2
masthead
V Praze, v úterý dne 20. srpna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přilehami („Naněný Obzor v
středu a „Literárni Hlidka
v pátek) předplácí ket
Praze v adminislřae
2 K —h
na měsle . . . . . .
6 k —h
na čtvzt leta . . . .
s dvojí čonáškou
K 50h
Ba něsíc . . . . .
na čtrti leba
7 K 50 h
ve slialkách
na měsíc . . . . . .
2K30b
Poštont
na měsle . . . . .
ns čtrrt lela
s dvají zísilkou
na měsín
si
Pa čtrrt Jel
Praha
Literárni Hlidek
5
article
Dr. Josef Kaizl
Dr. Josef Kaizl
mrtev.
doktor
Kaizl
6
article
Že nejhrozněji působívá náhlá, nezpro
středkovavá, nečekaná, žádnými předzvěstm
nepřipravovaná pohroma, zažili jsme včera,
kdy telegrafická jiskra osvědčila drtivost
blesku a přinesla nám zprávu ohromující,
žaluplné sdělení, že dra. Kaizla dlužno čí-
tati — k minulým] Mřtvým — avšak
nezapomenutelným ! Tato rána osudu vždy
by byla bývala drtivou, ztráta ohromnou,v
okamžiku nepřehlednou a neocenitelnou, že
dopadla pak netůšená, nabývá na děsivosti,
a hlodavá lítost na neztišitelné trpkosti . .
Jest jistá věc, že těch, kdož budou oceno-
vati ztrátu tuto podle zejícího úbytku, jakou
zůstavuje v bilanci duševních potencí če
ských, v řadě těch bojovníků, jimž v zápo-
lení intelligencí vyhraženo jedno z nejpřed-
nějších míst, kdož tedy pocítí ztrátu tuto
především rozumem a v myšlenkách se ji
zděsí, bude mnohem více, než těch, jimž
při smrti Kaizlově srdce zabolí svíravou
bolestí. Neboť dr. Kaizl podle celé výluč
nosti své povahy, podle vážné svě uzavře
nosti, věnované cílům vysoce sic povznese
ným, po většině však s citovým prostředím
jen z nekonečného povzdáli souvislým,
nebyl lovcem popularity, aniž oslnivě obliby
širších kruhů, neboť tribunem dr. Kaizl ne-
byl, ani ve skutečnosti, ani v touze své.
Kaizl
Kaizlův
doktor
7
article
Pokud spoléhal na souhlas jako odměnu své
činnosti, bylo mu zadostučiněním uznání vy
braných kruhů politických. A to jemu, s ku-
tečnému státníku, nemohli odepřít
ani ti politikové čeští, kteří nezřídka nucení
byli stavěti proti jeho mínění svůj názon
vlastní, mnohdy ostře hájený, leč v přasvěd-
čení, že dr. Josef Kaizl nezná jiné (ouhy.
leč prospěti národu svému českému dle svých
nejlepších sil, neboť jemu platila všechna
jeho láska, ať již jest pravdou, že lásku tuto
projevoval spíše činy než slovy. Řečni
ckých tirád dr. Kaizl neznal, ale za to byl
železným, neúnavným pracovníkem a snad
právě proto jeho láska k národu je tragi
čtější a tklivější, že v nehonosivých tichýeh
činech a práci pro něj svou chorobu ne-li
uhonil, tedy zajisté zhoršil k předčasnému
svému zahynutí.
Ovšem, že kromě těžce zkoušené a ža-
lostně navštívené jeho rodiny zůstává ještě
velice široký a četný kruh přátel, kteří po-
cítí osten této ztráty také v srdci, a jimž
zvlhnou řasy při této zhroucující zvěsti vlahou,
za kterou se ani muž v jistých okamžicích
nemusí hanbiti. Jeho nejužší političtí a po-
slanečtí přátelé, svědkové jeho veliké, úspěchy
provázené práce, ti všichni, kdož měli příle-
žitost bezprostředně poznati jeho hluboký.
pro věc národní hárající cit, v užším důvěr
ném kruhu nikterak netlumený, vědí, že v
Kaizlovi ztrácíme nejen jednu z nejvyšších
intelligencí politického světa našeho, muže
chladné koncepce a energické konstrukce
politické, nýbrž i horoucího Čecha, jehož
srdce bezprostředně souviselo se srdcem
vlasti, kteráž na prvém místě truchlí nad
jeho mrtvolou sotva vychladlou
Dr. Joseř Kaizl náleží k mrtvým, nej
lepším a největším synům českého národa
doktor
Kaizl
Čecho
Joseř Kaizl
8
article
Nárok na toto označení má už po svém vý-
znamu jakožto vědec, jako jeden z prvních
učitelů po česku obnoveného vysokého učen
Karlova, jakožto professor vědy, v níž my
Češi dovedeme býti mnohem spíše vynikají
cími theoretiky než kýženými praktiky.
