Ročník XXXV.

V Praze, ve středu dne 4. října 1905.

Číslo 273.

Ra ranní a odpol. list předlp lácí ao v Praze v sdninl rk rets s drojí donáškou mes k el k iais v sis i a K o s kle pošton ne ernrte let droji sinio

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách.

Co stojí za pokus. Po událostech brněnských nemohla vče rejší schůze říšské rady nepodati obraz úplně rozháranosti tohoto zákonodárného sboru. V Brne doznanou vinou Němců na nedohlednou dobu znemožněny veškeré podmínky snesitelného sou- žití obou národů a prolitá krev nevinných obět podává hrozné svědectví o anarchii, jakáž za- vládla v tomto soustátí. Bylo-li to cílem politiky videňské, dáti dospěti poměrům vnitřním k tako- výmto koncům, strnou asi rádcové k ní nad účinky, jimž podobné bylo nám dosud zaznu- menávati pouze z krajů — balkánské otázky. Ale rádcové vídeňští zapomenuli při tom, ž život národů jest stálejší činitel než existence států, že moderní svět není pouhým lhostejným divákem při vnitřním rozkladu sousedních stát- ních útvarů, ale zvrácené prostředky zastaralého státního umění zařaďuje mezi nejúčinnější zbraně k dosažení vlastních záměrů. Dvakráte, vr. 1859 a 1866 tato politika vnitřního oslabování přilákala již jejich laskominy a po třetí, v roce 1870 nedovedla zasáhnouti do událostí s váhou, domnělé velmoci příslušnou. Dnes již za hrani- cemi nikomu není neznámo, že vnitro tohoto soustáti jest rozerváno, že rozeštváni jsou ná- rodové i politické strany, a že zásada »rozděl a panuj« dovedla rozvrátiti nejen všechny po- měry dole, ale že způsobila i nahoře stav bez- východný. Ony pusté scény, jichž jevištěm byl rada říšská za poslední dosetiletí, a jejichž lí- čení tisková kancelář vždy věnovala více pozor- nosti než věcné stránce jednání, ubily mnohem více než pouhý, bez tak málomocný parlament, ony podryly i základy veřejného pořádku, ony ubily právní stav, bez něhož nemůze trvati žádný moderní stá.

Jak děsně to působí na veřejnosť, kdya člen vlády, ministr vnitra se přihlást ke slovu, a neví o událostech brněnských nic jiného po- věděti, než že tam jakýsi německý studující pouze »ukazoval« revolver a podal ho svému sousedu! Jak děsně to působí, když ministerstvo vůbec do té chvíle neuznalo toho potřebí při- znati barvu, a postarati se napřed a v čas o bezpečnost osob a majetku obyvatelstva! Jak trapně to účinkuje, když předsedové klubů z přítomnosti předsedy ministerstva pořádají vedl rozvášněné schůze rady řišské zcela lhostejně poradu o drobných návrzí ch, jež min vyřidití ve zbývajících schůzích rady řišské až do čtvrtka, případně až do pátku! Což nepoci- ťuje nikdo ve Vídni, že takovýmito malicher- nými prostředky a pósami se jen více ještě ši v obyvatelstvu všeobecná nedůvěra, podávají se jen nově a nové doklady, ze nepostihují prudce bijící tepnu znepokojených národů Vyskytla se sice v poslední době my- šlenka, hledati spásu a východiště z této ne- konečné politické mizerie pomocí všeobecného práva volebního. I včera byla tato myšlenka uvedena na radě říšské jakožtc Ariadnina nit jež by vyvedla stát ze situace, nadále neudrži- telné, kdyžtě poměry volají po rozuzlení řeba sebe radikálnějším. Ale kde nabrati víry, ze po všem tom, e jsme zažili v tak zvané ústavní éře v Rakou- sku vůbec, a v poslední době zvláště v Úbrách. nepoužije se i tohoto prostředku stejně ne upřínně jako se používalo ústavního zřízení dosavadního?

