1
masthead
Ročník XXXXVIIL.
4
masthead
V Praze, v neděli 16. srpna 1909.
Praha
5
masthead
doptcn sz něe mojhitee
9
article
Na rauní a odpol. Histy
předplácí ser
v Praze v admlnistraci
a měaín
zs divit leta . . . . 6 K —
s dvojí Zanálkes
za měsíe
na čtvt Lta . . . . 7 K son
ve úlislkách:
. 2 K 80
na měiste a
Poštou:
atort leia . . . . 9 K 6o
s drejí zirilkou
na.. . Ke
na pkit
Praha
10
title
Dnešní číslo pro Prahu Ie o 18 stranác .
Praha ie
11
article
Pražský zápas o české dítě.
Pražský zápas o české dítě.
Jedna z povinností, při které, ač nálež
k nejsvětějším, přece český novinář cíti cos
jako stopu studu: zápas o české dít
s českým otcem v Praze. Když
krvavá hanba části obyvatelstva našeho mě-
sta, dlouho tutlaná takřka tajná choroba jeho
národního života, česká návštěva
veřejných německých škol praž-
ských dostoupila neslýchané výše, bylo
to školního roku 1905-6, kdy číslice české
návštěvy na německých veřejných
školách pražských vykazovala 1034
českých vedle 1634 německých dětí, — ne-
zbývalo než učiniti před celým národem hlu-
boký řez do tohoto příšerného nádoru, až
do té chvíle léčeného jenom prostředky takřk
soukromými, agitací mimo veřejný tisk pra-
cující. Nezbývalo, než tento hromadný zločin,
páchaný na národě jeho částí, sídlicí právě
v Praze, jejíž národní poměry mají býti
colé české národní společnosti vzorem, vněst
na soud celého národa, na pranýř daleko
viditelný. Stalo se tak na tomto místě s ve-
škerou rozhodností, bez příkras, bez omluvy,
bez uvedení polehčujících okolností, tenkrát
mnohá ústa naplňujících a zamýšlený účinek
na českou veřejnost dostavil se.
Praha
12
article
Ohromující úžas vystřídán byl bolestným
ustrnutím lidu českého; národní žurnalistice
mimopražské byl tento zjev netušeným od-
halením a zvláště lapidární slova k jeho od-
souzení našel český tisk moravský, zápolicí
o české dítě v obou hlavních městech s pře-
silou německé radniční brutálnosti, vyhledá-
vající ze všech prostředků k plnění něme-
ckých škol českými dětmi nejpodlejší. Stati-
stikou, kterou jsme dne 12. července 1906
připojili k obvyklému provolání městské rady
proti mrhání českých dětí na německých
školách, byl ukázán především nejkrutější
moment tohoto degenerativního úkazu, totiž
stoupající tendence české návštěvý na
veřejných německých školách pražských,
zjevná zvláště od r. 1901, kdy na školách těch
bylo 908 č. dětí, 33.3, tedy právě třetina
Školní rok 1904.5 vykazoval na německých
školách pražských už 988 českých dětí,
36 303. načež rokem následujícím došlo
k maximu již uvedenému 1034 dětí če-
ských, čili 38.539 Toto poslední stoupnutí
bylo zvlášť zarážející, tento stupeň horečky
v otráveném těle přes příliš povázlivý.
13
article
Kdežto v letech dřívějších pohyb osudné
číslice znamenal vždy jenom o procento za
rok výše, progrese najednou se zdvojilaa
účinek tohoto úkazu byl tím mrazivější.
když se ukázalo, že zatím co českých dětí
na veřejných německých školách pražských
valem stoupá, německých dětí na školách
těchto — ubývá!! Pohyb tento ukazují
číslice návštěvy německých škol pražských,
byloť německých dětí na německých ško-
lách roku 1901 1938, roku 1904 1724,
r. 1905 1634, českých pak r. 1901 908,
r. 1904 988, r. 1905 1034!! Na prstech
bylo možno vypočítati, kdy za takových
číselných poměrů bylo možno očekávati
českou většinu návštěvy na ně-
meckých školách. V Prazell
Byl to moment, který nás oprávňoval
ku projevu zoufalství, jímž jsme se také
tenkráte netajili. Praha, česká Praha, máti
měst, stála před očíma české veřejnostieo
Praha
14
article
do výsledků školní politiky národní za nej
poslednější menšinou, zápasící nasazením
hrdel i statečků o zákonitý průměr dět
školou povinných, směla-li se Praha, nej-
imposantnější česká většina, s nějakou men-
šinou v tom ohledu vůbec srovnávati. Byla
ovšem srovnávána a z tohoto srovnání
vznikl také lék její hanby — stud.
