ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 66038890-661b-11dc-986e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 36, org 6, person 122, work 4
1 masthead
Ročník XXXXi.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 20. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 229.
4 article
Na ranní a odpol. list přilehami („Naněný Obzor v středu a „Literárni Hlidka v pátek) předplácí ket Praze v adminislřae 2 K —h na měsle . . . . . . 6 k —h na čtvzt leta . . . . s dvojí čonáškou K 50h Ba něsíc . . . . . na čtrti leba 7 K 50 h ve slialkách na měsíc . . . . . . 2K30b Poštont na měsle . . . . . ns čtrrt lela s dvají zísilkou na měsín si Pa čtrrt Jel
Praha Literárni Hlidek
5 article Dr. Josef Kaizl
Dr. Josef Kaizl mrtev.
doktor Kaizl
6 article
Že nejhrozněji působívá náhlá, nezpro středkovavá, nečekaná, žádnými předzvěstm nepřipravovaná pohroma, zažili jsme včera, kdy telegrafická jiskra osvědčila drtivost blesku a přinesla nám zprávu ohromující, žaluplné sdělení, že dra. Kaizla dlužno čí- tati — k minulým] Mřtvým — avšak nezapomenutelným ! Tato rána osudu vždy by byla bývala drtivou, ztráta ohromnou,v okamžiku nepřehlednou a neocenitelnou, že dopadla pak netůšená, nabývá na děsivosti, a hlodavá lítost na neztišitelné trpkosti . . Jest jistá věc, že těch, kdož budou oceno- vati ztrátu tuto podle zejícího úbytku, jakou zůstavuje v bilanci duševních potencí če ských, v řadě těch bojovníků, jimž v zápo- lení intelligencí vyhraženo jedno z nejpřed- nějších míst, kdož tedy pocítí ztrátu tuto především rozumem a v myšlenkách se ji zděsí, bude mnohem více, než těch, jimž při smrti Kaizlově srdce zabolí svíravou bolestí. Neboť dr. Kaizl podle celé výluč nosti své povahy, podle vážné svě uzavře nosti, věnované cílům vysoce sic povznese ným, po většině však s citovým prostředím jen z nekonečného povzdáli souvislým, nebyl lovcem popularity, aniž oslnivě obliby širších kruhů, neboť tribunem dr. Kaizl ne- byl, ani ve skutečnosti, ani v touze své.
Kaizl Kaizlův doktor
7 article
Pokud spoléhal na souhlas jako odměnu své činnosti, bylo mu zadostučiněním uznání vy braných kruhů politických. A to jemu, s ku- tečnému státníku, nemohli odepřít ani ti politikové čeští, kteří nezřídka nucení byli stavěti proti jeho mínění svůj názon vlastní, mnohdy ostře hájený, leč v přasvěd- čení, že dr. Josef Kaizl nezná jiné (ouhy. leč prospěti národu svému českému dle svých nejlepších sil, neboť jemu platila všechna jeho láska, ať již jest pravdou, že lásku tuto projevoval spíše činy než slovy. Řečni ckých tirád dr. Kaizl neznal, ale za to byl železným, neúnavným pracovníkem a snad právě proto jeho láska k národu je tragi čtější a tklivější, že v nehonosivých tichýeh činech a práci pro něj svou chorobu ne-li uhonil, tedy zajisté zhoršil k předčasnému svému zahynutí. Ovšem, že kromě těžce zkoušené a ža- lostně navštívené jeho rodiny zůstává ještě velice široký a četný kruh přátel, kteří po- cítí osten této ztráty také v srdci, a jimž zvlhnou řasy při této zhroucující zvěsti vlahou, za kterou se ani muž v jistých okamžicích nemusí hanbiti. Jeho nejužší političtí a po- slanečtí přátelé, svědkové jeho veliké, úspěchy provázené práce, ti všichni, kdož měli příle- žitost bezprostředně poznati jeho hluboký. pro věc národní hárající cit, v užším důvěr ném kruhu nikterak netlumený, vědí, že v Kaizlovi ztrácíme nejen jednu z nejvyšších intelligencí politického světa našeho, muže chladné koncepce a energické konstrukce politické, nýbrž i horoucího Čecha, jehož srdce bezprostředně souviselo se srdcem vlasti, kteráž na prvém místě truchlí nad jeho mrtvolou sotva vychladlou Dr. Joseř Kaizl náleží k mrtvým, nej lepším a největším synům českého národa
doktor Kaizl Čecho Joseř Kaizl
8 article
