1
article
pevne ustanoven. Bude prý zahrnovati také
náhrady osob soukromých. Nelze prý sdě-
liti obnosy požadované náhrady ostatním
mocnostmi, poněvadž vyjímaje americký po-
žadavek 20 millionů dollarů ostatní mocnosti
své požadavky dosud neustanovily. O nabídce
Ruska, že své požadavky ve příčině náhrady
níží, když Čína schválí smlouvu mandžur-
kou, není vládě anglické pranic známo.
Také nemá vláda žádných informac
o vyjednávání nějakém mezi Ruskem a Ja-
ponskem ve příčině upravení otázky čínské.
Odpovídaje na jiný dotaz pravil Cran-
borne, že anglická vláda vzala s politováním
na vědomí zprávu o požáru v pekinském
císařském paláci a o smrti generála Schwarz-
hoffa.
Ministr války Brodrick sdělil, že
v posledních deseti týdnech obnášejí náklady
na jihoafrickou válku průměrně jeden
a půl millionu liber šterlinku
týdně.
Schwarz
Rusko
2
article
Boje v Čině.
Boje v Čině.
Z Berlína, 22. dubna. (C.-B.) Poln
maršálek hr. Waldersee oznamuje ze dne
20. dubna z Pekina: Na základě nejdůkladněj-
šího šetření lze míti za to, že založení požáru
v zimním paláci je téměř naprosto vyloučeno.
Dle všeho přenesl se oheň z kamen k ohřívání
jídel sloužících v místnosti vedle mé jídelny na
papírové a dřevěné ozdoby stěn, přes to že
byly chráněny asbestovým povlakem.
Generál Schwarzhoff byl při vzniku
požáru na procházce a vrátil se teprve do svého
bytu, když o požáru zvěděl. Soudí se, že ná-
sledkem dlouhého prodlévání v místnostech pře-
plněných kouřem omdlel a klesl k zemi, aniž
by byl spozorován vojákem, který tou dobou
ještě v domě byl. Ačkoliv byl hned pohřešován
zabránila úžasná rychlost, s kterou se požár
šířil, jeho záchranu. Prozatímné jeho pohřbení
vykonalo se právě nyní slavnostním způsobem.
Schwarzhoff
Berlín
Waldersee
Pekina
3
article
Válka jihoafrická.
Válka jihoafrická.
Z Brusselu, 22. dubna. (C.-B.) »Peti
bleu« dovídá se prý z nejbezpečnějšího pra-
mene, že dnes večer došel na berlínský úřad
zahraničních záležitostí formální prot es
dra. Leydse proti dodávání vojenských
výzbrojů a děl německými továrnami do Anglie
pro válku v jižní Africe.
níž muži, pospíchající za svými záležitostmi, šli
v opačnou stranu, pohlednuvše na hodinkya
zamručevše na upokojení nejtiššího obstrukčníka
svědomí:
»Ještě není tak pozdě.«
Jak toužil jsem pohovořiti si s ní ! ..
Neodvážil jsem se však, nevěda, co by mne
potkalo.
Leč tu ona sama kynula mi hlavou s úsmě-
vem, který určitě pravil, že krise cnosti minula
a že tato krásná svůdkyně vidí ve mně jako
dříve jedno z vítaných, však řídkých soust.
Abych se co nejdříve dal okusiti, pospiši
jsem ji uvítati.
»Jak se máte, milostpaní?« zvolal jsem
chopiv ji za obě ruce, které mne hedvábnými.
trikotovými rukavicemi hřály a tajemně a dlouze
tiskly jako ruce lidí svobodomyslných nebo
koket.
»Jak chladně hovoříš, ty hýřile !«
»Chladně?... Ale vzpomeň si před ro
kem ... byla's uražena . . «
»Eh, před rokem! Mysli si, že to vůbe
nebylo a zapomeň na to.«
Vybuchl jsem srdečným smíchem.
»Ale toť zrovna jako před rokem.«
»Buď tiše!... Je to jinak, než si myslíš
Nezměnila jsem svých názorů, ač jsem změníla
oblek a způsob života ... Musila jsem to uči-
niti, k vůli nim... k vůli svým dětem . . .«
»Jak?... A on!... Opustil tě?«
»Velice nevinným a určitým způsobem.
Umřel měsíc před svatbou, zanechav mi trochu
pěkných vzpomínek, manoho zklamaných nadějí
a dvě děti.
»Tedy k vůli nimi vzpomínáš si na dřívější
přátele . . .«
»Nu a k vůli přátelům též . ..
»Ale především k vůli nim?... Dobré
děti!... Miluji je za to!...
