Periodikum ALTO Viewer

1

Ročnik XXXXIII.

2

V Praze, ve středu dne 7. ledna 1903.

Praha

3

Číslo7.

4 article

Na ranní a odpol. Htsty přodplácí set v Praze v alusinistraei na meríc na čtvrt lota s dvojí donáškon K no- na mě t Ba čtnit Jeta . . . . 7 K 0h vo úlislkách: 2 K 30 na měsíe. Poštou: za nnosle Bdtrt nis . . . . 9 k ooh s drejí zlsilkou a měsí na etitt leta . . . I1 K son

Praha Jet

5 article Ozvuky nové dohody rakousko ruské.

Ozvuky nové dohody rakousko ruské. Tak před padesáti léty vliv politiky angli cké na poloostrově balkánském byl nejen velm mocný, ale všemohoucí. Tehdy Anglie pokládala evropské Turecko celé za vlastní svůj revír sultán byl opravdu jen místodržitelem anglickým v Cařihradě, poslušným vykonavatelem každéh pokynu londýnského a placeným, bezvolným ná strojem anglické vlády na celém širosáhlém jiho východu evropském. Že Turecko evropské už tehdy v sobě samém bylo na padrť zpuchřelé. vědělo se obecně; ale Anglie ujala se tehdy »chorého muže« a udržovala ho zvláště peněz svými nad hrobem. Vše to činila ovšem nikoliv z lásky k Turecku, nikoliv z nadšení pro kul- turní výši islamu, nikoliv z obdivu pro despo tism turecký, pro barbarství turecké; nýbrž z ne návisti proti Rusku, jež už tehdy vystupovalo jako ochránce nár dností slovanských, úpějícíeh pod katanským jařmem tureckým . . . Anglie obětoyala této své nenávisti, tomuto nepřátelstv svému proti balkánskému Slovanstvu a proti obránci jeho na severovýchodu evropském ne- sčíslné milliony. Ba ve válce krymské dala jen k vůli Turecku proti Rusku do sázky všechen velmocenský význam svůj. Vyhrála sázku, ovšem jen za výdatně, přímé pomoci francouzské azu nepřímé, ale rozhodné pomoci rakouské. Rusko bylo poraženo, na své přirozené cestě k mot Středozemnímu v Dardanelách zaskočeno a zba- veno všeho vlivu na další osud národův slovan- ských pod despotismem tureckým.

Anglie Turecko Cařihrad Rusko Dardanely

6 article

Však nezlomná, nezdolná síla poměrů při rozených už za dvacet let přesvědčila Anglii, že všechny milliony liber šterlinků, jež obělovala na dosažení vílězství v Sebastopolu, byly vyho- zeny nadarmo. Za čas tak krátký poměry mezi- národní v celé Evropě změníly se tak, že Anglie sama valnou měrou pozbyla někdejšího interesu. žijeli vůbec a jak posud žije »chorý muž« Cařihradě. V nové válce rusko-turecké Anglie už cho vala se jako vzdálený, nečinný divák a postou- pila provozování svého ovšem nezměněného ne- přátelství proti Rusku nově vzniklé velmoci evropské: Německu za náčelnictví pruského. Pe- níze její zvláště staly se »chorému muži« v Evropě ještě dražší než její pomoc diplomatická. I úmluvy berlinské, kteréž Rusku vyrvaly z ruky nejcennější čásť úspěchův z dosaženého, skvě lého vítězství nad Tureckem, staly se skutkem sice za souhlasu anglického, ale zvláště nepřá telskými úskoky pruskými.

Anglie Evropa Cařihrad Rusko Německo Turecko

7 article

Staré nepřátelství anglické proti Rusku, vi douc se takto dobře opatřeno v Evropě Něme- ckem, obrátilo se proti severní velmoci slovan- ské tím úsilovněji v Asii, a to na dvou místech. totiž v Indii a v Číně. V těchto končinách Anglie od třicíti let vystupuje jako nejurputnější ne- přitel a škůdce politiky ruské. Třeba jen zběžně upamatovati se, že i nedávná válka pěti velmoc evropských proti Číně vznikla především ze sou- peřství mezi Anglií a Ruskem, vzplanulého dálných oněch končinách světa. Tam oheň ne- přátelství anglo-ruského plápolá stále mocně jsa tam jaksi soustředěn. Však vedle něho neutuchl ani slabší ohní- ček jeho na jihovýchodě evropském. Hlásí se opět k životu jako stará nezacelená rána př změně počasí. A mezinárodní počasí evropské, jak ze všeho patrno, vstoupilo v novou podobu a dobu svou za dnův právě minulých objížďkou ruského ministra, hraběte Lamzdorfa. Změ- nilo se mimo svolení a vědomi státníkův diplomatův londýnských. Změnilo se tam, kde zahraničná politika anglická před pa desáti léty byla všemohoucí. A změnilo se tam