Nárok na toto označení má už po svém vý- znamu jakožto vědec, jako jeden z prvních učitelů po česku obnoveného vysokého učen Karlova, jakožto professor vědy, v níž my Češi dovedeme býti mnohem spíše vynikají cími theoretiky než kýženými praktiky. Dr. J. Kaizl náležel k nejpřednějším stát- ním hospodářům současným a jméno své. dnes ve světě vědeckém tak běžné, opatřil mnohoslihným zvukem již před lety, když za svou habilitační práci, pražské fakultě po- danou, vyznamenán byl cenou uňiversity štrasburské, zatím co vstup na kathedru by mu v Praze z nevraživosti i vědecké i ná- rodní ztěžován. Jeho vědecká kariéra je to, kteráž obrátila těžiště jeho významu ve směi širší veřejnosti méně přístůpný a jakási aka demičnost ve vystupování, v celé vnější re presentaci, neopustila jej nejen na počátku jeho politické dráhy, ale i na vrcholu jejím Národem k hájení jeho zájmů byl povolán dr. Kaizl zvláště pro svou vědeckou prestige a jeho vysoký, všemi politickými stranamiv Rakousku oceňovaný význam, jako autority věd státních, postavil jej také vždy do po předí zastoupení českého, jemuž byl vždy ozdobou. s o srb Tyto kvality jeho politického profilu umožňovaly, že dr. Kaizl stál vo tomto po- předí vzdor přeměně a přechodu politického těžiště se strany staročeské na národní stranu svobodomyslnou i dodávaly mu jakéhosi re- liefu samostátnosti, kteráž poprvé domohla se plátnosti, když se dr. Knizl rozešelse stranou staročeskou po její prachabé reake na Gautschovy ordonance.
Karlův Čech doktor J Kaizl Kaizl Knizl Gautschův Praha Rakousko
9 article
Tehdáž ozval se v chladném professoru. anglicky, uzavřeném politikovi, onén tuhý charakter, kterýž později, za nejtrudněj ších dob našich za obstrukce v létě roku 1895 osvědčil se mistrem u vytrvalosti a kdy dynamika jeho klidu a žulové vytrvalost byla nejhlavnější pakou pádu Pienerova dne 19. května 1895. Níže oceňujeme v souvislém a pragma- tickém přehledu politický význam a činnost zesnulého v celém postupu až po jeho zevně nejskvělejší vrchol, kdy jako první český ministr linancí vstoupil do ministerstva Thu nova, kterýžto skutek dlužno zajisté z nej- větší části přičísti jeho dotčené již vynikající samostatnosti v nazírání i rozhodování poli- tickém a kterýž v prvních dnech překvapil celou veřejnost českou jako fait accomplil Jakou zásluhu zjednal si dr. Kaizl tím svým nejvýše včasným rozhodnutím, ukazuje do dnešního dne nenávist a kletba německá, která zrodila se za Kaizlem vedené obstrukce r. 1895. Kaizlem opustil národ veliký muž, jejž veřejnost česká milovala zvláště proto, že byl representace české skutečnou ozdobou. Sbor poslanců českých, národní strana svo- bodomyslná nikdy neoželí této zráty, neboí politiků tak hlubokého fondu, tak ryzích vlastností, takové všestrannosti není v žád- ném národě dvé současně. Dovedlť dr. Kaizl české opposici dodati nejhladších forem, aniž by jí ubral působivosti, a jeho politická pro hlédavost, vybroušený temperament, chladná bystrost a energie činu ve všech posicích jeho politického života přinášela národu plody nehynoucího prospěchu a dobra. Také vděčnost národa a vzpomínk mánům Kaizlovým bude nekonečná a slávě jeho památka nehynoucíl
Kaizl doktor Kaizlův
10 article
Život a činnost dra. Kaizla. Zvěčnělý prof. dr. Josef Kaizl, bývalý ministr financí, vynikající politik český a přední spisovatel v oboru národohospodářské vědy, na- rodil se 10. června 1854 ve Volyni, kde otec jeho byl berním. Matka Terezie, ač rodem Němka z hranic bavorských, neměla vlivu na domácnos ni výchovu synovu, takže rodina zůstala úplně česká. Byla dosti četná; kromě Josefa byli synové Emanuel, Edmund, Bedřich, Edvard a sestra Anna. Když Josefovi bylo šest let, přesazen byl otec jeho do Rumburka, kde dostal první základly ve škole německé. Později asi v desíti lelech přišel do české školy v Praze a odbyv si tak školu obecnou, navštěvosal malostranské německé gymnasium po pět let, načež přešel s přesaze- ním otcovým do šesté třídy na piaristický ústav v Litomyšli. Než opětně otcovým přesazením do Prahy vrátil se na gymnasium malostranské, kde německy maturovav, věnoval se studiu právni- ckému. Mezi jeho učiteli byli prof. Randa a Zneker. Všechna rigorosa složil cum applausu a povýšen v r. 1876 na doktora veškerých práv připravoval se pro docenturu, Za tím, účelem ob- držev státní stipendium, strávil dva semestry na universitě štrasburské, věnovav se tam studiu poli- tické ekonomie. Měsíc z doby té ztrávil v Paříži Když dlel v cizině, zemřel mu otec. Jelikož majetku valného nebylo, železná nutnost velela mu primum vivere! Stal se advokátním konci- pistou u dra. Brdičky, později u dra. Hauschilda.
