ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5b1b29c0-75a6-11dc-b046-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 37 celkem · entity: place 55, org 11, person 55, work 1
1 masthead
Ročník XXXXVIIL.
2 masthead
sltistan
3 masthead
etto otsl on
4 masthead
V Praze, v neděli 16. srpna 1909.
Praha
5 masthead
doptcn sz něe mojhitee
6 masthead
nne
7 masthead
near o
8 masthead
Číslo 225.
9 article
Na rauní a odpol. Histy předplácí ser v Praze v admlnistraci a měaín zs divit leta . . . . 6 K — s dvojí Zanálkes za měsíe na čtvt Lta . . . . 7 K son ve úlislkách: . 2 K 80 na měiste a Poštou: atort leia . . . . 9 K 6o s drejí zirilkou na.. . Ke na pkit
Praha
10 title
Dnešní číslo pro Prahu Ie o 18 stranác .
Praha ie
11 article Pražský zápas o české dítě.
Pražský zápas o české dítě. Jedna z povinností, při které, ač nálež k nejsvětějším, přece český novinář cíti cos jako stopu studu: zápas o české dít s českým otcem v Praze. Když krvavá hanba části obyvatelstva našeho mě- sta, dlouho tutlaná takřka tajná choroba jeho národního života, česká návštěva veřejných německých škol praž- ských dostoupila neslýchané výše, bylo to školního roku 1905-6, kdy číslice české návštěvy na německých veřejných školách pražských vykazovala 1034 českých vedle 1634 německých dětí, — ne- zbývalo než učiniti před celým národem hlu- boký řez do tohoto příšerného nádoru, až do té chvíle léčeného jenom prostředky takřk soukromými, agitací mimo veřejný tisk pra- cující. Nezbývalo, než tento hromadný zločin, páchaný na národě jeho částí, sídlicí právě v Praze, jejíž národní poměry mají býti colé české národní společnosti vzorem, vněst na soud celého národa, na pranýř daleko viditelný. Stalo se tak na tomto místě s ve- škerou rozhodností, bez příkras, bez omluvy, bez uvedení polehčujících okolností, tenkrát mnohá ústa naplňujících a zamýšlený účinek na českou veřejnost dostavil se.
Praha
12 article
Ohromující úžas vystřídán byl bolestným ustrnutím lidu českého; národní žurnalistice mimopražské byl tento zjev netušeným od- halením a zvláště lapidární slova k jeho od- souzení našel český tisk moravský, zápolicí o české dítě v obou hlavních městech s pře- silou německé radniční brutálnosti, vyhledá- vající ze všech prostředků k plnění něme- ckých škol českými dětmi nejpodlejší. Stati- stikou, kterou jsme dne 12. července 1906 připojili k obvyklému provolání městské rady proti mrhání českých dětí na německých školách, byl ukázán především nejkrutější moment tohoto degenerativního úkazu, totiž stoupající tendence české návštěvý na veřejných německých školách pražských, zjevná zvláště od r. 1901, kdy na školách těch bylo 908 č. dětí, 33.3, tedy právě třetina Školní rok 1904.5 vykazoval na německých školách pražských už 988 českých dětí, 36 303. načež rokem následujícím došlo k maximu již uvedenému 1034 dětí če- ských, čili 38.539 Toto poslední stoupnutí bylo zvlášť zarážející, tento stupeň horečky v otráveném těle přes příliš povázlivý.
