ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 58e04c50-8f16-11dd-a8f8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 28 celkem · entity: person 10, work 1, place 15, org 1
1 masthead
24. arpna. 1913.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k č. 202.
3 masthead
Patisk vyhražen.
4 masthead
Strana 9.
5 article OBSAH
OBSAH Křikava L.: Stezkou v poli. Ypsilon: Narozeniny královniny. Medek R.: Ohnivá hvězda. Vildrac Ch.: Drobné prósy. Lie J.: Les. Stezkou v poli. Vlnění Mlasů nine zasahuje svým šelestivým dotykem, koukol, mák, chrpa z žluti plá . . Van teplý nad ddolím pluje Vrodným těžkým výkřikem z bohatstoi svého hutné trýzně ze domáhá kraj svoji sklizně. Nedejte čekat touze prvě, než přejde pravý k činu čas. V své kráse nevraci se již . Buď slyšán toužebný křik kroe
Křikava Medek Vildrac Lie ohnivý hvězda
6 article Narozeniny královniny.
Narozeniny královniny. fObrázek amsterodamský) Několik tomu let, co se mi událo zajeti do Holandska. Nebyl to výlet pro zábavu, nýbrž nezbytná cesta. Nikdy před tím jsem po Holandsku zvlášť nezatoužil. Jméno země spojovalo se mi s představou jednotvárné, nudné roviny, prosté lesů, krajiny únavných obzorů bez jakýchkoli vynikajících bodů, na nichž by zraky osvěživě spočinuly. A hlavně země plné vody a mlhaviny, kde zevšad čiší vlhko a sychravost. Ten dojem zanechalo v mně jakési školácké zeměpisné líčení, prosté všeho půvabu vypravovatelského, líčení, jeho avtor sám asi nikdy Holandska čili Nizozemi neviděl.
Holandsko
7 article
Ostatně jméno hlavního města země té mělo pro mne již od samého dětství zvuk té- měř směšný, i pro všechny mé rostence spolužáky hradecké normálky. Nebylo divu. přejali jsme podivný ten pojem od starších decela starých. Neboť chtěl-li se kdo komnu posmáti, chtěl-li ho poslati někam jako n horoucí skálu, řekl mu s přízvukem hanlivým. znevažujícím: „A jdi mi do Amstrdámu!“ A honosil-li se který chasník, jenž se právě navrátil „z vandru“ (neboť v letech šedesá- tých se ještě pilně po vyučení vandrovalo) kde všude byl a co viděl, posmívali se mu jiní, kteří viděli buď méně nebo docela nic: „Ano, ten byl až v Amstrdámě!“ Což znamenalo, ž byl kdesi v neznámé, nezvěstné nějaké Tran- tárii, které vůbec nikdo neviděl. Slovem. „Amstrdám“ byl v chlapecké naší obraznosti cosi vymyšleného nebo až kdesi na konci světa. A nebylo to na nás školáky ani tak podivné. Ještě před několika lety, když jsem posílal poštovní balíček v tuhé lepence a do- konale ovázaný do Amsterodamu, řekl mi zřízenec u váhy na poště: „A to nevíte, vaš- nosto, že zásilky přes moře mají být za- šitě do víkslajvantu?“ Načež jsem ho co nej- šetrněji požádal, aby to jen vzal a poslal do Amsterodamu tou stranou, kudy se tam může po suché zemi.