Blahodárné jeho účinky dostavily se.
číslice 1034 českých dětí na německých
školách r. 1905.6 zůstala nepřekonatelným
maximem a vítaná reakce dostavila se již
příštím rokem. Po úsilné práci, »Národními
Listy« vedené v bezpočetných článcích v boji
proti německému tisku v Praze, proti Legle-
rům a Zabuschům v německé sekci zemské
školní rady, ochotné všemi možnými pro-
středky záštititi hanebně utrácení draho-
cenné české krve ve veřejných přelejvárnách,
po pronikavé agitaci od otce k otci, od
rodiny k rodině, podniknuté zvláště úsilím
Národní rady docíleno při zápisu 1906-7
klesnutí strašné číslice 1034 na 830 českých
dětí (něm. 1659) a zvýšeným přičiněním, na
němž účastenství braly všechny národní
strany, roku potomního stalo se, že se
k zápisu 1907-8 dostavilo do německých
škol již jenom 593 českých dětí (německých
1862). V procentech bylo tedy r. 19067
už 33.44 českých dětí a roku 1907-
24.119, ve dvou letech klesla návštěva
českých dětí na německých školách praž
ských ze 1034 na 593, hnedle o polovinu.
Počet německých stoupl na 1862, následkem
agitace, ženoucí německé děti ze soukromých
německých škol na veřejné, aby se tím
čelilo úbytku návštěvy vůbec a tím i mož
nému snížení tříd na některých školách ně
meckých.
Praha
15
article
Horká a tuhá práce neminula se tedy
úspěchem. Úspěchem? Zajisté, ale nutno
přiznati, že jenom polovičatý m. 593
českých dětí na německých školách praz-
ských jest přece jenom stále ještě hrůzná
suma, a Praha dávno ještě není očištěna
před národem z nářku tak žaluplného hříchu
na národní morálce, jakož nazváno bylov
obžalobě, zdvižené z končiny největšího ně-
meckého útisku »samovolným odřezanectvem«
oněch vrstev, kteréž beze všeho nutkání ne
odolatelného epou své děti do německých
Co lze proti takovému obvinění namít
nouti?! Pramálo. Že tito čeští rodiče, kteří
dávají své děti do německých škol v Praze
svou národnost nezapírají, to je slabá útěcha
Národnost má cenu jenom tenkráte, prová-
zena-li karakterem, hrdostí na původ a také
snahou dosíci v jazyce mateřském všeho do
sažitelného vzdělání. Německá škola jest nej
větší zabiják české národnosti. Podaří li se
germanisace českého dítěte dokonale, vzniká
z něho Němec, ubývá českému národu a roz-
množuje kmen přirozených, tedy nejškůdněj
ších nepřátel. Pro národ otcův byla by lepší
smrt takového nešťastníka než o renegáta
Nepodařilo-li se německé škole české dítě
naprosto zmrhati, odnese si z ní úbyť páteře
národní a stane se snad pro celý život chu-
ravícím členem své národnosti, nehledě ani
k ochrnutým schopnostem životního zápasu
Leč to jsou všechno věci známé, sto
kráte a bohužel tisíců tisíckráte dosvědčené
zkušeností ze života našich menšin a také ze
života nešťastných obětí německé školy v Praze
Také je nepíšeme pro své čtenáře, nebot
škol.
Němec
Praha
17
article
mezi těmi není rodičů tak bezmezně zasle-
pených a tak kleslých. Naši čtenáři jsou
bojovníci za českost Prahy, zápasníci ku po-
tření její ostudy, německé školy, naplněné
českými dětmi druhdy více než z třetiny, dnes
ještě ze čtvrtiny. Nadchází doba další práce
a bezprostředních příprav k ní. Dnes už ne-
bude tak krušná jako před dvěma, třemi lety,
dnes máme za sebou již čestný výsledek, ale
aby byla čest úplná, dlužno síly a horlivost
zdvojnásobiti. Letos, kdy Praha viděla a pro-
vedla velkolepou manifestaci českých
menšin pro českou školu, dosahuje
snad koruny díla a dokáže, že vymizí v Praze
už úplně ta nejtrudnější česká menšina, která
národ hyzdila, české děti na německých ško-
lách pražských a předměstských!