Dr. J. Kaizl náležel k nejpřednějším stát-
ním hospodářům současným a jméno své.
dnes ve světě vědeckém tak běžné, opatřil
mnohoslihným zvukem již před lety, když
za svou habilitační práci, pražské fakultě po-
danou, vyznamenán byl cenou uňiversity
štrasburské, zatím co vstup na kathedru by
mu v Praze z nevraživosti i vědecké i ná-
rodní ztěžován. Jeho vědecká kariéra je to,
kteráž obrátila těžiště jeho významu ve směi
širší veřejnosti méně přístůpný a jakási aka
demičnost ve vystupování, v celé vnější re
presentaci, neopustila jej nejen na počátku
jeho politické dráhy, ale i na vrcholu jejím
Národem k hájení jeho zájmů byl povolán
dr. Kaizl zvláště pro svou vědeckou prestige
a jeho vysoký, všemi politickými stranamiv
Rakousku oceňovaný význam, jako autority
věd státních, postavil jej také vždy do po
předí zastoupení českého, jemuž byl vždy
ozdobou. s o
srb
Tyto kvality jeho politického profilu
umožňovaly, že dr. Kaizl stál vo tomto po-
předí vzdor přeměně a přechodu politického
těžiště se strany staročeské na národní stranu
svobodomyslnou i dodávaly mu jakéhosi re-
liefu samostátnosti, kteráž poprvé domohla
se plátnosti, když se dr. Knizl rozešelse
stranou staročeskou po její prachabé reake
na Gautschovy ordonance.
Karlův
Čech
doktor
J Kaizl
Kaizl
Knizl
Gautschův
Praha
Rakousko
9
article
Tehdáž ozval se v chladném professoru.
anglicky, uzavřeném politikovi, onén tuhý
charakter, kterýž později, za nejtrudněj
ších dob našich za obstrukce v létě roku
1895 osvědčil se mistrem u vytrvalosti a kdy
dynamika jeho klidu a žulové vytrvalost
byla nejhlavnější pakou pádu Pienerova dne
19. května 1895.
Níže oceňujeme v souvislém a pragma-
tickém přehledu politický význam a činnost
zesnulého v celém postupu až po jeho zevně
nejskvělejší vrchol, kdy jako první český
ministr linancí vstoupil do ministerstva Thu
nova, kterýžto skutek dlužno zajisté z nej-
větší části přičísti jeho dotčené již vynikající
samostatnosti v nazírání i rozhodování poli-
tickém a kterýž v prvních dnech překvapil
celou veřejnost českou jako fait accomplil
Jakou zásluhu zjednal si dr. Kaizl tím svým
nejvýše včasným rozhodnutím, ukazuje do
dnešního dne nenávist a kletba německá,
která zrodila se za Kaizlem vedené obstrukce
r. 1895.
Kaizlem opustil národ veliký muž, jejž
veřejnost česká milovala zvláště proto, že
byl representace české skutečnou ozdobou.
Sbor poslanců českých, národní strana svo-
bodomyslná nikdy neoželí této zráty, neboí
politiků tak hlubokého fondu, tak ryzích
vlastností, takové všestrannosti není v žád-
ném národě dvé současně. Dovedlť dr. Kaizl
české opposici dodati nejhladších forem, aniž
by jí ubral působivosti, a jeho politická pro
hlédavost, vybroušený temperament, chladná
bystrost a energie činu ve všech posicích
jeho politického života přinášela národu plody
nehynoucího prospěchu a dobra.
Také vděčnost národa a vzpomínk
mánům Kaizlovým bude nekonečná a slávě
jeho památka nehynoucíl
Kaizl
doktor
Kaizlův
10
article
Život a činnost dra. Kaizla.
