Ročník XXVII.

V Praze, ve čtvrtek 17. října 1907.

Číslo 287.

Na ranní a odpol. Ilstr předplácí ne: v Prnze v admlnislrani na nřeše . . . . . na čivrt leta . . .. s dvojí donáškou na měsk. . . . . . 7 K oo k na čtrit leta . . .. na měsíe . . . . . . 2 K 80h Tošteut z etvrt leta . . . . 3 k oo s drejí zisilkou na měsl kiert aka . . . : 11 K c0

Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranách Kam to vše spěje?! . .. Dnes tomu právě 8 let, co bylo národu našemu násilně vyrváno rovné práv jazyka českého ve vnitřní služ bě státních úřadův a soudův v Čechách na Moravě, jehož si byl čtyřicetiletým zápa sem těžce vydobyl. Sedmnáctý říjen 1899 zůstane hluboce a trpce vryt v paměť každého česky cítícíh člověka, jako den bezpříkladného příkoří učiněného nám, historickému národu, na sklonku věku 19. zdeptáním základních práv zaručených nám v zákonech ústavních země i říše, aby se stalo po zvůli německých tero- ristův, úhlavních našich nepřátel. Ano, pro utišení německé obstrukce trpěti měl Čech jako obětní beránek; jedi ným trhnutím ministerského péra svého zru šil ministr hr. Clary právo nám předešlým dvěma vládami rakouskými na základe platných zákonů přiznané a po tři léta bezzávadně u c. k. soudův úřadův v zemích našich provádené. Ta- žeme se, kdy a kde v novověké historii od- váženo se v Evropě národu kterémus takto vychvátiti svobodu přiznanou a danou? — Vnitřní čeština byla nám tedy 17. října 1899 ordonancí Claryovou prostě vy- rvána z našich úřadův a soudův a zbylo nám jen rovné právo jazyka če ského ve vnější službě c. k. sou- dův, státních zastupitelstev politických úřadův, přiznané nám známým Stremayrovým nařízením jazykovým ze dne 19. dubna 1880, čís. 14. z. z., jehož

I. článek stanoví: Političtí, soudní úřadové a státní zastu pitelstva v zemi jsou povinni vyhotoviti vyřízení, jež se stranám k jejich ústní žá- dosti aneb písemnému podání vydati mají v tom zemském jazyku, ve kterém ústní žádost se přednesla, aneb v němž po- dání sepsáno jest. § 2. Protokolární seznán stran buďtež sepsána v tom zemském jazyku, ve kterém se seznání stala. Se znání svědků buďtež sepsána v tom zem ském jazyku, ve kterémž byla učiněna A § 8. V trestních záležitostech buďtež ob žalovací spis, jakož vůbec návrhy, ná lezy a usnesení, jež mají býti doručeny obviněnému, vyhotoveny v tom zemském jazyku, kterého obviněný užíval. Tlmto jazykem budiž provedeno i hla vní přelíčení, zvláště pak buďtež v tom ja zyku vedeny řeči státního zástu pee a obhájce a prohlášeny rozsudky a usnešení. Tohoto rovného práva zemského jazyk českého u politických a soudních úřadů krá- lovství českého neopovážil se ani sám Clary 17. října 1899 smělou rukou svou dotknouti, nýbrž prohlásil výslovně, že i po zrušení ja- zykových nařízení Badenových a Gautscho vých mají podržeti v Čechách a na Moravě ve službě úřadův a soudů státních »až do upravení zákonného« platnost ona usta- novení a ony zásady, které tu byly rozhodujícími až do 5. dubna 1897.

Sám zhoubce vnitřní úřadní češtiny ne- opovážil se tedy pobořiti právní platnost nařízení Stremayrov o rovném právu zemského jazyka českého ve vnějším úřadován všech c. k. úřadů a soudů v království če- ském. Bylo mu ovšem také těžko podobného útoku se opovážiti: neboť oloupiti nás trhnutím pera i o toto právo, bylo by znamenalo roztrhati kabinetní list krále Ferdi- nanda V. ze dne 8. dubna 1848, znamenalo by porušiti článek XIX. státních základních zákonů platné ústavy (»Rovné právo všech v zemích obvyklých jazyků se ve škole. v úřadě a životě veřejném od státu nznává«), znamenalo by rouhati se proslu- lému rozhodnutí nejvyššího soudu, vyhlášenému dekretem ze dne 13. prosince 1898, čís. 14934, že jsou strany oprávněny při všech soudech korunní země české uží- vati jak německého tak českého jazyka jako obvyklého jazyka zemského — jelikož nej vyšší kabinetní list z 8. dubna 1848, pro- hlásivší úplnou rovnost českého jazyka s ně- meckým ve všech odvětvích státní správy, jeví se býti zákonem, který žádným po- zdějším zákonem zrušen nebyl.

