Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

12. srpna 1903. Cislo 221.

středu; 3. neschvaluje systematické snahy, které zastupuje zejmena »Köln. Volksztg «, aby se příliš jednostranným zdůrazňováním politického a interkonfesijního charakteru stíral skutečný charakter centra a 4. rovněž neschvaluje ten- denci, aby se široké obory moderního kultur- ního života s vylončením katolického světového názoru stávaly stále více interkonfe šijními. Boje u Melilly. Kromě malých potýček mezi zásobovaeím sbory a Maročany neudály se vážnější srážky Očekává se brzká ofensiva španělských tlup. Z Tangeru se oznamuje, že Maročané. vraeujíeí se ze žní, ve velkých zástupsch tábnou do Tangeru, kde se zásobují zbraněmi, aniž jim v tom policie překáží a ubtrají se do země bojujících Riffd. Rovněž z Alžíru ubírají se zástupy domorodců ukončivších polní práce, v Tangeru se ozbrojují a táhnou na po- moc Kabylům. Z Madridu, 11. srpna (K. k.) Z Penonu se oznamuje: K 1. hod. ranní donutily španělské baterie nepřilele, aby zastavil palbu a odtáhl s velkými ztrátami mrivých a raněných. Španě- lové nemají žádných ztrál. Při rozednění za- hájil opět nepřitel palbu z ručnic a střílel na místa, která dají se nejanáze poškoditi a která dobře zná. táma sk po

Siluace ve Španělsku Ve Š anělsku přes všechno krveprolití vlád- ních vojsk, ukrutně potlačujících povstání, není dosud klidno. Vláda nařídila, aby několik oddě lení pěchoty a jízdy konalo hlídky v provincifel Barceloně a Geroně. Těž železnice jsou přesně střeženy. Z venkova dopravuji se četní zatčení Mnoho raněných umírá v nemocnicích. Ohlášené stávky v Katalonii nevypukly. Ministr vnitra ujšťuje, že jakmile bude kliď obnoven, přestane též zrušení ústavních záruk, V Bareeloně opět panují obavy- Děsud všsk neudálo se nie vážného. Děl níci jsou rozčileni pro neobyčejné zatýkání, bylo jich neméně jak 700 dopraveno do vězení- Devět republikánských lisl bylo potlačeno, ně- kolik klubů uzavřeno. Generální kapitán vel teď 12.000 mužů. Vydal manifest, jímž brozí výtržníkům nejpřisnějšími tresty. Podle této proklamace bude každý, kdo bude přistižen při žhářství, nebo jiném násilném skutku, na místě zastřelen. Toto drakonické na- řízení je bezpochyby ve spojení s obavami před výbuchem nových bouří. Dosud je všude klid. Byla učiněna největší bezpečnosiní opatření- Všecky strategické body města jsou vojansky obsazeny. Na hlavních ulicích koná jízda hlidky. Veškeré zbraně, nalézající se ještě v obchodech se zbranemi, musely být odevzdány do arsenálu. Létací sbory probihají v provinciích, odkud se dopravují čelní zatčení. Londýnské zprávy z Barcelony oznamují že sitnace se zdála opětně povážlivou následkem ohlášení generální stávky, ale energická prokla- mace generálního kapitána mysli ochladila. Není však vyloučeno, že k stávce dojde později. Sta obležení v Katslonii nebude tak brzo zrušen- Stav je dosud kritický. Celé zástupy zatčených putují na pevnesť Monjuích. n t

Evropská intervence v kretské otázce. Situace na blízkém Východě je dosud ne- jistá. Oficiální odpověď athénské vlády na ture- ckou notu byla stylisována velmi zdrželivě jak již sdéleno, v tom smyslu, že Řecko při veškeré loyalitě ponechává vyřizení kretské otázky ochranným moenostem, záleži nyní jen na tom, zdali catihradský kabinet vzbledem k válečné náladě v zemi bude s to, způsobii smírné rozřešení. V Kaneji ačinili tamní generální konaulové evropšti kretské vládě vážné rozklady, aby svou neústupností v záležitosti praporů nezhoršovala situaci a vztýčením řecké vlajky v přístavu ne- způsobila konflíkt. Kretská vláda vyžádalas čtyřdenní lhůtu, až se sejde poradný sbor ostrova, jenž o věci rozhodne. Francouzská vláda hodlá prý navrhnouti, aby také Německo a Rakousko bylo pozváno, súčastniti se s ochrannými mocnostmi řešení kretské otázky. Záslupci velmoci mají se pak snažiti, aby přiměli Krétu k úplné povolnost v otázce praporů a zároven vyložiti Portě, že