Zvěčnělý prof. dr. Josef Kaizl, bývalý
ministr financí, vynikající politik český a přední
spisovatel v oboru národohospodářské vědy, na-
rodil se 10. června 1854 ve Volyni, kde otec
jeho byl berním. Matka Terezie, ač rodem Němka
z hranic bavorských, neměla vlivu na domácnos
ni výchovu synovu, takže rodina zůstala úplně
česká. Byla dosti četná; kromě Josefa byli synové
Emanuel, Edmund, Bedřich, Edvard a sestra
Anna. Když Josefovi bylo šest let, přesazen byl
otec jeho do Rumburka, kde dostal první základly
ve škole německé. Později asi v desíti lelech
přišel do české školy v Praze a odbyv si tak
školu obecnou, navštěvosal malostranské německé
gymnasium po pět let, načež přešel s přesaze-
ním otcovým do šesté třídy na piaristický ústav
v Litomyšli. Než opětně otcovým přesazením do
Prahy vrátil se na gymnasium malostranské, kde
německy maturovav, věnoval se studiu právni-
ckému. Mezi jeho učiteli byli prof. Randa
a Zneker. Všechna rigorosa složil cum applausu
a povýšen v r. 1876 na doktora veškerých práv
připravoval se pro docenturu, Za tím, účelem ob-
držev státní stipendium, strávil dva semestry na
universitě štrasburské, věnovav se tam studiu poli-
tické ekonomie. Měsíc z doby té ztrávil v Paříži
Když dlel v cizině, zemřel mu otec. Jelikož
majetku valného nebylo, železná nutnost velela
mu primum vivere! Stal se advokátním konci-
pistou u dra. Brdičky, později u dra. Hauschilda.
Kaizl
profesor
doktor
Terezia
Němka
Josef
Emanuel
Edmund
Bedřich
Edvard
Anna
Randa
Zneker
Brdička
Volyň
Rumburk
Praha
Litomyšl
Paříž
piaristický ústav
11
article
V letech 1880—83 zaměstnán byl. jako konci-
pista ve finančním oddělení zemského výboru.
jež bylo dáno do správy poslanci Zeithammrovi
Zatím podal habilitační spis »Der Kampf un
Gewerbereform und Gewerbefreiheit in Bayern
1799—1868«. Universita štrasburská poctila jej
svou cenou, prof. Schmoller pak vydal jej ve
svých »Forschungen«, Přes to narazila habilitace
Kaizlova u dra. Jonáka na překážky, jež byly
příčinou, že udělena mu až v r. 1879 veni
legendi pro národní hospodářství. Jeden rok té
vyučoval Kaizl národohospodářství na českoslo
vanské obchodní akademii. Roku 1883 jmeno-
ván mimořádným professorem na universitě —
zatím bezplatným a po dvě leta — později též
i na technice a jmenován členem státovědecké
komise pro zkoušky státní. Do té doby spadá
jmenovitě spisovatelská činnost jeho z oboru
vědy národo-hospodářské.
Tak sepsal v roku 1882 v Lipsku vydaný
spis »Die Lehre von der Ueberwälzung den
Steuern«, za nějž mu rozšířena venia legendi
také na finanční vědu, o rok později pak sepsal
známou a důkladnou pomocnou učebnici pro
studium národohospodářské pod názvem »Ná-
rodní hospodářství«, za něž in v Německu doše
uznání. Jeho »Obnovený řád živnostenský«,
který vyšel v r. 1883 v »Prostonárodních spi
sech politických« vzbudil nemalý zájem v kru-
zích odborných.
Zeithammr
profesor
Schmoller
Kaizlův
Kaizl
Steuern
Lipsko
Německo
Bayern
der Kampf uno Gewerbereform
die Lehr on der Ueberwälzung
Ná
12
article
Záhy však povolán byl z auly universitní
do arény politického života. Při všeobecných
volbách v roku 1885 dne, 4. června konaných.
zvolen byl poslancem na říšskou radu za měst-
ský okres Čáslav-Kutná Hora: V roce 188e
přišel do rady říšské za bouřné doby, jižn vy
volal návrh Scharschmidtův na zavedení něm-
činy jako státní řeči. Dne 26. března téhož roku
za velice nevýhodných okolností — vystupovali
tehdy neobyčejně zuřivě němečtí gladiatoři s Pra-
dem a Knotzem v čele — promluvil první řeč
jako poslanec o právomoci politických úřadníků
První jeho řeč provázena byla se strany
německé posměškem, ale v brzku na to, dne
1. dubna, když líčil v delší řeči bědný stav
českého vysokého učení, došel i u Němců sly-
šení a úspěchu. Dne 28. záři skládal před volič
svými v Kutné Hoře účet ze svého jednání
rozebral důkladně návrh Scharschmidtův, nazvav
jej urážkou národa a vypočítaným krokem ke
germanisaci.
