Periodikum ALTO Viewer

1

20. září 1903.

2

Číslo 265

3

NARODNÍ LISTY.

4

Strana 3.

5 article

mocenské pokladny, který ještě dnes obněší doposu 360.000 zlatých. Poukázav na to, že by sestálněním severozápadní dráhy dostalo se zřízencům i větší práv ní a existenční jistoty, vyzývá řečník shromážděne k mohutného projevu, jako lidí vyssávaných a vykoři- sťovaných proti jejich utiskovatelům a vyssavačům (Bouřlivá pochvala a potlesk.) Redaktor „Zájmů Strojvůdce“ p. Kučera dovozuje. že při regulativu z 18. ledna 1901 strojvůdcové dokonee nepochodili tak, jak se tu a lam mylně za to mělo Bylo jim slíbeno nejvyšší služné 2000 K, ale požívají ho doposud všeho všudy jen tři strojvůdcově v topírně liberecké, z ostatních ani jediný. Regulativ zdá s vlasině pouhým „knifem“ správy. Počitalo se bezpo- chyby s tím, že dotyčný zřízenec, přidá-li se mu. vydrží ve službě dál a když pak v ní padne, že se prostě strěí provisijní příspěvky do kapsy. (Souhlas.) Přibytečné se strojvůdcům ještě méně vyplatilo, nebol na jedné straně se sice přidalo, ale na premiích zase ubralo. Illusorifím stává se regulativ proto, že se v něm nevyznačují pravidla postupu. Promluviv o požadavcích, kterých se strojvůdcové domáhají, do- poručuje řečník, by v první řadě trvalo se pro mezi- dobí, než k uskutečnění požadavků oněch dojle, na 20% zvýšení platu a příbytečného a to vzhle- dem k tísnivým a stále se přiostřujícím draholním po- měrům. Vřelými slovy vybízí řečník shromá žděné k soustavně a pevné organisaci. (Bouřlivá pochvalaa pollesk.) Po živé debatě, která rozpředla se o slescích a lužbách železničního personálu a které zúčastnila se celá řada přítomných delegátů, promluvil ještě red.

Kučera

6 article

Kristen, načež za hlučné pochvaly přijata tato ze- soluce: „Konference železničních zřízenců severozá padn a jihoseveroněmecké spojovací dráhy usnáší se před- ložiti ředitelství této dráhy lyto hlavní požadlavky a) 20% zvýšení platu, mzdy a příbytečného; b) stabilisace a zaopatření ve stáří, jakož i za- počítání 2 let za tři u exekut. personálu; c) nezkrácení zřízenců a dělníků severozá padní a jihoseveroněmecké spojovací dráhy pro případ se- státnění. d) Pokud dalších požadavků personálu se týká. prohlašuje konference, že trvá na požadavcích, kter obsaženy jsou ve známém, svého času všeobecnou organisací podaném memorandu a v resolucích prva ního kongresu strojvůdců. Sjednocenost personálu a jeho souhlas s těmite požadavky dokumentován budiž sbíráním podpisů na tištěné, požadavky tyto obsahující žádosti, které cestou služební v každé jednotlivé stanici zvláště podány buďtež. Provedení tohoto usnesení ukládá se pražské so- ciální komisi. Tím schůze, k níž došly četně pozdravné přípisy a telegramy, skončena.

Kristen

7 article

Sjezd českého evangelictva z Čeck a Moravy. Ve velkém sále Národního domu na Král. Vino hradech konán byl včera za velice četného účasten ství dle konstatování předsednictva 1500 osob obého pohlaví) první sjezd českých evangeliků. O příčinách účelu a jednacím pořadu sjezdu přinesli jsme zprávu už v čísle nedělním. Zde jeho průběha Předseda sjezdového výboru p. farář Josef Sou- ček zahájiv sjezd uvedl, že již po léta se na svo lání sjezdu takového připravovalo, ale události po- slední doby, útoky na přední muže evangelické,s nimiž jsou všichni ostatní evangelíci za jedno, uspo- řádání sjezdu urychlily. Poznali jsme sice brzy — — pravil řečník — že k vůli odražení útoků těch sjezdu nepotřebujeme, poněvadž byly s dostalek už odraženy, ale potřebujeme sjezdu k vůli sobě. abychom si ujasnili své postavení v národě a sobě pověděli, jaký úkol vlastně tu máme. Musíme s orientovati o svém postavení, neboť posud jsme šl ve šlépějích zásad nikoli svých. Jako onen poutník v Komenského Labyrintu svěla koukali jsme brejlemi mámení, brejle ty byly »Národní Listy«, ale nyní chceme dáti brejle ty pryč, koukat svýma očima bráti se svými cestami. (Výborně !) Na to prohlásil předseda sjezd za zahájený. P návrhu dra. Navrátila zvoleno pak předsednicivo. Akklamací zvolen předsedou sjezdu p. Václav Ha velka, statkář a nájemce dvorů z Čáslavsku, místo- předsedy pp. Ferd. Novák, adjunkt městských úřado v Praze a Ant. Hansa, zapisovateli pp.: Ant. Ku- bíček, Karel Pištora a Jan Čer ník.

Král Josef být Komenský Navrátil Václav ha Novák Pištora Čer Morava Čáslavsko Praha Hansa

8 article

Jednání sjezdové zahájeno modlitbou pana fa ráře Hrejsy. lředseda p. Havelka: Byli jsme podezříváni že vydáváme v šanc vlast naši, byli jsme obviňo- váni, že přijímajíce dary, zavazujeme se cizincům. V télo věci považují za veliče potřebné, abychon přícbylnost svou k říši naší a k panovníkovi osvěd- čili telegramem, v němž se dává projev citům lásky. věrnoslí a vděčnosti (Výborně l) Na to schválen jednaci řád sjezdový a přikročeno k vyřízení programu sjezdového. Body první: Poměr českých evangelí kt k národu a čtvrtý: Poměrčeskýchevange liků k politickým stranám spojeny v jedno Referoval o nich dr. Sonček. Pravil: Úloky „Národních Listů“ způsobily mezi českým evangeliky ruch nebývalý snad od dob prohlášení tole- mnce. Svobodomyslné a vlastenecké „Nár. Listy“ spo- lečně s klerikály českými, rakousko- i říšsko-německý- mi bily do našeho evangelismu, kterému nikdy neroz- uměly a kterému sotva kdy porozumějí, ano poplach jimi způsobený byl tak veliký, že česká strana lidová uznala za dobré svému denníku „Času“ vylknouti stranění protestantismu. Nejednalo se o osoby, nýbr o věc. Na naše ideové zájmy bylo sáhnuto a tím jsme dolčení my všichni, neboť kdo mluví o hnutí „Pryč ol ftíma“ jako o hnutí vlastizrádném, kdo řekl, že při snaze o vymanění ducha z okovů Říma jde o hrdlo něroda a že snahy ty má zaplatiti národ český, kdo na hnutí protestaniské v Čechách posílá papeže a kdo myslí, že se tím nedolýká všech evangelíků, ten prostě věci nerozumí. (Výborně !) S tím, kdo nemá pro toto hnutí jiného jména než vlaslizrádné, rozcházíme se diamentrálně. Jestli snaha