Kaizl profesor doktor Terezia Němka Josef Emanuel Edmund Bedřich Edvard Anna Randa Zneker Brdička Volyň Rumburk Praha Litomyšl Paříž piaristický ústav
11 article
V letech 1880—83 zaměstnán byl. jako konci- pista ve finančním oddělení zemského výboru. jež bylo dáno do správy poslanci Zeithammrovi Zatím podal habilitační spis »Der Kampf un Gewerbereform und Gewerbefreiheit in Bayern 1799—1868«. Universita štrasburská poctila jej svou cenou, prof. Schmoller pak vydal jej ve svých »Forschungen«, Přes to narazila habilitace Kaizlova u dra. Jonáka na překážky, jež byly příčinou, že udělena mu až v r. 1879 veni legendi pro národní hospodářství. Jeden rok té vyučoval Kaizl národohospodářství na českoslo vanské obchodní akademii. Roku 1883 jmeno- ván mimořádným professorem na universitě — zatím bezplatným a po dvě leta — později též i na technice a jmenován členem státovědecké komise pro zkoušky státní. Do té doby spadá jmenovitě spisovatelská činnost jeho z oboru vědy národo-hospodářské. Tak sepsal v roku 1882 v Lipsku vydaný spis »Die Lehre von der Ueberwälzung den Steuern«, za nějž mu rozšířena venia legendi také na finanční vědu, o rok později pak sepsal známou a důkladnou pomocnou učebnici pro studium národohospodářské pod názvem »Ná- rodní hospodářství«, za něž in v Německu doše uznání. Jeho »Obnovený řád živnostenský«, který vyšel v r. 1883 v »Prostonárodních spi sech politických« vzbudil nemalý zájem v kru- zích odborných.
Zeithammr profesor Schmoller Kaizlův Kaizl Steuern Lipsko Německo Bayern der Kampf uno Gewerbereform die Lehr on der Ueberwälzung Ná
12 article
Záhy však povolán byl z auly universitní do arény politického života. Při všeobecných volbách v roku 1885 dne, 4. června konaných. zvolen byl poslancem na říšskou radu za měst- ský okres Čáslav-Kutná Hora: V roce 188e přišel do rady říšské za bouřné doby, jižn vy volal návrh Scharschmidtův na zavedení něm- činy jako státní řeči. Dne 26. března téhož roku za velice nevýhodných okolností — vystupovali tehdy neobyčejně zuřivě němečtí gladiatoři s Pra- dem a Knotzem v čele — promluvil první řeč jako poslanec o právomoci politických úřadníků První jeho řeč provázena byla se strany německé posměškem, ale v brzku na to, dne 1. dubna, když líčil v delší řeči bědný stav českého vysokého učení, došel i u Němců sly- šení a úspěchu. Dne 28. záři skládal před volič svými v Kutné Hoře účet ze svého jednání rozebral důkladně návrh Scharschmidtův, nazvav jej urážkou národa a vypočítaným krokem ke germanisaci.