Němec
Scharschmidtův
Čáslav
Kutná Hora
Kutná hoře
13
article
Rok později 1887 na schůzi voličů čáslav
ských byl vyzván, aby vstoupil do opposice
kdyby nebylo docíleno odvolání známých naří
zení, kterými celá řada českých škol byla zru
šena. Při obnově vyrovnání rakousko uherského
byla jeho působnost poprvé oceněna šíře. By
vyslán s drem. Mattušem do kvotové deputace
kde v odboru jejím zastupoval český klub samo
jediný. K této funkci byl mu nejlepší rekoman
daci jeho spis »Vyrovnání s Uhry r. 1866
1877«, vydaný u Otiy r. 1888.
Dlouho však ve Vídni nezůstal. Bylo to
1. srpna, když ministr vyučování Gautseh pře-
kvapil za parlamentní siesty Čechy a Němee
svým dislokačním výnosem. Z toho ovšem vznikly
v české veřejnosti ňněvy nemalé a zalomcovaly
celou posicí, české delegace ve Vídni. Z jejího
vlastního tábora především vyšla alternativa
»Buďto Gautsch anebo my«. Jak rozřešena —
známo. Starý Grocholski promluvíl k vůdcůn
staročeským: »Pro nějaké gymnasium se nejdo
do opposice« a konec byl, že Gautsch zůsta
v kabinetě a Staročeši v majoritě vládní.
Mattuš
Gautsch
Uhry
Vídeň
Čechy
14
article
Avšak doma se věřilo v aggressivnost če
skou a že porozběhu opposičním bude násle-
dovati ne couvnutí, nýbrž krok ku předu. t
V okrese, kde ministr způsobil škodu, tla
čili svého záštupce vpřed. Rozpor mezi tout
vůlí mandantův a ústupem poslaneckého klub
příměl dra. Kaizla, že resignoval a složil manuát
říšský 13. října r. 1887.lbl
Jeho nástupcem pak se stal dr. Herold.
Tu dělily se jeho cesty a eesty konservativn
strany české. Po smrti Saláška obehodní komora
pražská svěřila mu uprázdněný mandát. Nebyl
již zvolen na základě staročeského programu,
nýbrž dána mu úplná volnost. Přidal se ke
klubu neodvíslých poslanců českých, jichž falanx
byla ještě velmi malá, ale jež rostly už zřejmě
každou skoremii volbou 1 doplňovací. v Když
punktaco vídeňské z r. 1890 měly za následek
stále rostoucí odbojí veškerého národa českého,
hr. Taaffe rozpustil v lednu 1891 říšskou radu
a nové volby vypsány v březnu“ téhož roku.
Kaizl
doktor
Herold
Taaff
15
article
Čechové šli do nich v heslu opposice. Dřivějs
delegace staročeská v nich na hlavu poražena
Po boku vítězné strany stanula skupina realisti
cká, jejíž tři hlavní činitelé vstoupili do společne
armády. Dr. Kaizl byl v jejím hlavním štábu
sepsal tehdy s drem. Juliem Grégrem proklamae
k volbám. V užší volbě za městskou skupinu
Smíchov-Karlín dostalo se pak dru. Kaizlovi
mandátu, který až dosud byl v rukou želez-
ničního ředitele ve výslužbě Hladíka.
Dru. Kaizlovi v nové situaci přiděleny dů-
ležité úkoly. On byl autorem adresní osnovy
českých poslanců, které zastupoval v adresnín
výboru s drem. Trojanem, v rozpočtovém pak
celých šest let měl s drem. Heroldem a pozděj
s drem. Pacákem rozsáhlou agendu českou.
V komisi té bylo mu zastávati české postuláty
nejrůznějšího druhu naproti třem vládám. Pře
její forem odbyly se jednotlivé fase obžalo
našich na ně.
Vedle bezpočetných interessů drobných
bylo tu hájiti velikých zájmů všečesk ých. Vý
boru toho stal se r. 1897 po volbách dle no-
vého řádu vykonaných předsedou. Ve sněmovně
veřejně zasáhl do všech velikých debat, jak
politiekých tak finančních a hospodářských.
Způsob jeho řečnění uehyloval se o
tradicionální šablony. Nepůsobil a neuchvacova
momenty vnějšími, pathosem, gertikulací. Zato
V drobném prodejí
ranní čísle o sobě . . . za 8h
vdpolední . . . . . . . za 2h
Ve úlislkách na venkově
ránní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5h
Inseráty
platí se hotově papřel
Předplatení a insnrty přijemá sdmlnl-
strace v Marianské slisi č. a
Tam nschízají se tél rodakee
tiskárna a szpedice „Násodnách Listě“.
Rukopisy se nevracsji.