stavby a černá studeň na pokraji hradiště svrchovaně zajímavá. A stará zřícenina vodárny na skále (Libu- šina lázeň) už dávno měla býti zabezpečena proti zhoubné moci povětrnosti. Kromě toho jest zde z míry zajímavá ka- menná stavba, zapuštěná v zemi a rovněž náspem přikryta na způsob kasamat, která dosud byla skladištěm ledku a mezí lidem zvána jest „skalní sklepy“. Kolik jest pravdy na tom, pov nám doba pozdější, až omítka této budovy bude otlučena a silná, zvýšená podlaha (z trámů) vy- trhána. Jinak jest na hradišti dosti kamenných zá- kladů skorem na povrchu — jen pod slabou vrstvou země. Starý obraz Vyšehradu (z 18. stol. v zem. museu) zobrazuje hradiště v těchto místech bo rovicemi zarostlé (pohled z Královské louky) Vedle nových arkád v proboštské zahradě jest ještě jeden starý dům z 16. stol., bývale to letní sídlo pražské rodiny v Löwen- machtu (v Celetné ul.), pozdlější to staré pro boštství vyšehradské. 1 kapitulní dvorec má bu dovy staré a kaplanka vedle nynější kaple Ma rianské přestavěna jest z bývalé kostnice na hřbitově sv. Jana Stěstí.

Toto jest — stručně-li si vedeme — výčet všech dosavadních starých staveb na Vyšehradě. — Zalesněte starý Vyšehrad — když i ne pro památku starobylou, tedy pro zdravil Se všech stran kolem Vyšehradu vyrůstá již moře domů a s matičkou Prahou slévá se již v organický celek, jemuž jest nezbytně třeba očištěného vzduchu a lesních (nebo aspoň sa- dových) plic. Vyšehrad jest přímo stvořen k úko- lu tomuto a královská naše Praha získala by tím vzácný skvost, jímž by se nemohlo pochlu- biti žádné jiné město na světě — skvost samá zajímavost a pieta ke starým, zašlým dobám vlastního národa. nalehavě doporučuje se blahovolné vyšetření politi- ckých i administrativních změn na Kretě o annexe Bosny až do 27. července. Porta ostatně přede dvěma měsíci sama projevila přání, pro- jednati s ochrannými mocnostmi autonomní snahy Krety. Vyhovujíe přání velmoci, doporučuje také athénská vláda kretskému lidu vážně trpělivost Resoluce kretských notábřů vyzní v ten smysl, že v důvěře ve zdar jednání, zahájeného mezi velmocemi a Purtou a chtějíe ušetřiti řecký obchod citelné rány tureckého boykatu nebude Krela prozntím vznášeti kretské záležitosti na athěnský aeropag a hodlá také v záležitosti pra- porů říditi se radou velmocí. Takováto resoluce mohla by snad uspoko- jiti i v Cařihradě, otázkou jest pouze zdali ca- řibradské autority zastrašené brozbami válečné strany, nebudou při nastávajíeím vyjednávání o konečném statutu, jenž má býti Kretě povo- len, přilis úzkoprsými

Pruský ministr vojenství odstoupil. Šl. Einem, pruský ministr vojenství, byl dnes na svou žádost sproštěn úřadu a svěřeno mu velitelství 7. armádního sboru v Mänsteru ve Vestfálsku, kteréžto místo zaujímal generál Bernhardi. Tento měl nedávno konflikt s velite- lem jistého vestfálského pluku následkem ne- shody ve služehní záležitosti a oba byli nucen odstoupiti. Odehod generála šl. Einema nastává zeel neočekávaně, neboť posud nebylo vůbec známo. že by se chtěl vzdáti úřadní dráhy, naopak by posledně také jmenován v první řadě mezi kandidáty říšského kaneléřství. Není ovšem vy- loučeno, že náhlý odchod právě s tím nějal souvisl. Stará praxe a nový duch. (Pov, dopis „Nár. L. Ve Skopiji, 9. srpna 1909. V těchto dnech se ozvaly na západě hlasy o přijetí bulharských studentů mladotureckou stranou ve Stambulu. Evropští žurnalisté, kteř se dívají křivými okuláry na poměry v naší říši. zaznamenávají to ledabyle a naši bratří v krá- lovství srbském se znepokojili, bojíce se snad. aby jim Bulhaři neodňali místo na klínu mlado- tureckých pašů a vezírů. Zatím i ta slavnostní přivítání a řeč jistéh tureckého důstojníka jsou pouhým aktem ku toasie, kterou se naši poevropštění efendiové vynášejí před stranami. Hlubšího nějakého vý- znamu bulharská studentská výprava a její vý sledky nemají. A přímo želíme, že to srdečné a přátelské setkání nenašlo ozvěny i na poli politickém. ježto by pak přestaly krvavé bratrovražedné boje v četách, pod kterými úpi celá Makedonie.

