1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 3. srpna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histr
předplácí ne
v Praze v administral
n něsí
n čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškou
za měsíe
Bětet lata : . . . 7 K 50h
ve Blialkách: 2 K 30
ua měsíc . .
Poštou:
sa měsťe . . . .
Erlel . . . . K onn
s drojí zásilkou
sa měsí
nčtvrt lsta . . . . 11 K o
Praha
5
article
Horizont válečný se šíří.
Horizont válečný se šíří.
Skuteční podněcovatelé a strůjci války
rusko-japonské tedy nejen už se přihlásili k dílu
svému, ale už i vystoupili na dějiště. Nemohli
déle se přetvařovat, trvalo jim to příliš dlouho,
aby byli nečinnými diváky za plotem svých sto-
žárův, prorazili vlastní svou hradbu a objevil
se světu tím, čím vždy byli: největšími ne-
přáteli, vášnivými soupeři a odhodlanými škůdc
Ruska.
Před situací, již způsobila Anglie v těsném
spolku s Unií severoamerickou v politice svě-
tové, ustupují do pozadí i všechny události na
bojišti rusko-japonském. Zraky tří dílův světa
odvracují se od Port Arturu a Mukdenu, a na-
pjatě pohlížejí k Londýnu a k Washingtonu.
Port
Rusko
Anglie
Londýn
Washington
6
article
Horizont válečný prodlením několika dnův,
posléze minulých, rozšířil se po celé severn
polokouli naší země; v takovém rozsahu neznaly
ho všechny posavadní dějiny lidstva. Na samém
prahu století dvacátého, o němž bylo proroko-
váno, že stane se stoletím obecného míru, do-
bou, věnovanou tichým pracem kulturním, náhle
stanula příšera války tak kolosální, že mizí před
ní i největší válečné výpravy, podniky a skutky
časův minulých. Tři největší velmoci, jež tou
dobou na povrchu zemském existují, chystají
se mezi sebou k zápasu krvavému! —
Teprv před několika dny z vládních kruhův
londýnských zazněla do širého světa slova, že
budoucnost Anglie jako velmoci rezhodne se
v — Japonsku. Kdo až do té chvíle nevěřil, že
Anglie nynější válku rusko-japonskou podpálila,
mohl býti tím výrokem nemálo překvapen. Co
pak Anglii vlastně jest do celého sporu rusko-
japonského? A v jaké souvislosti budoucnos
velmoci anglické nalezá se s konečným vyříze
ním tohoto sporu?
Kdyby Anglie byla velmocí eyropskou
jako ji jest na příklad Francie a Německo, vý
rok o závislosti její na výsledku války rusko
japonské nebyl by možný. Však velmocenská
povaha její vzrostla a má kořeny své v Asii.
Anglie
Japonsko
Francie
Německo
Asie
7
article
Anglie jest velmoci asijskou, jako držitelk
Indie. A zároveň jest velmoci námořní, jako
vládkýně na poli obchodu světového.
Z této povahy její plyne pak i slabost její;
z ní pochází i nebezpečí, jež jí hrozí od severo-
východního pobřeží asijského.
V polovici stoleti minulého státníci angličtí
vyslovili „nauku“, že Rusko vlastně patří do
Asie, že jest říší asijskou, že pro pokoj, blaho
bezpečnost Evropy jest třeba vyhostiti je odtud
do Sibiře. Hlavně aby skutkem se stala tato
pauka, již ochotně prohlásily za svou i všechny
oslatí státy evropské, malé jako veliké, zosn-
vána byla Anglií válka krymská, jejímžto nej
bolestuějším výsledkem pro Rusko bylo, že vá-
lečnému loďstvu jeho na Černém moři uzavřela
se mořská úžina dardanellská.
Tímto článkem míru pařížského Anglie
tehdy majíc po boku svém Francii, doufala, že
na věky zbavila se soupeřství námořní moci ru-
ské ve vodách evropských, afrických a asij
ských, zvláště když i úžina gibraltárská jest
rukou jejích a když i klíč průplavu suezského
měli za pasem její oddaní a poslušní přátelé tu
rečtí a egyptští. Aby druhá čásť válečného lod
stva ruského v Evropě, loďstvo báltické, nemohlo
vyplouti na moře Atlantické, v tom Anglie bez-
pečila se na sebe samu. A tím způsobem, zatara
sivši námořní moci ruské, jíž jedině se oba
vala, na jihu i na severu evropském cestu do
světa, utěšovala se, že nenáviděnou velmoc slo
vanskou vytiskla opravdu do Asie.