Amstrdáma Tran Amsterodam
8 article
Zmíněná zpozdilá představa ovšem se nám lety a čtením z mozků vykouřila. Ale její místo zaujala představa jiná, řečené již vednatosti, stálé mlhy, severního chladu, slo- vem jisté nehostinnosti, neútulnosti. Tím větší bylo překvapení, když jsem po dlouhé, téměř polodenní jízdě z Kolína na Rýně dospěl večer krásných „severních Bená- tek“, jak se Amsterodamu říká. Arcit, „grachty“ čili kanály amsterodamské mají zcela jinou tvářnost než laguna benátská. Je- jich voda není modrozelená jak v Benátkách nýbrž hustá, stojatá, nepohyblivá, černá jako dehet a potažená mastnou mázdrou, kteráž v záři slunečné hraje všemi barvami, ale nej- častěji temněfialovou. Je vám teskno, když se do tě husté omáčky díváte, a pomyslíte-li že by tam někdo spadl, loučíte se s ním v du- chu navždy. Neboť tam odtud nikdo nevyleze zdá se vám. Ale jako Benátky, taky půda Amstero- damu odervána jest bařině a močálu, do ně- hož zaberaněno na tisíce tisíců „jehel“ čil celých kmenů, a nejspíše na tyto piloty spo- fřebovány lesy, které tu snad někdy bývaly A teprv na tomto jehlovém základě jest vy- stavěno město, které leží asi tři metry pot hladinou mořskou. Kdyby se protrhlo kdys hražení, jímž je město chráněno před vlnam mořskými, za několik minut by byl Amstero- dam pod vodou. Ani pilotový podklad nemohl dáti půde všady naprosté pevnosti. Kdesi v hloubi stálo to „pracuje“, zaberaněné jehly lezou asi po- nenáhlu a jen po milimetrech níže, a zajímavé staleté domy amsterodamské ukazují vám ten pohyb. Tu nahnut jeden v pravo, jiný v levo. tu se naklání celou lomenicí do předu, jakoby se každé chvíle chtěl poroučet. Jsou tu cel křivé ulice, avšak lidé bezpečně a bezstarost- ně po staletí bydlí v starobylých domech, je- jichž všechny linie jsou tím pohybem zrůzně- sy, a snad ještě po staletí budou bydlití.
Kolín na Rýn Amsterodam Benátky křivý ulice severní Bený
9 article
Ostatně se hýbají i budovy nové, nesmír. ným nákladem postavené. Tak na příklad nová bursa, budova mohutná a těžká, jež byla vystavěna před několika lety a stála náramné miliony, jevila za rok značné trhliny v moc- ném zdivu svém. Ale vlastně jsem se trochu zaběhl. Chtěl jsem vylíčiti cosi jiného, čeho snad nikde jin- de nelze spatřiti Byl jsem sice v Amsterodamě v srpnu, ale čas můj byl vyměřen a já musil asi po osm dnech pomýšleti na návrat. Tehda mi řek mladý muž, s nímž jsem se seznámil: „škoda, že tu nemůžete zůstati aždo konce srpna. Viděl byste něco zvláštního. „A sice — —z „Oslavu královniných narozenin.“ Nebylo lze zdržeti se, ale spatřil jsem divadlo to o rok později, kdy jsem zase srpnu do Amsterodamu zajel a až do záříse zdržel. A tento den 31. srpna utkví jistě na vždy v paměti každému, kdo jen jedinkráte Jho byl v Amsterodamě účasten. Ani sám Haag, v němž královna sídlí, nevidí prý vý- jevů podobných Probudil se poslední den srpna, jasný, slu- nečný, slibující všechen zdar oslavy narozenin královny. Možnó sice, že taky bude prše- neboť v Amsterodamě prší vám najedno z nejkrásnějšího dne, z čísta jasna, z mode oblohy, za jasu slunečného. Ale ještě nikd neviděl jsem deště tak veselého. Šlehne vám náhle, z nenadání teplým vzduchem jak z pouhého taškářství, a rázem zas ustane. Al nevycházejte tam bez deštníku, neboť bez něho v několíka minutách promoknete n
Al vycházet Amsterodam Haag
10 article
Toto deštivé taškářství vypěstovalov Amsterodamě zvláštní průmysl. Jde milý buržoust amsterodamský anebo cizinec, a na nic nepomyslí. Jde panička, slečinka, a t teprve na nic nemyslí. A pojednou hrrr! — liják jako by necky překlopil. Honem někam pod přístřešek, do vrat — myslí si laskavý čtenář, pravda-li? Jenže v Amsterodamě je mnoho domovních vrat velmi úzkých, pouhýc vrátek, a po celý den zamčených, a nesnadno tam ihned schovati se. Ale kde se vzal. tu s vzal, človíček nějaký vám nabízí deštník — má jich plnou náruč — deštník za celých pětadvacet centů (bezmála tolikéž na- šich krejcarů)! Arci to není deštník pový. anobrž někdy velmi spráskaný, každý drál z jiného smetiště, deštník slátaný, zašívaný, vyrudlý, mnohdy se značnými záplatami, ale přece jen deštník. Nuže, milý chodec, deštěm překvapený, koupí si beze všech rozpaků ta- kovýto deštník „od panstva odložený“, a ne- stydí se za něj docela nic, neboť hlavní věcí jest, aby zachránil oděv, dáma klobouk. A do- nese deštník až domů a pěkně jej uloží. Nebot druhý den, když už je zas hezky, zazvoní třeba týž včerejší prodavač anebo jiný a vy- křikne: „Prodáte deštník?“ Dáma popadne deštník a prodá jej milému spekulantu z patnáct anebo za deset centů. Vyplatilo se přece včera, že za deset nebo za patnáct cen- tů zachránila klobouk, toaletu
