1
article
mory bylo sděleno, že obchod s Velkou Britanif velice
stoupl. Naproti tomu obchod s cizími zeměmi, zvláště
s Německem silně klesl. Obchod s koloniemi se
téměř zdvojnásobil, zvláště s Australií a s asijskými
osadami. Škončením války nastane prý nová éra
rozvoje.
Z Londýna, 22. dubna. (C. B.) Sekretář celního
úřadu odpověděl telegraficky členům bursy v New
castlu na jich petici, podanou kancléři pokladu, že
tento jest ochoten vzíti zřetel na ony smlouvy ve
příčině dodávek uhlí, jež byly uzavřeny před 19
dubnem s odběrateli v cizině a jež by nemohly být
dodrženy bez značných ztrát.
Z Nového Yorku, 22. dubna 1901. (Telegran
»Národních Listů«). Pšenice pevná, na míst
82, na květen 771/4, na červenec 781/2, na
září 771/2, kukuřice na květen 51, na červe-
nec 493/4. — Mouka 2.80. Dovozné za obili 21
Cukr 3/%. Káva 61/2. Směnky na Londýn 4.851/e
Stříbro 6094.
Německo
Austrálie
Londýn
New
Nový York
Stříbro
3
article
Hilsnerova afféra podruhé před
kassačním soudem.
Hilsnerův
4
article
Z Vídně, 23. dubna.
Vídeň
5
article
(Tifgrm. »Nár. Listů«.)
Po dvojím porotním procesu — kutnohorském
píseckém — a po jednou již provedeném líčení
nejvyššího soudu dospívá smutně známá vražda, po
lenská afféra, podruhé před forum zmíněného nej
vyššího tribunálu justičního. Dnes o 1/210. hodině
dopolední zahájeno ve Vídni jednání o zmateční
stížnosti, již podal Hilsnerův obhájce dr. Zdenko
Auředníček proti rozsudku, který po třínedělním
porotním líčení vynesl krajský soud písecký a který
jak známo, zněl opětně na trest smrti prova
zem. Jednání dnešní jest veřejné, což podotý
káme vzhledem k tomu, že z předešlého veřejnos
byla vyloučena.
Dle prvého nálezu kassační instance byl rozsu
dek poroty kutnohorské zrušen vzhledem na dobro
zdání lékařské fakulty pražské, které vylučovalo
možnost, že by bylo vraždu na Anežce Hrůzově spá
chati mohlo osob několik a připouštělo zavraždění
děvčete pachatelem jediným.
»Domněnka veřejné žaloby« — uváděl v prvním
nálezu svém kassační soud — »že množství krve na
místě činu nalezené je nedostatečné a že zavražděné
krev byla odňata, ač celá otázka pro posouzení po-
hnutky činu je nerozhodnou, jest tímto dobrozdáním
naprosto vyloučena; dobrozdání dokazuje, že množ-
ství krve nalezené bylo přiměřené docela. Rovněž
nastal rozpor mezi dobrozdáním soudních znalců
dra. Slavíka a dra. Reinsberga a dobrozdáním fa-
kulty lékařské potud, že tato nemůže zcela určitě
vyloučiti jenom možnost, že by byly skvrny na kal
hotech Hilsnerových pocházely od krve. .
Hilsnerův
doktor
Zdenko Auředníček
Hrůzův
Slavík
Reinsberg
zdání lékařský
6
article
V tom smyslu vyzněl prvý enunciát kassačního
soudu, který rozsudek kutnohorské poroty zrušil
nařídil líčení nové před porotním soudem v Písku.
Líčení toto, které řídil president krajského soudu
pan Winter, trvalo od 26. října do 14. listopadu
1900 a bylo rozšířeno také na vraždu, spáchanou
18. července 1898 v lese Mršníku u Polné na služce
Marii Klímově z Malé Věžničky. Hilsner obviněn
tehda též ze zločinu utrhání na cti, jehož dopustil
se tím, že před porotou kutnohorskou ze zavraždění
Anežky Hrůzovy obvinil křivě Šalomouna Wasser-
manna a Josuu Erbmanna. Hilsner byl — jak zná-
mo — porotou píseckou jednoblasně uznán
vinným úkladné vraždy na Anežce Hrůzově a spolu-
viny na vraždě Marie Klímovy, jakož i zločinu
utrhání na cti a odsouzen k smrti provazem.
O tomto rozsudku, resp. o zmateční stížnosti.
podané proti němu obhájcem Hilsnerovým drem.
Auředníčkem, jedná dnes kasační soud.
Zmateční stížnost zabývá se především zrakovou
schopností korunního svědka Václava Pešáka.
který — jak známo — s určitostí poznal v člověku.
jenž v kritické době před zavražděním Hrůzovy na
místě činu meškal a holí mával, Leopolda Hilsner.
