ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 7 58db4340-8f16-11dd-8e70-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 7
Chunky — 34 celkem · entity: person 39, place 31, work 5, org 7
1 masthead
24. srpna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů k číslu 2322.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana7.
6 article
OBSAH. Dr. Jan Thon: Lidové knihovny v Německu. ženské hnutí: Olga Stránská: Organisace so ciální služby žen. — Pro volební právo. Literatura. Bibliogratie.
doktor Thon Stránská Německo
7 title
Dr. JAN THON
doktor Thon
8 article Lidové knihovny v Německu.
Lidové knihovny v Německu. Důležitá měřítka, jimiž můžeme kontrolo- vati úspěch své práce na poli lidovýchovy a specielně v oboru knihovnictví, skýtá nám methoda srovnávací. Konírontováním stati- stických výsledků z jednotlivých let nebo z různých jednotek komunálních a territoriál- ních přicházíme k dosti směrodatným závě- rům, kterými se pak řídí další činnost a pod- nikání; konstatují se vzestupy nebo pokles. zkoumají se příčiny, jich dosah, a určuje se cesta další. Z pochopitelných příčin lze srov- návati závěry jen z těch měst a zemí, které mají přibližně stejné podmínky sociální i kul- turní a mohou tedy poskytnouti objektivn normy. Bylo by na př. jistě naprosto nespra- vedlivo a methodicky nesprávno, srovnávati knihovnictví haličské a britské, jihorakouské a dánské. Zde jsou prostě nepřeklenutelné rozdíly vývojové a ty v celkovém usuzováni nemohou zůstati nepovšimnuty. Naproti tomu nelze se ubrániti faktu, že naše české prostředí jest i ve společenském složení i ve výši vzdělanostní nejbližší pomě- rům německým a že tedy zkušenosti, nabyté v ovzduší jednom, lze bez většího násilí appli- kovati i na poměry sousedovy. Konkretně ře- čeno: německé knihovnictví a jeho stav zů- stanou povždy nabádavou ostruhou pro naše biblioteční snahy a cíle lidovýchovné. Dosti podrobný obraz o současných po- měrech lidového knihovnictví v Německu po- dává nám knížka (104 stran čítající) paní Ben- naty Ottenové, bibliotekářky v Lubeku- Die deutschen Volksbibliothe- ken und Lesehallen in Städte über 10.000 Einwohner (Leipzig 1910).
ben Německo die deutschen Volksbibliothe ken und Lesehallen in Städte über Einwohner
9 article
Nezáleží příliš na tom, že publikace vyšla již r. 1910 na podzim): celkový charakter a ten- dence zůstávají i dnes nezměněny. Knížka ob- sahuje soupis veškerých knihoven a čítárer (s naznačeným v titulu omezením), seřadě- ných abecedně dle míst. Soupis pořízen by cestou dotazníkovou a obsahuje vedle jmena knihovny i rok založení, způsob správy, ná- klad, knižní zásobu, počet výpůjček a pod Jest to sice mluva pouhých cifer, stručných. ba mrtvých, které by sotva byly asi s to, aby u nezasvěcence vzbudily náležitou představu o důležitosti i pokroku německého knihovni ctví. Oživíme-li si však tento materiál vlast- ními zkušenostmi a vzpomínkami, srovnáme-li s praxí domácí, získanou v českých knihov nách, vysvitnou nám organisační snahy říš- ského knihovnictví dosti názorně. V předmluvě od p. dra. G. Fritze, měst- ského bibliotekáře v Charlottenburgu, akcen- tován jest význam knihoven pro kulturní ži- vot národní. Autor brání se — a právem — znevažování těchto veřejných institucí tím. že „lidové“ knihovny bývají často považová- ny za pouhé duševní „lidové kuchyně“ (Volks- bibliothek-Volksküche) a tak jejich okruh čin- nosti značně omezován. Knihovny „lidové“ ačkoliv se určitě odlišují svým charakterem od odborných knihoven studijních, přece jen nesmějí ani o píď ustoupiti od svého úkolu vzdělávacího, poučného — v kterémkoliv oboru. Veřejná knihovna jest pokračováním školy, kulturní oporou pro každý stav i každý věk občanstva. Záleží tedy především na správné vnitřní organisaci těchto institucí, na jich v každém směru osvícené a veřejnosti zodpovědné správě, aby se nestaly ústavy mrtvými, duchu místních potřeb i doby odci- zenými.