11 article
Ale tento 31. srpen měl minouti ben deště. Chápete se z rána novin — jsou plny oslavných, pozdravných článků. Vyjdete na ulici, je sice všední den, ale vzduchem jakoby vanulo cosi svátečního. Všechna okna, vý- kladní skříně, štíty na domech i sama lako- vaná průčelí domovní byla již včera umyta do sucha vyleštěna, a místy časně z rána ještě se myje, oprašuje, otírá. Se střech, z vikýřů. z oken vlají prapory a vlajky plápolavé barvy královské, žluté, oranžové. Ve všech ulicícl starých částí Amsterodamu nataženy jsou z oken do pken provazce, šňůry a dráty, rov- něž plné praporečku a vlajek, znaky králov- ské, což se střídá s řadami lampionů, chysta- ných na večer. V ulicích amsterodamských panuje sice stálý ruch, od rána do večera, ale dnes je zmnohonásoben. Tisíce lidí chvátáa kvapí všemi směry, jakoby chtěli co nejdříve vykonati denní svůj úkol, aby se pak mohl oddati jenom zábavě a ovacím panovnici své. kterou milují. Královna jim znamená myšlen- ku státní, znamená samostatnost a svébytnost národní a den jejích zrozenin je všeobecným svátkem národním? Jakýsi neobvyklý šum letí celým městem, které se podobá dnes mra- veništi.
Amsterodam
12 article
Veházíme do ulic strannějších, poměrně tišších, a zde již zjevuje se nám předzvěst vše- ho, co zachvátí celé město pozdějí, v hodinách popoledních a zvlášť zečerních. Tyto ulice již dopoledne zvučí hudbou četných kolovrátků a velikých flašinetů vlašských, při nichž tančí nejen děti pestře vystrojené, ale i děvčata do- spělá i ženy. Bledé, jako rybí oči Holanďanek jiskří ohněm, tváře jim planou. Křepčí ne- únavně na oslavu a na zdraví své královny V ulicích objevily se vozy komediantské a je- jich kočovní obyvatelé procházejí lidem v roz- ličných maškarách, zpívají, vyvádějí všeliká taškářství K polední již i hlavními ulicemi projížději jednotlivé lehké vozy žebřinkové a vysok bryčky plné maškar, pokřikujících na mimo- jdoucí, výskajících, a chodci opětují výkřiky. Všechen ruch sesiluje se, a již nikde nevidíte tváře lhostejně klidné. Vše jest vzrušeno. Po poledni dostáváme se na Rembrandt- plein (náměstí s pomníkem Rembrandtovým). kde stojí veliká restaurace a kavárna „u tisíce sloupů“. Za léta jsou všecky dvéře tohoto ve- likého podniku restauračního vysazeny, aby se mohlo vcházeti všemi vchody mezi sloup a pilíři přízemku. Ale teď pozorujeme, ž sklepníci a sluhové zavěšují mezi sloupy ko- vané železné dvéře mřížové. Později k večeru, až nadšení dostoupí vrcholu, zavrou se vše- chny tyto vchody, neboť žádná stráž, žádn kordón by nezabránil, aby se síně „u tisíce sloupů“ nenaplnily lidem k umačkání.
Rembrandtův Rembrandt
13 article
Hodiny míjejí, odpoledne se schyluje. množství chodců na ulicích vzrůstá, jakoby se ze země rojili. Hudby hrají, zpěv zní. Mnoho místností obchodních už je zavřeno. Užšími ulicemi sotva již procházíme, uzkými vůbec nemůžeme proniknouti. Tlačíme se toliko jedním směrem, s proudem, ale náhle odkudsi z ulic příčných vyvalí se proud opačný, který vše, s čím se setkává, zvrátí směrem zpětným. Pak nastávají okamžiky- tísně, že se v nás dech tají a popadá nás úzkost, že budeme umačkáni. Již nelze z tohoto vlnobítí unik- nouti, již se potácíme a kolísáme jen cizí vůli — vůlí a tlakem nesmírného množství,v němž je k zadušení. Chvílemi již nestojíme n dlažbě, půda pod nohama zmizela, strašlivá tlačenice zdvihla nás, a vydáváme se naději, že vyvázneme se zdravými žebry. Konečně se kdesi po straně otevřela ulice volnější a neodolatelný proud lidstva vyvrh nás tam. Na chvíli oddychujeme. Nad našimi hlavami šplhají jacísi lidé na kandelábry a při- pevňují na dráty přes ulici natažené rakety a jiné náboje ohňostrojné. Úzkost zmáhá se diváka nezvyklého těmto výjevům. Je tu množství starých domů ještě polodřevěných — a večer bude vypalován v těsných těchto uli- cích i uličkách ohňostrojl Prcháme, unikáme, abychom se dostal zase za Rembrandt-plein, kde je jistě přec
Rembrandt
15 article
Louis Kříkava
Kříkava
16 article
volněji, neboť nadchází ponenáhlu večer.
