1
masthead
24. srpna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů k číslu 2322.
6
article
OBSAH.
Dr. Jan Thon: Lidové knihovny v Německu.
ženské hnutí: Olga Stránská: Organisace so
ciální služby žen. — Pro volební právo.
Literatura.
Bibliogratie.
doktor
Thon
Stránská
Německo
7
title
Dr. JAN THON
doktor
Thon
8
article
Lidové knihovny v Německu.
Lidové knihovny v Německu.
Důležitá měřítka, jimiž můžeme kontrolo-
vati úspěch své práce na poli lidovýchovy a
specielně v oboru knihovnictví, skýtá nám
methoda srovnávací. Konírontováním stati-
stických výsledků z jednotlivých let nebo
z různých jednotek komunálních a territoriál-
ních přicházíme k dosti směrodatným závě-
rům, kterými se pak řídí další činnost a pod-
nikání; konstatují se vzestupy nebo pokles.
zkoumají se příčiny, jich dosah, a určuje se
cesta další. Z pochopitelných příčin lze srov-
návati závěry jen z těch měst a zemí, které
mají přibližně stejné podmínky sociální i kul-
turní a mohou tedy poskytnouti objektivn
normy. Bylo by na př. jistě naprosto nespra-
vedlivo a methodicky nesprávno, srovnávati
knihovnictví haličské a britské, jihorakouské
a dánské. Zde jsou prostě nepřeklenutelné
rozdíly vývojové a ty v celkovém usuzováni
nemohou zůstati nepovšimnuty.
Naproti tomu nelze se ubrániti faktu, že
naše české prostředí jest i ve společenském
složení i ve výši vzdělanostní nejbližší pomě-
rům německým a že tedy zkušenosti, nabyté
v ovzduší jednom, lze bez většího násilí appli-
kovati i na poměry sousedovy. Konkretně ře-
čeno: německé knihovnictví a jeho stav zů-
stanou povždy nabádavou ostruhou pro naše
biblioteční snahy a cíle lidovýchovné.
Dosti podrobný obraz o současných po-
měrech lidového knihovnictví v Německu po-
dává nám knížka (104 stran čítající) paní Ben-
naty Ottenové, bibliotekářky v Lubeku-
Die deutschen Volksbibliothe-
ken und Lesehallen in Städte
über 10.000 Einwohner (Leipzig 1910).
ben
Německo
die deutschen Volksbibliothe
ken und Lesehallen in Städte über
Einwohner
9
article
Nezáleží příliš na tom, že publikace vyšla již
r. 1910 na podzim): celkový charakter a ten-
dence zůstávají i dnes nezměněny. Knížka ob-
sahuje soupis veškerých knihoven a čítárer
(s naznačeným v titulu omezením), seřadě-
ných abecedně dle míst. Soupis pořízen by
cestou dotazníkovou a obsahuje vedle jmena
knihovny i rok založení, způsob správy, ná-
klad, knižní zásobu, počet výpůjček a pod
Jest to sice mluva pouhých cifer, stručných.
ba mrtvých, které by sotva byly asi s to, aby
u nezasvěcence vzbudily náležitou představu
o důležitosti i pokroku německého knihovni
ctví. Oživíme-li si však tento materiál vlast-
ními zkušenostmi a vzpomínkami, srovnáme-li
s praxí domácí, získanou v českých knihov
nách, vysvitnou nám organisační snahy říš-
ského knihovnictví dosti názorně.
V předmluvě od p. dra. G. Fritze, měst-
ského bibliotekáře v Charlottenburgu, akcen-
tován jest význam knihoven pro kulturní ži-
vot národní. Autor brání se — a právem —
znevažování těchto veřejných institucí tím.
že „lidové“ knihovny bývají často považová-
ny za pouhé duševní „lidové kuchyně“ (Volks-
bibliothek-Volksküche) a tak jejich okruh čin-
nosti značně omezován. Knihovny „lidové“
ačkoliv se určitě odlišují svým charakterem
od odborných knihoven studijních, přece jen
nesmějí ani o píď ustoupiti od svého úkolu
vzdělávacího, poučného — v kterémkoliv
oboru. Veřejná knihovna jest pokračováním
školy, kulturní oporou pro každý stav i každý
věk občanstva. Záleží tedy především na
správné vnitřní organisaci těchto institucí, na
jich v každém směru osvícené a veřejnosti
zodpovědné správě, aby se nestaly ústavy
mrtvými, duchu místních potřeb i doby odci-
zenými.
Charlottenburg
knihovna pro kulturní ž
10
article
Německé lidové knihovny jsou podobně
jako u nás spravovány a vydržovány bud
z prostředků komunálních, buď od soukro-
mých korporací a spolků. Dle toho jest ovšem
i jich rozvoj a vnitřní uspořádání značně ne-
jednotné, dle toho, jak ta která korporace jes
si vědoma svých povinností, nebo jakými pro-
středky vládne. V celku lze však říci, že mě-
sta větší a veliká jsou v tomto oboru výborně
opatřena, takže zůstávají pro nás i nadále
vzorem.