Praha
18
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Moskvy, 10. srpna. (Dopis „Moskev-
ských Vědomostí“ omaďarském ná-
sřlnietví i duchovněm úpadku.) Slo-
vák V-ský píše do „Moskevských Vědomostí“ za
jímavé a poučné dopisy z Uher. V posledním
uknzuje, jak maďarské násilnietví proti nema-
ďarským národnostem jde ruku v ruce s düchov.
nou jejich mizinou. Píše:
Výsledky útisku vždycky bývají osudné
i utiskovaní strádají a zdržují se v rozvoji, ale
i saní utlačovatelé duchovně upadají. Madař
panují, v rukou jejich je soustřoděna všeck
moc, řídí veřejné mínění, doeházejí opory i v Ra-
kousku, všechen milliardový státní rozpočet jest
jim k úsluhám, různé prameny důchodů, dosa-
hující půl milliardy, slouží k zabozpočení a roz-
voji jejich blalobytu, dostihli vrcholu svého dě-
jinného bytu. Naproti tomu Maďaři nemadar-
ským národnostem nedopřávají ani rozvoje, ba
ani podmínek života. Podrobení Maďarům Slo-
váci, Rununi a Srbové mohou se oetnouti na
tak ubohé, nízké úrovní, na jakou již sklesl
nešťastní uherští Rusové.
Maďar
St
Rununi
Srba
Rus
Moskva
Uhry
19
article
Avzak utiskovatelům záhuba utiskovaných
neprospívá. Sami Madaři přiznávají, že jdou na-
zad. Jejich jazyk, vypracovaný tak vynika jícím
spisovateli jako Arányi, Petrovič (Petöfi), upadá
přičiněním denního tisku, obsluhovaného skoro
vesn.ěs Židy, na stapeň prostého žargonu. Židov-
ský živel vnáší do žurnalistiky drzost, cynický
vtip, rozvrat, literaturnou rozjevenost. Knih Ma-
ďaři už bezmála nevydávají a to, co se tiskne
je po většině mizerná kompnlace a překlady z ně-
mecké literatury, nebo prostě planý, bezobsužný
plagiát. O maďarské vědě vyslovil se nadaný
vynikající stylista Karel Eötvěs, že v ní není
nejmenši stopy maďarského ducha, citu, směru
Přebohatá maďarská Akademie je pustá a ne-
živá jako Sahara. V maďarské lyrice klinká
Josef Kis, původně Šmul Klein, typický. Žid,
ale aspoň tak poctivý, že nezatajuje svéhvo n
rodního původu a otevřeně propaguje židovské
idey. Divadla docola ožidověla: autor Žid, herci
Židé, obecenstvo většinou židovské. Židé jsou
také příčinou nynějšího divokého šovinismua
maďarského útisku nemaďarských národnosti.
Z Černovoů, 12. srpna. (Korrupe
v bukovinském soudnictví.) Odhalení
korrupce v bukovinském soudnietví nabývá stálo
větších rozměrů. Vyšetřování vede dvorní rada
Czerwiňski z Tarnopolu. Výslech mnoha sou-
kromých osob, zvláště ředitelů všech úvěrních
ústavů, podal mu mnoho přitěžujícího mate-
rialu. Minulou sobotu vyslýchal soudního radu
K. J., jejž ihned složil s úřadu a dal odvésti
do vyšetřovací vazby. Dv. r. Czerwiňski má ob-
sáhlou plnou moc od ministra spravedlnosti. Pr
přehlížení rozsudků korrumpovaných sudi vy
chází na jevo, že mnobé byly bezprávně vyno
seny na škodu státní pokladny. Zjištěno několik
připadů, že soudcové osvobodili lichváře a pod
vodníky, kteří jsou v Bukovině a v Haličí vesměs
židovského původu.
Petrovič
Petöfi
Žid
Eötvěs
Josef Kiso
Klein
Czerwiňski
K J
Ma
Černovo
Tarnopol
Bukovina
Halič
20
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
a tnnl
Lži o Černé Hoke.
