2
masthead
V Praze, v pátek dne 1. listopadu 1901.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. Hlsty
přilohami („ Naněný Obsor“ va
středu a „Láterárnl Hlidka
v pátek) předplácí se:
Praze v adminislraei
2 K —h
n něsíc . . . . .
6 K —
ns čtvst leta . . ..
s dvojí donáškou
pbet
7K 50
ve nilaikšeb:
9K
1a nzěsís
Teštou:
a měsle
na čtvrí let. . . ..
ke
s drají sišlliou
na mě-
ei
re it
Praha
Láterárnl Hlidek
Naněný Obsor
5
article
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v sobotu dne
2. listopadu v obvyklou ho-
dinu ranní.
Praha
6
article
Talo do živého!
Talo do živého!
Všechna veřejnost naše jako rakouská
trvá dnes pod dojmem prudké a ostre
srážky poselstva našeho s předsedou do-
časné vlády cislajtánské, tímto »romantickým
byrokratem«, kterého včera řečníci naši dr
Kramář a dr. Žáček pohnali na soud
dějin obžalobami nejtěžšími, a kterému
jménem všeho šestimillionového národa če-
ského opověděli boj neúprosný na tak dlouho,
pokud nevztýčí bílý prapor spravedli-
vosti a rovnosti pro všecky ná-
rody této říše.
»Čím že jsou říše bez spravedlivosti?
Ničím, než velikými brlohami loupežníků!.
zní starobylé slovo velikého světce a my-
slitele křesťanského. A »Spravedlivost zá-
kladem říší«, zní heslo prvního císaře ra-
kouského, čitelné dodnes na pomníku jeho
ve Vídni. Nuže, tímto heslem na meči a na
štítu českém udeřili včera oba jmenovaní
řečníci naši na pokryteckou a potutelnou
politiku éry Körbrovy a to s takovou silou,
obratnosti abřitkosti, že dávno již neslyšáno
v parlamentě vídeňském kritiky tak zdrou-
jící, polemik tak mohutných a fulminantních
proti panujícímu systému a kabinetu cis-
lajtánskému jako tentokráte. To věříme,
že při řeči dra. Kramáře byl J. E. pan
Körber nevídaně rozčilený a na konec její
bezdechý a zsinalý. To chápeme, že po řeči
té páni ministři, vyjma nepřítomného dra.
Rezka, ihned uchýlili se v ústraní na kvap-
nou ministerskou poradu, v níž rokováno
o tom, jak má dr. Körber na řeč Kramářovu
odpovědět. Neboť řeč ta, proslovená z usne-
šení a jměnem celěho klubu našeho, pověděla
pánům vídeňským v pravý čas prav d
o celé jejich politice i povaze —
podržela jim před očima zrcadlo jejich
hříchů a vin osudnýchlpro celou budoucnost
této říše, že mohli věru z pohledu toho
zblednout a zesinat.
doktor
Žáček
Kramář
Körber
Rezek
Kramářův
Tala
Vídeň
7
article
»Ledový mráz padl dnes na všecky zá-
rodky nadějí parlamentních,« zaznamenává
mrzutě orgán »naší« historické šlecht
»Vaterlande: »první mladočeska řeč
v nynější rozpočtové debatě, řeč to dra.
Kramáře, byla příkrým vypovězením války
kabinetu Körbrovu. Nejen to, ale ona byla
vypovězením války i všem nynějším paria-
mentním institucím, nevyjímaje ani zemských
sněmů nynějších.
Dr. Kramář ohlásil perně: »Po dvě
léta od zrušení jazykových nařízení čekali
jsme my Čechové na spravedlivé zadost-
učinění, vláda Körbrova však i dnes ještě
mluví jen o tom, abychom své národní po-
žadavky odstavili a odložili, co zatím sama
hoví a naddržuje hnutí všeněmeckému
Trpělivost česká jest vyčerpána a my Če-
chové učiníme vše, abychom
zkřížili plány vlády, dokud se
nevzchopí k tomu, by zjednala
nám opět spravedlnost.« —
Odpověď z německé levice zněla: Dr.
Menger opětoval, že jazyková nařízení
byla pro Němce krutým bezprávým a dr.