Jest obecně známým faktem, že ne po-
čet knih, jež bibliotéka obsahuje, jest uka-
zatelem její životnosti, ale spíše percentuáln
počet výpůjček, srovnaný event. i s po-
čtem obyvatelstva, udává nám, jaké intensity
nabyl kontakt knihovny a občanstva, a jal
tedy i knihovna plní svůj vzdělávací účel
11
article
Vzpomínám krásného slova prof. dra. Friedri-
cha Jodla: „Kniha v bibliothece jest rakev
kniha v rukou lidu jest plodné semeno, z ně-
hož nové světy pučí.“ Jistě knihovna malá.
která svou zásobu knižní půjčí do roka deset-
krát i vícekráte, koná své sociální poslání
lépe než knihovna veliká, která tak učiní na
příklad sotva dvakráte ročně. Nelze ovšem
jen tak zpola konečné ty resultáty srovná-
vati; o vlivech, které tu padají na váhu, vý-
borně pojednal na základě ohromného mate-
riálu dr. Jan Auerhan ve Zprávách stati-
stického úřadu král. Českého (XIV., 1.), kamž
lze jen odkázati. A přece u knihoven velikých
(tedy na př. asi 100.000 svazků obsahujících
ve velikých městech jsou tyto cifry spolehli-
vým a důležitým ukazatelem zdravého pomě-
ru. Docílí-li na př. „Offentliche Bücherhalle“
v Hamburku při 100.000 svazcích (v roce
1909) na 1,364.000 vypůjčených knih za rok,
rovná se to indexu intensity výpůjček 13.6 —
pro nás cifra prostě úžasná. Ale i v Bré-
mách obrátí se knižní zásoba ročně 6.5krá-
te, v Charlottenburku 7.5kráte, ve
Vratislavi 11.5kráte a pod. Naproti tomu
u nás největší lidová knihovna česká — mě-
sta Prahy — půjčila v r. 1911 sotva dvakráte
tolik knih, kolík jich měla ve svých skladech,
v Plzni „Městská obecná knihovna“ 1.6kráte
(r. 1910). Hradec Králové (1905) 3-4kráte atd.
Tyto rozdíly jsou tak nápadné, že nás
nutí k uvažování o příčinách tohoto zjevu.
doktor
Auerhan
Hamburk
Praha
Plzeň
Hradec Králové
cha Jodl
Offentliche Bücherhalle
krá
12
article
Jest snad městské obyvatelstvo německé kul-
turně vyspělejší a uvědomělejší, že samo cití
větší potřebu používati veřejných, obecně pří-
stupných knihoven? Nebo snad jest tato in-
stituce v říši opřena o delší tradici, takže se
bibliotheky více vžily, staly se integrující
složkou veřejné sociální péče i potřeby?
Po mém názoru nejzávažnějším momentem
jest dokonalejší vnitřní organisa-
ce srovnávaných německých knihoven, která
ústavy tyto staví na širší, lidovější základ.
přizpůsobuje je plně místním poměrům a tím
je i více zpřístupňuje. Do pojmu „vnitřní or-
ganisace“ zahrnuji ovšem i otázku umístění
dobu otevření, techniku půjčovní, veškery
otázky správní a pod.
Dnešní moderní knihovnictví jest již tal
do šířky rozvětveno, jeho požadavky, úkoly.
jeho theorie i praxe tak propracovány, že
se v poslední době vytvořila samostatná disci-
plina (něm. „Bibliothekswesen“), která veške-
rý tento materiál systematicky probírá. K ve-
dení malých knihoven (jmenovitě na venkověl
stačí ovšem ochotníci, kteří snadno ovládnou
onu hromádku svazků, jichž péči svěřena. Na-
proti tomu organisace velikých knihoven vy-
žaduje, aby bez dlouhého a nákladného expe-
rimentování bylo zužito veškerých zkušenosti
cizích i technických vymožeností, jež se na-
skytají. Za základ těchto odborných znalost
staví se dnes v Německu úplné akademické
vzdělání, a to jak v theorii (srov. na př. dra.
Německo
13
article
E. Jaeschke: Volksbibliotheken), tak i v praxi
města Berlín, Brémy, Düsseldorf, Elberfeld
Hamburk, Charlottenburk, Jena a t. d. maji
v čele svých lidových knihoven muže akade-
micky graduované.
Pro získání odborných theoretických vě-
domostí zřízeno jest v Německu několik kur-
sů, kde se v krátkém souhrnu přednáší vešké-
ren materiál, pokud se týká knihoven a jich
vnitřního uspořádání. Kursy zakončují se
zkouškami k získání diplomu knihovníka. L -
terárně rozvíjena jest tato moderní disciplina
v řadě speciálních zemí a nepřehledné spou-
stě odborné literatury. A z tohoto ovzduš-
vyrůstají pak Němcům vynikající odborníci.
kteří s celým zanícením a s veškerou energi
věnují se svému životnímu úkolu. U nás —
upřímně řečeno — nevíme si s „lidovým“ kni-
hovnictvím dosud rady; jest po většině v ru-
kou diletantů, kteří svůj úřad obyčejně slučuji
s jiným životním povoláním, nemajíce o uspo-
řádání knihovny ani ponětí. Proto jest dosti
pochopitelno, že se v některých vrstvách hle-
dívá na „lidové“ knihovny s despektem —
jako na skutečné duševní „lidové kuchyně“
Německý knihovník není jen správcem tolik
a tolika tisíc svazků knih. Požaduje se aspoř
zběžná znalost jich obsahu, směru, aby bylo
možno hledajícímu obecenstvu přispěti radou.
pobídnouti je a upozorniti. Knihovníkova oso-
ba jest důležitým kolečkem v kulturním živo-
tě občanstva — tím důležitějším, čím většt
bibliotheku spravuje a čím širší jest okruh
její působnosti.
