Strana 2. Číslo 236.

KATOLCKÉ LIST

Dne 28. srpna 1900.

nás přece už jednou lépe poznávala. schůzi. (Výborně. Dlouhý potlesk.) Slavnostní schůze. Po 7. hodině večerní konala se slavnostní schůze za příčinou literárního sjezdu ve velikém sále Kato- lické Besedy, kde shromáždilo se četné shromáždění účastníků. Krátce po 7. hodině dostavil se J. M. ndp. biskup dr. Edvard Brynych, který byl po- tleskem uvítán. Z četných hostí účastnili se slavnostní schůze hlavně J. M. vsdp. prelát dr. Frant. Krásl vsdp. kanovník dr. Josef Doubrava, msgr. vsd rektor dr. Fr. Kordač z Litoměřic, vsdp. Th. dr Víšek, vdp. notář a redaktor Kopal, pan rytí z Tannenheimu s chotí, pražské duchovenstvo, zástupcové a členové řádů církevních v počtu velmi hojném, pí. Vl. Pittnerová a četně jiných dam a pánů ve všech vrstev pražských. Předsedou schůze byl vdp. dr. Horský, místo- předsedou vdp. univ. prof. dr. Zapletal, zapiso- vatelem dp. red. Fr. Žundálek. Předseda dr. Rud. Horský zahájil pak schůzi křesťanským pozdravem, představil zeměpanského ko- misaře p. De martiniho a uvítal srdečné všecky přítomné, zejména Jeho biskupskou Milost ndp. dra. Edv. Jana Brynycha, načež zapěla Cyrillská jednota křižovníků pozdrav ku poctě vznešeného hosta; pak předseda pokračoval: »Již Chateaubriand vytýkal ka- tolíkům tohoto století, že příliš málo na sebe spolé- hají a proto také příliš málo energie jeví. Dřímají mnozí tam, kde by měli bdíti, klidně odpočívají tam, kde by měli se vší pílí pracovati, váhají tam, kde by mohli v úspěšný pustiti se boj. I Samson přišel o svou sílu, když spal, a mythický rek Herakles řekl prý jednou: »Co platna mi síla má, nestojím-li na nohou.« A toť přední úkol našich sjezdů: vyburco- vati spící a donutiti je, aby vstali a postavili se v bo- jovné řady naše.

Staročeské přísloví praví: »Kdyby kůň o své síle zvěděl, žádný by na něm neoseděl.« Po nás, ka- tolících, sveze se kde kdo a my, zapomínajíce ve svou sílu, snášíme to, nepovážíce, co děl proslavený bojovník katolický, kardinál Gibbons: »Trpělivost jest sice krásná cnost, ale statečnost neméně, upříli- šená trpělivost však není více cností, nýbrž zbaběl- stvím.« A toť druhý úkol katolických sjezdů našich, abychom na nich vzpuili a osvěžili síly své a'roze- hřáli se k posvátnému zápasu za pravdu Boží. Jako zločincům utrhají nám, stěžoval si sv. apoštol Pavel na židy a pohany v století prvním; ze zločinů, které sami páší, víní nás, hájil křesť any sv. mučeník Justinus ve století druhém; všechno zlé svádíte na křesťany, jest tresť apologie Tertullianovy ve století třetím; a tak to jde století za stoletím, až do našich dob, kdy církev katolická má býti be- ránkem, na kterého svalují se hříchy, jež páše na lidstvu talmudistický Israel a liberální pohan. Ozvati se proti tomu důraznou apologií a ukázati vznešené zásady katolicismu, zvláště hledíc k vědám a umění a k sociálnímu životu, toť třetí a nejdůležitější úkol sjezdu našeho. Trojjediný Bůh, v Jehož jménu sjezd byl začat, a k Jehož oslavě chce býti konán, račiž uděliti jeho pracem svaté požehnání Své. (Pochvala.) Po té zapěla táž jednota za vedení dp. Pauk- nera slavnostní sbor 7—8hlasý od Jos. Pauknera, načež předseda přečetl pozdravné přípisy.