Tak i po neslýchaném onom oloupení nás o vnitřní úřadní jazyk český obstálo jazykové nařízení Stremayrovo o rovnoprávném užívání zemských jazyků při jednání politických a soudních úřadův a státních zastupitelstvech v král. českém se stranami a samosprávnými úřady — v plné pla nosti zákonné a s tím povinnost vlády dosazovati c. k. politické úřady, soudy a státní zastupitelstva v král. českém jedině úřadníky obou jazyků zemských do- konale znalé. Vždyť teprv nedávno před tím — 17. ledna 1898 — byla vláda téhož císaře a krále na sněmu král. českého ústy dosa- vadního místodržitele hr. Coudenhova pro- hlásila: »Vláda vychází z náhledu, že v král. českém obajazyky zemské v úřade úplně rovnoprávny jsou. Z toho plyne, že každý obyvatel králov- ství českého uvnitř hranic jest oprávněn, aby právo své u všech zeměpanských úřadů buď v jazyku českém, buď v jazyku německém vyhle- dával a nalezl. A jako zásady tyto pro vládu nezvratně platny jsou, trvati bude vláda bez výminky také na jednotě země a na jednotě správy a úřadnictva.« Tak stály věci před osmi lety. Ke s lí- benému zákonnému upravení jazykové otázky v úřadech zeměpanských za celou tu dobu nedošlo, ale za to němečtí násil- níci po celých těch osm let neustali v úsilí, roztrhnouti jednotu země i správy i úřad- nictva nejprve vyhnáním všech českých úřad- níkův z úřadův a soudův v městech převa- hou německých a pak zničením a zkázou rovného práva zemského jazyka českého př všech soudech a úřadech toho »uzavřeného německého Sprachgebietu« z pouhého dů- vodu, že tam jazyk ten neni u soudua úřadu obvyklým, anobrž zhola neznámým.

Hned dnes před osmi lety udeřili se němečtí obstrukčníci za největšího svého já- sotu a opojení nad Claryovým zločinem do hlavy: »Hrome, na jazykové nařízení Stre mayrovo jsme zapomněli!« Hned tehda, jedva že bylo tak neslýchaně vyhověno je- jich zpupnému diktátu: »Pryč s jazykovými nařízeními Badenovými a Gautschovýmia návrat ke stavu před 5. dubnem 1897 !« — hned tehda rozkřikl se »Reichenberger Zei- tung«: »Pardon, to nestačí! Němci must rozhodně na tom trvat, aby také jazykov nařízení Stremayrovo z 19. dubna 1880 bylo naprosto a zhola (»klipp und klar«) zrušeno!« A Wolf ihned ve své »Ostdeutsehe Rundschau« si na vládu za- vola!: »Nyní musí také posádka če- ského úřadnictva odtáhnout z německých krajů Čech a Moravy! V ně meckém území Čech a Moravy nesmí býti strpěn žádný český úřadník, a byť by sebe lépe německy znal, tam musí býti úřadni ctvo jen ze samých ryzích a tu hých Němcův, jinak se budeme my Němci cítiti pořád pod nesnesitelnou cizo- vládou.« — To byl dík Němců za present roztrha- ných jazykových nařízení Badenových a Gautschových. Státní moudrost rakouská ne váhala zrušením jich do hloubí srdce uraziti a těžce zraniti šestimilionový národ, doufajíe si tím činem vykoupiti spokojenost něme ckých buřičův: a zatím jen tím znovu dál podnítila a rozpálila jejich choutky nezří zené, zatím jen hnala tím vodu na mlým velkoněmeckému chauvinismu a jeho zámě rům konečným pro Čechy jako pro mo nářství stejně nebezpečným.