Ačkoliv byla zavedena ústava a státní správa refermována, Bulhaři nezrušili své čety, ani se nezabránilo zuřivému arnautskému přepadá- Ještě dnes jsou na denním pořádku vraždy předních Srbů, kteří však nezanechávají msti- telů. Officiosní Srbsko ani dříve valně nepodpo- rovalo ozbrojenou akci na půdě makedonské a nyní, kdy je v Turecku prohlášena ústava a Bos- na anektována, jednoduše upustilo od každé snahy po teritoriální a nacionální expansi. Ži- vel srbský, jenž je jediným přítelem nového stavu, odevzdal se do rukou mladotureckých úřadů, douíaje, že ony jako vykonavatelé ústav- ních zákonů zachrání osobní bezpečnost i jejich kulturně-nacionální práva. Srbští vojvodové od ložili bojovnou zbraň a vrátili se do svých sídel. aby žili jako obyčejní měšťané a věrní poddani J. V. sultána. Bohužel se nevyplnily naděje srbského ná- rodu v Makedonii, ani ve Starém Srbsku. Zba- ven každé ochrany, byl vydán na pospas útoko arnautských a z části i bulharských. To doka- zují vraždy Spasiče, Gruiče, Kasabiče, za bílého dne vykonané, a vrahové přece nebyli pohnán k zodpovědnosti. A nejen to, ale tytéž úřady se chovají k Srbům, jako by zde nebyly proto aby spravedlivě jednaly a udržovaly pořádek ale aby zostuzovaly mezi národem nový stav a vyzývaly jej k odboji. Nejlepší důkaz toho je vyšetřování vraždý v Letovci. Před třemi měsíci spáchán byl v te vesnici obyčejný zločin vraždy, takový, jakých bohužel bývá v tom krají na sta. Soud zahájil vyšetřování, ale na takový způsob, že pravých vinníkův nedostal a je po zákonu nepotrestal bylo zatčeno čtrnácte Srbů a tito byli jako pode zřelí uvězněni.

Nebylo to správné, ale ani v tom by nebylo tak veliké škody, kdyby se bylo ve vyšetřování pokračovalo, aby se vyšetřil připad zmíněné vraždy, jenž by křivdu uvězněných Srhů utvrdil neb smyl. Ale vyšetřování se místo toho vyši- nulo s pravé cesty. Zločin byl spáchán za okolností, na něž se mohla navléci politická barva. Za takového „natěrače“ se nabídl Stevan Ivanov, původu bulharského, i jinak známý poběhlík. A tak z obyčejné vraždy povstalo veliké srbské spi- klenectví, jehož konce se vlekou mimo náš víla- jet (město) i hranice otomanské říše. Vznikl celý velezrádný proces, takový, jako vedou Rauich-Accurti-Tarabocchio v Chorvatsku. I náš Nastič-Ivanov mluví, jake by četi z „Tisíc a jedné noci“, zatahuje do té aféry místní srbskou organisaci i jiné činitele Srbstva. Mimo to vyhledávají se nějaké „podezřelé pro- jevy“ a odkrývají jakési fantastické hnutí. Rozumí se, že to nejde tak rychle: vyšetřo- vání se vleče a opozďuje. Mezitím obžalovani Srbové se trápí v temných kasamatech a Stevan Ivanov-Nastič makedonský, který byl pro své zločiny z Turecka vypovězen, krásně oděnýa ještě lépe vykrmený bezstarostně se procházi skopijskou čaršijí (ulicí). Ale přes všechno úsilí úřadů i lživé svě- dectví agenta-provokatéra Ivanova, jehož ve špatné činnosti podporovali nějaci jeho pomoc- níci z bulharského klubu, nemohl se najíti ani jeden opravdový důkaz proti obžalovaným,a tak jedenácte jich bylo propuštěno na svobodu, tři však byli ještě ponecháni ve vazbě v naději že se něco proti nim najde, ať je to eokolivěk. Ale to je vše komedie, a je to nedůstojné, že soud takovým způsobem zužitkuje obyčejný zločin. Kdežto by měl vinníky najiti a potre- stati, snaží se sestrojiti politickou aféru a za- vání.