Hanební političil intrikáni vymýšlejí o Čern
Hoře, vlastně o knížeti Nikoloví pořád nové lži
jimiž srbský národ rozčilují a proti knižel
dráždí. Poslední lež jest, že kníže prodal R
kousko-Uhersku horu Lovčen nad Kotorem za
20 milionů. Lovčen bude kupiteli vydán při nej
bližší mezinárodní zápletce.
Hora Lovčen je Černohorcům posvátna, ale
posvátna je zvláště kníželí Nikolovi a jeho rodu
neboť pod ní leží ves Něguši, z níž pocházejl
a na temeni je kaple, kde je pohřben slavný
předek knížete Nikoly, vladyka Rade, básníi
»Horkého Věnce«, v
Lovčen by Rakousko-Uhersku za 20 mi
lionů stál, neboť kdyby jej drželo, znamenalo
by to nejen panství nad Černou Horou, nýbrž
opanování všeho strategického území, na klerém
se odehrávaly historické boje Černohorců
Turky. Prodej Lovčena byl by skutkem mrzkým
a nepoplratelnou zradou nejen na Černé Hoře,
nýbrž na všem srbském národě.
Ale na zprávě není, stinu pravdy. Snad
nikdo v Rakousko-U ersku nebyl ani tak poše-
tilý, aby s takovým nabídnutím před knížete
Nikolu předstoupil. Zpráva jest ovšem z Cetyně
dementována, ale politování je hodno, že vůbee
takový očividný nesmysl z Cetyně musí býti vy
vracen.
Srbům dlužno poraditi, aby všem podob
ným zprávám nevěřili. Jen tím jim udělají přítrž
a pojistí se proti souslavnému rozčilování nervů
Dokud jim budou dávati víru a známým intri
kánům sedati ochotně na lep, jakmile jej poliči
dolud lži nepřestanou. Tato politická zbraň je
pramizerná, ale chvalné není ani to, že jest
vůbec účinná, což není zásluhou její, nýbrž
lěch, na koho je namifena.
Libánky svobody v Turecku.
Černohorec
Nikola
Rade
Turek
Srba
Čern hoře
Lovčen nad Kotor
Lovčen
Rakousko
Uhersko
Černá Hora
Turecko
Libánka svoboda
R kouskýUhersko
21
article
Piše dr. Otakar R ůžička
Z Cařihradu, 4. srpna. (Pův. dopis „Nár
L.) Včera konaly se zde velké slavnosti na
památku zavražděných Arménů z r. 1896; prvn
oslava byla na hřhitově arménském v. Chichl.
a druhá na hřbitově v Baloukli; účastenství byl-
ohromné. Procesí se odebralo do arménskéh
kostela v Pancaldi, kde biskup sloužil mši.
S jakou láskou Turci hledí na novou kon
stituci a s ní spojenou svobodu všech národů
obývajících turecké země, bylo i při této příle
žitosti dobře pozorovati, neboť velitelé dělostře
leckých kasáren v Taximu a v Tachekichla do
provázeli armenské procesí s vojenskou hudbou
Na hřbitově promluvil kromě mnoho jiných
řečníků jistý Vahran Papazian, pensista divadl
Sary Bernhardtové v Paříži, ohnívou a tklivou
řeč, která každého účastníka rozechvěla; též za
hájena byla všeobecná sbírka, která by umožnil
postaviti na společném hrobě nádherný pomník
Při ohromném účastenství Arménů a ze
znáčné části i Turků procesí odbylo se v klidu
a za největšího pořádku.
Zdejší listy obšírně se rozepisují o vojen
ském hnutí v Drinopolu.
Po 6 dnů, od okamžiku prohlášení ústary
doktor
Armén
Turek
Vahran Papazian
Cařihrad
Pancaldi
Taxim
Paříž
Drinopol
národní L
Sara Bernhardt
22
article
V drobném prouejít
ranní číslo o sobě . . . za s
odpolední . . . . . . . za 2 h
Ve nllalkách na venkově
ranní čislo. . . . . . . . 10 h
odpolodní . . . . . . . . 4 a
Inserát
plati se hotově zapřel.
Předplacení a Insarty přijímá sd-
strace v Marinnské ulici č.s.
Tan nackárejí se těž rečakee
tiskárna a eapedise „Národnich Listi“
Eukopisy se nsvracsjl.
