Strana 4.

Číslo 12.

KATOLICKÉ LISTY

Dne 14. ledna 1900.

nochů a mužů na Smíchově, Jubilejní katolický spolek Praha, Svatojosefská jednota jinochů a mužů z Buben-Holešovic, Vzdělávací jednoty karlínskáa vinohradská, Katolický lidový spolek, Marianská kongregace mužů z Prahy a předměstí, Svatováclav- ská jednota, Spolek sv. Vincence, Arimathejský spo- lek, deputace ostatních dobročinných spolků, Kato- licko-politická jednota pro království české, Jednota pro dostavění dómu Svatovítského, Spolek pro blaho propuštěných káranců, Růžencová výrobna, ozbro- jené pražské měšťanské sbory s prapory, dále Spolek pro pořádání slavnosti svatojanské, Vzdě- lávací jednota katolických jinochů a mužů v Karlíně, Spolek paní a dívek sv. Ludmily z Prahy a Kar- lína, Družina blahoslavené Anežky české, dále komitét Jubilejního ženského asylu císařové a králové Alžběty, deputace jednoty katolických jinochů a mužů v Jažlovicích, První výpomocný a vzdělávací spolek »Samaritán« v Praze, spolek hradčanských střelců, spolek »Domobrana« z Hradčan, spolek smíchovských obuvníků »Láska« a jiné spolky, vesměs se spolko- vými odznaky.

Dostavili pak se Jejich Milosti ndpp. biskupové královéhradecký dr. Eduard Jan Brynych, Msgr. Ferdinand Kalous. Zároveň s českým episkopátem dostavili se všickni preláti zemští, Jejich Milosti: opat strahovský Sig. Starý, opat teplský Cle- mentso, generál-velmistr řádu křižovnického s čeř- venou hvězdou dr. Václav Horák; vsdpp. převo- rové řádu maltánského Fra Ferd. Walter, domi- nikánského Fr. Václav Bubeník a zástupcové všech ostatních řádů, mimo to pak vždy věrná nej- důstojnější metropolitní kapitola u sv. Víta s J. M. vsdpp. proboštem Horou, dosavadním kapitol- ním vikářem Brusákem, kapitolním děkanem Hrádkem a prelátem Fr. Kráslem v čele, zástup- cové kollegiátní kapitoly na Vyšehradé, u Všech Sva- tých a ze Staré Boleslavi, profesoři bohosloveckých fakult, venkovští knížecí arcibiskupští vikáři, pražští faráři a hojně pražského i venkovského duchovenstva.

Představenstvo kníž. arcib. semináře přišlo v roche- tách se všemi alumny zdejšího semináře, což činilo na diváky milý dojem. Na čestných místech blíže oltáře zaujali místa nejvyšší státní, zemští a vojenští hodnostáři, a to na evangelní straně Jeho Excell. p. místodržitel Karel hrabě Coudenhove, velící generál šl. Fabin a policejní ředitel p. Janota- Forster. Na epištolní straně bylo vyhraženo četné místo pro J. J. nejv. maršálka p. Jiřího knížete z Lob- kowicz, zemský výbor a šlechts, z níž jsme pozo- rovali J. J.: knížete Adolfa ze Schwarzenbergů, kníž. Morice z Lobkowiczů, kníž. Rohana, J. O. Vojtěch a Karla ze Schönbornů, svob. pána z Dobřenských, J. J. knežnu Windischgrätzovu, J. O. hraběnku z Coudenhove a jiné, dále zástupce král. hlav města Prahy a předměstí. J. M. vsdp. probošt Hora podav nejdůstojněj- šímu arcibiskupu aspergil, uvítal ve dveřích chrámo- vých nejdůst. arcipastýře, načež se všichni odebrali k hlavnímu oltáři. S kůru zavzněla velebná antifona »Ecce sacerdos magnus«, potom zapěli, když vysta- vena nejsvětější Svátost, bohoslovci úchvatně hymnue sv. Tomáše »Adoro te latens Deitas«. Po té uděleno bylo shromážděnému lidu vrchno- pastýřské požehnání a krátce po třetí hodině nastal zpáteční pochod. Jeho Milost přijal ještě u dveří chrámových svěcenou vodu z aspergilu podávaného