E Jaeschke
Volksbibliotheken
Němec
Berlín
Brémy
Düsseldorf
Charlottenburk
Jena
Německo
Elberfeld Hamburk
14
article
Pro ostatní práce biblioteční (katalogiso-
vání knih, práce manipulační, půjčování
přijímání knih, vedení a doplňování filiálních
knihoven a pod.) užívá se dnes v Německu
po většině žen. Dámy nabývají důkladného
praktického vzdělání ve velikých knihovnách
kam vstupují jako volontérky, často vyža-
duje se pak i absolvování bibliotečního kursu
Obyčejně jsou pak v čele takových velikých
lidových knihoven 2—3 úřadníci s akademi-
ckou hodností, ostatní personál jest pak ve-
směs ženský. Dnes — prý — jest v celém Ně-
mecku zaměstnáno na 700 dam jako knihov-
ních úřadnic. O oboustranné vhodnosti této
kombinace nemůže býti, tuším, sporu. Knihov-
nická práce vyžaduje obzvláštní pečlivostia
svědomitosti jen po technické stránce a to
jsou právě rysy nejvlastnější ženskému char-
akteru. Pisatel měl často příležitost pozoro-
vati, s jakou horlivostí a opravdovým věc-
ným nadšením plnily dámy svůj úkol knihov-
ních úřadnic tam, kde by asi jich mužští ko-
legové měli na mysli pouhé naplnění svých
úřadních povinností bez obzvláštního poroz-
umění pro věc a její dosah. Ostatně i v
Vídní zaměstnává „Zentral-Bibliothek
dnes v ústředně i ve filiálkách vesměs ženský
personál — celkem na 43 úřadnic (zpráva
prof. Reyera z r. 1912); ba i královská bi-
bliothéka berlínská, jistě ústav prvého řádu
dává pro manípulační práce dnes přednost
ženskému dorostu.
profesor
Reyer
Německo
Vídeň
15
article
Bylo by snad možno i u nás pomýšleti
na podobné cesty. Naše větší města venkov-
ská, která subvencují neb plně vydržují ve-
řejné knihovny, snadno by řešila otázku od-
borného vedení těchto ústavů tím, že by
v jich čelo stavěla školené ženské síly, které
by jednak svou spolehlivostí u vedení těchto
ústavů, jednak poměrně menším nákladem
byly nejlepším nositelem dalšího rozvoje na-
šeho knihovnictví. Snad by bylo vskutku již
záhodno prakticky přikročiti ke zřízení ně-
kolikaměsíčního kursu knihovnického, kde by
se vedle všeobecných theoretických základů
poskytla hlavně knihovnická praxe pro vše-
chny obory práce, spojené s vedením kniho-
vny. Dnes v Praze jest již řada odborníků.
kteří by zajisté byli ochotni na tomto kursu
spolupůsobiti a tím vlastně položiti základ
jednotnému organickému rozvoji našeho kni-
hovnictví. U nás se v tomto oboru dosud pří-
liš mnoho diletuje, dobrá vůle, peníze a čas
maří se často zbytečně na pokusech a začá-
tečnických zkouškách.
Jiným podstatným znakem, který zvyšuje
účinnost německých bibliothek a tím je staví
do popředí před náš český průměr, jest dob
otevření. Vím, že i u nás jest obecně zná-
mý postulát, aby knihovny byly pokud možno
nejdéle během dne přístupny a jm. že se to
vztahuje na hodiny odpolední a večerní. Leč
faktické poměry po většině nepřipouštějí
zrealisování tohoto poznatku. Naproti tomu
vidíme v Německu, že veřejné lidové knihovny
bývají otevřeny po celý den od 10. hod. dopol.
až do 10 večer, ve svátky a v zeděli bývá
knihovna přístupna aspoň dopoledne (ale ně-
kde i odpoledne), aby mobly se dobrodiní této
veřejné instituce zúčnstniti i vrstvy jinak ve
Praha
Německo
16
article
všední dny zaneprázdněné. Rozumí se, že
letní prázdniny omežují se na míru nejmenš
a případné revise provádějí se po etapách.
jen aby nebylo nutno knihovnu na dlouho
uzavírati.
Zdálo by se ovšem, že tímto na naše do-
mácí zkušenosti nepoměrným zvýšením půj-
čovních hodin narůstá i náklad správní. A pře-
ce i tu dovedli Němci věc řešiti zhusta velmi
účelně a levně. Jejich systémy půjčovní jsou
tak na nejmenší míru zjednodušeny, vše, co
má na př. význam pro theorii (statistiku na
příklad), se často zúplna odmítá, jen aby se
mohlo plně vyhověti nejzákladnějšímu posláni
knihovny: nejširším vrstvám snadno zpřistup-
niti veškeru literaturu. A na tyto systémy,
oproštěné až do samozřejmosti, stačí úplně
mládež 15—18letá, která pak za mírný popla-
tek měsíční a za vedení jedné úřadnice obsta-
rává mechanické vyhledávání knih z regálů
a půjčování obecenstvu. Pisatel sám měl ně-
kolikráte příležitost požorovati na př. čilý
ruch ve veřejné knihovně v Hamburku, kde
jm. po 7. hodině večer hrnuly se proudy obe-
censtva do knihovny a tam rychle byly ob-
sluhovány těmito 15letými mladíky.