plete do ní nevinné lidi. Což neví, že to může míti dalekosáhlejší následky, než si ve své krátkozrakosti myslí? My nemůžeme nikterak pochopiti, čeho chce skopijský soud aranžováním téhle komedie dosíci, nebo lépe, my to víme: chce roznftiti staré národnostní nepřátelství mezi Srby a Bul- hary. Ale zdaž je to ku prospěchu nového režimu, aby se navrátil starý stav zabí- jení nožem, denunciace a nepořádku, z něhož by měli užitek pouze ti, kteří jsou vychováni ve staroturecké škole nemorálnosti a korupce? V těchto dnech se zde zastavil na cestě známý redaktor mladotureckého listu v Solunu. V rozmluvě s ním přišli jsme i k hořejší věci. Zasl, když jsme mu průběh celé té aféry vy- světlili. — Což pak ti lidé ztratili hlavu? — prav — Zajisté, efendil — přisvědčíme a dodá- me: — Proč však se takoví lidé staví na tal zodpovědná místa?

— Což myslíte — vpadne nám do řeč Ismail efendi — že my známe všechny úřad níky? Mnoho se jich vydává za naše stoupence a tam pod rouškou se přidržují starého režimu. A jsou mezi nimi i tací, kteří jsou nám srdečně oddaní, ale nemohou pochopiti nový duch,a mezitím provádějí starou praxi. Proto se pozo- ruje v naší správě neustálenost v názorech na ústavu a zákony. Věřte, že úplný přechod ze stavu stnréha do nového vyžaduje mnoho času a strpení Proto ať si vaši bratří nezoufají a se nebouří pro postup skopijského soudu. Co on zkazí, napraví druhý. A rozloučil se s námi. My jsme nepochybovali o pravdivosti jeho slov. Právě v těchto dnech přihodil se v Plevli podobný připad. První soud uvěznil pro nějakou vraždu deset Srbů, proti nimž najal lživé svěd- ky. Když však byla dokázána stranickost roz- sudku, byl zrušen a nahražen soudem druhým. Ten po dlouhém a svědomitém líčení všech de- set osvohodil, načež oni zvolali s přítomným lidem: „Jašas'n adalet — ať žije spravedlnost!“ Dej bůh, abychom i my ve Skopiji mohl Milan Skopljanče. tak zvolati. nám

Česká výprava v Polsku. Z Čensfochovy, 11. srpna. (Zvl. telegr. „Nár Lístů“, 12 hod. 20 min. v noci.) Rozloučení s Kra- kovem bylo slavné. Za hřímnavých projevů odjel vlal do Granice. Cestou ve všech stanicích nadšeně ví- tala výpravu českou hudha a zpěv a účastníkům po dáváno kvítí. V Čenstochově uvítání na nádraží bylo velko lepé. Ohromné zástupy lidu bourlivě zdravily př chozí. Starosta dr. K. Gzož odpovědě! delší, nadšeně přijalou řečí na uvítání a pravil: „S pocitem opravdově radosti a s city vzruš nými přijeli jsme do města vašeho, jež každému srdc polskému jest tak posvátným a drahým a bude — možno-li ještě — dražším po zdařilé letošní krásné výstavě. Když J. J. kníže Štěpán Lubomirski jako před seda výstavního výboru vzletným a vroucím provo láním zval naše české průmyslníky, zaplesala Nše chna srdce česká nad víanou touto příležitosti, ne boť byl lo prvý zjev, kdy bratrský národ zval nás bychom mu hromadně předvedli ukázky ho prů- myslu a pokročilých řemesel. A dvojnásoh vítali jsme toto pozvání, ježto po- skytlo nám vzácnou příležitost, sejíli se na jedině pravé cestě ke vzájemnému poznání a bratrskému sblížení se, ku povznesení se na poli kulfurnílu zejména ku národohospodářskému osamostatnění se. jak zdůnaznil jasný kníže ve svém provolání, že ne- osvobodí nás barharské boje, ale práce, směřující k tomu cíli, bychom se sebe svrhli pouta něme- ckého průmyslu.