Po padesáti létech uhodila hodina, že
Anglie nemůže pokojně spáti, proto, že Rusko
skutečně se stalo tím, čím ona je chtěla míti
totiž velmocí asijskou, ač nepřestalo při tom býti
velmocí evropskou. V povaze velmocenské mezi
Anglie
Indie
Rusko
Asie
Evropa
Sibiř
8
article
Ruskem a Anglií jest nyní rozdíl ovšem velmi
důležitý. Kdežto totiž velmocenství anglické za-
kládá se toliko na násilí, provozovanémv
esijské Indii, na násilí, jež uměle vyživuje
anglické ústrojí v Evropě: velmocenství ruské
i v Evropě i v Asii má hluboké, pevné a zdravé
kořeny přirozené, opírá se o poměry sku
tečné, plyne tu i tam z nevyčerpatelnýeh
zdrojův majetku pozemkového i z hmotných
sil národa vlastního.
Rusko i jen jako velmoc asijská ohro
žuje uměle vypěstované a uměle udržované vel-
mocenství anglické v Asii. Jeho vítězství nad Ja-
ponskem znamenalo by značný vzrůst jeho dů-
ležitosti a síly na pevnině i na vodě. Anglie, že-
noue Japonce do války proti němu, počítala
s naprostou nepřipraveností jeho a s ohromnou
vzdáleností bojiště od střediska jeho brann
moci, od Petrohradu. Posavadní průběh váleč
ných událostí poučil ji, že počty její nebyly
správné a že Rusko přes všechny nehody sve
do té chvíle stojí skálopevně, čekajíc s bitvou
rozhodnou, až z Evropy dopraví na bojiště tako
vou sílu vojska, která mu zabezpečí vítězství.
K tomu Anglie nechce nechati mu ani času
ani volné ruky. Honem strojí mu zápletky sama,
se zimničnou horlivostí shání příčinu, aby
utkala se s ním také v boji. Pokládajíc se pak
proti němu za nedosti silnou, přibírá si za po-
mocníka Unii severoamerickou, jako ve válce
krymské dovedla získati pro sebe Francii. Jak-
koliv obchoaní prospěchy anglické a severo-
americké se křižují a navzájem vylučují, přece
společná nenávist proti Rusku překlenula tuto
protichůdnost stanovisk hmotných, a co ještě
scházelo ke zjednání spolku protiruského, do-
dala a dovršila kmenovní příbuznost anglo-ger-
mánská.
Japonec
Rusko
Anglie
Indie
Evropa
Asie
Petrohrad
Francie
spolek protiruský
9
article
Přihody s obchodními loďmi anglickými
severoamerickými, jakkoliv způsobily po celém
světě tolik neslýchaného hluku a hlomozu, ne-
jsou nic jiného, než chytře nastroje ná
komedie anglo-americká. Kdyby Anglie
mermocí nehnala se do války s Ruskem, ob-
chodní lodi její a severoamerické neběha ly
by s japonským kontrabandem ru-
ským křižákům tak okázale do ve-
sty a nenechávaly by se jimi tak
úžasně snadno chytat. Vždyť provozo-
valy podloudnictví s dodáváním válečného ma-
teriálu Japonsku od samého počátku války, ale
provozovaly je tak, aby lodi ruské jich nechy
tily. Jest snad na celém světě někdo tak naivní
aby se domnival, že „Malakka“, „Knight Com-
mander“ a „Korea“ jsou první tři, posud jediné
obchodní a poštovní lodi anglické a severoame
rické, jež vezly střelivo a součášti oblehacích
strojův Japoncům, a že těmto nebylo z Anglie
z Unie severoamerické válečného kontrabandu
za šest měsícův dodáno více, než se nalezalo
na jmenovaných třech lodích? Ale politika angli-
cká se přesvědčila, že pouze takovou její pomoc
válka ani nepostupuje ani nezaručuje výsledek
k vůli němuž ona ji rozdmychala. Proto honem
přinutit Rusko k „porušení práva mezinárod
ního“, jehožto správný výklad ovšem zase ne-
smí dáti nikdo jiný než — Anglie! O spěchu
s jakýmž se to děje, svědčí projevy veškerého
časopisectva anglického, vrcholící ve tvrzení, že
„se stanoviska práva mezinárodního Rusko
a Anglie už oetly se ve stavu vá-
lečném“ a že všechno záleží toliko na
Anglii, „rozhodne-li se, že pokládá
událost, jíž za oběť padl parník
„Knight Commander“ za casu
bellí“.
