Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXIX.

2

sat

3

ede

4

V Praze, v pátek 13. srpna 1909.

Praha

5

Číslo 222.

6 article

Naranní avečerní listy předplácí se V Praze v administraci: na niýsie. . . . . . 2 K na čtvit lsta . . . . 6 K — s dvoji donáškou na měsle. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 6lh ve filiálkácho na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštoui na měsle. . . . . . na čtvrt leta . . . . 9 K e0 s dvoji zůsilkou na měsie na čtvrt ista Česká návštěva v Polsku. U nás není nouze o důmyslné pořadatel velikých vycházek a výprav. Ode dávna prosluly výpravy českého Sokolstva, výpravy českých pěvců ať do bratrských zemí slo vanských, ať do daleké ciziny. Ale nynější česká výprava do krajů polských měla své potíže. Nešlo jen o výlet jednoho spolku neb určité společenské třídy, nýbrž o vzájemnou návštěvu zástupců celého národa českého u národa polského, který zástupce všech svých společenských vrstev vyslal loni do Prahy za příležitosti jubilejní výstavy pražské průmyslové komory. To však byla potíž ne- velká, která, jak ukazuje seznam účastníků české výpravy, zdolána dokonale. Hlavní potíž byla a jest rázu politického a vězí v Haliči stejně, jako v království polském. České poselstvo na říšské radě octlo se zas jednou v rozporu s většinou delegace polské a rozpor tento oživil různé staré nevyrovnaně účty, jež na obou stranách vzbudily dosti mrzutosti a nevole. Vzpomeňme jen pohraničního sporu na Těšínsku. Vše to je v živé paměti a ukládá za nynější české výpravy hostům i hostitelům mnoho obezřet- nosti, aby nevčasná narážka nezpůsobila nelibý rozlad.

Praha Polsko Halič Těšínsko pražský průmyslový komora

7 article

Ještě choulostivější je situace v králov- ství polském. My Čechové přes různost ná- zorů v četných našich politických stranách a frakcích jsme všichni bez rozdílu uvědo- mělí Slované a již ze zásady nemůžeme žádný slovanský národ vyloučiti z rodiny slovanské. My žijeme a chceme žíti s každým slovanským národem v přátelství a jdeme-li na návštěvu k jednomu slovanskému národu, který je ve sporu s jiným slovanským ná- rodem, nemůžeme zapříti své lásky k oběma, abychom si předstíraným odsuzováním dru- hého získali okamžitou přízeň prvého. V království polském je nevyřízen starý a největší spor vnitroslovanský, spor polsko- ruský a my přes to i ve Varšavě smíme vystupovati jen jako upřímní přátelé obou. dosud nesmířených národů. Odtud vyplývá choulostivost situace, v níž se česka návštěva ocitá ve Varšavě.

Čecho Slovan Varšava

8 article

Ve skutečnosti je však i tato choulosti- vost jen zdánliva. V situnci choulostivé může se ve Varšavě ocitnouti jen ten, kdo tam přichází s vědomím, že se dopustil na oby- vatelstvu království polského bezpráví. My Čechové jsme polsko-ruský spor nezavinili, a poněvadž naše stanovisko ke všem slovan- ským národům je poctivé a jasné, poněvadž každému slovanskému národu od srdce pře jeme, čeho sami se domáháme — plné rovno- pravnosti politické a svobodného kulturního i hospodářského rozvoje národa: můžeme s klidným svědomím vykonati svou návštěvu národu polskému i v království polském, ne zapírajíce své přízně k národu ruskému Zbývá vlastně jen příkaz obezřetnosti abychom nevčasným nějakým projevem ne- uvedli do rozpaků svých hostitelů. Varšavský vítací komitét měl dlouhé porady, jak přijat české hosty a jak naplniti ony dva dni, jež stráví ve Varšavě. Když se ozvaly pochyb nosti, bude-li možno Čechy ve Varšavě tak uvitati, aby z toho nevznikly mrzutosti s vladou ruskou, Roman Dmowski uklidnil

