3
masthead
16. srpna 1908. Číslo. 295.
4
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
Do lázní a v lázních.
Píše prol. dr. Lad. Haškov ee,
Stesky na mnohé lázně a ústavy léčebně,
nemocnými pronášené, jsou běžny a jsou také
někdy odůvodněny. Chybe vězí jednou v nedo-
statečném zařízení, příliš prosté úpravě jeho
i celého života lázeňského, jindy nedostatek
krajinných krás a procházkového rozpětí, jindy
špatná kuchyně vadí a konečně někdy ne dosti
taktuplné chování se majitelů laiků neuspoko-
jujo tou měrou návštěvníky, jak je si právem
přáti. Naproti tomu znalost, potřeba i vkus obe-
censtva se jemní a zvětšuje rostoucím blaho-
bytem a vzděláním, ale i poznáváním cizích
krajů vzdálených a dalekých. Toho musí si býti
majitelé lázeňských podníků vědomi, zvláště
když vzmáhajíeím se internacionalismem a po-
kleslostí národního citu oprávněné heslo „Svůj
k svému“ netěší se té oblibě, jaká jemu patří.
Péče o koncentaci českého kapitálu do če-
ských rukou, resp. heslo „Svůj k svému' nenalézá
u nás v lázeňském léčebnictví toho ohlasu, ja-
kého by si bylo přáti v zájmu českého hospodář
ského sesílení a nezřidka i v zájmu věené po
třehy nemocného samého.
Řekl jsem již v prvých větách, že chybuj
zde oba interesenti: obecenstvo i majitelé léčeb-
ných míst a jich řidiči. Jest litovati, že na jařo
a v létě proudy českého obecenstva vyhledávají
léčení a zetavení v cizích krajích. Nejeden ná-
vštěvník nád v stejná mista opět se vrací. Kdyby
spočetl finančník přibližnou sumu českého ka-
pitálu, jaký tu z rukou českých přichází do ru-
kou cizíeh, z husta bez věcné potře by
pro zdraví, našel by překvapující sumu
kdyby k ní připočetl výdaj těch, kteří ze sku-
tečné potřeby vyhledali cizí lázně, užasl by nad
sumou kapitálu, kterým oslabuje se hospodářská
zdotnost česká a posiluje cizl.
doktor
Lada
Haškov ea
5
article
Jest nutno u nás poučovati v té příčině obe-
censtvo i pozorným činiti lékaře. Vypravuje s
fakt, že jeden lékař, který z vlastenceké po-
hnůtky nakoupil akeií jednoho českého podniku
a do zásuvky uzavřel, vydatně ordinoval v bo-
haté své klientele cizí vody v chorobách, v nichž
se i voda uvedcného českého podniku doporu-
čuje a pije. Oboconstvo dlužno dostatočně po-
učovati o takové potřebě a ceně lázeňského po-
bytu, jaká jemu jen přísluší a upozorniti na to.
aby při vyjíždkách svých přihlédulo také k ozna-
čenému národohospodářskému momentu. Máme
ve vlastech svých krásných míst s dostatek a
kdo právě není vášnivým ctitelem turistiky alp-
ské nebo nepotřebuje mořského podnebí, ten
najde ve vlasti naši místa nevyrovnaně krásná.
Místa ta pohodlně, moderně, dobře a účelně za-
říditi a lékařsky věcně správně opatřiti, jest
první povinností majitelů, kteří vždy mají radu
bráti u kompetentních lékařů.
6
article
Jsem toho mínění, že obeconstvo má právo
požadovati možné a dosažitelné všechno tak,
jak se mu toho jinde dostává. Hory a moře se
snésti nedají, ale čistota, ladná úprava, moudra
zábava, slušné chování a dobrá kuchyně jest
pežadavkem bez odmluvy oprávněným. Český
člověk má právo za své peníze chtiti v domácích
lázních totéž, čeho se mu dostane v cizině a
destati se mu toho může. Jest potřebí, aby ři-
diči a majitelé lázní i jich sprráveové vůbec různé
kraje zcestovali, hodně lázní a ústavů cizích ne-
jen viděli, ale něco v nich i pobyli, aby se ná-
zorně o potřebách obecenstva a povinnostoch
lázní přesvědčili, když dnes obecenstvo jest bez
odporu velmi zcestovalé a věci znalé. Jen tak
pozná se zařízení, vedení a chování jinde a sblíž
se potřeba zkušenějšího českého obecenstva
s tím, čeho se mu i od našich lázní může a ma
právem také dostati. Hodně odborného rozhledu.
vzdělání všestranného a společenské jemnosti
jest třeba vždy míti.