Známoť, že v Uhrách vytasila se neparl- mentní vláda nejdříve s touto myšlenkou, ale nikoliv proto, aby sama se dostala na půdu ústavní, nýbrž proto, aby odstranila skutečnou sněmovni většinu nynější. Neméně podezřelý je způsob, jakým ministerstvo Fojérvárovo,či správněji řečeno jeho člen ministr vnitra Kri- stoffy uvedl ji na jednací pořad, tváře se, jakoby jednak chtěl vyhověti úsilí sodiálr demokracie, jednak vyděděným národnostem nemaďarským? Ale zdaliž i dříve i nyní ve Vídni neschvalovali způsob, jak se nakládalo v Uhrách s národnostmi, a zdaliž ještě za vy- jednávání s koalicí uherskou nenabízena Ma- darům proti jazykovým právům národností — volná ruka? A tuto dvojsmyslnou hru vídeň- skou s národnostmi prohlédli, jak včerejší te- legrám ze Záhřeba dokazuje, již i ony strany v Chorvatsku, kteréž dosud stály v bpposici proti Pešti a klonily se k Vídni. A ani radost vládních kruhů pošťských z podpory sociální demokracie uherské neměla dlouhého trvání. Upozornili jsme již jedenkráte na to, že Uhry. jakožto méně průmyslově vyvinuté, nemají ta- kové mohutné organisované dělnictvo sociálně- demokratické, aby stačilo na podvrácení půdy pod nohami nynější většiny sněmovní. A hle. neminulo od posledních pouličních no čních srážek mezi sociálními demokraty a maďarským studenístvom v Pešti ani týden, a již se odtu oznamuje, že dělnictvo hromadně opouští t- bor, jehož vůdcové se propůjčili za nástro k vyvrácení ústavy uherskél Rovněž ta okolnost jest nejvýše podezřelá, že myšlenka zavedení všeobecného volebního práva vypadá v rukou vlády pynější jako poki rozraziti koalici, jejíž jednollivé skupiny ne- jsou jeho přívrženci. Tak pravi Košut ve svém nejnovějším článku v anglické „Tho National

Review“, v němž jedná o kriši uhorské: „Úče- lem tohoto manévru bylo diskreditovati stran neodvislou (jež čítá ve sněmovně poslániců již 181 členů a jest nejsilnější skupinou koaliční) a způsobiti jí nesnáze s ostatními stranami op- posičními; protože strana neodvislosti jest při- zniva zavodení všeobecného práva hlasovaciho. kdežto ostatní frakce opposiční jsou proti němu.“. — Skutečně také se oznamuje z Pešti, ž v poslední schůzi výkonného výboru koalice vy- slovena byla nelibost Polonyiovi, náměstku předsedy strany neodvislosti, protože se o něm zjistilo, že navázal styky s některými vůdci sociálních demokratů pešťských; jest to týž Polonyi, jenž tyto dny prohlásil, že hlavní po- tíže rozřešení krise uherské vznikly na radu berlínskou. Jak vůči těmto zkušenostem má nabýti cbyvatelstvo této poloviny říše přesvědčení, že ve Vídni to mysli s všeobecným volebním prá- vem upřímně, když agitace pro ně byla v Uhrách tak podivně inscenována a když mimo te i bý- valý předseda ministerský Tisza jest o tom pře- svěďčen, že baron Gautsch zasáhl do této zále- tosti, zdánlivě na prospěch koalice, ve skuteč- nosti však proti ústavě uherské, jak výslovně hr. Tisza doložil. Pokud tedy v Uhrách budou státi za vše- obecným právem volebním pouze vídeňsk vlivy, potud jest těžko věřiti, že jde o něco ji- ného, než o podvrácení uherské ústavy, a o po- kus zříditi jakési „Velkorakousko“, pro něž se ustavila ve Vídni i nová společnost, jejíž jed- natelé meškali tyto dny též v Záhřebě, a jimž odpověd tam daná byla veřejně potvrzená