Marinnský ulice
č . s . Tana
Národnich List
23
article
i v Drinopolu panovalo velké nadšení a radost
Tu v neděli dne 2. srpna došly poplašné zprávy;
vojsko II. armádního sboru, pobouřeno nesvědo-
mitými agitátory a nepřáteli nové ústavy, vy-
tehlo z kasáren a táhlo s nasazenými bodáky
městem k nádraží, provolávajíc „Padišahim čok
jaša!“. Vše mělo přichuť revolty protiústavnía
nabývalo tím spíše zlověstného rázu, jelikož se
proslýchalo, že sultan byl zavražděn a že Mlado-
turci chtějí nyní zemi zaprodati Řekům.
Z nádraží, jež vojsko úplně obsadilo, de-
monstranti vypravili zvláštní vlak do Cařihradu,
aby se sami o pravdivosti všech zpráv přesvěd-
čiti mohli. — Celý den panovala v městě ohrom-
ná panika a každý již myslil, že konstituce je
zrušena a že nastal obrat k boršímu. I konven-
cionálný vlak byl v ten don vypraven z Drinopolu
o 6 hodin později, tak že teprve ve 2 hodiny
odpoledne do nádraží stambulského přijel.
Mlada
Řek
Drinopol
Cařihrad
24
article
Po 6. hodině večerní přijel vlak s důstoj-
níky a vojskem, jichž dle pověsti bylo na tři
sta, na stanici San-Stefano, asi hodinu od Caři-
hradu vzdálené, kdež již dlouhou dobu očeká-
ván byl velkým zástupem lidu. Ze San Stefana
odjelo vojsko připraveným parníkem společnosti
Chirkot-Ilatrie do Bešiktaše, kde asi kol
10. hod. večerní přistáli. Odtud táhli, vedeni
Abdoullahem pašou, k IIdizu; na nádvoří známé
mešity „Hamidie“, ve které se dosud konává
selamlik, byla pro všechny připravena večeře
po občerstvení vojsko zaujalo s hudbou v čele
pevné místo před zamým císařským palácem.
Sultan objevil se v okně a promluvil k hejt
manovi dělostřelecíva, jménem Kadri effendi
jenž k němu byl povolán, následovně
„Jsem velmi spokojen, že vás zde všechny
spatřuji; pozdravuji vás, děti, a přikazuji vám.
abyste mě pozdravy i soudruhům svého armád-
ního sboru vyřídili!“
V odpověď na toto prohlášení tlumočil Kadri
effendi sultanovi nejvřelejší dík; vojsko nyní
uspokojené vrátilo se na parník, odplulo do San
Stefano a připraveným vlakem zpět do Drino-
Tím byla demonstrace skončena. Vše ale
prozrazuje, jak málo se dosud věří v opravdo-
vost a sílu nové ústavy, jež se podobá spíše vo-
jenské diktatuře — neboť od vojska vše vy-
chází a vojsko si, dle dříve již oznámených při-
padů, ústavu vynutilo.
Sultan
Kadri
San
San Stefan
San Stefano
Drina
ChirkotIlatrie
Bešiktaš
25
article
V Praze, 15. srpna.
Praha
27
article
Svoboda okupovaným zemím
Darováním konstituce turecké říši sultán,
ač zajisté zvláště na to nemyslil, zašachoval poli
tiku. Rakousko-Uhorska v okupovaných zemích
i politiku „evropského koncertu“ v Makedonii.
Postavení Rakousko-Uherska v Bosně a Heree-
govině stalo se činem sultanovým přímo svízel-
ným. Rakousko-Uhersko ani ve snu se nenadálo.
že by sultán dal konstituci. Proto nemělo na
spěch s reformami v okupovaných zemích, proto
odmítalo tužby okupovaného obyvatelstva po
samosprávě a zemském sněmu, prote ještě před
několika dni „Vaterland“ mohl cynicky prohlá-
siti, že Rakousko-Uhersku v okupovaných ze
mích nezáleží na přání pravoslavných a moslemů
a že bude důsledně naproti nim podporovati vý-
boj nepatrné katolické menšiny.
Po návštěvě krále Eduarda v Išlu Rakou-
sko-Uhersko, jak o tom zprávy proskakují, roz-
myslilo se jinak, a do měsíce prý rozřeší otázku
konstituce pro Bosnu a Hercegovinu, třeba su-
verenem těchto zemí byl sultan. Až se v září
sejdou delegace, bude prý jim předložena ho
tová věe.