Bareuther prohlásil: »Chceme mít
toliko německy ovládané Ra-
kousko anebo žádně!« Potom ujal
se slova předseda ministerstva dr. Körbe
i odpověděl Čechům neslýchaně ostrou
větou: »Zkřižiti v nynější době plány vlády
neznamená již jen zmařiti úmysly vlády
samé, alébrž vydati hmotné blaho říše
obyvatelstva její v šane nejkrajnějšímu ne-
bezpečenství. Nahoru namířená výtka, jakoby
Kramář
Čecho
Menger
Němec
doktor
Bareuther
Körbe
8
article
on (Körber) hověl hnutí všeněmeckému, ne-
může prý účelu svého dostihnouti a po
říšské silnici Rakouska nutno prý nyní svězti
především jen otázky hospodářské, po jichž
vyřízení teprv může dojíti na sporné otázky
národní.«
»Tedy výslovné odmítnutí
každékoli národní koncesse« —
vyrozumívá »Vaterland« a honem podotýká,
že Mladočeši podnikli svůj hlučný útok nena-
dále a pak na svůj vrub a že prý jest je-
jich tajemstvím, jakého úspěchu od činu
svého doufají. Zevnější okolnosti nepřipoví-
dají nám žádných nadějných vyhlídek. »Ne-
nastane-li změna smýšlení,« končí orgán naší
šlechty, »dlužno dle dolíčených událostí za
to míti, že Mladočeši v pondělí zahájí
— obstrukci.« —
Officiosní tisk pak — a tím jest dnes
skoro všechen tisk německé le-
vice, jejímž ministrem od vče-
rejška dr. Körber nepopíratelně
se stal — zuří a vyhrožuje nám již opět
chutě — absolutismem, persekucemi a dra-
gonádami německých vlád, opovážíme-li se
opposicí svou mařiti to eldorádo hospo-
dářské, jaké vláda Körbrova tímto parla-
mentem národům rakouským chystá a strojí.
Körber
doktor
Rakousko
9
article
Zůstaneme prý s buřičstvím svým zcela
osamoceni ode všech ostatních — ani Po-
lákův ani našich historických kavalírů ne-
vyjímaje — opuštěnými a nenávi-
děnými škůdci, kacíři hodnými hranica
šibenic jako ti naši otcové husitští. —
Ba věru, »kříž« by proti nám s desa-
terou chutí znova hlásala ta láje světoběžná,
nastěhovavší se ze sousedního Německa do
našich vlastí, aby zde tyla a bujela z mo-
zolů našeho pracovitého lidu. Ukřižovalaa
upálila by nás proto, že v pravý čas vy-
vstali řečníci naši a strhli jí s hlavy pokry-
teckou kukli a ukázali pravou její podobu
v nahotě a pravdě.
Ano, znamenitě ťal dr. Kramář do ži-
vého, když prostě a jadrně vylíčil, kam
míří a cilí všechno to německo-nacionální
snažení a dychtění zdejších německých stran
od Hradce Králové a od Sedanu se svými
programovými hesly po užším a vroucnějším
přimknutí Rakouska k Německu, po vtělení
mezinárodní smlouvy o spolku rakousko-
německém v ústavu říše habsburské, po
roztržení Čech a zřízení uzavřeného
německého území na hranicích. Pruska.
kam míří to heslo »Pryč od Říma« a to
úsilí po státní němčině a po německy ovlá-
daněm Rakousku okleštěném vyloučením
království haličského.
Kramář
Německo
Hradec Králové
Sedan
Rakousko
Čechy
Prusko
Řím
10
article
To jest účelné připravování říše rakou-
ské pro přiští annexi k říši hohenzoller-
ské. Heslo Všeněmců »Jeden bůh a jeden
císař!« nemusí přece býti dále vykládáno.
A nastojte, vůči této vlastizrádné propa-
gandě pangermánské, vůči této šílené my-
šlence politické, dychtící, aby to Rakousko.
v němž proti 8 millionům Němců stojí 15
millionů Slovanův, stalo se německým pří-
věskem hohenzollernské říše: vláda Körbrova
neměla ještě ani jednou odvahy
před veřejností, před celou říši
prohlásiti, že tento program jest
Rakousku nebezpečným, a že jest
povinností všech, kdož chtějí
tuto říši udržet, aby seskupili
se kolem praporu suverenitya
samostatnosti Rakouska.«
Tuto obžalobu těžkou dra. Kramáře měl
zajisté hledět pan dr. Körber především jiným
od sebe odvalit.
