2
masthead
V Praze, ve středu dne 30. října 1901.
Praha
4
article
Na ramní a odpol. listy
přlohami Naudný Obzor ve
vtřodu a „Leltorávstl Hlidka
v pátek) předplání sen
Praze v administraci
2 K —
na měsí
ns čtvri leta . . . . . 6 K —h
s droji čenk 2 K 50
na měsíc
7K no i
na čtvt leta
v ilsjcb K soh
sa ubsíe.
Poštou:
na měsíe
na čtvrt lal
e k oo
ra Pdne
Praha
Leltorávstl Hlidek
5
article
K akci o rozmnožení průmy-
slové činnosti.
K akci o rozmnožení průmy-
slové činnosti.
Již nebožuk Göthe pozoroval, že lidsk
povaha serada se přizná k tomu, že něčemu
nerozumí anebo něco neví, a jak tento svů
nedostatek snaží se zakrýti řečí. Čím pak
podstata věci jest složitější a pochopení její
namáhavější, tím patrněji příval slov prozra-
zuje pozorovateli tento duševní stav.
Takovouto obtížnou a složitou záležito-
stí jest pro rakouskou veřejnost otáz ka
hospodářská. Od čtyř, pěti let nemine
skorem ani jediná vhodná či nevhodná pří-
léžitost, aby z nejrůznějších stran se neděly
pokusy, přispěti k řešení této nejdotěrnější
ze všech otázek.
Ale jako vše v Cislajtanii, tak i rozpravy
o záležitostech hospodářských záhy počaly
nabývati rázu jednestranné, obmyslné ten
deněnosti, až konečně klesají na pouhý agi-
tační prostředek, při němž okamžitý effekt
jest věcí hlavní, hospodářské ozdra-
vení však okolností podružnou.
V posledních letech, jak známo, připadl
ve Vídni na myšlenku, že vlastně ani není
třeba namáhati se pokusy o řešení otázky
jazykové, ta že se dá lehce zatlačiti do po-
zadí tím, proniknou-li hodně do po
předí zájmy hmotné, zájmy ho-
spodářské. Z myšlenky této se zrodila
nejprvé akce vídeňských průmyslníků proti
národním zájmům neněmeckých národů,
spojená s postranními útoky na průmysl
mimovídeňský, ať už je jeho sídlem Pešťči
některá z »provincií« cislajtánských. Vídeňšt
průmyslníci dosáhli svého cíle, ač byla jejích
akce hned z počátku velmi průhledná.
Volání, aby »na čas« se odstavily otázky
jazykové a aby se řešily napřed otázky ho-
spodářské, znenáhla se ujalo i v těch kru
zích, proti nimž bylo namířeno.
Göth
Pešťč
Cislajtanie
Vídeň
6
article
Ale nastojte! Od r. 1897 vázne záleži
tost rakousko-uherského vyrovnání — otázky
to po výtce hospodářské — ještě dnes zů
stává toto vyrovnání ve stavu prozatímnosti
nejistoty. Stokráte více než národnostní
jazykové spory ohrožuje tato proza
tímnost a nejistota, jaký bude ko-
nečně poměr této poloviny říše k Uhrám
hospodářské zájmy, podlamuje důvěru pod-
nikatele i obchodníka v nejbližší budoucnost.
ale to zmíněným protinárodním apoštolům
nekali rozmar
V tétéž Vídní vznikla neméně znamenita
myšlénka, aby Cislajtanie přispěla svým
územím k rozšíření hospodařského území
říše německé, aby zkrátka v nějaké formé
Cislajtanie hospodářsky se přičlenila k Ně
mecku. Hlasatelé tohoto nového učení byl
si toho vědomi, že nauka jejich jest jedno-
stranně národní, německá; ale i ví
deňšti universitní professoři národního hospo-
dářství se k ní přidali, ač jim musilo býti
známo, že by týmz okamžikem Maďaři mu-
sili na dobro přerušiti s námi všechnu po-
savadní hospodářskou pospolitost, kdyby tato
polovina říše dala se hospodářsky pohltiti
Německu.
Nám Čechům a ostatním Slovanůmse
zatím z Vídně pěla dále píseň o potřebě,
aby národnostní otázky na čas se odstavily
a pracovalo se jen v oboru zájmů hmotných
Aby účinek této písně nadobro se zabezpečil
vysypal se v říšské radě roh hojnosti v po
době slíbených investicí a ostatních milliar-
dových podniků — budoucnosti.