Charlottenburg knihovna pro kulturní ž
10 article
Německé lidové knihovny jsou podobně jako u nás spravovány a vydržovány bud z prostředků komunálních, buď od soukro- mých korporací a spolků. Dle toho jest ovšem i jich rozvoj a vnitřní uspořádání značně ne- jednotné, dle toho, jak ta která korporace jes si vědoma svých povinností, nebo jakými pro- středky vládne. V celku lze však říci, že mě- sta větší a veliká jsou v tomto oboru výborně opatřena, takže zůstávají pro nás i nadále vzorem. Jest obecně známým faktem, že ne po- čet knih, jež bibliotéka obsahuje, jest uka- zatelem její životnosti, ale spíše percentuáln počet výpůjček, srovnaný event. i s po- čtem obyvatelstva, udává nám, jaké intensity nabyl kontakt knihovny a občanstva, a jal tedy i knihovna plní svůj vzdělávací účel
11 article
Vzpomínám krásného slova prof. dra. Friedri- cha Jodla: „Kniha v bibliothece jest rakev kniha v rukou lidu jest plodné semeno, z ně- hož nové světy pučí.“ Jistě knihovna malá. která svou zásobu knižní půjčí do roka deset- krát i vícekráte, koná své sociální poslání lépe než knihovna veliká, která tak učiní na příklad sotva dvakráte ročně. Nelze ovšem jen tak zpola konečné ty resultáty srovná- vati; o vlivech, které tu padají na váhu, vý- borně pojednal na základě ohromného mate- riálu dr. Jan Auerhan ve Zprávách stati- stického úřadu král. Českého (XIV., 1.), kamž lze jen odkázati. A přece u knihoven velikých (tedy na př. asi 100.000 svazků obsahujících ve velikých městech jsou tyto cifry spolehli- vým a důležitým ukazatelem zdravého pomě- ru. Docílí-li na př. „Offentliche Bücherhalle“ v Hamburku při 100.000 svazcích (v roce 1909) na 1,364.000 vypůjčených knih za rok, rovná se to indexu intensity výpůjček 13.6 — pro nás cifra prostě úžasná. Ale i v Bré- mách obrátí se knižní zásoba ročně 6.5krá- te, v Charlottenburku 7.5kráte, ve Vratislavi 11.5kráte a pod. Naproti tomu u nás největší lidová knihovna česká — mě- sta Prahy — půjčila v r. 1911 sotva dvakráte tolik knih, kolík jich měla ve svých skladech, v Plzni „Městská obecná knihovna“ 1.6kráte (r. 1910). Hradec Králové (1905) 3-4kráte atd. Tyto rozdíly jsou tak nápadné, že nás nutí k uvažování o příčinách tohoto zjevu.
doktor Auerhan Hamburk Praha Plzeň Hradec Králové cha Jodl Offentliche Bücherhalle krá
12 article
Jest snad městské obyvatelstvo německé kul- turně vyspělejší a uvědomělejší, že samo cití větší potřebu používati veřejných, obecně pří- stupných knihoven? Nebo snad jest tato in- stituce v říši opřena o delší tradici, takže se bibliotheky více vžily, staly se integrující složkou veřejné sociální péče i potřeby? Po mém názoru nejzávažnějším momentem jest dokonalejší vnitřní organisa- ce srovnávaných německých knihoven, která ústavy tyto staví na širší, lidovější základ. přizpůsobuje je plně místním poměrům a tím je i více zpřístupňuje. Do pojmu „vnitřní or- ganisace“ zahrnuji ovšem i otázku umístění dobu otevření, techniku půjčovní, veškery otázky správní a pod. Dnešní moderní knihovnictví jest již tal do šířky rozvětveno, jeho požadavky, úkoly. jeho theorie i praxe tak propracovány, že se v poslední době vytvořila samostatná disci- plina (něm. „Bibliothekswesen“), která veške- rý tento materiál systematicky probírá. K ve- dení malých knihoven (jmenovitě na venkověl stačí ovšem ochotníci, kteří snadno ovládnou onu hromádku svazků, jichž péči svěřena. Na- proti tomu organisace velikých knihoven vy- žaduje, aby bez dlouhého a nákladného expe- rimentování bylo zužito veškerých zkušenosti cizích i technických vymožeností, jež se na- skytají. Za základ těchto odborných znalost staví se dnes v Německu úplné akademické vzdělání, a to jak v theorii (srov. na př. dra.
Německo
13 article
E. Jaeschke: Volksbibliotheken), tak i v praxi města Berlín, Brémy, Düsseldorf, Elberfeld Hamburk, Charlottenburk, Jena a t. d. maji v čele svých lidových knihoven muže akade- micky graduované. Pro získání odborných theoretických vě- domostí zřízeno jest v Německu několik kur- sů, kde se v krátkém souhrnu přednáší vešké- ren materiál, pokud se týká knihoven a jich vnitřního uspořádání. Kursy zakončují se zkouškami k získání diplomu knihovníka. L - terárně rozvíjena jest tato moderní disciplina v řadě speciálních zemí a nepřehledné spou- stě odborné literatury. A z tohoto ovzduš- vyrůstají pak Němcům vynikající odborníci. kteří s celým zanícením a s veškerou energi věnují se svému životnímu úkolu. U nás — upřímně řečeno — nevíme si s „lidovým“ kni- hovnictvím dosud rady; jest po většině v ru- kou diletantů, kteří svůj úřad obyčejně slučuji s jiným životním povoláním, nemajíce o uspo- řádání knihovny ani ponětí. Proto jest dosti pochopitelno, že se v některých vrstvách hle- dívá na „lidové“ knihovny s despektem — jako na skutečné duševní „lidové kuchyně“ Německý knihovník není jen správcem tolik a tolika tisíc svazků knih. Požaduje se aspoř zběžná znalost jich obsahu, směru, aby bylo možno hledajícímu obecenstvu přispěti radou. pobídnouti je a upozorniti. Knihovníkova oso- ba jest důležitým kolečkem v kulturním živo- tě občanstva — tím důležitějším, čím většt bibliotheku spravuje a čím širší jest okruh její působnosti.