Rakousko-Uhersku bude úloba usnadněna
tím, že bude moci prostě v platnost uvésti, po
kud se týče Bosny a Hercegoviny, tureckou úsla-
Eduard
Rakousko
Makedonie
RakouskoUhersko
Boseň
Heree
Uhersko
Išlu RakaskoUhersko
Bosna a Hercegovina
28
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 15. srpna 1908.
Praha
29
article
(Sjezdový.) Němci letos oslavovali dvoj
jubileum: jubileum Revoluce jara národů z r 1848
která skončila neslavným prodáním německého lod
stva do starého železa a rozehnáním » kusého parla-
mentu« virtemberským vojskem — a jubileum
Bismarkovo. Jako Veliká Revoluce zrodila ve
Francii Napoleona, který železnou rukou uspo-
řádal svět vyšinutý z kolejí, tak Revoluce z r.
1848 zanechala v Německu dědicem svých
snah malého pruského junkera, nemluvného
reakcionářského, nenáviděného dvorem i parla-
mentem, korunním princem i všemi princeznami,
pastory i faráři, socialisty i liberály, žurnály
profesory, domovem i cizinou. A tento pruský
junker provedl skufečně »proti všem« dílo sjed-
nocení Německa, jak o něm profesoři frank-
furtští ani sníti se neodvážili, dal ústavu nové
Řiši, která osvědčila svou životnost i svou sílu
v nejtužších zápasech »kulturního boje«
»války až na nůž« proti sociální demokracii;
byv vyhnán z úřadu, stal se modlou těch, kteři
ho dříve nenáviděli, za živa již viděl na padesá
svých pomníků a síla císařského slova i veške-
rého lesku dvora nedovedla zastíniti slávu pou
stevníka Sachsenwaldského, která rostla čím dál
tím víc. Žurnály všech směrů, od sociálních
demokratů, kteří zamezili gratulaci říšského
sněmu železnému kancléři k 80. narozeninám
až k nejčernějším klerikálům, z jejichž řa
v době kulturního boje vystoupil útočník proti
tomuto nepřiteli, poklonily se 30. července.
v desáté výročí úmrtí Otty Bismarka, všechny
stejně velikému státníku — a stranníci všech
barev, od červené do černé, srovnávali slovem
i obrazem malé dědice s velikým paladinem
Říše. Sociální demokracie i klerikalismus poznali,
že velikost protivníka dodává i ceny vlastnímu
zápasu — a že není velikých dějů, když osudy
národa vedou malí lidě malými prostředky ..
Němec
Napoleon
Sachsenwaldský
Ott Bismark
Francie
Německo
nový Řiš
kulturní boj
30
article
Je v tom něco překvapujícího, jak se vě
šela přízeň Némecka na paty železnému kan-
cléři. Olto Bismark nebyl ani chtivý vlády ani
žádostivý popularity. Ba, nebyl ani řečníkem —
v tom smyslu, jak mu obecně rozumíme. Jeho
obří postava mluvila tenounkým hláskem žen-
ským, v řeči vázl, nemluvíval souvisle, vyhýbal
se citátům, cizím slovům, lesklým frasím. A pře
nikdo ze současné Evropy (ani Gambetta nikoli)
nepronesl tolik okřídlených slov, jako tente
neohebný kyrysník. »My Němci bojlme se boha
a jinak ničeho na světě« stalo se heslem Né
mectva; říši německou budovala slova »pánové.
pracujme rychle: vsaďme Německo do sedla,
jezdit pak už dovede«; Římu okázala železnou
pěst věta: »Do Canossy nepůjdeme« — o vý
razech, jako že třeba Německo budovati »krv
a železem«, že »moc jde před právem« atd
ani nemluvě. Je v tom opravdu něco úžasného
jak Bismarkova těžká, neobratná řeč vládla Ne-
mecku — a jak nejkrásnější slova frankfurl-
ských krasořečníků upadla v úplné zapomenuti
Čím to? Jak se stala ta nelogičnost?
Nelogičnost byla jen zdánlivá. I lu síla věe
byla mocnější nežli zbožná přání jednolliveů.