A dojem tohoto aktu byl tak omamující,
že ani návrhu nového německého celního
tarifu, jenž namířeno má zejmena na zdejší
průmysl, se nepodařilo, způsobiti potřebné
vystřízlivění. Jak dále čtenář se dočte, vrátil
se ve své včerejší řeči i p. předseda mini-
sterstva k těmto podnikům, o nichž se vede
v rozpočtu na rok příští velmi skromňoučká
Cislajtanie
Maďar
Čecho
Uhry
Vídeň
Německo
7
article
položka, a jejichž vlastní počátek připadn
prý až do r. 1904l
Kdož může ručiti za to, co všechno s
nepřihodí do této doby !
Vůbec vybnul se včera pan předseda
ministerstva vhodné příležitosti, aby ostatním
pozemšťanům dal hlouběji nabled-
nouti do tajemných záhybů ho-
spodářské budoucnosti této po-
loviny říšel Odpovídal na dotaz někte-
rých německých poslanců, co hodlá vláda
podniknouti, aby rozmnožila příležitost ku
práci silám průmýslovým nyní nezaměst-
naným.
Dotaz takřka nulkal ke hlubší exkursi
v oboru zájmů hospodařských. Dalo se tu
promluviti o tom, zda více či méně jest
odůvodněno propouštění pra-
covních sil v některých průmyslových
odvětvích, dalo se připomenouti hospodářské
hýření některých železářských a uhelných
společností, které zatajovaly svůj zisk a
které hnaly ceny uhlí do báječné výše, bez
ohledu na to, jaké budou následky na ostatní
odvětví průmyslová.
Možno bylo proněsti uklidňující slovo
ve příčině konečného uspořádání poměru
k Uhrám a o nastávající obnově obchodních
smluv se státy ostatními — neboť na vše
to dojde dříve, než na milli ar
dové vodní stavby, ba věci tyto roz-
hodnou vůbec konečně o tom, má-li dotýčné
usnesení minulé rady říšské nějakou cenu
skutečnou čili nic
Možno bylo dále promluviti o krocích.
jež vláda připravuje, aby zabezpečila zdej
šímu průmyslu nové trhy, aby zjednala zdejs
výrobě nová odbytiště.
Uhry
8
article
Upozorní-li se již na to, že veškeři mi
nistři ve svých oborech přikročili ke společne
akci, kterouž by se rozmnožila příležitost
ku práci, jest přirozeno, že veřejnost očekává
akci přiméřenou okolnostem; akci odpovída-
jící současným poměrům a udávající proni-
kavé prostředky k nápravě.
To vše marně jsme hledali ve včerejší
odpovědi p. předsedy ministerstva. Obsahuje.
jak čtenář uvidí, pouhý výpočet položekv
rozpočtu již obsažených a více méně vše-
obecně známých, jež určeny jsou na různé
průmyslové objednávky v nejbližších dvou
letech, ale o nějaké hospodářsky ucelené
akci nedovídáme se z odpovědi této ničeho.
Jak dotaz těch kterých německých pp.
poslanců, tak i včerejší, jinak dosti obširná
odpověď p. předsedy ministerstva jest nám
novým dokladem, že ve veřejnosti se sice
mnoho a pěkně mluví o hospodářských zá-
ležitostech, o povznesení hmotných zájmův,
že však nedostavá se všem těmto výkladům
toho nejnezbytnějšího — toliž jistoty, jaké
budou podmínky hospodářského vývoje této
poloviny říše v nejbližších létech ?l
Dokud nám nikdo nedovede spolehlivě
pověděti, jaké tyto podmínky budou nejen
v poměru k Uhrám, ale i ke státům ostat
ním, do te doby veškeré hospodářské roz-
pravy zůstávají a zůstanou neuspokojivými.
Jen oné zásluhy jim nelze upříti: že
umlčují potřeby národnostní a že do únavy
vyplňuji prázdnotu parlamentní činnosti.
Jak dlouho to však vystačí v myslíc
společnosti?
Uhry
9
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(66. schůze.)
Z Vídně, 29. října.
(Telefonická zpráva »Národních Listů«.)
Ach radost, ach radost, že trvání nemá
Byl to nějaký jásot v pátek, když poda-
řilo se odstaviti na týden několik pilných mimo-
českých návrhů a dostati se k prvnímu čten
Vídeň
poslanecký sněmovna
10
article
rozpočtů na rok 1901 a 1902! »Úspěch«
»vymoženost«, »vítězství«, »triumf« 1 volalo se-
»Po čtyřech letech zase budžetní debata,« libo-
vali si officiosové, kterých má dr. Körber vice
ve Vídni, nežli mělo jich koaliční mini
sterstvo.