Čecho Dmowski Varšava

9 article

pochybující návrhem, aby se za doby ná- vštěvy nemluvilo o dvou choulostivých otáz- kách politických: o sporu česko-polském a sporu rusko-polském. Návštěva, kterou Če- chové se zdvořilosti oplácejí Polákům za pří ležitosti hospodářsko - průmyslové výstavy v Čenstochové, má míti za vedlejší účel, na- vázati jenom obchodní styky mezi oběma na- rody a upevniti jich styky kulturní. Návrh Romana Dmowského přijalo téměř celé veřejné mínění v království polském za svůj. Varšavské »Slowo« psalo na př. : »Ži- jeme v různých státech, politické poměry nás nepojí. Ale jsou-li jaké, pak hromadnou návštěvu nutno za našich poměrů uznati za vhodný okamžik, aby se o nich pojednalo. Takovým nepolitickým poměrem může byti hospodářské sblížení česko-polské, o něž se v poslední době jeví snaha; může to býti vzájemná výměna průmyslových výrobků a také sblížení kulturní. Napomůže tomu ná vštěva v Čenstochové, pobyt ve Varšavě a sám příjezd Čechů usnadní vzájemné sezná- mení a sblížení kulturní. Česká výprava, jak ukázaly řeči, pro- mluvené Čechy v Krakově, zejména řeč vůdce výpravy, starosty pražského dra. Groše, hoví přesně přáním, projeveným ve Varšavě. Dr. Groš vyhnul se obezřetně ka ždému slovu a výrazu, jenž by mohl zava diti ať zde, ať onde. Ale ce je platen sebe lepší úmysl, nezavaditi o politiku, když vše chen vzduch je prosycen politikou, takže nelze promluviti ani slova bez politického nátěru. Ne Čechové, Poláci sami porušil svůj vlastní příkaz a doufejme, sobě beze škody. Varšavský »Przegiad poranny« vyzval všechno obyvatelstvo hlavního města, aby vřele přivítalo české hosty, poněvadž tento- krát Polákům po dlouhé přestávce bude přáno přijati u sebe veřejně cizince, přichá- zející s návštěvou k národu polskému.

Polák Romanus Dmowský Čecho doktor Groš Čenstochová Varšava Čechy Krakov

10 article

Jest třeba — píše varšavský list — přijati je srdečně a pohostinně a neobávati se, že srdečnosti a hostinnosti této může pro své politické účely využiti ta neb ona strana. Hosté přibudou jako zástupci sousedního ná roda, mnoho věků sblíženého s námi četným styky a zájmy a zápasícího v nynější době. jako my, s německým nájezdem. »Przegl poran.« lituje dále, že vídeňské kolo polské. aby zachránilo svého Benjamina ryt. Bilin ského, opovrhlo spojiti se se svým přiroze ným spojencem proti společnému nepříteli. Ve Varšavě politika vídeňského polského kola nesmí míti místa. Krakovská »Nová Reforma« vítala českou výpravu přímo jako politického prostředníka mezi národem ruským a polským. Češi — praví — ubirající se do království polského, chtějí tím dosvědčiti, že nás na území ru- ského státu uznávají za národ samostatný a plnoprávný, jenž ve svém domově může při- jímati návštěvy, vstupovati s nimi v doroz- umění a spolky dle svých vlastních zájmů a sympatií, který, slovem, nikdy nepřestal býti hospodářem na své vlastní půdě. Svědčí o tom již ta okolnost, že ve výpravě zastou- pen je celý český národ, všechny jeho vrstvy společenské. »N. R « neočekavá sice brzkého účinku »tohoto krásného podniku bratří Čechů«. Ale bylo by doktrinářskou krátko- zrakostí, kdyby se této návštěvě upíral veliký význam politický. Víme — dodává »N. R.« — že změna poměru oficiálního Ruska k nám, jako národu, majícímu nezadané a nezasta- ralé právo k samostatnému bytí, jest otázka daleké budoucnosti, mnohých, dnes snad ještě neznámých podmínek a činitelů. Ale i to víme, že důsledné, velice taktní a obratné spolupůsobení bratrského národa při tvoření onoho budoucího poměru nemůže jej nijak stížiti ani spozditi.

