ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 61bcfde0-661e-11dc-8274-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 66, org 9, work 2, person 96
1 masthead
Ročník XXXl.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 1. listopadu 1901.
Praha
3 masthead
číslo 301.
4 article
Na rauní a odpol. Hlsty přilohami („ Naněný Obsor“ va středu a „Láterárnl Hlidka v pátek) předplácí se: Praze v adminislraei 2 K —h n něsíc . . . . . 6 K — ns čtvst leta . . .. s dvojí donáškou pbet 7K 50 ve nilaikšeb: 9K 1a nzěsís Teštou: a měsle na čtvrí let. . . .. ke s drají sišlliou na mě- ei re it
Praha Láterárnl Hlidek Naněný Obsor
5 article Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách.
Dnešní čislo pro Prahu le o 12 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v sobotu dne 2. listopadu v obvyklou ho- dinu ranní.
Praha
6 article Talo do živého!
Talo do živého! Všechna veřejnost naše jako rakouská trvá dnes pod dojmem prudké a ostre srážky poselstva našeho s předsedou do- časné vlády cislajtánské, tímto »romantickým byrokratem«, kterého včera řečníci naši dr Kramář a dr. Žáček pohnali na soud dějin obžalobami nejtěžšími, a kterému jménem všeho šestimillionového národa če- ského opověděli boj neúprosný na tak dlouho, pokud nevztýčí bílý prapor spravedli- vosti a rovnosti pro všecky ná- rody této říše. »Čím že jsou říše bez spravedlivosti? Ničím, než velikými brlohami loupežníků!. zní starobylé slovo velikého světce a my- slitele křesťanského. A »Spravedlivost zá- kladem říší«, zní heslo prvního císaře ra- kouského, čitelné dodnes na pomníku jeho ve Vídni. Nuže, tímto heslem na meči a na štítu českém udeřili včera oba jmenovaní řečníci naši na pokryteckou a potutelnou politiku éry Körbrovy a to s takovou silou, obratnosti abřitkosti, že dávno již neslyšáno v parlamentě vídeňském kritiky tak zdrou- jící, polemik tak mohutných a fulminantních proti panujícímu systému a kabinetu cis- lajtánskému jako tentokráte. To věříme, že při řeči dra. Kramáře byl J. E. pan Körber nevídaně rozčilený a na konec její bezdechý a zsinalý. To chápeme, že po řeči té páni ministři, vyjma nepřítomného dra. Rezka, ihned uchýlili se v ústraní na kvap- nou ministerskou poradu, v níž rokováno o tom, jak má dr. Körber na řeč Kramářovu odpovědět. Neboť řeč ta, proslovená z usne- šení a jměnem celěho klubu našeho, pověděla pánům vídeňským v pravý čas prav d o celé jejich politice i povaze — podržela jim před očima zrcadlo jejich hříchů a vin osudnýchlpro celou budoucnost této říše, že mohli věru z pohledu toho zblednout a zesinat.
doktor Žáček Kramář Körber Rezek Kramářův Tala Vídeň
7 article
»Ledový mráz padl dnes na všecky zá- rodky nadějí parlamentních,« zaznamenává mrzutě orgán »naší« historické šlecht »Vaterlande: »první mladočeska řeč v nynější rozpočtové debatě, řeč to dra. Kramáře, byla příkrým vypovězením války kabinetu Körbrovu. Nejen to, ale ona byla vypovězením války i všem nynějším paria- mentním institucím, nevyjímaje ani zemských sněmů nynějších. Dr. Kramář ohlásil perně: »Po dvě léta od zrušení jazykových nařízení čekali jsme my Čechové na spravedlivé zadost- učinění, vláda Körbrova však i dnes ještě mluví jen o tom, abychom své národní po- žadavky odstavili a odložili, co zatím sama hoví a naddržuje hnutí všeněmeckému Trpělivost česká jest vyčerpána a my Če- chové učiníme vše, abychom zkřížili plány vlády, dokud se nevzchopí k tomu, by zjednala nám opět spravedlnost.« — Odpověď z německé levice zněla: Dr. Menger opětoval, že jazyková nařízení byla pro Němce krutým bezprávým a dr. Bareuther prohlásil: »Chceme mít toliko německy ovládané Ra- kousko anebo žádně!« Potom ujal se slova předseda ministerstva dr. Körbe i odpověděl Čechům neslýchaně ostrou větou: »Zkřižiti v nynější době plány vlády neznamená již jen zmařiti úmysly vlády samé, alébrž vydati hmotné blaho říše obyvatelstva její v šane nejkrajnějšímu ne- bezpečenství. Nahoru namířená výtka, jakoby