Gambetta
Němec
Bismarkův
Evropa
Německo
Řím
Canossa
31
article
Neboť nejkrásnější výroky jednotlivých řečníků
svatopavelské kathedrály okázaly se záhy jenom
zvučnou frásí, brázdnou bublinou, která se
leskla duhovými barvami, ale praskla při prvním
dotyku drsné skutečnosti. Když vyslanci frank-
furtského sněmu vyhrožovali Čechům v Praze
zakročením německého národa, byla to směšná
pósa, za kterou stáli jenom 104 členové
»rumpfparlamentu«: naproti tomu za Havličko
vou odpovědí »Šuselka nám píše« šly massý
pražského lidu — musili tedy na konec vy-
slanci »německého národa« odejiti s nepoříze-
nou. Když nabízeli němečtí vyslanci pruskému
králi císařskou korunu, byla to nabídka taková.
jako když papež v XVI. věku dělil svět mezi
soupeříci moci evropské — papírová slova a pa-
pírové dělení. Když však vyzýval Bismark ně-
mecké poslance, aby posadili Německo do sedla,
činil to po vílězné válce a maje v kapse smlouvy
s 22 státy německými již hotové. Parlamen
mohl dllo již jen pokazit — ale nikoli zniči
ani oddálit. Bismark byl muž činu, jeho slovo
oznamovalo čin bud již vykonaný anebo při pra-
vený: řečníci parlamentu však se oháněli lesk
lými slovy, jejichž provedení ponechávali ne
komu jinému — komu, nevěděli věru sami.
Čecho
Šuselka
Praha
Německo
32
article
V Bísmarkovi vtělila se slova, jež veliký
básník Němců, Goethe, položil na počátek
Fausta. Faust překládaje slova evangelia »Na
počátku bylo slovo« cítí jejich nelogičnost ;
píše najednou, prohlédaje jasně: »Byl na po-
čátku čin!« V Bismarkovi Němci měli muže,
něhož vskutku byl na počátku čin. A mnoho lesk-
lých frází francouzských musilo potom zmlknouti,
když promluvily činy. Němci v něm měli muže, ja
kého čekali již dlouho, o němž básník Revo
luce pěl: »Je muže třeba, vnuka Nibelungů
by čas, jenž jako bujný oř se splašil — žele-
znou pěstí ved' a stehnem kovovým...«
Na tohoto muže činu, jehož slova prolo rozlé-
hala se Evropou a přešla v majetek národa,
vzpomínali v těchto dnech Němei; naříkali, že
na odpovědných místech znějí zase prázdná
slova, hluchý zvuk jen a lesklá fráze. A ně-
meckými listy všemi šel jeden stesk po velikém.
silném muži, klerého před 10 lety pohřbili —
posledního z těch, kteří budovali Řiši a dal
Říší Císaře ..
Němec
Goethe
Faust
Nibelung
Císař
Evropa
33
article
U nás máme nyní radostnou dobu sjezdů
kongresů, jednání velikých organisac a budování
nových, silnějších jednot. Neboť kde není sil-
ných jedinců, musí množství dáti onu sílu, ktere
potřebuje národ, aby žil. Je potřebí silného pa-
novníka, aby vyvážil moc nynějších četných
parlamentů — a silného státníka, aby odolal
mohutným organisacím nynějších velikých stran.
Vůdcové těchto organisac mají potom moc, jaké
by sami, svou individualitou, nikdy nedobylia
jejich slovo má potom váhu, která žádá pečlivé
připravy a opatrného rozmyslu. Hrozi-li anebo
slibují-li tito mužové věci, jichž jejich organi-
sované massy buď nemohou aneb nedovedou
splniti, stlačují sami váhu a význam každé akce
následojící — naproti tomu každé slovo, za
nímž následuje čin, zmocňuje a sesiluje mo
vůdce i strany vedené.
Na sjezdech a kongresech padne ovšem
inter pocula mnohé slovo, jehož nesmíme klási,
na zlaté vážky. Ale nesmime také zapominati
34
article
že jsou myšlenky a ideje, které jsou vrozeny
vštípeny nám všem, které činí část našeho já.
naší nejvnitřnější bylosti. I dlouho uspávaně
potlačované takové myšlenky žijí a slavi na ko
nee vzkřišení, které ani nejlčžší náhrobky
nejvyšší mohyly nedovedou překazit.
