Příloha k číslu 236. ročníku IV. roku 1900.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200-II Netrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vzdy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 5 hodin 8 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 54 minuty večer.

ULICKt

KAl

Pondělí:

Sv. Josefa Kalasantia. v chrámu Páně Čtyřicetihodinná pobožnost u sv. Gottharda v Bubenči od 25.—28. t. m. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně. . . .. 8.40 čtvrtletně . .. K 38.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie. Belgie a Anglie: čtyrtletně . .. K 13.20 celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace 1126.

Tábor lidu na Dobeníně. (Původní zpráva »Kat. Listů«.) Lk. Velikolepá byla včerejší manifestace lidu z Podkrkonoší, velikolepá svou ohromnou účastí, ne- boť počtem jest to druhý tábor z dosud pořádaných. Na památném Dobeníně u Václavic sešlo a sjelo se včera ke 40.000 osob různého povolání a stavu z ši- roka daleka, aby tu protestovaly proti státníkům Ra- kouska, toho Rakouska, za něž na tomže místě před 34 lety vylévali krev svou synové — vojáci z českých matek rodilí. Za nádherné pohody babího léta byla nálada všech účastníků slavnostní — neslyť se řeči všech téměř řečníků tonem přiměřeným této náladě smíru mezi všemi stranami státoprávními. Tisíce účastníků naslouchalo vývodům řečníků a souhlasilo s nimi — vše jevilo touhu po smíru a klidu, touhu oprávněnou po úpravě rozháraných politických a hospodářských poměrů v zemích koruny Svatováclavské; všichni řečníci, pokud temperament jich dovolil, hlásali spo- lečné vysťoupení všech státoprávních stran proti spo- lečnému nepříteli, aby odvráceno bylo nebezpečí od domoviny naší — jediný zástupce národního dělnictva p. Fressl uznal za dobré mluviti jinak, napadl beztaktně hrubým způsobem, všemi lidmi poctivými odsouzeným způsonem neposkvrnitelnou památku ze- snulého kardinála hr. Schönborna, jemuž i libe- rální strany kdysi vzdaly všechnu čest, a napadl také pustě J. M. knížete arcibiskupa svob. pána Skrben- ského. Způsob tohoto pustého osobního napadání jest zavržení hodný a nemá sobě rovného — způsob ten budil opovržení všech soudných účastníků na místě a projeveno mínění, že »řečník« zapomněl pa- trně účele táboru lidu českého, kde se nemá rozsé- vati svár, nýbrž kde má hlásati se láska a chuť ke společné práci na zděděné roli národa za lepší jeho budoucnost ...

Před zahájením táboru byla společná porada zástupců stran o resoluci v Náchodě, jenž ozdoben červenobílými prapory, vlajícími se střech domů i chat. Za ohromné účasti vzdor velikému vedru zahájil ke 3. hod. odpol. tábor p. JUDr. Čížek, advokát z Náchoda, načež zapisovatelem zvolen p. K oz ák, tajemník z Červeného Kostelce. Táboru mimo zá- stupce okolní samosprávy přítomni byli i poslanci pp. dr. Šíl, dr. Dvořák, Formánek a Ho- vorka. Vládu zastupoval okresní hejtman novo- městský p. Neuhold s několika úředníky místo- držitelskými z Prahy. K udržení pořádku rozloženy na různých místech četnické hlídky. Pan dr. Čížek zahájil tábor pozdravem tisíců dobrého českého, těžce zkoušeného, nepodajného lidu, mužů a žen z Podkrkonoší, ochranců zemských hranic tohoto nedílného království českého, ochránců jazyka našeho proti nátlakům německým. Odvěký jest náš boj s nepřítelem a proto třeba posilnění. Myšlénka táboru vznikla u bratří Červenokosteleckých, a tábor dnešní koná se na památných místech, kde již r. 1868 odbýval se první sněm obstrukční. Napomí- naje přítomné k zachování klidu a pořádku uvádí, že strana zemědělská není zastoupena.

Posl. pan dr. Herold, uvítán bouřným, dlouho trvajícím potleskem, provoláním: »Sláva!« a »Na zdar!«, uvádí, že zvláštní poci.y asi shromáždily lid český na samé hranice král. českého, kde po 1000le- tých dějinách našeho národa jazyk český se zachoval až za samé hranice, kde cizí živel nepřekročil tohoto království, aby vštípil nám zápas o naši samostatnost, naši existenci. Několik jen kroků odtud nalézámese na půdě sice české, ale jazyk je tu na vyhynutí. Tento úkaz. osud lidu českého v po- hraničním Slezsku, jest osudem, který nám od dlouhé doby chtějí připraviti v této naší zemi naši národní a politi- čtí protivníci. Národ český vede zápas proti rozšíření se Ně- mectva! Hluboko v těle německém usídlil se kulturní národ český, který má svou slavnou minulost, ale má i svou budoucnost. Ten dnešní zápas náš není lokalní, není to zápas o Čechy, o Rakousko, nýbrž jest to zápas o ce- lou budoucnost Evropy, nemá-li setato

