Číslo 236.

V Praze, dne 28. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace Praha, Pštrossova nlice. číslo 200 Eefrankované dopisy nepřijímají, rukopisy se ozapečstěné reklamace inasry Boranestvno při častější inserci po- kytujeme výhod, Vycházejí dennié o šesté v pondelina po sváti vzdy o dvanácte no- Jednotne sío ra s Telefen redakce č. trz

KArOLICKE LISTY

Předplatné pro s donáškou do

Prahn domu K a8 o

celorocněrako posee měsíčněe čtvrtletně ... K a8.— Predplamneo sska: 8tyrtletně ... K 18. dplatné do' Amorik Bolýcarska. e eci en 52.80 Telef. administrace i1z6.

Slunce vychází v 5 hodin 9 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 52 minuty večer.

Úterý:

Sv. Augustin Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Gottharda v Bubenči od 25.—28. t. m.

Litersjezd družstva Vlast. V Praz e, 27. srpna. V dobách našeho probuzení nemluvilo se ni- kdy o literatuře katolické, ač kněží namnoze byli spisovateli, kteří pérem osvědčeným pracovali n literární roli našeho národa. Byla to celá řada vy- nikajících mužů, kteří si dobyli nejen ve vlasti uznání, nýbrž také za hranicemi, tak že jejich spisy do dnes mají trvalou cenu. Co bylo toho příčinou, že nikterak se nerozlišovalo písemnictví katolické od národního? Příčina ta vězela v ruchu doby. Tehdy národ náš podobal se Lazaru, který na smrt byl nemo- cen a v očích našich nepřátel již dávno zemřel. Avšak hle, doba nová nastala, Lazar byl zkřísen z mrtvých úsilím několika národovců a na tomto probuzení a znovuzrození mělo lví podíl také naše duchovenstvo, které nejen pérem, ale také slovem živým budilo národ ze spánku 200letého, do kte- rého upadl po bitvě bělohorské a z něhož se pro- bouzel sice ponenáhlu, ale jistě.

Tehdy všecky síly zaujala obrana národa. K tedy div, že vlivu duchovenstva bylo s díky uzná- váno a tím také sv. náboženství, které až na ne- patrné výjimky nikterak nebylo uráženo a nenalé- zalo se také v nebezpečí. Literatura tehdy byla panenská, jak ji básník Chmelenský nazval,a to právem; neboť dvě hesla se ozývala tehdy ná- rodem českým, jak to vyslovil překrásně Sušil. Byla to církev a vlast — dvé krásek spanilých, které nalezly hlubokou ozvěnu v srdci každého Čecha katolíka. Avšak časy se mění a lidé v nich. Sotva že jsme se dopracovali jakés takés existence, které nelze nazvati skvělou, poněvadž nejsme ještě tak národně zabezpečenými, abychom mohli této stránky nedbati, ozvaly se hlasy proticírkevní; mužové od- kojení josefinismem. který chtěl církev učiniti pod- danou státu, mužové vychovaní duchem lžiliberál- ním chopili se péra, aby házeli pomluvami a útoky různých druhů po vlastní matce, která je zplodila, dala základ jich výchově a vzdělání, a hleděliji zničiti. Církev katolická a sv. víra měla býti zni- čena, zhubena a vyvrácena v srdcích lidu, nebot jen tak mohly nabýti vrchu podvratné, egoistické nauky, které směřovaly mnohdy k osobnímu pro- spěchu jednotlivých šířitelů »osvěty«.

Není tedy nic srozumitelnějšího, než-li že nastala reakce ve smyslu dobrém, neboť tlak působí proti- tlak, a katolické duchovenstvo ujalo se obrany vlastní víry proti různým útokům — a tím položen byl základ k literatuře katolické. Porůznu byla tato pěstována, až založeno bylo přičiněním neunavného a nezištného bojovníka P. Tomáše Škrdle družstvo »Vlasť«, které si obralo za úkol sou- stavně pěstovati písemnictví katolické a emanci- povati je od indifferentní, bezbarvé literatury, která vyhýbá se úzkostlivě slovu Bůh a náboženství, postaviti mohutnou hráz, čelící k obraně proti pí- semnictví nevěreckému. Před několika lety pak v té příčině pořádán byl první sjezd literární družstva »Vlasti«, včerej- šího dne pak byl zahájen druhý, rozšířený výstav- kou katolických knih tohoto století a důležitým sociálním kursem. K tomuto sjezdu dojíti mu- silo, poněvadž bylo potřebí, abychom přehlédl svoje řady, spočítali svoje stoupence a ukázali světu, jak mohutnou vzdělavací činnost rozvinulo duchovenstvo i katoličtí laikové, kterým není možno nikterak vytýkati snahy protinárodnostní, neboť jsou rovněž takovými vlastenci kněží čeští, jako za dob buditelů našich; kdo hájí víry, hájí zajisté též exi- stenci národa, který jen potud zachrání své bytí, dokud Bohu a víře věren zůstane. Družstvu »Vlasti« náleží proto zásluha, že uči- nilo mohutný krok k organisaci katolické. Přejeme těmto ušlechtilým snahám, aby se domohly také utěšených výsledků na tomto poli, aby jejich práce byly korunovány plným výsle dken