Němec Scharschmidtův Čáslav Kutná Hora Kutná hoře
13 article
Rok později 1887 na schůzi voličů čáslav ských byl vyzván, aby vstoupil do opposice kdyby nebylo docíleno odvolání známých naří zení, kterými celá řada českých škol byla zru šena. Při obnově vyrovnání rakousko uherského byla jeho působnost poprvé oceněna šíře. By vyslán s drem. Mattušem do kvotové deputace kde v odboru jejím zastupoval český klub samo jediný. K této funkci byl mu nejlepší rekoman daci jeho spis »Vyrovnání s Uhry r. 1866 1877«, vydaný u Otiy r. 1888. Dlouho však ve Vídni nezůstal. Bylo to 1. srpna, když ministr vyučování Gautseh pře- kvapil za parlamentní siesty Čechy a Němee svým dislokačním výnosem. Z toho ovšem vznikly v české veřejnosti ňněvy nemalé a zalomcovaly celou posicí, české delegace ve Vídni. Z jejího vlastního tábora především vyšla alternativa »Buďto Gautsch anebo my«. Jak rozřešena — známo. Starý Grocholski promluvíl k vůdcůn staročeským: »Pro nějaké gymnasium se nejdo do opposice« a konec byl, že Gautsch zůsta v kabinetě a Staročeši v majoritě vládní.
Mattuš Gautsch Uhry Vídeň Čechy
14 article
Avšak doma se věřilo v aggressivnost če skou a že porozběhu opposičním bude násle- dovati ne couvnutí, nýbrž krok ku předu. t V okrese, kde ministr způsobil škodu, tla čili svého záštupce vpřed. Rozpor mezi tout vůlí mandantův a ústupem poslaneckého klub příměl dra. Kaizla, že resignoval a složil manuát říšský 13. října r. 1887.lbl Jeho nástupcem pak se stal dr. Herold. Tu dělily se jeho cesty a eesty konservativn strany české. Po smrti Saláška obehodní komora pražská svěřila mu uprázdněný mandát. Nebyl již zvolen na základě staročeského programu, nýbrž dána mu úplná volnost. Přidal se ke klubu neodvíslých poslanců českých, jichž falanx byla ještě velmi malá, ale jež rostly už zřejmě každou skoremii volbou 1 doplňovací. v Když punktaco vídeňské z r. 1890 měly za následek stále rostoucí odbojí veškerého národa českého, hr. Taaffe rozpustil v lednu 1891 říšskou radu a nové volby vypsány v březnu“ téhož roku.
Kaizl doktor Herold Taaff
15 article
Čechové šli do nich v heslu opposice. Dřivějs delegace staročeská v nich na hlavu poražena Po boku vítězné strany stanula skupina realisti cká, jejíž tři hlavní činitelé vstoupili do společne armády. Dr. Kaizl byl v jejím hlavním štábu sepsal tehdy s drem. Juliem Grégrem proklamae k volbám. V užší volbě za městskou skupinu Smíchov-Karlín dostalo se pak dru. Kaizlovi mandátu, který až dosud byl v rukou želez- ničního ředitele ve výslužbě Hladíka. Dru. Kaizlovi v nové situaci přiděleny dů- ležité úkoly. On byl autorem adresní osnovy českých poslanců, které zastupoval v adresnín výboru s drem. Trojanem, v rozpočtovém pak celých šest let měl s drem. Heroldem a pozděj s drem. Pacákem rozsáhlou agendu českou. V komisi té bylo mu zastávati české postuláty nejrůznějšího druhu naproti třem vládám. Pře její forem odbyly se jednotlivé fase obžalo našich na ně. Vedle bezpočetných interessů drobných bylo tu hájiti velikých zájmů všečesk ých. Vý boru toho stal se r. 1897 po volbách dle no- vého řádu vykonaných předsedou. Ve sněmovně veřejně zasáhl do všech velikých debat, jak politiekých tak finančních a hospodářských. Způsob jeho řečnění uehyloval se o tradicionální šablony. Nepůsobil a neuchvacova momenty vnějšími, pathosem, gertikulací. Zato V drobném prodejí ranní čísle o sobě . . . za 8h vdpolední . . . . . . . za 2h Ve úlislkách na venkově ránní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . 5h Inseráty platí se hotově papřel Předplatení a insnrty přijemá sdmlnl- strace v Marianské slisi č. a Tam nschízají se tél rodakee tiskárna a szpedice „Násodnách Listě“. Rukopisy se nevracsji.