Kramář Čecho Menger Němec doktor Bareuther Körbe
8 article
on (Körber) hověl hnutí všeněmeckému, ne- může prý účelu svého dostihnouti a po říšské silnici Rakouska nutno prý nyní svězti především jen otázky hospodářské, po jichž vyřízení teprv může dojíti na sporné otázky národní.« »Tedy výslovné odmítnutí každékoli národní koncesse« — vyrozumívá »Vaterland« a honem podotýká, že Mladočeši podnikli svůj hlučný útok nena- dále a pak na svůj vrub a že prý jest je- jich tajemstvím, jakého úspěchu od činu svého doufají. Zevnější okolnosti nepřipoví- dají nám žádných nadějných vyhlídek. »Ne- nastane-li změna smýšlení,« končí orgán naší šlechty, »dlužno dle dolíčených událostí za to míti, že Mladočeši v pondělí zahájí — obstrukci.« — Officiosní tisk pak — a tím jest dnes skoro všechen tisk německé le- vice, jejímž ministrem od vče- rejška dr. Körber nepopíratelně se stal — zuří a vyhrožuje nám již opět chutě — absolutismem, persekucemi a dra- gonádami německých vlád, opovážíme-li se opposicí svou mařiti to eldorádo hospo- dářské, jaké vláda Körbrova tímto parla- mentem národům rakouským chystá a strojí.
Körber doktor Rakousko
9 article
Zůstaneme prý s buřičstvím svým zcela osamoceni ode všech ostatních — ani Po- lákův ani našich historických kavalírů ne- vyjímaje — opuštěnými a nenávi- děnými škůdci, kacíři hodnými hranica šibenic jako ti naši otcové husitští. — Ba věru, »kříž« by proti nám s desa- terou chutí znova hlásala ta láje světoběžná, nastěhovavší se ze sousedního Německa do našich vlastí, aby zde tyla a bujela z mo- zolů našeho pracovitého lidu. Ukřižovalaa upálila by nás proto, že v pravý čas vy- vstali řečníci naši a strhli jí s hlavy pokry- teckou kukli a ukázali pravou její podobu v nahotě a pravdě. Ano, znamenitě ťal dr. Kramář do ži- vého, když prostě a jadrně vylíčil, kam míří a cilí všechno to německo-nacionální snažení a dychtění zdejších německých stran od Hradce Králové a od Sedanu se svými programovými hesly po užším a vroucnějším přimknutí Rakouska k Německu, po vtělení mezinárodní smlouvy o spolku rakousko- německém v ústavu říše habsburské, po roztržení Čech a zřízení uzavřeného německého území na hranicích. Pruska. kam míří to heslo »Pryč od Říma« a to úsilí po státní němčině a po německy ovlá- daněm Rakousku okleštěném vyloučením království haličského.
Kramář Německo Hradec Králové Sedan Rakousko Čechy Prusko Řím
10 article
To jest účelné připravování říše rakou- ské pro přiští annexi k říši hohenzoller- ské. Heslo Všeněmců »Jeden bůh a jeden císař!« nemusí přece býti dále vykládáno. A nastojte, vůči této vlastizrádné propa- gandě pangermánské, vůči této šílené my- šlence politické, dychtící, aby to Rakousko. v němž proti 8 millionům Němců stojí 15 millionů Slovanův, stalo se německým pří- věskem hohenzollernské říše: vláda Körbrova neměla ještě ani jednou odvahy před veřejností, před celou říši prohlásiti, že tento program jest Rakousku nebezpečným, a že jest povinností všech, kdož chtějí tuto říši udržet, aby seskupili se kolem praporu suverenitya samostatnosti Rakouska.« Tuto obžalobu těžkou dra. Kramáře měl zajisté hledět pan dr. Körber především jiným od sebe odvalit. Ale nedovedl toho, a nemohou toho ani dnes veškeří zuřící officiósové jeho. A rovněž ani slovem nemohou vyvrátit a oslabit dru- hou rovně pádnou pravdu a žalobu naši, že dne 17. října 1899 učiněno našemu národu jen k vůli těmto velezrádným terroristům všeněmeckým kruté bezpráví, že porušen tu neslýchaně platný zákon zemský jako základní zákon státní, a že by musil býti nedbalým své cti a důstojnosti národ náš, po aby tomto políčku, po této křivdě krvavé a dodnes ne- zhojené, vše zapomenuv a odpustiv, činil posluhu plánům vlády, která si na hrdiny litovelské a duchcovské netroufá, ale nám troufá si odepříti i nejskromnější a nejspra vedlivější požadavky kulturní jako jest če- ská universita pro Moravu, o Slezsku an nemluvě. S takovou nestrannou vládou jsme prostě hotovi.