17 article
Ale tu pojednou v kterési širší ulici hučí proti nám cosi jako bouře. Ne bouře — jsou to lidské zvuky, a rozeznáváme jen jedinou slabiku: „Há—há—hááá—háááá—háááááá—“ Hučí, řve to proti nám jako vichřice, a ted, když dav před námi na obě strany se roze- stoupil, unikaje na chodníky a lípaje se na do- my, teď teprve vidíme, co se na nás valí. Je to nový proud lidí v řadách po celé šíři ulice pevně semknutých, pažemi zaklesnutých. Ja- koby hnali útokem, poklusem a dlouhými sko- ky ženou se ulicí. Pán, dělník, dáma, holka pouliční, kominík, hasič, voják, cukrář, poli- cajt, kočí, konduktor, výrostkové chlapci i děvčata, mnozí již bez klobouků, které v tom šíleném reji ztratili, mnohé ženštiny prosto- vlasé — vše se řítí v nevylíčitelné směsici ku předu. Všichni pevně, křečovitě se drží pod rameny, neboť kdo by padl, nevzchopil by se. A krajníci tohoto letícího zástupu chytají kaž- dého, kdo se v čas neuhnul nebo uhnouti ne- mohl, schvacují ho za rameno — a není mu pomoci, musí prodloužiti tuto falanx a běžeti s nimi. Prcháme ke zdi domovní, možno-li, do nějakého výklenku. Šlapeme jiným na nohy. jiní šlapou po našich, nikdo toho necítí, nikd se neomlouvá. Jen abychom nebyli taky po- popadeni. Neboť nikdo neví, kde tento hon se zastaví a zda by mu plice stačily.
18 article
Desatero, dvacatero takovýchto sekmnu- tých řad letí mimo nás jak bouře, pláštíky a závoje vlají, účesy žen rozplétají se, klobouky a čepice padají s hlav, nikdo toho snad ani necítí. A za nimi řady nové a nové, a „háá— hášá—hášál“ hřmí jak orkán ještě v dáli. Až tito nadšenci se unaví a kdesi v davu se roz- plynou, vyvstanou za nimi běhouni noví noví a zachvátí kde koho cestou potkají. Vše vypadá, jakoby život byl vyvrácen z obvyklých kolejí svých a jakoby dnešek snad byl dnem posledním. Celé město je jak ve varu, všady to kypí a šumí a hřmí. Kdesi jakoby byla ne- vyčerpatelná, tajemná záloha lidstva, která stále vysílá nové spousty účastníků do ulic. S večerem lidí na všech prostranstvích až černo, celý Amsterodam snad je na nohou kromě starců a neduživců, kromě nemluvňat a chorých. Divíte se, že v tento den taky vy- jíždějí vlaky, že se pracuje na poštách a na telegrafech, že je vůbec nějaká služba kde v úřadech. Nic divného by nebylo, kdyby každý praštil prací svou a povinností a připo- jil se k rozjařenému množství. Připadáť vám, že i vzduch je zachvácen a všecek se chvěje slavnostní horečkou. Vzpomínáte bezděky na Verneovu „myšlenku doktora Oxe“ a na bodré Kikandoňany. Ještě jednou se dostáváme na Rembrandt. plein. Restaurace „u tisíců sloupů“ již jest za- mřížena, a za tímto železným šprlením dívají se hosté a sklepníci na pouliční shon. Mříže již se neotevrou, až snad někdy o půlnoci, nikdo teď nemůže dovnitř a snad ani tam odtud.