Ale nedovedl toho, a nemohou toho ani
dnes veškeří zuřící officiósové jeho. A rovněž
ani slovem nemohou vyvrátit a oslabit dru-
hou rovně pádnou pravdu a žalobu naši, že
dne 17. října 1899 učiněno našemu národu
jen k vůli těmto velezrádným terroristům
všeněmeckým kruté bezpráví, že porušen tu
neslýchaně platný zákon zemský jako základní
zákon státní, a že by musil býti nedbalým
své cti a důstojnosti národ náš, po aby tomto
políčku, po této křivdě krvavé a dodnes ne-
zhojené, vše zapomenuv a odpustiv, činil
posluhu plánům vlády, která si na hrdiny
litovelské a duchcovské netroufá, ale nám
troufá si odepříti i nejskromnější a nejspra
vedlivější požadavky kulturní jako jest če-
ská universita pro Moravu, o Slezsku an
nemluvě. S takovou nestrannou vládou jsme
prostě hotovi.
Němec
Slovanův
Kramář
doktor
Körber
Rakousko
Morava
Slezsko
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 31. října. (Velkokníže Mi
chai! Nikolajevič) opustil dnes ráno Pešt,
kam přibyl na návštěvu cisaře rakouského. Ještě
před příjezdem velkoknížete pospišili si vídeňšt
officiosové se sdělením, že peštská návštěva jest
pouhým projevem dvornosti, nemajícím nijakého
politického pozadl. Nevíme, pro koho bylo toto
sdělení psáno po carově návštěvě v Gdanskua
ve Francii a po návštěvách velkoknížete Alexandra
Michajloviče u dvorů rumunského, bulharského
a cařihradského. Tomu, že by peštská návštěva
neměla pozadí politického, nevěří ovšem nikdo,
tím méně se tomu věři v Uhrách, kde zvláštní
váha se klade na to, že nejstarší člen panovni-
ckého domu ruského navštívil rakouského pa-
novníka v Pešti a nikoli ve Vídni, v čemž vidí
se uznání Pešti jako residence rovnocenné
s Vídní. Jinak jest velkoknížecí návštěva pešt-
ským listům důkazem, že mezi Rakouském
Ruskem přátelský poměr, stvrzený smlouvou
z r. 1897, trvá nezkaleně dále.
Pešt
Alexandr Michajlovič u dvůr
Praha
Francie
Uhry
Pešť
Vídeň
Rusko
12
article
»Magyar Nemzete uznává ve stati, věno-
vané návštěvě velkoknížete Michaila Nikolajeviče,
že »mocná říše ruská hraje tak vynikající úlohu
v mezinárodní politice, že žádné zemi nemůže
býti lhostejno, jak o ní smýšlejí rozhodující či-
nitelé rušti. Tím měně to může býti lhostejno
Uhrám, jichž zájmy se na Balkáně stále a bez-
prostředné stýkají se zájmy ruskými. Schválením
úmluvy z r. 1897 Uhry ukázaly, že nemají ni-
jakých námitek proti dobrým stykům mezi Ra-
kouskem a Ruskem. »Přejeme si« — píše list
dále — »aby také velkokníže Michail se o tom
přesvědčil a v Petrohradě byl tlumočníkem, že
uherský stát jest sice hotov ke každé oběti na
obranu svých životních zájmů, dokud však tyto
jeho zájmy nejsou odnikud ohroženy, jest stejně
hotov bez antipatie a předpojatosti podporovati
dobré styky mezi Rakouskem a Ruskem.«
»Budap. Tagbl.« uvádí peštskou návštěvu
ve spojení s pověstmi, že v rakousko-ruské
úmluvě o statu quo na Balkáně nastala trhlina.
Magyar
Nikolajevič
Uher
Michail
Uhry
Balkán
Rusko
Petrohrad
Rakousko
13
article
»Nynější návštěva velkoknížete Michaila, jedi-
ného jestě živého syna vedřkého caře,
nebožuka Mikuláše I. — píše »Budap. Tagbl.«
— je nepopíratelný důkaz, že ony znepokojivé
pověsti nemají dnes už nijakého podkladu, sice
by velkokníže nebyl přijel ke dvoru králov-
skému. Rozumí se samo sebou, že mezi králem
a velkoknížetem došlo i na rozmluvu o po-
měrech balkánských, ale zároveň jest jisto, že
difference, byly-li jaké, musily býti vyrovnány
dříve, než se v Petrohradě stalo rozhodnutí.