Národ český i polský byl národem rolnickým zemědělským. Lnuli jsme neodlučně k té drahé zem po praotci Čechovi zděděné, stejně jako vaší kmeii a šlechta k dědictví Lechovu, s láskou a pietou vzdě- lávali jsme tu hroudu naši za Přemyslů a Plastů. Však časy se změnily — doléhal na nás spo- lečný všeho Slovanstva nepřítel, ten z mozolné prá ce našeho i vašeho rolnického lidu největší mě prospěch. A tu zříme s radostí, jak u vás průmysl se vzmohl, roste a sílí, jak spějete i na tomto pol k nezávislosti a volnosti. S vděčností vítáme vaši dobrou vůli, podporovat náš průmysl, vždyť tím uskutečňuje se ona krásná idea sblížení národů slovanských, když navzájem bu deme se podporovati na poli kulturním a hospo Když se poznáme, pak se i pokocháme!“ dářskémi Jménem Národní rady české odeslán byl dne 11. srpna předsedovi výstavního komitétu, knížeti Štěpánovi Lubomirskému, v Čenstochově pří- pis tohoto znění: „Slavnému předsednictvu průmyslové a země- dělské výstavy v Čenstochově! Litují opravdu c nejživěji, že není mi možno pro úřadní povinnosti v ředitelství Zemské banky království českého při- pojiti se k významně národní výpravě do bratrské Polsky, abych shlédnouti mohl stálý rozvej polského průmyslu a zemědělství.

Lituji toho tím více, že nebude mně možno spolu s ostatními účastníky výpravy české stisknouti Vám, vzácní pánové, ruku a ujistiti Vás v srdci staroslav- ného polského království, že národ český považuje za vzácnou a mílou povinnost osvědčovati skutky své upřímné sympatie k bratrskému národu polské- mu i všem národům slovanským, sympatie, na něž máme plné právo a jež na poli kulturním i národo- hospodářském oběma nejbližším národům bratrským i všemu Slovanstvu přinesou stále větší úspěchy. Než i tak, když nelze jinak, dlíti budu, draz bratří, alespoň v duchu v přátelském kruhu Vašem a posílám Vám i celé Polsce jménem Národní rady české i jménem svým srdečný pozdrav s přáním všeho dobra. V dokonalé úctě posl. dr. Podlipný, předseda. V Praze, dne 8. srpna 1909.“ Úřadující L starostův náměstek dr. Antonín Štych zaslal k rukám předsedy výstavního výboru tuto pozdravnou depeši: „Vzpomínaje s nadšením nezapomenutelných dnů loňské výpravy národa polského k návštěvě krá- lovské Prahy a jubilejní výstavy, zasílám při pří- jezdu české výpravy na výstavu čenstochovskou jmé- nem královského našeho hlavního města nejupřím- nější pozdravy a nejvroucnější díky výkonnému vý- boru výstavnímu za skvělé a neočekávaně vřelé přijetí, jehož se našim representántům dostalo. Necht krásná výstava Vaše stane se základním kamenem pro zbudování živých a stálých styků obou našich národů na poli kullurním, obchodním, živnostenském a průmyslovém. Úřadující L. náměstek staroslův dr. Antonín Stych.

Denní zprávy. — Uherské Hradiště jest jedním z oněch moravských měst, jimž blahoslavené »dilo míru« přineslo požehnání — obnovené gorma nisace. Poměry dospěly dnes tak daleko, že brněnský pokrokový orgán mluvi — »o nutnosti prudkého očistného hnuti mezi lidmi poctivě česky smýšlejícími, aby se Uherské Hradiště dobylo konečně pro českou věc — podruhé Mohlo by se mysliti, že tento stesk jest pře- hnaným, ale pováží-li se systém, jímž se pra- cuje k tomu konci, aby se Uh. Hradi ště stalo znovu německou kořistí, nelze mu upříti jisté a to velmi povážlivé oprávněnosti. Krajský okres jest sice jedním z nejryzeji českýeh koněm, ale Uh. Hradiště jest městem eminentně úřadnickým, jeho 5137 obyvatel jest od úřad- nictva hmotně odvislo, jestiť sídlem krajského i okresního soudu, berních úřadů, komisařství finanční stráže, evidence kalastru, k čemuž při- stupuje poštovní úřadnictvo. Neučiní-li se v brzku přitrž soustavnému obsazování všech uprázdněných úřadnických míst v Uh. Hradišti německými lidmi, lze snadno uhodnouti konce.