Benjamin Čech Čecho Varšava Rusko

11 article

I v Krakově byli dlouho na rozpacích jak se zachovati k české návštěvě. Přívržen- cům politiky prof. Glabiňského česká návštěva přišla nevhod a nikdo z vynikajících stran- níků konservativných a klerikálných vítání se nezúčastnil. Ale povinnost hostitele pře- vzal v Haliči tentokrát již polský lid sám provedl ji s takovým nadšením, jakého staro- bylý Krakov není pamětníkem. Nezbylo ani starostovi krakovskému, dru. Leovi, nie jiného, než aby v krásné řeči, kterou pro- nesl při obědě na střelnici, uznal snad až příliš lichotivě dobré vlastnosti našeho ná- roda a k závěrku zabočil také do politiky slovy: Nechať český národ a jeho političtí zástupci vštípí velikou ideu autonomie a rovnoprávnosti všem slovanským ná- rodům; pak bude jasněji a útulnějiv Evropě, kteréž jinak hrozí protikulturní pře- vaha brutální síly a ještě brutálnějšího bezpráví.

profesor Glabiňský Leo Krakov Halič Evropa

12 article

Dr. Leo v těchto svých slovech projevil přiliš mnoho důvěry v moc a účinky našeho ochotného prostřednictví. Dr. Groš necítil se v Krakově povolaným, aby jmenem českého národa dal slib ve věci tak dalekosáhléa proto se omezil ubezpečením, že nemůže dlouho zůstati při pouhých stycích hospo- dářských a kulturních, že v zápětí za nimi musí aspoň mezi námi a Poláky dojíti na dorozumění a trvalé sblížení také na poli politickém. Jedno však dr. Groš mohl bez obavy slíbiti i v Krakově: Že my Čechové užijeme ochotně a s radostí každé příležitosti. abychom přesvědčili jiné bratry slovanské o nezbytnosti volného rozvoje všech slovan- ských národů, že neopomineme ničeho, co může přispěti k uklizení sporu rusko polského, a zabezpečení polskému národu té autono mie a rovnoprávnosti, na něž má právo a které Evropu, zbavenou strachu před proti- kulturní převahou brutální síly, mohou zase učiniti jasnou a útulnou. Kdyby česká ná vštěva ve Varšave byla jen krůčkem k smíru polsko-ruskému, byl by to nejkrásnější její úspěch.

doktor Lea Groš Polák Čecho Ruska Krakov Evropa

13 article Sokolská naše výprava v Americe

Sokolská naše výprava v Americe Z Nového Yorku, 12. srpna. (Zvl. telegr. „Nár. Listů“.) Česká sokolská výprava, která dne 1. srpna vy- jela z Prahy, dojela včera 11. srpna o 11. hodině dopolední parolodí „Prine Vilém“ do No- vého Yorku. Po celou cestu všichni účastníci zdrávi. Vítání bylo nesmírné. Sta a sta lodí vyjelo vstříc.

Vilém Amerika Nový York Praha vý York

14 article Nové protičeské násllnosti ve Vídni.

Nové protičeské násllnosti ve Vídni. Z Vídně, 12. srpna. Stále zběsileji počínají si Němci v proti české agitaci. Možno již říci, že nemine dne kdy by nebyli Čechové přepadáni a nedocházelc k násilnostem. Také dnes od časného večera byly zde protičeské kravaly. Nejcharakterističtější známkou jich bylo, že celé hodiny mohla se německá luza potloukati od okresu k okresu a vybijeti české místnosti. Vídeňšti Čechové nejsou za ta- kových okolností ani v bytech jisti a jsou na- prosto bez ochrany. Mezi 6. a 7. hodinou večerní sešli se dnes německo-nacionální výrostci v počtu několika se v VI. okresu v ulici Kapistranově. Po 7. hod- táhl již zástup několika tisíc lidí ozbrojenýeh klacky, zabijáky a zbraněmi všeho druhu v de- monstračním průvodu ulicemi. Lidé vybíhali z domů vyrušeni hrozným hulákáním a řvaním písně Bismarkovy a » Wach am Rhein«. Německé hordy táhly k Stifigasse Burggase na Alserovskou třídu, kde má míst nosti odbočka české vídeňské záložny pro VII okres. Tam strhli s výše 1. patra firmu česk záložny a vytloukli okna. Pak táhli na Hernalser Gürtel před známou již restauraci Bartoňovu s vytloukli tam zbylá dosud nepoškozená okna. Odtud táhli, aniž by jim kým bylo bráněnc do okresu XVIII, (Währingu), kde méla se ko nati dnes členská schůze odbočky Komenského o které se Měmci dověděli. Na cestě přepadli každého česky mluvícího člověka za nestálého řevu »Pryč s Čechy . »Vybijme tu pakáž z Vídně«, » Pryě s českými školami z Vídně« a pod V XVIII. okresu ve spolkové mistnost sedělo tou dobou několik členů výboru » Ko menského« při poradě. Dověděli se však za včas co je čeká a opustili místnost.