Mohlo se za to míti, že během let pro- hlédne a vzmuží se patřičně proti té velko německé agitaci v království českém. Ale kdež! Přišel Körber a počal hověti diklátu Wolfovu, počal odstraňovati české úřadníky politické i soudní z »německého území« nahražovati je ryzími, kovanými Němci pře- skakováním českých petentů sebe kvalifiko- vanějších bez ohledu na status, spravedlnost a slušnost, až došlo posléze tak daleko, že o dosazování úřadníků státních pro zněm čené kraje Čech rozhoduje předseda ně mecko-nacionálního »volksratu«, třebenický »markober« dr. Titta, že poslanci němečti volají nestydatě po protizákonném vylučo- vání všech Čechů z přístupu k úřadům ve zněmčených krajích Čech, po rozdvojení jednotné státní správy a jednolného statusu úřadnictva státního v království českém!

Ba nedosti na tom: ale němečtí soud- cové, jako zemský rada c. k. okres. soudu chebského, renegát češtiny znalý dr. Freyer opovažují se již zamítat podání česká prostě z důvodu, že prý tam čeština není jazykem v zemi obvyklým!! Právem poznamenali to poslanci čeští ve své interpelaci (dra, Schauera) za hrubou protizákonnost a pokořující urážku národa českého, i mohlo se očekávati, že předseda vrchního soudu proti takové ně- meckonacionální provokaci v soudnictví če- ském ve jmenu zákona uraženého rázně za- kročí. Avšak o podobném napravení křivdy dosud ani slechu, nýbrž naopak dolehá z Chebu zpráva, že prý i senát kraj- ského soudu chebského osmělil se postavit na číro protizákonné německo-nacio- nální stanovisko, a zamitl českou stížnost z důvodu, že prý čeština není v kraji cheb- ském řečí v zemi obvyklou. — Potvrdí-li se tato zpráva, pak stojíme před čirou anarchii v sou dn správě v českém království. Pak jako bleskem všemu lidu našemu osvětlena byla by propasť nebezpečná, hrozící nám a vlasti české z dalšího pokroku německé propagandy, z další slabosti vlád rakou- ských vůči německým pretensím a choutkám na úkor jednoty země, na úkor jednoty práva. na úkor majestátu zákonů základních. Strpě to chebské »nix böhmisch!« — strpět to rouhání se celému zákonnému a právnímu řádu veřejnému, znamená jako onen zpozdilý pták pouště strkat hlavu do písku před blí žící se záhubou. Caveaot consules!

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 21.) Ve Vídni, 16. října. (Původní telef. zpráva »Nár. Listů-.) Ministerský předseda bar. Beck předloži dnes poslanecké sněmovně, po prázdni skoro tříměsíční zase shromážděné, osnovy zákona o smlouvě rakousko-uherské a podal k nim vý- klad, který trval přes hodinu. Byl klidně, pro- saicky a hlasem tlumeným přednesen, byl bez pochvaly sice a bez souhlasu — až na ojedinělé „bravo“ — vyslechnut, ale také bez odporu

nerušeně domluven. Střízlivě a chladné bylo toto exposé, které se poslouchalo, a jež se čte jako nějaký referát, jako nějaká úřadní listina, jako kapitola historie dávno minulé. A stejně střízlivé a chladné bylo také její přijetí zástu- pem několika set poslanců, jenž napjatě a ne- únavně sledoval suché a věcné zvěsti chefa ra- kouské vlády, jak jednal s maďarskými ministry a co s nimi ujednal. Slyšeli jsme o této řečnické taktice barona Becka soud, jemuž nelze zhola odepříti pod statnosti. Bylo nám praveno: „Předseda mini sterstva naschvál nemluvil hlasitě, nasehvál vy- varoval se všech frasí, všech deklamací, všehe pathosu, aby se nezdálo, že formou kryje prázd notu obsahu. A považte! Každá chvála baronu Beckovi vzdaná, škodí nepřímo dru. We- kerlovi, a každá chvála Wekerlovi vě- novaná jest nepřímo škodou pro bar. Beck a. Jaké jest okamžité smýšlení jejich o vy- rovnacích smlouvách a jaký bude vůbec defini tivní osud vyrovnacích osnov ve sněmovně, ne- mohl dnes nikdo vyčísti z němých tváří zástupeů lidu. Ani vřelý apel, kterým zakončil bar. Beck svůj výklad, nezískal ohlas. Zanikl jako jiskra. padlá do vody. Z této nevčné strnulosti sněmovny při aktu bez odporu vážném, jakým jest autentická pu- blikace smlouvy, uzavřené mezi oběma státy říše, odvozovati jakékoli důsledky, bylo by ne- jen předčasno, ale také nemístno. Strany a kluby nechtěly a nechtějí prostě tou dobou se dekla- rovati. Nastane však chvíle, kdy tak učiní. Vláda nejen věří, nýbrž bezpečně spoléhá, že najde pro vyrovnací předlohy většinu a to velikou. Kdo čte stručně komentáře večerních orgánů strany křesťansko-sociální, čítající 96 členů, nezůstane ani minutu v pochybách, že tato strana svůj souhlas rakousko-uherskému vyrovnání neode pře. Bar. Beck ví již dnes, že předlohy, jež podal, projdou.