Valná hromada »Jednoty českého katoli- ckého učitelstva.« V 7 hod. v pondělí ráno sloužil dp. K. Bu- rian mši sv. na úmysl zmíněné Jednoty, načež 9. hodině dopolední konala se valná schůze, poně- vadž v 8 hodin se nesešel dostatečný počet členů, jak bylo lze předvídati. Předseda pan K. Skul- téty zahájil schůzi, načež byla čtena z práva jednatelská, podle níž čítá Jednota 315 členů (o 19 více nežli loni). Výborové schůze byly dvě, spolkových rovněž tolik; na nich přednášeno byloo nábožensko-mravní výchově. Zajímavým dokladem, že snahy katolického uči- telstva jsou oprávněny, byl přípis superintendentství českého, které žádá na evangelických učitelích kře- sťanské výchovy. Přípis ten čten byl v schůzi a zní takto: »Superintendencí naděje se do Vás, že se v povolání svém dále vzdělávati, důležité povinnosti své svědomitě plniti, v obcování kře- sťanském i ve věrnosti k císaři a v poslušenství zákonů dobrý příklad dávati, nesluš- ných zábav se ciziti a vůbec se všeho vy- stříhati budete, což by se s vážností učitelského úřadu nesrovnávalo. Bůh Vám žehnej a posiluj Vás u věr- ném úřadu Vašeho konání ke cti a slávě své, ku prospěchu církve a lepšímu vlasti. Sig. Eccles. Evang Refrm. Bohemicae Superintendentia. Pokladnická zpráva vykazuje příjem 472 korun 66 hal., výdaj 252 kor. 84 hal., zbývá 219 kor. 82 haléřů, což uloženo v Mástské spořitelně. Jubilejní fond podpůrný vzrostl o 690 kor. 66 h. a čítá 2890 korun 39 hal. Obě zprávy byly schváleny a poklad- níku bylo uděleno absolutorium. Po té byly vykonány jednohlasně volby akklamací. Předsedou byl opět zvo len pan K. Skultéty, výbor týž s nepatrnými změnami. Schůze byla ukončena o půl 10. hod.

Odborová schůze Jednoty. O půl 10. hod. konala se v malém sále kato- lické besedy odborová schůze Jednoty, kde předná- šela slč. Aug. Rozsy palova o »výchově dívčí vůbec a ženského dorostu zvláště.« Přednáška jed- nala o významu výchovy vůbec, o snahách pro její zdokonalení a o její potřebě. Význam ženy je spo- jen s pojmem závislosti, a to v přirozeném smyslu na muži, v nadpřirozeném pak na Bohu. U muže jeví se sdílení, u ženy vnímání. S ženskostí spojená po- kora nevylučuje předností. Jedná dále o pěstování rozumu a vůle, které oboje musí a pěstovati pravidelně, poněvadž jinak výchova se stává výchovou jednostrannou a vede k pobožnůstkářství, když se schopnosti rozumu za- nedbávají. Poukazovala hlavně na vychovatelské zá- sady biskupa Dupanloupa a Fenelona a tvrdí, že v dějepise se nepřihlíží dostatečně k dívkám a že- nám a k jejich kulturnímu a náboženskému půso- bení. Výchova v učitelských ústavech není všestranná, výchova na obecných školách je nedostatečná a není pro život. Podle ní mělo by býti vyučování do 12 roků bez úlev, do 14 neb 15 let odpolední vyučo- vání, do 16 let praktické vyučování vychovatelské zdravotnictví, vedení domácnosti dvakrát týdně v před- večerních hodinách; do 18 let má býti postaránoo další výchovu přednáškami. Tato zajímavá přednáška byla přijata potleskem a předseda pan Skultéty vzdal řečnici díky.