Hrejsa Havelka Sonček Řím Čechy

9 article

„Pryč od Říma“ jest zradou, jsme my všichni evan- gelici zrádci. Své vlastenectví jsme nenosili nikdy ra trh a nikdy jsme z něho nedělali obchod. můžem však za sebe nechati mluviti skutky a život svůj Český člověk z ducha evangelia vyrostlý nemůže jinai než vroucně milovati svůj národ. My čeští evangelíci. milujíce svůj národ, milujeme tim jeho nejslavnější dobu, milujeme práci otců svých, kterou vykonali s těžkými obětmi srdcí i statků, milujeme ducha, kte- rým jsme my proniknuti, milujeme podstatu i obsnl svého já. Zrazovati národ svůj, znamenalo by trhati kořeny bytosti své z vlastní své půdy. Buď jsme evan- gelíky a pak o zradě není řeči, nebo jsme zrádci pak musíme dříve přestati býti evangelíky. (Výborně! S reformací se vyvíjelo spolu národní uvědomění a rosila národní kultura. Výchova evangelická a zrazo- vání národa se vylučují. Olázka česká jest otázkou náboženskou a tak musí býti řešena. Každý, kdo řešení otázky té zdržuje. koná práci nečeskou a lakovým jest všechen náš libe- ralismus a časopisy naše i stran svobodomyslných náboženským indiferentismem, s náboženskou lho- stejností. (Výborně!) Česká duše jest ve svém základě nábožensky naladěna. Indiferentní liberal smus našich stran a časopisů jest nečeský. (Tak jest!) Naše evan- gelické vlastenectví jest, osvětně a mravně zdvihnouti národ náš, naše vlastenectví je víc než zpívati „Hej Slovaně“, nadávsti Němcům a zakrývati chyby jer preto, že jsou naše. Chceme, aby národ náš byl mrav- ně vzdělán, svobodný a silný a máme za to, že zásady. kterých se držíme a které jsme podědili po svých otcích, jsou s to, aby se národ český šťastným stal.

Němec Řím

10 article

Jen při náboženské neujasněnosti jsou možně zjevy se kterými se k hanbě národu selkáváme v na- šem životě. Jen lak jest možno, aby předseda České obce sokolské dal na radnici sloužiti mši a chtěl Huss sinířili s Řimem. (Hanba mu!) My chceme charaktery a jich vypěsténí silné spočívá na snahách náboženství Čeští evangelíci nebyli nikdy koncentrovániv žádné politické straně, Snad každá z nich má ve svýc řadácl i členy církví evangelických mimo strany vy- sloveně klerikální. Sjezd nemůže se usnášeti na lom ke které straně politické bychom se měli hlásiti, nebo takový nátlak byl by v rozporu s evangelickými zá- sadami, se svobodou svědomí a svobodou přesvědčení.

11 article

Naše slanovisko ke stranám jest kritické: Všeho zkusle, co nejlepší jest, toho se držtel Nám nemůže přesně vyhovovati žádná z našich stran politických. Jen ta strana by nás mohla uspoko- jili, která By stála pevně na týchž zásadách jako my. čili kterou bychom tvořili my sami, ale na ten čas ne- lze na to pomýšleti. Nejsme žádnou politickou stranou a svůj poměr ke stranám neupravujeme dle toho. jak stojí strany k nám náboženským přesvědčením. nýbrž dle mravní hodnoty jich samých. Co hledáme u stran jest: pravda, poctivost, spra- vedlnost, pokrokovost a lidovost. Nezavrhujeme žádný směr zásadně, ani žádnou stranu, nýbrž hledáme nej prve co je dobrého v nich a dle toho upravujeme svů- poměr. Přejeme si, aby vliv náš všude, ať jsme kde- koliv, byl umravňující a strany jsou nám toliko pro- středkem, aby v nich sloužil jeden každý toliko svému národu. (Výborně! Výborně! Potlesk.) Farář bratrské církve pan Belka: Mluvíme-lio poměru českých evangeliků k národu, přirozeně také vzpomínáme dob, v nichž leží kořen našeho evan- gelického bytí, doby Jednoty bratrské, oné doby,v níž český národ stál ve znamení evangelia. Tam naši otcové získali si nepopíratelných zásluh o po- vznesení i rozkvět našeho národa. Tato minulost če- skéhe národa jest chloubou nejen nás evangeliků, ale i celého národa.

Belka

12 article

Hus, Komenský, Žerolio, B'ahoslav a všichní velicí mužové oné doby patří Čechům a my evange lici, přiznávajíce to, nemusíme se obávati, že by chom sami při tom byli zkráceni. Pozoruhodno jest že mezi onou minulostí na jedné straně a velkou části českého národa na straně druhé jest veliký rozpor. Naší katoličtí spoluobčané, jakmile se zapo čnou vážně zabývati minulostí svého národa snadno přicházejí do rozpaků, vždyť stojí na jiné půdě než stáli ti, které oni ctí. Rozpor ten nedá se odstraniti povrchností a zakrýváním očí před tímto faktem aniž tím, když se někdo domnívá, že otázka nábo ženská nemá již toho významu, jaký mívala u nás ale také ne tím, když se činí z Husa nadšený mi lovník a horlitel pro matku Kristovu. Takové a po- dobné pokusy klerikálních Husilů nikdy nedokážou to, aby srovnaly co se srovnati nedá. Náboženská otázka v srdcích českých proti relormová, uspaná a ubilá musí býti opět vzkřísena a luštěna směrem, jaký ukazují cesty, po kterých otcově naši kráčeli. Jsme přesvědčení, že to jest ži votní olázkou našeho národa. Bez vyrovnání s mi- nulostí nenajde sám sebe. Historie ukazuje, že národ náš byl povolán, aby byl nositelem pravdya svělla.