Lamzdorf Rusko Evropa Asie Indie Čína Anglie

8 article

tak důkladně, že už málo kdo se nadál, že ob- jížďka hr. Lamzdorfa by mohla vzbuditi i nyní nějakou vážnější pozornost v Londýně, kde právě ty doby mají veliké starosti o Egypt (prů plav Suezský) a Marokko. Však kde a kdykol jde o to, osvědčiti své nepřátelství proti Rusku. Anglie vždy aspoň mrkne nebo pohne prstem Tak dělá i tenkráte za přičinou objíždky hr Lamzdorfa Srbskem a Bulharskem a pobytu jeho ve Vídni. Zvláště návštěva ministra ruského ve Vídn nalila do starého evropského nepřátelství Anglie proti Rusku nového oleje. Byloť by věru bývalo s opravdovým podivením, kdyby z Anglie neby se ozval ani jediný hlas o této světodějné události. Ozval se, však poněkud oklikou. Ne- mohouce se příznati, že jich nikdo se neze- ptal, smí-li hr. Lamzdorf navštiviti Bělehra Sofli a Vídeň a pojednati o nynější situae v národech a státech pobalkánských, politikov angličtí propůjčují se aspoň za tlumočníky ne malé mrzutosti, jež po odjezdu hr. Lamzdorfa zbyla v myslech maďarskýc h.

Bělehr Lamzdorf Londýn Egypt Maroko Rusko Anglie Bulharsko Vídeň Lamzdorfa Srbsko

9 article

Protiruský anglický »Standard« uveřejni totiž obšírný dopis svého dopisovatele v íden- ského, ale patrně zaměstnaného ve službách vlády uherské. A v kruzích této vlády jsou velice rozčileni, že hr. Lamzdorf na hostině u ministra zahraničné politiky rakousko-uherské ve Vídní velmi chladně, ba odmítavě se zacho- vak ku předsedovi ministerstva uherského, jenž chtěl zapřísti s ním hovor o věcech bal kánských Nemáme ani nejmenši příčiny, abychom byli přáteli hr. Goluchowského a vystoupili jako ob- hájcí politiky jeho zahraničné, zvláště máme-l stále na paměti, jak se chová ve vlastním svém úřadě, kdykoliv jde o obranu velmocenské dů- stojnosti a samostatnosti soustátí rakouského proti zpupné svévoli pruské a proti poručnict berlinskému a nemluvíme tenkráte ani o tom co jako ministr politíky zahraničné nejen b měl ale i mohl dávno dělati i na vyléčení velice chorobných poměrů ve vnitřní politice rakouské však musíme říci, že výčitka, namířená nikoliv proti hr. Lamzdorfovi, ale proti němu v uher ském hlase, uveřejněném v londýnském »Stan- dardu«, svědčí sice o veliké porci nějaké zvláštn velmocenské domýšlivosti maďarské, ale ani pod křídly anglickými nenabyla platnějšího významu. Kdyby prý hr. Lamzdorf byl bývnl náležitě poučen o postavení, jakéž znujímá této monarchii předseda ministerstva uherského. nejspíše nebyl by opustil Vídeň, aby byl neměl s ním rozmluvu aspoň tak dlouhou, jakou mě s hr. Goluchowským. Těmi slovy protiruský »Standard« ulehčuje ve vídeňském dopise svého vládního dopisovatele uherského vlastní ne- vrlosti své nad průběhem a výsledkem nejno- vější diplomatické činnosti rakousko-ruské ve věcech balkánských. Patrnať tu až příliš usi- lovná snaha politiky anglické, nastrčiti ve změ něném mezinárodním počasí na jihovýchodu evropském místo sebe — Maďary!