Němec Slovanův Kramář doktor Körber Rakousko Morava Slezsko
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 31. října. (Velkokníže Mi chai! Nikolajevič) opustil dnes ráno Pešt, kam přibyl na návštěvu cisaře rakouského. Ještě před příjezdem velkoknížete pospišili si vídeňšt officiosové se sdělením, že peštská návštěva jest pouhým projevem dvornosti, nemajícím nijakého politického pozadl. Nevíme, pro koho bylo toto sdělení psáno po carově návštěvě v Gdanskua ve Francii a po návštěvách velkoknížete Alexandra Michajloviče u dvorů rumunského, bulharského a cařihradského. Tomu, že by peštská návštěva neměla pozadí politického, nevěří ovšem nikdo, tím méně se tomu věři v Uhrách, kde zvláštní váha se klade na to, že nejstarší člen panovni- ckého domu ruského navštívil rakouského pa- novníka v Pešti a nikoli ve Vídni, v čemž vidí se uznání Pešti jako residence rovnocenné s Vídní. Jinak jest velkoknížecí návštěva pešt- ským listům důkazem, že mezi Rakouském Ruskem přátelský poměr, stvrzený smlouvou z r. 1897, trvá nezkaleně dále.
Pešt Alexandr Michajlovič u dvůr Praha Francie Uhry Pešť Vídeň Rusko
12 article
»Magyar Nemzete uznává ve stati, věno- vané návštěvě velkoknížete Michaila Nikolajeviče, že »mocná říše ruská hraje tak vynikající úlohu v mezinárodní politice, že žádné zemi nemůže býti lhostejno, jak o ní smýšlejí rozhodující či- nitelé rušti. Tím měně to může býti lhostejno Uhrám, jichž zájmy se na Balkáně stále a bez- prostředné stýkají se zájmy ruskými. Schválením úmluvy z r. 1897 Uhry ukázaly, že nemají ni- jakých námitek proti dobrým stykům mezi Ra- kouskem a Ruskem. »Přejeme si« — píše list dále — »aby také velkokníže Michail se o tom přesvědčil a v Petrohradě byl tlumočníkem, že uherský stát jest sice hotov ke každé oběti na obranu svých životních zájmů, dokud však tyto jeho zájmy nejsou odnikud ohroženy, jest stejně hotov bez antipatie a předpojatosti podporovati dobré styky mezi Rakouskem a Ruskem.« »Budap. Tagbl.« uvádí peštskou návštěvu ve spojení s pověstmi, že v rakousko-ruské úmluvě o statu quo na Balkáně nastala trhlina.