Hus Komenský Žerolio Čecho Kristův

13 article

Dnešní sjezd má nám slopžiti k tomu, aby chom se ke konání své povinnosti společně a vzá- jemně povzbudili. Otázka jest ovšem, jak takové úkoly máme plniti. Máme se s ostatní společnosti českou sblížiti tak, abychom byli rovni sobě, až na to, že jeden jest evangelik a druhý katolík? Jest jisto, že bychom my takovým přibližováním se nikdy svůj úkol nesplnili. Naopak, jsem přesvědčen, že je potřeba, abychom zůstali svými, upřímnými a oprav dovými evangeliky. S českým národem nás spojuji stejné snahy kulturní, národnostní i politické a češti evangelíci s chutí berou podíl na práci, kdekoliv se na národa roli kená. Co se týče politických stran našeho poměru k nim, nelze o tom mluvili, že by- chom předem jako evangelici k určité straně musili přináležeti. Můžeme však jili jen s takovou stranou politickou, která svou práci vážně pojímá, klerá ne- chce sloužiti v první řadě sobě, ale opravdu národu která svědomitě chce o jeho blaho usilovati. Tu ne stačí slova, zde musíme viděti skutky. (Výborně Potlesk.) Pan Šádek z Ranné: Politika může býli sice katolická, to jest politika, kterou řídí a předpisuje církev katolická jako politický organismus s politi- ckými zásadami a s polilickými silami, ale polilik evang-lická v tom smyslu není a nikdy nebyla, če hož nejlepším důkazem jest, že sotva kde na světě se najde politická strana evangelická, která by se řadila pod praporem a firmou a ve jménu nábožen- ství. Strany takové není ani tam, kde evangelický lid má převahu, jako v Anglii, v Německu a ve Spo- jených státech.

Šádek Anglie Německo spo

14 article

Stranu katolickou, stranu politickou, která s řadí ve jménu náboženstvi, najdete však skoro všude na světě. Proto se musí člověk rozpakovati mluvili o politice ve shromáždění evangelickém. Poměry se však změnily a úkol ten stal se snadnějším. Jsou to události, které otřásly naším politickým nazíráním a kleré vrhly lak ostré světlo na naši politickou siluaci v národě. Jsme pod dojmem bolestného zklamání, které nám bylo způsobeno vyštoupením proti nám těch, kterým jsme oddaně a věrně šloužili až dosud. Pře- svědčili isme se, že co jsme měli za pravdu, byl před- sudek a co jsme měli za skulečnost, bylo pouhým pře- ludem a že jsme mnozí ve svém politickém strannictvi byli na bludných cestách. My cvangelíci trváme ode vždy na tom, že se náboženství nemá s politikou směšovati. Jak se má a může vliv zásad náboženských uskutečňovati v politice? V zůsadách svobody a demokratičnosti.

15 article

Spojenectví naše může se díti použe se stranami oprav- dově a upřímně svobodomyslnými, neboť protestan- tismus sám jest svobodomyslnost Druhou věcí, na níž záleží, jest olázka národní. Pro- testantismus jako plodí všude silný individualismus osobní, tak také národní. Ke stranám zpátečnickým a nenárodním nemůžeme míti vztahů jiných než ne- přátelských. Smí-li agrárník, živnostník a velkostalká žádati, aby se v politice za jeho spojenectví platilo ji- stými ohledy k němu, máme to právo také my. Práva loho jsme však dosud velmi málo užívali a bylo třeba podniknouti na ně přímo útok, abychom se vzpama- tovali, že nejsme jen svobodomyslní Čechové, ale s odpuštěním také trochu cvangelíky. (Výborně!) My jsme přilnuli ke straně svobodomyslné a byli jsme jí věrní ve všem svém konání a žádali jsme pouze její nestrannost, aby neprovozovala politiku v náš ne- prospěch. Nehleděli jsme ani na to, že té straně hned od počátku o tu svobodu svědomí vážně nešlo. Došlo to tak daleko, že nám strana svobodomyslná naše nejlepší lidi demoralisovala. (Výborně!) To vše jsme si dali libiti a za to nám odpověděla Brzorádem, Kra- mářem a Rumplerem! (Potlesk.) Tu myslím, že by- chom musili býti sami Matěji, kdybychom na tohle na všechno dali jinou odpověď, než hlučné a hla- sité „Pryč od Říma!“ (Výborně! Potlesk.) Pan Pištora ml. přečetl pak resoluci ve smyslu přednesených referátů.

Čecho Brzorád Matěj Pištora Řím

16 article

Pan farář Kozák: Jsme si všichni vědomi, jal velikou silou jest myšlénka národní, ale nemůžeme souhlasiti s tím, co se nám v poslední době předkládá My čeští evangelíci jsme Čechové, cítíme se Čechy a chceme zůstati jimi, pokud český národ bude exi- stovati. Abychom se vůbec kdy odnárodnili, není mož- no. Předně je to proti přírodě a za druhé proti našemu náboženskému nazírání, které jest nepřítelem všelikě obojakosti, ramenářství a bezcharakternosti. Nám není národnost nějakým pláštíkem a rouchem parádním, nýbrž přirozenou podmínkou života, nám jest po- vinností. Chceme se přičiniti, by český národ prospíval. Kde je skutečná snaha o lepší dosažení autonomie jsme při tom, poněvadž cílíme tlak těsného spojení s Vídní s níž jsme také církevně spojeni. Neseme bolestně že pozorujeme na svém vlastním národě mnohé vady mrávní. Chceme se přičiniti dle možnosti o nápravu.

