1
article
a Chalupecký jej prohlásili abnormálním. Mimo to
prý ještě v jiných věcech sobě tito znalci odporují
Ostatně prý podklad zkoušky okulisty provedené —
Snellovy Oytotypy — je zcela falešný. Náhled jejich.
že lze viděti lidskou postavu ještě ze vzdálenosti
890 kroků, nazývá dr. Auředníček ve zmateční stíž-
nosti mylným, odvolávaje se na vojenskou instrukci
střeleckou, sepsanou na základě dlouholetých zkuše-
ností, v níž se na př. uvádí, že na vzdálenost 600
kroků mizí lidská postava v řadě téměř docela aže
lze tu vojáka rozeznati jen za neobyčejně příznivých
okolností.
K bodu III. poznamenává stížnosť zmateční
»Otázka pohnutky je v této věci trestní bez odporu
veledůležitou a měl proto obžalovaný právo žádati
by objasnění došlo způsobem naprosto spolehlivým.
Česká lékařská fakulta pražská prohlásila, že dle
pravděpodobnosti mohlo k zavraždění Anežky Hrů-
zovy vésti sexuální podráždění a že pachatel byl
stižen bezpochyby sadismem. Také při vraždě Klí-
movy — praví se ve zmateční stížnosti dále — bylo
by nutno souditi na podobného pachatele, jako při
vraždě Hrůzovy. Vzhledem k dobrozdání lékařské
fakulty mělo — poněvadž jiné pohnutky u Hilsner
předpokládati se nedalo — býti především zjištěny,
je-li Hilsner schopen vraždy z podobného (perversně
sexuálního) motivu, či zda u něho na podobný mo-
tiv souditi se dá. Proto měl o této věci slyšen býti
posudek fakulty.«
Chalupecký
Snellův
doktor
Auředníček
Hr
Hrůzův
Hilsner
Český lékařský fakulta
dobrozdání lékařský fakulta
2
article
O svém návrhu v příčině řezu na krku Hrůzovy
uvedeném v odst. IIIa, praví podavatel stížnosti: »Du-
ležitost a oprávněnost návrhu toho uznal — aspon
mlčky — porotní soud, namítána proti němu pouze
nemožnost jeho provedení a výrok fakulty, že rána
mohla býti zasazena nožem jakýmkoli. Návrh byl
zcela důvodným, poněvadž při procesu kutnohorském
sám státní zástupce nazval řez onen charakteristi-
ckým, poněvadž napořád bylo o něm mluveno jako
o řezu košeráckém, poněvadž zástupci soukromých
účastníků se zřejmou tendencí slova toho užívali a
protože zejmena zástupce paní Hrůzové ve svém
plaidoyeru mluvil o rituální vraždě. Plným právem
mohl tedy obviněný žádati, by toto bezdůvodné po-
dezření bylo v nivec uvedeno nabídnutým důkazem.
že řez tento košeráckým nebyl. Tento důkaz měl
býti proveden a měli znalci vysloviti se o tom, mo-
hou-li na základě pytevního protokolu zodpověděti
otázku jim předloženou čili nic. Byť také fakulta
prohlásila, že rána na krku mohla způsobena býti
nožem jakýmkoli, tedy také kapesním, nevyloučila
tím přece možnost, že státi se tak mohlo také no-
žem košeráckým.
Hrůzův
Hrůza
3
article
K odst. IV. (návrhu na vykopání kostry Marie
Klímovy), podotýká zmateční stížnost, že bylo by
zbytečno o jeho oprávněnosti šířiti slov. Nebylo prý
zjištěno, náležíli kostra Marii Klímově, a zemřelo-li
děvče smrtí násilnou čili nic. Vyšetřování, které o
totožnosti oné kostry bylo zavedeno, je prý nedosta-
tečné a nespolehlivé. O smrti násilné prý tu mluviti
vůbec nelze, poněvadž neshledáno po ní žádných
stop a známek. Také v případě Klímovy prý mluvili
zástupcové soukromých účastníkův o možnosti ritu-
ální vraždy. Negativní nález znalců dra. Prokšea
dra. Michálka nedokazuje — tvrdí dr. Auředníček —
praničeho, neboť lékaři ti, jak vychází na jevo z vý-
povědi dra. Michálka ohledali kostru jenom povrchně
a jí se vůbec ani nedotkli.
Klímův
Michálek
doktor
Auředníček
4
article
Vyjíždku celého soudu do Polné měl dr. Auřed-
níček při svém návrhu pro zjištění pravděpodobnosti
údajů svědeckých, zejmena Pešákových, za nezbyt.
nou a oprávněnou.
Návrh uvedený v odst. VI. (ohledně Červinky)
byl prý důležitým pro posouzení věrohodnosti svědka
Červinky. Státní zástupce ji popřel, poukázav na do-
šlý ho telegram, že byl tento svědek pro svádění k
křivému svědectví krajským soudem jihlavským
zatčen. Pod vlivem tohoto sdělení prý porotci neuvě-
řili výpovědi Červinkově a vykládali ji spíše v Hil-
snerův neprospěch.