Němec Čecho Bartoňův Komenský Měmec Vídeň Alserovska třída Čechy ko Wach be Rhein

15 article

Německá luza vtrhla do míst- nosti, strhala se zdl všechny no- viny, nápisy a odznaky, svrhla z podstavce poprsí Komenského, po- lila je pivem, poplivala a na padrt roztlonkla !!! Když orgie v místnosti byly skončeny, táh dav, posllen různými elementy předměstskými. do německo-nacionální mistnosti v Hernalsu kde konána byla protičeská schůze. Po celou cestu fvány opětně vel ko německé písně zeela nerušeně a provo lávány potupné a výhrůžné výkřiky n Čechy. Čásť Němců zůstala v XVIII. okresu aby byla pohotově pro případ, že by Č echove přece bodlali spolkovou schůzi konati. Jak již zmíněno, jest nejvýznačnějším mo mentem dnešního řádění Němců, že byli pone- cháni úplně nerušeně a že policie nepod nikla ani nejmenšího, aby jeji ch řádění učinila přítrž. Toto chován policie vyvolalo pravé zděšení mezi Čechy vídeňskými, neboť jsou obavy, že kravaly bu- dou vždy horší a nutno říci, že Čechové nejsou již ani v soukromi jisti svými životy a majotkem. Dnešní „Ostdeutsche Rundschau“ má zase tučnými písmenami výzvu ke zmaření spolkov schůze Komenského v XVI. okrese. Tato schůze nebyla vůbec nikde oznámena ani na úřadě, po- V drobném prodejit ranní čislo o sobě večerni . . za dh Ve fliálkách na venkově ranní číslo . . . . . . večerni . . . . . . 5 k lnseráty plati se hotově napřed. Předplaceni a inserty přijíma administrace v Marianské ul., a Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a expedlce „Národních Listů“ Rukopisy se nevraceji

Komenský Němec Čecho Čechy

16 article

něvadž se jedná o pouhou schůzi spolkovou Jest toliko zjištěno, že včera byla schůze ozná- mena „Vídeňskému Denníku“, ale zpráva ne- byla z pochopitelných důvodů uveřejněna. Vzdor tomu však redakce „Ostdeut. Rundschau“ se o schůzi dověděla a nebylo to jinak možno, nežli prozrazením telefonickéh rozhovoru. Jest ostatně známo, že předseda „Volks ratu“ veřejně přiznal, že Němci poslcu- chají na telegrafickém úřadě české bovory dávají zprávy německému „Volksratu“ o če- ských podnicích. Jest již jenom otázkou, kam se za takových asijských poměrů v hlavním městě říše dospěje? S několika stran bylo dnes voláno na úřad o pomoc a ochranu pro české místnosti. Bylo všude odpověděno vyhýbavě. V českém mini- sterstvu krajanském vůbec se nikdo neozval . .. Z Vídně, 12. srpna. (O 1/411.) K dnešním demonstracím sděluje se, že předčily rozsahem a výtržnostmi všechny předešlé. Tou dobou řádí Němci ještě v místnosti odbočky Komenského v XVIII. okresu v Schulgasse, kde oslavují své vítězství. Celé zařízení místnosti jest demolo- váno, všechny obrazy roztřiskány a strženy. Po- licie chtěla jednu chvíli demonstranty z ulice zatlačiti, ale pak je nechala klidně zuřiti.