Němec
Hamburk
17
article
Jiný moment, který nutno u nás s důra-
zem vytknouti, jest otázka budovy a celko-
vého umístění veřejné knihovny. Německá
města mají po většině tuto otázku již rozře-
šenu: vzdušné a pohodlné místnosti v samo-
statných domech ochotně zvou svou přívěti-
vostí občanstvo, aby vešlo do jejich prostor
použilo všeho bohatství, jehož se mu v nich
dostává. Chápu, že ne každé město můžesi
dovoliti luxusní vybavení knihovny a čítárny,
jako mají Drážďany ve své „Zentralbiblio-
thek“. Pohodlné lenošky, koberce na podlaze
psací stolky, zvláštní kuřárna atd. — toť pří-
liš pro ústav, vydržovaný z veřejných pro-
středků. Ostatně i v Drážďanech, nebýt ex-
cellence Lindnera, který jako pravý mecenáš
rok jak rok doplácí velké tisíce na tento
ústav, nemohli by jíti tak daleko v této jistě
správné tendenci. Ale i jiná města německá
dovedla sice jednoduše, přece však vkusně
s celým pohodlím zaříditi své půjčovny a čí-
tárny. Mám na mysli pohodlí nejen se stano-
viska obecenstva, nýbrž i účelnost a praktič-
nost po vnitřní technické stránce. Laiku jest
těžko si představiti onu spoustu všech mož-
ností a kombinací, jež se v praxi naskytujíu
knihoven většího rozsahu (tedy asi nejméně
na 60.000 svazků). Knihovna, jež není mrtvým
skladištěm knih, které odpočívají mlčky ve
Lindner
Drážďany
18
article
svých regálech, trpělivě čekajíce, až jednou
za 50 let si na ně některý badatel vzpomene
a vytrhne je z jich často zaslouženého zapo-
menutí, musí míti své zásoby knih tak umí-
stěny, aby nebylo nutno pro ně daleko do-
cházeti. Leč poměry místní a stavební nebý-
vají vždy zcela příznivy: nutno skladiště dát
do dvou poschodí nad sebou, nebo centráln
seskupení s půjčovnou uprostřed nahraditi jí-
ným a pod. Dále naskýtá se otázka čítáren
nejen časopisů, nýbrž i knih; jest to, myslím
úloha stejně důležitá jako půjčování knih do-
mů. S tím souvisí i zřizování dobrých příruč-
ních knihoven, kde jsou obecenstvu volně pří-
stupna základní díla literární i veškery po-
učné příručky a pomůcky, jako atlanty, slov-
níky, průvodce, mapy, adresáře a pod. V růz-
ných městech bývají tyto problémy řešeny
různě, leč vždy způsobem takovým, že lze
vždy z něho leccos vytěžiti pro naše domácí
poměry a potřeby. Jsou to často zdánlivě jen
duchaplné drobnosti a malé reformy, kterými
se vzájemně odlišují tato vnitřní ustrojení;
přece celková výše dnešního německého
knihovnictví jest na takovém stupni rozvoje.
že může i nám jak po stránce vnějšího uspo-
řádání a vybavení, tak i po stránce vnitřní
organisace ve mnohém býti příkladem a po-
bídkou pro další činnost.
20
article
Organisace sociální služby žen.
Organisace sociální služby žen.
V předešlé hlídce uvedla jsem zásady, na jichž
základě byla by částečná sociální služba žen při-
jatelna. Dnes chci uvésti některé praktické návrhy
organisační. V Německu, kde vedou se živé diskuse
o této otázce, přirozeně vyskytlo se více návrhů
na provedení její. Rada Wítzl a jiní navrhují po-
vinné vzdělání žen pro službu ošetřovatelek ve
válce. A. Lorand doplňuje výchovu ošetřovatelek
v nemocnicích službou v kuchyních veřejných ústa-
vů a kasáren, aby tím byla docílena lepší výživa
lidu v nejširších vrstvách, Helena Langová činí
návrh na sociální službu. E. Gnauck-Kühnová chee
praktickou výchovu v domácím hospodářství a ko-
nečným požadavkem stává se výchova k mateř-
ství a pěstění tělesné zdatnosti.