Čecho Vídeň

17 article

Cítíme se způsobilými, abychom se stali učiteli svého národa v ohledu duchovním i mravním. (Souhlas.) Pan farář Kadleček z Moravy promlouvá z ná- boženského základu evangelického. Praví, že vůdcem v národním ohledu není ani Březnovský, ani Holan- ský, ani Grégr, nýbrž Ježíš Kristus. On dokázal, že jest národovcem. Když umíral na kříži, nemodlil se jazykem cizím k svému otci, nýbrž hebrejsky. Je-i Ježíš Kristus naším vůdcem — pravil — kdo nám může říci, že jsme zrádci národa? Když jest on vůd- cem, řekněme, všem Holanským, Grégrům i „Národ- ním Listům“ (10): Ve jménu Páně, my stojíme, jako můry hradné, černá zem pohltiž toho, kdo odstoupí zrádně! V našem národě je tak zv. (!) mladočeská strana, ale ta jest mravně impotentní. My se netajíme, že milujeme stranu, jejíž redaktor dr. Herben je pří- tomen. Strana realistická chce vzdělanost. tu chceme my laké, ale my stojíme ještě výše, neboť chceme. aby člověk český byl vzdělaný a znovu zrozený. (Vý- borně!) Na to se přijímá navržená resoluce jednohlasně a přístupuje se k druhému předmětu programu Styky českých evangelíků s cizinou.

Kadleček Březnovská Holan Grégr Ježíš Kristus Ježíš Kristus List doktor Herben Morava

18 article

Referent p. farář Žilka pravil Styky naše s cizinou byly vyličovány za něc nového a vlastizrádného. Styky českých evangelíků s cizinou mají však svou dávnou praxi a staro bylé právo Když naše Jednota začínala svou orga- nisaci, vyslala své bratry Lukáše a Kabátníka do ciziny a naši bohoslovci chodili stále na studie do ciziny. Nedáme si nikým předpisovati, co smíme nesmíme dělati. HČleny jednoty Gustav-Adolfské jsme více než 30 let. Jen nevědomec (!) můe tvrditi, že je to něco loni farářem Duškem navázaného. To je námi dávno nabyté, historické, starodávné právo (i). Druhá věc, která se nám vytýká, jest, že je to zpro- nevěření se českosti naší církve. Námitka o zapro- dávání vlasti je tak pošetilů, že se jí nebudu ani za- bývati (l). Povážlivější byla by výtka, že zadáváme tím českosti a svéráznosti svých cirkví „Ale i ta ná- mitka je pošetilá (!!). To nechceme my, ani naši zahraniční přátelé. Jen proto, že jsme čeští evan- gelíci, máme pro ně zajímavost, poněvadž doplňu- jeme tím českým článkem řetéz světového protestan- tismu.

Žilka Lukáš Kabátník Gustav Adolfský Dušek

19 article

Proč neupustíme nikdy od svých styků sci- zinou? Předně, protože se cflíme jako organická část protestantismu ve světě vůbec, že jsme jen národně svěrázně vyvinutým článkem řetězu svělového evan- gelismu a chceme stykem s cizinou dáti pohled do toho, že protestanté nejsou jen 2 proc. jako u nás v Čechách, nýbrž mocí, která svou mohutností hýbe celými národy a jsou podkladem stálů a společností. Za druhé chceme probuditi tím živější vědomí evan- gelictví i u nás. Mimo to vede nás k tomu také praktická potřeba. Potřebujeme pro své bohoslovce místa, kde by se vzdělávali a nabývali důkladného vzdělání bohosloveckého, odborného i všeobecného a k tomu potřebujeme nezbytně (7), abychom měli olevřený celý evangelický svět. Naše církev je po- četně i hmotně slabá a není naší vinou, že evan- gelíci v Čechách předslavují tak nepatrnou čásť po- četně i hmolně. To je vinou těch, kteří naše předky vytloukali z Čech a nutíli je, aby navazovali styky s cizinou. Když se vinou těch snaží naše chudá církev sjednati mravní podpory sobě v cizině, vy- týká se nám to jako vlastizrada a že se za peníze zaprodáváme. Tak může mluviti jen ten, kdo sám za pe íze udělá všechno (II1).

Čechy II 1

20 article

Naše styky s cizinou jsou docela veřejné. (r Všechny protokoly Gustav-Adolíského spolku vy- cházejí tiskem. To je zajisté důkazem, že všechny ty naže styky jsou čestné, přímě, možné, křesťanské a evangelické. My však nenavazujeme styky pouze z důvodů církevních, nýbrž také k vůli národu na- šemu a vidíme v tom prospěch národa, aby těch styků bylo co nejvíce. Neškodilo by našim vzdělan- cům, kdyby se aspoň na nějaký semestr podivali za hranice, třeba jen do Lipska. Náš národ jake náred malý a ochuzený hmotně i duševně a duchovně nemá tolik samostatného svěrázného vnitřního živola a fondu, aby mohl pouze ze svého tráviti (!) a kdy bychom se chtěli omezovati a soustřeďovati pouze na sebe, lak tím nejsme vlastenci, nýbrž největšími škůdci svého národa. Nebojíme se říci, že vědomě a úmyslně pěstujeme styky s Němei, poněvadž jsou naši nejbližší sousedé a nemůžeme prostě, chceme-li prospívati, se uzavírati. Našim cílem musí býti smíření s Němci poli- tícky, kulturně i hospodářsky, nebot jen pak se jim vyrovnáme, abychom mohli s nimi kenkurovati (1II). My, kteří jsme v cizině byli, můžeme zaručiti, že nejlepší přátele českého národa jsme poznali v cízině, lidi, kteří vědí mnohem lépe než vlastenci u nás v Če- chách čeho je našemu národu potřeba a přejí mu toho. Největší nepřátelé našeho národa jsou doma.

Gustav Němec Lipsko

21 article

Mnozí z těch, kteří na táborech mluví a v redakcích píší, jsou největšími nepřáteli () našeho národa. (Výborně ! Pollesk.) Jsouce si vědomi, že svými styky s cizinou prospíváme lidu a své církvi, nedáme si ve stycíeh těch nikým brániti, naopak si je udržíme a rozši- říme. Pan Vadral z Libštálu snaží se dovoditi, že styky s cizinou prospivají jednollivcům, národům církvím. Ukazuje na př. na Čiňany, kleří svou od loučeností od ostatního světa zůstali ve všem všudy pozadu. Cesta národního osamocení nevade národy ke blahu. My milujeme svou národnost, ale také svou církev, ale víme, že žádný úd nemá všeel darů, aniž může sám o sebe dostalečně pečovati (Souhlas.) Pan Simáně, obchoduík z Prahy, navrhuje vý- vodům těm konfosmní resoluci.