E Jaeschke Volksbibliotheken Němec Berlín Brémy Düsseldorf Charlottenburk Jena Německo Elberfeld Hamburk
14 article
Pro ostatní práce biblioteční (katalogiso- vání knih, práce manipulační, půjčování přijímání knih, vedení a doplňování filiálních knihoven a pod.) užívá se dnes v Německu po většině žen. Dámy nabývají důkladného praktického vzdělání ve velikých knihovnách kam vstupují jako volontérky, často vyža- duje se pak i absolvování bibliotečního kursu Obyčejně jsou pak v čele takových velikých lidových knihoven 2—3 úřadníci s akademi- ckou hodností, ostatní personál jest pak ve- směs ženský. Dnes — prý — jest v celém Ně- mecku zaměstnáno na 700 dam jako knihov- ních úřadnic. O oboustranné vhodnosti této kombinace nemůže býti, tuším, sporu. Knihov- nická práce vyžaduje obzvláštní pečlivostia svědomitosti jen po technické stránce a to jsou právě rysy nejvlastnější ženskému char- akteru. Pisatel měl často příležitost pozoro- vati, s jakou horlivostí a opravdovým věc- ným nadšením plnily dámy svůj úkol knihov- ních úřadnic tam, kde by asi jich mužští ko- legové měli na mysli pouhé naplnění svých úřadních povinností bez obzvláštního poroz- umění pro věc a její dosah. Ostatně i v Vídní zaměstnává „Zentral-Bibliothek dnes v ústředně i ve filiálkách vesměs ženský personál — celkem na 43 úřadnic (zpráva prof. Reyera z r. 1912); ba i královská bi- bliothéka berlínská, jistě ústav prvého řádu dává pro manípulační práce dnes přednost ženskému dorostu.
profesor Reyer Německo Vídeň
15 article
Bylo by snad možno i u nás pomýšleti na podobné cesty. Naše větší města venkov- ská, která subvencují neb plně vydržují ve- řejné knihovny, snadno by řešila otázku od- borného vedení těchto ústavů tím, že by v jich čelo stavěla školené ženské síly, které by jednak svou spolehlivostí u vedení těchto ústavů, jednak poměrně menším nákladem byly nejlepším nositelem dalšího rozvoje na- šeho knihovnictví. Snad by bylo vskutku již záhodno prakticky přikročiti ke zřízení ně- kolikaměsíčního kursu knihovnického, kde by se vedle všeobecných theoretických základů poskytla hlavně knihovnická praxe pro vše- chny obory práce, spojené s vedením kniho- vny. Dnes v Praze jest již řada odborníků. kteří by zajisté byli ochotni na tomto kursu spolupůsobiti a tím vlastně položiti základ jednotnému organickému rozvoji našeho kni- hovnictví. U nás se v tomto oboru dosud pří- liš mnoho diletuje, dobrá vůle, peníze a čas maří se často zbytečně na pokusech a začá- tečnických zkouškách. Jiným podstatným znakem, který zvyšuje účinnost německých bibliothek a tím je staví do popředí před náš český průměr, jest dob otevření. Vím, že i u nás jest obecně zná- mý postulát, aby knihovny byly pokud možno nejdéle během dne přístupny a jm. že se to vztahuje na hodiny odpolední a večerní. Leč faktické poměry po většině nepřipouštějí zrealisování tohoto poznatku. Naproti tomu vidíme v Německu, že veřejné lidové knihovny bývají otevřeny po celý den od 10. hod. dopol. až do 10 večer, ve svátky a v zeděli bývá knihovna přístupna aspoň dopoledne (ale ně- kde i odpoledne), aby mobly se dobrodiní této veřejné instituce zúčnstniti i vrstvy jinak ve
Praha Německo
16 article
všední dny zaneprázdněné. Rozumí se, že letní prázdniny omežují se na míru nejmenš a případné revise provádějí se po etapách. jen aby nebylo nutno knihovnu na dlouho uzavírati. Zdálo by se ovšem, že tímto na naše do- mácí zkušenosti nepoměrným zvýšením půj- čovních hodin narůstá i náklad správní. A pře- ce i tu dovedli Němci věc řešiti zhusta velmi účelně a levně. Jejich systémy půjčovní jsou tak na nejmenší míru zjednodušeny, vše, co má na př. význam pro theorii (statistiku na příklad), se často zúplna odmítá, jen aby se mohlo plně vyhověti nejzákladnějšímu posláni knihovny: nejširším vrstvám snadno zpřistup- niti veškeru literaturu. A na tyto systémy, oproštěné až do samozřejmosti, stačí úplně mládež 15—18letá, která pak za mírný popla- tek měsíční a za vedení jedné úřadnice obsta- rává mechanické vyhledávání knih z regálů a půjčování obecenstvu. Pisatel sám měl ně- kolikráte příležitost požorovati na př. čilý ruch ve veřejné knihovně v Hamburku, kde jm. po 7. hodině večer hrnuly se proudy obe- censtva do knihovny a tam rychle byly ob- sluhovány těmito 15letými mladíky.