Nejpozoruhodnějším a ženám nejbližším a nej-
úplnějším je návrh E. Gnauck-K ühnové, jež
u nás je známa svým, do češtiny přeloženým spi-
skem „Sociální postavení ženy“. Její myšlenkové
vývody uvedla jsem předešle. Vesměs souvisí s je-
jími studiemi a názory, konanými a projevenými
v uvedeném spisku. Paní Gnauck-Kühnová nava-
zuje provedení svých návrhů na trvající poměry
aby nenastala libovolná novota, ale aby celá věc
vyvíjela se dále organicky. Východiskem jest jí tu
vyučování domácímu hospodářství na školách obec-
ných a středních, odtud pokročilo by se ke školám
pokračovacím, v nichž by se vyučování domácímu
hospodářství zdokonalilo a jichž obligatorní zave-
dení bylo by prvním krokem k tomuto cíli. Te-
prve, až by byl zaveden služební rok, uvolnily by
se i pokračovací školy, jež mají jiný svůj cíl, od
této přítěže. Přechod mezi oběma zřízeními bylo
A Lorand
Langová
E Gnauck
Gnauck
Německo
organizace sociální služba
Rada Wítzl
Kühnová nava
21
article
by lze uskutečniti zkouškou z hospodyňství, která
by osvobozovala od návštěvy tohoto předmětu ve
škole pokračovací. Pro vrstvy, jichž dcery plní
vyšší školy dívěí, byla by zavedena povinná ná-
vštěva státní školy hospodyňské se zkouškoua
průkazem způsobilosti, který by opravňoval k sta-
vu přiměřenému manželství. Z těchto poměrů při-
rozeně vyvinul by se pak služební rok. Ovšem,
vyžaduje více než povinné vyučování všech vrstev
v hospodyňství. Kdyby vyučování jeho bylo sebe
dokonalejším, nebude nikdy výchovou, nebude-li
dívka žíti v ovzduší sociální činnosti trvale delší
dobu, nebude-li nucena opustiti dosavadní pohodlí
zvyky a vlivy. Jen v společném, přísném, denním
pořádku pro všechny může býti docíleno toho, co
myšlení, cítění a jednání dívky připadá nejtěžším;
discipliny. Proto musily by býti zřízeny společné
domky, pokud možno na venkově. Každý druh
školy musil by miti svůj domek, v němž by dívčt
mládež povinně bydlela.
Pro obecné a střední školy byly by budovy
tyto státní a bezplatné, pro vyšší školy za plat
kde by se však dívky více naučily. Tím docíleno
by bylo, že vyučování i praxe by se doplňovaly
neboť domky přimykaly by se k různým ústavům
22
article
v nichž by dívky působily (sirotčince, jesle, útulky
opatrovny, dětské nemocnice, veřejné kuchyně
pod.). Počáteční vyučování a výcvik obsahoval by
vše, co se od divek všech vrstev může požadovati
z domácího hospodářství, z ošetření dětí a nemoc-
ných. Pak nastalo by roztřídění dle sklonnosti a
nutnosti. Doba pro tuto službu divči byla by nej-
vhodnější po odbyté návštěvě školy a byla by
pouze prodlouženou povinností školní. Většina di-
vek vstupuje do výdělečného života, pro ty byl by
služební rok zotavením a posílením duševním i tě-
lesným. Také by se jim probudil v té době ještě
často dřímající smysl hospodyňský. Vyšší učiliště
propouštějí sice své žačky později, avšak vždy je-
ště dosti včasně, aby i ty rozpoznaly svou sklon-
nost a položen byl základ pro pozdější život ženy-
matky. Bude-li tímto způsobem povznesena žena
duševně a dosáhne-li vyškolení pro úkoly matky
a hospodyně ve všech vrstvách, může všude roz-
kvésti rodinný život co nejutěšeněji.
Pro naše české ženské hnutí mnchem význam-
nějším a přímo směrodatným je návrh naší české
pracovnice, který vyšel z vřelého citu lidskostia
spravedlnosti a vyrostl z našich poměrů českých.
roce 1909 vypsal pokrokový venkovský list
„Česká selka“ cenu na nejlepší článek pro venkov-
ské ženy a cena ta přiznána byla článku pí. Jindř.
Jindřichův
23
article
Wurmové, který uveřejněn byl v 1. č. r. 1910
pod názvem „Povinná sociální služba žen“ kdež
autorka rozvinula podrobný plán, jak by se měla
zaříditi povinná sociální služba žen v obci venkov-
ské. Kdežto Gnauck-Kühnová navazuje na škol-
ství, paní Wurmová vychází z volebního práva
žen. Poukazujíc na to, kterak jinde je zavedenoa
k všeobecné spokojenosti působí i tam, kde ženy
jsou poslankyněmi, uvádí, že i my v Čechách ne-
jsme vlastně zákonem vylučovány z hlasovacíh
práva, jenom že ženy této výhody nepoužívaly
V přední řadě však měly bychom dbáti toho, aby
se začalo zdola, a chceme-li být zastoupeny v říš-
ské radě a ve sněmě, měly bychom my ženy nej-
dříve býti zastoupeny ve správě obcí.
Wurm
Wurmová
Čechy
24
article
Dnes dbá se již všeobecně na to, aby i ženám
rolnickým poskytnuto bylo přiměřeného vzdělání
poučování i rozhledu a našly by se v každé obei
ženy, jež by byly dosti rozšafné a inteligentní, aby
na správě obecni mohly bráti podílu... A tyt
ženy měly by na starosti chudinství a lidumilné
čili humanitní snaby v obci a s nimi spojenou so-
ciální službu žen.
Ony by za pokynů a rad učitelstva, pokuds
dětí týká, a pod dozorem představenstva zařízo-
valy a vrchní dozor vedly v opatrovnách, chudo-
bincích, jesličkách a pod.