Goluchowský Lamzdorf Patrnať Maďar Vídeň

10 article

Také v Ilalüi ozývá se nespokojenost cestou hr. Lamzdorfa. Za nedávného pobytu krále italského na Rusi rozlehla se poloostrovem apeninnským radost, že mezi Římem a Petro- hradem zřízen byl přímý drát dohody. Nyní jsou tam nervosní, že přímý drát mezi Petro- hradem a Vídní, natažený už r. 1897, návštěvou hr. Lamzdorfa poněkud byl sesílen. Ale největší rozčilení zavládlo v Berlině. kde přímo žádají, aby nové dorozumění, jež prý se stalo mezí Ruskem a Rakouskem v otázce balkánské, předloženo bylo velmocem, jež pode psaly smlouvu berlínskou, totiž především Prusku K tomu postačí odpověděti, že nová dohoda ra- kousko-ruská týká se jen obou států, nejbliže interessovaných v otázce evropského jihovýchodu a že zatím má ráz naprosto konservativní. Vždy sám anglický »Standard« s uspokojením ohla- šuje, že ve Vídni ani v hötelu u Sachra ani v paláci následníka trůnu nešlo o rozdělení Ma kedonie! Proč tedy takové rozčilení?

Prusek Sacher Rus Řím Vídeň Berlín Rusko Rakousko Ma Petrahrad

11 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 6. ledna. (Smiřovací kon ference.) Není nám známo, jak a čím se liš nový Körbrův návrh na úpravu jazykové otázky v Čechách a na Moravě (o Slezsku se dr. Körben nezmínil ani slovem!), ale z toho, že vládn listy vymáhají na nás opět obětí ve prospěci státu, soudíme, že spravedlivým požadavkům našim ani tentokrát nemá býti vyhověno. Di „Fremdenblattu“ jest účelem nového vládníh návrhu, aby se na základě moderní správy, jež má hověti nejcitelnější potřebě Čech, provedl jazykove rozhraničení a upravila jazyková rovno- právnost (rozuměj rovnoprávnost s nadprávim jazyka německého!), aby se oběma kmenům za bezpečila úplná volnost kulturního hospodářstv a kulturního pokroku. A proto — píše dále „Fremdenblatt“ — má-li dojíti k dohodě, mus býti obětováno leckteré podání, které působ svým vlivem dosud jako ostatek dlouholetého zápasu. A oběti, jichž dr. Körber žádá na stra- nách, nemohou prý býti těžké, uváží-li se, ž mají přispěti k utvrzení říše a k utvrzení parla- mentu. Tedy proto jsme die vládního rozumu povinni přinášeti oběti, abychom na vždy utvr dili ten parlament, jenž všelikými nepravdam sestaven jen na prospěch německé menšiny ve státě a na škodu nejen nás Čechů, nýbrž i všecl ostatních slovanských národů rakouských. Skro mni pánové ve svých požadavcích nejsou!

doktor Körben Körber Čecho Praha Čechy Morava

12 article

Stanoisko německých nacionálů z Čecl vysvětluje jakýsi přívrženec strany v „nacio- nální korrespondenci“. Zástupci nacionální stra- ny vstoupili prý do konferenční síně s přesně vytčenou maršrutou. Jest jí elaborát Němeo z Čech a za meze tohoto elaborátu prý se nepustí Proto nebudou moci přijati vládní návrh na úpravu národnostních poměrů, který jim by! právě doručen. Němečtí nacionálové nemohou prý upustiti od požadavku, že vnitřní čeština může býti v českých okresích připušténa jen tehdy, zaručí-li se současně bezpodmínečné pan ství němčiny v přesně vymezeném německém území jak při vnitřním, tak i při zevním úřado vání. Také na tom prý se musí státi, že v ně meckém území smí se státi úřadníkem jen ten kdo se při sčítání lidu přihlásil k německé ná rodnosti. Konečně pro případ, že se zřídí státn úřady krajské, museji býti zřízeny (aké a uto nomní úřady, poněvadž Němei jen touto ce stou mohou dospěti k autonomní správě v něme ckém území. Dalších konferencí nacionálové se prý zúčastní, ale budou trvati na svém elaborátu

Čecl Čechy Němeo

13 article

Smutnou ozvěnu vzbudilo konferenční jed nání v českém Slezsku. „Přes to — píše „Op. Týden.“ — že poslancí češti z Čech a Mo ravy trvají na zásadě, že bez Slezska není smíru ministerský předseda slovu „Slezsko“ nedal ujít rtům pečlivě střeženým, on stále ještě nezno nás, staví se, jakoby nebylo třetí země koruny svatováclavské, která hlásí se, aby konečně je dostalo se aspoň tolik, co mají šťastnější sou druzi. K dru. šl. Körbrovi nedoletěl dosud ter hlas zoufalého volání, on stále ještě nechce vě- děti, že na hranici říše 150.000 Čechů, pod- porovaných 230.000 Poláky, prosí, zapřísahá. aby jim stalo se po spravedlnosti, a byla jim vrá- eena víra, tak silně otřesená, že dr. Körber chee opravdově mír mezi národy Rakouska, ba aby vrácena byla lidu, jehož částť již patří pod jine žezlo, víra v budoucnost říše habsburské

