tomnosti konsula a dragomana vyslancova v dě- lostřeleckém arsenálu 32 kg melinitu a nitrogly- cerinu, 8 balíčků chlor. cali, 912 kg prachu, pum a dynamitových patron, nástrojů ku zhotovování pum, jakož i zápalné šňůry. Vrátný, jenž byl mezitím propuštěn z vazby a v konsulátu po- držán, byl tureckým úřadům předán. Otázka marocká. Z Tangeru, 29. září. (C.-B.) Kaid Mae Lean opustil dnes Tanger, aby se odebral přes Laraš do Fezu a převzal tam velení nad ma- rockým vojskem. Proti rozdělení Bengálska. Z Kalkuty, 29. září. (C.-B.) V souvislosti s hnutím proti rozdělení Bengalska ve dvě pro- vincie shromáždilo se včera asi 5000 Indů ve chrámě bohyně Kali, největším to chráměv Bengálsku. Tam přísahali bohyni, že pokud s to dá provésti, nebudou žádného cizozemského zboží užívati a v cizích krámech nic kupovati co mohou dostati v domácích. Události na Rusi. Válečný stav v Rusku zrušen. Z Varšavy, 30. září. Válečný stav ve Varšavě a Lodi, jak se ujišťuje, bude zrušen již dne 7. října, kterého dne smlouva rusko-japonská bude oběma panovníky po- tvrzena. Z Vladivostoku. Z Petrohradu, 29. září. (Původní telegram »N. L.«) »Ruské Slovo« sděluje z Vladivostoku, že přibyla tam první paroloď s nákladem; ceny nyní klesají. Nastalo tu pěkné počasí. Námořníci, dlící zde již desátý rok, těší se na otčinu. — Obyvatelé severního Sachalinu, pobřeží Ochol- ského moře a Kamčatky nemají žádných zásob a strádají velice. Dosud nepřijela loď k severním břehům a dosud z Vladivostoku nevyplula. Za svobodné volby do dumy. —ch. Z Petrohradu, 29. září. »Svět« volá po svobodných volbách do dumy a dovozuje, že administrace spáchala by velký hřích, kdyby nějak působila na volby a uměle — nátlakem hleděla získati sobě stoupence.

Denní zprávy. — Účast na českém sjezdu v Brně bude dle všeho ohromná, čestná, z měst českých v Čechách docházejí četné přihlášky, pravidelně staví se v čelo výpravy starosta města, z mo- ravských měst českých oznamují se rovněž zvláštní vlaky s celým vždy obecním zastupi- telstvem v čele, celé kraje jako na příklad B - skovicko, Blansko, Vyškovsko vysílají četné zá- stupy do Brna. V Brně samém jest v českém lidu nálada co nejpovznešenější a nejjařejší. »L. N.« sdělují: »V noci na dnešek se brněnští policajti mnobo nazlobili. Vytáhli do pole proti červenobílým le- táčkům, které se k večeru rozlétly po Brně a ob- jevily se náhle na každém nároží, na každém ná- věští a na každém sloupu. Dokonce jeden policajt vykračoval si majestátně po Brně a na zádech vo- lal mu červený listek vesele do světa: »V neděli dokážeme, že je Brno české.« Po 10. hodině večer vyrukovala celá brněnská armáda policajtů do ulic, rozšířená o stádo civilních agentů. Slídili po každém chodci a na každém kroku je pronásledo- val přízrak červenobílého papírku. Čelá řada nic netušících chodců byla policií obtěžována a do- pravena dokonce i na-strážnice ke zjištění jména.

