osvo bozeni od započatého díla (emancipation) Přece však těší mne vědomí, že ani hmotn ztráty i překážky, ani otřesené zdraví nezabrá- nily mně vyplniti účel mého života. R. 1882 navštívil Spencer Ameriku v prů vodu svého přítele, bankéře Edwina Lotta. Vi tali slavného už muže všude s nadšením. Na banketě v Novém Yorku k nadšenému pozdravu odpověděl řečí, kterou varoval shromážděné po litiky, ukazuje na různá nebezpečí a me rické demokracie.
Lott Nový York Spencer Amerika
25 article
R. 1883 francouzská Akademie zvolil Spencera svým dopisujícím členem na míst Emersona, Spencer však poctu odmítl jako všechny pocty akademické a státní. Byl nepříte lem součinnosti státu v soukromých věcech spo- lečnosti. Byl přesvědčen, čím méně se občane dovolávají pomoci státní, tím lépe prospívá spo- lečnost, tím více sami musí přemýšleti o zlep šení svých poměrů a zdokonalujíce se všem směry, nabývají skutečné svobody. Dle jeho theorie státní činnost má býti obmezena n minimum a proto ovšem socialism, všecku činnost lidskou učiniti předmětem správy ve řejné, byl Spencerovi velice proti mysli. V lednu 1884 uveřejnil v Nineleenth Cen tury (Devatenácté století) článek o náboženství jakési své vyznání víry. Spencer jest agnostik, o nejvyšších pravdách, o záhadách všehomíra nechce souditi, poněvadž nás k tomu neopravňuje ani naše věda, ani naše du- ševní organisace; naše vědění jest a zůstane podminěno. Mluviti o absolutních pravdách, po važuje proto za zbytečno. Spencer pouze uznává „bezkonečnou a věčnou sílu (energy), o niž pocházejí všechny věci“, ona pak jest ne ustálým a nutným předmělem pocitu nábožen ského. Duchovní fysiognomie Spencerova jest dosti zřejma. Byl především vědec a jako vědec muž čestný a spravedlivý. Viděl před sebou pouze své dílo, svůj veliký cíl a pro ten snad nevidě a ani nechtěl viděti mnohé, co mohlo jiným
Spencer Emerson Spencerův Nineleenth cena tur
26 article
světlem ještě ozářiti jeho dráhu aneb docela podstatně změniti základní rysy jeho plánu. Pak snad bylo by bývalo o jednoho dobrého filo- sofa více, avšak nebylo by obdivuhodně zpraco- vané encyklopedie věd, kterou sám snad ne- právem, nazývá synthetickou filosofií. Spencer nebyl ženat. Jako většina velikých filosofů soudil, že dvěma pánům nelze sloužiti. Měl jedinou, neobmezenou lásku — k vědecké pravdě, tou si nahražoval štěstí rodinné a úplně si vyplnil život. Byl tím podoben Spinozovi, s nímž měl mnohé črty společné, zvláště apoštol- skou nezištnost, odpor ku poctám, vytrvalost a smělost myšlení. Hollandský mudrc jen příliš záhy podlehl nepřízni osudu a nemohl zachovati své slabé zdravi do hlubokého stáří jako Spen- cer. V tom směru byl Spencer zase podoben Kantovi, který také neženat a neustále zkou- maje, dočkal se vysokého stáří. Třeba však hned doložiti, že anglický filosof velmi málo roz- uměl svým velikým předchůdcům. Spencer ne- uznával svých předchůdců, čímž se prohřešil proti první povinnosti vědee — poznati, co před nim bylo vykonáno. V té příčině, jak vysoko nad ním stál jeho krajan Hume, jehož kritika „probudila Kanta z melafysického sna“ a dal světu skutečnou metafysiku v nepřekonané až posud metafysice Kantově!
Spencer Spinoza Kant Hume Kantův
27 article
Ve společenském životě byl Spencer jako Kant milý a přívětivý. Přátel měl mnoho a nej- lepších mužů Anglie. Dříve žil v Londýně, kde pilně navštěvoval Athenaeum Club skoro každé odpoledne. Rád hrával billiard. Rozprávku filo- sofickou, kdysi rázem přerušil slovy: „Nyní, doktore, nechme filosofie a zkusíme své síly na billiardě.“ Rád navštěvoval divadla a operu. Asi od deseti let následkem sesláblého zdraví žil více v Brightoně než v Londýně; tam též zemřel vy- sílením. Přál si v závěti, by jeho mrtvola byla spálena v Golders-green Crematorium a by při tomto výkonu řečnil Morley, což se ale státi ne- mohlo, poněvadž tento byl v daleké Siciliia nemohl tedy vyplniti přání svého přítele a nej- většího učence Anglie
Spencer Kant Morley Anglie Londýn Golders