NLls usnesením poslanců opposičních, vyjímaje pouze stoupenco Frankovy. Ale jsou i v teto polovině státu četné okol nosti, kteréz potvrzují tento názor, že ve. Vídn hrají s heslem všeobeeného volebního práva dvojsmyslnou hru. Sami vídeňští sociální demokraté jsou toho dckladem; oni nejenom že se spokojili s pátou kurií na radě říšské, ale hnali i potom ostatní. neněmecké sociální demokraty do ustavičnýeh konfliktů s názory národů příslušných, jako to právě nyní zkouší — ovšem s velmi pochiyb- ným úspěchem — s maďarskými sociálními demokraty proti stanovisku uherskému. Po zprávách, že baron Gautscbi působi proti všeobecnému hlasovacímu právu v Uhrách jakožto rádce koruny a po nezdařoném pokusu jeho zahladiti tyto zprávy, vídeňské vedení so- ciální demokracie vystupuje sice velmi příkře proti osobě bar. Gautsche, ale o rázné jeho akci pro zavedení práva toho při volbách do říšské rady posud ještě není nic kloudného slyšeti, Vídeňské vedení sociálníchi demokratů ovšem ví, že německé strany v zájmu němectv nejeví valné chuti spolupůsobiti pro zavedení všeobecného volebního práva, a snad jsousi také vědomi toho, že bý hlavně ze zemí alp- ských přišlo po této reformě tolik klerikálů na radu říšskou, jako se jich dostalo při posled- ních volbách do sněmu bavorského.

Ale tyto ohledy v táboře německém nejsou platné, mezi národy slovanskými; oni, jak do- kazují události brněnské, nemohou se za ny- nějších rádů ani domoci s zřizení potřebného kulturního ústavu, ač jich mají Němci pět, mezi nimi několik na půdě neněm ec ke jim tedy nemusí záložeti na tom, aby prodlou- žily trvání nynějších poměrů, pjež nesou stojné květy v Brně jako v Opavě a jako v Inš pruku. Němci prostě nevystihli význam doby, oni fata- listicky takřka spolehají na své pozaddí, pod- ceňují na celé čáře význam neněmeckých ná- rodů, odpuzujíce je od sebé, a tu přirozeně se budou tlačiti živelní síly do popředí. V tako- vém okamžiku žádný národ politicky dospělý organisovaný nesmí si odcízovati vlastní širpké vrstvy, zejmena ne v záležitosti, s níž ve Vídni pouze oxperimentují, zdali so jim rozražení ná- rodních celků tímto prostředkem podaří: čii nic. Ovšem jest i na oněch širokých vrstvách. aby dovedly rozpoznati takový stav, a hleděly dosíči rozmnožení vlastních práv ve společném postupu za rozmnožení a upevnění práv všeho národa. Učiní-li tak, záhy postihnou, jakto vlastně ve Vídni míní tímto posledním vý- chodískem z nadešlév vnitřní anarchie!

Říšská rada. Poslanecká sněmovna- 352. schůze Z Vídně, 3. října. (Pav. a tel. zpráva »Nár. Listne Schůze šestihodinná byla dnes věnován skoro výhradně událostem brněnským, pomě- rům moravským, věcem českým a celá debata byla pohnuta, napjata, krajně bouřliva. Vzduch byl naplněn elektřinou. Třaskaviny nahroma- děné vybily se také několikrát. Poslanci čeští vynutili si přerušení schůze a donutili ministra vnitra k odpovědi a obraně. Němečtí poslanci odešli demonstrativně, když mluvčí české stra- ny ujal se slova. Na konec schůze žádal pak