J. M. ndp. kníže-arcibiskup Lev svobodný pán Skrbenský zaslal tento vřelý pozdrav z Dolních Břežan: »Děkuje za laskavé pozvání ku slavnostem Vaším od 26.—30. srpna v Praze pořádaným, jichž súčast- niti se mně není dle dobrozdání lékařského posud možno, sděluji, že jsem jmenoval zástupcem svým při jmenovaných slavnostech vsdp. preláta metrop. kapi- toly mons. Dra. Františka Krásla, jenž v zastoupení mém i mši sv. v úterý, dne 28. srpna sloužiti bude. Přeji sjezdu Vašemu, sociálnímu kursu a výstavě katol. tisku mnoho zdaru a požehnání od Pána Boha, a raduje se srdečně jako arcibiskup pražský a metro- polita království českého z Vaší velezáslužné činnosti, posílám z celého srdce družstvu Vlasť a všem účast- níkům Vašich slavností své arcipastýřské požehnání.« Další přípisy a telegramy zaslali: J. M. ndp. biskup dr. Martin Říha, J. M. ndp. světící biskup msgr. světící biskup msgr. Ferdinand Kalous, nejdůst. kathedrální kapitola v Kr. Hradci, JJ. M. probošt dr. Antonín Lenz, J. Osv. Vojtěch hr. Schönborn, který zaslal tento pozdrav: »Ne- moha se súčastniti ku svému politování literárního sjezdu, sociálního kursu a výstavy katolického tisku, přeji všem těmto podnikům velectěného, na všech polích organisatorské činnosti katolické tak čilého družstva Vlasť z celého srdce hojnost Božího po- žehnání a plného zdaru.« Dále: pp. dr. ryt. Julius Nejedlý, místopředseda dr. K. Ulrich z Franti- škových Lázní, prof. dr. M. Kovář a jiní. Po té ujal se řeči J. M. vadp. prelát dr. F .

Krásl, který ke shromážděným pronesl tuto trojí prosbu: 1. Zachovávejte, velectění pánové, vždy věr- nou a dětinnoušoddanost k naší svaté matce katolické církvi. Církvi platil po- slední pohled umírajícího Spasitele, jí bylo dáno uji- štění, že s ní Pán bude až do skonání světa. Ve své církvi žije Pán, uče, rozdávaje své milosti a vše řídě; proto kde jest Kristus, tam jest církev katolická a kde tato jest, tam je také Spasitel světa. Tímto spojením stala se církev naše základem veškeré auktority a to tou měrou, že mohl v starém věku křesťanském veliký myslitel sv. Augustin zvolati »Věřím evangeliu, neb mne k tomu pobádá vážnost, auktorita crkve«. Jen ve spojení s církví spočívá veškerá naše síla a moc; kdo tímto spojením viklá, ten ohrožuje veškeren zdar a veškeré požehnání, jehož se v církvi katolické každému bohulibému dílu dostává. — Stůjmež k církvi tím věrněji a vře- leji, čím více bývá od nepřátel zneuznána, tupena a pronásledována. Rány církvi za- sazené jsou předzvěstmi jejího vítězství, nebo již sv.

Hilarius poukazuje k neobyčejnému tomu zjevu: »Je-li církev pronásledována, zkvétá; je-li utlačována, vzrůstá; je-li opovrhována, prospívá; je-li raněna, vítězí; domníváš-li se, že klesá, tu stojí právě pevně.« Representant církve katolické na zemi jest s v. Otec v Římě. Oa stojí v čele všech věr- ných, byť i pronásledovaných a opovrhovaných kře- sťanů. Jemu pomáhejme nésti břímě dne i horka ulehčujme Jemu toto břímě. Nechť nikdo neříká jsem příliš nepatrný, nemohu otci křesťanstva pomoci Jestli mu nemůžeš pomoci, aspoň ho můžeš potěšiti Vidí-li dobré dítky, že jejich otec pod těžkým bře- menem, které ve prospěch celé rodiny nese, se shýbá, tu přicházejí mu v ústrety, aby mu i při slabém těle malými ručkami pomohly. Již pohled na ně osla- zuje otci břemeno. — Zástupcem sv. Otce u nás jest náš nejdůsojnější arcipastýř, jehož vřelý pozdrav slavnému shromáždění byl právě prohlášen.