Pokud jde o zamítnutí dodatečné otázky stran
neodolatelného nátlaku (při nařknutí Erbmanna a
Wassermanna z vraždy Anežky Hrůzovy odst. VII.)
tvrdí se ve zmateční stížnosti, že Hilsner tak učinil
jenom na domluvy svých spoluvězňův a vězeňského
dozorce Miffka a bylo prý položení otázky oné zcela
na místě.
Zmateční stížnost končí žádostí, by kass ační
soud výrok porotcův a rozsudek ze
dne 14. listopadu 1900 na základě jeh
vynesený zrušil,
Auřed
Pešákův
Červinka
Červinkův
Wassermann
Hrůzův
Hilsner
Polná
5
article
Na 1/210. hod. ustanoven počátek líčení. Vstup
do sálu a předsíně dovolen jen na legitimace. Dva
justiční vojíni a dva sluhové udržovali pořádek.
Soudní akta procesu nalezají se na velkém stole.
Mezi nimi jsou dva situační plány o nalezišti mrtvol
Hrůzovy a Klímovy.
Kromě předsedy nejvyššího soudu dra. Habě-
tínka nalezají se v senátu dvorní radové Kittner,
Zaczek, Dressler, Skalicky, Heinrich
a Svoboda. Je to tak zv. český senát. Referát má
dvorní rada Dressler, zapisovatelem jest dvorní
tajemník Prouza, zástupcem generální prokuratury
je dvorní rada Lorenz.
Rázem o půl 10. vešel senát. President Habě-
tinek k zapisovateli: »Prosím, vyvolejte věc.«
Zapisovatel prohlašuje, že předmětem líčení jest
zmateční stížnost Leopolda Hilsnera, odsouzeného
pro zločin vraždy a utrhání na cti. Referent četl na-
před píseckým soudem porotním učiněný nález a lí-
čil potom ve smyslu obžaloby věcný podklad její.
(Pokračování. )
Hrůzův
Klímův
Kittner
Zaczek
Dressler
Heinrich
Prouza
Lorenz
Habě
Hilsner
6
article
Z úřadních zpráv.
Z úřadních zpráv.
Osobní z pošty. Stavební nadkomisar Anto-
nín Vocelka v Praze dán byl po své žádosti na
trvalý odpočinek.
Cejchovna ve Vimperku. Při cejchovním
(vrubním) úřadu ve Strakonicích zřízena byla po-
družná cejchovna ve Vimperku, v níž úřadovati
se bude zatímně třikrát do roka, a to vždy první
pondělí v měsících květnu, červnu a červenci a při-
padne-li na pondělí svátek, všední den na to, vždy
od 10. do 12. hod. dopol. a od 1. do 5. hod. odpol.
Prvně úřadováno bude 6. května t. r.
Nová lékárna povolena byla na hranicích
mezi Starou a Novou Libní v dolní části ulice
Jungmannovy aneb v horní části ulice Husovy. Kol-
kované žádosti též s doklady o znalosti jazyků, věku,
způsobilosti, dosavadním zaměstnání a dostatečném
jmění žadatelově do 31. května okresnímu hejtman-
ství v Karlíně.
Husův
Anta
Praha
Vimperk
Strakonice
Nova Libeň
Jungmannův
Karlín
8
article
Dle usnesení slavného profesorského
sboru české vysoké školy technické
v Praze konáno bude letošní praktické cvi-
čení geodaetické již v měsíci květnu v
okolí Berouna. Důležitého tohoto cvičení účastní se
posluchači geodaesie, aby theoretické vzdělání své
doplnili praktickou zručností v tomto oboru inženýr-
ském. Jelikož však velká většina posluchačů našich
vysokých škol jest v bědných poměrech hmotných,
bylo by mnohým studujícím naprosto nemožno to-
hoto cvičení se zúčastniti bez podpory.
A ten humanní úkol plní »Müllerův geo-
daetický fond při »Spolku posluchačů
inženýrství v Praze«. Práce jeho byla by
však nemožná bez štědré podpory české veřej-
nosti, zejmena pak technické. Obra-
címe se proto jmenem svých chudých
kollegůk přátelům české vědy techni-
cké s prosbo u, aby snahy naše svojí
štědrostí a přízní všemožně podpo-
rovali.
Za „Müllerův geodaetický fond“
při »Spolku posluchačů inženýrství
v Praze«
Prof. Fr. Novotný,
čestný předseda.
Ing. C. Jar. Volenec, Ing. C. Fr. Rejman,
t. č. předseda.
t. č. jednatel.
(Zasláno.)