Ale rozkoše nebylo na dlouho. Záhy se
proměnila v žal, a dnes, dnes již ti, kteři
eskontovali trochu předčasně, ukvapeně a ne-
rozmyslně hotový před Novým rokem rozpo-
čet, schlazeni ve svěm optimismu smiřují se
s myšlenkou, že třeba bude zase několika-
měsíčního provisoria, protože mizi
naděje, že od 4. listopadu do 20. prosinee
projdou oba prelimináře výborem i plenem.
Ministerský předseda vznesl dnes na par-
lament nový appell, aby mu je do té dob
dodělal. Sdělil sněmovně, odpovidaje na dolazy
posl. Kinka a soudr., jaké se stalye jednotlivými
ressorty objednávky na přiští rok, že mohlo by
ministerstvo železniční zadali prací ještě letos
za 5:6 m. K, výzvu tu pak opakoval znova.
Chtěl již učiniti ji v pátek pro připad, že by
nebyl se ukázal dosti silným tlak, jaký prová-
děn na původce pilných návrhů.
V arsenále p. dra. Körbra jsou tedy po-
můcky dvě: hrozby, že odstoupí a sliby. Budiž
mu povědomo, že nevěří se oněm a nevěří
těm, že se strašáky nikdo nedá zaleknouti,
svůdnými přípovědmi nikdo nedá zvábit
získat.
První čtení obou rozpočíů rozlévá se sine
do širších proudů, než se čekalo, ale není
dosud bourlivé. Tak minul dnesek klidně u po-
kojně.
Vzbudilo velikou pozornost, že dr. Rezek
neusedl na svém křesle, ba že se vůbec ve
sněmovně neobjevil. Spatřován v tom symptom,
že jeho krise nalézá se v akutním stadiu. Take
dr. Körber trval po celý čas v ministerské sini
konferenční, kde měl s čelnými a četnými
poslanci všech stran porady.
Körber
doktor
Rezek
Vídeň
11
article
Dva Slovinci zasáhli do debaty: konserva-
livec Pogačník a pokrokář dr. Ferjančič, oba
však zaujali ke vládě stanovisko rozhodn
opposiční a dali oba stejně nepokrytě
projev nespokojenosti a hněvu svého národa
vůči nynějšímu systému vládnímu.
Posl. Pernerstorfer chodil po sin
již několik dní a kdekoliv byl, rozhlašoval kaž-
dému, jak strhá dra. Stránského; způsobil však
svému posluchačstvu veliké zklamání. Musil
doznati, že na moravského poslance nevi nie
nekalého, ba dušoval se, že osobně se ho ne-
chtěl dolknouti, a ze slova svoje o něm: že
jest poblácen od hlavy k patám a že jest
člověkem poskyrněným, mínil jen polilicky
v ten smysl, že dr. Stránský byl r. 1897 jiný
než r. 1895.
S dovolením, afféry podobného druhu tal
se nevyřizují! Úrážky spáchané posl. Per-
nerstorferem na dru. Stránském byly výhradně
osobní. Povinnost posl. Pernerstorfera zvláště po
výzvě, kterou na něj vznesl dr. Stránský, byla
zcela jasnou a patrnou. Buď musil podat
přesvědčivý důkaz, že měl právo takto mluviti
o českém mluvčím, anebo své injurie odvolat.
Tak by jednal každý slušný člověk. Pan Pe-
nerstorfer neučinil ani to, ani ono. Tím se sám
odsoudil.
Jsme spravedlivi dosti, abychom uznali
že sociálně demokratický fečník o národníel
poměrech v Rakousku má rozpoznání stří
zlivá a správné. Nalezl odvahu říci, že poněm
čovací program Všeněmců jest ší
lenstvím a že jest holou nemožnoslí, aby
německé menšiny domohly se v tomto státě
nadvlády nad ostatními kmeny. Nezazliváme mu
dokonce, že se přihlásil za německého nacio
nála. Nikoliv! Odvozujeme však z jeho smý
šlení nejen právo, ale také povinnost pro
české sociální demokraty, aby za
chovali se a jednali stejně.
Čeští agrárnici vyslali do rokování poslance
Zázvorku. Mluvil česky a německy. Myslíme,
Slovinec
doktor
Ferjančič
Posl
Stránský
Zázvorka
Rakousko
12
article
že s obsahem a tonem jeho výkladů nesouhla
sili ani nejbližší přátelě.