kdy státi doménou německou. Zápas ten vedeme dlouho, a často nehodnost a neschopnost stát- níků vídeňských zavinila, že nepochopili, jaký veliký význam pro zachování této říše mají Čechy. Tak již v dobách pobělohorských nepochopili ve Vídni, že každá ta pěsť česká, každá ta chaloupka má veliký význam pro budoucí Rakousko. Primát Rakouska v Německu na těchto památ- ných místech byl zničen, a od tehdy již mohli jistě seznat státníci vídeňští, že to poučení u Náchoda, Skalice a Václavic bylo prstem Božím — že ně- mecká politika v této říši musí pře- stat, že vzrůstající Prusko nespokojí se s tím, aby vedle něho existoval je- ště jeden německý stát. A byl to samostatný stát český, který svobodnou volbou s ostatními zeměmi utvořil říši tu to. Ten, kdo sleduje pilně dějiny, nemůže věřit, že by mocné Německo klidně přihlížeti chtělo k tomu, aby se u nás rozvíjel náš národ. V této zemi spíše při- hlížeti se musí k tomu, aby ji nestihl osud Elsaska a Lotrinska. A to chápali také ve Vídni po r. 1866 po válkách francouzsko-německých, ale toto lepší po- znání nebylo již tak silným, aby bylo provedeno. To poznání je vždy slabým, a na místě, aby krá- lovství české stalo se pevnou hrází proti vzmáhajícímu se Němectvu — stalo se rejdištěm německých agitá- torů! Ti, jimž jsou svěřeny osudy této říše, mají však věděti, v čem spočívá zničení říše a v čem spása!

Řečník zmiňuje se o 17. říjnu m. r. a uvádí, že zápas o naše práva nevedeme jen s našimi kra- jany německými, nýbrž také s těmi, již mají na tom interes, aby u nás vyrostly stromy velkoněmecké zpupnosti až do nebes. — Zápas ten vedeme za svoji národní existenci. Vždyť za hranicemi český živel nemá svých škol, nesmí se česky modliti ani k Bohu — je odstrkován a tak by se nám dělo pod každým jhem německým. Jsme národem malým, ale kdybychom zápas ten nevedli z hlubin svého přesvědčení, ztratili bychom ho. Víme, že ve- deme ho za jistou naši spásu, neboť otázka če- ská v této říši nemůže řešena býti nepatrnými prostředky dne. Kdykoli jedná se o částečné provedení rovno- právnosti našeho národa, kdykoli jde o to, má-li če- ský národ v této zemi zachovati své historické státo- právní postavení, pak vždy Němec se vzbouří. Jde o zápas a v každém zápasu doba přináší episody, srážky válečných oddílů. Zde jde o seřadění se mocného šiku, který svou povahou a silou má ví- tězně ukončit boj proti nepříteli. V takém postavení válečném jsme nyní my.

Doba velikého rozhodnutí třicetiletého našeho zá- pasu není snad ani otázkou; byla by pro nás nepříznivou, ježto nepřítel a jeho spojenci jsou příliš mocni a silni a my bychom mu pod- lehli. Také nemáme ještě sebrané své síly, ne- máme zbraní k dosažení vítězství. Proto zápas náš stále bude míti ráz zápasu vystupujícího, ale také vy- hýbajícího se zatím veliké srážce, aby sbor válečný připravil se k veliké rozhodné bitvě. Na ten okamžik, kdy rozhodne se, má-li s věže velechrámu svatovít- ského zavláti opět prapor svatováclavský či prapor pruský jako r. 1866, musíme se připraviti a to s ve- škerou energií, rozhodující vůlí —. (Hlasy: »Ne- dáme se!«) Řečník přerušován bouřným souhlasem: Ano, nedáme se! Ale nelze to tak snadno; dovedeme od- vážiti boj i síly, dovedeme se na to připravovati! A ten úkol přípravy provádějme stále; každý vědéti má, že nestačí cítiti s sebou, nýbrž každý všude musí dle své síly působiti, aby nastalo v celém národě vědomí, že český národ, má-li zůstati na své rodné půdě, musí si ji také dovést uhájiti !