Ox Amsterodam
19 article
Setmělo se, a teď v těsných ulicích sta- rého města zazářilo na sta a tisíce lampionů a ohněstrůjci ať z povolání nebo z ochoty vy- palují rachejtle. Díváme se na to již jen z da- leka, již se neodvažujeme do toho sopečného vření. Chvílemi rozzáří se nad střechami, ja- koby je byl už požár zachvátil, ale to jest za- pálený bengál. Prskavky praskají, rachejtl syčí, šumná hudba a zpěv utápějí se ve výkři- cích rozjařeného množství. Město září tisíce- rými světly elektrickými a vše vypadá z da- leka jako přelud z pohádky. Již jsme si nakoupili celuloidových neb plechových jehlic s podobiznou královninou oranžových kokard, nadívali se, až zrak pře- chází, naposlouchali, až nervy sluchové po- bolívají. Všady jásot, výkřiky, objímání, připíjení „Ať žije královna! Ať žije Víléma!“ Chtěli jsme přečkati všechny tyto živelno výbuchy, dočkati konce, avšak nebylo lze pro únavu dne. Neboť téměř od rána jsme byli na nohou. Tedy někam v ústraní, kde bychom odpočali. A došli jsme daleko od středu mesta, do vinárny kdesi v nové čtvrti, mezi domy zbrusu novými, jejichž průčelí z malých šamotek jsou všechna stejná. Tam jsme usecii ve společnosti Holanďanů. Ale arci klidu ne- bylo. Proudem teklo víno i pivo, stolovníci připíjeli a objímali se, a ze zadu řval obrov- ský orkestrion, a když ten umlkl, přisedl kdo- koli ze stolovníků ke klavíru v koutě a hrál, ostatní pak zpívali k tomu. A přicházeli stále noví hosté, páni a dámy, a zasypávali nás spoustou konfetů a metali po nás kotouči úzkých pásek nekonečného pestrého papíru odcházeli a přicházeli jiní s plnými kapsamí nových konfetů, až jsme jich měli plné hlavy a až jimi byla podlaha nadobro poseta.
Holanďan Vílém
20 article
Je dávno po půl noci. Kráčíme k dočas- nému domovu svému kdesi ještě dále v nové té čtvrti. Ve mnoha příbytcích ještě jsou okna ozářena. Zaznívají klavíry, na záclonách oken rýsují se stíny tančících. Blížíme se k domu. jehož okna v patře jsou otevřena a do vlahé noci řinou se zvuky „malé Číňanky“, při nichž společnost křepčí. Zvuky dozněly, páry do- tančily, ozývá se fleskot. Neodoláváme. Noční ta scéna tak se nám líbí, že taky tleskáme z dola ulice. Pojednou dvéře pokoje se ote- vrou a na balkon vyhrnulo se několik dam plesovém úboru. „Výborně, výborně!“ voláme vzhůru. Třeba nerozuměly, chápají smysl a zvuč- ný, jasný smích zní k nám dolů a v zápětí tomu pozev: „Pojďte nahoru, pánové!“ A již se za damami objevují pánové zvou nás i ti. Velmi to lákalo, vidět i v domácnosti ho- landské kus té oslavy, ale byli jsme všichná příliš unaveni a příliš jsme toužili po lůžku. Poděkovali jsme, provolali jsme jim na zdar a dobrou noc a táhli dále. A ještě za námi zněl perlivý smích paní. A daleko za tím smí- chem ještě šuměl do noci zářící, výskajíe Amsterodam. Viděli jsme oslavu narozenin královninýcl a kladli jsme se na lože s tisícerými myšlén kami a vzpomínkami na domov. Ypsilon.
Amsterodam
21 article Ohnivá hvězda. Napsal Rudolí M o d ek.
Ohnivá hvězda. Napsal Rudolí M o d ek. S bohem, s bohem! 6, léto ohnivé a ho- roucné, v jehož žáru zrálo jsí jako klas přetí- žený a zlatý, mé srdce! Slyším zpívati dosud pasáčky na lučinách, slyším bučení krav a ště- bot husí, vše tak sladké jako chut smetany na jazyku! Vídám hořeti dosud tvé západy nad kopci, vidím něžné večerní stíny uléhati mezi křoviska, vše tak mílostné jako chut panen- ského polibkul- Jak zlý jest hlas města, jenž zní tisíci hla- sův a v němž slyším tisíce žádostivých, lač- ných a výbojných slov!