aby velkokníže jel do hlavního města uher
ského a že tedy nynější návštěva jest jaks
ratifikace toho, co bylo již dříve sjednáno diplo-
macií. Máme tedy před sebou fakt, že přátelské
poměry mezi Rakouskem a Ruskem trvají i nyní
a budou nezkaleně trvati i dále . . . Návštěva
carova ujce — končí »Budap. Tagbl. « — jehož
vliv na ruskou politiku jest všeobecně znám
uznáván, může býti tedy pokládána za poli-
tickou událost prvého řádu, jejíž
význam bude řádně oceněn dojista i v cizině
jako záruka dalšího trvání konservativní politiky
na Balkáně a jako příznivé znamení, že ne-
nastanou ony bouře, jež předpovidali proroei
spekulující s převratem nynějších pořádků
Ze Lvova, 30. října. (Jednotný po
stup ruských poslanců na říšské
radě.) Zpráva, že jednání mezi klubem radi-
kálních Rusů a přivrženci Barviňského o jed-
notný postup na říšské radě se rozbilo, ne-
zakládá se na pravdě. V orgáně posl. Barvin-
skáho, »Ruslanu«, líčí se průběh vyjednávání.
Michail
Mikuláš
Rus
Ruslan
Petrohrad
Rakousko
Rusko
Balkán
Lvov
14
article
Dle této informace jednání není dosud ukon-
čeno, jest však naděje, že se zdaří. Umirněným
Rusům jde o to, aby, vstoupí-li do společného
klubu ruského, nebyli nuceni přerušiti své styky
se slovanským klubem středu, poněvadž by se
jinak musili vzdáti členství v různých výborech,
do nichž byli voleni jako členové klubu slovan-
ského středu. »Ruslan« soudí, že by všichni
ruští poslanci mohli vstoupiti ve styk s jiho-
slovanským klubem, čímž by bylo vyhověno
oběma stranám.
Ze Lvova, 30. října. (Ruština n
lvovské universitě.) Dekan theologické
fakulty Fiálek, jenž se zdráhal podepsati indexy
ruských bohoslovců, vyplněné rusky, následkem
čehož bohoslovci odepřeli návštěvu fakulty, od-
volal nyní svůj zákaz a rusky vyplněné indexy
podepsal, jak činívali všichni dekanové před
ním. Tím uklizena jedna nepřijemnost; ale hned
na to vyskytla se jiná. Četní ruští posluchači
světských fakult podali ruské žádosti za
osvobození od kolejného, ale vyřízení obdrželi
v jazyku polském. Ruští posluchači zavázali
se však čestným slovem, že z universitní kan-
celáře nepřijmou jiného vyřízení, než ruského.
Rus
Ruslan
Ruska
Lvov
lvovský univerzita
Dekan theologický fakulta Fiálek
15
article
Deputace ruských posluchačů zakročila jižu
rektora dra. Rudyzera, který je odkázal na de-
kana filosofické fakulty dra. Finkla. Senátu ne-
zbude nyní asi nic jiného, než učiniti konečně
určité rozhodnutí, jež nemůže zníti jinak, leč
ve prospěch ruského jazyka. Mohou-li se na
universitě lvovské konati přednášky v ruském
jazyku, nemůže býti nijakého rozumného dů-
vodu, aby universitní kancelář úřadovala výlučně
jen polsky.
Ze Žádru, 29. října. (Srbský sje z d.)
před měsícem ohlášený, konal se tento týden
v Knině. Sjezd byl svolán bývalým srbským
klubem na sněmu dalmatském a usnesl se
o jednotné organisaci srbské strany v Dalmacii,
jež má vstoupiti v život ještě před sněmovními
volbami, jež se odbudou v prosinci. Na sjezdu
zvolen 9členný výbor, jenž má vypracovati sta-
novy nové organisace a dále přijal návrh na
založení spolku »Srbska Zora«, jehož účelem
bude podporovati osvětové zájmy a výrobní po-
měry dalmatských Srbů.
Rudyzer
Zora
Srba
Žádr
Dalmacie
16
title
Politické zprávy zahraničně.
17
article
V Praze, 31. října.
Praha
18
article
Evropské bestie v Africe.
Zprávy z bojiště jihoafrického denně illu-
strují bezohledné uchvatitelství Angličanů, avšak
o jiných Evropanech v Africe se mlčí, ačkol
nejsou o nic lepší a lidštější Angličanů.
Vláda francouzská rozhodla se ke krokům
na ochranu živola a majetku svých černých pod-
daných v Africe.
Podle zpráv z francouzského Konga kon-
cessionáři trýzněním nutí domorodce, aby jim
dali své zásoby slonové kosti a kaučuku. Pro-
tože podobné zlořády přivedly ke zpustnutí bel-
gického Konga, francouzská vláda se bojí, že
by se tak státi mohlo i s francouzským Kongem
ve prospěch německého Kamerunu.