Nový předseda klubu konsarvativního velko
statku, hrabě Sylva-Taroucea, dobutoval poprvé
v této své roli. Musíme říci: velmi nešťastoě.
Tak nebyl by jeho předchůdce, hrabě Pálfř,
mluvil nikdy; s takovou — volíme zůmyslně
a po dobré rozvaze toto slovo — úslužnost
ke vládě, které národní poslanci čeští vyslo
vili v předvečer nynější kampaně svou nedů-
véru a proti které nalézají se ve stavu vá-
lečném, ku kleré poměr jejich nabyl právě
v těchto dnech napjatosti a příkrosti, z níž zro
dila se krise Rezkova.
Zajislé konservalivní velkostatek může se po
staviti k vládě jak chce a může se ještě vickráta
světěji, než to učinil hrabě Sylva-Taroucca, dušo-
vati, že jí vše povoli, že ji bude ve všem pod-
porovati a že jest jí ve všem k disposici. Ale
tak mohl vyštoupiti jen jako strana, která ne-
musí míti ohledu na nikoho. Toho však ve sku-
tečnosti není. Konservativní velkostatek obnovíl
před týdnem své styky s delegací českou a vy-
dal communiqué v tom rozumu, že mezi oběma
stranami jest úplná shoda. Kromě toho bylo
usneseno na schůzi parlamentní komise obou
klubů, že se vypracuje společný program, že se
stane dorozumění o společných plánech atd.
Pálfř
Rezkův
Taroucca
SylvaTaroucea
13
article
Toto faktum ukládalo konservativnímu velko-
statku nade všechnu pochybnost určité ohledy
na poslance národní, na jejich poměr ke vládě
a na jejich taktický postup. Konservativní velko-
statek hned při prvním svém vystoupení na
venek po schůzi oné rozhodně tyto ohledy porušil.
Buď společné porady obou klubů byl
opravdové, vážné a vážně míněné a pak dnešní
řeč hr. Sylvy-Tarouecy celým duchem svým
otevřela šířku a hloubku trhlin, roklin a pro-
pastí mezi českým poselstvem a konservativním
velkostatkem a pak nemůže toto faktum zůstuli
bez následků. Anebo nebyla smlouva o shodné
akci míněna v plném slova smyslu. Pak měli
konservativní velkostatkáři činiti své výhrady
a bylo by bývalo předem jasno, že není shody.
naopak že jsou různosti a protivy, které takti-
ckou součinnost vylučují.
Pan hr. Sylva-Taroucea chce míti vše, co
není záležitostí hospodářskou, odstaveno na dobu
neurčitou, protože nervy jsou prý podrážděny
věená práce nemožnou. Co není věcí hospodář
skou, je mu budouenosti. Jen ekonomické před-
lohy jsou mu přítomností.
Má li vůdce konservativního velkostatku na
říšské radě pravdu, jsou-li čivy nebezpečně
napjaty, pak nejsou schopny vůbec žádnýeh
velkých a spasných děl a nejen nesehopny
úpravy otázky jazykové, jsou také neschopny
obrovských úkonů, jakými jsou rakousko-
uherské vyrovnání, celní tarif
obchodní smlouvy, vesměs to věci, které
hr. Sylva:Taroucca nazývá přítomností.
Sylva
Taroucca
14
article
Než, nejde o přitomnost, nejde o budoue-
nost — jde o minulost a její revindikaci. Bylo
nám vzato, co jsme měli a hr. Sylva-
Taroucca sám uznal, že stala se nám křivda.
ba uznal, že bez její nápravy všechno zaříká-
vání a zaklinání parlamentu drem. Körbrem ne-
zpomůže na dlouho. Nieméně tentýž hr. Sylva-
Taroucca chce míti satisfakci pro český národ
a práva jeho jazyková oddálenu.
Tážeme se s celou opravdovostí a rozhod
nosti: »Je to spravedlnost, kterou velebil jako
základ státu?« Dle soudu všech politicky mysll-
cích lidí jest odčinění bezpráví nejpřítomnějš
přítomností, nejpilnější pilnosti, nejaktuálnějs
aktuálností, je obnova práva již vykonávaného
ale násilně odňatého, hlavní starostí každé strany
každého národa. Litujeme velice, že v konserva
tivním velkostatku pro toto primum necessarium
pro tuto samozřejmost není smyslu a porozuměn
a že nedostatek jejich je novým důkazem, jak
velký je rozdil mezi německou a konservativn
Nebudeme se příti s hr. Sylvou-Tarouccou.
je-li povolení rozpočtu aktem důvěry a ještě méně
šlechtou.