7
article
Ozval-li se v poslední době stesk, že je již
mnoho českých lázní a varuje-li se před zřizo-
váním nových lázní v obavě před eventuální ne
dostatečnou rentabilitou, myslím, že obávaná
nedostatečná rentabilita nebyla by zaviněna tak
množstvím lázní, jako vadami vnitřními, o nichž
není zde místa se rozepisovati.
Píši slova tato k výstraze i nápravě, přeje
soustředění českého kapitálu v českých rukou
a přeje vydatně heslu „Svůj k svému“ z nejvlast-
nější potřeby národní.
Mimo jižní stanice v době zimní, Alpy a
moře, kde pobyt jen lékař má určovati, netřeba
uchylovati se našim lidem vůbec do cizích lázní,
ať máme na mysli choroby nervové, ženské.
srdoční či jiné. Pro drobné cestování máme
v Čechách, na Moravě a v Tatrách plno pře-
krásných míst. Pro klidný letní útulek není
mimo vlasti naše krásnějších míst, jak již pra-
veno. Za účelem léčehným máme již českých
lázní dostatek a některé z nich jsou dobře a
řádně vypraveny.
Čechy
Morava
8
article
Doba, kdy školním lékařstvím byly pomů
cky fysikální therapic podceňovány neb nevší
mány, anebo kdy bujný rozkvět fysikální thera-
pie (olektrotherapie, hydrotherapie, fototherapie.
mechanotherapie atd.) seitl se jen v rukou hoto-
vých šarlatánů a vydřiduchů, začiná mizeti
Kritické nazírání zmocnilo se lékaře i nemoc-
ného, třeba k úplnému vědeckému vyjasnění
v nejednom oboru fysikální therapie bylo ještě
hedně daleko. Lékař snaží se užiti vody, olek
třiny, vzduchu i pohybu dle principu vědeckého.
dhaje fysiologie i pathologie těla a fysikálních
vlastností prostředku léčebného. Na druhé straně
nemocný není tak nevšímavý, aby nepostřehl
jalovost a bláhovost počínání, které nemá pev-
ného plánu léčebného a nemá jistoty o diagnose
i o podstati choroby a kdy plán léčebný ovládá
vůle a rozmar nemoeného, který diktuje brzo
onu, brzo tu léčebnou proceduru a to pochopitelně
beze zdaru, anepo aby dále nopostřehl, že se
zdánlivou vědeckou přísností ordinována byla.
jak se dle sdělení nemocného v jednom sana-
toriu cizím stalo, k večeři studená telecí pe-
čeně proto, že prostě od oběda zbyla.
9
article
Majorita nemocných v lázních, pokud ne-
běží o choroby výměny látek, jež mají sve
přesné vědocké indikace, neb o choroby ženské
kde rovněž vypěstovány jsou přesné methody.
rekruují se z neurastheniků a nervosních a vůbee
nervově chorých. U těchto nemocných třeba
však přísně individualisovati a příčiny choroby.
které jsou nesčetné, uvážití a především správ-
nou diagnosu učiniti. Toprv pak možno a úspě-
Jeliem léčiti a tu učiníme zkušenost, že ceniti
máme nejen fysikální therapii, ale i medikamen
a že nesmíme podceňovati psychotherapii, které
se nikdy nedbá, čímž někdy se i nemoenému
škodí. Může zodpovědnosti té dostáti fušér ne-
lékař, dokonce v ehorobách nervových neznalý?
Neznáme ještě fysiologický účin léčebných
složek v methodách fysikálních obsažených
ani všechny tyto složky úplně nám jasny a zná-
my nejsou. Na druhé straně nelze srovnávati
organismus lidský s přístrojem fysikálním
Mimo to jednotlivé organismy liší se ještě tou
měrou svými zvláštnostmi, že nelze na každý
organismus jako takový i při stejné empirické
generalisovati dosud nabyté a cenné empirické
poučky a zkušenosti fysikálně-therapeutické.
takže tím více třeba přísné individualistace v kaž-
dém případu.