Japonec
Anglie
Rusko
Japonsko
Malakka
Korea
Knight Como
anglickýamerický
Knight Commander
10
article
Poněkud opatrněji vyslovila se vláda wa-
shingtonská. Pokládá sice také lodi anglickéa
severoamerické, třeba byly vezly japonský kon-
traband, za lodi „nestranné“ a prohlašuje pono-
ření neb zabrání jich ruskými křižáky za „po-
rušení všech zásad práva mezinárodního“, ale
přestává zatím na tom, že takové jednání „ne-
smí býti ztrpěno bez důrazného
protestu.
Tím časem došly z Cařihradu zprávy, že
anglické loďstvo středomořské a ruské loďstvo
černomořské stojí proti sobě po obou stranách
úžiny dardanellské.
Rusko všemi válečnými přípravami angl-
ckými nenechává se másti ve svém právu
proti loděm, chtějícím Japoncům
dodati zbraně a střel: vo, a zůstavuje
Anglii, aby z toho práva jeho vyvodila příčinu
k své válce proti němu.
Japonec
Cařihrad
Rusko
Anglie
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. srpna. (Absoluti smu
aneb § 14?) Citovali jsme tyto dni řeč bý
valého předsedy poslanecké sněmovny dra
Fuchsa, v níž se přimlouval za dočasný
absolutismus jako lék na nynější vnitřní
chorobu Rakouska. Na řeč tu odpověděl ve
»Vaterl.« býv. ministr Biegeleben, jemuž
se lék, nabízený drem. Fuchsem, zdá příliá
radikálným a proto doporučuje prostředek mír-
nější, který se nad to již osvědčil, totiž § 14
»Nedávno« — píše Biegeleben — »byl zahájen
český sněm a hned na to zavřen. Byloto
správné, poněvadž jen tímto způsobem se pře-
dešly všeliké výtržnosti obstrukce. Proč se nemá
téhož prostředku použíti u říšské rady, na kterou
obstrukce působí ještě škodlivěji? Každá schůze,
dokazující úplnou malomoc parlamentu bud
brutálnými násilnostmi, aneb zneužíváním jedna
cího pořádku, jest těžký hřích na státu i náro
dech. Historie zapíše jednou bezpříkladnou trpě
livost vlády vzhledem k obstrukci jako psycho
logickou záhadu rakouské politiky. Nedoporučo-
valo by se raději odsouditi národy, kteří se ne
mohou zmoci na činnou parlamentní represen
taci, k parlamentnímu léčení hladem? Nejdůle
žitější (!) funkce tíšské rady, totiž volb
delegace, fakciosní menšina zmařiti nemůže
A proto měla by se říšská rada svolati každý
rok (rozumí se, aby vykonala svou »nejdůleži
tější funkci«, totiž zvolila delegaci), a hnedn
to by se uzavřela, jakmile by vypukla obstrukce
Pak panoval by zase celý rok ústavní ab
solutismus na základě § 14., a sice tak dlouho
dokud voličové sami, rozmrzeli nedostatkem
ústavního života, nepřinutili by své poslance
aby zanechali obstrukce, příčící se všelik
ústavě.«
Lék navržený Biagelebnem, jest ovšem po
Hodlnější. Tu netřeba nijakého státnického uměn
a dr. Körber může se klidně protloukati dále
dokud — inu dokud to půjde. A po něm ať
přijde třebas potopa.
Fuchsa
Biegeleben
Fuchs
doktor
Körber
Praha
Rakousko
Nedoporučo
poslanecký sněmovna
Absoluť smus
12
article
V Praze, 2. srpna. (Věci slezské.) N
pomoc slezským Němcům přispěchali v posled
ních dnech Svitavští a Hornorakušáci. Ve Svitavě
v německém lidovém spolku potvrdil poslanec
Albrecht, že se slovanskými pobočkami
spravovanými německým ředitelem, Slezsko po
slovanští a že se Němcům děje křivda. Schůze
se usnesla vyzvati německé poslance, aby pro
tuto na Němcích páchanou křivdu zaujali pro
vládě stanovisko co nejbezohlednější a nedalise
zastrašiti ani případným rozpuštěním říšské rady
Z Horních Rakous poslal dru. Rochovan
skému přípis posl. Erb jménem travenskéh
kraje, v němž potvrzuje, že slovanskými po-
bočkami bude poškozena netoliko država slez
ských Němců, nýbrž i národní država všech
Němců v Rakousku. Proto Němci z alpskýeh
zemi slibují svým slezským soukmenoveům vy-
datnou pomoc v obraně ohrožených národních
práv.