posl. dr. Koudela za svolání čestného soude proti německému fabrikantu Albriec hto vi který se ve sněmovně proslavil, ale co nej- stnutněji, nehoráznými nájezdy na poslance české. To jsou vnější události jednání dnešního, kterým ukázalo se, že situace v markrabství jeho blavním městě může hroziti krisí víden- skému parlamentu a veškeré vnitřní politice vů- boc a že bude nezbytně třeba oxekutivy silné a též odhodlané, rukou pevných a nohou ne- ústupných k zjednání průchodu onomu právu proti kterému vytáhli všichni Němci cislai- tanští bez rozdílu: Všeněmci, pokrokovci, l dovci, antisemité, velkostatkáři, klerikálové. Veškeři títo spojenci podali také společný do- taz o brněnských přihodách nedělních. V zu- řivém boji proti české universitě v Brně a prol celému národu českému a jeho potřebám ná- rodním a kulturnim stojí dnes vedle Wolfa pan dr. Lueger a pan dr. Kathre i n, ktel na svůj prapor vedle barvy černé a žluté ještě dali rudou. Nepodceňujeme nijak tuto jednotu něme- ckou, ale nebojíme se a nelekáme ! Byla již proti nám na řišské radě koalice silnější a po dvou létech byla na hromadě.

Sotva první řečník v rozpravě o Gant- sehově projevu, baron Morsey, promluvil dvě věty, nastal ve středu zasedací stně silný ruch, který stupňoval se ryehle v elementárn explosi, jíž byla schůze v několika minutách rozbita. Došla totiž do parlamentu z Brna zvěst, že český truhlářský dělník Pavlík, který byl při včerejších demonstracích probodnut, zemřel zvěst, že buršové přihnali se před Bosední dům vyzbrojeni revolvery, že je nasadili, že jsou Čechové ohroženi nejep na statcích, aleš též na životě. Velké znepokojení pojalo poslance če- ské. Stupňováno bylo rozhořčením, že vláda neodpověděla hned již počátkem dnešní schůze na dotaz dra. Stránského, včera podaný o po- čínání brněnské policie. Poslanci S1 á ma, Maštálka, Koudola, Kratochvfl, Kžofáč. Choc, Zázvorka, Fresl Š ternbork a jiní naléhali na ministra vnitra hr. Bylandt-Rheidta, by odpověděl a uči- nil opatření k ochraně Čechů. Když pak ministn vstoupil ze středu sněmovny, kde seděl vedle bar. Morseye, na svoje křeslo, namítaje, že ne- má ještě žádných zpráv o dnešních srážkách brněnských a že si je vyžádá neprodleně na místodržiteli hr. Zierotinov i po » telefonu, pcslanci čeští oblehli ministerskou lavici. Do sporu přimísili se poslanci němečtí, zvláště Albrecht, Glčekner, Grössl, Pesch- k a. Došlo k lomoznému konfliktu. Nikdy ješte jsme dra. Slámu neviděli tak rozčilena, tak rozplameněna, jako byl dnes. Hr. Bylandt- Rheidt odešel v nastalém zmatku ze sněmovny.

Hr. Vetter nověda si rady ani pomoci, schuz přerušil. Po Mhodinné přestávce dal místopředsed Kaiser ujištění, že hr. Byland t-R hej d později promluví, což se také stalo. Ministr sdě luje, že v Brně skutečně tasen byl revolver ale nestřeleno z něho. Nevěří se téta úřadní zprávě brněnské, ale přece nastalo jakési ukli- nění. Vlny poněkud stišené rozdul bar. d'Elver důkladně. Řeč tohoto zástupce brněnskéh vzbudila pravý odpor, hluboce ošklivý, krajní hnus. Tento člověk, o kterém jest ustálen soud, že mu jeho úřad nebrání býti největším šiváčem a choditi po Brně s velkoněmneckou tri-

V drobném prodeji: pld. . . . . n e ve nlistkéch na venkons Sepolent. . . . . . . . eh Inseráty platí se kotové napře. dplacení ainerty přjmá pdptinl- Tem nacbázejí so tek rečskce, tiskárna a orpečice „ Márodnich Lictk“. Bakopkry so narraetjí.