10
article
Dosud různé ústavy a lázně, ačkoli obsa
bují fysikálně therapeutické prostředky i účinem
svým někdy protichůdné, jak z prospektů vidíme.
slibují vyléčiti jedny a tyže choroby, jmenovite
nervové. Jeden léčí stejné studenou, druhý
teplou vodou, jeden alkoholem, druhý abstineneí
a pod. Jest také vadou, že se fysikální therapii
obírají mnozí nedostatečně znali v chorobách
nervových, ačkoli jsou tyto choroby velmi častým
léčebným předmětem fysikální therapie. Zté
příčiny dosud nenabyla fysikální therapie té dů-
věry, jaké zasluhuje. Ale i laikové povážlivě bý-
vají znepokojováni nezdary a zklamáním, při-
voděným následkem svrchu vylíčených všech
nedostatků. Mstí se také někdy neodůvodněné
odmítání modikamentosní léčby, jak se děje ně-
ktorými fysikálními therapeuty. Máme-li vážně
fysikální therapii na mysli, třeba býti obezná-
menu nejen s jednotlivými způsobami léčeb-
ného upotřebení fysikálních prostředků a jich
dosud známých fysiologieko-chomických účinků,
alo i zvláště a především s povahou a podsta-
tou, chorob samých, najmě nervových, mezi
něž čítámo i valnou část ehorob záměny látek
a valnou část chorob žaludečních, srdečnícha
jiných a nesmíme spustiti se zřetele i ostatni
celou therapii. Třeba v léčení fysikálními pro-
středky vycházeti ze zásady: „Kolik indi-
viduí, tolik chorob a tolik léčeh-
ných způsobů“ a po případě neváhati sá-
hnouti i k medikamentu.
Potřebu individualisace zmíněné chci uká-
zati na jednom příkladu.
11
article
Jest známo, jak protichůdné názory panují
mezi hydrotherapouty v příčině působení lázní
na tlak krevní, a jak mnozí překvapeni bývaji
nostejným tu účinkem u různých individuí a do-
konce někdy roztrpčeni jsou nezdarem tam, kde
se ho nenadáli, najmě očekávavše úlevy u neura-
stheniků po lázních tlak krevní snižujících a
dočkavše se opaku. Příčinu vězi v tom, že se
neprávem generalisují zkušenosti, nabyté u jed-
něch nemocných na druhé a že se opomíjí zí-
skati si v každém případě vlastní zkušenost a
vlastní orientaci.
Některé chorobné příznaky, na př. jako
bolost hlavy, tlak a zaujetí v hlavě, bolosti v šíji,
závrať, poruchy spánku, neklid, rozčilení a jiné.
mohou býti někdy náslodek trvale zvýšenébo
tlaku krevního, ale nemusí. Léčení těchto
symplomů bývá vděčným a častým objektem
fysikální therapic, na př. galvanisace blavy. Ale
chybili bychom, kdybychom se domnívali dle
ustáleného klamného mánění, dlo něhož neura-
sthenik jeví z pravidla zvýšený tlak krovní, že.
má-li vyjmenované příznaky, jeví též a prinri
zvýšený tlak krevní a že příznaky ty a prior
jsou následek zvýšeného tlaku krovního. Chybil
bychom, kdybychom bez předběžného vyšetřo-
vání a uvážení všech možných příčin choroby
hned jali se používati jen prostředků, tlak
krevní snižujících. Shledámoť nemocné, kteří
jeví všechny tyto příznaky, kteří nemají zvýšený
krevní tlak a u nichž přiznaky tyto mají zcela
jiné příčiny a dle toho dlužno je také zcela ji-
ným, přiměřeným způsobem léčiti, nežli prostým
fysikálním prostředkem, tlak krevní snižujícím.
12
article
Pochopujeme, jak důležita je v therapii těchto
symptomů individualisace nemocných a jak
zvlášť ve fysikální therapii dlužno obírati
se především nemocnýma nešablo-
novitě nemocí. Avšak opatrností, sem spa-
dajících, jest i více. Třeba důtklivě upozorniui
na to, že nesmíme na tlak krevní v celém orga-
nismu souditi z jedné zkoušky, vzaté z napěti
stěny cévní na ruce, nýbrž dlužno vždy teprve
z několikerého šetření přesvědčiti se u nemoe-
ných o stavu tlaku krevního, nežli užijeme
u nich prostředků, tlak krevní modifikujících.
Není zde místa objasňovati blíže pohnůtky tohoto
počínání. Možno však se zminiti o něklerých fy-
siologických ustálených poznatcích přece.
Tlak krevní za normálních poměrů jev
u každého jistou stálost, přibývajícím věkem se
větší, mění se v různé denní době, najmě k ve-
čeru se větší, poloha těla i končetiny mají na
tlak krevní vliv, dýchání a tlak na stěny břišní
jej modifikují, není stálého poměru mezi rych-
losti a jakostí tepu a tlakem krovním, mírnou
svalovou prací a psychiekým vzrušením tlk
stoupá, lázně a nápoje různé tlak modifikují.