Magyar Nikolajevič Uher Michail Uhry Balkán Rusko Petrohrad Rakousko
13 article
»Nynější návštěva velkoknížete Michaila, jedi- ného jestě živého syna vedřkého caře, nebožuka Mikuláše I. — píše »Budap. Tagbl.« — je nepopíratelný důkaz, že ony znepokojivé pověsti nemají dnes už nijakého podkladu, sice by velkokníže nebyl přijel ke dvoru králov- skému. Rozumí se samo sebou, že mezi králem a velkoknížetem došlo i na rozmluvu o po- měrech balkánských, ale zároveň jest jisto, že difference, byly-li jaké, musily býti vyrovnány dříve, než se v Petrohradě stalo rozhodnutí. aby velkokníže jel do hlavního města uher ského a že tedy nynější návštěva jest jaks ratifikace toho, co bylo již dříve sjednáno diplo- macií. Máme tedy před sebou fakt, že přátelské poměry mezi Rakouskem a Ruskem trvají i nyní a budou nezkaleně trvati i dále . . . Návštěva carova ujce — končí »Budap. Tagbl. « — jehož vliv na ruskou politiku jest všeobecně znám uznáván, může býti tedy pokládána za poli- tickou událost prvého řádu, jejíž význam bude řádně oceněn dojista i v cizině jako záruka dalšího trvání konservativní politiky na Balkáně a jako příznivé znamení, že ne- nastanou ony bouře, jež předpovidali proroei spekulující s převratem nynějších pořádků Ze Lvova, 30. října. (Jednotný po stup ruských poslanců na říšské radě.) Zpráva, že jednání mezi klubem radi- kálních Rusů a přivrženci Barviňského o jed- notný postup na říšské radě se rozbilo, ne- zakládá se na pravdě. V orgáně posl. Barvin- skáho, »Ruslanu«, líčí se průběh vyjednávání.
Michail Mikuláš Rus Ruslan Petrohrad Rakousko Rusko Balkán Lvov
14 article
Dle této informace jednání není dosud ukon- čeno, jest však naděje, že se zdaří. Umirněným Rusům jde o to, aby, vstoupí-li do společného klubu ruského, nebyli nuceni přerušiti své styky se slovanským klubem středu, poněvadž by se jinak musili vzdáti členství v různých výborech, do nichž byli voleni jako členové klubu slovan- ského středu. »Ruslan« soudí, že by všichni ruští poslanci mohli vstoupiti ve styk s jiho- slovanským klubem, čímž by bylo vyhověno oběma stranám. Ze Lvova, 30. října. (Ruština n lvovské universitě.) Dekan theologické fakulty Fiálek, jenž se zdráhal podepsati indexy ruských bohoslovců, vyplněné rusky, následkem čehož bohoslovci odepřeli návštěvu fakulty, od- volal nyní svůj zákaz a rusky vyplněné indexy podepsal, jak činívali všichni dekanové před ním. Tím uklizena jedna nepřijemnost; ale hned na to vyskytla se jiná. Četní ruští posluchači světských fakult podali ruské žádosti za osvobození od kolejného, ale vyřízení obdrželi v jazyku polském. Ruští posluchači zavázali se však čestným slovem, že z universitní kan- celáře nepřijmou jiného vyřízení, než ruského.
Rus Ruslan Ruska Lvov lvovský univerzita Dekan theologický fakulta Fiálek
15 article
Deputace ruských posluchačů zakročila jižu rektora dra. Rudyzera, který je odkázal na de- kana filosofické fakulty dra. Finkla. Senátu ne- zbude nyní asi nic jiného, než učiniti konečně určité rozhodnutí, jež nemůže zníti jinak, leč ve prospěch ruského jazyka. Mohou-li se na universitě lvovské konati přednášky v ruském jazyku, nemůže býti nijakého rozumného dů- vodu, aby universitní kancelář úřadovala výlučně jen polsky. Ze Žádru, 29. října. (Srbský sje z d.) před měsícem ohlášený, konal se tento týden v Knině. Sjezd byl svolán bývalým srbským klubem na sněmu dalmatském a usnesl se o jednotné organisaci srbské strany v Dalmacii, jež má vstoupiti v život ještě před sněmovními volbami, jež se odbudou v prosinci. Na sjezdu zvolen 9členný výbor, jenž má vypracovati sta- novy nové organisace a dále přijal návrh na založení spolku »Srbska Zora«, jehož účelem bude podporovati osvětové zájmy a výrobní po- měry dalmatských Srbů.
Rudyzer Zora Srba Žádr Dalmacie
16 title
Politické zprávy zahraničně.
17 article
V Praze, 31. října.