Z 5137 obyvatel hlásilo se při posledním sčítání 937 duší k obcovací řeči německé (514 židů) a z jakých kruhů pochází tento německý, velmi pochybný živel, vidno z toho, že v městě jest německé gymnasium pro vyloučence všech možných něm. gymnasií, dále i měšťanské i obecné školy německé. Zněmčení c. k. kanceláři kdyby bylo provedeno, jest tedy stála velikým nebez- pečím pro další český vývoj Uh. Hradiště a stálou zárukou dalšího trvání německého škol- stvl, tohoto upíra obce. Hlavním centrem germa- nisačního úsilí, provozovaného úřadníky provo- katéry, json tamní berní úřady a nyní má býti i krajský soud vydán Němcům pomalu úplně v plen. Jedná se o obsazení nového místa soudního rady. Mohlo by se mysleti, žeu krajského soudu s výhradně německou agendou čtyři dosa vadní němečti radové jsou nadbyt- kem až hříšným, ale přes to vše platí již z jisté, že k německým radům Kornitzerovi, Ri- terovi, Posamentierovi, Stegmanovi přibude další Němec v osobě rady Kwiecha, takže uhersko- hradištský soud bude čltati celou tře- tinu německých votantů. Nejhorším zjevem tu jest, že vše děje se za zřejmého souhlasu městské rady a uher -hradištské staro- česko-klerikální kliky ae Sadláčkem a Stanelem v čele, ba dokonce, jak brněnský list ujišťuje, vědomím a souhlasem čestného občan uherskohradištského ministra-krajana dra. Žáčka.

Tvrzení toto jest při známé politické solidárnosti ministra-krujana dosti pravdépodobným, nepopí- ratelné jisto je však, že tvůrce moravského dílu míru nehájí této české državy na moravské Slovači s patrným výsledkem a otázkou jest, zdali se o její uhájení proti c. k. úřadnické germanisaci vůbec pokouší. Jinak by musil proti Kwiechoví položit své veto. To jsou zajisté po- měry nadmiru truchlivé a ve spolku s jinými povážlivými zjevy na Moravě opravňují obavy před obratem utěšeného českého vývoje v mě- stech z německé poroby dobytých k horšímu . .. — Křížová cesta dolnorakounkých Čschů a její krvavé stanice na costě za právem — žít jen poněkud lidským životem bez hanby odnárodnění — sledována jest účastenstvím všeho českoslovanského národa, bez. dechu hledfeího k Vídni a nejnovější fási jejího vývoje.

Vídeň, která svůj vzrůst na město bez mála dvoumilionové hlavně děkuje řece české krve z Čech i Moravy, ztrácející se v nádrži jejíbo obyvalelstva od nepamětných let beze stopy, pozbyla konečně asimilační sehopnosti částečným zastavením odnárodňovacího procesu, zbytek neztráveného českého přílivu z tisíců vzrosti na statisice a dnes není nijak přehnaným oceňo- váním skutečného populačního poměru vídeň- ského, páčí-li se česká část obyvatelstva sídel- ního města říše při nejmenším na celou čtvrtinu, t. j. 25 procent celku. Poměr tento lze sice zalhati po připadě i ofieralně, jak nasvědčuje sčítání z r. 1900, kdy z 1,648.335 obyvatelů (r. 1906 1,900 000) českou obcovaci řeč při- znalo jenom 102.974. Ale s touto lží ve vlastní hrdlo o domnělém ryzim němectvll svém německá Vídeň vystačila a utěšovala se jí jenom — až po nejnovější datum, kdy povstáním proti svým Čechům před celou Evropou manifestovala tak značnou přítomnost českého živlu, že ji po- važuje za nebezpečnou námeckému národnímu karakteru svému i karakteru provincie pod Enží.

Nebezpečí takové Videň hodlá odstraniti pro- vedením programu potření české národnosti, ve Vídni samé brzy již k půlmilionu duší se blížící, a potření takové započala prováděti fysicky i není pochyby, že nebýti policejní po- hotovosti, bylo by v neděli došlo »u polního maršála Laudona« v Hernalsu k tolika českým mrtvolám, kolik jich ze 400 Čechů nadělati dovede 8000 Mallikových vrahů. Heslem všech videňských Němců bez rozdílu stran jest dnes: — zmizení české národnosti z obvodu města Vídně, zákaz života půlmilionové české menšině, největšímu společenstvu českému, v jednom městě pohromadě zijícímu, většímu než budouci Velká Praha! Je to možno? Není jiného prostředku k tomu, než jediného a ten jest vyloučen z oboru možnosti: vyhnání anebo snad dokonce — vy- vraždění vídeňských a dolnorakouských Čechůl