Vadral Simáň Praha

22 article

Pan farář Dušek z Kolína, uvilán polleskem představuje se jako prý ten kněz Belialův, za kte- rého byl označen skoranem českého národa, Nárou ními Listy«. (Někteří přítomní kříčí: Hanba jiml) Ukazuje nedělní vydání listu našeho, v němž se žádá, aby na sjezdu opanovala jen pravda. Ve své »řeči« užil výrazů tak nízkých, že věru musilo ka- ždému nepředpojatému posluchači napadnouti: »Bratře, nadáváš, protože nemáš pravdu !- Pan dr. Chmelař praví, že zaslal po uveřejnění prvních dvou článků proti českým eva galikům v »Národních Listech« redakci informační článek. který prý však nebyl uveřejněn asi z toho důvodu, že obsahoval také pasus, že evangelická intelligence nemá nic proti tomu, když dr. Herben a ostatní pání byli s hosty slavnosti Husovy v německém kasině, poněvadž to bylo asi přáním hostů. Na to objevil se — pokračuje řečník — v »Českém Bratru« článek, který byl p. farářem Duškem tak inkriminován a vy jste volali »Českému Bratru« hanbu. (Hlasy: To je také hanba!) »Český Bratr« před více léty psal s docela dobrým úmyslem a ve prospěchu naší cfrkve, ale tenkráte hlas jeho nebyl slyšen, poně- vadž druzí stáli zde ve své nedotknutel- nosti a domnivali se, že hlas toho časo- pisu slyšeti nemusí. Když se »Český Bratr« ozval nyni opět, těžily z toho »Národní Listy«a otiskly jeho članky. Styky s cízinou byly vyhledá- vány vždy, ale přál bych sí, aby po druhe byla česká evangelická církev ve vy- hledávání těch styků opatrnější.

Dušek Belialův List doktor Chmelař Herben Husův Kolín

23 article

Dříve ji nebyla a právě ta komedie, která se odebrála před 10 nedělemi, odehrála se již jednou, jen že tenkráte poněkud obräceně. Dnes jsou stranou žalobců »Národní Listy« a na straně obžalovaných evangelická církev česká, ale de facto pá jednotlivců, kteří ji tam uvrhli. Ten- kráte na straně žalobců stála evange- lická hierarchie naše. (Hlučný odpor, hlasy My nemáme žádné hierarchie! Odvolat! Odvolat Dlouhotrvající lomoz.) a na druhé straně byl tenkráte evangelický farář pražský Košut. To jsou však věci už minulé a nebudu se o nich dále zmiňovati. (Sou- hlas i sykol.) Pan farář Dušek, uvílán opět potleskem, prav v osobní poznámce vůči p. dru. Chmelařovi, že syn faráře Košuta spolu s ním ty styky mezi zahrániě ními bratry navazoval a že cokoliv on (řečník) konal. konal vždy prý se zájmem, aby i česť i prospěch nejen církve, nýbrž i naroda a zúčastněných při vy- jednávání osob byly vždy co nejpřesněji zachovány Po doslovu referenta pana faráře Žílky byla pak navržená resoluce schválena. Referent o třelím bodu programu: »Stano- visko českých evangelíků ke hnul »Pryč od Říma« byl pan farář Hrejsa. Uvedl, že není hned jiné důležité otázky, ale zároveň lak ob- tížné pro české evangeliky jako ta, jak se má posta vili evangelický český lid k otázce »Pryč od Říma«.

Košut Dušek Stano Hrejsa Řím

24 article

Olázka ta je také proto lěžkou, že lid český činí rád právě opak toho, co čini Němci. Poněvadžs hnutí to šíří mezi Němci, myslíme my, praví řečník že máme se tomu postaviti na odpor. My čeští evan- gelíci nejsme však nic jiného, než stělesněné »Pry od Říma!« Celá naše slavná doba husitská není ničím jiným, než hnutím »Pryč od Řima«. »Pryčo Říma« neznamená žádnou náboženskou nesnášen- livost. My chceme heslem tím říci: »Pryč od všelikého obřadnictví, pryč od klerikalismu, pryč od roma- nismu«, ale nám znamená »Pryč od Říma« také positivně blíže ke Kristu, blíže k evange ismu, více náboženské vroucnosti, mravní opravdovosti, a roz- umové pokrokovosti. S hnutím takovým musíme upřímně sympalisovati, neboť jim přispěje se ke kul- turnímu povznesení národů. Pokud hnutí to je v do- sahu evangelické církve, nemůže býti protirakouské a vlaslizrádné a proto s ním musíme sympalisovati. Ovšem nelze zapříti, že jedno nebezpeči ze hnuí toho hrozí. Jsme si jisti, že právě tako- výmto hnutím bude posílen německý lid a že následkem toho všeliký kulturní i jiný zápas s národem německým bude národu našemu tím těžší, čím více národ náš zůstane ve jhu Říma. Ale na druhé straně se nadějeme, že evangelismus který se šíří mezi Němci, přispěje k uklidnění vášní a bojů. (Pollesk.) Pan dr. Lukl, lékař z Král. Vinohradů, praví, že je talešný předpoklad, že všechino co prospívá

Němec Krist doktor Lukl Král Řím

25 article

Němcům, škodí nám. Jsou pravdy všeobecné, které jsou a zůstanou pro každého, ať je kdo přijímá nebo ne. Druhým předpokladem je falešná tolerance a fa- lešná rovnoprávnost. Nezna li se u nás jiný důvod, řekne se: V čem se kdo narodil, v tom musí i zu- stati. Pan Hála z Prahy navrhuje pak v tomto smyslu resoluci. Pan dr. Kalandra z Moravy praví, že v boj proti Římu a pryč od Říma nastává trojí problém 1. Jak odciziti vniterně katolicismu ony kruhy, které v něm vídí náboženský ideál. 2. Jak ony osoby, ji vniterně odcizené, odtrhnouti i zevně a 3. Jak tato vniterně i zevně od katolicismu odloučená individua lze přivézti ve střed protestantismu. Pan Ladislav Kubát z Král. Vinohradů dovozuje že hnulí »Pryě od Řima« třeba podporovati ať se děje již z příčin náboženských nebo politických. I kdyby se pěstovalo z důvodů politických, časem se náboženství prohloubí samo. (Výborněl) Pan Bafář, redaktor „Českého Bratra“, uvádí, že tak mnoho rozkřikované heslo „Pryč od Řtíma“ jest už tak staré jako reformace sama, ale nemělo ni- kdy tak bláznivého ducha jako v télo době. (Odpor.) Všímejte si jen úkazů, jaké máme v Če- chách. Podívejte se jen io uzavřené ho území a zkoumejte příčiny, které „Pryč od Říma kříčí. Kdybychom si tak počínali, zadali bychom si mnoho, stali bychom se politickými tajtr- líky a schvalovati to také nemůžeme. V Čechách máme od dob tolerantních neblahou vzpomínku, že naše česká církev je rozštěpena v augšpurskou a helvetskou.