Na nich by bylo též véstí v obci akci anti-
alkoholickou, totiž boj proti nemírnému pití lihovin
vystupování proti týrání dětí v rodinách zpuště
ných a proti navádění jich ke zlému a brániti všem
nepočestnostem v obci
V první řadě dbaly by o to, aby každá obe
měla účelně zařízenou opatrovnu s tak zvanými
„jesličkami“ pro děti malé a nejmenší těch matek
které nuceny jsou mimo dům pracovati
V opatrovnách a jesličkách by měly takové
děti svůj druhý domov, děti pak „obecní“, tedy si-
rotei, o které se musí obec starati, bydlely by tam
nadobro mrzáčkům pak, ať tělesným, ať duševním
a zpustlikům věnovala by se zvláštní laskavá péče.
dokud by se nedostaly do případných ústavů zem-
ských neb soukromých.
Když by děti dospěly věku škole povinného,
tu braly by se na pomoc a poradu nové blaho-
dárné instituce „sirotčí rady“ a ve shodě s míst-
ními neb nejbližšími sirotčími radami, v jakýchž
již dnes zasedají ženy, umísťovaly by se takov
děti buď za přiměřený proplatek v rodinách, bud
v okresních útulnách neb sirotčincích .
25
article
Spolupůsobení obci na zřizování takových -
tulen okresních vzaly by do ruky též ženy z obecní
správy
Mimo to měly by též na sťarostí „obecní že-
bráky“, jak se obyčejně říká starým, k práci ne-
schopným a na podporu obce odkázaným lidem
kteří se umísťují v chudobincích, resp. v chorobin-
cích obecních.
Dále by byly k ruce učitelstvu v péči o chudé
školní děti, jež by se podělovaly oděvem, jak se
namnoze děje. Pro přespolní pak by se pod jejich
dohledem vařily k obědu polévky
Na to vše by však nestačilo jen těch několik
žen, jež by do správy obce voleny byly a zde by
nastávala ona povinná sociální služba žen, a sice
konaly by ji mezi svými spoluobčany dívky škole
odrostlé.
K tomu bylo by zapotřebí, aby pro takoá
děvčata zařídily se opakovací neb pokračovací ho-
diny, v nichž by se seznamovala s nejintimnějšímí
pokyny zdravotníckými, vychovafelskými, o opatro-
vání dětí a starých osob, o tom, jak zachovati se
při nejčastějších úrazech a pod. V Dánsku jsou již
k obecným školám připojeny kuchařské školy pro
dívky proč by u nás nestaly se pravidlem alespoř
takovéto pokračovací hodiny?
Po „vychození“ těchto „hodinek“ byla by každlá
dívka nucena jistou dobu, třeba jen několik měsíců
věnovati se dobročinným zařízením v obci. Dobu
mohla by si voliti dle svých poměrů, buď hned.
buď až by se vrátila ze škol neb z učení.
„Obecní domácnosti“ v opatrovnách, jesličkách,
chudobincích a školní vaření vedly by spořádané
starší ženy, vdovy neb neprovdané, jaké se v každé
obci vždy najdou a dívky by jim byly ve všem k
ruce. Ony by uklízely, praly, vařily, zahrádky ob-
starávaly, zašívaly, obsluhovaly děti a choré staré
osoby, chovaly, krmily a převinovaly maličkéa
sbíraly příspěvky na podělování vánoční. Ony by
též mohly býti poslány do chudých rodin v případu
nějaké nemoci k výpomocí.
Dánsko
26
article
To vše by konati musely dívky zámožné
zrovna tak jako chudé. Rozdíl při této povinné
službě ženské byl by jen ten, že by zámožnější
děvčata, zvláště městská, mohla prodělati dříve
všelijaké kursy, jako vychovatelský, ošetřovatelský
v nemocnicích, kuchařský atd. a dle toho by pak
byly zaměstnány, jako pěstounky, ošetřovatelky
nemocných a pod.
A pro všecky dívky bez rozdílu byla by ta-
kováto služba sociální tou nejlepší školou a pří-
pravou pro život, ať později u vlastního krbu, nebo
v domácnostech cizích v poměru služebním .
Tak představuje si paní Wurmová sociálno
službu dívek neprovdaných, neboť žena provdaná,
která jest ve většině případů matkou, ta si svých
práv občanských zaslouží, i když by provdáním
všecka nucená sociální služba pro ni pominula.
Že by v městech byla sociální služba mnohem
složitější, jest jisto, ale i tam by se dala provést.
I když rozdíly stavů a vzdělání jsou zde mezi dív-
kami větší, jest zase mnohem více příležitostí, kde
by se mohly i ty více, i ty méně vzdělané uplat-
„Stálo by to věru za pokus — končí autorka —
kdyby si tak některá pokročilá obec zřídila proza-
tím i bez státu sociální službu žen dle nastíněného
obrázku sama. A jakmile by bylo tím dokázáno
že se taková věc provésti dá, byla by sociální
služba žen v zásadě rozřešena a záleželo by jen na
tom, dle malých vzorů vypracovat vzory větší.
K tomuto návrhu není co bych dodávala. Je
na jedno upozorňuji: ve stanovisku ženském a s-
ciálním sbližují se obě autorky, ale český duch náš
národní a demokratický zračí se v návrhu paní
Wurmové tím, že vychází z nejmenšího prvku,z
nejmenší složky našeho života, z obce a opírá seo
samosprávu naši. To je pro nás významné a směro-
Olga Stránská.
niti.