Slavnostní schůze Jednoty. Po 11. hodině dopolední konala se ve velikém sále záložny Svatováclavské slavnostní schůze Jednoty katol. učitelstva. Schůzi zahájil předseda p. K. Skultéty který srdečně přivítal všecky přítomné a promluvil o úkolech Jednoty. Slovo udělil slavnostnímu řečníku panu Josefu Vencourovi. Týž ve své dobře propracované přednášce hovořil o ideálu výchovy, ve kterém nábo- ženství jest možným a dochází k závěru, že pouze v náboženství katolickém. Kritisuje pak nové směry. o nichž tvrdí, že není možným ideál výchovy, poně- vadž jsou jednostrannými. Přirozenost lidská jest po- rušena hříchem, ale ne úplně zničena. Hovoří o me- thodě, odsuzuje plané methodisování a přetě- žování žactva zbytečnými věcmi. Hovoří též o vlivut učitelově na žíka a schopnostech žákových, které dávají dobrou půdů slovům vychovatelovým. Na učiteli se žádá křesťanský život a obsáhlé vědění. V rodinách jest možná též výchova, poněvadž jsou tu dostatečné podmínky. k tomu. A končí svoji přednášku prohlášením, že správná výchova jest je- dině možná na základě křesťanském. Z toho dů- vodu plynou snahy katolického učitelstva po obrození křesťanství, Také tato přednáška byla odměněna hojným potleskem, díky pak tlumočil místopředseda p. Fr. Jelínek, který žádal o všeobecnou podporu pro šlechetné snahy Jednoty, načež předseda p. S k ul- téty zakončil schůzi.

Odborová schůze. O 2. hodině odpoledne konala se odborová schůze, jíž předsedal vadp. kanovník dr. Sedlák. který vřele promluvil o výstavě katolického tisku le- tos uspořádané a chválil činnost družstva Vlasti. Po té přednášel dp. farář Vlastimil Hálek z Liboce »o veřejných knihovnách a čítárnách katolických-. který svoje thema probral velmi dobře a vyčerpal úplně látku. Mluvil o nepřátelských knihách, proto doporučoval proti knize knihu a to dobrou. Třeba za- kládati knihovny a čítárny, o jejichž nutnosti pak šíře promlouvá, a to knihovny farní, přenosné, spol- kové; upozorňuje pak na spis dp. T. Škrdle »Zá- sluhy dachovenstva o zakládání knihoven«, který nám podává obraz, co kněžstvo v této věci dobrého jíž vykonalo. Ke konci své zdařilé přednášky pak vy- zývá přítomné, aby v této věci horlivě působili. (Po- chvala.) Vadp. předseda dr. Sedlák poděkoval pak řečníku a poukazoval na apoštolskou činnost v této věci a jednal potom z vlastní zkušenosti o blaho- dárných následcích její, načež ukončil srdečným do- slovem schůzi. Místopředsedou byl pan řídící V. Skultéty.

Schůze Historického kroužku. Předseda vdp. dr. Fr. Vincenc Zap le tal, Ord. Praed., profesor starozákonní exegese na uni- versitě ve Frýburku, ve Švýcarsku. Zapisovatelemp. Frant. Jolínek, učitel v Maloticích. Předseda vítá vřelými slovy shromáždění a čte došlé telegramy, které zaslali zejména: Fr. Štingl z Korutan; prof. Horáček ve Sv. Hippolytě; Martin Krejčí v Koruta- nech; farář Halouska na Moravě: Josef Brožek, dělník v Loučce; Bedřich Kamarýt, děkan; Václav Havlík, Th. Dr. J. N. Jindra, Karel princ Hohen- lohe, Václav Kočárník v Chicagu, Toznar na Mo- ravě, atd. Pan učitel Flekáček předčítá přednášku p. dra. Kováře s omluvou, nepřečte-li jí tak jako skla- datel. Proč by měl katolický historik čerpat z prote- stantských pramenů německých, Mommsena a pod.?

Proč raději ne z původních dobrých pramenů? Co je, pánové, jenom lží a nepravd v historických dílech, co v románech, dramatech a v učebnicích! Vidíme to hlavně v dílech jednajících o husitismu a době po- bělohorské. (Potlesk a souhlasné projevy.) Kdo tehdy. více trpěl než katolíci? A přece boj se vede proti nim. Protestanté zrádci a velebitelé Němců — ti lí- čeni jako andělé. Takové nepravdy přijímají se do přednášek gymnasiálních i universitních profesorů, ano i do dětských časopisů. Proti tomuto špinavému proudu chtěl P. Svoboda, T. J.. spojiti všechny charakterně smýšlející muže. Tak povstal historický kroužek. Ten začal svou činnost přednáškami — později založen »Sborník historický«, který nyní pro- měněn v časopis. Pánové! Nechceme historii předě- lávati — vždyť ji předělali protestanté už až k ne- poznání — my chceme očistu, chceme se dívati n dějiny pod zorným úhlem pravdy. Klepáme pány přes prsty a účinek už pozorujeme. Je nás dosti — ale přece málo proti nepřátelům. Přistupte k nám. (Potlesk.) Schůzi zakončuje p. dr. Fr. Zapletal přá- ním, aby stručný výsledek dějepisných studií byl uveřejňován v cizojazyčných časopisech, aby cisina