Čecho
doktor
Kaizl
Grégr
Hladík
Trojan
Herold
Pacák
SmíchovKarlín
16
article
však řeči jeho měly jádro, jež zaobaleno bylo
ve formě průhledné, byť ne vzletné a umělé.
Proto však nicméně výklady jeho sledovány vždy
s pozorností a neminuly se účinku, bez-
prostředního.
Zprvu se říkalo o Kaizlovi, že jest řeční-
kem »anglicky suchým« jako Plener. Však po-
nenáhlu zvykla si veřejnost a změnila své
mínění, neboť se přesvědčila, že nedostatek
uhlazené formy je úmyslný, aby tím jasněji
naznačeno bylo kam čeli a dosaženo, čeho obmýšlí.
Jest jisto, že ke každému hovoru svědomitě se
připravil, ale též známo, že dovedl s patra od-
rážeti attak. Z jeho parlamentární působnosti
poukazujeme na tyto hlavní body. Jest známo,
jaké stanovisko zaujal v příčině tarifů na drá-
hách státních. Byl proti nízkým sazbám
na dopravu zboží s výhradou dvojí: dokud
státní dráhy jsou passivními a dokud trvá dražší
poplatek na dráhách soukromých.
Stanovisko své vyložil Kaizl obširně ve
spise »Passivní dráhy« a ve veliké studii »O po-
státnění železnic v Rakousku«, která vyšla též
německy v Lipsku. Roku 1992 dne 19. ledna
jako generální řečník velmi platně zasáhl do
debáty o obchodních smlouvách s Německem
Italil a předpovídal úpadek rakouského vývozu
že proroctví jeho se naplnilo, jest všeobecne
známo.
Kaizl
Plener
Passivní
Rakousko
Lipsko
Německo
17
article
V červenci téhož roku pronesl řadu řečl
o nápravě rakouské měny, vydav k této zákono-
dárné akci jako přípravu pojednání pod názvem
»Náprava rakouské měny«, jež vyšlo již roku
1890 tiskem u Otty
Ve výboru valutovém tehdy pracoval dr
Kaizl se zvěčnělým Gustavem Eimem; Kramá-
řem a Čestmírem Langem. Ve sněmovně pal
11., 14. a 17. července velmi činně zúčastnil
se debat. V r. 1894 vidíme jej v čele rozhodné
opposice proti berní reformě, kterou podal Stein-
bach, Plener chtěl uzákonit a Bilinski skon-
coval. Slabý prine Windisehgrätz svolil, aby
toto opus dostalo prioritu před řádným roz
počtem a projednalo se in continuo. Operáty vý-
borové dostaly se do sněmovny 5. března. Zacai
tehdy boj v dějinách rakouského parlamenta
rismu památný. První, kdo proti osnovám pro-
mluvil, byl — dr. Kaizl. Řádná opposíce vět-
šinu, zejmena presidenta Chlumeckého a ministra
Plenera podráždila. Počali poháněti diskussi
prostředky násilnými, začež následovala odpo-
věď: obstrukce. V té ukázal se zvěčnělý dr.
Ott
Kaizl
Eim
Kramá
Lang
Stein
Plener
Bilinský
doktor
Chlumecký
18
article
Kaizl mistrem. Prováděl ji zevrubnými, důklad-
nými a věcnými řečmi. V zápěti obstrukce tě
padlo 19. června ministerstvo Plenerovo
Kaizl provisornímu kabinetu formuloval pod-
mínky, za kterých mohlo býti od obstrukce
upušténo. Když byly splněny, zastavena i sku-
tečně obstrukce. Dne 7. prosince roku 1895
vystoupil proti Luegrovu nájezdu na Mladočechy
pro domnělě jejich se podrobení regimu Bade-
novu a prohlásil, že základní thesi programu
dra. Luegra, nenávist a persekuci proti určitému
vyznání nebo plemenu, odmítá. Politicky pro něj
nejkarakterističtější jest však řeč, kterou pro-
mluvil 13. prosince 1895 jako generální řečník
při rozpočtové debatě na rok 1896. Eífekt této
řeči byl veliký, neboť bylo to Kaizlovo »Con-
fiteor«, v němž poukazoval na cesty, jak dle
jeho mínění národ český má se bráti zdárně
k posledním a nejvyšším cílům svého dychtění
a snažení.
Dne 30. listopadu 1896 promluvil řeč
o zrušení kolejného, která doznala na všech
stranách vřelého souhlasu a jest jasnou illu-
strací jeho i jako professora. Tenkráte promluvil
památná slova: »Bylo by smutné pro stát,
kdyby jen právníci právní cit měli a jen vojíní
Kaizl
Luegrův
Bade
Kaizlův
Con
Plenerův Kaizl
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z korrespondence Maciejowského.