Němec Hála doktor Kalandra Kubát Král Bafář Praha Morava Řím Čechy

26 article

Jsou to trosky církve husitské a českobratrské a mu- síme mezi sebou urovnávati spory způsobené kolikrát malichernostmi. Na naši stranu hlásí se také spojenci a kam nás přivedly naše styky s cizinou, vi- díle sami. Dříve šlo nám „Pryč od Říma“ dobře k du- hu, ale když sek nám připojily element z ciziny, tak zv. relormovaní, baptist atd. nejde věc ku předu. (Hluk a odpor.) Bude- me-li míti v této věci tu přítěž, budou-li se věšeti sektáři na naši církev, nikam nepřijdeme. Budeme-li taklo pokračovati, tak ty lidi z papežského Řiíma od- vedeme a do reformovaného povedeme. (Hluk a odpor Na konec navrhuje řečník k resoluci dodatek, že s hro máždění mimo církev augšpurského vy znání žádného spojence neuznává v hnutí „Pryč od Říma O tomto dodatku nedalu předsednictvo hlasovati Resoluce navržená p. Hálou přijata jednohlasně O 5. bodu programu „Evangelický kleri- kalismus“ referoval farář p. Sonček: Heslo cvangelický klerikalismus proběhlo našín veřejným tiskem všude. Od posledního klerikál- ního listu až k „Času“, od P. Svozila až k prof. Masa- rykovi: Všechno mluví, unás že existuje klerikalismus evangelický. Myslí se jím každá snaha evangelická na základě positivním av mezich církve pěstovati náboženství.

Hála P Svozil Řím

27 article

Definice ta však nevystihuje klerikalismus. Nábo- ženství, kde klerikalismus jest, je církev katolická církev římská. V čem spočívá? Ve spojení nábožen- ství s hierarchií, s kněžstvem. Totiž, že pravda ná boženská není naprosto dosažitelná bez kněžstva Protestantismus však systémem klerikálním není. My nemáme kněží, žádného papeže, ani žádné hierar chie. Protestantismus je náboženstvím přímo proti klerikálním. (Potlesk.) Pan dr. Zahálka z Místku na Moravě, praví, ž heslo o klerikalismu evangelickém padlo teprve v po sledním čase a že jest jen tendencí katolických kle- rikálů, aby odvrátili od sebe pozornost. Klerikalismue je všude protikullurní a protipokrokový. O primát názvu »evangelický klerikalismus« hlásí se bobužel český spisovatel Mrštík, (Hanba mu!) Pan Nicek z Prahy navrhuje resoluci, v níž s odmítá výtka evangelíkům z klerikalismu. Po řeči p. faráře Čecha byla pak resolucet j dnohlasně přijata.

doktor Zahálka Mrštík Čecho Nába Místek Morava Praha

28 article

Posledním předmětem denního pořádku byl théma: »Tužby a vyhřídky českých evan- geliků do budoucnosti«, Referent farář p. Schuster praví, že evangelický život se skutečně odlišuje od římského a světského okoli. Hlavními tužbami jsou: úplná autonomi české církve, rozšíření evangelického školství, vzorn a dokonalá, polřebám odpovídající činnost vnitro misaijní, vzorná církevní žurnalistika, evangelická revne, denník a sjednocenní všech církví. (Výborně. Prvně touží evangelíci po zevangelisování českého národa. (Potlesk.) Resoluci ve smyslu tom navrhl pan Svoboda Pan Iarář Kozuch navrhuje resoluci, v níž se evan gelici čeští vnitrně slučují a vyslovuje se naděje, že také zevně bude záhy docíleno užšího spojení. Po řečech pp. Vralocha a redaktora Khünla do poručil pan farář Dušek hmotnou podpor »Času« a navrhl utvoření se evangelické rady, zále žející ze členů všech seniorátů a kromě toho všeobecné »Kostnické jednoty«. Obě resoluce i návrh pana Duška byly jedno hlasně schváleny a po doslovech pp. faráře Součka a předsedy Havelky sjezd skončen.

Schuster Svoboda Iarář Khünl Dušek Souček Havelka

29 article Denni zprávy.

Denni zprávy. — Velikou mrzutost a trpké zklamání způ- sobil našim Němeům lipský „Grenzbote“ svým články o jazykové a úřadnické otázce v Čechách. v nichž dovozováno bylo, že celá rakouská zá- ležitost byla stlačena na tyto dvě malichernosti- „na boj o Vídeň a česko-německý spor jazykový. kterýž konečně sklesl na stanovisko, zdali lze při tom vytlouci několik úřadnických míst pro Čechy anebo pro Němce.“ Něco podobného jest již způsobilým, vylákati z boudy Pradův libe- recký orgán, hlav. mluvčího úřadnické otázkya navrhovatele známé umělé líhně pro německé úřadníky v Čechách, i protož pustil se do lip- ského listu s rozhořčeností tím větší, ježto prý je to jinak list „velmi dobře zpravený a vůbee znamenitý“. „Jakže,“ táže se rozlícená „D. V.“ „německo-slovanský jazykový spor, spor, vedený o to, zdali Rakousko, spojenec Německa, zů- stane nadále státem německy spravovaným, aneb má-li učiniti místo českému, s Ruskema Francii spojenému státu, to jest malicherností? Myslíme, že by otázka tato měla býti pro ně- meckou říši velice důležitou, ano zcela mimořádně důležitou otáz- kou.“ Pro nás zajímavým jest nový důkaz ně- meckým doznáním se strany nejkompetentnější, že jazykový spor a sice ovšem podle svého řešení v německo-nacionálním smyslu rozdělením země a vypuzením všech úřadníků če- ského původu z uzavřeného území jest nad míru důležitým zájmem německé říše. Obzvláště skvostnou zdá se pak libereckému listu věta lip ského „Grenzbote“: „Jakkoli jim veškerý kul- turní vzlet byl v podstatě němčinou zprostředko- ván, přece nacházíme ve světě učeném značný počet českých jmen dobrého zvuku, jako ve světě uměleckém, jimž po bok Němci v Čechách