Pro bídný zisk Evropané neštítise
ani obchodu s otroky. Obchod tento je sie
úřadně zapovězen, nieméně kvote po vší Horní
Senegalii právě tak, jako v uzlu Nigru, severně
i jižné od veliké řeky, v celém franeouzském
Sudaně i Kongu. Na obyvatelstvo pořádajíse
honby jako na zvěř.
Francouzský spisovatel a poslanec Vignio
Docton, jenž čtyři leta sloužil na černé pev-
nině a na vlastní oči viděl podobné »válečné
výpravy«, kterých se zúčastnili i důstojníci ko-
loniálných posádek spolu s arabskými otrokáři
a domorodými králiky, dokumentárné líčí tuto
černou stránku koloniálné politiky ve své ne-
dávno vyšlé knize »La gloire du sabre« (Sláva
šavle).
Afrika je propasť, požírající lidí. I moře.
i řeky, i lesy její otravují zimničnými výpary.
evropští vojáci ellí se v Africe krajně nešťast-
nými a vylévají si hněv na nevinném domo-
rodém obyvatelstvu. Jejich jediným cílem, jedi-
Angličan
Evropan
Kong
Vignio Docton
Sláva
Afrika
Kamerun
evropský bestie
19
article
V drobném prodejí:
raaní číslo o sobě . . . za 8h
vdpolední
. . . . . za 2 b
Ve filialkách na venkova
zanní čáslo, . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . B h
Inseráty
plati se hotové napřed.
Přečplacení a inserty plijíná edminl-
strace v Marianské ulici č. s.
Tim zachěnejí se těž rodakee,
Uskárua a eapedice „Národnich Listě“,
Eukopiay se novracají.
20
article
nou myšlenkou jest pořádně se vymstít těm
»smradlavým negrům«, že k vůli nim musili
opustiti vlasť, rodinu, přátele, aby umírali
zimnici v této zemi smrti. Vignié Doeton svědči,
že tesknost po domově, nuda jednotvárné služby,
úpalné slunce vyvíjejí v důstojnicích i vojácích
krvežíznivost a touhu po divokých neřestech,
jež ukájejí svými »válečnými vycházkami«.
Na jednom noclehu pod širým nebem
Evropané chtěli se pobaviti lo-
vem na divokou zvěř, a nemajíce
žádného domácího zvířete, kozy
nebo jehněte, vzali desitiletou
černošku, posadili ji do hnizda
černých mravenců (termitů), aby
bolestným křikem vábila divoké
dravce. Děvčátko kříčelo celou
noc, dokud nebylo od termitů se-
žráno. Ale dravei nepřišli.
Když jsem byl poslán do jižního Sudanu
— vypravuje Docton — na službu do kolonie
Rio Nunez, loď, po které jsem plul, zašla do
přístavu Dolního Kazamansu. Já i ostatní dů-
stojníci měli jsme dosti času, abychom si pro-
hlédli značnou čásť země. Přesvědčili jsme se, že
nejhlubší mír panuje na obou březích. Vsi,
které jsme navštívili, měly veselý a spokojený
vzhled. Na každém kroku viděli jsme hravé,
milé černůšky, mladé ženy, dívky, které se na
nás usmívaly, ukazujíce bílé zuby. Slovem,
všecko vydávalo svědectví, že domorodé obyva-
telstvo je šťastno a spokojeno. V Rěelusově
zeměpise jest udán počet jeho na 2000. Když
jsme se po roce toutéž cestou vraceli, celá tato
krajina byla úplně pusta. Pole zarostla trním.
Spáleniště byla jedinými stopami vsí. Nikde
živé duše. Jen z divokých roští sem tam vy-
koukl nešťastný černoch, křivý nebo zmrzačeny,
a vida Evropany, schoval se rychle v neproníklé
hustině.
Do roka všechno obyvatelstvo bylo od
Evropanů vyhubeno.
Evropan
Súdán
Dolní Kazamansa
Rio Nunez
21
article
Poláci v Rusku.
Z Varšavy oznamují, že na návrh gen.
gubernátora Čertkova bude zřízena ve Varšavě
vyšší obchodní akademie a zbudováno bude
nové polské divadlo ve velkých rozměrech.
Germanisace Slovanů pomocí
církve.