Jemu stůjmež s věrností a láskou synovskou po boku. »Kde jest pastýř, tam jsou také ovečky, kdo náleží Ježíši Kristu, ten drží se svým biskupem,« praví žák sv. Jana, biskup mučeník, sv. Ignát. Hned, jakmile ndp. arcibiskup do našeho středu vstoupil, získal si svou upřímností, skromností a zbožností lásky všech věří- cích této arcidiecése. Byv všude přijat s dojemnou něžností, takřka magnetickou silou, která spočívá v jeho vysoké hodnosti, přivětil k sobě srdce věrných katolíků. Vypravovalo se tehdy o něm, že by mohl právem psáti do Říma o svém přijetí: »Veni, vidi, vici.« Úřad jeho jest obtížný; býti pastýřem tolika statisíců duší za nynějších rozháraných dob v roz- sáhlých farnostech, v odlehlých filialkách a dalekých samotách — není maličkostí. S chloubou však může pohlížeti na své kněžstvo, starší i mladší, na své obě- tavé i pracovité dělníky na vinici Páně a na dobrý, věřící lid. Na Vás, velectění pánové, intelligentních to mu- žích, kteří v literatuře pracují, na Vás, pravím, jest, o to se zasazovati, aby sv. víra v Čechách nehynula a aby se stavěly hráze proti nevěře a nemravnosti, by byly diecése v Čechách vždy diecése fidelium. Dosud se nepřátelům nepodařilo zničiti víru a zbož- nost v lidu našem. Aby se nikdy tak nestalo, toho lze docíliti jen tenkráte, když proti falešným proro- kům, nevěrcům a štváčům po boku svých nejdůstoj- nějších biskupů pracovati a jich pokynů dbáti budete.

2. Druhá prosba má nese se k tomu, aby nejen ve »Vlasti«, ale ve všech družstvech a spolcích kato- lických zachovávala se svornost a jednota. Sv. církev jest »město Boží, jehož účastenství jest vespolné«. »Jerusalem, quae aedificatur ut civitas, cuius participatio eius in idipsum.« Každá diecése je část tohoto sv. města, vikariáty, farnosti, náboženské jednoty a spolky jsou jako ná- městí a ulice jeho. Na město to stále doléhají ne- přátelé zuřivě, jestliže v jednotlivých částech, na ná- městích a ulicích jeho zavládá mezi obyvately rozbrej, jak město útokům odolá? Nám jest hlavně třeba bratrské svornosti a lásky. K té přispívají družstva, jednoty a spolky katolické. Tak mnohý křesťan rád by dobré působil, ale sám, ne ve spolku s jinými; nechce se vázati, chce býti úplně svobodný a výsledek jeho činnosti — jest nepatrný, nicotný. Mají snad existovati a prospívati mezi námi jen spelky, které se zakládají na výdělku a na zisku? Odstup to! Nechť mezi námi utěšeně zkvétá spolkový katolický život, ať již má za účel pěstování pravé křesťanské vědy a ušlechtilého poučení, neb vzdělá- vání mládeže, či podporu chudých a nemocných, neb ozdobu domu Božího. Spolkovým katolickým životem vniká náboženství do rodin a odchovává se katolická intelligence, které jest nám tolik třeba. Můžete býti přesvědčeni, že náš nejdůst. arcipastýř pilnou pozor- nost a vřelou lásku věnuje spolkovému životu. 3. Třetí prosba konečně vyznívá

Tím ukončuji v ten rozum, aby nikdo ze vzděl aný ch katolíků nezanedbával svých povin- ností křesťanských a hlavně ne mod- litby. Modleme se za sv. Otce, za své vrchní pa- stýře, za své spolubratry, příbuzné a za sebe. V mod- litbě spočívá neobyčejná moc a síla. Ne vědou, ne literaturou, ne zbraní, ale modlitbou trvale se vítězí, všechna protivenství a všechy překážky pravého katolického života se odstraňují. Když van- dalský král Genserich v V. století krvavě pronásle- doval církev africkou, tu vydal mezi jinými rozkaz, aby biskup z Karthaga, jménem Quodvultdeu byl se svými kněžími a svými knihami naložen na chatrnou loď baz vesel a plachet, by tak jistě všichni zahynuli. Biskup, jehož jméno znamená odevzdanost do vůle Boží, velel všem, aby se modlilo nepřetržitě vždy několik kněží a ku podivu byli všichni zachrá- něni. Za krátkou dobu přistáli u břehů sicilských, Fiat in nobis applicatio. Družstvo Vlasť snažilo se vždy této trojí skromné žádosti vyhověti. Za svou věrnost k sv. Stolici a pre- stolu arcibiskupskému bylo pětně vyznamenáno a že členové družstva modlitby byli pilni, viděti z pože- hnání, které na družstvu spočívá. Na počátku bylo zrnem hořčičným, jemuž se nepřáteíé posmívali a udu- siti je se snažili, ale ono nyní vzrostlo v mohutný strom a prospělo, čest dělajíc svému jménu nejen vlasti naší milé pozemské, ale nadto pracovalo také pro vlast nebeskou a pro království Boží. Pán Bůh mu i na dále žehnej !