V nourastheniích shledal jsem, že tlak
krevní ani ve stejných klinických formách neu-
rasthenie není konstantní a že vykazuje sub-
i supranormální čísla. Prvá objovují se častěji
ve formách asthenických, druhá ve formách
affektivních. Význam kolísání tlaku krevního
u neurastheniků obecně se přehání a nemáté
váhy, jaká se jemu přikládá věci neznalými.
U neurastheniků shledáváme vyšší i nižší
tlak krevní a bolesti hlavy, závrať, nespavosta
jiné příznaky pozorují se u nemocných s vyso-
kým i nizkým tlakem krevnám.
13
article
Poměry tlaku krevního nejsou úměrné se
stavem spánku. Nespavost objevuje se za nízké-
ho i zvýšeného tlaku krevního, z čehož opět
plyne, že zvýšený tlak sám o sobě, jak se ně-
kteří autorové domnívali, není výhradní příčinou
nespavosti.
Nelze odváděti různé pathologické jevy
nervové pouze od fysikálních změn a poučky
tyto dlužno i v therapii míti na mysli. Nesmíme
opouštěti ani zde vitální biologické stanovisko
v neurologii, které nám diktuje dále neopovrhovati
ani ve fysikální therapii, potřeba-li se ukáže.
prostředky psychickými neb chemickými, najmě
medikamentem a neupadati nikdy v řemeslnou
léčbu nemoci, nýbrž léčiti individuum.
Nenáhlé nebo krátko trvající i značné změ-
ny tlaku krevního cévní aparát mozkový regu-
luje tak, že mozek z krevního kolísání tak lehko
škody nedozná. Ovšem však při trvale zvýšeném
neb dlouho trvajicím nadměrně vysokém tlaku
krevním, Erouží-li v krví alkohol, nikotin, rtuí.
olovo, toxiny a loukomainy různé, utrpí zajisté
stěna cév a tudiž i hmota mozková jisté újmy.
Kdy a jak se tak stává a jakými známkami chorý
stav se již prozradí, vymyká se z rámce téte
orientační populární črty a jest věcí úvahy zku-
šeného lékaře. Účel náš jest poukázati na váž-
nost fysikální therapie i obtížný její úkol.
14
article
Vidíme, jak komplikují se různě některé
otázky, jichž předem musí si býti therapeut vě-
dom, nežli k léčení nemocí neb symptomů při-
kročí a nežli určitých prostředků užije a jak
přisnou individualisací a osobní všestrannou
vědomostí musí sám odčiniti nejednu nehotovost
a neujasněnost ve vědeckém poznání, má-li
s úspěchem a pravým porozuměním léčiti. Jako
organismus někdy kolisání tlaku krevního je lho-
stejné, tak naopak násilné, therapeuticky vadné
zasahování do změn tlaku krevního u některých
individuí setkává se s velkou nepříjemností a
známe toho truchlivé doklady, kdy nemocní sami
se léčili. Jsou individua, která velice citlivě rea-
gují na náhlé násilně změny kolísání tlaku krev-
ního. Mnohému by byl ušetřen nejeden nezdar
i katastrofální příhoda, odyby bylo předem dbáno
individuality jeho. V horkých lázních neb raše-
lizných třeba opatrně s neurastheniky a hystori-
ckými zacházeti. Bývají často stiženi zde tluče
ním srdce, úzkostí a mdlobou a roztrpčeni ne
právem fysikální therapie zanechávají. Pouka
zuji k věci té všeobecně, nechtěje ani přihlížeti
ku potřebám těchto indikací u některých nemoe-
ných neb dokonce k diagnostickým omylůma
záměnám prosté neuralgie psychického původu
s rheumatickými bolestmi, abych odůvodnil, že
nikdy fušer laik nemůže se zabývati fysikální
therapií, nýbrž výhradně zkušený, svědomitý
léknř.
Úkol fysikálního therapeuta je veliký
čestný, fysikální therapeut mu s
být předevšim výborným lékařem vůbee,
výborným internistou, neurologem a psychologem
zvlášť. Nemá jen dbáti řemeslného výcviku ve
fysikálních mothodách, jimž se každý hravě při-
učí a jež má také vykonávati nazvíce sám, ne-
má-li se fysikální therapie zvrhnouti v řemeslo
vědy a lékaře nehodné.
16
article
Oeleltronech.