13 article
Kdežto v letech dřívějších pohyb osudné číslice znamenal vždy jenom o procento za rok výše, progrese najednou se zdvojilaa účinek tohoto úkazu byl tím mrazivější. když se ukázalo, že zatím co českých dětí na veřejných německých školách pražských valem stoupá, německých dětí na školách těchto — ubývá!! Pohyb tento ukazují číslice návštěvy německých škol pražských, byloť německých dětí na německých ško- lách roku 1901 1938, roku 1904 1724, r. 1905 1634, českých pak r. 1901 908, r. 1904 988, r. 1905 1034!! Na prstech bylo možno vypočítati, kdy za takových číselných poměrů bylo možno očekávati českou většinu návštěvy na ně- meckých školách. V Prazell Byl to moment, který nás oprávňoval ku projevu zoufalství, jímž jsme se také tenkráte netajili. Praha, česká Praha, máti měst, stála před očíma české veřejnostieo
Praha
14 article
do výsledků školní politiky národní za nej poslednější menšinou, zápasící nasazením hrdel i statečků o zákonitý průměr dět školou povinných, směla-li se Praha, nej- imposantnější česká většina, s nějakou men- šinou v tom ohledu vůbec srovnávati. Byla ovšem srovnávána a z tohoto srovnání vznikl také lék její hanby — stud. Blahodárné jeho účinky dostavily se. číslice 1034 českých dětí na německých školách r. 1905.6 zůstala nepřekonatelným maximem a vítaná reakce dostavila se již příštím rokem. Po úsilné práci, »Národními Listy« vedené v bezpočetných článcích v boji proti německému tisku v Praze, proti Legle- rům a Zabuschům v německé sekci zemské školní rady, ochotné všemi možnými pro- středky záštititi hanebně utrácení draho- cenné české krve ve veřejných přelejvárnách, po pronikavé agitaci od otce k otci, od rodiny k rodině, podniknuté zvláště úsilím Národní rady docíleno při zápisu 1906-7 klesnutí strašné číslice 1034 na 830 českých dětí (něm. 1659) a zvýšeným přičiněním, na němž účastenství braly všechny národní strany, roku potomního stalo se, že se k zápisu 1907-8 dostavilo do německých škol již jenom 593 českých dětí (německých 1862). V procentech bylo tedy r. 19067 už 33.44 českých dětí a roku 1907- 24.119, ve dvou letech klesla návštěva českých dětí na německých školách praž ských ze 1034 na 593, hnedle o polovinu. Počet německých stoupl na 1862, následkem agitace, ženoucí německé děti ze soukromých německých škol na veřejné, aby se tím čelilo úbytku návštěvy vůbec a tím i mož nému snížení tříd na některých školách ně meckých.
Praha
15 article
Horká a tuhá práce neminula se tedy úspěchem. Úspěchem? Zajisté, ale nutno přiznati, že jenom polovičatý m. 593 českých dětí na německých školách praz- ských jest přece jenom stále ještě hrůzná suma, a Praha dávno ještě není očištěna před národem z nářku tak žaluplného hříchu na národní morálce, jakož nazváno bylov obžalobě, zdvižené z končiny největšího ně- meckého útisku »samovolným odřezanectvem« oněch vrstev, kteréž beze všeho nutkání ne odolatelného epou své děti do německých Co lze proti takovému obvinění namít nouti?! Pramálo. Že tito čeští rodiče, kteří dávají své děti do německých škol v Praze svou národnost nezapírají, to je slabá útěcha Národnost má cenu jenom tenkráte, prová- zena-li karakterem, hrdostí na původ a také snahou dosíci v jazyce mateřském všeho do sažitelného vzdělání. Německá škola jest nej větší zabiják české národnosti. Podaří li se germanisace českého dítěte dokonale, vzniká z něho Němec, ubývá českému národu a roz- množuje kmen přirozených, tedy nejškůdněj ších nepřátel. Pro národ otcův byla by lepší smrt takového nešťastníka než o renegáta Nepodařilo-li se německé škole české dítě naprosto zmrhati, odnese si z ní úbyť páteře národní a stane se snad pro celý život chu- ravícím členem své národnosti, nehledě ani k ochrnutým schopnostem životního zápasu Leč to jsou všechno věci známé, sto kráte a bohužel tisíců tisíckráte dosvědčené zkušeností ze života našich menšin a také ze života nešťastných obětí německé školy v Praze Také je nepíšeme pro své čtenáře, nebot škol.
Němec Praha
17 article
mezi těmi není rodičů tak bezmezně zasle- pených a tak kleslých. Naši čtenáři jsou bojovníci za českost Prahy, zápasníci ku po- tření její ostudy, německé školy, naplněné českými dětmi druhdy více než z třetiny, dnes ještě ze čtvrtiny. Nadchází doba další práce a bezprostředních příprav k ní. Dnes už ne- bude tak krušná jako před dvěma, třemi lety, dnes máme za sebou již čestný výsledek, ale aby byla čest úplná, dlužno síly a horlivost zdvojnásobiti. Letos, kdy Praha viděla a pro- vedla velkolepou manifestaci českých menšin pro českou školu, dosahuje snad koruny díla a dokáže, že vymizí v Praze už úplně ta nejtrudnější česká menšina, která národ hyzdila, české děti na německých ško- lách pražských a předměstských!