Ruský spisovatel N. Ja. Danilevský histori-
ckými fakty nezvratně dokázal, že katolická
církev vždycky byla pomocnicí Němců, tlačicích
se nepřátelsky do zemi slovanských a usilujících,
aby Slovanům odňali jazyk jejich, víru jejich,
samobylnost jejich a naposled i země jejich.
Katolická církev a germanisace jsou staří, ne-
rozluční spojenci. Někdy se zdá, že svazek
jejich povoluje. I oni mají spolu své účty. Ale
když jeden nebo druhý mysli, že nadešel oka-
mžik vhodný k silnému výpadu proti Slovanům,
okamžik, slibující jim konečné vítězství, tu oba
zapominaji svých rozmíšek a vystupují jako nej-
upřímnější vojenští kamarádi. Že je to pravda,
která nikdy vyvrácena nebude, dokazují nám
Čechům nejnovější zkušenosti, kterých jsme na-
byli v otázce chystané ve prospěch Němců
parcellace Čech. Tu katolická církev opět vy-
stoupila jako starý, věrný spojenec Němeů, horší
nad ně, oč je potměšilejší a oč lépe umí své
skutky i plány zakrývati.
Spojenectví toto neukazuje se v přítomn
době jen v Čechách, nýbrž i v Poznaňsku, ješte
nad naši vlast ubožším. Proto že osud poznaň-
ských Poláků je ten, který nám Němci chystají,
zajímá nás dvojnásob dopis petrohradského
»Kraje« z Poznaňska, věnovaný »Germanisaci
pomocí církve«, roz. katolické. Tam čteme:
Zkoušeli to všelijak, aby zlomili odpor
polské společnosti. Všecko marně. I řekli si, že
ten odpor neustane, dokud duchovenst vo
nezačne germanisovati věřici. Avšak ducho-
venstvo v Poznaňsku jest převážně polskéa
nemyslí státi se nástrojem germanisace. A lid
není přístupen germanisaci, neznaje dostatečně
jazyka německého.
Polák
Danilevský
Němec
Slovan
Čecho
Něme
Rusko
Varšava
Čechy
Poznaňsko
Slovan
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze „slavnosti založení“,
Píše dr. Josef K a rá sek.
V Brixenu, ke konci října.
Kdyby se tak mohl Havlíček ze svého
bývalého domku v Brixenu podívati dnes na
město, velice by se podivil. Veliké kaštany ko
lem vězení jeho zmizely, místo zahrádky směrem
ke dráze běží pole, nahoře zahučí co chvili lo-
komotiva, a zle founí a naparuje se, zvláště
jde-li to šměrem na Franzensřeste. Ale před
domkem na »Köchleraue« je veselo, na pravo
se cvičí nováčkové. Je to radost poslechnout
kterak z italských hochů dělají »Kaiserjägry«
Ale což teprve těsně před domkem ! To je ho-
tový Prater, či lépe pravá svatojosefská pout-
Boudy a budky, nově vystavěné budovy, stany
střelnice a všechno to, čeho je zapotřebí, aby
se »národ« bavil.
To bylo minulých právě dnů slávy! Cel
Brixen byl vzhůru, každý chvátal, pospichal
každý považoval za svoji povinnost pomáhati
přikládati ruku k dílu. Byl v tom kus lokál
ního vlastenectví. Město Brixen, sídlo knížete
biskupa, toužící povždy osamostatněti jako malý
pro sebe státek, slavilo těchto dnů tisíci-
letou památku založení. Totiž úřadně a sta-
rými listinami zjištěného založení Brixenu, ač
se dá předpokládati, že již od pradávna tu bý-
vala nějaká kolonie. Šla tudy římská a přirozená
silnice z Italie přes Trident, Bolzano a dále přes
Brenner k Inšpruku. Ale černé na bílém to
mají Brixenští teprve tisíc let. Číselko, jakým
se ne každé hnízdo pochlubiti může. Roku 901
doktor
Havlíček
Bouda
Brenner
Inšpruka
Brixen
Trident
Bolzano
tový Prater
23
article
daroval král Ludvík III. (Dílě zvaný) dvore
»Prichsna« se všemi služebníky, poddanými
údolími, alpami atd. až i s vodovody, mlýny
celým okolím biskupu Zachariášovi ze Säben
(Sabia u Klausen). V Säbenech byl biskupem take
sv. Kassian, který je patronem brixenským. Za-
kladatelem světské moci v Brixenu byl sv.