Čecho doktor Kaizl Grégr Hladík Trojan Herold Pacák SmíchovKarlín
16 article
však řeči jeho měly jádro, jež zaobaleno bylo ve formě průhledné, byť ne vzletné a umělé. Proto však nicméně výklady jeho sledovány vždy s pozorností a neminuly se účinku, bez- prostředního. Zprvu se říkalo o Kaizlovi, že jest řeční- kem »anglicky suchým« jako Plener. Však po- nenáhlu zvykla si veřejnost a změnila své mínění, neboť se přesvědčila, že nedostatek uhlazené formy je úmyslný, aby tím jasněji naznačeno bylo kam čeli a dosaženo, čeho obmýšlí. Jest jisto, že ke každému hovoru svědomitě se připravil, ale též známo, že dovedl s patra od- rážeti attak. Z jeho parlamentární působnosti poukazujeme na tyto hlavní body. Jest známo, jaké stanovisko zaujal v příčině tarifů na drá- hách státních. Byl proti nízkým sazbám na dopravu zboží s výhradou dvojí: dokud státní dráhy jsou passivními a dokud trvá dražší poplatek na dráhách soukromých. Stanovisko své vyložil Kaizl obširně ve spise »Passivní dráhy« a ve veliké studii »O po- státnění železnic v Rakousku«, která vyšla též německy v Lipsku. Roku 1992 dne 19. ledna jako generální řečník velmi platně zasáhl do debáty o obchodních smlouvách s Německem Italil a předpovídal úpadek rakouského vývozu že proroctví jeho se naplnilo, jest všeobecne známo.
Kaizl Plener Passivní Rakousko Lipsko Německo
17 article
V červenci téhož roku pronesl řadu řečl o nápravě rakouské měny, vydav k této zákono- dárné akci jako přípravu pojednání pod názvem »Náprava rakouské měny«, jež vyšlo již roku 1890 tiskem u Otty Ve výboru valutovém tehdy pracoval dr Kaizl se zvěčnělým Gustavem Eimem; Kramá- řem a Čestmírem Langem. Ve sněmovně pal 11., 14. a 17. července velmi činně zúčastnil se debat. V r. 1894 vidíme jej v čele rozhodné opposice proti berní reformě, kterou podal Stein- bach, Plener chtěl uzákonit a Bilinski skon- coval. Slabý prine Windisehgrätz svolil, aby toto opus dostalo prioritu před řádným roz počtem a projednalo se in continuo. Operáty vý- borové dostaly se do sněmovny 5. března. Zacai tehdy boj v dějinách rakouského parlamenta rismu památný. První, kdo proti osnovám pro- mluvil, byl — dr. Kaizl. Řádná opposíce vět- šinu, zejmena presidenta Chlumeckého a ministra Plenera podráždila. Počali poháněti diskussi prostředky násilnými, začež následovala odpo- věď: obstrukce. V té ukázal se zvěčnělý dr.
Ott Kaizl Eim Kramá Lang Stein Plener Bilinský doktor Chlumecký
18 article
Kaizl mistrem. Prováděl ji zevrubnými, důklad- nými a věcnými řečmi. V zápěti obstrukce tě padlo 19. června ministerstvo Plenerovo Kaizl provisornímu kabinetu formuloval pod- mínky, za kterých mohlo býti od obstrukce upušténo. Když byly splněny, zastavena i sku- tečně obstrukce. Dne 7. prosince roku 1895 vystoupil proti Luegrovu nájezdu na Mladočechy pro domnělě jejich se podrobení regimu Bade- novu a prohlásil, že základní thesi programu dra. Luegra, nenávist a persekuci proti určitému vyznání nebo plemenu, odmítá. Politicky pro něj nejkarakterističtější jest však řeč, kterou pro- mluvil 13. prosince 1895 jako generální řečník při rozpočtové debatě na rok 1896. Eífekt této řeči byl veliký, neboť bylo to Kaizlovo »Con- fiteor«, v němž poukazoval na cesty, jak dle jeho mínění národ český má se bráti zdárně k posledním a nejvyšším cílům svého dychtění a snažení. Dne 30. listopadu 1896 promluvil řeč o zrušení kolejného, která doznala na všech stranách vřelého souhlasu a jest jasnou illu- strací jeho i jako professora. Tenkráte promluvil památná slova: »Bylo by smutné pro stát, kdyby jen právníci právní cit měli a jen vojíní
Kaizl Luegrův Bade Kaizlův Con Plenerův Kaizl