Němec Hamburk
17 article
Jiný moment, který nutno u nás s důra- zem vytknouti, jest otázka budovy a celko- vého umístění veřejné knihovny. Německá města mají po většině tuto otázku již rozře- šenu: vzdušné a pohodlné místnosti v samo- statných domech ochotně zvou svou přívěti- vostí občanstvo, aby vešlo do jejich prostor použilo všeho bohatství, jehož se mu v nich dostává. Chápu, že ne každé město můžesi dovoliti luxusní vybavení knihovny a čítárny, jako mají Drážďany ve své „Zentralbiblio- thek“. Pohodlné lenošky, koberce na podlaze psací stolky, zvláštní kuřárna atd. — toť pří- liš pro ústav, vydržovaný z veřejných pro- středků. Ostatně i v Drážďanech, nebýt ex- cellence Lindnera, který jako pravý mecenáš rok jak rok doplácí velké tisíce na tento ústav, nemohli by jíti tak daleko v této jistě správné tendenci. Ale i jiná města německá dovedla sice jednoduše, přece však vkusně s celým pohodlím zaříditi své půjčovny a čí- tárny. Mám na mysli pohodlí nejen se stano- viska obecenstva, nýbrž i účelnost a praktič- nost po vnitřní technické stránce. Laiku jest těžko si představiti onu spoustu všech mož- ností a kombinací, jež se v praxi naskytujíu knihoven většího rozsahu (tedy asi nejméně na 60.000 svazků). Knihovna, jež není mrtvým skladištěm knih, které odpočívají mlčky ve
Lindner Drážďany
18 article
svých regálech, trpělivě čekajíce, až jednou za 50 let si na ně některý badatel vzpomene a vytrhne je z jich často zaslouženého zapo- menutí, musí míti své zásoby knih tak umí- stěny, aby nebylo nutno pro ně daleko do- cházeti. Leč poměry místní a stavební nebý- vají vždy zcela příznivy: nutno skladiště dát do dvou poschodí nad sebou, nebo centráln seskupení s půjčovnou uprostřed nahraditi jí- ným a pod. Dále naskýtá se otázka čítáren nejen časopisů, nýbrž i knih; jest to, myslím úloha stejně důležitá jako půjčování knih do- mů. S tím souvisí i zřizování dobrých příruč- ních knihoven, kde jsou obecenstvu volně pří- stupna základní díla literární i veškery po- učné příručky a pomůcky, jako atlanty, slov- níky, průvodce, mapy, adresáře a pod. V růz- ných městech bývají tyto problémy řešeny různě, leč vždy způsobem takovým, že lze vždy z něho leccos vytěžiti pro naše domácí poměry a potřeby. Jsou to často zdánlivě jen duchaplné drobnosti a malé reformy, kterými se vzájemně odlišují tato vnitřní ustrojení; přece celková výše dnešního německého knihovnictví jest na takovém stupni rozvoje. že může i nám jak po stránce vnějšího uspo- řádání a vybavení, tak i po stránce vnitřní organisace ve mnohém býti příkladem a po- bídkou pro další činnost.
19 title
Ženské hnutí.
20 article Organisace sociální služby žen.