Němec Komenský Vídeň Schulgass

17 article

Němci prohlašují, že ode dneška ve- čer co večer budou pokračovati v protičeském křižáckém tažení. V Kreuzgasse v XVIII. okresu zbili před půl hodinou německo-nacionální vý- rostci dva české hochy asi 7—8leté do krvava. Scéna vyvolala největší vzrušení a slušnější Němci postavili se proti německým násilnikům a také na místě je vyplatili Počet demonstrantů ve Währingu, kteří se rekrutovali hlavně z členů omladiny spolku „Ostmarky“ a kteří dostali posilu zejména ze VI. a VII. okresu, činil přes 3000. Demonstrace trvaly pozdě do noci. V Praze už dávno by byly vyvěšeny výstrahy — zde ani muk, ač předem se každé demonstrace ohlašují tiskem, který bez závady prochází censurou.

Němec Praha

18 article Německé přípravy proti českému výletu do Vachavy.

Německé přípravy proti českému výletu do Vachavy. Z Vídně, 12. srpna. »N. Fr. Pr.« zuří nad dnešním projevem vládního »Frmdblattu«, dle něhož není příčiny český výlet do Vachavy za- kázati. Liberální list nazývá výlet Čechů drzým frivolním Němei prý se naučili, že v národnost- ním boji nemohou čekati na pómoc žádné vlády. Prý jest za těžko s timto kommuniqué věsti politiekou debatu, jakou ukládají dobré mravy. Němci ve svém boji mohou spoléhati jenom na sebe a vlastní pomoe. Jednání politiekých úřadů nepřispěje prý k národnostnímu smíru a nezlepší prý postavení Němců. A tak dále. Proč by měly úřady zlepšovati postuvenl Němců, není nikomu známo. Čeho se však Če- chové mohou v Melku naditi, toho dokladem jest, že německé listy páčí již počet Němeů, kteří se do Melku v neděli sjedou, na 10.000 osob. Protože však Némci zvěděli, že do Melku hodlají přijíti také čeští dělníci z okolí Sv. Hyppolitu, Bo- dovy a Amtsslättenu i odjinud, poslal zemský poslanec Pittner telegram místodržiteli, ve kte-

Frmdblatta Čecho Němec Melek Hyppolit Bo Pittner Vídeň Francie

19 title

FEUILLETON.

20 title

Literatura.

21 article Revoluění živel v slovanské beletrii.

Revoluění živel v slovanské beletrii. O Areybaševově »Saninu«, nedávno v českém překladě vydaném, bylo většinou ci- zích i domácích referentů konstatováno, že jako román znamená projev porevoluční, po případě protirevoluční a jím že v ruské beletrii éra a revolučními látkuvými náměty zatím končí Nelze upřít že tato chvilková reakce, zname- najíc jisté vystřídání společenské nálady a v pří- čině politické jsouc příznakem myšlénkového vystřízlivění, může v svých bezprostředních dů- sledcích přiněst i dobré ovoce. Tím více, čím nebezpečněji t. zv. revoluční povidka, revoluční drama i revoluční verše stávaly se na Rusi v poslední době už literární módou a pouhým prováděním variantů na totéž základní thema, sociálními poměry vynesené právě na povrch veřejnosti i žurnalistikou nejčastěji přetřásané, tedy i redakcemi tlustých žurnálů a oficielními nakladatelstvími hojně vyhledávané. Tomu, kdo soudobý vývoj slovanských nových písemnictví sleduje soustavně a kdo nevystupuje v nich snad jednou za rok pohostinsku referátkem v tý- denniku, už od několika let bylo jasno, že reakce ve výběru časového baletristického sujetu v Rusku přijít musila a že hrozicí koketování s revoluci- onářskou módností, při níž skutečné umění lite- rární ustupovalo z pravidla hodně do pozadl, nemohlo se už protahovat do budoucna. Reakce přišla a nemajíc zatím ještě, jako snad žádný opravdu přechodný zjev v literatuře, v »Saninu« pravého uměleckého vyjádření, může platit za směrodatné heslo k obratu. A možnost tohoto obratu vitáme přes sebe četnější opáčná mínění domácích »odborníků« slovanských co nej- upřímněji.