Albuin, jenž obdržel r. 978 od císaře Olty dů-
ležitá privilegia. K tisteileté slavnosti vyšel také
příležitostný spis, v němž jsou shrnuty dějiny
této kněžské republiky — možno-li tak řiei
Jisto je, že biskupové brixenští, kteří ci vaa
Zavátent, neradí daně platili.
Slavnosti té zúčastnily se všechny vrstvy
obyvatelstva a z celého Tyrolska přijeli hosté
Všude se milo, čistily se okna, opravovaly
domy, všude bylo znáti snahu, aby zasmušilý
Brixen omládl. Všude vůně svěžího jehličí,z
něhož se připravovaly guirlandy na domy, pro-
stírány látky na prapory nebo nápisy, nabijen
bengalský oheň. Na ulicích stavěny tribuny,v
městě prodávána okna po 4—8 korunách, čle
nové slavnostního výboru si mohli nohy uběhati.
Zvláště pěkná podívaná byla na pohyblivého
všudybyla Karla Wolfa — nelekejte se! Karla
Wolfa z Meranu, roztomilého a oblíbeného
feuilletonistu, jenž se stará o meranské lidové
hry: »Vévodu Fridolína s prázdnou kapsou« —
svůdný titul, připominající takhle Jana Lucem
burského nebo krále Milána srbského.
P. Wolf je vtělená pohyblivost a obezřetnost
Byl jsem přítomen zkoušce a ujišťuji, šlo všecko
jako na drátkách.
Hlavním bodem slavnosti určen historický
průvod. Asi deset obrazů z historie Brixenu.
Obyvatelé dvorce Prichsna (věrně zachyceno).
patronové brixenští sv. Cassian. Jugennin
Ludvík III
Zachariáš
Kassian
Albuin
Wolf
Fridolín
Luce
P Wolf
Prichsna
Cassian
Brixen
Merano
Milán
Säben
24
article
Albuin, brixenští křižáci (1218) atd. Čiperný
p. March, od něhož jsem již v květnu dostal
podobiznu domku, kde bydlel Havliček, nestačil
ani fotografovat všechny zdejší cechy v parádě.
Také slavnostní steílení bylo arci na programu,
jako vždyeky u Némců. Slavnostní pomluvu
ukončuji ještě suchou poznámkou, že u »Slonae
uchystána také hostina; příbor za deset korun,
arci bez pití.
K domku Havlíčkovu chodí zástupy lidstva
Slavitelé budov blahosklonně vyaveuuji, co kde
ma státi.
Ale abych se upřímně přiznal, mne d
Brixenu nevedly millenniové slavnosti. Chtěl jsem
tu navštíviti bývalé své známé a přesvědě ti se,
zda při té příležitosti nezasadíme Havlíčkovi na
domku, kde bydlel, slavnostně desku: »Zde bydlel
český spisovatel Karel Havlíček Borovský, do
Brixenu internovaný.« Letos v »České revni«
jsem ve dvou sešitech ve článku »Po stopě
Havlíčkově« vče navrhoval. Je tomu právě pa-
desát let, co sem náš slavný Havel byl interno-
ván. Ale návrh zůstal nepovšimnut.
Tak tedy navštěvuji staré známě.
Stařičké paní Mayrové, která mne ihned
poznala, oznamuji, že ji zná také náš český
ministr Rezek s chotí. Již v dopise, zaslaném
k slavnosti Erbenově v Miletíně, jsem oznámil,
že v pozůstalosti Erbonově, kterou chová pan
ministr Rezek, se nalézají dopisy Erbena Ha-
vlíčkovi.
Z lidí, kteří Havlíčka zde v Brixenu znali
žijí ještě v Praze p. Hubka, evidenční ředitel (v)
a pak Luisa Kreutnerova, kdysi u »Elephanta«
posluhovavší, která nyní žije v Miedersu v Stu-
bajských Alpách. Byl jsem nedávno ze Ster-
zingu v Mareithu, odkud jsem měl do Miedersu
March
Slonae
Havlíčkův
Havlíček
Havlíček Borovská
Mayr
Erbenův
Erben
Hubka
Kreutnerův
Elephant
Brixen
Miletín
Praha
Ster
Mareith
Erbonov
25
article
pouze dvě hodiny. Havlíček totiž chodíval od
poledne k »Elephantu« na černou kávu a čítal
»Allgemeine Zeitung«, při čemž rozmlouvával
s touto Kreutnerovou, bývalou sklepnici. Nej-
lepším přítelem Havlíčkovým v Brixenu byl set-
ník rytíř Hebra, jehož pozůstalost jsem mohl
prohlédnouti. Dnes jsem viděl u pana učitele
Schmidta také byt, kde Hebra zůstaval.