kolorou, nestyděl se bráti nadarmo svaté slovo „mír a neostýchal se jedním dechom blýskati se liberálem a zároveň sobě stěžovati, že vláda nezakázala, český, sjezd nedělní. Věru, většího morálního výprasku a za- hanbení nemohlo se dostati tomuto svobodo- myslníku, než mu připravil nejvyšší chef poli- tické správy hr. Bylandt-Rheidt, který mu v replice řekl prostě: Oba sjezdy měly se zakázat neb oba povolit. Kdyz povstal dr. Stránský, opustil Němei zasedací síň. Panstvo bálo se patrně ran, které, tento moravský poslanec umí rozdávatia které rozdával dnes měrou svrchovanou a za- slouzenou. Ukázal ban d'Elverta, ukázal purkmistra dra. Wiosera v cele jejich na- hotě, ukázal německost Moravy ze iří čtvrtin české v pravé skutečnosti. Vylíčil celé pozadí a veškeré motivy, podal názorný obraz poměr brněnských, moravských, a rakouských, žert střídal úměrně s vážností, načež zdrcu jicím ortelem odsoudil nejen německé hegemony. nýbrž i sám baron Gautsch utržil modřiny. Jeho protičeský a protisociální systém na stra- ně jedné a aristokratický na straně druhé po- sunul do drastickéhio svétla. Posl. Stránský jindy, byl-li vyrušen výkřiky Němců, byl parátním debatérem; dnes byl žalobcem a soudcem. Skoro se nám zdálo, že dnešní jeho úkol jest vděčnější a zaslouže- nější. Všichní ministři a s nimi též Vlachovs sledovali rečnický jeho výkon. který trval 142. hodiny, neutuchající pozornosti. Silným pohnutím zachvěla se sněmovna, když řečník zvelal: „Rozpusťte v této chvili parlament, ve kterém si dělá každý, co chce a ve kterém se vlastně nadělá nie. Dávno již z českých lavic, dávno v cele sněmovně nebyla slyšeti stylistika tak silná.

Mohutný byl dojem, který nejevil se pouzev potlesku a gratulaci, když řečník domluvil. Mezi jeho nejvytrvalejšími posluchači byl zem- ský hejtman hornorakouský dr. Ebenhoch. Hr. Byland tRheidt vyslovil mož- nest, podotýkáme výslovně v zdáleno u mož- nost postátniti brněnskou policii — možnos velmi podmíněnou. Zástupcové Brna odešlí z dnešní schůze náramně skropeni a schliplí. Zajisté zažehná- vají v duchu německý „Volkstag“ ze dne 1. října t. r., který se jim špatně vyplatil — tak špatně vyplatil nejen v Brně, nýbrž také ve- Vídni. z Vídně, 3. října. (C. - B.) Předseda hr. V ette r zahajuje schůzi o 11. hod. 10 min.. Mezi došlými spisy jsou dotazy posl. dra. Stránského a spol. po posledních brněn- ských událostech, v němž dovozuje se, že němečt vůdcové na Moravě již po léta zastrašují vládu, aby nebyl splněn ani nejmenší požadavek stran zlepšení nebo zřízení středních nebo vysokých škol. Proto také byly uspořádany tak zv. Volkstagy, jimiž se vášně německého obyvatelstva všemožně podněco- valy a usnášely resoluce, jimiž se potlačovala na- hodilá dobrá vůle někdy vyhověti českému obyvatel- stvu. Přirozená slabost a nedostatečnost neparla- mentních úřadnických vlád, jež přivedly rakouský stát na pokraj anarchie, posilují německé strany jejich počínání. Dotazovatelé poukazují na brněnsky Volkstag 1. t. m. proti zřízení české university, jenz stal se opravdovou orgií národního fanatismu. Brněn- ský purkmistr, pořadatel Volkstagu, vydal buřičské vyhlášky, aby se českému obyvatelstvu brněnskému a ostatním Moravanům dokázalo, že vše marné, če- ská universita proti vůli jejich ani v Brně, aniv jeho předměstích zříditi se nesmí. Pořadatelé české lidové schůze v Brně v týž den obrátili se na místo-