Rus Rusko

22 article

Revoluční themata velkými tvůrčími uměle nebyla vůbec nikdy zvlášt vyhledávána a ve svělových literaturách najdeme jejich beletristi- okých zpracování pramálo. Naopak, opravdové vážné umění se revolučním námětům do značné míry vždycky vyhýbalo, vidouc v nich přília mnoho ideové chaotičnosti, neujasněnosti smě- rové i náladového vzruchu a nemohouc jim ne- přiznat jisté chvilkové přechodnosti nebo aspoň protivývojové nestálosti. Snad jediné dra m ze všech beletristických oborů pracovních k nim občas sáhlo a vyvážilo z jejich dějové rušnosti z pestrého křížení jejich zájmů účinné umělecké dilo. Za to velké veršované epos i prósou psaný román obracel se k nim jen výjimečně. Pouze jednou francouzský Viktor Hugo nádherným rozmachem své jinak nevelké schopnosti epické vytvořil na ně jakoby barevnou fresku v obšírné skladbě nadepsané »Devadesát tři« a jedenkrát toliko geniální společenský pozorovatel Balza zastavil se u nich svými »Chouany«. Jinak dějiny moderní literatury francouzské vykazují jen málo tvůrčích duchů a praskrovně uměleckých děl in- spirovaných látkami i déji bouřlivě revolučními. jež pro vědomě tvořicího a ideově uzákoněného umělce měly pokaždé nebezpečí poměrně male soustředěnosti. Stejný výslední dojem máme při studiu všech ostatních evropských písemnictví mimo okruh tohoto faktu nevybočují mnoho ani literatury slovanské Proto bylo dost výjimeč- ným zjevem nápadné množství revolučních novell i povídek, s nimiž se najednou před několika roky vyhrnuli nejmódnější autoři ruští, mezi je- jichž beletristickými pracemi už dnes převážné většině připisuje se význam pouhých uměleckých efemer a nanejvýš společensky politických si gnálů, i při dávné těsné spojitosti umění s ži votem na Rusi dost přechodných a umělecky neplodných.

Hugo

23 article

Poláci ve svém dějinném vývoji politickém i sociálním zažili celou řadu stejně významných revolučních otřesů a několik hotových tragedií, ale z domácích belletristů umělecky nedotkl se jieh posud skoro nikdo. Ani z revoluční martyrologie porozborové, tolik bohaté na vděčnou románo- vou látku a ideově tak zajímavé, nezrodilo se ještě opravdu velké umělecké dílo. Rozvlekle fabulistní romány Kraszewského o roce 1863 na uměleckou skladbu nároků totiž nečiní a ne- mohly by za ni být pokládány ani přes všecku historiekou pietu k autorovým literárním záslu- hám. Teprve Stefan Žeromski, jehož ge niální třídilné »Popely« v českém překladě uve řejňuje právě románová příloha t. l., se k ni belletri- sticky obrátil a vyňal z ní několik episodických fragmentů, pojatých i zpracovaných na pravá arcidilka svého druhu. Stačí jmenovati jen poslední z nich, nazvané »Echa lesne« (Krakov 1908) a podané jako hluboce vzrušující, třebas jinak prostinká tragedie povinnosti, jako ponuré a dějově ukrutné drama, kde bratr stojí proti hratru i je prolévána příbuzenská krev v zuřivém konfliktu... A téměř současně Bartkiewi cz z těch krvavě zoufanlivých motivů, poutajícíe se k nešťastnému polskému povstání, vyvážil vděčnou látku pro svou jadrnou i hrdě mužnou prósu: »63« (zařaděnou do sblrky » Slabe serca«.

