Periodikum ALTO Viewer

1

K tomu z č. 262. odp. ze dne 23. září 1905 K 6536.70

2

chitekt v Praze 2 K, J. Sehnoutka v Če- K 29.— novicích n. L. 5 K, úhrnem . . . . V celku odevzdáno K 6565.70

J Sehnoutka Praha

3

Aréna na Smichově (bliže Palaokého

4

mostu). V sobotu 30. září. Začátek o 7. hod.

5 article

Král. Vinohrady. »Zlatokopové klondyčtí«v hostinci p. Jos. Podhradského, na ná- městí krále Jiřího . Kyjev na Rusi. Členové tělocvičného spolku »Juch« místo věnce na rakev zesnulé pí. Havlové Šternberk na Moravě. Pp. Al. Leniček, c. k. adjunkt a Josef Zimek, pošt. kontrolor, zasílají po 10 K svatováclavského daru Okřinek u Poděbrad. Pan Lev Jonáš, hosp. správce, odvádí svatováclavský dar Sušice. Místní odbor Národní jednoty pošu- mavské zasílá svatováclavský dar

Král Podhradský Jiří Juch Havel Lenička Zimek Kyjev Rus Šternberk Morava Okřinek u Poděbrady Sušice Lev Jonáš

6 article

Úhrnem . K tomu z č. 262. odpol. z 23. září 1905 K 597.349.13 V celku odevzdáno K 598,146.33 Praha. Místo věnce na rakev zesnulého sta- rosty svého p. Gustava Adámka věnují: členové představenstva Nového obchod- ního gremia 100 K, úřadníci gremia 20 kor., úhrnem Kroužek přátel od »Štěpána« v upomínku na zesnulého pana Gustava Adámka . Úřadnictvo obecních plynáren k uctění památky svého příznivce, zesnulého p. Gustava Adámka, místo věnce na rakev Pan Josef Procházka, velkoobch. s uhlím v Městském sadě, k uctění památky ze- snulého pana Gustava Adámka . .. Pan J. Stibral věnuje k uctění památky zesnulého p. Gustava Adámka

Adámek Štěpán Procházka J Stibral Praha kora

13 article Spolku českých feriálních osad v Praze.

Spolku českých feriálních osad v Praze. Praha. Pp. Václav Royt, c. k. zemský školní dozorce v Brně 2 k, prof. dr. J. N. Vol- dřich na Král. Vinohradech 3 K, Josef Beránek na Král. Vinohradech 3 K, Vojt. Kravský, gymn. prof. na Král. Vinohra- dech 5 K, E. Bošek, knížecí rada v Praze 3 K. Václav Šůra, civ. geometr v Král. Hradci 2 K, Josef Žlab, c. k. vrch. pošt- mistr v Lysé n. Lab. 2 K, Vil. Prosečv Brandýse n. L. 3 K, Rud. Koukola, ar-

Royt profesor doktor J N Král Beránek E Bošek K Šůra Žlab Koukola Praha Brno Vinohrady Lysá Prosečv Brandýs

16 article Národní jednotě pošumavské.

Národní jednotě pošumavské. Praha. Rodina Hellerova Rokycany. Rokycanští účastníci výletu do Trhových Svin s p. drem. B. Horákem v čele zasílají v upomínku na Trhové Sviny . . .. Úhrnem . . k K tomu z čís. 255. odp. z 16. září 1905 K 11.702.64 V celku odevzdáno . K 11.728.64 Na zřízení nadace Karoliny Světlé pro studující divky české. Praha. K uctění památky Lily Novákové, slibného, žel, že tak záhy zlomeného květu, věnuje nejmenovaná paní . . . K 40.— Janu Housovi, barvíři v Ledvicích u Duchcova. Plzeň. Dar, odevzdaný v administraci »p- zeňských Listů- K 10.— Rodině po zesnulém žurnalistovi Patriku Blažkovi. Slaný. Učitelský sbor dívčí měšť. školy . . K 11.— K tomu z č. 262. odp. ze dne 23. září 1905 K 375.25 V celku odevzdáno . K 386.2

Hellerův B Horák Novák Housa Blažek Praha Rokycany Sviny Ledvice Duchcov Plzeň Slaný nadace Karolina Světlá

31 article

20925 Na čerstvý, zdravý vzduch o ostivaře u samého nádraží „Karasovy vinné sklepy“. Elegantní vinárna, výborné víno. — Nádherné elektr. osvětlení, parní topení, solidní ceny. Pohodlné spojení: Odjezd z Prahy: odpůldne o 2. hod. a 4. hod. 26 min. Odjezd z Hostivaře: večer v 5 hod. 30 min., 7 hod. 40 min. a 10 hod. 55 min

