1
masthead
V Praze, v úterý dne 25. srpna.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Pešti, 24. srpna. (C.-B.) Císař příjme
zejtra ve 12 hod. v poledne předsedu minister-
stva hr. Khuena-Hedérvára ve zvláštním
slyšení. Ministr obchodu Lang bude rovněž
zejtra přijat císařem ve slyšení.
Z Londýna, 24. srpna. (C.-B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje z Adenu: Následkem do-
šlých sem zpráv, jež dlužno ovšem přijati re-
servovaně, jsou poměry mezi Francouzi a Ha-
bešany napjaté následkem zdráhání se Francouzů
platiti vysoké dopravní sazby, vybírané dráhou
džibutskou. V Džibuti očekává se vojenský od-
díl Senegalců.
Z Cařihradu, 24. srpna. (C.-B.) Ruská sta-
niční loď »Terec«, vrátivší se z Černého moře
do Soluna připlula sem dnes s mrtvolou Rost-
kovského. Po vykonaných bohoslužbách
na palubě lodi odplul »Terec« s mrtvolou kon-
sulovou do Ruska.
Lang
Francouz
Pešť
Londýn
Aden
Džibut
Cařihrad
Rusko
Reuterův
6
article
Strašný požár v Pešti.
Strašný požár v Pešti.
Z Pešti, 25. srpna.
(Telefonická zpráva.)
Ke stručné zprávě v ranním listu o děsném
požáru v Pešti sdělují se tyto podrobnosti
V době, kdy požár vznikl, byli v obchodě četní
kupci. Celý velký obchod měl však jenom
jediný východ. Všechno se ovšem tla-
čilo k tomuto východu, při čemž docházelo ke
strašným výjevům. Z dolejších místností podařilo
se všem se zachrániti. Jen několik osob utrpělov
mačkanici zranění. Horší bylo postavení lidív
hořejších místnostech. Požár šířil se ohromnou
rýchlostí, tak že obyvatelé domu neměli času se
zachrániti. Aby na se upozornili, házeli z oken
Když zástupy, budovu obklopující, zpozo-
rovaly, že v domě zůstalo mnoho lidí, bylo ne-
prodleně posláno pro záchranné plachty. Protože
pak hasiči, kteří sem byli signalisováni, plach-
tami těmi nebyli opatřeni, bylo pro záchranné
prostředky posláno do blízkého divadla. Než
plachty nebyly dosti objemné, čímž se vysvětluje,
že tolik lidí skokem s oken přišlo o život. Ne-
židle
Pešť
blízký divadlo
7
article
štěstí bylo dále zaviněno tím, že oheň nejvíce
zuřil v přízemí, takže plachty musily býti pro-
střeny daleko od domu a osoby, kteréž se ne-
odvážily skočiti do příslušné dálky, našly záhubu
v plamenech. Ze čtvrtého poschodí vyskákalo
v průběhu čtvrt hodinky 14 osob, z nichžse
několik zabilo.
Otec šesti dětí vyskočiv z okna, byl za
chráněn, děti jeho však zůstaly nahoře. Ne-
šťastný muž sešílel. Černě oděná dáma po
skoku s okna padla vedle záchranné plachtya
zůstala na zemi mrtva ležeti. Jedna matka vy-
hodila oknem své dvě děti a žádné nespadlo do
plachty. Obě, utrpěvše smrtelná zranění, ze-
mřely. Matka neodvážila se vyskočiti a uhořela.
Později vyskočilo z oken ještě asi dvanác
děvčat, v obchodních místnostech zaměstnaných.
Ztěchto spadly 4 vedle plachty a zůstaly na
místě mrtvy. Hluboce dojemný byl pohled na
dvě sestry, které objavše se, skočily s okna.
Jedna z nich dopadla na balkon a roztříštilasi
při tom hlavu; druhá spadla dolů a těžce se
zranila. Celý dům od přízemku až do střechy
stál v jednom plameni. V domě plno osob,
které nevěděly si rady a zoufale lomíce rukama
objevovaly se u oken, z nichž zároveň vyšleho-
valy plameny a vystupoval dusivý dým. Pohled
strašně úchvatný, srdce svírající.
8
article
Nahoře stály osoby, které neodvážily se k
skoku a dole zástup dodávající jim odvahy, ji-
nak pomoci jim nemoha. Trvalo delší dobu, než
se odvážila první osoba ke skoku. Byl to hasič.
který drže dvě dítky v náručí, skočil tak šťastně
do prostřed plachty, že ani jemu ani dětem se
níčeho nestalo. Mnoho dítek musilo býti přímo
násilím vyhozeno z oken. Při tom některé s
držely zoufale římsy oken a nechtěly skočiti do
záchranné plachty. Nejstrašnější okamžik nastal.
když kolem půl 9. hodiny večerní oheň zachvátii
již 4. poschodí. Odtud vyskočili najednou z
okna muž se svou chotí, dopadli však na dlažbu
a byli v okamžiku mrtvi.