Sylva
Taroucca
15
article
V drobném prodelit
ranní číslo o sob
vdpeledhni
nzk
Ve flialkách na venkověi
ranní čjslo. . . . . . . . 10h
sdpolední . . . . . . . . Sb
Inserá t
plati sn hetevě unpřee
Předplacani a inserty přijímá aáminl-
strace v Marianské ulici 1. 3.
Tam naebězají aa též redakee
tiskirns a szpedice „Národnich Listá“.
Dukopity se nevraesjí.
Národnich
marianský ulice
16
article
o tom, jak pravil, aktem konservativismu. Hrabě
Taaffe, když jednou levice prohlásila, že mu
disposiční fond povolí, ale bez důvěry, dle svého
způsobu, odpověděl, aby mu páni jen dali své
hlasy a svoji důvěru si nechali pro sebe.
A tak mohl by též řici učeň a žák hraběte
Taaffa, dr. Körber, aby páni z tak zv. histori-
cké aristokracie mu jen pěkně rozpočet a též
ostatní věci schválili a svůj konservatismu
si nechali pro sebe.
Ale když již je řeč o konservatismu a když
již jej hrabě Sylva- Taroucca tak akcentoval,
musíme říci: to jest nejhorší konservatismus,
který křivdu jím samým uznanou a přiznanou
chce konservovati, prodiužovati al ustáliti. Takový
konservatismus dělá z viny hřích.
Zejtra jsou dvě schůze: denní a noční, ale
jest málo pravděpodobno, že podaří se první
čtení rozpočtu skoncovati zejtra.
Předseda hr. Veťter zahájil schůzi v 11.10 hod.
dopoledne.
Mezi došlými spisy byl návrh poslance
Voglera a spol. na změnu některých ustanovení
občanského zákonníka o manželském právu. Svěcení
a slib duchovních církví, jež nedovoluje svým du-
chovním vstupovati v manželství, má pomíjeti při
vystoupení z církve neb řehole. Různost vyznání
nema býti na překážku sňatku. Rozvod má se po-
voliti, svoluje-li k němu třeba jen jeden z manželů.
Taaff
doktor
Körber
Sylva
Taroucca
Vogler
Svěcený
17
article
Dotazy podali poslanci Biankini a spol.
po vypovězení obchodních smluv a táže se ministra,
chce-li prohlásiti, že obchodní smlouva s Italií bude
řádně vypovězena před 31. pros. 1902. — Tschau
a sp. po předloze o zřizování a střezení kartelů
ringů a ochraně před spekulačními přílišnostmi v oboru
kartelnictví; — Černý a sp. po povolání nemoc-
ného záložníka na cvičení do Písku a jednání plu-
kovního lékaře Pellera; — Klofáč a sp., jak
zacházelo se se zeměbranskými záložníky o letošních
podzímních cvičeních v Praze: — Hauck a spol.
po vyloučení německé obce z poštovního obvodu: —
Bergera spol. po konfiskaci »Gabl. Anzeigru« pro
článek »Los von Rom« a po úpravě platův a pensí
úřadníků státních železnic a zjednodušování inifor-
mování: — Pacher a spol. po pohřebních zále-
žitostech v Jáchýmově; Hanisch a spol. po za-
vedení úplného nedělního odpočinku a maximální
pracovní doby: Jaworski a spol. po trestním ři-
zení pro zamičování berních předmětů proti hraběti
Ondřeji Potockému a disciplinárnímu vyšetřování
proli mistopředsedovi zemského finančního ředitelství
ve Lvově Korýtowskému; — Axmann a spol.
po vypátrání vraha Marie Suchánkovy v Pekleu
Náchoda a po zrušení plodinových burs; — Aug.
Sehnal a spol. po chování se vojska oproti ci-
vilním úřadům a osobám v Bystrovanech u Olo-
mouce: — Březnovský a spol. po zaměstnávání
borských trestníků na újmu nezaměstnaného děl-
nictva: — Hořica a spol. po konfiskaci »Pří-
bramských Listů« pro několik článků o dvoutřídní ve-
řejné národní škole v Příbrami
Posl. Holanský podal pilný návrh na udělení
státních podpor obcím okresu českobudějovického
vitavotýnského, jež poškozeny byly zrvelnímni po-
hromami.