Organisace sociální služby žen. V předešlé hlídce uvedla jsem zásady, na jichž základě byla by částečná sociální služba žen při- jatelna. Dnes chci uvésti některé praktické návrhy organisační. V Německu, kde vedou se živé diskuse o této otázce, přirozeně vyskytlo se více návrhů na provedení její. Rada Wítzl a jiní navrhují po- vinné vzdělání žen pro službu ošetřovatelek ve válce. A. Lorand doplňuje výchovu ošetřovatelek v nemocnicích službou v kuchyních veřejných ústa- vů a kasáren, aby tím byla docílena lepší výživa lidu v nejširších vrstvách, Helena Langová činí návrh na sociální službu. E. Gnauck-Kühnová chee praktickou výchovu v domácím hospodářství a ko- nečným požadavkem stává se výchova k mateř- ství a pěstění tělesné zdatnosti. Nejpozoruhodnějším a ženám nejbližším a nej- úplnějším je návrh E. Gnauck-K ühnové, jež u nás je známa svým, do češtiny přeloženým spi- skem „Sociální postavení ženy“. Její myšlenkové vývody uvedla jsem předešle. Vesměs souvisí s je- jími studiemi a názory, konanými a projevenými v uvedeném spisku. Paní Gnauck-Kühnová nava- zuje provedení svých návrhů na trvající poměry aby nenastala libovolná novota, ale aby celá věc vyvíjela se dále organicky. Východiskem jest jí tu vyučování domácímu hospodářství na školách obec- ných a středních, odtud pokročilo by se ke školám pokračovacím, v nichž by se vyučování domácímu hospodářství zdokonalilo a jichž obligatorní zave- dení bylo by prvním krokem k tomuto cíli. Te- prve, až by byl zaveden služební rok, uvolnily by se i pokračovací školy, jež mají jiný svůj cíl, od této přítěže. Přechod mezi oběma zřízeními bylo
A Lorand Langová E Gnauck Gnauck Německo organizace sociální služba Rada Wítzl Kühnová nava
21 article
by lze uskutečniti zkouškou z hospodyňství, která by osvobozovala od návštěvy tohoto předmětu ve škole pokračovací. Pro vrstvy, jichž dcery plní vyšší školy dívěí, byla by zavedena povinná ná- vštěva státní školy hospodyňské se zkouškoua průkazem způsobilosti, který by opravňoval k sta- vu přiměřenému manželství. Z těchto poměrů při- rozeně vyvinul by se pak služební rok. Ovšem, vyžaduje více než povinné vyučování všech vrstev v hospodyňství. Kdyby vyučování jeho bylo sebe dokonalejším, nebude nikdy výchovou, nebude-li dívka žíti v ovzduší sociální činnosti trvale delší dobu, nebude-li nucena opustiti dosavadní pohodlí zvyky a vlivy. Jen v společném, přísném, denním pořádku pro všechny může býti docíleno toho, co myšlení, cítění a jednání dívky připadá nejtěžším; discipliny. Proto musily by býti zřízeny společné domky, pokud možno na venkově. Každý druh školy musil by miti svůj domek, v němž by dívčt mládež povinně bydlela. Pro obecné a střední školy byly by budovy tyto státní a bezplatné, pro vyšší školy za plat kde by se však dívky více naučily. Tím docíleno by bylo, že vyučování i praxe by se doplňovaly neboť domky přimykaly by se k různým ústavům
22 article
v nichž by dívky působily (sirotčince, jesle, útulky opatrovny, dětské nemocnice, veřejné kuchyně pod.). Počáteční vyučování a výcvik obsahoval by vše, co se od divek všech vrstev může požadovati z domácího hospodářství, z ošetření dětí a nemoc- ných. Pak nastalo by roztřídění dle sklonnosti a nutnosti. Doba pro tuto službu divči byla by nej- vhodnější po odbyté návštěvě školy a byla by pouze prodlouženou povinností školní. Většina di- vek vstupuje do výdělečného života, pro ty byl by služební rok zotavením a posílením duševním i tě- lesným. Také by se jim probudil v té době ještě často dřímající smysl hospodyňský. Vyšší učiliště propouštějí sice své žačky později, avšak vždy je- ště dosti včasně, aby i ty rozpoznaly svou sklon- nost a položen byl základ pro pozdější život ženy- matky. Bude-li tímto způsobem povznesena žena duševně a dosáhne-li vyškolení pro úkoly matky a hospodyně ve všech vrstvách, může všude roz- kvésti rodinný život co nejutěšeněji. Pro naše české ženské hnutí mnchem význam- nějším a přímo směrodatným je návrh naší české pracovnice, který vyšel z vřelého citu lidskostia spravedlnosti a vyrostl z našich poměrů českých. roce 1909 vypsal pokrokový venkovský list „Česká selka“ cenu na nejlepší článek pro venkov- ské ženy a cena ta přiznána byla článku pí. Jindř.
Jindřichův
23 article
Wurmové, který uveřejněn byl v 1. č. r. 1910 pod názvem „Povinná sociální služba žen“ kdež autorka rozvinula podrobný plán, jak by se měla zaříditi povinná sociální služba žen v obci venkov- ské. Kdežto Gnauck-Kühnová navazuje na škol- ství, paní Wurmová vychází z volebního práva žen. Poukazujíc na to, kterak jinde je zavedenoa k všeobecné spokojenosti působí i tam, kde ženy jsou poslankyněmi, uvádí, že i my v Čechách ne- jsme vlastně zákonem vylučovány z hlasovacíh práva, jenom že ženy této výhody nepoužívaly V přední řadě však měly bychom dbáti toho, aby se začalo zdola, a chceme-li být zastoupeny v říš- ské radě a ve sněmě, měly bychom my ženy nej- dříve býti zastoupeny ve správě obcí.