Praha
18 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Moskvy, 10. srpna. (Dopis „Moskev- ských Vědomostí“ omaďarském ná- sřlnietví i duchovněm úpadku.) Slo- vák V-ský píše do „Moskevských Vědomostí“ za jímavé a poučné dopisy z Uher. V posledním uknzuje, jak maďarské násilnietví proti nema- ďarským národnostem jde ruku v ruce s düchov. nou jejich mizinou. Píše: Výsledky útisku vždycky bývají osudné i utiskovaní strádají a zdržují se v rozvoji, ale i saní utlačovatelé duchovně upadají. Madař panují, v rukou jejich je soustřoděna všeck moc, řídí veřejné mínění, doeházejí opory i v Ra- kousku, všechen milliardový státní rozpočet jest jim k úsluhám, různé prameny důchodů, dosa- hující půl milliardy, slouží k zabozpočení a roz- voji jejich blalobytu, dostihli vrcholu svého dě- jinného bytu. Naproti tomu Maďaři nemadar- ským národnostem nedopřávají ani rozvoje, ba ani podmínek života. Podrobení Maďarům Slo- váci, Rununi a Srbové mohou se oetnouti na tak ubohé, nízké úrovní, na jakou již sklesl nešťastní uherští Rusové.
Maďar St Rununi Srba Rus Moskva Uhry
19 article
Avzak utiskovatelům záhuba utiskovaných neprospívá. Sami Madaři přiznávají, že jdou na- zad. Jejich jazyk, vypracovaný tak vynika jícím spisovateli jako Arányi, Petrovič (Petöfi), upadá přičiněním denního tisku, obsluhovaného skoro vesn.ěs Židy, na stapeň prostého žargonu. Židov- ský živel vnáší do žurnalistiky drzost, cynický vtip, rozvrat, literaturnou rozjevenost. Knih Ma- ďaři už bezmála nevydávají a to, co se tiskne je po většině mizerná kompnlace a překlady z ně- mecké literatury, nebo prostě planý, bezobsužný plagiát. O maďarské vědě vyslovil se nadaný vynikající stylista Karel Eötvěs, že v ní není nejmenši stopy maďarského ducha, citu, směru Přebohatá maďarská Akademie je pustá a ne- živá jako Sahara. V maďarské lyrice klinká Josef Kis, původně Šmul Klein, typický. Žid, ale aspoň tak poctivý, že nezatajuje svéhvo n rodního původu a otevřeně propaguje židovské idey. Divadla docola ožidověla: autor Žid, herci Židé, obecenstvo většinou židovské. Židé jsou také příčinou nynějšího divokého šovinismua maďarského útisku nemaďarských národnosti. Z Černovoů, 12. srpna. (Korrupe v bukovinském soudnictví.) Odhalení korrupce v bukovinském soudnietví nabývá stálo větších rozměrů. Vyšetřování vede dvorní rada Czerwiňski z Tarnopolu. Výslech mnoha sou- kromých osob, zvláště ředitelů všech úvěrních ústavů, podal mu mnoho přitěžujícího mate- rialu. Minulou sobotu vyslýchal soudního radu K. J., jejž ihned složil s úřadu a dal odvésti do vyšetřovací vazby. Dv. r. Czerwiňski má ob- sáhlou plnou moc od ministra spravedlnosti. Pr přehlížení rozsudků korrumpovaných sudi vy chází na jevo, že mnobé byly bezprávně vyno seny na škodu státní pokladny. Zjištěno několik připadů, že soudcové osvobodili lichváře a pod vodníky, kteří jsou v Bukovině a v Haličí vesměs židovského původu.