Karasův Praha Hostivař

34 article Karasovu vinárnu

Karasovu vinárnu přenesu do nových, elegantně upravených ob- v Havlíčkově třídě č. 48 n., které již v neděli dne 1. října budou otevřeny. Prosím o hojnou přízeň pro tento svůj zlepšený a nově zreorganisovaný podnik a ujišťuji, že správnou obsluhou a nevyrov- natelnou jakosti svých chvalně známých vin přičiním se své pány odběratele plně uspokojiti. ee- V dokonalé úctě

Karasův Havlíčkův třída

36 article

nuty a patrně nebylo naděje, že by se dostali blíže k Mi- zící říčce. »On za vámi nepůjde, když ho tlučete do hlavy,« poznamenal konečně Virgiňan. »Myslíte, že mne můžete učit něco o koních?« od- sekl Balaam. »Nu, nezdá se, že bych mohl,« řekl Jižan mrzutě. »Pak se ani nepokoušejte, příteli, když to není váš kůň.« Virgiňan opět změřil Balaama pohledem. »Dobrá,« řekl týmž jemným hlasem. »A nenazývejte mne svým přítelem. Už dvakráte jste se tak zmýlil.« Na cestě nebylo nikde stínu, jak to bylo již hned od počátku i nemohli cestovati rychle. V několika časných hodinách byl vypuzen všechen chlad ze zrcadlícího se jitra a nový den neobmezeného panství slunce zaplavil svět svým úpalem. Blížil se bledý obvod bow-legský, ale ostrý žár jeho svahů a rozsedlin něsliboval osvéžení, ba ani smrky, jež se prostíraly na daleké míle poděl vrcholů hor, nezdály se býti ničím; v dálce a v žáru připadaly jako pouhé skvrny, temné, suché, vyplavlé! Oba cestující nevyměnili spolu slova, neboť pastevci nebylo do řeči a Balaam byl zamračený i jeli dále mlče- livě, snášejíce navzájem svou společnost i nudnou cestu. Avšak pomalé stoupání a klesání planiny se změnilo a ustalo. Povrch zemský se stal hrbolovitý, zvedaje sev náspy a spletitý útvar příkrých kopečků, odříznutých od sebe ztuhlými proudy písku, kde z jara se řinula voda z tajícího sněhu. Po nějaký čas stoupali podhořím, až se na chvíli skryly planiny dole, avšak opět se objevily zraku ve své úplnosti, prostornosti a s čímsi minulým, kdežto straky

Virgiňan Dobrá

37 article

291 — slétaly dolů, aby je uvítaly v nové zemi, do níž vstupují. Prošli malým průhledným lesíkem mrtvých stromů, jež stály přísné a bílé a o něco výše přišli na řadu uzou- čkých mokřin, jež přetínaly cestu a utvořily mělkou louž mezi vrbovým houštíčkem. Uhnuli stranou, napojiti koně a poblíž louže našli kruhovitě ohniště s popelem, leželo tam několik kůlů a vedle nich stála na zemi kleci po- dobná stavba z proutěných stěn. »Indiánský tábor,« poznamenal Virgiňan. Na druhém konci louže byly stopy asi pěti neb šesti koní a nevycházely na cestu, nýbrž vedly mezi skály, ně- jakým jejich vlastním směrem. »Jsou asi týden staré,« řekl Balaam. »Bude to část té výpravy, co tu lovila.« »Odešli na návštěvu ke svým přátelům,« dodal pastevec. »Ano, do Jižní reservace. Jak daleko počítáte ted k Mizící říčce?« »Nu,« řekl Virgiňan, rozvažuje, »od brodu přes Blata je bezmála čtyřicet mil a počítám, že jsme ujeli osmnáct mil.« »Bude to tak. Je poledne.« Balaam zaklapl víčko svých hodinek. »Odpočineme si tu do půl jedné.« Když byl čas k odchodu, pohlížel Virgiňan zamy- šleně na hory. »Budeme nuceni řádně vykročit, abychom se dostali dnes večer průsmykem,« řekl. »Já vám něco povím,« řekl Balaam; »svážeme soudcovy koně k sobě a poženeme je před sebou. Tak to půjde rychleji.« »Neutekli by nám?« namítal Virgiňan. »Jsou ná- ramně divocí.«

Balaam Virgiňan Blata