Wurmová
Wurm
Stránská
28
article
Literatura.
Literatura.
Pozdravem venkova, který jsme právě opustili.
abychom se vrátili k shonu městského dne, je sva-
zeček nové překladové knihovny „Vinobraní“, jež
počala vycházeti redakcí Karla Tomana: Jules
Renarda „Bukolika“ (za 1 K). Tyto vybrané
prósy předčasně zesnulého básníka francouzského
venkova, který byl u nás již oznámen svými „Po-
vídkami z přírody“, dýší prostou nestrojenou vůní
idylly, chápané rozšířenými smysly jemného uměl-
ce, do nichž se lije jedním proudem bez přerušení
jako řeka balsámu. „Bukolika“ šíří naše prsa jako
doušek zdravého venkovského vzduchu, jako po-
hled na rozlehlý kraj pod otevřeným modrým ne-
bem; je třeba vcititi se do sladkého klidu, v němž
okoušel Jules Renard pocit božského oproštěnía
zároveň prostoupení se s čistým panenským živlém,
který je pramenem původní sily a svěžesti, aby-
chom pochopili smutek fakta, že básníkovi, prchnuv-
šímu zkáze, do níž ho strhoval život v městě, ne-
bylo dopřáno naplniti větší počet let v tomto vy-
svobození. Renard je rozeným velkým idyllikem,
který dovedl vzepříti se vší časovosti v době, kdy
kultura úžasně sesílila nosnost a přitažlivost měst
jako zrádných magnetů, jako středisek sil, zákeřně
vyssávajících každý nový přírostek zdraví ve svých
stále šířících se oblastech. Hleděl zakotviti pevně
v bezvýsledném křížícím se dosahu městské kultu-
ry a zdůraznili právě svou nečasovost. Co v jeho
díle je nečasového, není rozkoš měšťáka, který, vy-
tržen ze svého živlu, okouší rozkoš lahodné změny.
okamžitého rozptýlení, nýbrž plnost tonu, který
byl zachycen na čisté nové desce a dovede vyzněti
ve vší své blaženosti opět jen v duši stejně připra-
veného posluchače. Nečasovou je jistá vlastnost
jeho díla, která nás nabádá užíti k svému vyjádření
srovnání umění slovesného s uměním výtvarným.
Toman
Jules Renard
Renard
29
article
Toliko velicí malíři vyznačují se onou svobodnou
bezzájmovostí při volbě sujetu; nejprostší předmět,
který by daleko od sebe odvrhl vyznavač učení
o hierarchii látek, pod jejich štětcem přestává míti
efemerní cenu, nabývá nového neobyčejného vý-
znamu, je, jak se říká, vyvolen mezi tisíci, aby žil
věčným životem v díle svého tvůrce. A takový je
Renardův venkov. Ve své domácí literatuře ne-
nacházíme příkladu, jímž bychom si mohli tento
zjev přiblížiti. Až na některé náběhy v dnešní pro-
dukci naší literární Moravy nenalezneme celkem
u našich autorů jiného vystížení rázovitosti ven-
kova než malbu, podloženou bedlivým studiem
folkloru. Takové pojetí je vždy hrubší, poněvadž
duši vnímavého diváka překážejí v něm drobty
nepřehodnocené suroviny, a časem pozbývá svého
významu. Renard stojí vysoko nad tímto pojetím.
Renardův
Renard
Morava
30
article
Jeho postavy žijí tak, jak si je sám stvořil, vyvoliv
je mezi tisíci ku přežití jejich lidského dokumentu,
Není to práce, shánějící se po efektech, ani n
druhé straně práce titěrná, piplavá, do kterýchžto
extrémů upadají u nás spisovatelé, obravší si za
svůj předmět venkov; mám tu na mysli typ našeho
venkovského povídkáře, který se mi dosud nejasně
vznášel jako cíl těchto polemicky se vyhrocujících
řádků: typ kalendářního kronikáře venkovských
existencí, kterému jde o přírodopis venkovského
člověka a který shání pilně dokumenty, opisuje,
fotografuje skutečnost, klade a vrší své snímky na
pracovním stole a na výtky nesprávného dřevě-
ného pochopení je vždy připraven bíti se pouka-
zem, že nemohl celý materiál směstnatí do své
práce, že ostatně jej má doma k nahlédnutí (budíž
to mimochodem odpovědí na určitou adresu]. Než
to jen, abychom nepropásli vhodné příležitosti,
která by mohla přinésti poučení našim spisovate-
lůmi — Renardovy postavy jsou prosté a monu-
mentální. Pro čtenáře, který zvykl dojmu hrubých
nemotorných kopií takových literárních padělatelů,
o nichž jsem právě mluvil, bude ovšem Renardův
venkov zaručenou zahradou, v níž hrozny budou
připadati kyselé, protože jsou nedostupné. Prů-
měrný dnešní čtenář nenalezne snad v některých
obrazech této knihy ani zvláštní zajímavosti. Třeba
postaviti se před ně s jasnou a zdravou myslí, pro
jejíž nepomíjející rozkož byly vytvořeny. Pak ocit-
neme se v nich v jakémsi novém světě, nevšedním
a živém, který prošel hranolem čistého křišťálo-
vého tvůrčího citu, aby vrhl do našeho nitra po-
doby zkrásnělé a prosvícené, duhových kontura
sálající teplem velkého neporušeného lidství. Je
Renardův
31
article
tu vše tak živé, že pozorujíce malbu, mimoděk se
hroužíme do jejích pozorných, klidných a jemných
linií, zapomínáme na stanovisko svého pozorování,
až představa naše nadobro splyne s předmětem
líčeným, nevyrušena slovem ze svého klidného po-
stupu přirozenou obraznou cestou stylu. Není ji-
ného vyššího cíle Renardova umění a umění vů-
bec. Kdybych měl shledati ku přístupnějšímu vy-
jádření svého dojmu obdoby z výtvarného umění,
nalezl bych snadno příklady, kdy velicí malíři po-
dobně oživují skutečnost způsobem prostým, vy-
hýbajícím se každé úmyslnosti a nápadnosti styli-
sační, pokud jimi není ovšem hlavní úmyslnost a
nápadnost: velikost a síla umění. Musil bych pro-
bírati číslo za číslem, abych doložil své tvrzení.