Polák Kraszewský Žeromski Popel Krakov

24 article

Varšava 1908), prostou vší citlivůstkářské sen- timentality, vzdálenou jakékoli starovlastenecké frásovitosti a bolestně pravdivou. Ale při tom Žeromski ani Barikiewicz a mimo ně nikdo jiný nedal polské původní beletrii posud díla, které by objalo celost, plnou šířku a vlastní ži- votní podstatu oně památné epochy, nebo jež by ve velkých rozměrech svého ideového založení na dějinném pozadl jejím bylo opřeno. Stejně jiný revoluční rok (1831), ba ani revoluční hnutí posledních let nezplodilo díla, v němž by se národní současnost obrážela se všemi svými podstatnými složkami jako v zrcadle. V předrevoluční éru, v doby, jež byly bez- prostřední průpravou nedávného výbuchu, sáhl pro látku k svému novému románu (Jaskólka, druhé vyd. ve Varšavě 1909) G. Danilo v- ski, chtěje podat uměleckou reprodukci jejích typu, ducha i nálady. Talent jeho, převážně ly- rický, nemá však onoho epického rozmachua oné psychologické schopnosti oživovat davy jichž k tak složitému úkolu nutně jest třeba.

Jaskólka Varšava

25 article

Odtud zdařilo se mu jen nakreslit nádherné typy fanatiků revoluce, oněch obětavých mučedníků ideje, pro něž cítí tak mohutnou sympatii, že jest odhodlán vidět v nich pouze světlé stránky a jasné barvy. Proto jeho práce je jednostranně skreslenou galerií postav, ne obrazem ruchu, je- hož jsou ony lidskými představiteli a ne sytým výrazem doby, jejíž nositele představují. Kol dvojice jaskólek, předpovídajících příchod lepši vesny, druží se tu dlouhá serie „podzemních“ činitelů, jednostranně karakterisovaných. Nejhlouběji v ten svět, sám o sobě uza- vřený a jdoucí daleko mimo vřavu denního života, sáhl Wacl. Sieroszew ski. On jediný — vedle Reymonta, jenž s intenei opravdu geniální dovedl vytvořit mistrovský typ bohatýra-vraha v povídce »Zabil jsem« — s nádhernou objektivností, se vzáenou uměle- ckou prozíravosti i silou tvůrčí pronikl až n

Reymont

26 article

dno psychologie oněch pro ideu ze společnost vyvržených jednotlivců a z jejich rozstřiklých revolučních prvků vybudoval krásnou syntesu. Revoluční hnutí posledních let nezůstale tedy bez vlivu na polskou uméleckou tvorbu. Jest to jasným dokladem jejího bezprostředního svazku s životem a snahy po hledání a tvořen nových syntes. Stanou-li se dojmy a zkušenost těchto posledních let záhy předmětem beletristi- ckých zpracování, jest posud otázkou, poněvadž dnešnímu umění k plnému objeti jejich látkové mnohostrannosti schází potřebná časová vzdá- jenost. Co se naší české belletrie a jejího vztabu k revolučním thematům týče, není v tom směru o mnoho bohatší, majíc až posud jen několik málo praci látkově čerpaných z bouřli- vého roku 1848, ale ani jeho složitého ovzduší národně společenského i politického v plném rozsahu nevyjadřujíc. Poměrně nejvíce se jím v románové formě zabývali J. Klecanda a Jakub Arbes.

J Klecanda Arbes

27 article

První věnoval mu svou nejobšírnější bele- tristickou skladbu »Bludičky«, načrtav v ní osudy tajného revolučního sdružení pražského, jeho politický i národní program, v celku dost mlbavý i neujasněný, poměr jeho češství k vše- slovanské otázce i k ostatní Evropě a konečný nezdar jeho snah i agilaci. Arbes zas hlavně v »Messiáši« na základě podrobného studia za- býval se kulturně společenskými i sociálnímí problemy, týkajícími se hnutí z posledních leo čtyřicštých v minulém věku. Episodně vrátil se na tuto vděčnou látkovou půdu ještě několikrán ve svých romanetech. (Barikádnici, Sivooký dé- mon, Ukřižovaná), ale jejího bohatého materiálu už rovněž nevyčerpal. A co na tomto poli vy- konali jiní soudobí domácí beletristé, jsou po většině pouhé trosky a jen dějové episody nebo románové výplně. Ještě nejvíce se u několika partií z něho zastavili Jos. Holeček v jednom svazku svých jihočeských »Našich«, F. X. Svo- boda v »Rozkvětu« se thematu jen lehce do- tekl a podobným jen jaksi letmým způsobem zavadilo o ně snad ještě několik jiných bele- tristů tu i tam v nějaké přiběhové episodce, jako dobový celek nebyl však rok 1848 prostu- dován dosud žádným naším románopiscem. Slovanské literatury v beletristickém zpra- cování revolučního námětu nejsou tedy pod- statně před ani za ostatními literaturami evrop- skými a není celkem čeho litovat, neboť v re- volučním thematu vždy tkví pro beletristu ne- bezpečí uměleckého sploštění a možného sesen- sačnění aspoň látkového, když ne čistě ideového.