Ministerskému předsedovi předlitavskému se ostatně vedlo dnes líp, nežli jeho kolegov zalitavském. Barona Becka nezakřikoval nikda dra. Wekerla však, dle zpráv pešťských mnozí a nemile. A František Košut byl nucen konejšíti pohněvané poslance maďarské strany neodvislosti, kteří bouřili, poněvadž maďarská vláda svolila ke zvýšení uberské kvoty c 2 pro- centa, a protože nebyla založena samostatná banka uherská. Mrazivý chlad, jaký potrval za celé řeči bar. Becka ve sněmovně, jest arci pochopi- telný. Strany poslouchaly a mlčely. Žádná ne- projevila dojem, jakým působily na ni dřívější důvěrné informace bar. Becka, a jaký dnes na ně učinila veřejná jeho zpráva v plné sně- movně. Všechny strany chovají se opatrně, zdrže- livě. Žádná se neexponovala niktorak. Odtud upjatost a sebevědomí bar. Becka. Svědomitost a povinnost káže nám, nezatajiti tuto pravdu. Nával obecenstva k dnešní schůzi nebyl veliký. Hořejší galerie, tak zvaná lidová, byln skoro prázdná. V ministerské loži byly choť bar Becka, bar. Bienertha a dra. Pacáka, vedle nich odborný chef Schulz a min. rada dr. Fries. V loži panské sněmovny byl hr František Thun, sv. p. Chlumecký, sv. p Schwegel, president Wohanka, sv. p. Glaz, min. obchodu v kabinetě Badenově hrabě Vetter, bývalý zemský hejtman mo- ravský. Dodáváme ještě k vůli úplnosti, že bar. Beck, sotva počal řečniti, byl fotografován. Sněmovna se odročila po jeho prvním vy- stoupení v roli vyrovnacího premiéra na půdě sněmovní na zejtřek. Projedná samě pilné n. vrhy: o pasivní resistenci, o podražení potravin. o dopravě na tratích společnosti státní dráhy týrání vojska. Jest úmysl v pondělí odpoledne zahájit první čtení vyrovnacích přodloh.

Z Vídně, 16. října. (K. k) Na počátku schůze učinil předseda dr. Weiss kirchner toto prohläšení: Považoval jsem, jako representant rakouské p slanecké sněmovny, za nutné obrátiti se na kabi netní kancelář, abych při opětném zahájení říšsk rady poslanců rakouských narodů mohl dáti auten- tické sdělení o císařově stavu. (Živá po chvala.) Od ředitele kabinetu obdržel jsem tente »Dovoluji si co nejoddaněji sděliti, že stav J. v. který trpí katarem, majícím příčinu v chřipce, jes dle okolností bobudíky potud úplně uspokojivý, že J. V. přes záchvaty borečky, záležející v povaze cho- roby, může žiti svým obvyklým životem, pouze s tím omezením, že se musí vystříhati namá- havého mluvení, aby nevzrůstalo dráždění ke kašli. Ostatně záchvaty horečky nejso již tak prudké a dlouhé jako na počátku, ka tarální příznaky jsou sl běl, chuť a spánek o něco lepší. Potrvá ovšem ještě nějakou dobu, než zmizí všechny příznaky choroby. Lékaři zjistili včera večer že po celý včerejšek nebylo horečk Katarální zjevy jsou asi slejné, tep silný. I ráno se dovídám, že J. V. ztrávil noc dobře, přes to, ž spánek byl přerušován kašlem, a že celkov stav se zlepšil. Horečka se bohudík dosu ještě nevrátila. J. V. pociťuje se silným,« Myslím, že mluvím jménem všech, vyslovím-i nejvřelejší účasť a připojím li přání, aby všemohoue bůh našeho milovaného císaře brzy úplně uzdravi (Hlučná, dlouhotrvající pochvala a potlesk.) Předseda ministerstva bar. Beck předkládá