Jistá paní, která byla zachycena záchran-
nou plachtou, byla nalezena mrtva, ač nijak
nebyla zraněna. Patrně ji ranila při pádu mrtvice.
Čislo v Praze za 2
a na venkově za 3
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
9
article
Až do půlnoci nemohlo býti zjištěno, kolik
osob přišlo o život při strašné katastrofě, o je-
jíž bezprostřední přičině ostatně též ničeho se
Okolnost však, že oheň se v poměrně krátké
době mohl rozšířiti po celém domě od jeho nej-
spodnějších místností až po střechu přes všechno
úsilí hasičů, dále že pro obyvatelstvo domu
v počtu asi 200 osob byly tu pouze jediné
schody a to dřevěné, vzbuzuje domněnku, že
nebylo při stavbě domu šetřeno předpisů požární
policie, jichž účelem jest podobným katastrofám
předejíti a jichž lehkomyslné nešetření se vždy
strašlivě vymstí.
Dle dosavadních ovšem ne
úplných pramenů nalezlo v pla-
menech smrt as 80 osob, většinou
v závodě zaměstnaných, spolus
manželkou domácího pána. Osoby
tyto většinou uhořely. Z těch, které skokem
s okna hleděly se zachrániti, bylo 15 zabitoa
18 těžce raněno.
Byl strašný pohled, když těla osob, vrha-
jících se s oken do plachet, dopadla na dlažbu
a změnila se v beztvárnou hmotu a nahořev
oknech skupiny osob, hrnoucích se k oknům,
zachvácené dýmem a plameny, hořely jako ži-
voucí pochodně . ..
Katastrofa, která svým rozměrem již dávno
sobě nemá rovné, vzbuzuje v Pešti a v celé
zemi hluboké rozechvění, spojené s pocitem sou-
strasti s ubohými obětmi a zatlačuje všecky dů-
ležité otázky veřejného života do pozadí.-
neví.
Pešť
10
article
Z Pešti, 24. srpna. (C.-B.) Policejní tiskový
úřad oznamuje, že při požáru v pařížském ob-
chodě firmy Goldbergovy do 11. hodiny noční
bylo konstatováno 13 případů úmrtí a 16
těžkých zranění. Mrtví i zranění dopraveni
byli do nemocnice sv. Rocha. Mezi mrtvými jest
i choť majitele závodu paní Goldbergová a její
syn. Jak policie tvrdí, zahynulo prý v bu-
dově asi 40—50 osob. Počet bude moci
býti určitě zjištěn, až budou známa jména pohře-
šovaných. Závod byl pojištěn na 2,800.000 K,
škoda odhaduje se na 4,000.000 K.
Goldbergův
Roch
Goldbergová
Pešť
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Józa Guslar.
Obrázek z Hané. Napsal Jan Zacpálek. (Ríša.)
Meškaje kdysi o prázdninách u příbuzných
v bohaté opci hanácké, vyšel jsem si jednou
večer — první nebo druhý den po svém příjezdu
— do polí. Byl tichounký, vlahý letní večer.
Z dalekého lesa vynořovala se již zářivá koule
měsíce a s polí ozval se jen zřídka a to ojedinělý
hlas opozdivšího se pracovníka. Chtěje oklikou
přijíti opět k domovu, nucen jsem byl bráti se
podél dlouhé zdi hřbitovní. Asi uprostřed cesty
zavířil mi v ucho — vlnami vánku donesen —
tklivě bolestný zvuk houslí, tím žalobnější, čím
déle jsem jej poslouchal. Napjal jsem zrak, pá-
traje v šeru hřbitovním po podivném hudci. Vi-
děl jsem prosté kříže, černající se v řadách nad
zarostlými rovy, a tu i tam zaleskl se ve svitu
měsíčním i bílý pomník. U jednoho ze vzdále-
nějších hrobů seděla jakás shrbená postava, po-
kyvující stejnoměrně do taktu šedivou hlavou.
Dlouho stál jsem, naslouchaje příšerně tklivé
hře starcově; již daleko od hřbitova jsem byla
housle lkaly ještě. — — Vyprávěje pak ráno ve-
černí svoji příhodu příbuzným, dověděl jsem se.
že podivný onen hudec — takto tichý blázen —
jmenuje se Józa Nerušil, vulgo „Guslar“ a zá-
roveň zvěděl jsem, komu to a proč večer na
hrobě hraje.
Jako každý mladý člověk, tak i Józa, maje
asi dvacet pět let, se zamiloval; poněvadž pak
vyvolená jeho Verunka nic proti němu neměla
byli do roka svoji a jako v té písničce, staral se
chudý s chudou, kterak spolu živi budou. Jediné
co kalilo jejich štěstí, byla Verunčina nemoc —
trpělat na žaludeční křeče.