Tato řeč byla provázena hojným potleskem pochvalou. Po té ujal se slova J. M. ndp. biskup Edvard Jan Brynych, který byl uvítán bouřlivým po- tleskem, načež promluvil způsobem sobě vlastním, přesvědčujícím a uchvacujícím řeč »o náboženství budoucnosti.« Iatelligence vrací se k Bohu, poněvadž ví, že bez náboženství dopracovala se společnost lidská pravého fiaska. Náboženství nelze zničiti, poněvadž od stvoření člověka tu bylo a bude stále. Tím se vyjadřuje poměr mezi Bohem a lidmi. D íbel svedl človéka k neposlušnosti, k vině, a tu slíbil Bůh Vykupitele. Tehdy byl položen základ ke kře- stanskému náboženství. Tento boj se opakuje také dnes; probleskují však jiskry, které svědčí o lepší budoucnosti, jako na př. Tolstoj, který uznává, že odpadem od Boha lidstvo upadlo v neštěstí. Jedná se o to, jaké nábožeství to má být. Proroků se hlásí více, mezi nimi též prof. Masaryk, o kterém prohlásil jeho orgán, že by byl schopen založiti nové náboženství. Chce povýšiti však huma- nitu a zbožnost na náboženství, což však ovšem ne- dostačuje, poněvadž beze zjevení lidé špatně poznali Boha. K základu náboženství je třeba také autority, kteréž ovšem člověk nemá. Náboženství nelze svrhnouti s trůnu, poněvadž tomu brání svědomí, které Boha nezbytně uznává. Náboženstvím budoucnosti nebude z té příčiny ani úplný atheismus. Zničí-li se víra v jednoho Boha, člověk bude stavěti oltáře modlám. Také vy- chvalování mravouky nestačí, jak se ve Francii uká- zalo na smutných následcích. Ani protestantské, ani kalvínské vyznání nemá budoucnosti, protože svě- domí špatně vzdělává.

Jediným náboženatvím budoucnosti je podle dů- kazů šíře uvedených katolická víra, která ne- vyhynula přese všecky boje a nezahyne ani za bouří nejkrutějších. Vznešený řečník poukazuje na obrození katolictví po bitvě na Bílé Hoře, což se stalo též zásluhou Marianské kongregace. Spolky a tisk obrodí život katolický. Poukazuje na příklady z lidu ve vlastní diecési. Bylo by smutno, aby intelligence dobrou četbou se neobrátila k církvi katolické. Prosí Boha, aby družstvu Vlasti žehna). Mělo nepřátele, ale ti jsou všude. Je-li činnost nedokonalá, nechť na- praví to odpůrcové. Nechť pracovníci se množía vzrůstají nadále. Ndp. biskup končí pak řeč svou přáním: »Naše katolická literatura nechť obrodí život ka- tolický, ať přispěje k obrození tisíců lidí, a víra ka- tolická nechť oblaží národ náš.« Neutuchající potlesk i volání slávy bylo odmě- nou vznešenému řečníkovi. Přeoseda p. dr. Horský poděkoval srdečnými slovy Jeho biskupské Milosti za přednášku tak časo- vou, a prohlásil, že družsvo Vlasť stojí a bude věrně a pevně státi při Stolici papežské a svých biskupech a skončil schůzi za nadšeného souhlasu voláním »Zítra na shledanou.« Tak minul první den druhého literárního sjezdu, který dokázal, jak mohutnou, velikolepou a záslužnou činnost družstvo Vlasť rozvíjí.

Zprávy politické. V Praze, 27. srpna. K situaci. Kdežto z Vídně dochází o příštích úmyslech vlády zpráv jenom docela málo, přilétá z Pešti jedna za druhou. Poslední oznamuje, že před