Wurm Wurmová Čechy
24 article
Dnes dbá se již všeobecně na to, aby i ženám rolnickým poskytnuto bylo přiměřeného vzdělání poučování i rozhledu a našly by se v každé obei ženy, jež by byly dosti rozšafné a inteligentní, aby na správě obecni mohly bráti podílu... A tyt ženy měly by na starosti chudinství a lidumilné čili humanitní snaby v obci a s nimi spojenou so- ciální službu žen. Ony by za pokynů a rad učitelstva, pokuds dětí týká, a pod dozorem představenstva zařízo- valy a vrchní dozor vedly v opatrovnách, chudo- bincích, jesličkách a pod. Na nich by bylo též véstí v obci akci anti- alkoholickou, totiž boj proti nemírnému pití lihovin vystupování proti týrání dětí v rodinách zpuště ných a proti navádění jich ke zlému a brániti všem nepočestnostem v obci V první řadě dbaly by o to, aby každá obe měla účelně zařízenou opatrovnu s tak zvanými „jesličkami“ pro děti malé a nejmenší těch matek které nuceny jsou mimo dům pracovati V opatrovnách a jesličkách by měly takové děti svůj druhý domov, děti pak „obecní“, tedy si- rotei, o které se musí obec starati, bydlely by tam nadobro mrzáčkům pak, ať tělesným, ať duševním a zpustlikům věnovala by se zvláštní laskavá péče. dokud by se nedostaly do případných ústavů zem- ských neb soukromých. Když by děti dospěly věku škole povinného, tu braly by se na pomoc a poradu nové blaho- dárné instituce „sirotčí rady“ a ve shodě s míst- ními neb nejbližšími sirotčími radami, v jakýchž již dnes zasedají ženy, umísťovaly by se takov děti buď za přiměřený proplatek v rodinách, bud v okresních útulnách neb sirotčincích .
25 article
Spolupůsobení obci na zřizování takových - tulen okresních vzaly by do ruky též ženy z obecní správy Mimo to měly by též na sťarostí „obecní že- bráky“, jak se obyčejně říká starým, k práci ne- schopným a na podporu obce odkázaným lidem kteří se umísťují v chudobincích, resp. v chorobin- cích obecních. Dále by byly k ruce učitelstvu v péči o chudé školní děti, jež by se podělovaly oděvem, jak se namnoze děje. Pro přespolní pak by se pod jejich dohledem vařily k obědu polévky Na to vše by však nestačilo jen těch několik žen, jež by do správy obce voleny byly a zde by nastávala ona povinná sociální služba žen, a sice konaly by ji mezi svými spoluobčany dívky škole odrostlé. K tomu bylo by zapotřebí, aby pro takoá děvčata zařídily se opakovací neb pokračovací ho- diny, v nichž by se seznamovala s nejintimnějšímí pokyny zdravotníckými, vychovafelskými, o opatro- vání dětí a starých osob, o tom, jak zachovati se při nejčastějších úrazech a pod. V Dánsku jsou již k obecným školám připojeny kuchařské školy pro dívky proč by u nás nestaly se pravidlem alespoř takovéto pokračovací hodiny? Po „vychození“ těchto „hodinek“ byla by každlá dívka nucena jistou dobu, třeba jen několik měsíců věnovati se dobročinným zařízením v obci. Dobu mohla by si voliti dle svých poměrů, buď hned. buď až by se vrátila ze škol neb z učení. „Obecní domácnosti“ v opatrovnách, jesličkách, chudobincích a školní vaření vedly by spořádané starší ženy, vdovy neb neprovdané, jaké se v každé obci vždy najdou a dívky by jim byly ve všem k ruce. Ony by uklízely, praly, vařily, zahrádky ob- starávaly, zašívaly, obsluhovaly děti a choré staré osoby, chovaly, krmily a převinovaly maličkéa sbíraly příspěvky na podělování vánoční. Ony by též mohly býti poslány do chudých rodin v případu nějaké nemoci k výpomocí.
Dánsko
26 article
To vše by konati musely dívky zámožné zrovna tak jako chudé. Rozdíl při této povinné službě ženské byl by jen ten, že by zámožnější děvčata, zvláště městská, mohla prodělati dříve všelijaké kursy, jako vychovatelský, ošetřovatelský v nemocnicích, kuchařský atd. a dle toho by pak byly zaměstnány, jako pěstounky, ošetřovatelky nemocných a pod. A pro všecky dívky bez rozdílu byla by ta- kováto služba sociální tou nejlepší školou a pří- pravou pro život, ať později u vlastního krbu, nebo v domácnostech cizích v poměru služebním . Tak představuje si paní Wurmová sociálno službu dívek neprovdaných, neboť žena provdaná, která jest ve většině případů matkou, ta si svých práv občanských zaslouží, i když by provdáním všecka nucená sociální služba pro ni pominula. Že by v městech byla sociální služba mnohem složitější, jest jisto, ale i tam by se dala provést. I když rozdíly stavů a vzdělání jsou zde mezi dív- kami větší, jest zase mnohem více příležitostí, kde by se mohly i ty více, i ty méně vzdělané uplat- „Stálo by to věru za pokus — končí autorka — kdyby si tak některá pokročilá obec zřídila proza- tím i bez státu sociální službu žen dle nastíněného obrázku sama. A jakmile by bylo tím dokázáno že se taková věc provésti dá, byla by sociální služba žen v zásadě rozřešena a záleželo by jen na tom, dle malých vzorů vypracovat vzory větší. K tomuto návrhu není co bych dodávala. Je na jedno upozorňuji: ve stanovisku ženském a s- ciálním sbližují se obě autorky, ale český duch náš národní a demokratický zračí se v návrhu paní Wurmové tím, že vychází z nejmenšího prvku,z nejmenší složky našeho života, z obce a opírá seo samosprávu naši. To je pro nás významné a směro- Olga Stránská. niti.