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z korrespondence Maciejowského. Pan VI. A. Francev vydal čásť korre- spondence slovutného učence polského, Václava Alexandra Maciejowského, v císařském spolku dějin a starožitností ruských při moskevské uni versitě. Po smrti Maciejowského odevzdala vdova jeho čásť korrespondence chotě svého Edvardu Jelinkovi, který z ni uveřejni! ve »Slovanském Sborníku« několik dopisů Kollárových. Po smrti Jelinkově přišla korrespondence Maciejo wského zároveň s jinými listy našeho pěstitele slovanské vzájemnosti do bibliotéky musejní, odkud část jejich vydal nyní pan Francev. Kratičký úvod je podepsán: »Praja češskaja 20 marla 1899 goda«. Francev vydává dopisy tyto proto. aby byly jednou příspěvkem k životopisu tohot velikého učence v oboru slovanského práva a pak že budou důležity pro dějiny ruské osvěty vůbec. Z korrespondencetéto vyjímáme některá místa, doufajíce, že budou české čtenáře zajímati. V »Dorpatě« na německé universitě se obíra slovanským právem prof. Rentz. Z jeho dopisu se dovidáme, že znalost polštiny ve dvacátých letech minulého století se v ruských německých provinciích rovnala nulle a s ruštinou to nebylo o mncho líp. Podobně tomu se zájmem pro slo- vanské právo, jenž v samotném Rusku se začí- nal teprve vyvijeti.
A Francev Maciejowský Jelinek Kollárův Jelinkův Maciejo Francev Dorpata profesor Rentz Rusko
20 article
Užtenkrát studovali pp. juristé dějiny práva jen k vůli zkoušce; kupovali si tedy jen archy. professorovy přednášky, ale nikoliv učené, od- borné knihy. A pak ty oblíže s posíláním knih peněz, sbíráním předplatného, které se skoro na každé druhé stránce ozývají. Jaká to výhoda pro nás, že běh doby nám vynašel 33 procentní stav knihkupecký, snad přijdou za nějaké sto le doby, kdy se budou spisovatelům nejen po smrti stavět pomníky, ale za živobytí se budou taci ideální lidé, kterým se říká spisovatel, také pod- porovati, jako učinil ruský car zrovna při Macie- jowskám, když jako pensista koupil pro syna vesničku Miroševice za 17.000 rublů. Žádali tedy bývalý professor, který měl sice evropskou slávu
Macia
21 article
jako učenec a jurista, ale na neštěstí si peněz uspořil jako advokátní písař, aby mu polská banka půjčila 10.000 rublů, k čemuž bylo po- třebí svolení carova. Celý život posvětil učené činnosti a sludiu slovanských starožitností a te je nucen se obraceli o půjčku na cara, který mu sám již jednou dal 1000 rublů na tisk dvou po- sledních svazků učeného díla jeho. Zvláště pak se v doporučení k carovi vytýkala okohnost, že »kníže varšavský« (Konstantin) dopomohl Macie- jowskému k tomu, že mohl navštíviti knihovny české, moravské a slezské, v nichž on naše důležitý maleriály.
Konstantin Macia slezský rubl
22 article
Jurjevský professor Rentz má v listech svých několik pozoruhodných míst. Pochybuje, zdali se bude kdy učiti slovanskému právu jak německému, vyslovuje se proti rakouskému vlastenectvi, které prý individuální patriotismus s jednotlivých národů stírá a pak píše o nás Češích (1833) tato pozoruhodná slova: »Tomu, co mné pravíte v analogiích o če- ských a moravských zákonech, rád ovšem vě- řím; slovanští národové zachovali skoro všude své zvláštnosti svatě, pokud mohli zadržeti pan- ství cizákův, naproti tomuto se však soustředil do rodinného života. Dnešní Čechy se značně již zgermanisovaly, aspoň aristokracie, která již sotva co o národnosti chce slyšeti. Já však ne- věřím, že by mohli národové zcela zaniknouti, nanejvýš individua a třídy . . . Právě proto pokládám studium slovanského práva nikoli za mrtvé, nýbrž za bohatý životní pramen. ..« V dopisech Pogodina, Bodjanského a Srez- něvského vidíte, jak vzácní lidé tito ruští slavisté byli. Pogodin vypravuje, že za svou »zprávu« o pracích vědeckých vně Ruska obdržel od hosudara 7000 rublů! a ještě pochvalu. I zde se jeví Pogodin ideálním človékem, který všude pomáhá; také se dovídáme, jak podporoval vy- dání slovníka Lindeova. Rovněž Bodjanskij rád vše dělá pro Maciejowského jako pracovníka na poli slavjanovědění. Chce mezi jiným, aby druhé vydání »Dějin slovanských zákonodárství« vy- cházelo současně polsky a v ruském překladu. Během korrespondence se objevuje několikráte stesk, že znalost polského jazyka na Rusí je nepatrná.