Pan VI. A. Francev vydal čásť korre-
spondence slovutného učence polského, Václava
Alexandra Maciejowského, v císařském spolku
dějin a starožitností ruských při moskevské uni
versitě.
Po smrti Maciejowského odevzdala vdova
jeho čásť korrespondence chotě svého Edvardu
Jelinkovi, který z ni uveřejni! ve »Slovanském
Sborníku« několik dopisů Kollárových. Po smrti
Jelinkově přišla korrespondence Maciejo wského
zároveň s jinými listy našeho pěstitele slovanské
vzájemnosti do bibliotéky musejní, odkud část
jejich vydal nyní pan Francev. Kratičký úvod
je podepsán: »Praja češskaja 20 marla
1899 goda«. Francev vydává dopisy tyto proto.
aby byly jednou příspěvkem k životopisu tohot
velikého učence v oboru slovanského práva a pak
že budou důležity pro dějiny ruské osvěty vůbec.
Z korrespondencetéto vyjímáme některá
místa, doufajíce, že budou české čtenáře zajímati.
V »Dorpatě« na německé universitě se obíra
slovanským právem prof. Rentz. Z jeho dopisu
se dovidáme, že znalost polštiny ve dvacátých
letech minulého století se v ruských německých
provinciích rovnala nulle a s ruštinou to nebylo
o mncho líp. Podobně tomu se zájmem pro slo-
vanské právo, jenž v samotném Rusku se začí-
nal teprve vyvijeti.
A Francev
Maciejowský
Jelinek
Kollárův
Jelinkův
Maciejo
Francev
Dorpata
profesor
Rentz
Rusko
20
article
Užtenkrát studovali pp. juristé dějiny práva
jen k vůli zkoušce; kupovali si tedy jen archy.
professorovy přednášky, ale nikoliv učené, od-
borné knihy. A pak ty oblíže s posíláním knih
peněz, sbíráním předplatného, které se skoro na
každé druhé stránce ozývají. Jaká to výhoda pro
nás, že běh doby nám vynašel 33 procentní stav
knihkupecký, snad přijdou za nějaké sto le
doby, kdy se budou spisovatelům nejen po smrti
stavět pomníky, ale za živobytí se budou taci
ideální lidé, kterým se říká spisovatel, také pod-
porovati, jako učinil ruský car zrovna při Macie-
jowskám, když jako pensista koupil pro syna
vesničku Miroševice za 17.000 rublů. Žádali tedy
bývalý professor, který měl sice evropskou slávu
Macia
21
article
jako učenec a jurista, ale na neštěstí si peněz
uspořil jako advokátní písař, aby mu polská
banka půjčila 10.000 rublů, k čemuž bylo po-
třebí svolení carova. Celý život posvětil učené
činnosti a sludiu slovanských starožitností a te
je nucen se obraceli o půjčku na cara, který mu
sám již jednou dal 1000 rublů na tisk dvou po-
sledních svazků učeného díla jeho. Zvláště pak
se v doporučení k carovi vytýkala okohnost, že
»kníže varšavský« (Konstantin) dopomohl Macie-
jowskému k tomu, že mohl navštíviti knihovny
české, moravské a slezské, v nichž on naše
důležitý maleriály.
Konstantin
Macia
slezský
rubl
22
article
Jurjevský professor Rentz má v listech
svých několik pozoruhodných míst. Pochybuje,
zdali se bude kdy učiti slovanskému právu jak
německému, vyslovuje se proti rakouskému
vlastenectvi, které prý individuální patriotismus
s jednotlivých národů stírá a pak píše o nás
Češích (1833) tato pozoruhodná slova:
»Tomu, co mné pravíte v analogiích o če-
ských a moravských zákonech, rád ovšem vě-
řím; slovanští národové zachovali skoro všude
své zvláštnosti svatě, pokud mohli zadržeti pan-
ství cizákův, naproti tomuto se však soustředil
do rodinného života. Dnešní Čechy se značně
již zgermanisovaly, aspoň aristokracie, která již
sotva co o národnosti chce slyšeti. Já však ne-
věřím, že by mohli národové zcela zaniknouti,
nanejvýš individua a třídy . . . Právě proto
pokládám studium slovanského práva nikoli za
mrtvé, nýbrž za bohatý životní pramen. ..«
V dopisech Pogodina, Bodjanského a Srez-
něvského vidíte, jak vzácní lidé tito ruští slavisté
byli. Pogodin vypravuje, že za svou »zprávu«
o pracích vědeckých vně Ruska obdržel od
hosudara 7000 rublů! a ještě pochvalu. I zde
se jeví Pogodin ideálním človékem, který všude
pomáhá; také se dovídáme, jak podporoval vy-
dání slovníka Lindeova. Rovněž Bodjanskij rád
vše dělá pro Maciejowského jako pracovníka na
poli slavjanovědění. Chce mezi jiným, aby druhé
vydání »Dějin slovanských zákonodárství« vy-
cházelo současně polsky a v ruském překladu.