Arbes Holeček Svo Evropa

28 article

Naše knihy

29 article

* Jose! Lamač, O slaročeských můrách polních. I., II. (Otisk z výr. zprávy české reálky na Male straně v Praze za r. 19.18 a 1909). Ve skromném rámci programového pojednání tají se práce pozoruhodná, jíž by bylo přáti především širší publicity. Spisovatel, který, tuším, poprvé vstoupil na kolbiště veřejné, uvedl se velmi čestně prací touto, která má cenu trvalou. Metrologie česká se zřením k měrám polním byla dosud málo vzdělávána a spis A. Müdlera z Mildenberka, Grundsteuergeschichte des Königreiches Bömen seit der Urzeit bis zu Gegenwart (Praha, 1883) nedostatkem historické akribie do spletitě otázky vnesl zmatek ještě větší, jakkoli slavovské berniciví bylo na plošných měrách staročeských založeno. Pan Lamač vede si způsobem methodickým zkoumaje a třidě nemnohé údaje pra- menné, zvláště důležitou zprávu Hájkovu, a především obírá se povahou staročeského lána, v němž shle- dáva původní míru slovanskou. Od XIII st. měří se u nás na lány dle způsobu domácího, vedle čehož vyskytuje se i německý lán, přinesený přístěhovalci. Lán český, pravděpodobně r. 1268 ustanovenýa 64 jiter neba strychů držicí, zůstal zemským lánem až do r. 1764, do zavedení měr dolnorakouských. Různost jeho s lánem německým, klerý se skládal ze 30 jiter t. j. z popluží, k jehož vzdělání spřeží dobytka bylo potřebí práce 30 dnů, jest zřejmá; lán německý i český podmíněny jsou různosti půdy.

Lamač A Müdler Hájkův Jos Mala Praha Mildenberk Lány z Gegenwart

30 article

Proto jito české, téměř stejně veliké s římským, jest mnohem — téměř o celou polovici — menší jitra německého. Ale pozdějí užívalo se u nás vedle nor- málního lánu zemského čtyř jiných druhů lánů, které zove Hájek lánem selským (o 60 str.), panským, kněžským, královským (o 72 str.). ve skutečnosti yskytovaly se ještě lány o 82 až 85, ba i o 92 str. Prof. Lamač vysvětiuje rozdíl tento, jejž doklada i svědectvím listin, neslejnou povahou půdy; na pozemky lepší bylo lze síti řidčeji než na pozemky méně úrodné a tak různil se lán sice dle povahy půdy velikostí, nikoli ale výsevem. Panstvo ponecha- valo sobě při osazování právem zákupným pozemký lepší, lány jeho byly tudiž prostornější, a poddanému usedliku připadly pozemky nejchudší, které bylo nutno hustě osívali, tudiž byl lán selský nejmenší. Lán zemský dělil se na 64 str. a 192 provazcí. Výsledek práce páně Lamačovy ukazuje jasně, že veškera hospodářská soustava česká spočívala až do XVIII. stol. na domácích slovanských základech. Importovaný lán německý, dělící se na jitra o veli- kosti dvou strychů, jest u nás pramálo znám a také v Německu řidce se vyskytuje. Prot. Lamač domnívá se z toho, že tento německý lán jest pouhým při- spůsobením lánu českému. Kutturní samostatnos

Hájek profesor Lamač Lamačův Prot Lány Německo