Jedna taková myšlenka našimi sjezdy
slety slaví skulečné vzkřišení. Je to myšlenka
slovanská. Myšlenka, že nestojíme proti osmde
sáti millionům Němců sami, ale jako silný
předvoj stopadesátimilionového Slovanstva. Na
bojištích mandžurských a v řežích makedon-
ských zdálo se, že je pohřbena i tato veliká
dea, která svítila básníkům a učencům našeho
obrození, která dávala jim sílu v boji i víru v
vílězství. Ale vstala zase z hrobu, kam ji tak
rychle kladli — a nyní slaví skutečné vzkří-
Slyšeli jsme a slyšíme mnoho krásných
slov. Doufejme, že půjde za nimi v zápětí čin.
Němec
35
article
Za heslem slovanských her Národního divadla
následovalo jen smutné rozčarování — věřme,
že je to zklamání poslední. Svaz slovanského
učitelstva zajisté se přičiní, aby myšlenka slo-
vanská pronikla celou inteligenci a aby se zje
vila také v konkretních zřízeních — na vyso
kých školách a akademiích slovanských. Dosud
university, techniky, akademie slovanské jdou
sice vedle sebe, ale nikoli spolu; organisace
knibkupecké, spolky vědecké, sdružení umělců
vědí o sobě málo a ještě méně spolu jednají.
Tu všude je místo činu — krásných slov čas
přijde potom.
Naši oteové a dědové, kteří vlastníma očima
viděli ono zázračné divadlo, jak národ náš vstal
z hrobu, do něhož vlastní chyby a cizí násili
jej sklátily, tito první nositelé slovanské
myšlenky měli iluse a sny, jež se nevyplnily
tak, jak si myslívali. »Co z nás Slávů bude za
sto rokůl« nadšeně horoval Kollár — podivil
by se asi, kdyby byl svědkem nynějšího stavu
Slovanstva. Ještě před třiceti lety boroval Čech
o bílém orlu Slovanstva — Zeyer na to odpo-
věděl známým slovem západnickým o obru na
hliněných nohách. Dnes básníkům našim scházi
víra Kollárova a naděje Čechova. Zhiřešili jsme
Kollár
Zeyer
Kollárův
Čechův
Čechy
národní divadlo
36
article
šení.
všichni — my, Poláci, Rusové . . . — zpro-
nevěřili jsme se velikému odkazu svých předků
— ale všichni jsme také poznali, že přeřízli
jsme kořen svého života, přesekávali větev, na
které sedíme Neboť máme-li právo na existenei
v souboru oněch velikých celků, v jaké se lid-
stvo civilisované druži, máme právo jen jako
Slované — neboť jenom mluvě velikých čísel
rozumi nynější posmerikanisovaný svět Chceme-li
v době skepse a rozvratu hledati zdroje svěží,
neopotřebované sily — můžeme je hledati jen
na východě a na jihu, u svých bratří slovan-
ských. Hledáme-li spojenců v boji s odvékým
nepřitelem — kdož jiný může jimi býti, nežli
ti, kleří rovněž s nim bojují jako my?
Polák
Rus
Slovan
37
article
Byly chvíle — a můžeme říci celá léta
poslední doby — kdy jsme zapomínali na svou
minulost i na své poslání. Byly doby, kdy do-
konce my sami jsme vytvářeli nový národ —
jakýsi prapodivný národ rakouský a spokojovali
jsme se koutečkem trpěné národnosti. Ano, kle-
sali jsme s historiekého národa na rakouskou
národnost a dovolili jsme dokonce, aby nás ve
volebních řádech ohraničili jako Indiány do re-
servací, kolkolem uzavřených. Zříkali jsme se
všech atributů národa — abychom vyměnili za
ně místo v předslní mocných a v čeledniku
vládnoucích. Bylo to poblouzení, podobné tomu,
do něhož upadali Rusové za dob invase něme-
cké, Poláci za doby francouzské manie —
byli jsme za to dosti pokutováni.
Dnes vlny našeho osudu jdou zace vzhůru.
Napoleon řikával, že Rakousko bývá pozadu
o myšlenku a o armádní sbor. Není naší povin-
ností, abychom této znovuvzkříšené myšlenky
slovanské se zříkali z pouhého rakouského
patriotismu. Myšlenka slovanská je zajisté silnější
nežli srmádní sbor. Pouhé uvědomění této my-
šlenky dá Rakousko v moc Slovanům: ale tím
hůře nám, kdyby za krásnými slovy nenásledo-
valy činy.
Neboť, Goelhe měl pravdu — byl na pe-
K. M..
čátku čin.
Indián
Rus
Polák
Napoleon
Goelh
Rakousko
Slovan