Syn váženého jednoho brněnského občana byl »zjištěn« dvakrát. Na cestě z hostince poprvé a na cestě z kavárny po druhé. A ani mu ve snu nenapadlo znepokojovat brněnské policajty ! Zatím neviditelné ruce, aspoň pro »obezřetné« brněnské policajty neviditelné, lepily a lepily .. . Ráno teprve čekala na policajty hlavní práce. Musili chodit po Brně a strhovat červeno-bílé lístky. A bylo jich to- lik, že bylo nebezpečí, že brněnští policajti vyská- kají i se Slawikem z kůže.« — Moravský odbor české Národní rady žádá zdvořile veškeré pp. bosty, již se dostaví do Brna na protestní schůzi dne 1. října, za prominutí, nebude-li mu snad možno za mimo- řádrých nynějších poměrů officiálně je uvítati i prosí, aby e odebrali přímo d. Besedního dmu aneb do kanceláře Nárcdní rady, Silniční ulice č. 13. — Hotové školské monstrum, i v neslýi chaných českých poměrech nevídané, maj v Příbrami. Mluví-li se při tom o národní ostudě, je to ještě přespříliš shovívavé označení pro fakt tak hluboce zahanbující, že jest původem nej- většího rozhořčení všech opravdu národníeh kruhů příbramských, těžce nesoucích tuto skvrnu české Příbrami. Zkrátka, příbramská německá sbecní jednotřídka má ve školním, právě zapo- čatém roce 41 žáků z českých rodičů a jenom 16 dítek německých. Neduh, který Přibram od let otravuje, nabyl letos těchto hrozných rozměrů, i vzchází z nich nebezpečí, že na německé škole příbramské, na níž druhá třída po velkém namáhání r. 1902 byla zru- šena, zase znova zřízena býti může. Příbram má vzorné české školství, náleží k městům s nejryzejším českým obyvatelstvem, intelligentní jeho vrstvy vyrovnají se také obětavostí svou zvláště pro Matici každé jiné vlastenecké družině,

Němců tam se zdržujících je neúplné sto proti hnedle čtrnácti tisícům Čechů, tedy většině ne- srovnatelně nadpoměrné a ejhle — německá škola se 67 dětmi! Podotknouti sluší, že židovských dětí je na škole jenom7 a z těch že jenom 3 jsou z Příbrami, což uvědomělosti českých židů příbramských slouží jenom ke cti. Z počtu českých děti snad jich bude několik z cizích okresů škol- ských, ale hlavní kontingent dětí, a ten by sám stačil na zákonité odůvodnění školy, dodává česká Příbram sama! Při tom všem počet dětí na německé jednotřídce, a to právě přírostkem českým stále stoupá; r. 1902, kdy II. třída zrušena, bylo na škole celkem 31 žáků, i těch byla většina česká (19), r. 1903 již 43 žáků, z těch 28 českých, r. 1904 zapsáno 52 dětí, z těch 33 českých. Tedy již loni dosáhl počet českých dětí na příbramské přelejvárně číslici úhrnné návštěvy z r. 1902, co však říci novému vzrůstu těchto nešťastných mučedníků němčiny letošním rokem ?! Svému českému pů- vodu zpronevěřilí rodičové jejich, tito obětníe vlastní krve bez mučení, bez nátlaku, měli by si povšímnouti nikoli — české rekovnosti ná- rodních našich menšin, s nimiž téhož společ- ného českého jména ani hodni nejsou, ale té divoké brutálnosti, s jakou Němci vyhazujíz českých škol menšinových každé české dítě, jehož místní příslušnost je dost málo pochyb- nou — oni sami ryzímu českému městu svými dětmi německou školu vydržují! Ovšem v če- ské Příbrami desítky, v české Praze tisíce če- ských dětí plní německé školy. Jsou věci v na- šem národním životě, že při jich připomínce studem Čech Čechu do očí pohlédnouti ne- může!