Jest pravda, vídeňští vůdcově a davy luzy jim oddané tváři se, jakoby chtěli přikročifi k ně- čemu podobnému, ale to jest jenom svědeetvím jieh bezradného zoufalství. Kronika českého vývoje ve Vídni začala se psáti kryt již před lety, ale zjevy, jaké by rozpoutati musilo každé provádění známých přípovědí vídeňských Němců, proléváním krve hodlajících napravovati národ- nostní číslice vídeňské, nezůstaly by omezeny jenom na arcivévodství pod Enží. Nebudeme malovati důsledky vídeňského momsenismu, neboť celý svět přece pochopí jako přirozenou věc, že českému národu nemůže býti a ne- zůstane také lhostejným osud vídeňské čtrnáetiny jeho úhrnu. Konečně pak doufáme, že zůstane při episodách, kteréž svou hanebností ukázaly, že ani stalutý příliv české krve nebyl s to pře- konati a zjemniti barbarství původního živlu vídeňského. Státní moc, která dovedla v Praze vztýčiti šibenici na ochranu »starobylých« bur- šáckéch stanov, dovede snad uchrániti životy českých tisíců ve Vídní a Dol. Rukousích, jichž pouhá existence jest provokaci vídeňských při- stušníků národa, o jehož povaze napsal Hermann Bahr v úterním feuilletonu »N. Fr. Pressee

(témž čísle, jež obsahovalo celou stranu štvaní proti vídeňským Čechům !) tuto větu: »Klidně seděti na svém místě, celý svět objímati a při tom strpěti, aby soused na nejbližším místě svět zase docela po svém objímal, to máme my před jinými, to jest německé!« Vlastní list Bahrův nevědomky přidal k této německosti ilustraci, jak náleží povedenou! — Německá noblesa. Jistý vynikající zá- stupce zámořského učení vysokého, zúčastnivší se nedávných jubilejních slavností lipské univer- sity, vypravoval úžasné podrobnosti o beztakt- nosti a neomalenosti, jakou projevili Němci ve svém pohostinstvi vůči cizím učencům. Jak známo, měla tato slavnost více chauvinistický nežli kulturní ráz a Němei neoslavovali tak pa- mátku 500letého založení vysoké školy lipské, jako spíše upomínku na pověstný exodus z uni- versity pražské, Husem očištěné. Nade všechny representanty světové vědy vítali nadšeně ně- kolik pražských floutků v cereviskách, kteří svými alkoholem zbarvenými lícemi dokazovali,

jak statečně v Praze pracují pro udržení ně- mecké državy. Při všech ceremoniích a banke- tech lipských slavností udály se věci, jež mohou ve vzdělaném světě vzbuditi jen úžas a po- směch. Zástupei německých universit měli vždy přednost, teprve za nimi byli na řadě profesoři francouzští, angličtí, italští, američtí atd. Kdežto v každé civilisované zemi má host první místo, lipští Němci, učení profesoři i bodří filistři ne- mají neprostší cit slušnosti a zdvořilosti. Cizích hostí bylo hodně, přišli 4 zástupci z Anglie, 5 ze Skotska, 2 z Walesu, 1 z Irska, několik z anglických kolonií a rovněž dostavili se učenci z nejrůznějších vysokých učilišť evropských. Když přijímal král saský hold deputací, šli nejdříve zástupci všech německých universit, za nimi teprve směli se majestátu poklonit učencí cízo- zemšti. Kantor nejposlednější provinciální uni- versity německé měl přednost před vyslancem staroslavného učení oxfordského! Totéž se opa- kovalo při banketu, jemuž byl přitomen král.

Němci zasedli u čestné tabule a cizozem- cům bylstranou vykázán zvíáštnl stůl! V každé jiné zemi, i na Balkáně, kde se nehonosí nejpovznešenější kulturou, by dali hostu přední místo. Též na hostině, pořádané na hradě v Míšni, zasedli němečtí profesoři s králem ve velkém rytiřském sále, kdežto cizo- zemeům byla vykázána vedlejší podřízená míst- nost. Pro cizozemské učence, z nichž mnozí zavítali do Lipska s velkými ilusemi o německé osvětě a mravu, byly tyto události velmi po- učně. Kdo žije v tak blízkém sousedství s ušlechtilou ragou germánskou jako my, toho ovšem podobné zjevy nepřekvapí. — České předslavení »Madame Sans- Gůne« ve Vídni. Z Vídně vypravují němeské listy tuto historku: »Vídeňšti Češi zamýšleli to- hoto léta česká divadelní představení ve pro- spěch Komenského a při jednom z nich měla česká herečka pí. Laudová od českého divadlav Praze vystoupiti jako mdme. Sans-Géne ve stejno- jmenném kuse. Poněvadž však Dentaches Volks- theater jediné má provozovací právo této hry pro Vídeň, dostavily se před 14 dny dvě dámy ze spolku »Komenský« k ředitelství německého lidového divadlavse zedost opovotenrsku pro- vozování »Madame Sans-Gěne«. Na podporu své žádosti předlužily dopis ministra orby dra Bráfa. Ředitelství divadla odepřelo však povolenía odeslalo dopis ministra dra. Bráfa zmíněným damám zpět neotevřený.« — Z kruhů lékařských. Pan MUDr. Zikmund Jauke, lázeňský lékař v Luhačovicicil, zahájl opět po své oční chorobě samostatně lázeňskou praxi.