Winter
Klímův
Hilsner
Hrůzův
Šalomoun Wasser
Erbmann
Hilsnerův
Auředníček
Pešák
Písek
Mršník
Polná
Malá Věžnička
7
article
Dr. Auředníček obrací se proti těmto usnesením
soudního senátu, proti nimž se byl při líčení píse-
ckém ohradil a sice:
1. aby přečten byl protokol, sepsaný komi
krajského soudu kutnohorského ze dne 14. září 1899.
která, vedená soudním adjunktem drem. Baudyšem,
místo činu ohledala;
2. aby nebylo vyžádáno dobrozdání lékařskéf
kulty o tom, mohl-li Pešák skutečně 29. března 1899
— jak připouštěla komise a soudní lékaří dr. Bláha
a dr. Malkovský — skutečně ze vzdálenosti jím
udané určitě viděti to, co tvrdil a — kdyby tato
otázka byla zodpověděna kladně — jsou-li údaje
jeho věrohodny;
3. proti usnesením senátu, jimiž byly zamítnuty
tyto obhájcovy návrhy: a) aby o otázkách, polože-
ných pp. dru. Deylovi, dru. Chalupeckému, dru
Bláhovi a dru. Malkovskému bylo vyžádáno dobro-
zdaní některé z lékařských fakult; b) aby otázána
byla některá fakulta o tom, není-li Leopold Hilsner
jehož duševní stav byl lékaři drem. Jägrem a drem.
Havlíčkem uznán normálním, přece stižen sadismem,
mohlo-li vraždu z této pohnutky spáchati osob také
několik a není-li naopak při podobné vraždě účast
několika pachatelů vyloučena; c) proti zamítavému
usnesení soudu o návrhu dra. Auředníčka na vy-
slechnutí znalců o tom, že řezná rána, nalezená na
krku Anežky Hrůzovy, nebyla způsobena nožem ko-
šeráckým;
4. proti nevyhovění návrhu, by byla kostr
Marie Klímovy vykopána a znova ohledána a aby
dožádáni byli pražští soudní lékaři o dobrozdání
doktor
Auředníček
Baudyš
Pešák
Bláha
Malkovský
Deyl
Chalupecký
Hilsner
Jägr
Havlíček
Hrůzův
Klímův
8
article
všech otázkách, položených v příčině této kostry
drům. Malkovskému a Michálkovi, zvláště pokud jde
o výšku stáří domněle zavražděné osoby;
V. proti zamítnutí návrhu obhájcova, by soudní
dvůr i s porotou, obbájci a znalci soudními odebral
se na místo činu a aby tam byla provedena zkouška
také s Pešákem.
VI. proti nevyhovění návrhu dra. Auředníčka,
aby o tom, kde svědek Červinka meškal v kritické
době, byly dotázány dotyčné stravovny, jako stalo
se ve příčině Hilsnera a aby bylo zjištěno zejmena,
kam oba v době zmíněné přišli společně.
VII. proti zamítnutí návrhu, aby byla k otázce, tý-
kající se zločinu utrhání na cti, připojena otázka
dodatečná, nepodlehl-li Hilsner neodolatelnému tlaku.
Obhájce Hilsnerův tvrdí: v případech I., II.
a III. a: že žaloba proti Hilsnerovi pro zavraždění
Hrůzovy založena byla pouze na svědectví Václava
Pešáka, poněvadž po dobrozdání lékařské fakulty
pražské o krvavých skvrnách na kalhotech Hilsne-
rových odpadly veškeré okolnosti, uvedené o po-
hnutkách vraždy veřejnou žalobou kutnohorskou a
proto svědectví Pešákovo stalo se ještě důležitějším.
Proto prý měl obžalovaný právo žádati, by způso-
bem naprosto spolehlivým bylo zjištěno, je-li vý-
pověď tohoto svědka věrohodnou, zejmena pokud
tvrdí, že Hilsnera viděl na vzdálenost 676 metrůči
890 kroků u naleziště mrtvoly Anežky Hrůzovy.
Malkovský
Michálek
Pešák
Auředníček
Červinka
Hilsner
Hilsnerův
Hrůzův
Pešákův
9
article
Pešák nemluvil pravdu, tak dovozuje dr. Auředníček
na základě dobrozdání znalcův a šetření provedeného
v Polné — udával-li, že rozeznal na vzdálenost
uvedenou, která z osob na místě tom se nalézajících
je tělnatější, že jedna z nich má oblek obnošenější
drůhá pak slušnější a tvrdil-li, že osoby ony byly
odjinud než z Polné. Toho prý rozeznati nemohl a
nerozeznal také při obchůzce komise.
Dr. Auředníček soudí dále, že komisionálním
šetřením ze dne 14. září nemohlo býti — zvláště pak
způsobem, jakým zkouška s Pešákem byla prove-
dena — spolehlivě zjištěno, že tento 29. března 1899
skutečně na místo zmíněné viděti mohl. Nebot
jednak prý zkoušku řídila osoba třetí, soudní adjunkt
dr. Baudyš, který na dálku možná nevidí tak dobře
jako Pešák, jednak prý úřadník tento věděl, které
osoby na druhé straně stojí, Pešák ale nikoli. Do-
brozdání na základě stéto zkoušky sepsané není prý
proto spolehlivým a proto prý obhájce právem ohra-
dil se proti jeho čtení, ježto prý zajisté na porotce
působilo nepříznivě.