Biankini
Peller
Klofáč
Berger
Hanisch
Jaworský
Potocki
Axmann
Suchánkův
Aug
Sehnal
Písek
Praha
Bystrovany
Ola
Italia
Pekleo Náchod
řejný národní škola v Příbram
Los on Romo
18
article
M.-p. dr. Kürber odpovídá na Lichtův dolat
po přidělení státnich objednávek na
odpomoc nezaměstuanosti. Jak jsem
v téže schůzí odpověděl všeobecně na tento dotaz,
dovolím si vrátiti se k němu a podati k němu čí-
selné doklady. Vláda zahájila k povznesení prácea
zaměstnaností společnou akci všech ministerstev, jez
zadávají práci.
Při tom jde o práce, které mají se opatřiti nebo
vykonati v rámci rozpočtu na rok 1901, o práce,
které jsou hraženy státním rozpočtem na r. 1902,
bude-li zavčas vyřízen, a o práce, které na základě
rozpočiu na rok 1903 dle dosavadní zvyklosti budou
zadány r. 1902, konečně o mimořádně objednávky
na základě investičního úvěru.
Tak daleké zasahování mohlo by snad vzbuditi
mnohé námitky, ale vláda doufa, že investiční
stavby státních železnic, které budou provedeny
v plné míře teprve později, a počátek staveb vodních
dráh, jenž př padá po zákoně do r. 1904, poskytnou
dostatečnou náhradu za jiný úbytek příležitosti
k práci.
Je známo, že pozvali jsme také soukromé spo-
lečnosti, které mohou učiniti objednávky. Uznávamn
rád, že mnohé jednaly z vlastního popudu. Podo-
lýkám ještě, že při objednávkách a zadávání slaveb
vláda přihlížela ke všem královstvím a zemím.
Číselně jeví se obrat objednavek a zakázek takto:
Mmisterstvo vnitra zadalo již dodávky železných
mostů v obnosu 480.000 K a roku 1902 objedná
jich za 796.000 K. Na stavby vynaloží toto mini-
sterstvo roku 1902 obnos 1.6 mil. korun. Mini-
sterstvo zemské obrany objednalo již na rok 1902
šatstva, zbroje a náboje za 4 6 mil. k a dá prověsti
staveb za 240.000 K. Ministerstvo obchodu vydalo
doktor
Kürber
Min
ministerstvo obchod
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ke kapitole o cizomilstvi.
(Anglomanie u Francouzů.)
Narážíme na každém kroku na tu slabost.
Považujeme ji přímo za jakousi kletbu národní
povahy naší. Našinci se tak rádi pachtí po všen
cizím, dávají tak okázalou přednost všemu, e
jen známku cizoty nese. Hejskové ve společ-
nosti snáží se obraceti na sebe pozornost kon-
versaci cizojazyčnou, chlubí se svou znalost
sebe povrchnější cizích poměrů, strojí se podle
cizího vkusu, fedrují cizí mrav, kupují cizí
zboží. Ba i předáci ducha, zástupci vědy, umění,
spisby se zvláštní zálibou se utíkají do ciziny,
klaní se všemu, co přichází ze zahraničí anebo
co tím směrem jen ukazuje. Je to příliš ná
padné. Už starý kronikář český (Dalemil) nařiká
na malichernou opičivost české povahy, kteráse
nedá zapřít.
Francouz
Hejsková
20
article
Leč bližší přihlédnutí k věci okazuje, že
vlastnost není přece jen výhradně česká. Na-
cházíme ji také jinde. Je to zvláštní společenský
zjev, řekněme, všelidský . .. Všude vyskytují se
lidé, kteří, aby se odlišili nějak od svého okoli,
šňoři se cizím, vydluženým peřím, pokudse
ono nestalo ještě majetkem obecným, poku
dovede jedince od okolí jaks taks odlišiti. Zje
vyskytuje se z pravidla a přirozeně u národů
v kultuře mladších, nevyvinutých dosud. Cizo-
milství bují tu ve vrstvách z pravidla zámož-
nějších, přepychových, které si »za své peníze«
snadným způsobem mohou ze sousedství opatřitn
»zdání« vyšší nad své okolí »vzdělanosti«. Móda
či lépe pud napodobovací řádí ve všech oborech.