— Úmrtí. Dne 10. t. m. zemřela v Jil vém pí. Aloisie Skratová, choť ředitele okresní kanceláře. Pohřeb koná se 13 t. m o 3 hod odpol. v Jílovém na hřbitov k Božímo Tělu. — Dne 11. srpna zemřela na Kladně paní Betiy Týfová, roz. Farbmacherová. Pohřeb koná se v pátek dne 13. srpna o 4 hod. odp. z domu smutku v Huťské ulici čís. 269 do rodinné hrobky na hřbitově kladenském. — Anglický král v Marlanských Lázních.z Chebu, 11. srpna. (K. k.) Král Eduard přibyl sem dnes odpoledne ve 4 hod. 35 min. z Norimberka odjel ihned automobilem incognito do Marianských Lázní, kam přibyl o 5 hod. 45 min. K uvítání jeho dostavili se k hotelu »Weimar« angiický velevyslanee s chotí, okresní bejtman princ Liechtenstein, starosta Reiniger, náměstek starosty Robritius, městský poli- cejní rada Rauscher, prelát Helmer, převor Köhler, inspektor zřídel Würfel, velitel lázeňského ústavu, korvetní kapítán šl. Frankl a velitel četnictva nad- poručík Maly. Král byl v nejlepší náladě a oslovil dostavivší se osoby. Okresnímu bejímanovi princi Liechtensteinovi sdělil král Eduard, že se velice těší, že mohl opětně zavítati do Marianských Lázní. V průvodu králově nalezají se kapitán Seymour, Hon. Fontescue, plukovník Fr. Pensonby a sir Gre- wille. — Svýcarský president dr. Deucher přibyl de Karlových Varů na léčení. — Americký konsul Mr. Britaln a američií Češl návštěvou v Plzni. Z Plzně se nám píše: Včera dne 10. srpna měli zde na V. dělnicko živnostensko- hospodářské výstavě američtí Češí, meškající právě v západních Čechách přátelské dostaveníčko, ke kte- rému přibyl z Prahy americký konsu! Mr. Britam. Vzácné hosty uvítal na nádraží říšský poslanec pan Gustav Haberman. Z nádraží šli všichni navštívit Měsťanský pivovar, potom následovala prohlídka města, načež odebrala se společnost na výstaviště.

Po uvilání, jež česky pronesl p. Halík a ang icky p. red. Šašek, prohlédlí si hosté se zájmem vý- stavu, o které pochvalně se vyjádřili, načež při kon- certě ztrávili ve velkém restauračním paviloně něko- lik hodin v přátelském rozhovoru. Mr. Britainovi, jenž nucen byl opustiti Plzeň před večerem, zaslán byl děkovný přátelský telegram. V pozdních hodinach večerních rozloučili se všichni s Plzní. — Vojenská oslava císatských narozenin. Ti- sková kancelář sděluje v Prahy: U příležitosti naro- zenin panovníkových budou dne 18. srpna t. r. slou- ženy slavnostní polní bohoslužby za příznivého po- časí v 8 hodin ráno na cvičišti u invalidovny. K bohoslužbám budou pozvání všichni v Praze by- dlící neaktivní generálové, štábní a vyšší důstojníci a vojenští úřadníci. Za nepříznivého počasí slouženv budou slavnostní bohoslužby v těchto kostelích: V9 hodin donol. v metropolitním chrámu sv. Víta na Hradčanech. V 9 hod. dopoledne ve chrámě sv. Sal- vatora na Starém městě a konečně v 8 hod. ráno v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech pro pěší školu kadetní. K polním boboslužbám na cei- čišti u invalidovny obdrží vstupenky přislušníci dů- stojuíků (vojenských úřadníků) u místního velitelství. — Zemský výbor království českého projednal v sezení, včera za předsednictví nejvyššího maršálka zemského Ferdinanda prince Lobkovice konaném, dle oliciální zprávy vedle jiných i následující zá- ležitosti: Z reterátu náhr. přís. Chaloupky (za- stupujícího přis. Ždárského): Potvrzeno jmenování provisorního obvodního lékaře dra. Václava Svobody v Kumžaku. — Z referátu náhr. přís. Dvořá ks (zastupujícího náhr. přís. dra. Pinkasa): V obecních