B. Nevšímalová.
Oeleltronech.
B. Nevšímalová.
Ministr Briand pravil nad mrtvolou Berthe
lotovou v Pantheonu loni 25. března: „Le sa-
vant doit etre un généralisatuer, non simplemen
un spěcialiste.
V duchu tohoto principu snaží se systémy
filosofické, vědy přírodní i náboženské o syn-
thésu fakt svých domén, o jednotný názor na
ně, o jednoticí hypothesy a theorie svých zjevů.
Ideálem jest nejzazší možnost obstrakce, sjedno
cení v nejširších hranicích.
Nejde o to, rozhodbvati principiální otázky
zdali má hledání, získávání, klassifikace
oceňování fakt větší význam ve vědě než spoku-
lace, než smělá koncepce hypothes a důmyslná
stavba theorií. Jost jiste, že myslícímu duchu
lidskému jest nevyhnutelně třeba těchto dru-
hých; nespokojuje se prostým poznáním, že
něco existuje, chec věděti vždy proč a k če-
mu; nestačí mu znáti pouhou existenci zjevu,
chce jeho výklad. Pomáhá si mythem nebo ještě
chuději, kde není mu lze jinak, ve vědě řešt
své záhady hypothesami a theuriemi.
B Nevšímalová
Briand
Jost
17
article
Jedním z takových fakt, na které stále a
všude narážíme, ktoré je kolem nás i v nás (č
námi nebo po matorialisticku spiše naopak?)
jest hmota. I problémem, který důrazně žádá
o řešení, jest její původ a podstata. Různé
obory duchové v různých dobách řeší jej různě
dle svých schopností a dle svého vkusu.
Několik slov o tom, jak nejmoderněji to činí
vědy fysické.
Fysik, chtěje poznati konstifuci hmoty, vy-
chází od pojmů kontinnity nebo dískontinuity,
nepřetržité souvislosti nebo náhlého přechodu a
diskretnosti jednotlivých těles; na nich buduje
hypothesy o nepřetržitém vyplnění prostoru
hmoto-dynamistické a plerotistické nebo hypo-
thesy o rozpojitých, nejmenších částicích hmoly
— atomistické. Atomismus zvítězil nad dyna-
mismem; hmota jako celek jest bádankou ne-
možně ohromnou, jest nutno ji děliti do nej-
zazších mezi myslitelně, nejmenších částic
z jejich chování vysvětlovati její vlastnosti. Tak
dušla fysika k molekulám, které jí chemie ještě
rozdělila v atomy; dálšího dělení nedokázala.
18
article
Atom byl dogmaticky hraničnou možností děli-
telnosti, filologicky sankcionovanou — a t -
mo s. Atomy si představovali buď jako trojroz-
měrná tělíska nosmírně nepatrné velikosti —
takovými již starý Demokritos vysvětloval
vesmír, tvrdě, že není nic mimo prázdný proster
a atomy, které se různí tvarem a rozměry; vše-
chno že vzniká jejich pohybem a srážením —
nebo lépo jako nekonečně nepatrné, bo-
dové středy silové.
Dnes již není atom onou krajnosti, za niž
nebylo lze jíti; na jeho místo vtlačil se jiný,
tisickrát menší než nejlehčí atom vodíkový, su-
verénní činitel v řadě fenomenů — clektron
atom prahmo ty.
Lze si připomenouti, jistě onen elektron sta-
rých, onen asěm egyptského původu, tu
podivuhodnou kovovou slitinu, stojící pod ochra-
nou samého Jova, z níž řečtí a římští alehy-
misté tajemnými manipulacemi znali vyrobiti
čisté zlato nebo stříbro a na niž se připinaly
theorie filosofických škol o prvotní hmotě, která
jest identická ve všech tělech, ale která dostáva
svou aktuální formu připojením základních kva-
lit, vyjádřených čtyřmi elementy.
Démokritos
Jov
19
article
Nu, moderní elektron jest ovšem něco n-
konečně jiného; jeho historie je mnohem mladší
a jeho jméno jiného původu, ale theorie o pra
hmetě dovedl rovněž probuditi. Nebude sna
nezajímavo říci něco o jeho podstatě a proje-
vech.