22 article
Vlak, jenž mne nesl, se podobal v mém nitru hroznému příboji, jenž mne unáší proti vůli, jenž mne deptá a vleče, nechlížeje se ni- kam. Schoulen v kout, díval jsem se mlčky unaveně na vše vůkol. O, jak byli nesnesitelní nyní tito všichni lidél Jak rychle z nich prcha- lo kouzlo, jež jsem v ně dříve vkládal. Tento voják, tento kněz, tento kupec — dobrý bože. jaká hrozná, čirá vegetativní nedbalost prázdnota, kde dříve spatřovaly mé oči krásu hromadné současnostil Jak je pustý tento dav. jak jsou ničemní tito „camerados“ proti veliko- lepé živelné a heroické síle ducha, jenž zraje utrpením, sám, pevný však jako každý osamělý strom v kraji, jenž není dušen příživným cizo- pasnictvíml Hrozím se tebe, město, jež mne vítáš světly, framwayemi, kočáry, automobily a da- vyl Hrozím se vás, ulice, přeplněné a těsné pro tisíce chvatných, malých a pospíchajících dušíl Hrozím se vás, divadla, naplněná až ke stropu luzou, řvoucí při špatném dramatě a smějící se a dráždící se! Jiná, jímavá a mocná divadla vi- děly jste, moje požehnané očil Zřely jste ta- jemství, o nichž nikomu se nesnilo z těch, kdož běhají těmito ulicemi, kdož se povalují v těch- to kavárnách, kdož se vzrušují v těchto kine- matografech! Byly jste blíže podstati života než duše všech, kdož debatují v síních univer- sitních a v klubech při dobrém doutníkul.
23 article
Poznával jsem již zřetelně toto městol Ano, jsou zde ještě ony staré a krásné domy v nichž spí uzavřena atmosféra tak mocného životal Jsou zde ještě ony tiché a nostalgické uličky, kde lidé potkávající se podívají se na sebe plaše a zarmouceně. Jsou zde ještě staré zahrady, po jichž cestách tušíš smyté stopy bo- hatýrských kroků. Ale jsou zde i divé a hlučivé třídy, jsou zde ohromná, ozářená okna velikých vitrina restaurací, jsou zde zástupy zahalečův a di- váků, všech, kteří nedovedou býti ani jediné minuty sami, by poznali hlas svého vlastního bytí, všech, kteří jsou jen čísla a součástky složky, slepí a nesamostatní, unášení, slabí čekající věčně na demagogické rány bičeml Jaký pohled, zírati v tvoje roznícené zra- ky, Davel Jaký hrozný pohled v této chvíl předjeseně, kdy neuvědomělá smyslnost proudí z očí všech lidíl Zástupy jsou schváceny roz- ruchem, neklidem, rozvlněním. Vše, kam po- hlédnu, se chvěje a zmítá. Zdaž neproudí tvojí krví šílený oheň, 6 dívko, jejíž pohyby jsou zrádně nezakryté, ždavé a lačnící? Kam spě- ješ, kam toužíš v kolébavé chůzi, rhytmované skrytou horoucností, koho vyhledáváš očima, očima zářícíma, zdivočelýma trochu a smělý- ma, jež plají? Po kom se ohlížíš ty, zralá a lví krásou vznešená ženo v nádheře fialového pláště, zdobeného stříbrným šněrováním? Tvé kroky se podobají jistým a vítězným krokům pantheřice, jíž neujde kořist. Tvé oči se podo- bají rudým světlům vlaku, jenž nesmí býti zme- škán! A tvé celé tělo vzrušuje tuto ulici jako vpád ostré a smyslné hudby v šelest houslí
24 article
Cítíš, kterak zraky mužů se obracejí za tebou. kterak i můj zrak lpí na tobě a mimoděk se podíváš na mne, malou a zhavou chvíli, jež mne poněkud matel A náhle vše se mísí, přicházejí nové tváře a mízí, hluk vozů a křik posluhů dusf ulici. příval lidí, jdoucích z divadla, hovořících a po- mlouvajících, zastavuje se před přechodem a uzlem tříd, kde se míhají světla a lampy noč- ních kaváren, ostrý svist píšťal proráží tento hluk a pokřik brzdíčův a stráží jej opět roz- množuje o nové surové barvy — a náhle v tom všem slabé a důvěrné zavolání mého jmé- na, hlas tak milý a mužný a statečný, jehož vůni poznávám a jehož laskavost pozdravuji uprostřed cizí vřavy, již jen nečinně vnímám již nechávám prouditi do svého nitra a opět odtud vycházeti jako vzduch, který vdechuji. leč vzduch prázdný, nevýživný a nepřátelský svým prachem, kazícím plíce. A zase slyším toto zavolání, opětující sladký zvuk mého jmé- na, a již mi není nic cizího, vše se stává milým, i tento dav, jenž mi nese vstříc onen hlas, tito jednotliví lidé, již slyší také moje jméno a obracejí se sympaticky, hledajíce očima, kdož by byl ten, který jest zavolán. A já prohlížím nyní pozorně všecky tváře, míjející mne s oči- ma, upřenýma jinam, dívám se na ústa všech už opět prosloví moje jméno, pozorují ruce jež mi budou kynouti v pozdrav. A posléze tě spatřuji, 6 příteli, nejdražší tolikráte ztracený a znovunalezený, milýa hodný, věrný a bezelstný, prostý, upřímaný tichý, jaký má býti dobrý přítel.