Během korrespondence se objevuje několikráte
stesk, že znalost polského jazyka na Rusí je
nepatrná.
Rentz
Čech
Pogodin
Bodjanský
Srez
Čechy
Rusko
23
article
Mohl by snad překládati Dubrowski, ale
»Spolek dějin a starožitnosti ruských« Gjehož
čestným členem byl Maciejowski) nedává hono-
ráře, nýbrž pouze 300 zvláštních výtiskův.
Hůře je, když se dobrý Bodjanskij poušti
na kluzkou dráhu etymologie; tak v jednom
psaní dokazuje původ allodia, a zábihá až po
Libušin soud pro ot. Nápadno je, že ještě po
roku 1863 píše Bodjanskij »Carstvo Polskoje«,
kdežto Poláci sami říkaji »králewstwo«.
V dopisech Srezněvského je několik opravdu
vzácných vět. Když se Srezněvskij stal redak
torem »Izvěstií« ruské Akademie, staral se svě-
domitě o to, aby ruskému učenému světu čini
přistupny výsledky vědeckých praci druhých
Slovanův. Maciejowského nazývá »důstojně vá-
žený příteli a pěstiteli slovanské nauky. Srez
něvskij chváli na jednom místě mladé pokoleni
které se bedlivě obírá naukou, a nauka talo
třeba by nebyla slovanská, tož je aspoň ruská
proniknutá ostatně účastenstvím k Slovanstvu
Tato účast k Slovanstvu, stále více rostoueí
kráčí spolu s poznáváním důležitosti učenýeh
děl západních Slovanů . . . .
Dubrowski
Libušin
Polák
Srezněvský
Srezněvskij
Slovanův
Slovan
24
article
Proto také vzal na se úkol referenta př
Akademii, a proto také rušti professoři posilaj
žáky do ciziny, by tam poznali jiné učence
rozšířili obzor svých vědomostí. Jindy si však
stěžuje, že Petrohrad (totiž společnost) pohlcuje
každému tolik času na formality, ale kde může,
přece rád pomáhá; tak na př. se stará, abyse
Maciejowskému dostalo Demidovské premie. Z
to se Petrohrad velice líbí Poláku Dubrowskému,
který se tam stal professorem polštiny u hlav-
ního paedagogického institutu. Na vstupní jeho
přednášce byl i »tovaryš« ministra vyučování
Norov, a samotnému carovi zhotoven z ní vý
tah, který se mu libil, žáky Dubrowského jsou
Rusové, kteří se rádi učí polsky. Dubro wsk
pro ně vydává na rychlo pomůcky (Vzory ja-
zyka polského, vytištěné ruskými literami), ač
je také mimo to jinak literárně pilný.
Také jsou zde tři krátké dopisy Iv. S.
Aksakova, redaktora »Ruské Besedy«, žádá Ma
ciejowského za příspěvky a uveřejňuje hlas Po
láka o slovanské, speciálně ruské »obščiněs.
v níž spatřovali rušti slavjanofilové něco čist
ruského. Dnes na »obščinu« a »zádrahu
ejlte
hledíme mnohem klidněji.
Originálním zjevem v této korrespondene
je Jevreinova, dáma, která se obírala slovanským
právem a skutečně také vydala v transkripe
»Zákon Vindolský«. List její pochází z doby
vojny, z r. 1878. Jevreinova měla s sebou d
Prahy doporučení Maciejowského na Palackého.
který ji laskavě příjal. Ale se strany Jirečka
se ji dostalo velice »chladného přijetí«; a v
musejní knihovně ji nechtěli dávati knihy domů.