vyrovnávací předlohy a za všeobecného napjetí provází je příslušným vý kladem: Úmluvy a dohody — pravil — jež jsme uzavřel s král. uherskou vládou, jsou rozšířeny na veškere hospodářský a právní poměr mezi oběma polovicem říše. Předkládáme leda pravidelnědobý vyrovnávací komplex. Od provedení úmyslu, uzavříti vyrovnání na delší dobu než 10 let, musili jsme upostiti. Bylo by vyžadovalo obětí, jaké nebylo lze přinésti v zájmu věci. Dlouhodobé vyrovnání bývalo by mělo více r pokojné dohody mezi oběma státy, nebývalo b však možná zachovati beze změny podstatu celní obchodně-politické pospolitosti. Je přirozeno a odpovídá ustálenému zvyku par lamentu vůči každému vyrovnacímu dílu, tážeme-li se: V jakém poměru jest ke svým předchi ůdcům? V konkretním případě snadno podléháme poku šení tuto otázku přiostřiti: V jakém poměru je nynější vyrovnání k elaborálu z roku 1903?

Zepšila či zhoršila se bilance? Vláda může zcela klidně odpověděti k uveděným zde nebo podob ným otázkám. Vyhnu-li se přes to takovému zkou- mání, činím tak v poznání, že taková vyrovnání vždy mají něco choulostivého. Pro svou osobu sou- dím, že každé vyrovnání vyhovovalo celkem daným poměrům síly. To plati také o Szell-Koerbrově vyrovnání z r. 1963. Avšak od té doby změnity se lady i tam poměry a tím požadavky obou států. Leccos, co tehdy dalo se od- ložiti, vyžaduje nyní dle všeobecného úsudku uspo- řádání nebo úpravy za všech okolností, kdežto zase ten či onen problém, který tehdy byl bezprostředně aktualním, pozbyl na aktualitě. V mnohých otázkách nevedlo ostalně výjedná- vání mezi Koerbrem a Szellem k žádným výsled- kům, avšak bylo dobrým stavivem pro pozdější do- hodu, jehož jsme dobře využitkovali, patřičně je roz- množili a — jak doufáme — stmelili k trvalému míru. Vláda zatím nezabývala se možnoslí, aby náš poměr k Uhrám také pro bu- doucnost byl postaven na plalný nyn základ reciprocity. Zkoumáním materialního obsahu takového formálního poměru reciprocity ob jevily se toliž tytéž oblíže, jako při smluvním ře- šení. Nebyli bychom po věcné stránce dosáhli o nie více, než vyrovnáním, pro to, čeho jsme dosahli, byli bychom však dostali menší záruku. Reciprocita stanoví sice stejná pravidla, ale žádné závazky do- státi jim.

Sankce, jakou dává těmto pravidlům, záleží pouze v tom, že je-li porušena reciprocita jednou stranou, není již vázanou ani strana druhá. To jest velmi skrovné zadost učinění již samo sebou, a to zejména také prolo, že právě strana smlouvu dodržu- jící jen nerada používá svého odvetného práva. Pokračování v takovém poměru bylo by uvedl v naprosto vralký stav důležité zájmy, o něž tu běží. a nemohlo by ani jediný živel hospodářské pospoli- tosti spolehlivě chrániti proti příkoří, nebo znehodno cování. A skutečně byla reciprocita v době nedělno- sti parlamentu východiskem. Avšak my hned od po- čátku se rozhodli pro smluvní rozřešení olázky této