Petrovič Petöfi Žid Eötvěs Josef Kiso Klein Czerwiňski K J Ma Černovo Tarnopol Bukovina Halič
20 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. a tnnl Lži o Černé Hoke. Hanební političil intrikáni vymýšlejí o Čern Hoře, vlastně o knížeti Nikoloví pořád nové lži jimiž srbský národ rozčilují a proti knižel dráždí. Poslední lež jest, že kníže prodal R kousko-Uhersku horu Lovčen nad Kotorem za 20 milionů. Lovčen bude kupiteli vydán při nej bližší mezinárodní zápletce. Hora Lovčen je Černohorcům posvátna, ale posvátna je zvláště kníželí Nikolovi a jeho rodu neboť pod ní leží ves Něguši, z níž pocházejl a na temeni je kaple, kde je pohřben slavný předek knížete Nikoly, vladyka Rade, básníi »Horkého Věnce«, v Lovčen by Rakousko-Uhersku za 20 mi lionů stál, neboť kdyby jej drželo, znamenalo by to nejen panství nad Černou Horou, nýbrž opanování všeho strategického území, na klerém se odehrávaly historické boje Černohorců Turky. Prodej Lovčena byl by skutkem mrzkým a nepoplratelnou zradou nejen na Černé Hoře, nýbrž na všem srbském národě. Ale na zprávě není, stinu pravdy. Snad nikdo v Rakousko-U ersku nebyl ani tak poše- tilý, aby s takovým nabídnutím před knížete Nikolu předstoupil. Zpráva jest ovšem z Cetyně dementována, ale politování je hodno, že vůbee takový očividný nesmysl z Cetyně musí býti vy vracen. Srbům dlužno poraditi, aby všem podob ným zprávám nevěřili. Jen tím jim udělají přítrž a pojistí se proti souslavnému rozčilování nervů Dokud jim budou dávati víru a známým intri kánům sedati ochotně na lep, jakmile jej poliči dolud lži nepřestanou. Tato politická zbraň je pramizerná, ale chvalné není ani to, že jest vůbec účinná, což není zásluhou její, nýbrž lěch, na koho je namifena. Libánky svobody v Turecku.
Černohorec Nikola Rade Turek Srba Čern hoře Lovčen nad Kotor Lovčen Rakousko Uhersko Černá Hora Turecko Libánka svoboda R kouskýUhersko
21 article
Piše dr. Otakar R ůžička Z Cařihradu, 4. srpna. (Pův. dopis „Nár L.) Včera konaly se zde velké slavnosti na památku zavražděných Arménů z r. 1896; prvn oslava byla na hřhitově arménském v. Chichl. a druhá na hřbitově v Baloukli; účastenství byl- ohromné. Procesí se odebralo do arménskéh kostela v Pancaldi, kde biskup sloužil mši. S jakou láskou Turci hledí na novou kon stituci a s ní spojenou svobodu všech národů obývajících turecké země, bylo i při této příle žitosti dobře pozorovati, neboť velitelé dělostře leckých kasáren v Taximu a v Tachekichla do provázeli armenské procesí s vojenskou hudbou Na hřbitově promluvil kromě mnoho jiných řečníků jistý Vahran Papazian, pensista divadl Sary Bernhardtové v Paříži, ohnívou a tklivou řeč, která každého účastníka rozechvěla; též za hájena byla všeobecná sbírka, která by umožnil postaviti na společném hrobě nádherný pomník Při ohromném účastenství Arménů a ze znáčné části i Turků procesí odbylo se v klidu a za největšího pořádku. Zdejší listy obšírně se rozepisují o vojen ském hnutí v Drinopolu. Po 6 dnů, od okamžiku prohlášení ústary
doktor Armén Turek Vahran Papazian Cařihrad Pancaldi Taxim Paříž Drinopol národní L Sara Bernhardt
22 article
V drobném prouejít ranní číslo o sobě . . . za s odpolední . . . . . . . za 2 h Ve nllalkách na venkově ranní čislo. . . . . . . . 10 h odpolodní . . . . . . . . 4 a Inserát plati se hotově zapřel. Předplacení a Insarty přijímá sd- strace v Marinnské ulici č.s. Tan nackárejí se těž rečakee tiskárna a eapedise „Národnich Listi“ Eukopisy se nsvracsjl.