Brusel
Anglie
jižní Afrika
4
article
Dopisy z Benedekovy pozůstalostl.
Před několika dny vydána byla v Lipsku kniha
pod titulem »Benedek's nachgelassene Papiere«
(»Benedekem zůstavené dopisy«) redakcí zná-
mého publicisty Jindřicha Friedjunga a péči Be-
nedekovy neteře, německé básnířky hraběnky
Edity Salburgové. Už prospekt této publikace
nese stopy okázalé piéty, kteráž dostupuje jisté
demonstrativnosti v předmluvě k celému dílu,
psané hraběnkou Salburgovou, tak že již
z předu jest patrno, že to, co k uveřejněným
dopisům z pozůstalosti Benedekovy přičinila
ruka druhá a třetí, nemůže činiti nárok na
naprostou nestrannost. Spis má účel apologetický,
zprostiti zesnulého všech příhan, jež na něj
byly navěšeny pro Králové Hradec. Jak známo,
uvádí se na obranu Benedekovu mezi jiným
také citát z jeho písemného slibu daného osob-
nosti velmi vysoce postavené, že »bude také
na příště mlčky snášeti a že své tiché reflexe
vezme s sebou do hrobu«. Tento citát z pí-
semného slibu Benedekova, vztahujícího se
k jeho závazku, nevyvraceti útoků, proti němu či-
něných rovněž se vyskytuje ve spisu, v němž se
Benedek jinak nenazývá leč »hrdina Benedek«,
o němž prospekt lipského nakladatelství dí, že
byl »jedním z největších hrdin devatenáctého
století«, jemuž dvacátý věk povinen jest dáti
zadostučinění. Benedek, jak známo, spálil také
všechny úřadní papíry, týkající se polního ta-
žení r. 1866, avšak nespálil soukromé dopisy
zaslané jeho choti, jimiž, jak se ve spise tvrdí,
vyrovnána byla mezera nedostatkem spálených
těchto spisů způsobená. Z vývěsků nás došlých
nejzajímavější jest dopis Benedekův do Vídně
zaslaný, v němž rozepisuje se o rakouských
generálech před polním tažením v únoru 1866.
Benedekův
Benedek
Friedjung
Be
Salburgová
Lipsko
Vídeň
Benedek ' s
nachgelassen Papiere
Králové Hradec
5
article
»Staří, slabí aneb pohodlní velicí generálové
jsou absolutně zlem a já bych si na konci své
vojenské dráhy přál, a opakoval bych to ažk
sekatuře často, nechť náš nejmilostivější císař a
král co nejdříve překoná soustrasť a shoví-
vavost svého šlechetného srdce a nejvyšší
hodnosty své armády co nejdůkladněji pro-
bere. I nejlepší armády mají zapotřebí —
zvláště v takových dobách jako tato, železných,
ale ohebných rukou ve všech vyšších veli-
telstvích«. Zajímavo jest, že velmi nerad přijal
vrchní velení ve válce s Pruskem, k němuž
byl povolán poukázáním na jeho »vojenskoua
poddanskou věrnost«. Náčelníku gen. štábu He-
niksteinovi napsal tehdáž v březnu r. 1866
»Pro mne a za mne, nechť se stane cokoli,
nejmilejší byl by mi však čestný mír« a později:
»Nevěřím, že bude vojna, to by bylo od Němců
příliš hloupé.« Tato »prohlédavost« ovšem
silně liší se od zevrubných příprav a železné
pevnosti, s jakou se strany pruské bylo se k válce
chystáno a prapodivně vyjímá se ve spise Bene-
dekově obraně věnovaném, čteme-li, že dlel
sedm neděl ve Veroně po svém jmeno-
vání, že ponechal organisaci severní armády
úplně svým pomocníkům a že si dal od nad
poručíka gen. štábu Holda přednášeti o »vojen-
ském zeměpisu« Německa, a že mu tento pod-
řízený důstojník ve třech hodinách poskytl žá-
doucí přehled o — mobilisačních eventualitách
pruských. Z toho vysvítá, že Benedek nebyl
povolaným mužem k vedení severní armády
proti pruskému vpádu a na tom také zakládá
se celá obranná tendence spisu, že to věděl
totiž a že se tomuto úkolu vzpíral. Vedle toho
hlavní úlohu co do obranných důvodů Fried-
jungových hraje tvrzení, že Benedek podle si-
tuace dne 1. července naléhal na uzavření míru
Němec
Bene
Hold
Benedek
Fried
Prusko
Verona
Německo
Henikstein
6
article
za každou cenu a tu spis polemisuje s líčením
věci, jak je obsaženo ve spise generálního štábu
o válce r. 1866. Spis uvádí telegram Bene-
dekův císaři zaslaný v noci z 1. července, v
němž žádá, aby mír byl uzavřen za každou
cenu. Dílo generálního štábu uvádí, že tele-
gram tento byl zaslán, aniž by kdo o tom
z okolí Benedekova věděl. Friedjung na základě
»nejlepších pramenů« tvrdí, že telegram byl
odeslán šifrovaný rukama podplukovníka Becka,
nynějšího náčelníka generálního štábu, tenkráte
pobočníka císařova, vyslaného do hlavního stanu,
přesvědčiti se o stavu věcí u severní armády
Dovozujeť se ve spisu blíže, že císař tenkráte
hodlal odebrat se k armádě sám. Dohodnutí
tomto telegramu stalo se průběhem válečné rady
v níž bylo usneseno, couvnouti za Labe a za-
ujati postavení mezi Pardubicemi a Kolínem.