Čecho Polák doktor Körber Slezsko Čechy Rakousko

14 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. Odstoupení srbského zahraničníhe ministra. Srbský zahraniční ministr Antonič bezpro středně po návštěvě Lamzdorfově odstoupil. Ž jest odstoupení srbského zahraničního ministr následkem návštěvy ruského zahraničního mini- stra, o tom není pochybnosti. Očekává se, že budou následovati ještě další změny v srbsk vládě. Antonič byl zahraničním ministrem užv ministerstvu předešlém, Vujičově. Je znám svým upřímným rusofilstvím. Jestliže nicméně padá příčina nemůže býti hledána v jeho nedostatečné přichylnosti k Rusku. Ona spíše vězí v jeho nedostatku diplomatického taktu, a na ten nedo statek nyní se sváží, že se neuskutečnila dosud návštéva královských manželů srbských u ru ského dvora. K smrti Sagastově. O půl sedmé večer zemřel včera bývalý ministerský předseda španělský Don Prare Maleo Sagasta. Smrt jeho působila na politický svět španělský dojmem silným a bo lestným. Král projevil před katastrofou, jež na dešla účinkem dlouhé srdeční choroby, přání, Sagastu navštíviti, ale dáno mu na jevo, že to odpírá — eliketě. Král poukaz ten přijal hlubokým prý politováním a znameníte, směšné této etiketě, kteráž ani v hodince smrti, před tváří Věčnosti, nerozeznává mezi králi ostatními smrtelníky, se přece jen podrobil. Věku 76 let dosáhl muž, jenž měl ne- jednou vliv veliký na osudy svého národa státu, a kterýž po léta takořka pravidelně stří- dal se, zastupuje sám stranu liberální, s vůd- cem konservativcův Canovasem del. Castillo, dokud tohoto nesklála anarchistická zbraň.

Antonič Vujičův Sagastův Rusko Castilla Prare Maleo Sagasta

15 article

Sagasta narodil se 21. července 1827 Torrecille de Cameras. Nastoupil povolání inže nýrské a byl po revoluci 1854 vyslán provincií Zamorrou do kortesů. Dvě léta potom revoluce zdolána a Sagasta musil uprchnouti — poprvé — do Francie. Roku 1866, když byl se zů- častnil nezdařeného povstání, musil uprchnouti podruhé. Po úspěchu povstání z roku 1868 mohl se Sagasta vrátit do vlasti, přidružil se k Primovi a stal se počátkem roku 1871 po prvé ministerským předsedou. Po několika mě- slcích, ldyž se mu dokázalo hrozné zneužit veřejných peněz k volebním účslům a všelik násilnosti volební proti odpůrcům, musil ale již opět ustoupiti. Po státním převratu, gen. Paviou způsobe- ném, stal se Sagasta ministrem zahraničních věcí i vnitřních pod ministerským předsedou Serranem, 4. záři 1874 i ministerským předsedou ale vstup Alfonsa XII. na trůn, vojskem vy nucený, zbavil hodnosti republikánského ministra i Sagastu. Tento přizpůsobil se ale rychle novým po měrům, i spojil dynastické liberály pod své ve dení a za pomoci Martineza Campose r. 1881 poprvé porazil hlavního odpůrce celého svéh. života politického, konservativce Canovase. Zn stal ministerským předsedou do r. 1883 i by jim pak opět v létech 1885—1890, 1892— 1895 1897 a v r. 1898, kdy ustoupiti musil Silve lovi r. 1901 a konečně od 15. listopadu 1902 jen asi po 14 dní, načež byl poznovu vystřídán vůdcem konservativním Silvelou, jenž Španělsku vládne doposud. Nejskvělejší dobou vlády Sagastovy byla léta 1895—1900, kdy zjednal Španělsku vše obecné právoc hlasovací, sňatek občanský, poroty všeobecnou povinnost brannou a jiné liberální reformy, nejsmutnější pak jeho bezohledné sla-

Cameras Sagasta Serrano Alfonso XII Canovas Sagastův Francie Zn Španělsko Martineza Campos

16 article

V úrobném prodejit ranni číslo o sobě . . . za 8h o dpolední za 2h Ve úlialkách ns voskově anní číslo dpoledn Insera t, plati se hotově uapře Fředplacení a inserty přijímá admini strace v Marlanské ulicí č. 3. Tau nachžzsjí ae též rodakoe tiskárna a eapedice , Národnich Liste- Rukopisy so novrapsí