Jeho přítomnost byla uznamenán.. ponejprv
v roztocích solí, které dovedou věsti galvanick
proud, rozkládajíce se při tom — v elektroly
tech; Grottbuss předpokládal, že na elektrodách
v elektrolytu, kde proud vstupuje a vystupuje,
usazují se částečky hmoty, nabité positivní nebo
negativní elektřinou; Faraday nazval takovou
částečku hmoty, vedenou proudem na elektrodu.
ion; Maxwell pak dokázal určitou konstantn
hodnotu náboje pro jednotlivý jon a Stoney na-
zval to elementární kvantum elektrického náboje
na ion vázané olektronom. Jest žedy elek
Grottbuss
Faraday
Maxwell
20
article
tron částečka olektřiny, jejíž massa jest zlomkem
chemického atomu, elementární kvantum hmoty
plus elementární kvantum elektřiny; ion pak
jest jedno nebo vícenásobné elem. kvantum
které určitou silou může býti volně posunuto;
jádrem jeho jesť vždy kladný nebo záporný
elektron. Ten může míti svou vlastní hmotu
pak je to elektronion, nebo může na něj být
vázána hmota chemiekého atomu: v tom při-
padě jmenuje se atomion; jestliže je zatížen
masou neutrálních atomů a molekul, říká se mu
molion.
V elektrolytech děje se při procházení gal-
vanického proudu volný pohyb ionů v tom smy-
slu, že kladné či kationy se přitahují k zápor-
nému polu, kathodě, záporné aniony k anodě;
jsou podstatou, jak jest patrno, elektrického
proudění.
Jinak poněkud jest tomu v plynech: tady
překonávají jony mnohem menší odpor a mohou
tedy na volnější dráze nabýti značně větších
rychlostí; jest evidentní, že rychlost bude tím
větší, čím plyn bude více zředěn; následkem
jí pohybují se iony přímočaře, říkáme dle ana-
logic světla, že v paprscích.
Z kathody indukovaného proudu v trubici
z níž vzduch jest vyčerpán až ke hranicim
vakua, letí iony třetinou rychlosti světelné; jsou
to známé paprsky kathodové, „matiěre r-
diante“ Crookesova, složené ze záporných elek-
tronionů; silou, která je uvádí v pohyb, jes
rozdíl napětí na elektrodách. Víme, že dovedou
roztaviti platinu, která jim stojí v cestě, uvésti
v pohyb hroty, rozzářiti skleněnou stěnu, na
kterou dopadají, působiti na fotografickou desku.
Crookesův
21
article
Víme však také, že nárazem na pevné těleso
kovové zrcadlo na př., způeobují olektromagne-
tické impulsy či vlny nesmírně nepatrné délky
které se šíří rychlosti světla jakožto nevidítelné
záření do prostoru i skrze hmoty pevně, pronika-
jice je dle stupně jejich hustoty a víme, že to
bylo v prosinci r. 1895, kdy poprvé náhodou se
projovily experimentatorovi rozzářením rámee
z platinokyanidu barnatého, na nějž dopadly
Není třeba připomínati, že tím experimentatorem
byl W. C. Roentgen, studující v temné mísinosl
kathodové paprsky v Crookesově lampě, obklo-
pené krabicí z černého kartonu — historie X
paprsků jest jistě dosti otřelá.
W C
Roentgen
Crookesův
22
article
Čím větší byla rychlost narážejících katho
dových paprsků, a ta roste se stoupajícím na-
pětím elektrod a klesajícím tlakem plynu, tím
kratší jest dělka vyzářeného elektromagnetického
impulsu, vyzářené vlny světelné; v Roentgen.
lampách je tlak plynu nesmírně nízký a napětí
elektrod jde do tisíců Volt; jest pochopitelno.
že elektroniony z kathody Rlampy překotnou
rychlostí letící dopadnouce na anodu či anti-
kathodu, vyprovokují z ní záření vln ještě kral-
ších, nežli jsou nejkratší světelné vlny, vlny
světla ultraviolového, které již samo se vymyká
vnímání našich smyslů; proto ovšem ani Rpa-
prsky nevzbuzují z naší sítnice pocitu světla
Proto také dodnes nepodařilo se jich zlomiti.
odraziti, ohýbati a polarisovati; nemají s sebou
olektrického náboje jako paprsky kathodovéa
nelze jich ani magnelickým ani elektrickým po-
lem uchýliti. Ale mají jinou zajímavou schop-
nost: dopadem na pevná tělesa budí opět nové
záření, sekundární paprsky Gagnacovy a ty jsou
zcola analogní kathodovým; nejde totiž o nie
jiného, než o uvolnění olektronionů z těles pev-
ných při dopadu X paprsků, kterým se tím ná-
razem ovšem udělí i příslušná rychlost. Aka-
thodové paprsky dovedou opět buditi X pa-
prsky — podivuhodný cyklus změn, cyklus
transformací energie, které neubývá!