Tři jsou křesťanské ctnosti: víra, naděje a láska. Tu není vyznačen nijaký náboženský skutek, tu je vyznačena filosofie velikého myslitele. A národ náš musí míti také tyto tři ctnosti, aby zvítězil. Víru ve spravedlnost našeho zápasu, našeho práva a za- chování této země pro sebe a pro nikoho jiného. Ne- smí to býti víra zbožné duše, citu, nýbrž víra, zalo- žená na vlastní síle. Věřme, že v dějinách národa českého již mnohá doba zlá se přesunula, ale genius národa vždy mu pomohl — k obdivu ostatních. Musíme míti naději, založenou ne na fan- tasii, přání, hazardu osudu, nýbrž založenou na po- měrech takových, které národ náš vychovají, které učiní z něho národ náš z kamene a z ocele, národ neustupný, pevný, vytrvalý a neohrožený. Musíme míti ale i lásku k této rodné zemi krásné. Vždyť je to vlasť se slavnou skvělou hi- storií, vlasť práce i kultury, vlasť otců a láska ta musí býti opravdovou, takovou, že sami sebe musíme zkoumat, v čem jsme ještě pozadu za jinými, co jsou naše národní chyby a poklesky, jež musí býti od- straňovány. My potřebujeme mužné cha- raktery! My musíme míti lásku pravou, snad káravou i trestající, ale založenou na veškeré snaze a na nadějích — lásku velikou, neskonalou . . ..

Všech tří vlastností potřebujeme a ať si pak ve Vídni dělají, co chtějí, ať nepřátelé si počínají, jak chtějí — my ve svém zápase zůstaneme pevni a neotřeseni. Naše ideály jsou: Co Bůh stvořil, aby tu zůstalo, aby ten národ náš mohl ve své vlasti žíti klidně. Řečník zmiňuje se o 30leté válce, která vzala původ svůj v Praze, kde svržením místodržících s hradu pražského vržena pochodeň mezi ostatní vál- čící strany — spáleny statky, zámky vypleněny, in- telligence a šlechta ve vyhnanství a u nás řádila ci- zácká soldateska a žádný se o to nestaral, že český národ byl dotud samostatným — vždyť v té dobé svítila ještě hvězda Komenského. Pan řečník dotýká se doby našeho národního spánku i probuzení a dí - A cokoli máme, máme vlastním přičiněním, vlastn: silou. V dobách neštěstí nesmíme spoléhati na nikohoí Egoismus jednotlivce je egoismem národů. I my z a-. nechati musíme romantické politi ky i my musíme míti svůj egoismus, pravý, politický, abychom došli cílel Kéž bychom sami počali si již dláždit cestu ku do- sažení našeho ideálu, který nemůže býti pro žádnou stranu politickou jiným než samostatnost če- ská. (Bouřný, dlouhotrvající potlesk.) Po řečníku mladočeském vystoupil na tribunu, přivítán potleskem šedivý vlastenec red. p. Tur- novský, aby promluvil za stranu staročeskou. Těšil se vřele z účasti na táboru, kde se má po přátelsku a bez vášně pohovořiti o nejvážnějších našich otázkách. V těch věcech, o nichž mluvil p. dr. Herold, j sme všichni za jedno. Roztřídili nás na strany, ale ony tvoří přece jen národní jednotu, za níž musíme státi všichni, nechť v užších kruzích přináležíme straně kterékoli — v hájení práv a vlasti jsme všichni za jedno, zrovna tak, jako vůči nesvědomitým agi- tacím.

Přišli k nám lidé — dí řečník — a hlásají nám heslo »Los von Rom!« Tak se to píše, ale »Los von Oesterreich!« se to vyslovuje. A ty agitace jsou na zničení ne naší vlasti, ale celé říše. Mír sice dosud zjednán nebyl, ač si toho panovník přál —a to vinou našeptavačů ze zahraničí. Cizí u nás působí agitatoři na zničení říše naší a národa našeho. (Hlas: Proč je nevyženou ?) Řečník promlouvá dále o otázce státoprávní, aby poslanci opustili říšskou radu — vždyť my máme sněm svého staroslavného království českého, tu jednejž se o našich požadavcích! To co nám upraví ve Vídni, nebude nikdy valně dobré — mezi mi- nistry za 20 ministerstev byli sotva 3 poctivci, ostatní pracovali pod dozorem agitátorů, hlásajících »Lo von Rom«!« A to je nebezpečné, že připouští se domácím německým agitátorům choditi tam za hra- nice a hlásat tam, že Rakouska brzy nebude. My dokázali roku 1866 věrnost k této říši, ale správcové její tak se nám odmě- ňují! My při této věrnosti zůstanem, ale chceme rovné právo národní a ne sliby! Vždyť ty často přes noc vlastizrádnými proudy byly zničeny! Posléz obrací se řečník proti světoběžné internacionále, již nutno vymýtiti z mla- dých srdcí. Internationálním může býti jen ten, kdo má zabezpečenou svou budoucnost — my nikoli!

Řečník na konec vyzývá studentstvo české k lásce