Němec Čechy Vídeň Rakousko Německo Francie spojený stát

30 article

málo s to jsou postaviti.“ Přes to, že věta tato za skvostnou uznána, nemá liberecký list, co by na ni odvětil, leč následující krotkou vý- mluvu: „To by se ještě musilo dokázati. Ostat- ně soustřeďuje se všechen český život v Praze, kdežto němečti umělci a učenci mají všechny důvody, toto místo (totiž Prahu) míjeti, poněvadž dík české nesnášelivosti by tu ani chleba ne- nalezli.“ V pravdě ovšem jedí Němci v Praze nejtučnější sousta, máme-li mluviti libereckou materialistickou prosou, a aby vyrvali Čechům nejoprávněnější skývu, vydávají nejzelenější své hladovce za umělce a učence. A to s úspěchem. Výrok lipského listu, že by Němci neměli „tak mnoho mluviti c německé kultuře, všechny ostatní národy věžovitě přečnívajíeí, zvláště když mají k ní sami tak málo důvěry, že k německé výhodě kulturní musí přistoupiti ještě převaha

Němec Čecho Praha

31 article

početní, aby svou národnost uchrániti mohli,“ vy- nesl mu čestný titul „typu říšsko-německého Michla.“ „My však budeme svůj boj, byť i sami, bojovati dále zmužile a neohroženě,“ přisáhá „D. V.“, „chtějí-li Němci v říši poctivě a upřímně spoluhráti, jsou vítáni. Posměvačnému a hru kazícímu diváku však voláme: „Kibici, drž hubu!“ Pohříchu však tato výstraha lipskému kibicovi přišla poněkud pozdě, neboť v posled- ním svém čísle čte Němcům v Čechách své le- vity dále a konči je výzvou ve smyslu všeněme- ckém, podle něhož dlužno zavrhnouti rozdělení země a přikročiti k novému zbrojení, aby možno bylo obrániti poslední zbytek německého ma- jetku a pak přikročiti k znovudobytí postavení již ztracených. — Občanská práva státních úřadníků. Píše se nám z Pelhřimova: Při nedávných obecních volbách byl zvolen i zdejší berní za člena obecního zastupilelstva. Dle instrukce oznámil své zvolení c. k. zemskému finančnímu ředitelství. Toto nevzalo však jeho volbu na vé- domí, nýbrž vyzvalo ho, by hodnosti té se vzdal — jelikož jinak byl by z Pelhřimova přesazen. Toto křiklavé obmezování úřadníka v jeho poli- lických právech jest charakteristickým znamením směru, jenž nyní u zemského finančního ředi- telství zavládl.

Michl Němec Čechy Pelhřimov

32 article

— Osobní. Likvidstor cís. zástavního a půjřov- ního úřadu v Praze Jan Michálek jmenování uyl místoředitelem téhož ústavu. — Stavebnímu nadra- dovi v ministerstvu dráh Antonínu Spie szovi udělen byl důstojnický kříž řádu Františka Josefa. — Rodinné zprávy. Slečna Maruša Preisova z Dejvic a pan František Frolík ml., spoluma- jitel firmy »Fr. Frolík« v Praze, slaviti budou man- želský sňatek dnes o 31/2 hod. odpol. ve farním chrámu u sv. Jakuba na Slarém městě v Praze. — Úmrtí. Ve středu dne 23. září pochována na hřbilově ve Všejanech paní Antonie Krejčíková, choť adjunkta knížecího cukrovaru ve Vlkavě. — V Kolíné zemřel dne 26. září po krátké nemoci pan Václav Bureš, strojník a vyrabitel pluhů, měšťan kolínský, člen Řemeslnické besedy, v 62. roce věku svého. Pohřeb koná se dnes o 3. hod. odpol. z domu smutku, Štítarská ulice č. 26, na hřbitov zálabský v Kolíně. — Ve Vlašimi zemřel dne 25. září pan P. Stanislav Rýgl. čestný měšťan, kníž. arcibisk. nolář, místní děkan, člen c. k. okresní školní rady. předseda nebo člen všech místních dobročinnýcha vlasteneckých spolků, v 59. roce účinlivého života svého. Pochován byl včera odpoledne na místním hěbitově.

Michálek Spie František Josef Maruša Preisův Frolík Jakub Krejčíková Bureš P Rýgl Praha Dejvice Francie Slarý město Všejany Vlkava Kolíný štítarský ulice Kolín Vlašim

33 article

— Oslava 25lelého trvání hasičského sboruv Karlíně. V zasedaci síni městské radnice karlinské shromáždila se včera dopoledne četná společnosta deputace, aby měli účastenství na oslavě dvaceti- pětiletého trvání městského dobrovolného sboru ha- sičského v Karlíně. Přítomni byli zejmena členové městské rady a zastupitelstva karlínského se starostou p. J. Ronzem, dále zástupcové městské rady pražská obecní starší pp. Fatka a Stárka, vládní rada Zerboni za policejní ředitelství, místodrž. rada Řehák, dále: Josef Macháček, předseda org. komise zemské střední hasičské jednoty král. českého; Vejdělek, ředitel praž- ského sboru hasičského; Kuklich, velitel smíchovského sboru hasičského; J. Rožeň za spolek „Baráčníků“; Mikolášek, nám velitele sboru dobrovol. hasičů v Ko- šířích; F. Fischer za sb. dobrov. hasičů v Hlubočepích; dr. F. Lokay, starosta „Sokola“; K. Bouchal, náčelník „Sokola“ v Karlíně; F. Voršilák za společ. krejčí v Kar- líně; P. Perman, předseda a J. Janoušek za obchodní gremium v Karlíně; R. Heřmánek, lajemník pražské městské pojišťovny; předseda ochranného sboru M.

J Ronz Fatka Stárek Řehák Macháček Vejdělek Kuklich Mikolášek Fischer doktor F Lokay K Bouchal P Perman J Janoušek R Heřmánek Karlín ko Hlubočepy Kara Sokol městský pojišťovna

34 article

Novolný: J. Škoda, starosta Měšťanské besedy; čtyř- členná deputace Prvního všeob. spolku dělníků v Kar- líně: A. Tůma, velitel pražského sboru hasičského v. v., J. Padevět za sbor dobrovol. hasičů ve Vysoča- nech: V. Rybička, velitel sboru nádražního v Bubnech; V. Bouček za sbor býv. a činných hasičů na Král. Vi- nokradech,F Vlaoli, ředitel banky „Slavic“ , Fr. Bron- mann za sbor hasičů v Žižkově; M. Prokeš, starosta společenstva kominníků; J. Bělčický za sbor hasičů v Roztokách; J. Vrzal za spolek domovníků v Karlíně; M. Mayer, starosta zemské ústřední jednoty hasičské král. českého; V. Šmakal, ředitel České pošumavské záložny; deputace hasičských sborů z Král. Vino- hradů. Záběhlic, Dolních Počernic a j. Členové sboru hasičského byli seřaděni po pravé straně zasedací síně.