Němec
Albrecht
Slezsko
Praha
Svitava
Horní Rakousy
Rakousko
13
article
Polský poslanec z Těšínska S. Michejd
v rozmluvě s redaktorem varšavské »Gaz. Polské«
prohlásil nynější povyk mezi slezskými Něme
za věc násilně vyvolanou několika agitatory
Skutečné německé obyvatelstvo ve Slezsku chová
se k vládnímu opatření zcela lhostejně. A nemá
také nijaké příčiny k rozčilování. Ani Poláci,
ani Čechové ve Slezsku nezasahují v cizí ma-
jetek, nýbrž domáhají se jen toho, co jim nálež
dle práva přirozeného i dle platných zákonů
Vláda jim neposkytne nic, co jim není přiznáno
ústavou. To, co nyní mají obdržeti, jest jen ne-
patrný zlomek toho, co jim náleží, neboť jak
Poláci tak i Čechové mají ve Slezsku právo
na celé, úplně samostatné učitelské ústavy.
V Praze, 2. srpna. (Práce uherske
sněmovny) chýlí se již ke konci. V po-
drobné rozpravě o rozpočtu jsou ještě na řadě
ministerstva spravedlnosti, honvédů a financí.
Při rozpočtu honvédském má se současně pro
jednati také vládní předloha o zřízení vojen-
ských nadačních míst, při kteréžto při
ležitosti očekává se delší debata zejmenase
strany Košutovců, kteří uvedou na jednací pořad
opět celou řadu otázek vojenských. Celkemse
však soudí, že v poslanecké sněmovně rozpočel
i s finančním zákonem bude vyřízen do 10
srpna; magnátská sněmovna bude na své schvá-
lení rozpočtu potřebovati asi dva dni, takže od-
ročení sněmu a započetí letních prázdnin možno
očekávati kolem 14. srpna.
Polák
Čecho
Slezsko
Praha
Těšínsko S . Michejd
14
article
Ze Záhřeba, 1. srpna. (Čestné občan
ství Banffovo.) V dnešní schůzi městsk
rady záhřebské opposice učinila návrh, aby bar
Banffy byl zbaven čestného občanství, uděleného
mu městem Záhřebem v době, když byl mini
sterským předsedou. Starosta Mašinský uzna
sice, že bar. Banffy ve své řeči v uherské sně
movně projevil značnou neznalost státoprávníh
poměru Chorvatska k Uhrám, ale návrh nepři
pustil ku projednání, poněvadž případy, kdy se
může zrušiti čestné občanství, jsou v městském
řádě přesně vyjmenovány a žádný z nich se
nehodí na případ Banffův.
Ze Záhřeba, 1. srpna. (Proces Poto
čnjakův.) Dr. Potočnjak s redaktorem Kora
čem byli žalováni pro šíření pobuřovacích tisko
pisů za loňských výtržností v Chorvatsku, al
krajským soudem byl dr. Potočnjak sproštěn
obžaloby a Korač odsouzen na 10 dní do vě-
zení. Na odvolání státního zástupce appellační
soud ustunovil, že se s drom. Potočnjakem pře-
líčení má konati znova a Korači zvýšil trest na
10 měsíců.
Banffův
Banff
doktor
Potočnjak
Korač
Záhřeb
Chorvatsko
Uhry
15
article
Ze Záhřeha, 30. července. (Rčc ká
otázka.) Chorvatský“ prapor, vztýčený bar
Rosnerem na gubernátorské hudově vedle pra-
poru uherského, rěckého a ameriekého v dob
návštěvy amerického loďstva v rěckém přístavě
pobouřil nejen rěcké autonomisty Vlachy, nýbrž
i opposiční maďarské časopisy. Maďaři nechtěj
uznati, že Rěka se svým územím leží v oblast
království chorvatsko-slavonského a tvrdí, že
jest samostatnou součástkou království uher-
ského. Jeden z rěckých vlašských listů přinášt
zprávy prý ze Záhřeba, že na podzim sejdous
opět kralevinské deputace, jimž bude rozhodo-
vati o některých sporných otázkách státopráv-
ních, mimo jiné též o státoprávním poměru Rěky
ke království chorvatskému. Chorvatští členové
kralevinské deputace budou prý se domáhati
aby bylo uznáno společné s Uhrami panstv
Chorvatska nad Rěkou, a aby Rěka byla zavázána
vysílati své dva poslance na sněm chorvatský
kteréhožto práva Rěka od čtvrtstoletí neužívá
ač při každých nových volbách bývá vyzvána
aby volby dala provésti.
Zdejší chorvatské listy nevěří, že by n
podzim mohlo dojíti na řešení rěcké otázky
tom smyslu, jak píše rěcký list. K tomu nenajde
V drobném prodeji:
ranní čáslo o robě . . . za Sh
oěpolední
. . . . na žh
Ve flialkách na venkově
ranní čáslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . Bh
Inuerat
platí se hotově napřed.