Wurmová Wurm Stránská
28 article Literatura.
Literatura. Pozdravem venkova, který jsme právě opustili. abychom se vrátili k shonu městského dne, je sva- zeček nové překladové knihovny „Vinobraní“, jež počala vycházeti redakcí Karla Tomana: Jules Renarda „Bukolika“ (za 1 K). Tyto vybrané prósy předčasně zesnulého básníka francouzského venkova, který byl u nás již oznámen svými „Po- vídkami z přírody“, dýší prostou nestrojenou vůní idylly, chápané rozšířenými smysly jemného uměl- ce, do nichž se lije jedním proudem bez přerušení jako řeka balsámu. „Bukolika“ šíří naše prsa jako doušek zdravého venkovského vzduchu, jako po- hled na rozlehlý kraj pod otevřeným modrým ne- bem; je třeba vcititi se do sladkého klidu, v němž okoušel Jules Renard pocit božského oproštěnía zároveň prostoupení se s čistým panenským živlém, který je pramenem původní sily a svěžesti, aby- chom pochopili smutek fakta, že básníkovi, prchnuv- šímu zkáze, do níž ho strhoval život v městě, ne- bylo dopřáno naplniti větší počet let v tomto vy- svobození. Renard je rozeným velkým idyllikem, který dovedl vzepříti se vší časovosti v době, kdy kultura úžasně sesílila nosnost a přitažlivost měst jako zrádných magnetů, jako středisek sil, zákeřně vyssávajících každý nový přírostek zdraví ve svých stále šířících se oblastech. Hleděl zakotviti pevně v bezvýsledném křížícím se dosahu městské kultu- ry a zdůraznili právě svou nečasovost. Co v jeho díle je nečasového, není rozkoš měšťáka, který, vy- tržen ze svého živlu, okouší rozkoš lahodné změny. okamžitého rozptýlení, nýbrž plnost tonu, který byl zachycen na čisté nové desce a dovede vyzněti ve vší své blaženosti opět jen v duši stejně připra- veného posluchače. Nečasovou je jistá vlastnost jeho díla, která nás nabádá užíti k svému vyjádření srovnání umění slovesného s uměním výtvarným.
Toman Jules Renard Renard
29 article
Toliko velicí malíři vyznačují se onou svobodnou bezzájmovostí při volbě sujetu; nejprostší předmět, který by daleko od sebe odvrhl vyznavač učení o hierarchii látek, pod jejich štětcem přestává míti efemerní cenu, nabývá nového neobyčejného vý- znamu, je, jak se říká, vyvolen mezi tisíci, aby žil věčným životem v díle svého tvůrce. A takový je Renardův venkov. Ve své domácí literatuře ne- nacházíme příkladu, jímž bychom si mohli tento zjev přiblížiti. Až na některé náběhy v dnešní pro- dukci naší literární Moravy nenalezneme celkem u našich autorů jiného vystížení rázovitosti ven- kova než malbu, podloženou bedlivým studiem folkloru. Takové pojetí je vždy hrubší, poněvadž duši vnímavého diváka překážejí v něm drobty nepřehodnocené suroviny, a časem pozbývá svého významu. Renard stojí vysoko nad tímto pojetím.
Renardův Renard Morava
30 article
Jeho postavy žijí tak, jak si je sám stvořil, vyvoliv je mezi tisíci ku přežití jejich lidského dokumentu, Není to práce, shánějící se po efektech, ani n druhé straně práce titěrná, piplavá, do kterýchžto extrémů upadají u nás spisovatelé, obravší si za svůj předmět venkov; mám tu na mysli typ našeho venkovského povídkáře, který se mi dosud nejasně vznášel jako cíl těchto polemicky se vyhrocujících řádků: typ kalendářního kronikáře venkovských existencí, kterému jde o přírodopis venkovského člověka a který shání pilně dokumenty, opisuje, fotografuje skutečnost, klade a vrší své snímky na pracovním stole a na výtky nesprávného dřevě- ného pochopení je vždy připraven bíti se pouka- zem, že nemohl celý materiál směstnatí do své práce, že ostatně jej má doma k nahlédnutí (budíž to mimochodem odpovědí na určitou adresu]. Než to jen, abychom nepropásli vhodné příležitosti, která by mohla přinésti poučení našim spisovate- lůmi — Renardovy postavy jsou prosté a monu- mentální. Pro čtenáře, který zvykl dojmu hrubých nemotorných kopií takových literárních padělatelů, o nichž jsem právě mluvil, bude ovšem Renardův venkov zaručenou zahradou, v níž hrozny budou připadati kyselé, protože jsou nedostupné. Prů- měrný dnešní čtenář nenalezne snad v některých obrazech této knihy ani zvláštní zajímavosti. Třeba postaviti se před ně s jasnou a zdravou myslí, pro jejíž nepomíjející rozkož byly vytvořeny. Pak ocit- neme se v nich v jakémsi novém světě, nevšedním a živém, který prošel hranolem čistého křišťálo- vého tvůrčího citu, aby vrhl do našeho nitra po- doby zkrásnělé a prosvícené, duhových kontura sálající teplem velkého neporušeného lidství. Je
Renardův
31 article
tu vše tak živé, že pozorujíce malbu, mimoděk se hroužíme do jejích pozorných, klidných a jemných linií, zapomínáme na stanovisko svého pozorování, až představa naše nadobro splyne s předmětem líčeným, nevyrušena slovem ze svého klidného po- stupu přirozenou obraznou cestou stylu. Není ji- ného vyššího cíle Renardova umění a umění vů- bec. Kdybych měl shledati ku přístupnějšímu vy- jádření svého dojmu obdoby z výtvarného umění, nalezl bych snadno příklady, kdy velicí malíři po- dobně oživují skutečnost způsobem prostým, vy- hýbajícím se každé úmyslnosti a nápadnosti styli- sační, pokud jimi není ovšem hlavní úmyslnost a nápadnost: velikost a síla umění. Musil bych pro- bírati číslo za číslem, abych doložil své tvrzení.