Rentz Čech Pogodin Bodjanský Srez Čechy Rusko
23 article
Mohl by snad překládati Dubrowski, ale »Spolek dějin a starožitnosti ruských« Gjehož čestným členem byl Maciejowski) nedává hono- ráře, nýbrž pouze 300 zvláštních výtiskův. Hůře je, když se dobrý Bodjanskij poušti na kluzkou dráhu etymologie; tak v jednom psaní dokazuje původ allodia, a zábihá až po Libušin soud pro ot. Nápadno je, že ještě po roku 1863 píše Bodjanskij »Carstvo Polskoje«, kdežto Poláci sami říkaji »králewstwo«. V dopisech Srezněvského je několik opravdu vzácných vět. Když se Srezněvskij stal redak torem »Izvěstií« ruské Akademie, staral se svě- domitě o to, aby ruskému učenému světu čini přistupny výsledky vědeckých praci druhých Slovanův. Maciejowského nazývá »důstojně vá- žený příteli a pěstiteli slovanské nauky. Srez něvskij chváli na jednom místě mladé pokoleni které se bedlivě obírá naukou, a nauka talo třeba by nebyla slovanská, tož je aspoň ruská proniknutá ostatně účastenstvím k Slovanstvu Tato účast k Slovanstvu, stále více rostoueí kráčí spolu s poznáváním důležitosti učenýeh děl západních Slovanů . . . .
Dubrowski Libušin Polák Srezněvský Srezněvskij Slovanův Slovan
24 article
Proto také vzal na se úkol referenta př Akademii, a proto také rušti professoři posilaj žáky do ciziny, by tam poznali jiné učence rozšířili obzor svých vědomostí. Jindy si však stěžuje, že Petrohrad (totiž společnost) pohlcuje každému tolik času na formality, ale kde může, přece rád pomáhá; tak na př. se stará, abyse Maciejowskému dostalo Demidovské premie. Z to se Petrohrad velice líbí Poláku Dubrowskému, který se tam stal professorem polštiny u hlav- ního paedagogického institutu. Na vstupní jeho přednášce byl i »tovaryš« ministra vyučování Norov, a samotnému carovi zhotoven z ní vý tah, který se mu libil, žáky Dubrowského jsou Rusové, kteří se rádi učí polsky. Dubro wsk pro ně vydává na rychlo pomůcky (Vzory ja- zyka polského, vytištěné ruskými literami), ač je také mimo to jinak literárně pilný. Také jsou zde tři krátké dopisy Iv. S. Aksakova, redaktora »Ruské Besedy«, žádá Ma ciejowského za příspěvky a uveřejňuje hlas Po láka o slovanské, speciálně ruské »obščiněs. v níž spatřovali rušti slavjanofilové něco čist ruského. Dnes na »obščinu« a »zádrahu ejlte hledíme mnohem klidněji. Originálním zjevem v této korrespondene je Jevreinova, dáma, která se obírala slovanským právem a skutečně také vydala v transkripe »Zákon Vindolský«. List její pochází z doby vojny, z r. 1878. Jevreinova měla s sebou d Prahy doporučení Maciejowského na Palackého. který ji laskavě příjal. Ale se strany Jirečka se ji dostalo velice »chladného přijetí«; a v musejní knihovně ji nechtěli dávati knihy domů.