Přečplacení a iuserty přijímá sdminl
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nscházejí se též redakc
tiskárna a ozpodice „Národních Listě“.
Rukopisy se navraceji
Vlach
Maďar
Rěk
Záhřeh
Záhřeb
Uhry
Chorvatsko
16
article
se ochoty u Maďarů. Jinak ovšem Chorvaté hájí
svých práv na Rěku a „Obzor“ otiskuje opětně
rtátoprávní studii dra. Šime Mazzury o rěcké
otázce, v níž ukazuje, jak Rěka jako součástka
Chorvatska nacházela se původně pod panstvím
Prankopanů, jak přecházela pak z ruky do ruky,
až se stala majetkem Habsburgů, a jak konečně
Marie Terezie r. 1776 zřekla se svého panství
v Rěce ve prospěch království chorvatského.
Právní stav, zavedený císařovnou Marií Terezií
trvá dosud, ale fakticky se ho nedbá od zavedení
dualismu, kdy si Maďaři usmyslili zříditi svůj
námořský přístav, který má býti soupeřem ra-
kouského Terstu.
Maďar
Chorvat
doktor
Prankopan
Habsburg
Marie
Terezia
Marie Terezia
Chorvatsko
Terst
17
article
Zavraždění Pleva, ruského ministra
vnitra.
Zavraždění Pleva, ruského ministra
vnitra.
V Petrohradě, 26./29. července.
(Pův. dop. »N. L.-)
Pleva
Petrohrad
18
article
Dvouspřežní povoz ministrův přijížděl dne
28. t. m. k mostu varšavskému, jenž vedek
nádraží varšavskému, když se ozval třesk vý-
buchu; poranění koně se splašili, narazili na
sloup svítilny a obrátili se v pravo na nábřeží
průplavu, kdežto zadek povozu s usmrceným
ministrem zůstal ležet.
Mrak bílého dýmu a plameny skrývaly
prvním okamžiku vše, co se dálo. Sklo sypalo
se s třeskem nejen ze všech oken hotelu var-
šavského, ale i z nádraží varšavského, jež má
naproti mostu zasklené průčelí svého podjezdu.
Celé to průčelí, zejmena v hořejší části má skl
úplně rozbita. Kaple, stojící uvnitř podjezdu a
rovněž zasklená, zůstala neporušena, poněvadž
prudkosti výbuchu směrem dolů ubývalo. Lid
se domnívá, že je to zázrak a včera došlo n
nádraží k výtržnosti. Jakýsi pán vykládal jaké-
musi venkovanu, že to věc zcela přirozená,
byl davem napaden.
Ministr jel k nádraží barskému, aby se
setkal s carem v Petěrgofé a měl s sebou ka-
belu s dokumenty. Bylo 9 hod. 45 minut do-
poledne.
Dva první povozy po obou stranách jely
poněkud napřed jako prosté soukromé povoz
s agenty v občanském oděvu, jako lidé ubirajíeí
se k nádražl.
19
article
Vrah obešel roh nábřeží a prospektu, vyšed
z restaurace hotelu varšavského a přišel k po-
vozu, když tudy jel cyklista, agent Hartmann,
jenž jej porazil. Agent rovněž se svalil ve chvíli,
kdy vrah vrhl podlouhlý předmět, pumu, do
povozu.
Ministr byl okamžité mrtev; tvář jeho byla
zohavena, brada a čelisti utrženy, hruď roz-
drcena, kusy dřeva, železa a hřebíků v těle
v životě. Puma byla naplněna podkovářskými
hřebíky.
Městský náčelník dostal zprávu o zločinu
po telefonu a skočil do povozu izvoščíka; jeho
povoz dohonil jej poblíž mého bytu, kočí byl
jen zpola oblečen. Pan Foulon rozčilen stál
v povoze, volaje sám, aby uhnuli, na povozy
na lidi, již zabírali cestu, jak bývá obyčejně
ráno, kdy tu bývá množství prodavačů s ná-
kladem zboží atd.
Ministr uložen na zem za sloupem svítilny.
pokryt pláštěm důstojníka, jenž se první objevii
na místě. Kočí zemřel za několik okamžiků.
Telefonováno pro ambulanci, jež záhy přijela
odvezla mrtvolu do bytu.
Manželka a syn ministrův odjeli den před
tím na svoje statky v gubernii kalužské.
Raněný agent a vrah zvednuti a těžce
raněný útočník zůstal po nějakou dobu na
stupních varšavského hotelu střežen policistou.