A Tůma J Padevět V Rybička V Bouček Král F Vlaoli Bron M Prokeš J Vrzal M Mayer Kara Bubno Slavice Francie Žižkov Roztoky Karlín Záběhlice Dolní Počernice Český pošumavský

35 article

Na galerii shromáždilo se četné obecenstvo a zejmena dámy. Když zpěvácký spolek „Slavoj“ za řízení ná- městka sbormistra p. Erbena zapěl slavnostní sbor, promluvil starosta města p. Ronz ke shromá ždění o významu této slavnosti, zmínil se o udatnosti a chra- brěsti hasičského sboru a vyslovil celému sboru jmě- nem rady městské srdečný pozdrav a zasloužené uznání za neunavné a věrně konané povinnosti, které ohrožují zdraví hasičů. S hrdostí dále pak uvádí, že sbor karlínský stojí na výši doby a že vzornou disciplinou dobyl si význačné posice v naší veřejnosti. Že této výše dospěl, má co děkovali upřím- né péči městské rady, o potřeby sboru vždy se sta- rající a dále té šťastné okolnosti, že v čele sboru byli a jsou mužové, mající vědomosti a lásku k věci a se zanícením ji sledují. S karlínským sborem ha- sičským nerozlučně jsou spojena jména: zakladatele a velitele sboru Ed. Demartina, jenž byl upřímným rádcem a otcem sboru (Sláva mu!), dále jeho syna, městského rady p. Huga Demartina, pečujícího v duchu svého předchůdce po 22 let neúnavně o prospěch

Erben Ed Demartin Sláva Hug Demartin Slavoj

36 article

sboru (Sláva!). Vzdávajíce česť pamáátce zesnulého velitele a zakladatele shoru, blahopřejeme zároveň jeho nástupci k dosažení výsledků a přejeme mu, aby dlouhá léta bylo mu popřáno v čele sboru toho pů- sobiti. (Hlučný souhlas a potlesk.) Hasičský sbor nechit přijme ujištění, že dosá hne blahovolného splnění svých tužeb (Výborně!) Přeji váženému sboru, aby pokra- čoval ke svému zdokonalení. Dalšímu jeho rozkvětu provolal trojnásobné „Na zdar!“, což bylo hlučně opakováno. Po srdečném uvítání hostů a deputací sta- rostou p. Ronzem, promluvil předseda organisační komise zemské ústřední hasičské jednoty p. Machá- ček o významu a důležitosti hasičských sborů. Touha jeho, aby veřejnost bez rozdílu stavu přilnula k my- šlénce hasičské, provázena byla hlučným souhlasem Když p. Macháček skončil přednášku polleskem odmě- něnou, promluvil o sboru karlínském p. Dmíšek, který vytknul zejmena tu okolnosl, že mužstvo Inulo ke svému řediteli tím více, když pozorovalo, že má nepřátele. Pak odevzdal řediteli p. Demartinimu od mužstva zlatou minci v plyšovém pouzdře. Starosta p. Ronz odevzdával pak diplomy městské rady: ře- diteli sboru p. HI. Demartinimu, podveliteli J. Kucha- řovi, zbrojmistru R. Novolnému, výp. cvičiteli B.

Ronz Macháček Dmíšek Inula Demartini J Kuch R Novolný

37 article

Poblovi a vrch. telegrafistovi F. Veseckému. Dále ob- držel ředitel H. Demartini diplom čestného členství od sboru žižkovského, uznáni od sboru za 25 let a blahopřejný přípis od městské rady král. hlav. města Prahy. (Toto vyznamenání je lím význačnější, po- něvadž při oslavě jubilea pražského sboru městská rada pražská svému řediteli neučinila žádný projev uznání.) Darem po jednom dukátu obdrželi: podvelitel Jan Kuchaž za 24 let, zbrojmistr Rud. Novotný za 24 let. výp. cvičitel Boh. Pobel za 18 let, vrch. telegra- fista Fr. Vesecký za 15 let (kromě toho uznání od sboru), vrch. hasič I. třídy Václav Novák (a uznání od sboru) za 15 let, vrch. hasič II. třídy Jan Černa nznání od sboru za 10 let, po dukátu obdrželi vrchní hasiči V. Gross za 18 let. Ant. Ploch za 12 let. Pelr Moudrý za 12 let. J. Bálek, Č. Lipan a Jan Štampfe za 12 let, hasiči V. Kristen, J. Dostál a V. Dostál za 9 let. Fr. Dostál za 6 let. Al. Havránek, V. Fábera Fr. Smutný za 3 leta. Česlné členství sboru kromě toho obdrželi pp.: J. Dmíšek, starosta sboru, Ed. De- martini, býv. jednatel a Rudolí Novotný, zbrojmistr sboru. Památka zesnulých a o sbor zasloužilých členů uctěna ozdobením rovů: Ed. Demartina, zakladatele, J. Běliny, cvičitele, Em. Suchého, čestného člena, Fr. Valacha a Lad. Rovného, vrchních hasičů. Ke konci slavnosti ředitel sboru p. Hugo Demartini děkoval za veškeré pocty, kterých se jemu a sboru dostalo a dě- koval za to tím upřímněji, poněvadž české hasičstvo dosud bylo popelkou v českém životě. Zmínil se o tom, že vydržováním sboru vzcházejí velké náklady obcím a uvedl, že je záhodno, aby olázka hasičství byla upravena zákonem. Slibuje, že sbor bude své povinnosti vždy svědomitě konati. Poděkoval účastní- kům slavnosti, zejmena representaci obce a děkuj

F Vesecký H Demartini Jan až Novotná Vesecká Novák Černo V Gross Pelr Moudrá J Bálek Jan V Kristen J Dostál V Dostál František Dostál Havránek V Fáber J Dmíšek Ed jítmartini J Bělina em Hugo Demartini Praha Č . Lipany Rovný městský rada