Volta
23
article
I těžší a pomalejší atomiony vyskytují se
ve společnosti jmenovaných dvou druhů paprsků
a to ve formě záření, které se v Rlampě šíři
otvorem v kathodě (kanálem) do prostoru zaní
a má odtud své nesalonní jméno paprsků kaná-
Ale není vždy třeba komplikovaných zaří-
zení, pramenů elektřiny, transformatorů, ohrom-
ných induktorií a vakuových lamp pro vznik
těchto paprsků překvapujících vlastností. Příroda
sama dovede je produkovati a zdánlivě bez kon-
ce, s neutuchající intensitou. Ten zázrak jest
realisován látkami radioaktivními a znám od
Beequerlova objevu záření uranového (1896)
který vedl manžely Curieovy v Paříži ku podrob-
nému zkoumání rud uranových, zejměna jáchy-
movského smolince. Srovnáváním aktivity mine-
ralií dospěla pí. Curie ke konklusi, že jde tu
o jakousi látku sui generis, o níž praví pan
Curie: „Nous sommes parvenus prouve, que
ce corps constitue un élément nouvoau
— tedy o nový prvek, radium.
Radium, jak známo, vysílá tři druhy iono-
vých paprsků: a-paprsky analogické kanálo-
vým, avšak asi 10krát rychlejší, 6-paprsky
analogické kathodovým a y analogní Roent-
genovým.
Curieův
Curie
Paříž
24
article
Nejenom však světlo, nýbrž i teplo vydává
radium; toplota 1 grumu radiumbromidu je stále
o 5° vyšší než teplota ololí; gram radia produ-
kuje za hodinu asi 100 gramkalorií, to znamená
tolik tepla, že by se jím ohřálo 100 gr. vody
o 1° nebo 1 gr. vody o 100 stupňů. — (Jest
dobře možno si mysliti, že obromné a miliony
let trvající vyzařování tepla sluncem má původ
v substancích radioaktivních — známé chemi-
cké procesy stačily by toliko asi na 5000 le )
Odkud a v čem je tato schopnost radin? Za
constituens hmoty akceptovali jsme elektrony;
poznali jsme, že atom není zjevem jedno-
duchým, jest spíše jakýmsi solárním systemem
en miniature, s centrem, kol něhož kroužo
ostatní částečky; vše je v pohybu, vylučujícím
jakoukoliv stabilitu.
Atomy radia jsou v tomto stálém neklidu;
diskretní jejich součástky, pravděpodobně posi-
livní a negativní elementární kvanta, mění své
vzájemné polohy a z tohoto pohybu resultuje
to, co chemie sotva se odvážila tušiti, že by
kdy viděla: transformace prvků.
Vidělať v prvku substanci neproměnnou,
nejjednodušší, nenašla nikde proměny prvků,
jejich atomy byly stejnocenné, měly svou char-
akteristickou váhu a čarové spektrum. Poněkud
jinak bylo, když duchaplný Mendělejev ukázal na
periodický system prvků, přirozenou řadu prvků.
danou atomovými vahami a periodické vracen
vlastností příbuzných prvků v jednotlivýcb sku-
pinách řady. Znamenají snad prvky různé modi-
fikace prahmoty? Jen kvantitativně různé? Bylo
by velmi na snadě souditi tak dle toho, jak b
sorbují jonové paprsky, totiž pouze dle svýel
mnohostných poměrů.
lových.
Mendělejev
gr
25
article
A dnes je jisto, žo radioaktivita nevyjadřuje
nic jiného, než rozpad a znovutvoření nebo pro-
měnu dílků chemických atomů; tato spontannt
proměna pak že bývá nejčastěji provázena spon-
tanním vysíláním elektrických paprsků (jako
u radia, thoria, polonia, aktinia), které jsou výra-
zem pro energii, uvolněnou rozpadem prvku.
A jsou známy produkty transformace radia: jed-
nou z fásí proměny jest emapace, povahy
plynné, též aktivní t. j. schopná, rozkládati plyny
v iony, emanace přechází v aktivní indukei,
která má charakter hmoty pevné, usazuje se
na jiných hmotácb a aktivuje je. Existují i fáse
inaktivní, podstatou jejich jsou částečky alfa-
paprsků, které ztratily svou rychlost, ukládají
na sobě záporné elektrony a stávají se dle svého
specifického náboje neutrálními částkami vodíku
nebo helia. To jest tedy sensační objev pře-
měny radia v helium.