Císařova odpověď na Benedekův telegram jest
známa, i zní tento telegram: »Mír uzavříti jest
nemožno. Je-li ústup nutným, nechť se pro-
vede.« K tomuto telegramu připojil generální
pobočník Crenneville dotaz: »Došlo k bitvě ?
Hlavně tento dotaz měl prý rozhodující vliv na
další jednání Benedekovo, bitvu podstoupiti v po-
stavení, v jakém se severní armáda dne 2. čer-
vence nacházela. V díle generálního štábu není
obsaženo ničeho o válečné poradě dne 1. čer-
vence v hlavním stanu za účastenství podplu-
kovníka Becka konané a Friedjung, uváděje to,
tvrdí, že celá tato válečná rada, v níž zasedali
ještě chef gen. štábu Henikstein, generálové
Krismanič a Kříž, pokládala již tehda válku za
ztracenu. Jest známo, že dílo generálního
štábu vyličuje věc tak, jakoby polní zbrojmistr
Benedek sám jediný byl býval ztratil všechnu
odvahu a ve své sklíčenosti považoval zkázu
severní armády za nevyhnutelnou.
Bene
Benedekův
Beck
Friedjung
Krismanič
Kříž
Benedek
Pardubice
Kolín
7
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Vzpomínka na Gounoda. U příležitosti
nedávného opětného provedení Ponsardova »Ulyssa«
s hudbou Gounodovou v Odéonu přinášejí pařížské
listy různé vzpomínky na počátky karriery slavného
skladatele. Tragedie provedena poprvé roku 1852v
Comédie Francaise za ředitelstva Azsěna Houssaya.
Hudební průvod založil slávu mladého skladatele,
jenž byl dosud znám toliko svou partiturou opery
»Sappho«, jež ostatně obecenstvem ve Velké opeř
byla přijata velmi chladně. Avšak u večer prvního
provedení opery gratuloval Ponsard autorovi opery
a tázal se ho, zdali by byl ochoten napsati hudbu
pro sboryi pětiaktové tragedie »Ulysses«, jež byla
ustanovena pro »Théatre Francais«. Gounod ovšem
bez meškání svolil. Hudba, kterou nyní se odhodlal
napsati, měla mu získati nejen uměleckou slávu, ale
i ženu. Paní Gounodova vypravovala onehdy sama
historii svého zasnoubení. Skladatel setkal se jednoho
dne se slavným pianistou Zimmermannem, jenž se
ho tázal po jeho novém díle. — »Napsal jsem právě
sbory k »Ulyssovi«, thema, jež mne velmi zajimá«,
pravil mladý umělec. Zimmermann uvedl jej do svého
bytu, kdež Gounod usedl ke klavíru a sám zpival,
provázeje se na pianě. Dcera Zimmermannova byla
přítomna. Když dozpíval poslední sbor, vykříkla a
omdlela. — »Nikdy jsem neslyšela takovouto hudbu,
jež by takto byla zpívána« pravila, když se poněkud
byla zotavila. Dva měsíce potom byl Gounod se
slečnou Zimmermannovou zasnouben. Prozatím ne-
vydělal si nastávající skladatel »Fausta« jediného
sou. Na svoji partituru »Sappho« nemohl nalézti na-
kladatele a musil ji dát tísknout vlastním nákladem.