FEUILLETON

Na »Potemkinue Celý svět byl vzrušen neobyčejnou odys seou vzbouřených námořníků ruských na vá lečné parolcdi »Kníže Potemkin«. Hrůzy ru- ských nepokojů vrcholily v tomto symbolu re- volty. Jako přízrak a děsivé zjevení (revoluce bloudll obrovský koráb válečný, jehož se zmoe- nili revolucionářští námornici, po Černém moři projevoval temnou sílu a odvahu nespokojenců. ale též jejich bezradnost a bezcílnost. V šilen- ství a zmatku skončila odyšsea »Knížete Potem kina«, jež je v dějinách světových činem ojedi- nělým. Jeden z účastníků tohoto revolučního do- brodružství, intelligentní námořnik z »Potem kina« zaznamenával ve svém denníku všecky události vzbouřené lodi za doby pohnuté a blou- divé plavby a odevzdal v Galaci rukopis svých záznamů pro redakci nové, populární revu francouzské »Je sais tout«, kde jsme četlise zájmem líčení z péra jednoho ze vzbouřených Výmluvně vypravuje námořník vznik vzpoury: Píše dne 12/27. června 1905. »Dě a hrůza! Je mi jako bych měl strašný sen jako bych byl svědkem příšerného dramatu.a přece jsem si jist, že jsem nesnil, že jsem viděl skutečnost, jejíž vylíčení objeví se zítra v žur- nálech, bude náležeti historii. »Co jsem viděl je tak děsné, že budouei pokolení budou si o tom vypravovati. Co jsem viděl, je hroznější nežli zavraždění Alexandra a Dragy jejich důstojníky: nesťastní panovnici srbští mohli snad utéci aspoň na ulici a kdyby měli štěstí, mohli vyváznouti svým vrahům. Ale důstojníci, povraždění na našem křižáku, nemohl se nijak spasiti, nezbývalo jim nie, nežli skok do moře a smrí.« Na to vypravuje dopodrobna, jak vznikl strašné drama námořní, onen krvavý výbueh vzpoury, vyvolaný zdánlivě nepatrnou příčinou zkaženou stravou pro námořníky. »Dnes ráno«, píše námořník, přišel ke mn Kazlenko se starostlivou tváří.

»Vís, co se děje ? »Ne. Co je ?e »Míaso v naší polévce je shnilé. Vie jsem je, když je přiváželi z Oděssy. Hemžilo se červy. Chtějí šetřit na nás. Ale tentokráte to nedáme líbit.« Námořníci byli zvykli na leccos. Dostal často špatnou stravu a tvrdý chléb. Ale shnil maso, to bylo přílišné. A tak propukl hněv nespokojenců při roz- dílení polévky něhle a divoce. Někteří námo níci hodili mísky s polévkou na zem a křičeli »Nebudeme jíst tu hnilobu !e Jiní volali: »Skandál! Kdyby baťuška car viděl tut polévku, potrestal by důstojniky. Nastalo mlčení, když se přiblížil druhý v litel, Želerovský, provázen mladým důsto níkem. »Co to znamená?« tázal se podvelitel, uka- zuje na rozlitou polévku. »Polévka byla vařena ze shnilého masa, odvětil Kazlenko. Podvelitel neodpověděl. Odešel do kuchyně a pak se odebral mezi obědvající důstojníky. Autor denníku z »Potemkina« pozoroval z úkrytu, co se dělo mezi důstojníky Podvelitel zaujal své místo u stolu, ale ne- dotkl se jídla. Zamyšleně pozoroval své sou druhy, nalévající si šampaňské do křišťálových číší. »Želerovský,« pravil velitel Golikov, » pro nejíte ?« Podvelitel povstal, pozdravil vojensky řekl: »Jak mohu jíst a pít, veliteli, když je na lodi osm set mužů, kteří nejedí.« Všichni důstojníci se obrátili k Želerov- skému, který byl bledý a chvěl se. Jeden z nich, mladý muž, udeřil číškon šampaňského o stůl až se rozbila a vzkřikl: »Když nejedí, ať pijou. Je dost vody Černém moři.« Želerovský pravil mírně; »Bude-li to tak dále, snad budeme my p vodu Černého moře.« Velitel Golikov na to se zvedl a zavol l šikovatele Pogoisnece a řekl mu: »Dej bubnovat ! Ať se muži shromáždí n palubě - Za chvíli na to stálo mužstvo seřaděn před důstojníky Velitel Golikov je oslovil:

»Proč nejíte polévku? Námořníci neodpovídali. »Tak co ! Mluvte ! Odpovězte ! Chci vědět proč nejíte polévku ?« Želerovský pravil »Nemohou ji jísti, je vařena ze shniléh masa. « V řadách mužstva ozvalo se souhlasne mručení. Na to velitel obrátil se k lodnímu léka Smirnovovi: »Je pravda, že maso bylo shnilé ?« Doktor odvětil Veliteli, maso bylo čerstvé a zdravé. Ne viděl jsem nikdy lepšího!« Želerovský jej přerušil: »Lituji, že vám musím odporovat. Vide jsem maso, když je nesli do kuchyně. Červys hemžilo. « »Snad bylo takové, když bylo přivezeno z Oděssy,« odvětil lékař, »ale dal jsem je vy- prat a vyčistit. Tak bylo k jídlu !e Velitel zvedl ruku: »To stačí. Když doktor řekl, že masoje dobré, tak je dobré. Ti, kteří chtějí jísti po- lévku, ať jdou na pravou stranu, kteří nechtějí ať odstoupí na levo.« Pomalu a váhavě sli námořníci na pravou stranu. Co se stane s těmi, kteří neposlechnou Zbylo pouze asi tucet mužů, kteří se n hnuli. Snad se odhodlají též jíti na pravo !. Velitel zvolal: »Dosti. Ať obklopí stráž tyto muže !« Stalo se. Velitel na to dal rozprostříti na palub velké, bílé plachty a pravil »Budou postříleni ! Ale krev nesmí potří niti palubu.e Třicet námořníků bylo postaveno do řady Zavzněl povel: »Palte !« Ale námořníc postavili pušky k noze a prohlásili: »Nemůžeme zabit své kamarády !e Velitel obrátil se k podveliteli Želerov skému »Vidíte, co způsobila vaše slova ! Podpo- rovalť jste tyto námořníky. Teď neposlouchají. Jste příčinou nekázně !« Na to Želerovský sám dal povel k palbě V tom vyrazil z mezipalubí šikovatel Matu

šenko, bledý, zsinalý, rozcuchaný, třímající pušku a vrhl se k Želerovskému »Ach, chcete dát postřileti tyto muže? Ne máte dost mrtvol na bojištích u Ljaojanu a Muk denu? Není dost mrtvých v Petrohradě av Varšavě? Chcete vraždit nevinně? Dost toho již Zakončíme to řádění ukrutného barbarstvtl Ac žije svobodné Rusko! Námořníci, nestřilejte n své bratry, ale postřílejte důstojníky ! Jste silni Budete pány ! Pryč s tyranirl« Želerovský zděšený zvolal: »Mlč, nebob deš ihned skolenl »Ty budeš zasířelen!« křikl Maťušenko. Želerovský strílel z revolveru po Mlaťušen kovi, ale nezasáhl ho. Zazněl výkřik bolest K zemi klesl námořník Vakulenšuk, poraněný kul z revolveru. Šílený bolestí vzchopil se Vakulenšuk, vrh se na Želerovského, udeřil jej do hlavy pažbou pušky a skočil pak do moře. Kamarádi skočil za ním a zachránili ho. A Matušenko křikl zuřivě na Želerovského »Vrahu! Vrahu! Ať žije revoluce!« A střeli po podveliteli. Želerovský se skácel k zemi. A to bylo znamení ke vzpouře! Pogoisnee hodil svůj buben do moře, volaje! »Ať žije re- voluce!« Maťušenko zastřelil přistoupívší dva důstojníky, Nupakojova a Livincova. Jiný námoř nik skolil strojního důstojníka Thona Na to se hnali námořníci za velitelem Gol kovem, který se zavřel ve své kajuté s prapo- rečníkem Alexějevem.