Polák
Dubrowski
Rus
Iva
S Aksakův
Jevreinov
Palacký
Jireček
Petrohrad
Ma
Praha
25
article
V Praze se obírala hlavně »Pozůstatky desk
zemských král. českého«, učila se srbsko-chor-
vatsky a glagolskému plsmu. O Praze však ne-
dovede napsati nic pěkného; Praha na ni udě-
lala velice špatný dojem. »Mně se zdá, že
Čechové nejsou ani s to, aby postihli ideje
Slovanstva, která se již tak dávno projevila
v literatuře polského národa. Germanisace je
příliš silná a nezastaví se již na své dráze.«-
Jevreinova nám vůbec vypráskala a tak
»někto Haněl«, professor na záhřebské univer
sítě, dostal svůj dí.
V Záhřebě a Krku byla velice pilna. Mezi
jiným vzpomíná kanovníka Pletra Petriše, u něhož
je origál zákona ostrova Krska glagolsky psaný
Loni prodávali dědicové Petrišovi jeho glagolskou
pozůstalost, tento zákon, životy svatých a ně-
kolika jiných rukopisův; dal jsem se po tom
poplati, ale dotyční lidé nevěděli, mají-li chtíti
sta nebo tislce za ony manuskripty.
Čecho
Jevreinov
Haněl
Krek
Pletra Petriš
Krsek
Lon
Praha
Záhřeb
26
article
Jevreinova byla »podivný fraucimor«, jak
mně ji charakterisuje v dopise osobnost, která
ji znala. Byl to ženský učený podivín; tak na
př. opsala skoro všechny městské i vesnické
slatuty v Chorvatsku a Dalmacii (vyjma Du-
brovník, Kotor a Budon), a dopis svůj uzavírá
takto: »Odpusťte, že Vám nepíši po polsku.
neboť jsem se bála, že bych to špatně napsala.
a přece je milejí psátí po slovansku, než p
německu.«
Nejdelší dopis — tři čtvrti tiskového archu
dlouhý — pochází od Chiždeu-a, který pře-
kládal »Dějiny slovanských zákonodárstev« do
ruštiny. Je to sebevědomý právník, který píše
proto, aby se naplnila pravda latinských, něme-
ckých, anglických, francouzských, ba i staro-
řeckých přísloví. Na dobrém muži tomto je vi-
děti, že studoval německy; aspoň z něho kouká
všude system, bez něhož se Němci ani s lavice
svaliti nemohou, jak dí Turgeněv. Vykládá Ma-
ciejowskému, že sám zamýšlí napsati »Dějiny
slovanské národnosti« a vypočítává, co již se-
stuďoval, tyto dějiny budou obsahovati 6 větších
dílů, asi 40; připravuje se na to tím, že pře-
kládá nyní Safařika (Dějiny slov. jazykův a pl-
semnosti), Maciejowského, jehož pak arci ve
vlastním spise svém bude opravovati a doplňo-
vati. Jako ruskou novinku oznamuje Maciejow-
skému, že bude vycházeti »pod redakcí zná-
mého literatora Nik. Greče ruský konversační
lexikon«.
Jevreinov
Němec
Turgeněv
Maciejowský
Chorvatsko
Dalmacie
Kotor
Ma
27
article
Chiždeu má rumunské jméno, překládá
z polštiny do ruštiny, má známé mezi Srby,
ručí za překlad a ruštinu, která nám tak krásné
srozumitelně zní, jako by ji byl překládal
Slovák nebo Srb — do ruštiny, a při tomje
nadšen »slovanskou národností«, jak pravidelné
říká. Každým způsobem byl by z něho měl' sám
Kollár velikou radost; z dopisu vane jakási
právnická domýšlivost.
Ke konci nutno ukázati na přátelský ton,
jaký panoval i za bouřlivých dob v dopisech
učenců polských a ruských. Rusové žádají za
zprávy o pracích Poláků v oboru slovanské hi-
storie. Rus a Polák se tu jeví ještě dobrými
přáteli, »ze srdce se radují« ze svých praci
navzájem, pomáhají si a pokládají si za čest,
mohouli učence druhého slovanského národa
navrhnouti za člena učené společnosti. Naopak
píše Maciejowskí Rusům: »Práce ty se týkaji
zvláště, bratří Rusové, Vás čili hlavné Vašeho
zákonodárství.«
P. Vl. A. Francevu, osvědčenému přítel
našeho národa, přejeme, aby jako Rus na var
šavské universitě přednášející, působil na sbli-
žení těchto národů podle tradic ideálních mužův
této »perepisky«. S počátku bude míti málo po-
rozumění a málo přátel, ale velká myšíenka
sbližovati národy musí míti nejen mučedniky
nýbrž i apoštoly a během doby i lisice přívr
žencův — už podle slov Kristových.
Srba
Slovák
Srb
Kollár
Rus
Polák
A Francev
Kristův
Rus