Praha
18 article
Evropské bestie v Africe. Zprávy z bojiště jihoafrického denně illu- strují bezohledné uchvatitelství Angličanů, avšak o jiných Evropanech v Africe se mlčí, ačkol nejsou o nic lepší a lidštější Angličanů. Vláda francouzská rozhodla se ke krokům na ochranu živola a majetku svých černých pod- daných v Africe. Podle zpráv z francouzského Konga kon- cessionáři trýzněním nutí domorodce, aby jim dali své zásoby slonové kosti a kaučuku. Pro- tože podobné zlořády přivedly ke zpustnutí bel- gického Konga, francouzská vláda se bojí, že by se tak státi mohlo i s francouzským Kongem ve prospěch německého Kamerunu. Pro bídný zisk Evropané neštítise ani obchodu s otroky. Obchod tento je sie úřadně zapovězen, nieméně kvote po vší Horní Senegalii právě tak, jako v uzlu Nigru, severně i jižné od veliké řeky, v celém franeouzském Sudaně i Kongu. Na obyvatelstvo pořádajíse honby jako na zvěř. Francouzský spisovatel a poslanec Vignio Docton, jenž čtyři leta sloužil na černé pev- nině a na vlastní oči viděl podobné »válečné výpravy«, kterých se zúčastnili i důstojníci ko- loniálných posádek spolu s arabskými otrokáři a domorodými králiky, dokumentárné líčí tuto černou stránku koloniálné politiky ve své ne- dávno vyšlé knize »La gloire du sabre« (Sláva šavle). Afrika je propasť, požírající lidí. I moře. i řeky, i lesy její otravují zimničnými výpary. evropští vojáci ellí se v Africe krajně nešťast- nými a vylévají si hněv na nevinném domo- rodém obyvatelstvu. Jejich jediným cílem, jedi-
Angličan Evropan Kong Vignio Docton Sláva Afrika Kamerun evropský bestie
19 article
V drobném prodejí: raaní číslo o sobě . . . za 8h vdpolední . . . . . za 2 b Ve filialkách na venkova zanní čáslo, . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . B h Inseráty plati se hotové napřed. Přečplacení a inserty plijíná edminl- strace v Marianské ulici č. s. Tim zachěnejí se těž rodakee, Uskárua a eapedice „Národnich Listě“, Eukopiay se novracají.
20 article
nou myšlenkou jest pořádně se vymstít těm »smradlavým negrům«, že k vůli nim musili opustiti vlasť, rodinu, přátele, aby umírali zimnici v této zemi smrti. Vignié Doeton svědči, že tesknost po domově, nuda jednotvárné služby, úpalné slunce vyvíjejí v důstojnicích i vojácích krvežíznivost a touhu po divokých neřestech, jež ukájejí svými »válečnými vycházkami«. Na jednom noclehu pod širým nebem Evropané chtěli se pobaviti lo- vem na divokou zvěř, a nemajíce žádného domácího zvířete, kozy nebo jehněte, vzali desitiletou černošku, posadili ji do hnizda černých mravenců (termitů), aby bolestným křikem vábila divoké dravce. Děvčátko kříčelo celou noc, dokud nebylo od termitů se- žráno. Ale dravei nepřišli. Když jsem byl poslán do jižního Sudanu — vypravuje Docton — na službu do kolonie Rio Nunez, loď, po které jsem plul, zašla do přístavu Dolního Kazamansu. Já i ostatní dů- stojníci měli jsme dosti času, abychom si pro- hlédli značnou čásť země. Přesvědčili jsme se, že nejhlubší mír panuje na obou březích. Vsi, které jsme navštívili, měly veselý a spokojený vzhled. Na každém kroku viděli jsme hravé, milé černůšky, mladé ženy, dívky, které se na nás usmívaly, ukazujíce bílé zuby. Slovem, všecko vydávalo svědectví, že domorodé obyva- telstvo je šťastno a spokojeno. V Rěelusově zeměpise jest udán počet jeho na 2000. Když jsme se po roce toutéž cestou vraceli, celá tato krajina byla úplně pusta. Pole zarostla trním. Spáleniště byla jedinými stopami vsí. Nikde živé duše. Jen z divokých roští sem tam vy- koukl nešťastný černoch, křivý nebo zmrzačeny, a vida Evropany, schoval se rychle v neproníklé hustině. Do roka všechno obyvatelstvo bylo od Evropanů vyhubeno.