Polák Dubrowski Rus Iva S Aksakův Jevreinov Palacký Jireček Petrohrad Ma Praha
25 article
V Praze se obírala hlavně »Pozůstatky desk zemských král. českého«, učila se srbsko-chor- vatsky a glagolskému plsmu. O Praze však ne- dovede napsati nic pěkného; Praha na ni udě- lala velice špatný dojem. »Mně se zdá, že Čechové nejsou ani s to, aby postihli ideje Slovanstva, která se již tak dávno projevila v literatuře polského národa. Germanisace je příliš silná a nezastaví se již na své dráze.«- Jevreinova nám vůbec vypráskala a tak »někto Haněl«, professor na záhřebské univer sítě, dostal svůj dí. V Záhřebě a Krku byla velice pilna. Mezi jiným vzpomíná kanovníka Pletra Petriše, u něhož je origál zákona ostrova Krska glagolsky psaný Loni prodávali dědicové Petrišovi jeho glagolskou pozůstalost, tento zákon, životy svatých a ně- kolika jiných rukopisův; dal jsem se po tom poplati, ale dotyční lidé nevěděli, mají-li chtíti sta nebo tislce za ony manuskripty.
Čecho Jevreinov Haněl Krek Pletra Petriš Krsek Lon Praha Záhřeb
26 article
Jevreinova byla »podivný fraucimor«, jak mně ji charakterisuje v dopise osobnost, která ji znala. Byl to ženský učený podivín; tak na př. opsala skoro všechny městské i vesnické slatuty v Chorvatsku a Dalmacii (vyjma Du- brovník, Kotor a Budon), a dopis svůj uzavírá takto: »Odpusťte, že Vám nepíši po polsku. neboť jsem se bála, že bych to špatně napsala. a přece je milejí psátí po slovansku, než p německu.« Nejdelší dopis — tři čtvrti tiskového archu dlouhý — pochází od Chiždeu-a, který pře- kládal »Dějiny slovanských zákonodárstev« do ruštiny. Je to sebevědomý právník, který píše proto, aby se naplnila pravda latinských, něme- ckých, anglických, francouzských, ba i staro- řeckých přísloví. Na dobrém muži tomto je vi- děti, že studoval německy; aspoň z něho kouká všude system, bez něhož se Němci ani s lavice svaliti nemohou, jak dí Turgeněv. Vykládá Ma- ciejowskému, že sám zamýšlí napsati »Dějiny slovanské národnosti« a vypočítává, co již se- stuďoval, tyto dějiny budou obsahovati 6 větších dílů, asi 40; připravuje se na to tím, že pře- kládá nyní Safařika (Dějiny slov. jazykův a pl- semnosti), Maciejowského, jehož pak arci ve vlastním spise svém bude opravovati a doplňo- vati. Jako ruskou novinku oznamuje Maciejow- skému, že bude vycházeti »pod redakcí zná- mého literatora Nik. Greče ruský konversační lexikon«.
Jevreinov Němec Turgeněv Maciejowský Chorvatsko Dalmacie Kotor Ma
27 article
Chiždeu má rumunské jméno, překládá z polštiny do ruštiny, má známé mezi Srby, ručí za překlad a ruštinu, která nám tak krásné srozumitelně zní, jako by ji byl překládal Slovák nebo Srb — do ruštiny, a při tomje nadšen »slovanskou národností«, jak pravidelné říká. Každým způsobem byl by z něho měl' sám Kollár velikou radost; z dopisu vane jakási právnická domýšlivost. Ke konci nutno ukázati na přátelský ton, jaký panoval i za bouřlivých dob v dopisech učenců polských a ruských. Rusové žádají za zprávy o pracích Poláků v oboru slovanské hi- storie. Rus a Polák se tu jeví ještě dobrými přáteli, »ze srdce se radují« ze svých praci navzájem, pomáhají si a pokládají si za čest, mohouli učence druhého slovanského národa navrhnouti za člena učené společnosti. Naopak píše Maciejowskí Rusům: »Práce ty se týkaji zvláště, bratří Rusové, Vás čili hlavné Vašeho zákonodárství.« P. Vl. A. Francevu, osvědčenému přítel našeho národa, přejeme, aby jako Rus na var šavské universitě přednášející, působil na sbli- žení těchto národů podle tradic ideálních mužův této »perepisky«. S počátku bude míti málo po- rozumění a málo přátel, ale velká myšíenka sbližovati národy musí míti nejen mučedniky nýbrž i apoštoly a během doby i lisice přívr žencův — už podle slov Kristových.
Srba Slovák Srb Kollár Rus Polák A Francev Kristův Rus
28 article
Kará sek.