Dr. Auředníček snaží se dále dokázati, že také
nelze spolehati na posudky drů. Deyla, Chalupeckého,
Bláhy a Malkovského o pravděpodobnosti údajů Pe-
šákových. Posudkům těm prý odporují vyšetřené
okolnosti. V té věci prý jedině spolehlivý úsudek po-
dati může lékařská fakulta. Dři. Bláha a Malkovský
udali, že Pešákův zrak je normální, kdežto dři. Dey
— 312
Pešák
Auředníček
doktor
Baudyš
Deyl
Chalupecký
Bláha
Malkovský
Pešákův
Dey
Polná
moci lékařský fakulta
10
article
rozum? Což tomu nerozumím?... Něco viděl ..
proto... Což to není všechno napsáno na tvém obličeji,
Borisi ? . ..
Vasa mne skoro hrubě uchopil za hlavu, pozvedl ji
a divaje se mi upřeně do očí, chci věděti, »jak zabili mého
otce!«... pravil jakýmsi hrozným šepotem.
V tomto okamžiku vznikla v mé hlavě teprve jasná
představa toho, čeho jsem byl v zahradě svědkem v.
— Jeho zabil ten bídný člověk, ten muzikant ! vy-
rvalo se mně mimovolně. Ano, Bulkenfress. Zastali jsme
ho v zahradě... Vidím to nyní, že to učinil ze msty —
a proto vedl Savela k této besídce ...
— K jaké besídce?
— »Chrám oddechu,« ty víš..
— No, a tam?.. stisknuv zuby, pobízel mne k po-
kračování,
— Erazim Ivanovič zpozoroval za okenicí světloa
začal volati: »Olevřte, otevřte!« ... A ten mizerný člověk
běžel a otevřel okenici... A v besídce bylo všechno
viděti.
Nemohl jsem domluviti, nedostávalo se mně síly.
— A tam, domluvil za mne, mačkaje opět klouby,
byla ona se svým ..
— Proč se ptáš? Toť jest pravé mučení! přerušil
jsem ho zoufale.
Zvedl se náhle ze svého místa.
— A to jest moje matka, Borisi, moje matka! řekl
temně a zapotácel se.
Na prahu pokoje objevila se Anna Vasiljevna.
— Holoubku můj, Vaso, pravila plačíc, netrap již
nyní svou dušičku... snad se mu opět uleví .. . Vzala
ho kolem krku a usedla s ním na postel, tisknouc svou
Boris
Vasa
Erazim
Anna Vasiljevna
Holoubek
11
article
pro lékařskou pomoc. Saveli přinesl celou haldu starých
zápisek, které schovával od prvního dne nemoci Erazima
Ivanoviče a hledal netrpělivou, chvějící se rukou mezi
nimi, od něho napsaný recept na jakési mazání, které dle
jeho ujišťování kdysi nemocnému neobyčejně pomohlo . ..
Táž nahořelá svíce v měděném svícnu, kterou
prvé vnesl z předpokoje do komnaty, stála na stolkuu
hlavy postele, na které nyní bezcitně ležel jeho pán,
těžce oddychuje vysoko se dmoucí hrudí. Červenavé světlo
se odráželo od jeho, jako papír bílého čela a slepených
od potu tmavých vlasů. Tupě a široce rozevřené zornice
hleděly ke stropu, bez mrkání. Z tmavého koutu, s druhé
strany postele, se k němu čas od času vztáhla ženská,
vrásčitá ruka Anny Vasiljevny — octla se zde jaksi tiše,
neviditelně, celá utrápená a mlčící — a otírala šátkem
krev, tryskající z dosti hluboké rány pod okem, kterousi
udělal, kdýž padl do keřů.
A na okenním prkně otevřeného okna, celý oblitý
růžovou ranní září, seděl Vasa bez slz, bez vzdechu, od-
vraceje se od tohoto smutného, smrtelného lůžka, jakoby
naslouchal cvrlikání vrabců, létajících vesele v zahradě
s jednoho topolu na druhý:.. Neodvážil jsem se k němu
se přiblížiti, ta jeho nepohnutá, jako z mramoru vytesaná
postava mne děsila více než všechen pláč a nářek ...
Foma Bogdanovič se již po desáté řítil do pokoje.
— K otci Janovi (tak jmenoval starého Opického)
pravil, hledaje očima ženu, sedící v tmavém koutě, k otci
Janovi přijel včera synovec, Ludvik Antonovič, vždyť ho
znáš, vrací se na universitu... Pošleme pro něj než
přijedou opravdoví lékaři z města a on ze sousedství zde
bude hned.
Zapomenutá otázka.
na
Erazim
Anna Vasiljevna
Vasa
Bogdanovič
Jan
Ludvik Antonovič