Marlanský ulice

17 article

pání po právech lidu kubského, kteréž vedlo k válce se Spojenými státy a ke ztrátě starých osad španělských, Filipin, Kuby i Portorika. Sa- gasta ostatně trpěl i onou vadou liberalismu zá- padního, jíž, jak známo, zvláště jest prosáklý liberalism německý: liberální vládu osvědčoval jen vůči svým, vůči své národnosti a své straně. proti Kataloncům, Kubancům a Filipincům byl tvrdým a bezohledným potlačovatelem jich práv a zákonů často nešetřil, jakmile jednalo se zdo- lati odpůrce i španělské, ať konservativce či re- publikány, Pro sociální otázku rovněž neměl, jako vůbec liberalism západní, valného smyslu a neuzavíral se v té příčině ni nejkrvavějším důsledkům manchestrovské doktriny. Tím taká způsobil svůj pád a na konec i úpadek a roz- klad vlastní strany

Kubanec Filipínec spojený stát Filipíny Kuba Portoriko

18 article

V Praze, 6. ledna

Praha

19 article Družstvo Národního divadla v Praze

Družstvo Národního divadla v Praze konalo včera dop, výroční řádnou valnou hromadu. Za- hájena byla o 10. hod. předsedou p. drem. F. L. bar Riegrem, který ukázal na nejvýznačnější skutek Druz- stva v roce minulém, totiž na podnět, jaký dalo Druž- stvo darem 20.000 K ke sbírkám ve prospéch založen českého Národního divadla v Brně a spolu vytkl nej- důležitější úkol Družstva v budoucnosti: starati seo zřízení druhého divadla v Praze jako činoherní scány divadla Národního. Na to podána byla dala předlo- žené jednatelské zprávy, o níž se rozvinula neoby čejně živá debata P. Gustav Hodek rytíř ze Želevic připomněi. že původně byl proto, aby se brněnskému Národnímu divadlu věnoval celý kapitá! Družstva, že však uznává, že rozproudění sbírek po celém národě došlo k činu mnohem důležitějšímu i co se týče šíření myšlenkv Národního divadla brněnského i co se týče výsledků dosavadního slibného průběhu sbírek Zástupce obce vinohradské p. dr. B. Jahn pravil, že snad by bylo vhodno, aby se neukvapovalo zřízení druhého českého divadla v Praze, nýbrž aby se po- čkalo, až jaký se ukáže úspěch nového činoherního divadla, jež vystaví obec Kr. Vinohradů.

F L bar Riegr P Hodek Jahn Praha Brno Želevice Králové národní divadlo český národní divadlo

20 article

Jednatel p. dr. L. Pinkas podotkl k tomu, ž v první řadě jde o rychlé získání staveniště pro druhé divadlo v Praze, kdežto stavba divadla sama zajistě vyžadovati bude celou řadu let. Místa nutno docili u již nyní, poněvadž jinak prodlením času všechna vhodná místa v Praze by se zastavila. Spolu připo- mněl, že výbor Družstva věnoval vinohradskému di- vadlu ve svých poradách pilný zřetel Předseda p. dr. F. L bar. Rieger ukázal na to že při vzrostu Prahy a předměstí již i pro samé Vino- hrady je potřeba zvláštního divadla a že nelze před- pokládati, že by vinohradské divadlo bylo vystavěno jen k vůli tomu, aby bylo druhou scénou Národního divadla. Naproli tomu p. architekt J. A. Šimáček vy slovil myšlenku, že by bylo žádoucno, aby vinohrad- ské divadlo se stalo druhou scénou Národního divad zvláště k vůli tomu, aby Národní divadlo co mozná nejdtive dosáhlo scěny činoherní a tím především při- spělo k zvýšení návštěvy činoherní P. F. Huth upozornil, že druhá scéna Národního divadla musí být nezbytně v Praze samé, nikoliv v některé obci sousední a podotýká, že je možno, z v divadle vinohtadském bude pěstována nejen činohra, nýbrž i také oper