25 article
Budeme vzpomínati na léta, kdy život je- ště tolik neporušil, nepřeměnil, nepřehodnoti prvotného jasu mládí, panické čistoty nadějí křišťálné nevinnosti citu? Budeme vypravovati o svých láskách i své samotě, o své pýše i o svých utrpeních. jichž neznají naši vrstevníci, kteří se nedove- dou dobývati k životu bolestí, kteří nechápou. že život sám se rodí za bolesti? Budeme sníti o nových výpravách, o no- vých cestách, o nových nebezpečenstvích skrytých na všech křižovatkách? Nebo půjdeme těmito ulicemi, a budem si mysliti: kterak to vše jest velikolepé, ame- rické, dynamické a nahé, kdyžtě to vše má jen půvab nového měšťanství, střídmého občan- ství, pustého žurnalismu, půvab trochu iro- nický v této nebohé zemi, o niž narážejí větry se všech dílů světa, veníž však se ničeho ne- chce uroditi z domácí půdy? Usmíváme se po- uličnímu evropanství, já i ty, neboť jak vypa- dají bez něho ti, kteří patheticky mluví ? Hle, za těmito okny, v této kavárně s bílými stolky a s čínským nevkusem, nebo v této americké, pařížské, londýnské kavárně, zříš spousty tvá- ří, hltajících denně ohromná množství potiště- ného papíru, sedajících zde od oběda po cel dlouhé odpoledne a mrhajících vším živo- Zde jsou útulky všech, kdož jsou zrozeni pro současnou fraseomanii, kdož píší zde nebo projektují básně životního napětí! Zde jsou společnosti, kde se předčítají dojmy ze studij- ních cest, důkladné a poctivé, mírné a důle- žité. Zde se rodí nové kulturní hodnoty a před- poklady — zde se mluví a mluví a mluvíl Zde se objevují, propagují, hodnotí, chválí, haní, a opět chválí pohanění a haní pochválení bá- sníci. Zde se vykládají obrazy a nové výtvarné idee. Zde se mluví o divadle, o hudbě, zde se mluví a mluví!
26 article
Slyš, naslouchej, rozuměj a vnímej, ó pří- teli! Poznáváž dobře své staré známé, své han- sovní měšťany, své pilné občany? Poznáváš své neškodné immoralisty, své dobrodušné diabolické, své řečníky paradoxův a své vy- kladače theorií? Znáš toto město, jehož krása tkví jen na výšině a v starých čtvrtích, neboť je to krása heroická a vykoupená krví? Znáš však tyto kulturní lidi zde dole, na nábřežích, na prome- nádách, tyto dandy, tyto commis, tyto spiso- vatele a malíře? Znáš tyto emancipované dá- my, vypravující surové a mužské věci? Znáš tyto důstojníky, titěrné a operettní, tyto dív- ky, předčasně probuzené a zvrhlé a nebohé, ztrácející každým vyzývavým pohledem zbytky krásy? Znáš tyto dělníky, organisované a pyšné, naduté a závidějící měšťákům jejichi anglické šaty, znáš jejich lhostejnost a nesmělost a le- nost před krásou, znáš jejich hmotný hlad, jeiž v sobě živí, jejž opěvují, jímž se zabývají ustavičně, na všech schůzích, demonstracích, proklamacích a sněmích? Znáš jejich ženy. podněcovatelky, nevědomé a žalostně bigotnl. kterak mluví na schůzích, kterak se hádají a si klnou? Znáš tyto politiky, tyto socialisty, na- cíonalisty, demagogy, výtečníky, zbabělce, zrádce, závistníky, všechny, všechny, nesmě- lé, neodvážné, nevýbojné, nezralé? Nuže, vl- děli jsme dosti. Pojď, vystoupíme zde na strář a uchýlíme se do hospody, bychom si odpo- činuli, neboť to vše nás unavilo a zarmoutiloí tem — — —
27 article