Pozůstalost nalézá se v rukách majitel
hotelu »Elevhanta«, p. naysze, klerý mně ji
laskavě svěřil. Hebra bydlil asi třicet let v Br
xenu, kde roku 1876 dne 9. ledna zemřel-
trpíval vždycky na asthma, ale zemřel na rupturu
srdce. Srdce mu v pravém slova smyslu puklo.
Lékařem jeho byl dr. Peer, bratranec lékárníka
pana Peera, jehož choť byla nejlepší přítelky
Zdenčinou. Dr. Peer studoval také dva roky
v Praze (od r. 1860—61) a také ještě později
do Prahy přišel hned po svém bratranci, který
roku 1860 již Prahu opustil. Jest podivuhodno,
jak silná kolonie brixenských studentů bývala
na pražské universitě. Bylo to jaksi starou tra-
dici. Jeden táhl druhého, ač byla cesta spojena
s nesmirnými obtížemi; neexistovala ještě ani
dráha Brennerem, vystavěná teprve roku 1867.
Do Prahy vábil zvláště mediky gynaekolog Sey-
fert. V Praze bývalo Brixeňáků pět až deset, a
ti byli členy tyrolského spolku. Ve Vídni byl
přítelem a spolužákem dra. Peera náš Albert,
jenž studoval patrně ve stísněných poměrech.
Spolubydlíeím dra. Peera byl Czerny, rival Al-
bertův, známý universitní professor z Heidel-
berku. Syn dra. Peera jest lodním lékařem při
rakouském Lloydu a poutníci brixenšti, kteří ne-
dávno odjeli v počtu několika set hlav do Pa-
lnestiny, přáli si, aby on je doprovázel, ale ne-
došlo k tomu, poněvadž mladý dr. Peer zrovna
Havlíček
Elephant
Havlíčkův
Hebr
Schmidt
Zdenčin
doktor
Peer
Brenner
Albert
Czerna
Al
Brixen
Praha
Vídeň
Heidel
British xen
26
article
byl v karanténě. Starý pan doktor Peer
byl osobním lékařem setníka rytíře Hebry, a
zrovna za přítomnosti jeho našli jsme účet jeho,
po smrti Hebrově vydaný
Rudolí rytíř (von) Hebra z Náchods-
burku žil na pensi v Brixenu skoro třicet
let. Již r. 1848 byl v Brixenu. Pensi měl ve-
lice slušnou. Ač byl ženat, s chot zvou nezn.
zastuper deneu byli pan Jan Heisz, nynější ho-
telier u »Elephanta« a Josef Vonklausner,u
něhož Hebra naposledy bydlel.
Dědici byli Jan Hebra, poštovní úřadník
Nagy Karoly, pí. Amalie Kocianová, vdova a pl.
Marie Fiacherová, vdova, obě bydlící v Praze.
Přišel na ně nepatrný podíl a mimo to jedno-
tlivé maličkosti. Tak na př. synovec Hebrův,
nadporučík Josef Kotzian u 25. pluku, obdržel
šavli jeho a pak různé věci. Všechna akta, tý-
kající se pozůstalosti Hebrovy, chová dosudu
sebe pan Heisz, který mně je laskavě zapůjčil.
Mimo to jsou v pozůstalosti tři dopisy ženy
Hebrovy, Anny Ballarinovy. Jeden z Bruneku, dva
z Tridentu; žila tehdy u bratra svého, který
byl přesazen z Cavalese do Rivy. Ona ohdržela
památkou železný krucifix a svou podobiznu
Něco mne v Brixenu potěšilo. Našel jsem
zde našince, v jehož rodině se mluví jenom
česky a poněvadž má přirozeně německá škola
rušivý vliv na mateřský jazyk dět, tedy je vla-
stenecký otec dováží co rok o prázdninách na
Šumavu k příbuzným, aby se v češtině zdoko-
nalily. Stojí prý to peníze, ale musí to být.
Takovou oběť chápe arci jen, kdo žijev
cizině a seriosním životem se odnaučil frázi.
Byl jsem zjevem tím velice mile překvapoa.
Hebr
Hebrův
Heisz
Vonklausner
Nagy
Kocianová
Fiacherová
Kotzian
Ballarinův
Náchod
Brixen
Praha
Trident
Cavalese
Riva
Šumava