Promluvím nyní o podrobnoslech vyrovnání, z něhož mohu ovšem uvésti jen věci nejdůležitější. Podkladem pro příští úpravu hospodářského poměru mezi oběma státy a zejmena vedení obchodní politiky, bude smlouva o úpravé vzájemných obchodních a do- pravních styků s přislušnými závěrečnými protokoly a dodatky rovněž vyhraženými zákonodárnému schivá- lení. Zaujme místo dřívějšího celního a obchodníh spolku. Bude jí zachována plná svoboda hospodář- ských styků, jakož i syslém užšího celního a ob chodně politického semknuli se za současného smluv- ného závazku jednotného postupu v celních a ob- chodně-politických záležitostech, analogickým způso- bem jako v dřívějších celních a obchodních spolcích jen právní formy budou poněkud změněny. Bude za- jištěno další trvání jednotné, obě státní územ obličující celní linie. Zřízení mezicelní čáry je za to úplně vyloučeno. Spor vzniklý zt vedením vlastního autonomního tarifu pro země uher ské koruny, je tím obehodně-politicky korrektně roz- řešen, tim spíše, že v příloze A. zavádí se smluvní celní tarií pro oba státy rakousko-uherského mocnář ství, který vyhovuje autonomii předpisů v obou stát- ních územích, současně je však také podkladem pro společný postup a pro společné vedení vyjednáváni o obchodní smlouvy. Poněvadž při vzájemném po měru obou slátních území na podkladě z r. 1867 za- vedené tarify nikdy neměly ráz pravé autonomie nýbrž vždy spíše rá« kompromisu, je tudiž jen v dů sledku správným, dáti tomuto tarifu jméno skutečně odpovídající jeho smluvnímu tarifu, jakž se osvědčilo

při posledním vyjednávání. Spojením jednotlivých tarifových ustanovení a jednotlivých tarifových polo- žek, které z toho vzešlo, jakož i smluveným stejným postupem na základě stejných celních předpísů, jsou dány polřebné záruky pro další celní a obchodní po- litiku mocnářství, která by uspokojovala obě strany a to tím spíše, že budou obchodní a dopravní po měry k cizím stálům upravovány smlouvami, ktere vyhovují formou i obsahem dosavadnímu stavu. Ne- shodám vyskytnuvším se o právním složení a znění tarifového zákona, bude učiněna přitrž zavedením celního tarifu, který vyhovuje našemu zákon- nému tarifu z r. 1906, jakož i autonomnímu tarilu uherskému. Tento tarif bude také podkladem pro vy jednávání o uzavření nových obchodních smluv. Tyrol- ská obilní přirážka bude po dobu smlouvy zachována v zájmu zemských financí. Rakouské zájmy poško- zující doprava mouky po jednotlivých tratích via Rjeka Ala bude zastave n delinitivně a bude zrušena jakákol dodatečná celní náhrada. Paušalie celní režie, které v souhlase se zvýšenými náklady celní správy byly znovu upraveny již v osnovách z r. 190 tím, že rakouský paušál byl zvýšen z 2,800 000 K na 5.000.00U K a uherský z 900.000 K na 1,600 000 K jsou ještě dále pozměňovány, takže rakouský paušá je stanoven na 5,5 0.000 K a současně se vyhražuje roční stoupání obou paušátů o 1 procento.

V politice živnostenské a průmyslové zachovává se rovnoprávnost s vlastními státními pří slušníky na podkladě úplné reciprocity a je tudíž jako dosud zaručeno hospodářsky živnoslensky volne stéhování se do obou států. Obmezování této vol- nosti, které bylo dlutno spatřovali v uherské do- pravní daní na Danaji, v budoucnosti přestane, ježto bylo smluveno její zrušení. Ustanovení o ochraně patentů vzorků nebyla pozměněna. V ustanoveníe o ochraně známek byla zavedena značná novola aby se konečně předešlo čelným stížnostem do ob mezování svobodného prodeje zboží, vyplývajícím z kla mání o původu zboží. Tyléž motivy vedly také k úmluvám o používání znaků c. a k. dv. dodava- teli. V předpisech o konsulálech a o celní a ob chodní konferenci nena tala změna. Rovněž tak byla ponechána nynější ustanovení o obchodním loďstvu obou států, o vyvěšování obchodní vlajky,o vykonávání námořní plavby a rybaření na moři. K nejdůležitějším předmětům vyrovnání ná ležely otázky železniční politiky Vyjednávání o nich bylo velmi nesnadné, poně- vadž jednak týkalo se úmluv všeobecného rázu na poli tarilně politickém, jednak řešení důležitých zvláštních olázek, jako stanovení dalmatského želez- ničního připojení a úpravy dopravních poměrů na košicko-bohumínské dráze. Pokud především jde úmluvy tarifně politického rázu, musila se vláda za sazovati, aby zrušeno bylo obmezování tarifu, jehož dosáhly Uhry v r. 1899, a jež nepozměněno mělo býti pojato do předloh z r. 1903. Neboť tyto ústupky podslatně obmezovaly naši svobodu jednání v oboru dopravně politickém. Naše snahy po této stránc nebyly bez úspěchu. Poměr k Uhrám je nyní upraven na těmž podkladě, jako v celní a obchodní smlouvě s Něme- ckem. Vymohli jsme si ůplně volnou ruku jak ve vnitřním tak i vzájemném styku s Uhram.