Matice Hodoňská
vzdává srdečný dík pořadatelstvu I. umělecké vý-
stavky ve Strážnici za krásný dar 80 K, který věno-
vali naši rodní umělci pp. Joža Uprka, Cyrill Mandel,
Václav Jicha a Antoš Frolka ze vstupného, při vý-
stavě vybraného. Jest to zajisté krásný zjev, když
ze skromných prostředků poměrně velký dar věnuje
se naší Matici, tím cennější, jelikož Matice Hodoňská
jest v tísni.
Ještě jednou: dík Vaší nezištnosti, Vaší obě-
tavosti!
Výbor Matice.
Müllerův
Obr
profesor
Novotná
Inga
Volenec
Rejman
Uprka
Cyrill Mandel
Jich
Antoš Frolek
Matica
Beroun
Praha
Francie
Strážnice
český vysoký škola technický v Praga
Matica
9
article
— Tak jen pošli rychle pro něj, ozvala se Anna
— Tak jen pošli rychle pro něj, ozvala se Anna
Vasiljevna.
Běžel do chodby a opět se vrátil.
— Nebyla zde Ljubočka? ptal se.
— Ne, odpověděla slabě.
— Proč pak jsi na to nemyslela ! začal ihned Foma
Bogdanovič. I kdyby spala, tak musí býti probuzena ! ...
Vždyť jest to její muž — a rozplýval se okamžitě v slzách —
a ona ni- če- ho... ne -ví... Pospíším pro ni hned ...
— To jest docela zbytečné, strýčku, promluvil Vasa
pokojně a odměřeně, obraceje se k němu celým tělem.
— A jak pak zbytečné? Foma Bogdanovič otevřel
udivením až ústa.
— Přijde, až jí napadne. K čemu ji vzbouzeti ?.
Ona mu nepomůže, dokončil Vasa.
— Vasa má pravdu, ozval se z kouta zajíkavý hlas
Anny Vasiljevny, což k něčemu radostnému ji chceš pro-
buditi, Fomo ? ..
Foma Bogdanovič hlasitě vzdechl a šel vypraviti
posla k panu Janovi.
Vasa se přiblížil k posteli, mačkaje klouby až pras-
kaly a pohlížel dlouho a mlčky na otce. Jeho oči byly
suché a zarudlé a na jeho tvářích hořel podivný rů-
měnec . ..
Obyčejným svým pohybem si přejel rukou obličeja
jakoby si byl vzpomněl na něco neodkladně nutného,
ohlédí se kolem sebe a spatřiv mne — seděl jsem ve
velké lenošce Erazima Ivanoviče, skoro uprostřed pokoje —
kývl na mne hlavou, abych šel do jeho pokoje. Mlčky
jsem ho uposlechl. Následoval mne.
Anna Vasiljevna se dívala rozčileně za ním
Vasa sedl na postel.
310 —
— 311 —
Anna
Vasiljevna
Běžel
Bogdanovič
Vasa
Anna Vasiljevna
Jan
Erazim
10
article
— Borisi, promluvil... Srdce se mi sevřelo, tušil
jsem, o čem bude řeč... Borisi, vypravuj mně, jak se
to všechno sběhlo?... Proč jsi ho pustil do zahrady,
proč jsi mne nevzbudil?
— Což jsem mohl mysliti, že se to přihodí? Bylo
mně líto tebe vzbuditi, Vaso, Saveli sám také nechtěl. ..
A on si to přál, nemohli jsme mu to odříci ..
— A vy jste ho vezli... Co povídal, proč chtěl
do zahrady?... Ty's to nepochopil?
— Saveli mne probudil. Našli jsme ho na okně,
dostal se docela z křesla a žádal, křičel: »Do zahrady,
do zahrady«, nerozuměl jsem nic více.
— A vy jste ho vezli? opakoval opět Vasa, dívaje
se na mne upřeně. Kam?
— Po zahradě... Sklopil jsem zrak, nemohl jsem
se dívati na tu mramorovou tvář, pokrývající se víc a
více jakýmisi sivorůžovými skvrnami, zatím co na mne
nalehal otázkami.
— Borisi, ty musíš, já tě prosím, abys mně všechno
vypravoval... Já to věděti musím, ty chápeš ... Nechci
se toho dověděti od Savela!... — Vrhl jsem se k němu.
— Proč to chceš věděti, proč? Pro boha, raději
se mne neptej, Vaso! . ..
— Poslouchej..., vzal mne za obě ruce s jakousi
železnou silou a přiměl mne, sednouti si vedle něho na
postel — on... on zemře..., můj otec zemře, možná,
že dnes !... Vždyť se to nestalo jenom tak beze vší pří-
činy... Vždyť byl při smyslech!... Vždyť ty to víš, ty
ty to víš?
Ano! zahučel jsem.
— Ty pravíš, že křičel: »Do zahrady, do zahrady«,
chtěl tam... To přece nebyl žádný rozmar, žádný ne-
Boris
Savel
Vasa
Vasa