21
article
V oboru kultury ducha i těla, obsuhu i formy.
cnosti i neřesti. Přečísti dnes někde po fran-
couzsku nebo po německu psanou stať, pojedná-
vající o té které aktuální otázce vědecké či umě-
lecké, a zejtra jinými slovy v domáeím časopise
tutéž otázku s chlubnou okázalostí jako idejné
novum vlastního ducha přemilati, není čin
mravně o nic vznešenější, nežli objednatis
z Paříže nový klobouk nebo z Vídné novou
titěrku galanterní. Obé je sice přírozený, ale
také zcela podřizený a nepatrný prveček veli-
kého pudu kuliurního, který se jeví zvláště silou
napodobivosti. Děj kultury není vlestně než zápas
dvou sobě protivných sil: jedné odltšivé
která tihne k individualisaci zjsvů (v přírode
druhy, v kultuře idey národní, umělecké atd.)
a druhé soustředivé, která tihne k vyrov
nání rozdilů, k nivelisaci (princip existenční,
hospodářský, sociální atd.). Jedinci v národě
s méně vyvinutým smyslem pro disciplinu a po
třeby národního celku shánějí se přirozeně p
výhodách, které jich osobnímu sobectví nejlépe
odpovidají a obraceji se pro ně bez ostychudo
ciziny. Před válkou r. 1870/1 nařikala německá
intelligence na bohatou buržoasii a šlechtu ně-
meckou, že jsou obě úplně pofrančtěny. P
Paříž
22
article
Sedanu a obležení Paříže akeie němectví značne
stouply. Dnes tak zvaná »dobrá společnoste
v Německu vede si okázale po vlastenecku. V
všech literaturách najdou se ostatně satyrické
spisy, tepající cizomilství společnosti. Od staro-
věku, kdy zpanštělý Řím ochotně se klaněl řecké
kultuře, vždy se opičily společnosti národů kul-
turně mladších, chudých na impulsy vlastní
podle sousedů pokročilejších. Slabůstka dnešn
společnosti ruské na přiklad, vědecké, literárn
i umělecké, pro vše, co přicházi z Němec, je
známa.
Leč i u národů uznaně nejpokročilejšíel
naležají se stopy eizomilství. Anglomanie tal
zvané »lepší« francouzské společnosti je známa.
Najdou se pro ni v současné literatuře zají
mavé doklady. Mnohé ohledy rázu politického
i národního nutí vlastence francouzské obracet
bedlivější zřetel k tomuto úkazu.
U Gastona Jolliveta čleme:
»Ačkoliv nám Anglie všude osvědčuje svoj
zlovůli, kdekoliv se s ni ve světě setkáme.
přece neubývá šeredného zjevu anglomanie v
vřstvách naší vysoké společnosti. Nebylo by
na čase, a býť jen z pouhého vlastenectví, po-
ložiti tomu nešvaru konečné uzdu? Vzpo-
meňte si na slovo Ludvika XV., jež vmetl ve
tvář Lauragaisovi, prvnímu známému angloma
noví, jenž králi naduté oznamoval: »Angiičané
ti naučí mysliti! — »Koně«, odvětil krá
zhurta.
Němec
Jollivet
Lauragais
Paříž
Německo
Řím
Anglie
23
article
Tento kalambur nevyhojil později ani nej-
ohnivější royalisty ze záliby, opičiti se po
pánsch na druhém břehu kanálu. Dědie jed-
noho z nejpěknějších jmen stareho parlamentu,
Talon, známý za druhého cisařstvi svým affek-
tovaným anglomanstvím, přijal jednou ráno
jakéhosi lorda ve své konirné v aleji Elisejské
Oděn skoro jako kočí vykládal o svých koních
s akcentem tak dokonale britským, že lord, maje
ho za krajana *) vtiskl domnělému krajanu
štolbovi odeházeje guineji do ruky. Talon byl
docíleným omylem tak unesen, že si dal peníz
do zlatě obruby vsaditi. Doložme, že tento
výstředník zůstal důsledným ve své bizarrni
vášní pro angličinu až do posledka. Odstěho-
vav se do Londýna, zemřel tam, aby dle svého
přání byl v anglické zemi též pohřben.
Mnoho mladých i starších Pařížanů vedl
by si rádo po jeho příkladu, dávajíce se ochotně
očkovati britskými mravy a zvyky. Při slově
»starších« pomýšlím na jednoho z nejmodněj-
šich Pařížanů, prince Zaháňského, obecně zná
*) Viz sportsmanskou haťmatilku našich dneš
ních zuřivců anglomanských kratochvíli od law
tennisu až — do kopané.