Evropan Súdán Dolní Kazamansa Rio Nunez
21 article
Poláci v Rusku. Z Varšavy oznamují, že na návrh gen. gubernátora Čertkova bude zřízena ve Varšavě vyšší obchodní akademie a zbudováno bude nové polské divadlo ve velkých rozměrech. Germanisace Slovanů pomocí církve. Ruský spisovatel N. Ja. Danilevský histori- ckými fakty nezvratně dokázal, že katolická církev vždycky byla pomocnicí Němců, tlačicích se nepřátelsky do zemi slovanských a usilujících, aby Slovanům odňali jazyk jejich, víru jejich, samobylnost jejich a naposled i země jejich. Katolická církev a germanisace jsou staří, ne- rozluční spojenci. Někdy se zdá, že svazek jejich povoluje. I oni mají spolu své účty. Ale když jeden nebo druhý mysli, že nadešel oka- mžik vhodný k silnému výpadu proti Slovanům, okamžik, slibující jim konečné vítězství, tu oba zapominaji svých rozmíšek a vystupují jako nej- upřímnější vojenští kamarádi. Že je to pravda, která nikdy vyvrácena nebude, dokazují nám Čechům nejnovější zkušenosti, kterých jsme na- byli v otázce chystané ve prospěch Němců parcellace Čech. Tu katolická církev opět vy- stoupila jako starý, věrný spojenec Němeů, horší nad ně, oč je potměšilejší a oč lépe umí své skutky i plány zakrývati. Spojenectví toto neukazuje se v přítomn době jen v Čechách, nýbrž i v Poznaňsku, ješte nad naši vlast ubožším. Proto že osud poznaň- ských Poláků je ten, který nám Němci chystají, zajímá nás dvojnásob dopis petrohradského »Kraje« z Poznaňska, věnovaný »Germanisaci pomocí církve«, roz. katolické. Tam čteme: Zkoušeli to všelijak, aby zlomili odpor polské společnosti. Všecko marně. I řekli si, že ten odpor neustane, dokud duchovenst vo nezačne germanisovati věřici. Avšak ducho- venstvo v Poznaňsku jest převážně polskéa nemyslí státi se nástrojem germanisace. A lid není přístupen germanisaci, neznaje dostatečně jazyka německého.
Polák Danilevský Němec Slovan Čecho Něme Rusko Varšava Čechy Poznaňsko Slovan
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Ze „slavnosti založení“, Píše dr. Josef K a rá sek. V Brixenu, ke konci října. Kdyby se tak mohl Havlíček ze svého bývalého domku v Brixenu podívati dnes na město, velice by se podivil. Veliké kaštany ko lem vězení jeho zmizely, místo zahrádky směrem ke dráze běží pole, nahoře zahučí co chvili lo- komotiva, a zle founí a naparuje se, zvláště jde-li to šměrem na Franzensřeste. Ale před domkem na »Köchleraue« je veselo, na pravo se cvičí nováčkové. Je to radost poslechnout kterak z italských hochů dělají »Kaiserjägry« Ale což teprve těsně před domkem ! To je ho- tový Prater, či lépe pravá svatojosefská pout- Boudy a budky, nově vystavěné budovy, stany střelnice a všechno to, čeho je zapotřebí, aby se »národ« bavil. To bylo minulých právě dnů slávy! Cel Brixen byl vzhůru, každý chvátal, pospichal každý považoval za svoji povinnost pomáhati přikládati ruku k dílu. Byl v tom kus lokál ního vlastenectví. Město Brixen, sídlo knížete biskupa, toužící povždy osamostatněti jako malý pro sebe státek, slavilo těchto dnů tisíci- letou památku založení. Totiž úřadně a sta- rými listinami zjištěného založení Brixenu, ač se dá předpokládati, že již od pradávna tu bý- vala nějaká kolonie. Šla tudy římská a přirozená silnice z Italie přes Trident, Bolzano a dále přes Brenner k Inšpruku. Ale černé na bílém to mají Brixenští teprve tisíc let. Číselko, jakým se ne každé hnízdo pochlubiti může. Roku 901
doktor Havlíček Bouda Brenner Inšpruka Brixen Trident Bolzano tový Prater