Byl pak dopraven do nemocnice Alexandrovy
kde shledáno, že rány jeho jsou málo povázlivé
Hartmann
Foulon
Alexandrov
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
A. P. Čechov.
V noci na 15. července t. r. zemřel v ně-
meckých lázních nedaleko Rýna ruský spisovate
A. P. Čechov. Plicní neduh, který již dávno hlo-
dal na slabém organismu Antona Pavloviče
učinil konec plodotvornému jeho životu. Životo-
pisná data Čechova jsou krátká. Narodil se
r. 1860 v Taganrogu; děd jeho a otec byli ještě
v nevolnictví, otec se z něho již osvobodil.
Mladý Čechov vstoupil do místního gymnasia,
po jehož ukončení se odebral na universitu do
Moskvy. Roku 1884 ukončil svá universitní stu-
dia. Čechov svým povoláním byl lékařem, leč
nikdy nezabýval se praxi; vší silou táhlo hot
na dráhu spisovatelskou. Již na lavici universitní
pečal psáti feuilletony do menších, ponejvíc
humoristických novin; zároveň uveřejňoval té
krátké povidky a malé obrázky z ruského života.
Čechov
Pavlovič
Života
Čechův
Rýn
Taganrog
Moskva
21
article
Obecenstvo a kritika brzy povšimly si těcht
duchaplných článků a jméno „Antoše Čechonté““,
pod kterýmžio jménem vyšla první sbírka jeho
roztroušených povídek, brzy získalo si velkou
popularitu na Rusi. Čechov dle úsudku blízkých
jeho přátel byl spisovatel, který v obkličujieí
jej společnosti viděl jenom „nízkost“ a jenž
s neobyčejnou pravdivostí mistrným pérem líči
tuto „nízkost“ ve svých náčrtcích. S tímto
úsudkem musí souhlasiti každý, kdo přihlíží je-
nom k jeho větším, hlavně dramatickým pracím
pozdější doby. V nich zreadlí se jeho zvláštní,
řekli bychom „čechovský“ názor světový, silně
prodchnutý teskným, neodolatelným pessimis-
mem. Tato charakteristika však není úplnáa
také nikoliv pravdivá; toto můžeme tvrditi, když
vezmeme ohled na jeho první a zajisté nejlepší
práce, pravé to perly zdravého ruského humoru.
Práce tyto vztahují se k oné době, když i sám
on byl ještě zdráv a když vše, cokoliv psal, da-
řilo se mu tak lehce, poněvadž prýštělo z jeho
bohatého daru jemného pozorování a veselé jeho
povahy. Můžeme směle tvrditi, že kdyby se byl
lento přirozený dar vyvíjel v tomtéž směru, jak
Antoš
Čechov
Rus
22
article
započal, Čechov byl by dosáhl stejného stupně
v ruské literatuře, na jakém stáli Ostrovský neb
Gogol. — Než ve fysickém zdraví Čechova na-
stal onen osudný obrat, jenž nezůstal tajným
od bystrého jeho zraku lékaře a jenž způsobiv
v jeho duši tichou tesknost, neodolatelnou tíhou
lehl na veškerou jeho další spisovatelskou čin-
nost. Jeho zdravý humor se ztrácel a přecházel
v truchlivou ironii, jeho jemný pozorovací dan
sice nezanikl, avšak mimovolně utkvíval jen n
neveselých zjevech obkličující ho společnosti
sice hlavně na těch duševních nedostatcích ru-
ské intelligence, které tak trefně kdosi pojme-
noval slovem „nízkost“.
Čechov
Ostrovský
Gogol
Čechův
tichý tesknost
23
article
Čechov o celou hlavu vyčníval nad součas-
nou ruskou společnosti a jasně pozoroval její ne
dostatky; avšak na příčiny, které tyto nedostatky
zavinily, jakož i na prostředky, jakými by se
vyléčit mohly, on ukázati nedovedl. V tomto
ohledu on podobá se bystrému lékaři-diagno-
siovi, jenž byv pozván k lůžku nemocného, ihned
poznává jeho nemoc a také ji hned jmenuje.
avšak na otázky příbuzných, co činiti třeba.