Pokud jde o vzájemný vývoz byly učiněny pouze ústupky, které jsou vlastně dáný již povahou poměru. Byly stanoveny smlouvou mez V drobném prouejie raaní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . . ra zk Ve Elialkšch na venkorě ranní čitlo. . . . . . . . 10h odpslední . . . . . . . . 4k Inserát plati se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá sdmíni- strace v Marianské ulici č. Tam nacházejí se též redskee tlskirna a eapudice „Národních Listůs Rukopisy se nevrsceji- oběma správami st. drah a omezují se na urči vývozní druhy a na trati, s nimiž soutěží plavba po Dunaji. Jakékoliv jiné omezení naší tarifní svobody v transitní dopravě, tak zejmena vázání tarifníei ústupků, poskytnutých pro dopravu na východ, úplno odpadá. Jiná důležitá úmluva, která nebyla ovšem sjed nána v rámci vyrovnání, nýbrž pouze při této příle žitosti, týká se úpravy železničního spojení s Dalmaclí, jíž déle než po lidský věk bylo se marně dom áháno (Slyšte! Slyšte!) Dle uzavřené smlouvy budou pro- vedeny pravidelně-kolejné železniční trati ze stanice Rudolfova na dolnokrajinské dráze přes Möttling do Karlovce a ze stanice Ogulině nebo jiného vhodného místa karlovsko-rěcké dráhy přes Otočac, Gospiě, Gračac a Pribudič do Knina a to tím způsobem, že každá z obou vlád postará se o vystavění trati na svém st. území. Konečně lhůta pro vystavění želez- niční trati Rudolfov-Karlovec byla stanovena říjnem 1910, pro železniční trať Oglfn-Knin prosincem

1911. (Výborně, výborně!) Doufám, že novým želez- ničním spojením, kteréž učiní přitrž osamotnění dal- matské železniční trati, dostane se výhody přímého železničního spojení také Dalmacii. Význam nových trati je podstatuě tím zvýšen, že se vládě podařilo docíliti také připojení ku dolnokrajin- ským dráhám, čímž tyto, dosud náležitě nevy- užitkované trati státních drab, na jichž výtěžku je interesován stejně stát jako kraňská země, dosá hnou přirozeného pokračování na jih. (Výborně !) Zajištěním přímého železničního spojení s dalmitskýni drahami — Dalmacii vzejde tím perioda rozmachu — jest splněno dlouholeté přání slavné sněmovny, které ostalně dalo se uskutečniti jen s největšími ob- tížemi. Drohá důležitá olázka, která rovněž naléhala n rozřešení, týkala se úpravy dopravních poměrů na rakouské trati

košicko bohumínské dráhy na níž vázla doprava již po delší dobu, poněvadž neustále kladeny na ni vyšší požadavky. Košicko- bohuminská dráha jest jedním z nejdůlež tějších vý- chodisk pro uherský zahraniční obchod. Úhry do- pravují po této nejkratší cestě ve velkém množství zboží podléhající lehko zkáze, a své plodiny do Ně- mecka, a vozí z druhé strany svou velkou spotřebu uhlí, zejmena pro uherské sl. dráhy po bohuminské trati do Uher. Dopravní nesnáze, které jak řečeno. již dlouho trvají, zejmena poměry na bohumínském nádraží, tísnily neobyčejně uherské národohospo- dářství. Snaha uberské vlády již dlouho nesla se především k tomu, aby zřízením bezprostředního připojení mezi košicko-bohumínskou dráhou a pruskými stát drahami bylo docíleno účinné odpomoci proti zavládnuvším dopravním nesnázím. Toto přímé spojení ko- šicko-bohumínské dráhy se železníč- ními tralěmi, provozovanými prusko státní dráhou, z Bohumína k říšske hranici u Annabergu, o něž se zasazo- vala uberská vláda, nemohli jsme při- pustiti (Pochvala.), nemohli jsme se však vzplrati skutečnosti, že váznutí dopravy na košicko-bhu- mínské dráze v první řadě poslihuje také naša zájmy.