Marinnský ulice č . s . Tana Národnich List
23 article
i v Drinopolu panovalo velké nadšení a radost Tu v neděli dne 2. srpna došly poplašné zprávy; vojsko II. armádního sboru, pobouřeno nesvědo- mitými agitátory a nepřáteli nové ústavy, vy- tehlo z kasáren a táhlo s nasazenými bodáky městem k nádraží, provolávajíc „Padišahim čok jaša!“. Vše mělo přichuť revolty protiústavnía nabývalo tím spíše zlověstného rázu, jelikož se proslýchalo, že sultan byl zavražděn a že Mlado- turci chtějí nyní zemi zaprodati Řekům. Z nádraží, jež vojsko úplně obsadilo, de- monstranti vypravili zvláštní vlak do Cařihradu, aby se sami o pravdivosti všech zpráv přesvěd- čiti mohli. — Celý den panovala v městě ohrom- ná panika a každý již myslil, že konstituce je zrušena a že nastal obrat k boršímu. I konven- cionálný vlak byl v ten don vypraven z Drinopolu o 6 hodin později, tak že teprve ve 2 hodiny odpoledne do nádraží stambulského přijel.
Mlada Řek Drinopol Cařihrad
24 article
Po 6. hodině večerní přijel vlak s důstoj- níky a vojskem, jichž dle pověsti bylo na tři sta, na stanici San-Stefano, asi hodinu od Caři- hradu vzdálené, kdež již dlouhou dobu očeká- ván byl velkým zástupem lidu. Ze San Stefana odjelo vojsko připraveným parníkem společnosti Chirkot-Ilatrie do Bešiktaše, kde asi kol 10. hod. večerní přistáli. Odtud táhli, vedeni Abdoullahem pašou, k IIdizu; na nádvoří známé mešity „Hamidie“, ve které se dosud konává selamlik, byla pro všechny připravena večeře po občerstvení vojsko zaujalo s hudbou v čele pevné místo před zamým císařským palácem. Sultan objevil se v okně a promluvil k hejt manovi dělostřelecíva, jménem Kadri effendi jenž k němu byl povolán, následovně „Jsem velmi spokojen, že vás zde všechny spatřuji; pozdravuji vás, děti, a přikazuji vám. abyste mě pozdravy i soudruhům svého armád- ního sboru vyřídili!“ V odpověď na toto prohlášení tlumočil Kadri effendi sultanovi nejvřelejší dík; vojsko nyní uspokojené vrátilo se na parník, odplulo do San Stefano a připraveným vlakem zpět do Drino- Tím byla demonstrace skončena. Vše ale prozrazuje, jak málo se dosud věří v opravdo- vost a sílu nové ústavy, jež se podobá spíše vo- jenské diktatuře — neboť od vojska vše vy- chází a vojsko si, dle dříve již oznámených při- padů, ústavu vynutilo.
Sultan Kadri San San Stefan San Stefano Drina ChirkotIlatrie Bešiktaš
25 article
V Praze, 15. srpna.
Praha
27 article
Svoboda okupovaným zemím Darováním konstituce turecké říši sultán, ač zajisté zvláště na to nemyslil, zašachoval poli tiku. Rakousko-Uhorska v okupovaných zemích i politiku „evropského koncertu“ v Makedonii. Postavení Rakousko-Uherska v Bosně a Heree- govině stalo se činem sultanovým přímo svízel- ným. Rakousko-Uhersko ani ve snu se nenadálo. že by sultán dal konstituci. Proto nemělo na spěch s reformami v okupovaných zemích, proto odmítalo tužby okupovaného obyvatelstva po samosprávě a zemském sněmu, prote ještě před několika dni „Vaterland“ mohl cynicky prohlá- siti, že Rakousko-Uhersku v okupovaných ze mích nezáleží na přání pravoslavných a moslemů a že bude důsledně naproti nim podporovati vý- boj nepatrné katolické menšiny. Po návštěvě krále Eduarda v Išlu Rakou- sko-Uhersko, jak o tom zprávy proskakují, roz- myslilo se jinak, a do měsíce prý rozřeší otázku konstituce pro Bosnu a Hercegovinu, třeba su- verenem těchto zemí byl sultan. Až se v září sejdou delegace, bude prý jim předložena ho tová věe. Rakousko-Uhersku bude úloba usnadněna tím, že bude moci prostě v platnost uvésti, po kud se týče Bosny a Hercegoviny, tureckou úsla-
Eduard Rakousko Makedonie RakouskoUhersko Boseň Heree Uhersko Išlu RakaskoUhersko Bosna a Hercegovina
28 article FEUILLETON
FEUILLETON V Praze, 15. srpna 1908.