Gounod
Ponsardův
Ulyssa
Gounodův
Houssaya
Ulysses
Zimmermann
Zimmermannův
Faust
Comédie Francaise
Théatre Francais
8
article
Se sbory »Ulyssu« byl šťastnější. Po představení na-
bídli se mu bratři Escudierové v záchvatu nadšení,
že vydají partituru — zdarma. První honorář sto
franků dostal Gounod od nakladatele Lebeaua za
svoje »Ave Maria« na Bachovo praeludium. Vítězo-
slavně přinesl peníze své mladé manželce. — »Tvůj
otec nebude již moci říci, že nevydělám svou hudbou
žádných peněz,« pravil, vcházeje s první svojí ban-
kovkou do svého skrovného příbytku... Jen s dosti
značnými obtížemi dovedl si mladý mistr v »Comédie
Francaise« vymoci potřebný personál k provedení
své partitury. Příjmy domu Molirova nebyly tehdáž
skvělé a orkestr, jejž řídil Offenbach, čítal nanejvýš
tucet hudebníků. Musili tudíž býti opatřeni zpěváci
a značný počet hudebníků. Berlioz pobádal mladého
skladatele, aby neústupně trval na tom, by bylo
opatřeno vše, čeho třeba k provedení, poněvadž dle
jeho názoru jest to v samém prospěchu divadla,
jelikož toliko hudba dovede pro větší počet předsta-
vení přilákati obecenstvo. Na štěstí měl nesmělý
Gounod mocnou podporu v Offenbachovi, takže po-
znenáhla domohl se všeho přes tajný odpor soci-
etérů, jimž se zdálo, že jest to zbytečnou pošetilostí
hledět zabezpečíti osud »Ulyssa«. První představení
bylo dne 18. června 1852. Berlioz se nemýlil; hudba
pojistila úspěch kusu. Navzdor letním vedrům dosáhl
»Ulysses« 40 představení po sobě.
Ulyss
Escudierová
Gounod
Lebeau
Marius
Bachův
Offenbach
Berlioz
Molirov
Comédie Francaise
9
article
= Boj dvou plnokrevných hřebců. Z Ti-
flisu se oznamuje: Dva plnokrevní hřebci, známí ve
sportovním světě, ze stájů plukovníka A. J. L—ova,
vedeni byli na závodní dráhu ke cvičení. První byl
»Triumf«, jenž si byl vydobyl před několika lety
slávu závodního koně prvního řádu, získal svému
pánovi více než 50.000 rublů a sloužil nyní za ple-
menného hřebce. V malé vzdálenosti následoval
»Askabad«, rovněž hřebec prvního řádu, jenž byl ze
státních hřebčinců objednán k účelům plemenění.
10
article
»Askabad«, jenž již při odchodu ze stáje byl nanej-
výš rozčilený a podrážděný, snodil pojednou svého
jezdce a vrhl se zuřivě na »Triumfa«, jenž vzepjav
se, očekával svého protivníka. Hned na to shozeni
druhý jezdec na zemi, kdežto mezi oběma hřebci
nastal boj na život a na smrt. Veškeré namahání,
odtrhnouti od sebe zvířata, dorážející na sebe zuby
a kopyty, bylo marné. Patrně musil boj skončit
smrtí jednoho z obou soupeřů. »Askabad« přitisknut
»Triumfem« ke drátěnému plotu, klesl, a tím byl
jeho osud zpečetěn. Vítězný »Triumf« vrhl se na le-
žícího nepřítele a nezanechal na jeho těle zdravého
místečka. Kopal jej a dupal po něm a rval zuby
s něho kůži a maso. Teprve když »Askabad« více
se nehýbal, bylo možno »Triumfa« od něho odtrh-
nout. Smrtelně zraněný »Askabad« zhynul po něko-
lika dnech.
= Soudce o svědkynich. Jakýsi soudce
v Chicagu prohlásil onehdy při trestním líčení, že
nemůže uznati výrok poroty, poněvadž se většinou
zakládá na svědeckých výpovědech žen a poněvadž
ženy jsou nespolehlivé svědkyně. Mají prý sice do-
brý úmysl pověděti pravdu, ale co na konec povědí,
jest často daleko vzdáleno skutečnosti. Tento výrok
způsobil značnou bouři zejmena mezi stoupenkami
emancipace. Mimo jiné tázáni tři soudcové v Nov.
Yorku, co soudí o výroku kollegy v Chicagu ve pří-
čině věrohodnosti žen. První odpověděl, že ženy jsou
rovněž spolehlivé jako muži; druhý, že jsou nesko-
nale spolehlivější a třetí, že není nijakého rozdílu
mezi oběma pohlavími. — Co se týče svědeckých vý-
povědí vůbec, může potvrditi každý, kdo měl příle-
Askabad
Chicago
York