A b — Pan Karl Jentsch nechce nás do »Mindest Gross Deutschlandu«. Němečký publi- cista K. Jentsch uveřejňuje v posledním čísle berlínské »Zukunft« jednu ze svých pověstných studií, v nichž zabývá se imperialismem Ně- mecka v budoucnosti na základě německých »osídlovacích osad« v Rusku. Utkvělou idenu tohoto muže jest, že Rusko je dnes tak uzrálým sýrem, že mají němečtí červi nejvýše na čase, aby se do něho pustili. Aby se tak mohlo stát, rozvrhuje jako mluvčí zdravého národního in- stinktu německého« následující program »Císlajtanie budiž pojata do Německé Říše pod nějakým Habsburgovcem a nebude-li žádný chtít, tedy bez něho. Pro Čechy nechť se vykrojí z nitra Čech a Moravy enklava, kde si mohou korunovati tolik Václa vů, co se jim zlíbí. Takovým způsobem by byl znovu zjednán nejmenší nutný objem Německa především v ohledu dějinném, národopisném, zeměpisném, vojenském a hospodářském. Uhry, Horvatsko, Sedmihrady, Ruské Polsko s Haličí, baltická země stanou se formálně neodvislými státy, kteréž při politickéa hospodářské nezletilosti svých obyvatelů upadnou ve skutečnou odvislost od německé říše. Proslulé politické nadání rytířských Maďarů není v podstatě ničím jiným, leč drzost loupežných rytířů, pomocí kteréž jich žebrácká šlechta slabosti cislajtánských

Němců vykořisťuje. Tito Němci poskytovali až dosud Uhrám a Haliči zdánlivou hospodářskou pomoc tím, že bez užitku pro zem a lid zhýralým magnátům šlechticům do nenasytné tlamy naházeli mnoho milionů německých berních peněz. Podle nového zřízení nebudou Němci přinášeti už takovou zdán- livou pomoc, nýbrž pomoc skutečnou, kterous dají dobře zaplatiti prací těchto národů. Celý bal- kánský půlostrov padne do oblasti německého vlivu a Soluň stane se německým přístavem.« Potom přistoupí Německo ku prosídlení Ruska »přebytečnou německou intelligencí«. Co tomu bude říkat Rusko, je autoru celkem lho- stejno, buď otevře své hranice německému do- vozu a německým vystěhovalcům pod tou pod- mínkou, že zůstanou německými poddanými do- brovolně aneb nedobrovolně. Tu se utěšuje Jentsch: Válka s Ruskem nebude pro Německo ani těžká, ani nebezpečná. Odpor Ruska bude lze snadno přemoci«. Proud mladých německých rolníků rozleje se přes ohromnou říš, od zban- krotělých ruských šlechticů a rolníků lacino na- koupí rolí a budou hospodařiti s lacinými slo- vanskými dělníky. Každá skupina německých vesnic a městeček na Rusi utvoří »malou re- publiku«, kteráž pod dozorem říšskoněmeckých úřadníků sama se bude spravovati a jejíž muž- stvo bude vojensky cvičeno od říšskoněmeckých

důstojníků atd. atd. Tak to bude pokračo- vati až do západní Asie a s tou dohro- mady bude představovati potom střední a vý- chodní Evropa s německou říší v čele tak mohutný a nedotknutelný svazek států, jako dnes Spojené obce Sev. Ameriky. »Škoda, že tento sen — snem zůstati musí«, ulevuje si K. Jentsch vzdechem na tomto místě. Ne, že by se nedal provést, chraň bůh, ale nedovolí tomu roztříštěnost německých stran, Francie, žárlivá Anglie a prospěch uhelných a železných baronů, severoněmečtí žrouti jezuitů raději nechají Ně- mecko seschnouti na trojhranné královstvíčko, než by přijali deset millionů rakouských kato- líků, a tito zase k vůli dekorativnímu apoštol- skému veličenství a z hrdosti na jedinou už jen katolickou velmoc a konečně hlavní věc: »My už nemáme dost selského materiálu pro koloni- saci ve velkém slohu,« píše Jentsch. Bác! A proto: »Syny našeho lidu, z nichž by každý byl schopen na velkostatku hospodařiti a davu slovanských dělníků vládnouti, necháme za- krněti v továrnách, dolech, pisárnách a krč- mách, jestliže nezlumpačí jinak z nedostatku zaměstnání.« Tak zůstane všechno při starém a naopak Německo musí ustoupiti svému odvěké- mu vrahu, Rusku, jež musí a také najde své bezledé přístavy na Bosporu, Adrii, v moři se- verním i východním. Malá ukázka, jak se dnes v Německu filosofuje v nejčtenějších revuích. Ovšem Karl Jentsch je protichůdcem smějícího se druhdy filosofa německého Webera a platí všeobecně za filosofa, jemuž se naopak — všichni smějí. Ale proto přece jenom po zvém propůjčil výrazu populární touze Němců býti — moly v kožiše z kůže ruského medvěda !