23 article
daroval král Ludvík III. (Dílě zvaný) dvore »Prichsna« se všemi služebníky, poddanými údolími, alpami atd. až i s vodovody, mlýny celým okolím biskupu Zachariášovi ze Säben (Sabia u Klausen). V Säbenech byl biskupem take sv. Kassian, který je patronem brixenským. Za- kladatelem světské moci v Brixenu byl sv. Albuin, jenž obdržel r. 978 od císaře Olty dů- ležitá privilegia. K tisteileté slavnosti vyšel také příležitostný spis, v němž jsou shrnuty dějiny této kněžské republiky — možno-li tak řiei Jisto je, že biskupové brixenští, kteří ci vaa Zavátent, neradí daně platili. Slavnosti té zúčastnily se všechny vrstvy obyvatelstva a z celého Tyrolska přijeli hosté Všude se milo, čistily se okna, opravovaly domy, všude bylo znáti snahu, aby zasmušilý Brixen omládl. Všude vůně svěžího jehličí,z něhož se připravovaly guirlandy na domy, pro- stírány látky na prapory nebo nápisy, nabijen bengalský oheň. Na ulicích stavěny tribuny,v městě prodávána okna po 4—8 korunách, čle nové slavnostního výboru si mohli nohy uběhati. Zvláště pěkná podívaná byla na pohyblivého všudybyla Karla Wolfa — nelekejte se! Karla Wolfa z Meranu, roztomilého a oblíbeného feuilletonistu, jenž se stará o meranské lidové hry: »Vévodu Fridolína s prázdnou kapsou« — svůdný titul, připominající takhle Jana Lucem burského nebo krále Milána srbského. P. Wolf je vtělená pohyblivost a obezřetnost Byl jsem přítomen zkoušce a ujišťuji, šlo všecko jako na drátkách. Hlavním bodem slavnosti určen historický průvod. Asi deset obrazů z historie Brixenu. Obyvatelé dvorce Prichsna (věrně zachyceno). patronové brixenští sv. Cassian. Jugennin
Ludvík III Zachariáš Kassian Albuin Wolf Fridolín Luce P Wolf Prichsna Cassian Brixen Merano Milán Säben
24 article
Albuin, brixenští křižáci (1218) atd. Čiperný p. March, od něhož jsem již v květnu dostal podobiznu domku, kde bydlel Havliček, nestačil ani fotografovat všechny zdejší cechy v parádě. Také slavnostní steílení bylo arci na programu, jako vždyeky u Némců. Slavnostní pomluvu ukončuji ještě suchou poznámkou, že u »Slonae uchystána také hostina; příbor za deset korun, arci bez pití. K domku Havlíčkovu chodí zástupy lidstva Slavitelé budov blahosklonně vyaveuuji, co kde ma státi. Ale abych se upřímně přiznal, mne d Brixenu nevedly millenniové slavnosti. Chtěl jsem tu navštíviti bývalé své známé a přesvědě ti se, zda při té příležitosti nezasadíme Havlíčkovi na domku, kde bydlel, slavnostně desku: »Zde bydlel český spisovatel Karel Havlíček Borovský, do Brixenu internovaný.« Letos v »České revni« jsem ve dvou sešitech ve článku »Po stopě Havlíčkově« vče navrhoval. Je tomu právě pa- desát let, co sem náš slavný Havel byl interno- ván. Ale návrh zůstal nepovšimnut. Tak tedy navštěvuji staré známě. Stařičké paní Mayrové, která mne ihned poznala, oznamuji, že ji zná také náš český ministr Rezek s chotí. Již v dopise, zaslaném k slavnosti Erbenově v Miletíně, jsem oznámil, že v pozůstalosti Erbonově, kterou chová pan ministr Rezek, se nalézají dopisy Erbena Ha- vlíčkovi. Z lidí, kteří Havlíčka zde v Brixenu znali žijí ještě v Praze p. Hubka, evidenční ředitel (v) a pak Luisa Kreutnerova, kdysi u »Elephanta« posluhovavší, která nyní žije v Miedersu v Stu- bajských Alpách. Byl jsem nedávno ze Ster- zingu v Mareithu, odkud jsem měl do Miedersu
March Slonae Havlíčkův Havlíček Havlíček Borovská Mayr Erbenův Erben Hubka Kreutnerův Elephant Brixen Miletín Praha Ster Mareith Erbonov
25 article