Velitel, bělovousý stařec, padl na kolen před Maťušenkem a prosil o smilování. »Odevzdej svou duši bohu. Za vteřinu budeš mrtev !« Sotva že učinil velitel znamení kříže, kles k zemi, zasažen smrtící ranou. Matušenko vyběhl pak na palubu, volaje »Velitel je mrtev. My jsme teď pány !« Někteří důstojníci skočili do moře, by však postříleni námořníky. Torpedovka číslo 267 znameními se tázala, co se děje. Bylo odpověděno, aby se přiblížila. Když důstojníci torpedovky vstoupili na palubu křižáku, byli zatčeni, podobně jako důstojníei kteři nebyli ještě zabiti. Jeden z nich protestuje. »Chceš-li mluviti se mnou«, prohlásil nía tušenko, »sundej si epaulety a prýmky a buďme si rovni.« A hned na. to uskutečnil tuto myšlenku dal degradovati důstojníky. Tři z oněchsi sami strhli odznaky své hodnosti a pravili: »Jsme z celého srdce s vámi !e Tito tři důstojníci ostali na palubě. Rovněž praporečník Alexejev, důstojník veškerým muž- stvem milovaný, jenž proti své vůli byl jme- nován velitelem lodi. Ostatní důstojníci brli v šalupě dopravení do Oděsy.

Převrat byl dovršen. A následovala prokla- mace vůdce vzpoury »Prohlásíme válku všem Rusům, kteří ne- jsou pro svobodu ! Revolucionáři půjdou. s námil !« »Bohužel«, prohlásil Pogoisnec, »zapomně jsi, že všichni námořníci černomořského lodstva se měli vzhouřiti v srpnu ? Začal jsi přilis brzo. Budeme sami.« »Co se stalo, stalo se. Nemůžeme již couvnout«, odvětil Matušenko. V tom ohlásil Kozlenko »Vakulenšuk je mrtev.« »Ať odpočívá v pokoji. Je již pomatěn !«, zněla pohřební řeč, pronesená Matušenkou. Podle dalsích záznamů námořnikových máme dojem, že děs a hrůza vládly na válečném ko- rábu ruském a že šílenci jej řídili a byli jeho Dne 28. června pokračovalo se ve vraždění. Byl ubit lékař Smirnov, jediný snad vin- ník v celé události. Utekl do své kajutya rozpáral si břicho. Hekal v smrtelném zá- pasu, když dvacet námořníků vrazilo k němu s křikem: »Ty jat příčinou všeho ! Ať pojdeš !e Ukopali ho a rozšlapali a když jej hodil do moře, odtrhla se jedna jeho ruka od těla. Též byl zabit pop, který se skryl ve skříni. Matušenko mu vypálil ránu z revolveru do- obličeje. Na to liči autor denníku, jak byla dopra- vena mrtvola Vakulenšukova do Oděsy, tam vystavena a pohřbena slavně. Téhož dne večer vztýčil Matušenko na »Potemkinovi« rudou vlajku, jež byla pozdra- vena zvuky »Marseillaisy« V noci na palubě korábu vášnivě řečnil proti carovi divoký Matušenko a vyjadřoval se pány