Renardův Musil
32 article
„Philippovi“, „Sestřenice Nanynka“ tato je ostatně známa našim čtenářům ze Zábavní nedělní přílohy) jsou postavy, vylíčené zdánlivě beze všeho sesílení, zakrojení kontur, přenesených na plátno dle nej- obyčejnější skutečnosti, zdánlivě beze všeho po- užití stylisačních prostředků, ba s úmyslnou sna- hou, vyvarovati se doteků jakéhokoliv dějového nebo psychologicky ustrojeného jádra, a přece žijí, čistším a výraznějším dojmem se nám vtiskují v pa- měť, než kdyby byly před námi sehráli celá dras mata, byly prožily celé veliké děje, stavše se jejich ústředními postavami, krátce, než kdyby k jejich představení bylo použito všech působivých pro- středků romanopiscových. A stejného rázu jsou čísla ostatní, která zalidňují, zpestřují a rozpro- straňují tuto knížku, ať jsou to krátké rozmluvy nebo scény, útržky osudů (i zvířecích: rozkošné je číslo „Pompejus a Sapfo“) krajinářské nebo vůbec přírodní studie. Očekáváme, že s takovým literár- ním zjevem přicházejíc nová překladová knihovna, bude naším čtenářstvem přijata příznivě. Jest to podnik velmi sympatický již tím, že za laciný pe- níz chce nám podávati skvosty světových literatur ve vkusném výběru, od něhož očekáváme mnoho dobrého.
Philipp Nanynka
33 article
(Z nové belletrie.) Nad knihou „Kolo- běh slávy a jiné skizzy“ od Rudolfa Rich. Hofmeistera, která je patrně debutem mla- dého autora, rozbíhajícího se do nejrůznějších, ča- sto navzájem se vylučujících genrů, nelze pronésti potěšitelného slova. Její únavný nesoustavný ob- sah, který vzbuzuje v nás dojem, jakoby po časo- pisech otištěné pokusy začátečníka byly beze všeho ladu a skladu shrnuty v jedno, svědčí o nevypěsto- vaném dosud autorově vkusu literárním, o bezcíl- ném těkání mezi látkami, které se traktují s naiv- ní krátkozrakostí a kupí se titěrně jako lacino zí- skané předměty málo vzdělaného sběratele staro- žitností. Převážnou část skizz charakterisuje auto- rův sklon k historismu; v chronologicky zachová- vaném postupu od fantasií, kladených do pravěku ocitáme se přes legendy biblické a jiné náměty orientální, dále přes dobu renaissanční až v proudu francouzské revoluce, kde se vybarvuje autorův historism s nejmenším takřka mizícím součinitelem tvořivosti. Zbývající čísla jsou čerpána ze současné doby, dotýkají se stránky osvětové a sociální a jsou zakončena skizzou s poněkud omšelou kulisou dobrodružného rázu, dle níž nazvána celá kniha. Vše působí tu dojmem mdlé kopie, spíše zkariko- vaného než procítěného barvotiskového rázu, ne- ztrávené četby a povrchního chápání práce spiso- vatelské.
Rudolf Rich Hofmeister
34 article Bibliografie.
Bibliografie. Jiří Sahulat Arnošt z Pardubic. [Časově úvahy čís. 8., 9.) V Hradci Králové, Politické druž- stvo tiskové. Cena 8 hal. II. Sjezd českých stavitelů ze ze- mí koruny svatováclavské v Brně ve dnech 23., 24., 25. a 26. března 1913. (Knihov- na zpráv Českých stavitelů č. 2.) V Praze, Výkon- ný výbor sjezdu. Slavnostní list tělocvičné Jedno- Iy „Sokol“ v Ústí n. Orlicí na paměť jeho pětadvacetiletí a otevření tělocvičny. V Ústí n. C. nákladem „Sokola“. Uspořádal redakční odbor.
Jiří Sahulat Arnošt Pardubice Hradec Králové Brno Knihov Praha Ústí Orlice Sokol