Město utichalo. Noc přicházela a s ní mlhy, jež padaly na domy. Bylo nám chladno, i zahalili jsme se do svých plášťův a snili jsme chvíli v hlubokém tichu. Byla jedna hodina s půlnoci, tramwaye utichly, hlasy prořídly, řeka se třpytila. Pak děl ke mně můj druh: Můj milý, tvůj hlas je hořký a zatrpklý. Tvoje oči jsou zádumčivé a tvoje slova vy- dává bolest ducha, napiatého a vzníceného. Slyš, město spí. A v něm spí i všichni nicotní, přechodní a dětinští lidé jeho. Pro ně jest. dobře tak; nám však sluší dnes bdíti a my- sliti. Odnášíme sem všecku propastnou hloub- ku našeho ducha. Zde nyní rozprostíráme sku- tečnou záři života, jež vychází z našich pře- plněných bytostí. To, co jsme viděli dole, jest přeletné, prchavé, nehluboké a bez kořenů, než aby mohlo trvaleji utkvěti. To, co jsme zřeli, jest jen chvat, jest jen chvíle, chaos, pě- na, rmut a námaha, jež je kvasící a zárodečná. Celý kus života, celý jeho výkroj, který jsme zřeli, nestál by za řeč, kdyby v jeho skrytých, nejspodnějších a temných vlnách nebylo něco mysteriosního. Tito všichni povykující, vý- znamní dnes i nevýznamní, přejdou, zmizí. ztratí se, nebude po nich ani vidu, neboť to- jsou zjevy pěnovité, bublinovité, jež opalisují jen chvíli, Vždy, v každé době jich bylo s do- statek. A vždy byly odplaveny, sfouknuty, rozpraskly se, ztratily, rozprášily se ve vzduch. Byť byla jejich řeč jakákoli, jejich jména jakákoli, jsou nicméně anonymní, půso- bí jen hromadně, skoro neuvědoměle; jakmile se přiblížíš jejich vlastní naivní individualitě, usměješ se! Zaklinají se proti tobě životem, mají plná ústa života, ke všemu ti odpovídají slovem život, zapřísahají tě theatrálně živo- tem, zaklínají, hrozí, klnou, znehodnocují, fal- šují pojmy, balamutí a lhou ve jménu života.
28 article
Jsou v podstatě dualisty, přes všechny pro- testy, dualisty nejhoršího rysu, neboť ustavič- ně staví život v různé protiklady. Nemysli však, že milují sami život. U vědomí jeho vlastnictví a volnosti a síly nevědí si s ním rady, nezmocňují se ho souverenně a pyšně, nýbrž dávají mu plynouti ledabyle a každým jeho nárazem, jenž tají nebezpečenství, jsou umlčeni a utíkají se ke kostelům. Někteří z nich mají povahu opravdovou, ostatní běží s nimi, protože tak káže doba. Někteří jsou prostí a důvěřiví, jiní, to jest tisíce, jsou da- rebácil Někteří soudí charakterně, jiní, a těch jest nejvíce, se mstí, odplácejí, vyrovnávají účty, haní a snižují, staví se slepými, umlčují, podezírají, urážejí a ubližují. To vše dělají dnes ve znamení života jako tak činili včera ve znamení jiném. Tito všichni však se ne- narodili přímo z života, nýbrž vyvrhly je ka- várny, kluby a organisace, nevychoval je vyšší životní a kulturní řád, nýbrž sensační noticky žurnálův a revuí. Co nám po této pěně, jež opadne co nejdříve? Co nám po těchto jed- notlivcích, lačně a chvatně nassátých šťavami, sehnanými z různých koutů světa? Co nám po těch, pod jejichž každým slovem cítíš něco cizího, neupřímného, vssátého a nepůvodního? Kolik jich již přešlo před lety bez památky? Kolik jich ještě přejde? milý, něco jiného, něco velikolepějšího a hrdinštějšího se rodí těžce z tohoto rmutu. Ty to znáš právě tak, jako já, jako mnozí jiní, jako to cítí neuvědo- měle i oni dole a ve zmatku vrážejí hlavami do sebel Ty to znéš tam venku, nad širými