pouze dvě hodiny. Havlíček totiž chodíval od poledne k »Elephantu« na černou kávu a čítal »Allgemeine Zeitung«, při čemž rozmlouvával s touto Kreutnerovou, bývalou sklepnici. Nej- lepším přítelem Havlíčkovým v Brixenu byl set- ník rytíř Hebra, jehož pozůstalost jsem mohl prohlédnouti. Dnes jsem viděl u pana učitele Schmidta také byt, kde Hebra zůstaval. Pozůstalost nalézá se v rukách majitel hotelu »Elevhanta«, p. naysze, klerý mně ji laskavě svěřil. Hebra bydlil asi třicet let v Br xenu, kde roku 1876 dne 9. ledna zemřel- trpíval vždycky na asthma, ale zemřel na rupturu srdce. Srdce mu v pravém slova smyslu puklo. Lékařem jeho byl dr. Peer, bratranec lékárníka pana Peera, jehož choť byla nejlepší přítelky Zdenčinou. Dr. Peer studoval také dva roky v Praze (od r. 1860—61) a také ještě později do Prahy přišel hned po svém bratranci, který roku 1860 již Prahu opustil. Jest podivuhodno, jak silná kolonie brixenských studentů bývala na pražské universitě. Bylo to jaksi starou tra- dici. Jeden táhl druhého, ač byla cesta spojena s nesmirnými obtížemi; neexistovala ještě ani dráha Brennerem, vystavěná teprve roku 1867. Do Prahy vábil zvláště mediky gynaekolog Sey- fert. V Praze bývalo Brixeňáků pět až deset, a ti byli členy tyrolského spolku. Ve Vídni byl přítelem a spolužákem dra. Peera náš Albert, jenž studoval patrně ve stísněných poměrech. Spolubydlíeím dra. Peera byl Czerny, rival Al- bertův, známý universitní professor z Heidel- berku. Syn dra. Peera jest lodním lékařem při rakouském Lloydu a poutníci brixenšti, kteří ne- dávno odjeli v počtu několika set hlav do Pa- lnestiny, přáli si, aby on je doprovázel, ale ne- došlo k tomu, poněvadž mladý dr. Peer zrovna
Havlíček Elephant Havlíčkův Hebr Schmidt Zdenčin doktor Peer Brenner Albert Czerna Al Brixen Praha Vídeň Heidel British xen
26 article
byl v karanténě. Starý pan doktor Peer byl osobním lékařem setníka rytíře Hebry, a zrovna za přítomnosti jeho našli jsme účet jeho, po smrti Hebrově vydaný Rudolí rytíř (von) Hebra z Náchods- burku žil na pensi v Brixenu skoro třicet let. Již r. 1848 byl v Brixenu. Pensi měl ve- lice slušnou. Ač byl ženat, s chot zvou nezn. zastuper deneu byli pan Jan Heisz, nynější ho- telier u »Elephanta« a Josef Vonklausner,u něhož Hebra naposledy bydlel. Dědici byli Jan Hebra, poštovní úřadník Nagy Karoly, pí. Amalie Kocianová, vdova a pl. Marie Fiacherová, vdova, obě bydlící v Praze. Přišel na ně nepatrný podíl a mimo to jedno- tlivé maličkosti. Tak na př. synovec Hebrův, nadporučík Josef Kotzian u 25. pluku, obdržel šavli jeho a pak různé věci. Všechna akta, tý- kající se pozůstalosti Hebrovy, chová dosudu sebe pan Heisz, který mně je laskavě zapůjčil. Mimo to jsou v pozůstalosti tři dopisy ženy Hebrovy, Anny Ballarinovy. Jeden z Bruneku, dva z Tridentu; žila tehdy u bratra svého, který byl přesazen z Cavalese do Rivy. Ona ohdržela památkou železný krucifix a svou podobiznu Něco mne v Brixenu potěšilo. Našel jsem zde našince, v jehož rodině se mluví jenom česky a poněvadž má přirozeně německá škola rušivý vliv na mateřský jazyk dět, tedy je vla- stenecký otec dováží co rok o prázdninách na Šumavu k příbuzným, aby se v češtině zdoko- nalily. Stojí prý to peníze, ale musí to být. Takovou oběť chápe arci jen, kdo žijev cizině a seriosním životem se odnaučil frázi. Byl jsem zjevem tím velice mile překvapoa.
Hebr Hebrův Heisz Vonklausner Nagy Kocianová Fiacherová Kotzian Ballarinův Náchod Brixen Praha Trident Cavalese Riva Šumava