doktor L Pinkas F L bar Rieger Šimáček Huth Praha Vino národní divadlo

21 article

Ředitel p. V. Štech věnoval pozornost způsobu, jímž by bylo možno dociliti zvýšení návštěvy čino- hěrních představení v Národním divadle a přeje s aby v divadle vinohradském byla pěstována jen čino- hra a aby v tě příčině divadlo vinohradské, které, po- kud se týče návštěvy, má nejlepší naděje do budouc- nosti, v čas sobě opatřilo všeho, čeho k řádné správě a k řádnému provádění her v něm jeví se býti potřeb P. F. A Šubert ukázal na zajímavost rozvinutě debaty. Úvahy v Družstvu o všem, co se týče pro- spěchu českého divadla vůbec jsou tím více na místě. poněvadž Družstvo od svého vzniku nemělo jiného účelu, nežli i svým peněžním, i svým duševním kap- tálem přispívati v první řadě k rozvoji divadla Národ- ního a nyní k rozvoji divadelnictví českého vůbec Připomenuv, že by snad bylo s prospěchem, kdyby Družstvo prodlením svého správního roku pořádalo občas schůze, jež by se zabývaly důležitými zálezi- toslmi divadelními, promluvil podrobněji o budoucím divadle vinohradském, ukázav na různé možnosti co do jeho přistího vedení i co do jeho příští správy. Poněvadž divadlo dle podmínek konkursu na plány stavební nejen pro činohru, nýbrž i se všemi potřeb nými mísínostmi pro operu má býti postaveno, je bliz- ko možnost, že v něm dojde i k pěstování opery. Ne- bylo by to v neprospěch rozvoje dramatického uměn českého, který spočívá stejnou měrou na činohfe jak na opefe. Co se týče činohry má Praha vlastně i

V Štech Šubert Praha národní divadlo

22 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Nešlechetní Balouni. Zprávu o nich podává dr. Z. Winter. *) Mezi Vallony, cháskou vojenskou, která se potloukala kdesi na Rýně, rozneslo se v létě roku 1597, že slavné království české míní je na svůj groš najati do vojny proti Turkům. Kře- sťané strojí se oblehnouti pevnost Ráb, mají na to nový nástroj — petardu — naplněný prachem a šrotem. Dalí se tedy řemeslní ti vojáci na cestu do Čech. Linhart Kymerich z města Rejna Kolína povídal, že ne tak na vojnu se vypravuje, jako aby světa v rozkoši zkusil, má prý peněz dost i rodiče v Kolině možné, co na tom, byť jim ně- který tisíc utratiti měll Takových veselých Balounů bylo víc. Ženy vdané i nevdané mohly o tom s hrůzou vypravo- vati, kterak cestou ti vojáci světa v rozkoši zkoušejí. Ale hůř ještě o to, že mezi Balouny byli zlo ději a lupiči. Na hranici království českého, od Chebu až do Prahy, nepřetržité lupičství a zlo synstvo. V Chebě, v Kadani, v Lounech a jinýel městech, městečkách a vesnicích lehkomyslně a hovadsky se chovali, lidem ruce osekávali jináč je ohavěli, ubijeli mnohým počestným man želkám, též i poctivým pannám i jiným děveč kám po hospodách i na cestách násili činili, an rodičové, též hospodářové i někteří manželé na to žalostivě a plačtivé hleděti musili a tak nad nimi svou vůli vykonavše, některé i za umrle odešli. Cestou také navštěvovali kláštery a jich skři ně i pokladnice, na silnicích odnímali sedlákům koně, kteréž pak houfem s sebou vedli. Ve vsích škrtili slepíce a husy U samé Prahy popadli ještě několik robot ných lidí selských, jedoucích z trhu, jimž koně vypřáhli a když proti temu něco namítali, ne křesťansky jim některým i ruce osekali. *) Z rukopisu archivu města Prahy č. 411.

Baloun Winter Vallon Turek Dalí Linhart Kymerich Rejna Rýn Kře Rába Čechy Kolín Cheb Praha Kadaň Louny

23 article

Poněvadž si nezbední a nešlechetní Balouni při tom všem vedli zvolna a pohodlně, vždy se zastavujíce a kořisí, ženy a vino hledajíce, zpráva o nich přišla do pražských měst dříve, než oni Kenšelé tři měst pražských si pomyslili: vojsku jež král a stavové vybídli a najimají proti Turku nejlítějšímu nepřiteli všeho křesťanstva, brániti cesty, ani ubližovati nemůžeme, nesmíme, ale e v Čechách nakradli — aspoň ty selské koně — ty jim pobereme. A pobrali. Pobrali hned v branách, jež ote vírají město k severu a k západu. Arci bez klení nadávání, hromování jazykem francouzským německým, českým, neobešlo se v branách celkem bylo to divné vítání. Také zdá se, že konšelé byli svými dráby dobře opatření při tom vítání, jináče mohli sami dostati od Balounů ne- čistou přivitanou. Vcházeje do města nejeden voják měl na koni balík přivázaný a plný věemi, jichž po ceste nasbíral, také některý měl hlavu nebo jiný těla oud obvázaný za důkáz, že to sbírání nešlo všude lehce a že některý z loupených uměl také bystře seknouti a poroubati.