Praha
29 article
(Sjezdový.) Němci letos oslavovali dvoj jubileum: jubileum Revoluce jara národů z r 1848 která skončila neslavným prodáním německého lod stva do starého železa a rozehnáním » kusého parla- mentu« virtemberským vojskem — a jubileum Bismarkovo. Jako Veliká Revoluce zrodila ve Francii Napoleona, který železnou rukou uspo- řádal svět vyšinutý z kolejí, tak Revoluce z r. 1848 zanechala v Německu dědicem svých snah malého pruského junkera, nemluvného reakcionářského, nenáviděného dvorem i parla- mentem, korunním princem i všemi princeznami, pastory i faráři, socialisty i liberály, žurnály profesory, domovem i cizinou. A tento pruský junker provedl skufečně »proti všem« dílo sjed- nocení Německa, jak o něm profesoři frank- furtští ani sníti se neodvážili, dal ústavu nové Řiši, která osvědčila svou životnost i svou sílu v nejtužších zápasech »kulturního boje« »války až na nůž« proti sociální demokracii; byv vyhnán z úřadu, stal se modlou těch, kteři ho dříve nenáviděli, za živa již viděl na padesá svých pomníků a síla císařského slova i veške- rého lesku dvora nedovedla zastíniti slávu pou stevníka Sachsenwaldského, která rostla čím dál tím víc. Žurnály všech směrů, od sociálních demokratů, kteří zamezili gratulaci říšského sněmu železnému kancléři k 80. narozeninám až k nejčernějším klerikálům, z jejichž řa v době kulturního boje vystoupil útočník proti tomuto nepřiteli, poklonily se 30. července. v desáté výročí úmrtí Otty Bismarka, všechny stejně velikému státníku — a stranníci všech barev, od červené do černé, srovnávali slovem i obrazem malé dědice s velikým paladinem Říše. Sociální demokracie i klerikalismus poznali, že velikost protivníka dodává i ceny vlastnímu zápasu — a že není velikých dějů, když osudy národa vedou malí lidě malými prostředky ..
Němec Napoleon Sachsenwaldský Ott Bismark Francie Německo nový Řiš kulturní boj
30 article
Je v tom něco překvapujícího, jak se vě šela přízeň Némecka na paty železnému kan- cléři. Olto Bismark nebyl ani chtivý vlády ani žádostivý popularity. Ba, nebyl ani řečníkem — v tom smyslu, jak mu obecně rozumíme. Jeho obří postava mluvila tenounkým hláskem žen- ským, v řeči vázl, nemluvíval souvisle, vyhýbal se citátům, cizím slovům, lesklým frasím. A pře nikdo ze současné Evropy (ani Gambetta nikoli) nepronesl tolik okřídlených slov, jako tente neohebný kyrysník. »My Němci bojlme se boha a jinak ničeho na světě« stalo se heslem Né mectva; říši německou budovala slova »pánové. pracujme rychle: vsaďme Německo do sedla, jezdit pak už dovede«; Římu okázala železnou pěst věta: »Do Canossy nepůjdeme« — o vý razech, jako že třeba Německo budovati »krv a železem«, že »moc jde před právem« atd ani nemluvě. Je v tom opravdu něco úžasného jak Bismarkova těžká, neobratná řeč vládla Ne- mecku — a jak nejkrásnější slova frankfurl- ských krasořečníků upadla v úplné zapomenuti Čím to? Jak se stala ta nelogičnost? Nelogičnost byla jen zdánlivá. I lu síla věe byla mocnější nežli zbožná přání jednolliveů.