26
article
Rozpad prvků radioaktivních děje se ve
smyslu od složitějšího k jednoduššímu a děje
se pravděpodobně s kolosálními změnami ener-
gie, kterými pochopitelně nemůže experimentator
dle libosti manipulovati.
Nobylo by však správno domnívati se, že
aktivita, t. j. vlastnost epontanní proměny, pro-
vázené spontanném vývojem energie, jest privi-
legiem určitých látek; i v atomech ostatních
prvků jest pohyb, jehož časová změna vede k in-
stabilitě a radsoaktivní proměně; že se nepro-
jevuje, toho důvodem je rozdil kvantitativní:
menší radioaktivní konstanta.
V tem smyslu tedy propracovala fysika po-
jetí hmoty; poznala její konstrukci do mezí ne-
konečně jemných, došla k elementárním kvan-
tům elektřiny a hmoty, elektronům a předpo-
kládá, že jejich nábojem, polohou a pohybem
jest určen stav étheru, tohoto moderního impon-
derabile, z jehož pohybu a stavu vysvětluje, ve
jménu snahy po jednotném pochopení, zjevy
magnetické, elektrické i světelné.
27
article
Nové poznatky nezůstaly ovšem výhradným
majetkem nečetného kruhu (heoretiků; i užito
discipliny se jich chopily, hledíce jich upotřebiti
k svému prospěchu. Jest to zejména medicina.
která k účelům diagnostiky a therapie užívá
fenomenů, plynoucích z povahy a vlastností
Především počítá s iony, které má lidské
tělo samo; jeho šťávy totiž jsou zředěnými roz-
toky solí, obsahují tedy volné iony. Ty je možno
uváděti v pohyb způsobením elektrického pólu
uvnitř těla; elektrotherapie, na tomto základě
zbudovaná, posunuje je volně proudem galvani-
ckým, rezvlňuje sinusoidálním a rozechvivá
proudem faradickým, výboji proudů vysokého
napěti a vysoké frekvence, způsobujíc tak zá-
važné změny ve výměně látek v organismu. Po-
tom dává působiti na tkaň lidského těla elek-
tronům a ionům mimo tělo produkovaným, tož
paprskům ionovým. Různé pohltitelnosti paprsků
roentgenových užívá k diagnostice, kde jde o to,
aby byly prozkoumány tkaně normálně nevidi-
telné a zakládá tak nové odvětví kliniekých
method vyšetřovacích: skiaskopii a skiagrafii.
Novou methodu léčebnou zavádí v radiotherapi
a pracuje tu zvláště paprsky světla ultraviolo-
vého (Finsen), X paprsky a radiovými. Vychází
od předpokladu, že jistě není lhostejný drobné
buňce živé hmoty, ať už je diferencována v mi-
kroba nebo součástku tkaně tělesné, nepřetržitý
dopad drobounkých etherových vlnek, příletu-
jících v paprseíeh a narážejících jako příboj
na břehy moře. Jsou tak nepatrné, že žádná ne-
padne mimo; rozrušují a ničí živou hmotu.
Finsen
28
article
Hubí bakterie a destruují pathologickou tkaň; léčí
proto infekční vyrážky kožní, léčí rakovinu a ně-
které nádory; nejvíce jim podléhají bílé buňky
krevní. Ale ovšem je jim lhostejne, zdali je vy-
sazena jejich působení tkaň pathologická nebo
normální — neušetří žádné a v tom je jejich
nebozpečenství.
Dovedou i způsobiti rakovinu v zdravém
materialu, jako chorobný zničí. Dnes není
ještě s naprostou jistotou vyzkoušena vhodná
a příslušná míra dosování. Tu je therapie na-
mnoze posud ve stadiu hledání; pracuje se té-
měř výhradně paprsky ultrafialovými a roent-
genovými.
Na III. Roentgenkongresu, který se konal
o velikonoční pondělí letošního roku v Berlině
za předsednictví dra. Albers-Schönberga z Ham-
burku, bylo roferováno o dosavadních zkušeno-
stech s X paprsky v lékařství. Krásné výsledky
jak po stránce diagnostické, zejména pokud se
týče poranění a chorob kostí a stavu vnitřních
orgánů — srdce, plic, žaludku, ledvin atd, tak
po stránce therapeutické povzbuzují k další usi-
lovné práci na poli radiologie, která ve všech
oborech mediciny nabývá nemalého významu.
Roentgenkongres
Albers
Schönberg
Berlín
Ham