Mohli jsme tudiž jiným způsobem, vyhovujícím sou- časně také našemu stanovisku, slibiti obnovení spo- řádaných dopravních poměrů na rak. trati košicko- bohumlnské dráhy a současně tak splniti přípustné požadavky Uher. Úmluva, sjednaná po té stránce, směřuje k tomu, aby jako připojení k trvající jit II. koleji na další části rak. trati, totiž mezi slani- cemi Jablunkovem a Téšlnem, byla zřízena II kolej, kdežlo zbývající trať v dělce 30 km. až do Bohu- mína zůstane jednokolejnou. Na ní mi býti jedin vřaděním provozních výhybek zajištěna vozba 8t vlaků denně v obou směrech dohromady. Kromě toho bude za účelem ulevení této dráze čásť dopravy pře- vzata na připojené c. k. st. dráhy. Požadavek na investice na rak. trati dráhy košicko-bobu- minské bude hražen výhradně z přebytků této trati tak že použití rak. státní garancie při tom je vylou- čeno. Vláda však při té přiležitosti neopominula po- starati se o podstatné ses!lení st. vlivu na traťrakouskou. Zajistili jsme si totiž splnění našeho požadavku, že pro rak. trať dráhy košicko- bohumínské bude zřízeno zvláštní provozn ředitelství v Těšíně s náležitou pravomocí, kteráž vládě umožní úplně uplatňovati vliv dle kon- cese ji náležející po stránce administrativní a do- pravně-politické. Dále příslušnou úmluvou bylo též postaráno, aby ze zvýšení výkonnosti dráhy košicko- bohuminské nemohlo nastati poškozen zájmů jiných rak. železničních cest o něž jde při dopravě mezi Uhrami a Německem, aby tm zároveň byl posílen dopravně polilický vý znam, jenž jest obsažen již nyní v nejdelší rak. ruts přes Marchegg naproti trati Žilina-Bohum'n, podporo- vané tarifní politikou uherskou. Ve příčině

obohodu s dobylkem

snažili jsme se dosíci takových úmluv, na základě kterých by se důvodně dalo očekávati, že obcho s dobytkem se zeměmi koruny uherské na příště bude se prováděti bez poškozování rak. zem dělství a jeho velice cenného dobytka. Za tím účelem jsou ve veterinářské smlonvě stanovena nijenom zlepšení, jež byla obsažena jit ve vyrovnací předloze z roku 1903, platí to zejména o omezujících ustanoveních v obchodi s plemen- nými a užitkovými vepři, nýbrž bylo též docileno dalšího doplnění a změny ustanovení nynějších Chci přestati na zmínce o skutečnosti, kdyby hrozil nebrzpečí s'intavky a kulhavky, že jest obchiods užitkovými a plemennými vepři podroben velice ob- mezujícím a preventivním nařizením a že nám na tato nař zení je ponechán jistý vliv. Dle názoru o- borných kruhů může býti s úplným uspokojením řečeno, že za loyalního provádění smlouvy, k čemuž se obě vlady zavázaly, se podaři jedniak zameziti zavlečeni nákazy, jednak že bude obchod s dobytkem ušetřen nepdůvodněných obtíží. Dale se obě vlády dohodly, co možno souhlasnými opatře- ními potírati falšování zemědělských výrobků a předmělů, jaž slouží zeměd žiské vý- robě Pokud jde zváště o obchod s vínem převzaly Uhrý závazsk, že nějpozději do roka vy- dají zákonná ustanovení stejné přísnosty, jako: po- jevuje náš nový zákon o víně, kdežo my jsme vešli na závazek, že tento zákon nezmí níme. Tez má býti zaručena tokajskému vinu na základe zákona o potravinách v Rakousku ochrana místního označení původu, jakéž tento výrobek na základě obchodní sm'ouvy s Německem v tomto státě již požívá. Vláda snažila se dále odstraniti nešvary, které za vládly následkem růzností

bursovního zákonodárstri v obou stálech, zejména v obchodě se zeměděl- skými plodinami. Po této stránce slibila uher- ská vláda, že provede bursovní reformu a že při opravě obchodního řízení pešťské bursy pro zboží bude státi na stanovisku, že třeba učiniti přítrž bur- sovním obcholům, které mají nereelní ráz, zejména hráčským obchodům, a že provozování bursovních obchodů má býti omezeno na kruh tomu povolený aniž by ovšem bylo zavedeno nucené zapisování do rejstřiků. Zřízení, jemuž přikládán dalekosáhlý význama které slouží zájmům obou stran, bylo zavedeno usta- novením čl. XXIV. smlouvy o zlícení