s tesklivým úsměvem odpovídá: „Nevím ani
co je příčinou této nemoci, ani čím by se daly
ulehčit útrapy nemocného; co pak se prostředků
týká, jakými by se mohlo vrátit nemocnému jeho
zdravi, na ty se mne ani neptejte; zde vám ne-
mohu dáti žádné rady. Plačte a zanechte ne
mocného jeho osudu. Těšte se nadějí, že jednou
snad během století, aneb docela i tisíciletí na
stane taková světlá doba, kdy žádných nemoe
nebude.“ Co si počnou příbuzní při takové od
povědi zkušeného diagnosta? — Takovým by
strým pozorovatelem a diagnostou duševních ne
mocí ruské společnosti zdá se nám býti i Čechov
On bystře poznává tyto nedostatky, on líčí je dle
pravdy, avšak nikde nepraví, co třeba činiti, by
se odstranily. V tomto ohledu lze ho porovnati
s jiným ruským spisovatelem — Ščedrinem
jenž také jasně viděl nedostatky ruské společ
nosti své doby, ukazoval na ně, nikde však ne
udával prostředků, jimiž bylo by lze se jich
vystříhati. Rozdíl mezi oběma je pouze ten, ž
Ščedrin nemilosrdně bičoval tyto nedostatky
všemi jedovatými šípy své bezohledné satiry.
Čechov
Ščedrin
24
article
vyličuje nízkost společnosti často přehnaně aneh
i karrikaturně. Čechov však ve svých psycho-
logických diagnosách ani na píď neodchyloval
se od reální skutečnosti. S fotografickou pravdi-
vostí líčil on nízkosti ruské intelligence, které
však nevzbuzovaly v něm ščedrinskou zlobu.
nýbrž čechovskou tichou tesknost. Jinak ani být
nemohlo: zloba vůbec neměla místa v jeho tiché
měkké povaze. Skromný, prostý, bezelstný or
vábil k sobě každého, kdo se s ním seznámil.
Znáti Čechova a milovati ho — bylo jednoa
totéž. Tím vysvětluje se též ona všeohecná láska
kterou k němu cítila veškerá společnost ruská
hlavně pak mládež, všude a vždy nejvíce pří-
stupná nezkalené, byť by i truchlivé pravdě.
Uplyne nějaká doba a v panteoně ruské litera
tury zaujme Čechov své čestné, ale skrovné
místo jako spisovatel, jenž fotograficky pravdive
líčil nedostatky ruské společnosti na konci minu-
lého a na začátku tohoto století.
Čechov psal velmi mnoho. Z počátku psal
pod pseudonymem „Antoša Čechonté“, jak mu
přezdívali jeho spolužáci v gymnasiu. Brzy
však z Antoše Čechonté se stal Anton Čechov,a
potom všeobecně uznaný nadaný spisovatel ru
ský. A Čechov je skutečně spisovatel nadaný.
Čechov
Čechův
Antoš
25
article
Některé jeho kratičké povídky, které tvoří as
všech jeho spisů, jsou pravé umělecké perly.
Je sice pravda, že to jsou mnohdy jenom
anekdoty, avšak anekdoty velmi krásně vymy-
šlené a jemně napsané. Způsobem psaní a též
i názorem na život upomíná Čechov na Mau-
passanta. Avšak jak onomu, tak i tomuto vy
týkají mnozí jeho pessimismus. Leč můžeme-l
nazvati Čechova pessimistou, jenž tak jasně
líčí zvrhnutí se ruské intelligence a Její ideálůr
Nikoliv. Čechov, líče duševní nedostatky a zá-
porné stránky současného života — literatury
všedního dne — ukazoval též na její positivní
ideály, ideály světla a práce, hlavně práce.
„Básník šeré všednosti“ — Čechov dobře umě
pozorovat. On mnoho pozoroval a mnoho cítil.