Pařížan
Londýn
24
article
mého pro jeho střibrné vlasy, o nichž se i v jeho
přítomnosti žertuje, že si je dal obiliti v Angli
Neméně komický výrok slyšen byl v lesiku
buloňském při spatření mladého elegána, jenž
měl ohrnuté pantalony i za dne nejslunnějšího,
jakých onoho chmurného léta bylo pořidku.
»Aha,« zvolal na chlapíka vtipný přílel,
»v Londýně prší!« —
Však se anglomanie Francouzů neobmezuje
toliko na stáje a mužské mody úborové. Vedle
jiných modernismů přijala Francie ochotně
anglický — alkoholism. Britská instituce » harue
mučí všecky čtyři úhly Paříže svými dlouhým
krámy, kde nakupeno množství různých nápojů
a kde konsumenti na vyvýšených sedadleel
srkají do sebe otravu rourkou.
O síle lihovin svědčí názvy. Jedné říkaji
»knock me dowa«, číí »zkácej mne«, druhé
»pick me up« — »zdvihni mne«.
Co je proti tomu roztomilá »nálada«, kte-
rou si našinec opatří pohárem domácí révy
která se vykouři za žertův a rozmarných hlou
postí. Oddá-li se mladý Pařížan hnusnému kultu
přivezených anglických palčivin, zblbne obyčejně
po 5—6 lelech. Někteří zachváceni bývají chvě-
ním čivů, proti němuž všecka moudrost fakulty
lékařské je malomocna. I takových jest, kterým
nápoj slouží za prostředek samovražedný.
Alkoholism není tak útočný a zhoubný
v zemi chladnější, ve francouzském podnebí je
přímo zabijácký.
— Nenahlížite-li, že by byl svrchovaný čas,
čeliti této pitomé modě, nad niž sami Angiičané
krči rameny? volá vlastenecký mravokárce.
Jisto je, že by se Angličan nikdy nesníži
k tomu, aby superioritě Francie vysekl poklonu
opičením se po jejích způsobech a zvycích.
Anglícká hrdost nedopoušti vzdávati se tak ne
prozřetelným způsobem příznaků vlastní indivi-
duality. Importují-li francouzské hedvábniny
Aho
Francouz
Pařížan
Angličan
Angl
Londýn
Francie
Paříž
I up
25
article
vína, chrání se jako ohně všeho, co by se mohlo
podobati gallomanii. A mají pravdu.
Jiný autor, známý Armand Silvestre, napsal
nedávno:
»Jest sbyšeti tolik mluviti anglicky v Paříži.
že pociťuji něco jako nákazu angličiny, deroucí
se přes La Manche a kladoucí se úsilovně na
můj jazyk. Má to nějaký smysl čili nic? Ne-
vidím naprosto žádného. Lidé znali jediného ja-
zyka, jako já, nuceni jsou stále, něco obětovati
soudobému kosmopolitismu.
Kdys jel jsem do Tulůzy. Náhodou jsem
zasedl do vlaku, který se bral směrem k tomulo
městu křesťansky pohanskému a galisky řím-
skému, kde Garonna valí bludy mezi svými kře-
meny, kde broskve se stkvějí vonným pelem
dívek a divky mají rty s pikantní chutí broskví.
Za společnost dostal jsem Augličana s mi-
lady. Jako všecky dámy Albionu, měla i ona
psíčka na klině, jaké nazývám piss-pockets,
abych se zdál hodně londýnským. Přiznávám se
ke své hanbě, že krása Angličanek nebyla nikdy
příliš mým vkusem. Jejich nepopěrná svěžest
vytvořena je šťávou beefsteaků, ne medem květin.
Zlato jejich vlasů porušeno jest barvivem, oči
malovány toutěž modří jako očka loutek a zřidaa
kdy mívaji šněrovačku vhodně upravenu.
Tito lidé vyjadřovali se angličínou dojista
správnější než jest moje. Nerozuměl jsem jim
ani slova. Neměl-li jsem dosud valně chuti ke
zvukům této mluvy cizí i k jejímu národu,
ztrácel jsem i ten trošek dokona, téšil se ale
vždy více z toho, co jest mého..«
Tak Francouzi, vládnoucí vlivuplně svým
pérem, vidí se nucený, opírati se nákaze cizinv.
Vtipnou radu dává svým ktajanům příliš
schváceným horečkou cizomilstri uvedený Gastun
Jollivet:
»Hleďme se jim podobati, ale — nenapo-
Václ. Kursa.
dobujme jich !«
Silvestre
Angličanka
Francouz
Václ
Kursa
Paříž
Le Manche
Garonna