Čechy

24 article

Vallonům, jichž mohlo býti úhrnem víc než za dva praporce, ukázána místa k obytu. Někteř- nařízení na Pohořelec, jiní dolů do měst praž- ských sem, tam, jen aby nebylo jich mnoho po- spolu. Poněkud větší počet usadil se na Příkopě a na Poříčí Nového města. Jakmile vstoupil v domy a domky, ihned chtěli na hospodáříel darmo všecko opatření od pokrmů a nápojů míti. a když hospodáři po česku vyložili německým francouzským těm Balounům, že darmo nedají vojáčkové — rozuměli, nerozuměli — outok či- nice, do komor a sklepů se dobývali, zámky srá- želi ode dveří a drancovali. Někteří z těch mla- dých pacholků v malých chvilích potom přivedl si vojačky do bytů svých a při veselém hodován světa zkoušeli v rozkošech — podle mínění ho- spodářů — nenáležitě a sodomsky. Jiní brzo p svém přichodě sebrali baliky na hřbety a roz nosili je po židech; tu v ghettě vybalovali ka lichy, monstrancí, ornáty z vyloupených na cesti kostelů, vybalovali a prodávali též hromadu ji ných věcí světských.

Pohořelec

25 article

Než páni na Hradě s Vallony smluvilis o žold do vojny turecké, kolik dní míjelo, a vo- jáci začali v pražských městech si zvykati a ne- lze pochybovati, že se jim Praha, stolice králova a císařská, město plné a šumné, velmi líbilo drahně tu hospod a šenků, kde bylo hořké piv a všeliké víno na čepě, a milostných i pěkných pannen dost, jimž kožený vojácký kabát a vy- soké široké boty s ostrohami se vždy spíš a lépe libily, nežli soukenná sukně, třebas bakalářská a lýtka v punčochu hedbávném nebo harasovém Bylo k večeru. Srpnový den. Čtyři Vallon kráčí ze Starého města mostkem na koňský trh města Nového. Dva byli v aksamitových červe- ných šatech, z nich jeden praporečník, fendrych. Dva byli v prostých kožených šatech. Ti byli trubači. Od svých trubek se neodloučili ani n procházce. Všichni čtyři mladí, bujní, rozpustilí jak kluci. Fendrycha zovou Johannem ze Synezygu Ten Johannes působil sobě a svým druhům r dost tím, že ob chvili, mužské vousaté, s kterým potkávali se, popadal za vousy a tahal je za n tak, že zuby klapali. Uražení muži vousatí od cházeli vztekle a mrzutě. Diváci, kteří za vojáky kráčeli, byli asi veselejší.

Fendrych Johann Johannes Praha

26 article

Valloni prošli krámci na dolejším trhu koř ském a dostali se tu, kde oves prodáván a jiné obilí. Tu fendrych hrábl do ovsa, na ošitce pro dávaného a rychle několika lidem přístojícím mrštil přehršlí toho ovsa do očí. Lidé, křičíce rozbíhali se. Valloni dál. Na prostoře před ulicí Vo dičkovic na stezce mezi domy a struhou blátivou potkali se s nějakým sousedem, kterýž toho dne jsa na vartě v bráně koňské, odtudž vracelse domů. Soused byl vojákům bezpochyby na smích svým polovojanským zevnějškem. I nezbedný fendrych skočí k němu, chtěje mu halapartnu vydřiti z rukou. Ale soused nepustil, držel pevně To vojáka zle rozdráždilo. Vydobyv tulich, udeři souseda sečmo v ruku. To bylo už po balounsku Soused pustil. Voják, ujav halapartnu, do bláta do strouhy ji vhodil jako potupně. Němě se t násili neodbylo, jen že soused s vojákem si ne rozuměli. Ale na všechen způsob pražský soused

27 article

byl nějaký uvážlivější, usedlejší; posehnulse k blátu a vydobyv svou halapartnu z nečistot slamou ji sobě utíral a ošetřoval. Jiní vartýři sousedští, kteří zatím“ sem do šli, spatřivše, co se děje jejich soudruhovi, za- stavili se na roze ulice Vodičkovie, Byli ozbro- jeni a bylo znáti, že jsou odhodláni, mstíti se nad pohanou, drzým Balounem právě spácha- nou. Snad mu i hrozili halapartnami přes cestu. Fendrych Johannes nepomeškav, hned tasil ra- pír a hurtem prchl k vartýřům a bez všelikých výkladů jal se do nich píchati. Nastala rum- rejška zlá. A horší tím, že oba trubači, průvod- cové Johannesovi, hned vzhůru lermo“ trou- bili, načež se lidé sbíhali se všech čtyř stra — od sv. Jindřicha, i od věže novoměstské, o koňské brány věžaté i od příkopu, z krámů chle- bových i z ovocného trhu.