Jeho otec Christophor v povídce „Step“ je sku-
tečně živá, nanejvýše pravdivá osoba. Avšak
líče záporné stránky života a analysuje jeho
zjevy, Čechov dotýká se jen zovnějšího výrazu
jeho, nepouští se do hloubky a nevysvětluje jehc
tajné pružiny. Proto činí též jeho povídky a po-
věsti dojem nespokojenosti. Čechovu často vy-
týkají, že nepsai tendenčně, tvrdíce, že nedo-
statek tendenčnosti je též nedostatek jeho svě-
tového názoru. Než v této netendenčnosti spočívá
první a hlavní zásluha Čechova. On jedná jak
nadaný umělec-realista, jako umělee-skeptík
on nám pravdivě líčí výjevy živote tak, jaký jest
beze všeho vychvalování, přehánění a tupení
vystříhá se všeho vysvětlování skutečných pří-
čin, nedovoluje nám spokojiti se s touto truchli-
vou pravdou, nýbrž neustále povzbuzuje naši
mysl, a vystavuje jakožto ideál neúmornou
práci!... Jeho rekové nosí na sobě všechny
známky slabosti a chabosti slevanské povahy;
jsou to praví Oblomovi, avšak ještě více ne-
šťastní než jich pravzor, poněvadž jsou sice vní-
maví a činní, avšak stejně slabí. Avšak ačkoliv
Čechov
Čechův
Christophor
26
article
Čechov líčil různé typy současných nám reků
s podivuhodnou pravdou, přece nedovedl spojit
je v jeden umělecký celek, na to nedostávalos
mu síly. Následkem toho veškeré jeho „drámy
představují spíše řadu ne příliš těsné spojených
obrazů, jež slouží pozadím k činnosti toho neh
onoho výtečníka a vzbuzují všeobecnou neutě
šenou náladu a nezanechávají v obecenstvu svě-
tlého, určitého dojmu, jaký míváme ode všech
skutečně uměleckých děl. Jestliže vzdor tomu
„drámy“ Čechova se těší velké oblibě na r-
ských scénách, vysvětluje se to tím, že byly
vzorně scénizovány a též i popularitou jména
Čechova. Režisérové ruských divadel umějí co
nejeffektněji vypraviti kusy z ruského života
proto též drámy Čechova v dovedných rukou
režisérových převracejí se z nejasných, jedno-
tvárných mlhavých scén v kypíci a rozmanitý
život ruský. Tím se dá též vysvětliti, že se mohou
libiti zvláště Rusům, kteří rádi vidí svůj vlastni
život představený na scéně; v cizině pak pro
neznalost ruského života nemohou dojíti náleži-
tého porozumění. Mimo to zvláštní čechovský
pessimismus a charakteristická touha po ideálu,
kterou jsou přeplněny všechny i ty nejlepší kusy
Čechova, nemohou nadchnouti spokojené a ve-
selé německé (a též naše!) obecenstvo. Jeho
Čechov
Čechův
Rus
27
article
jednoaktovky, kypící pravým ruským humorem
mohou pobaviti nejenom ruské obecenstvo.
Jméno Čechova je velmi dobře známo i
mimo hranice Ruska a má obzvláště v Německu
velmi mnoho ctitelů, Každé jeho dílo byto ihned
překládáno a v intelligentních kroužeích posu-
zováno a kritisováno. Ani jedno nezůstalo bez
povšimnutí. Německých vydání spisů Čechovu
je velmi mnoho, důkaz toho, že se jich mnohe
žádá v čítárnách. „Čechov, Čechov, a stále Če-
chov“, volá jeden němocký kritik, poukazuje
na ohromnou poptávku spisů Čechova. „On ve-
dral se do naši literatury, a zapomínaje, žeje
zde jen hostem, tísní samé hostitele — německ
belletristy; jest podivné, jak maličké, miniaturne
obrázky Čechova mohou vytlačiti ohromné
obrazy německých spisovatelů.“ — Čechovje
přeložen též do angličiny, vlaštiny a polštiny;
u nás se též mnoho překládá a půvab jeho ná-
črtků neustále rozmnožuje počet jeho obdivo-
vatelů.
Čechův
Čechov
Rusko
Německo
28
article
Nedávno hráli v Moskvě poslední jeho dra
matickou práci „Třešňový sad“; stalo se tak n
oslavu jeho 25leté literární činnosti. A během
těchto 25 let mnoho krásných povídek a „dra-
mat“ udělil Čechov ruskému obecenstvu. Za
nejhlavnější jeho práce považují se následující
Stop, Ohně, Jmeniny (r. 1888), Ivanov-drama,
Labutí píseň a Mrzutá věc (r. 1889), Gusev
(r. 1890), Baby, Souboj (r. 1891), Palata č. 6,
Žena (r. 1892), Ostrov Sachalin (cestovní zápisky
r. 1893—1894), Babská vláda (r. 1894), Tř
roky, Vražda, Ariadna (r. 1895), Čajka, veselo-
hra (r. 1896), Mužíci (r. 1897), Člověk v
pouzdře (r. 1898), Strýc Váňa, drama (r. 1899),
Tři sestry (r. 1902) a „Třešňový sad (r. 1903).
Pojmenovaná díla nejvíce napomáhala k roz-
šíření slávy Antona Pavloviče, jak znamenitého
belletristy, tak i dramaturga. Za svoji literární
činnost byl Čechov zvolen za skutečného člena
spolku „Přátel ruské slovesnosti“ (r. 1889)a
za člena čestného Carské akademíe naukv
J. HI—a.
Petrohradě (r. 1900).
Čechov
Ivanov
Palata
Ariadna
Čajka
Mužík
Váňa
Pavlovič
Moskva
Sachalin
Petrohrad
Gusev
babský vláda
tři sestra
třešňový sad