Józa
Zacpálek
Ríša
Józa Nerušil
Verunčin
Haná
tichý blázen
12
article
Půl roku teprv byli Józa s Verunkou spolu
když nastaly žně; všichni domácí vypravili se
sklízet obilí, jen Verunka, cítíc se nevolnou,
s dcerkou hospodáře, u něhož byli v podruží, zu-
stala doma. Brzy po odchodu ostatních počaly ji
trápiti hrozné křeče; děvče nevědělo, čím jí po-
moci a projevovalo soustrast pláčem. Verunka
trpěla hrozně; najednou — hroznou bolestí
štvaná — vyběhla na dvůr, kde jako šílená po-
čala pobíhati; konečně nevědouc si bolestmi
rady, přiběhla k jednomu ze sloupů u kůlny
a připjavši se k němu rukama, ustrnula. Když
děvče přiběhlo, s úžasem pozorovalo, že Verunka
již nedýchá a je zsinalá. Na pokřik jeho přišli
domácí « nepozorujíce na ní rovněž známky ži-
vota, odtrhli ji od sloupu a odnesli do světnice,
kdež ji záhy potom umyli, oblékli v čisté prádlo,
vložili do rakve, obložili „svatými“ obrázky a
odešli, zanechavše Józu, na něhož za všeobecného
zmatku s nebožkou zapomněli, jeho bolu.
Józa ztrátou milované bytosti tak byl ohro-
men, že lhostejně patřil, jak sousedky Verunku
jeho do rakve strojí. Ani nyní osaměv s ní a vida
ji v rakvi, nedovedl si uvědomiti, jaká rána ho
stihla: myslil, že Verunka spí a čekal trpělivě,
až se probudí. Sedě u rakve nebožčiny, tupě pa-
třil do její tváře, nevšímaje si příchozích, kteř
však měli soucit s jeho bolem, vědouce, že ne-
božku zbožňoval. Když však ani druhého dne se
neprobouzela, zmocňoval se Józy nepokoj. Bral
nebožku za ruku, hladil ji po lících a hlavě, volal
mazlivě i pláče, prosil. Sousedkám stěžoval si na
tvrdý spánek Verunčin..., ty teprve teď s hrůzou
poznali celé neštěstí Józovo, a jako blesk roz-
létlo se, že Józa blázní.
Józa
Verunka
Verunčin
Józův
13
article
Ten, nemoha Verunku laskáním a pláčem
probuditi, pln nevé naděje strhl se stěny housle
a jak nejlépe uměl, spustil Verunčinu zamilova-
nou: „Když já libě spím...“ Již půlnoc mi-
nula, a v chaloupce Józově dosud zpívaly a kví-
lely housle.
Verunka však skutečně mrtva nebyla, ale
velkými bolestmi upadla do hluboké, ale přece
jen pomíjivé mdloby. Svítalo již, když procitla.
Chtěla povstati, ale její usilí bylo marné; hlavu
měla těžkou, tak že se nemohla hnouti. Uhýbala
tedy na strany —— ani tam nebylo místa. Po-
čínalo jí býti úzko. Studený pot jí vyrazil na
čele, a ruce se počaly chvěti. Omakávajíc rukama-
své okoli, počala rozeznávati předměty a se zdě-
šením poznala svůj stav. Hrůzou vykřikla. Józa,
jenž dosud — ač slabě a trhaně — hrál, slyše
výkřik ženin, vyskočil a šíle radostí, odnesl
drahou bytost ze stanu smrti na lůžko, lichotě
se k ní nejsladšími jmény, čímž ubohou brzy
upokojil. Ráno sousedé, scházející se na pohřeb,
užasli, vidouce domnělou nebožku — živouv
náručí Józově. Na konec usoudili nejinak, než že
Józa svou bláznivou hrou ženu z mrtvých
vzbudil.
Verunka však žila s Józou, který úplně jas-
ného rozumů již nenabyl, po své zdánlivé smrti
jenom rok. Majíc dáti život dítěti, zemřela za
hrozných bolestí smrtí skutečnou, dítě přežilo
ji pouze o několik hodin. Józa, jehož duševní
porucha novým neštěstím se zhoršila, zase budil
ženu i díte hrou na housle, ale neprobudil ji už.
A téměř třicet let budí ji vždy večer na hřbitově.
Jméno „Guslar“ dal mu učitel ve vedlejší vsi,
vida ho s houslemi dům od domu putovati;
jméno, bez zlého úmyslu pronesené, ujalo se, a
sám „Guslar“ se proň nehněvá. Kteroukoliv pís-
ničku chcete, vám zahraje, jen „tu Verunčinu“
za celý svět ne.
To musíte jít večer za ním na hřbitov
Verunka laskání
Verunčin
Józův
Hrůza
Józa