Renardův
Musil
32
article
„Philippovi“, „Sestřenice Nanynka“ tato je ostatně
známa našim čtenářům ze Zábavní nedělní přílohy)
jsou postavy, vylíčené zdánlivě beze všeho sesílení,
zakrojení kontur, přenesených na plátno dle nej-
obyčejnější skutečnosti, zdánlivě beze všeho po-
užití stylisačních prostředků, ba s úmyslnou sna-
hou, vyvarovati se doteků jakéhokoliv dějového
nebo psychologicky ustrojeného jádra, a přece žijí,
čistším a výraznějším dojmem se nám vtiskují v pa-
měť, než kdyby byly před námi sehráli celá dras
mata, byly prožily celé veliké děje, stavše se jejich
ústředními postavami, krátce, než kdyby k jejich
představení bylo použito všech působivých pro-
středků romanopiscových. A stejného rázu jsou
čísla ostatní, která zalidňují, zpestřují a rozpro-
straňují tuto knížku, ať jsou to krátké rozmluvy
nebo scény, útržky osudů (i zvířecích: rozkošné je
číslo „Pompejus a Sapfo“) krajinářské nebo vůbec
přírodní studie. Očekáváme, že s takovým literár-
ním zjevem přicházejíc nová překladová knihovna,
bude naším čtenářstvem přijata příznivě. Jest to
podnik velmi sympatický již tím, že za laciný pe-
níz chce nám podávati skvosty světových literatur
ve vkusném výběru, od něhož očekáváme mnoho
dobrého.
Philipp
Nanynka
33
article
(Z nové belletrie.) Nad knihou „Kolo-
běh slávy a jiné skizzy“ od Rudolfa Rich.
Hofmeistera, která je patrně debutem mla-
dého autora, rozbíhajícího se do nejrůznějších, ča-
sto navzájem se vylučujících genrů, nelze pronésti
potěšitelného slova. Její únavný nesoustavný ob-
sah, který vzbuzuje v nás dojem, jakoby po časo-
pisech otištěné pokusy začátečníka byly beze všeho
ladu a skladu shrnuty v jedno, svědčí o nevypěsto-
vaném dosud autorově vkusu literárním, o bezcíl-
ném těkání mezi látkami, které se traktují s naiv-
ní krátkozrakostí a kupí se titěrně jako lacino zí-
skané předměty málo vzdělaného sběratele staro-
žitností. Převážnou část skizz charakterisuje auto-
rův sklon k historismu; v chronologicky zachová-
vaném postupu od fantasií, kladených do pravěku
ocitáme se přes legendy biblické a jiné náměty
orientální, dále přes dobu renaissanční až v proudu
francouzské revoluce, kde se vybarvuje autorův
historism s nejmenším takřka mizícím součinitelem
tvořivosti. Zbývající čísla jsou čerpána ze současné
doby, dotýkají se stránky osvětové a sociální a
jsou zakončena skizzou s poněkud omšelou kulisou
dobrodružného rázu, dle níž nazvána celá kniha.
Vše působí tu dojmem mdlé kopie, spíše zkariko-
vaného než procítěného barvotiskového rázu, ne-
ztrávené četby a povrchního chápání práce spiso-
vatelské.
Rudolf Rich
Hofmeister
34
article
Bibliografie.
Bibliografie.
Jiří Sahulat Arnošt z Pardubic. [Časově
úvahy čís. 8., 9.) V Hradci Králové, Politické druž-
stvo tiskové. Cena 8 hal.
II. Sjezd českých stavitelů ze ze-
mí koruny svatováclavské v Brně ve
dnech 23., 24., 25. a 26. března 1913. (Knihov-
na zpráv Českých stavitelů č. 2.) V Praze, Výkon-
ný výbor sjezdu.
Slavnostní list tělocvičné Jedno-
Iy „Sokol“ v Ústí n. Orlicí na paměť jeho
pětadvacetiletí a otevření tělocvičny. V Ústí n. C.
nákladem „Sokola“. Uspořádal redakční odbor.
Jiří Sahulat
Arnošt
Pardubice
Hradec Králové
Brno
Knihov
Praha
Ústí
Orlice
Sokol