Gambetta Němec Bismarkův Evropa Německo Řím Canossa
31 article
Neboť nejkrásnější výroky jednotlivých řečníků svatopavelské kathedrály okázaly se záhy jenom zvučnou frásí, brázdnou bublinou, která se leskla duhovými barvami, ale praskla při prvním dotyku drsné skutečnosti. Když vyslanci frank- furtského sněmu vyhrožovali Čechům v Praze zakročením německého národa, byla to směšná pósa, za kterou stáli jenom 104 členové »rumpfparlamentu«: naproti tomu za Havličko vou odpovědí »Šuselka nám píše« šly massý pražského lidu — musili tedy na konec vy- slanci »německého národa« odejiti s nepoříze- nou. Když nabízeli němečtí vyslanci pruskému králi císařskou korunu, byla to nabídka taková. jako když papež v XVI. věku dělil svět mezi soupeříci moci evropské — papírová slova a pa- pírové dělení. Když však vyzýval Bismark ně- mecké poslance, aby posadili Německo do sedla, činil to po vílězné válce a maje v kapse smlouvy s 22 státy německými již hotové. Parlamen mohl dllo již jen pokazit — ale nikoli zniči ani oddálit. Bismark byl muž činu, jeho slovo oznamovalo čin bud již vykonaný anebo při pra- vený: řečníci parlamentu však se oháněli lesk lými slovy, jejichž provedení ponechávali ne komu jinému — komu, nevěděli věru sami.
Čecho Šuselka Praha Německo
32 article
V Bísmarkovi vtělila se slova, jež veliký básník Němců, Goethe, položil na počátek Fausta. Faust překládaje slova evangelia »Na počátku bylo slovo« cítí jejich nelogičnost ; píše najednou, prohlédaje jasně: »Byl na po- čátku čin!« V Bismarkovi Němci měli muže, něhož vskutku byl na počátku čin. A mnoho lesk- lých frází francouzských musilo potom zmlknouti, když promluvily činy. Němci v něm měli muže, ja kého čekali již dlouho, o němž básník Revo luce pěl: »Je muže třeba, vnuka Nibelungů by čas, jenž jako bujný oř se splašil — žele- znou pěstí ved' a stehnem kovovým...« Na tohoto muže činu, jehož slova prolo rozlé- hala se Evropou a přešla v majetek národa, vzpomínali v těchto dnech Němei; naříkali, že na odpovědných místech znějí zase prázdná slova, hluchý zvuk jen a lesklá fráze. A ně- meckými listy všemi šel jeden stesk po velikém. silném muži, klerého před 10 lety pohřbili — posledního z těch, kteří budovali Řiši a dal Říší Císaře ..
Němec Goethe Faust Nibelung Císař Evropa
33 article
U nás máme nyní radostnou dobu sjezdů kongresů, jednání velikých organisac a budování nových, silnějších jednot. Neboť kde není sil- ných jedinců, musí množství dáti onu sílu, ktere potřebuje národ, aby žil. Je potřebí silného pa- novníka, aby vyvážil moc nynějších četných parlamentů — a silného státníka, aby odolal mohutným organisacím nynějších velikých stran. Vůdcové těchto organisac mají potom moc, jaké by sami, svou individualitou, nikdy nedobylia jejich slovo má potom váhu, která žádá pečlivé připravy a opatrného rozmyslu. Hrozi-li anebo slibují-li tito mužové věci, jichž jejich organi- sované massy buď nemohou aneb nedovedou splniti, stlačují sami váhu a význam každé akce následojící — naproti tomu každé slovo, za nímž následuje čin, zmocňuje a sesiluje mo vůdce i strany vedené. Na sjezdech a kongresech padne ovšem inter pocula mnohé slovo, jehož nesmíme klási, na zlaté vážky. Ale nesmime také zapominati
34 article
že jsou myšlenky a ideje, které jsou vrozeny vštípeny nám všem, které činí část našeho já. naší nejvnitřnější bylosti. I dlouho uspávaně potlačované takové myšlenky žijí a slavi na ko nee vzkřišení, které ani nejlčžší náhrobky nejvyšší mohyly nedovedou překazit. Jedna taková myšlenka našimi sjezdy slety slaví skulečné vzkřišení. Je to myšlenka slovanská. Myšlenka, že nestojíme proti osmde sáti millionům Němců sami, ale jako silný předvoj stopadesátimilionového Slovanstva. Na bojištích mandžurských a v řežích makedon- ských zdálo se, že je pohřbena i tato veliká dea, která svítila básníkům a učencům našeho obrození, která dávala jim sílu v boji i víru v vílězství. Ale vstala zase z hrobu, kam ji tak rychle kladli — a nyní slaví skutečné vzkří- Slyšeli jsme a slyšíme mnoho krásných slov. Doufejme, že půjde za nimi v zápětí čin.