Vodičkovie Baloun Fendrych Johannes pomeškat Johannes Jindřich

28 article

A v tom už také hromada Vallonů ženes ná koních sem od příkopa staroméstského. I je- jích trubač troubil jako vzteklý. Dorazivše k Vo- dičkovic ulici, kdež Johannes ze Synezygu právě byl za mrtvé položil dva měšťanské vartýře, jal se do přibíhajících houfů v rychlosti sem, tam střileti; pěší Valloni, kteří stále přibihali, tak ihned sekali a bodali, kam se jim vidělo. Raněn lidé s křikem se rozprchávali; těžcí někteří slo- žili se na drsné dláždění, někteří tu i umírali A při tom trubači troubili pořád. V té hrozné bodanici a sekanici někdo již doběhl k rathouzu novoměstskému, kdež jal se zoufale trhati zvonem poplašným, nad šatlavou visutým. V malitkých chvílích potom udeřily k šturmu i zvony kostelni blizko i po dál, lid noví sbíhali se se zbraněmi, co kdo rychle po padl, i cháska ze zdi městských, v jejichž děrách zvláště u koňské brány měla pelechy, přibíhal s klacky a tyčkami. Nastala chumelenice horší a hustší; v tom také již ten, onen voják těžce raněný, kácel se s koně. Lidé vojáka na zem: do tloukli a jiní koně ihned jako kořisť sobě de bezpečnějšího místa odváděli. Vidouce vojáci, že se ozbrojení lidé ode všad valí a hrnou, ne bez námahy mezi sebou „šlachtordnuňk“ udělali na lepší obranu. Ihne také sousedé, lid, všelikterak ozbrojený, srážel se v šiky. Všecko to na rohu Vodičkovic ulice.

Johannes Vodičkův ulice

29 article

Pražští sousedé rychle a bystře užili Vallono taktické chyby. Valloni nekryli sobě totiž zád výstupkem domů do koňského trhu; měli svuj šlachtordnušk tak hloupě postavený, že se jim se všech stran mohlo na kůži. Jali se tedy do nich bušiti a stříleti sousedé aspoň se tří stran. A rozrazili se za chvilku. Jedna četa Vallono ustupovala, bráníc se stále, nahoru k bráně kon- ské; druhá roztříštěna, rozptýlena, utíkala dol k mostku, jednotlivci hnali se koňmo i pěšky Vodičkovic ulicí vzhůru a některý zahnul se do ulice Pasířské. Ženy koláčnice, ovocnice, kra- máři rychle krámce skládali a uháněli pryč, aby v bitvě zboží nezmizelo Z jedné bitvy rozvinulo se bitev několik bilev mnoho. Jednak vojáci, jednak lid utíkal. Raněných přibývalo, mrtvých též.

Vodičkův

30 article

Ona četa Valionů, jež ustupovala nahoru konským trhem, když ze svých ručnic všecko vystřilela, dala se rychle na útěk. Vyskočila bra- nou ven, aby tam snad pohodlněji mohla ruč- nice nabiti zase. Ale branní čiperně zavřeli pe Vallonech bránu, a dřívím ji zatarasili. Těm Val lonům asi nezbývalo, než zůstati venku a klit Jinou branou vniknouti do města na ten čas ne- bylo lze; při bouřce v městě všecky brány zaví raly se především. Po jednotlivých Vallonech v ulicích již v soumraku večerním provozována honba. Z každým vojákem běželo chasy nemálo s řvaním hrozným. Jeden běžel Pasířskou ulicí, až přiběhl před dům Petra, bečváře, tu právě přilétl káme a voják hned se skácel; chasa dohoníla ho te a bili ho jeden přes druhého, až do utlučení. Také nějaký z čeledi bečvářské „pintmesrem - svým přídal v hlavu. A přes mrtvolu hned dál za jinými Vallony. Mrtvých a raněných ujímaly se ženy. Tu při domě Jana, knihaře, dvé zdvíhají Balouna, těžce raněného, jehož chasa odběhila za mrtvého. V jiné ulici utíká Valton a dav jest jesta dosti daleko za nim. Náhle z domu nějakéh bečváře vyběhne člověk velký pivovárský s zá-

Petro Baloun Valton Val dům Jan