— Drahota masa. Dle zásady, že třeba vyslechnouti obě strany ve sporu, uveřejnili jsme rádi úvahu páně Peckovu o otevření hranie pro dobytek z ciziny, učinili jsme to tím ochot- něji, čím více ceníme si názory odborníka tak zkušeného, jakým je pan zasílatel článku námi v dnešním ranním čísle publikovaného, však v zájmu dobré a velice důležité věci dovolu- jeme si některé názory páně Peckovy opraviti. Jeť pravdou, že po většině dochází z východu k nám skot slabý a je také pravdou, že by bližší mu trhy kvalitu poměrně nejlepší pone- cňály si samy, na nás, jež posunuty jsme tak dalekona západ, že by zůstal brak. Kdybychom totiž ničeho nepodnikali a čekali, jako to dě- láme vůbec i v jiných oborech, až co nám po Vídni zbude. Tak ale jsme to nemyslili. Otevřít hra- nice by ovšem nestačilo, kdybychom jinak ničeho nečinili a čekali klidně na to, co nám sem pošlon.

Musili bychom sebou konečně hnouti, věci se chopiti, neboť za peníze pražské dostali bychom totéž zboží, co Vídeňáci za své. Však ani v tom nevězí podstatná výhoda otevření hranic. Nejde tu o kupování dobytka z východu přímo na jatky, ale o to, aby dovozem jeho uvolněn byl skot domácí a mohl býti hnán na trh. Dnes, kdy spotřeba je veliká a náhrada jen ve dra- hém dobytku plemen ušlechtilejších, není roz- umno brániti příhonu dobytka slabšího a méně cennějšího. Sluší míti na zřeteli, že jde tu o opatření v nouzi a tu přestává vyběrač- nost. Kdo nemá peněz na maso beefsteakové, musí se spokojiti s levnějším masem předním, kdo nemůže zaplatit svíčkovou z pěkného kusu domácího žíru, spokojí se konečně s kusem masa z dobytčete méně cenného. Ale výlučovat nejširší vrstvy z požitku masa vůbec, to přece nelze. Víme velmi dobře, že se stanoviska fysiologického dá se maso dost dobře nahraditi, ale millionům těžko dokazovati, že v té či oné zelenině je výživných látek zrovna tolik jako v mase. Maso není pouze potravinou, nýbrž také požívatinou a sebe důkladnější rozbor vě- decký nedovede paralysovati v člověku to, co mu dala příroda, totiž: — chut.

— Schůze obecního zastupitelstva v Břevnově koná se v úterý 3. října o 3. hodině odpoledne. — Zvýžení zemské dávky z piva. Ústřední jednota českoslovanského hostinství „Hostimi!“ vyšle v těchto dnech se Svazem západočeských hostinských (se síd- len v Karlových Varech), se Svazem hostinských spo- lečenstev severozápadních Čech (se sídlem v Ústí nad Labem) a se Svazem severočeských společenstev ho- stinských (se sídlem v Liberci) společnou deputaci do Vidně, ke vládě a do parlamentu. Hrozivé nebez- pečenství sdružilo hostinstvo veškerého království če- ského k solidární obraně. Deputace vynasnaží se od- vrátit od hostinstva pohromu — zdvojnásobení zem- ské dávky z piva, která by zničila tisíce rodin malých hostinských a chudý lid vehnala by v bahno kořa- lečního moru. Četní poslanci zpraveni byli už o pří- jezdu deputace. — Řádná schůze správního výboru Ústřední jednoty „Hostimil“ odkládá se, ježto před- seda pan Jan Stole bude této středy ve Vídni, na středu příští, dne 11. října. — Organisacím hostin- ským dostane se pokud možná nejdřive pokynů, kte-