Němec
35 article
Za heslem slovanských her Národního divadla následovalo jen smutné rozčarování — věřme, že je to zklamání poslední. Svaz slovanského učitelstva zajisté se přičiní, aby myšlenka slo- vanská pronikla celou inteligenci a aby se zje vila také v konkretních zřízeních — na vyso kých školách a akademiích slovanských. Dosud university, techniky, akademie slovanské jdou sice vedle sebe, ale nikoli spolu; organisace knibkupecké, spolky vědecké, sdružení umělců vědí o sobě málo a ještě méně spolu jednají. Tu všude je místo činu — krásných slov čas přijde potom. Naši oteové a dědové, kteří vlastníma očima viděli ono zázračné divadlo, jak národ náš vstal z hrobu, do něhož vlastní chyby a cizí násili jej sklátily, tito první nositelé slovanské myšlenky měli iluse a sny, jež se nevyplnily tak, jak si myslívali. »Co z nás Slávů bude za sto rokůl« nadšeně horoval Kollár — podivil by se asi, kdyby byl svědkem nynějšího stavu Slovanstva. Ještě před třiceti lety boroval Čech o bílém orlu Slovanstva — Zeyer na to odpo- věděl známým slovem západnickým o obru na hliněných nohách. Dnes básníkům našim scházi víra Kollárova a naděje Čechova. Zhiřešili jsme
Kollár Zeyer Kollárův Čechův Čechy národní divadlo
36 article
šení. všichni — my, Poláci, Rusové . . . — zpro- nevěřili jsme se velikému odkazu svých předků — ale všichni jsme také poznali, že přeřízli jsme kořen svého života, přesekávali větev, na které sedíme Neboť máme-li právo na existenei v souboru oněch velikých celků, v jaké se lid- stvo civilisované druži, máme právo jen jako Slované — neboť jenom mluvě velikých čísel rozumi nynější posmerikanisovaný svět Chceme-li v době skepse a rozvratu hledati zdroje svěží, neopotřebované sily — můžeme je hledati jen na východě a na jihu, u svých bratří slovan- ských. Hledáme-li spojenců v boji s odvékým nepřitelem — kdož jiný může jimi býti, nežli ti, kleří rovněž s nim bojují jako my?
Polák Rus Slovan
37 article
Byly chvíle — a můžeme říci celá léta poslední doby — kdy jsme zapomínali na svou minulost i na své poslání. Byly doby, kdy do- konce my sami jsme vytvářeli nový národ — jakýsi prapodivný národ rakouský a spokojovali jsme se koutečkem trpěné národnosti. Ano, kle- sali jsme s historiekého národa na rakouskou národnost a dovolili jsme dokonce, aby nás ve volebních řádech ohraničili jako Indiány do re- servací, kolkolem uzavřených. Zříkali jsme se všech atributů národa — abychom vyměnili za ně místo v předslní mocných a v čeledniku vládnoucích. Bylo to poblouzení, podobné tomu, do něhož upadali Rusové za dob invase něme- cké, Poláci za doby francouzské manie — byli jsme za to dosti pokutováni. Dnes vlny našeho osudu jdou zace vzhůru. Napoleon řikával, že Rakousko bývá pozadu o myšlenku a o armádní sbor. Není naší povin- ností, abychom této znovuvzkříšené myšlenky slovanské se zříkali z pouhého rakouského patriotismu. Myšlenka slovanská je zajisté silnější nežli srmádní sbor. Pouhé uvědomění této my- šlenky dá Rakousko v moc Slovanům: ale tím hůře nám, kdyby za krásnými slovy nenásledo- valy činy. Neboť, Goelhe měl pravdu — byl na pe- K. M.. čátku čin.
Indián Rus Polák Napoleon Goelh Rakousko Slovan