J. M vsdp. proboštem Horou. Po té vycházela Jeho Mil.. z chrámu. Úchvatný byl dojem pohledu na nového arcipastýře, který byl očividně dojat velmi srdečným přijetím, kterého se mu dostalo katolickým lidem král. hlav. města Prahy. Velebná postava našeho arcipastýře vzbudila sku- tečně úctu a vážnost, zvláště když udílel na všecky strany svoje vrchnopastýřské požehnání, aby se takto odvděčil za spontánní projev lásky obyvatelstva; po té pak vsell do svého slavnestního vozu a odejel Ostruhovou ulicí na Král. Hradčany do residence J. M. vsdp. děkana dra. Frant. Hrádka, aby tam bydlil až do svého slavnostního nastolení, které se koná dnešního dne. Také ostatní hodnostáři, jak cír- kevní, tak vojenští i světští usedli do svých povozůa rozejeli se. Četně shromážděný lid, který doposud trval ve vzorném pořádku na svých místech, byl by rád z blízka viděl jasnou a vznešenou tvář nového primasa království českého, a proto houfně chvátal k šestispřežnímu vozu, aby mohl pohleděti ještě před odjezdem na svého nového velepastýře, tak že stráže měly dosti práce, aby snad zabránily velikému sběhu, který za dobrou věcí byl podnikán. Mnozí z účastníků spěchali pak za povozy na královské Hradčany, většina však se rozcházela uspokojena blahým vědomím, že máme dobrého milého a přívětivého arcipastý ře, který svým prvním vystoupením si získal lásku lidu sobě svěřeného Jsme předsvědčeni, že také J. Mil. ndp. kníže- arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský jest spokojen nadšeným přijetím, kterého se mu dostalo za jeho slavnostního vjezdu do zlaté Praby. Nechť mnohá léta Jeho Milost užívá svého vy nikajícího postavení Bohu ke cti a bližním ke spáse!

Zprávy politické. K situaci. Nový kabinet nemůže, jak se zdá, za žádnou cenu spatřiti světlo světa. Dr. šl. Körber pokračuje sice ve svých konferencích s rozličnými po- litickými osobnostmi, ale všecko jeho úsilí zůstává do- posud marné. »Neue Fr. Pr.« tvrdí, ze dr. Körber položil ve všech svých rozpravách důraz na to, že nemá poslání k utvoření kabinetu, nýbrž že chce se pouze informovati o názorech jednotlivých stran. Jme- novaný časopis poukazuje zároveň na to, protože mi- nisterstvo Wittkovo doposud úřaduje, že přirozeně ne- může býti řeči o ustavení nového kabinetu, nýbrž je- nom o vyjednávání, jež se nese za tím účelem. Přes to uveřejňují časopisy formální listinu domnělého bu- doucího ministerstva, kteráž však neshoduje se úplně s listinou, již přináší »N. W. Journ.« Obě listiny mohou za nynějšího stavu věcí považovány býti je- nom za pouhé kombinace. Nový kabinet jmenován bude teprve po ukončení zasedání dele gačního, ale o tom, jak bude složen, určitého neproslýchá se nic Včera konal dr. Körber zvláštní rozpravy s poslanci dr. Kaizlem, dr. Pacákem a dr. Žáčkem. Po rozpravách těch kolovala následující listina ministerská: dr. šl. Körber předsednictvía ministerstvo vnitra; hr. Welsersheimb minister- stvo zemské obrany, dr, šl. Boehm- Bawerck ministrem financí; dr. šl. Hartel, ministerstvo kultu a vyučování; hr. Leopold Goesz (dosud mí- stodržitel v Terstu), ministrem obchodu; bar. Spens- Booden (dosud místodržitel na Moravě), minister- stvo spravedlnosti; dr. šl. Wittek, ministerstvo že- lezniční; baron Karel Giovanelli (dosud dvorní rada při správním soudu) ministerstvo orby; ryt.

Chlendowski, ministr bez portefeuillu; dvorní rada ryt. Czyhlarz (dosud universitní profesor), ministr bez portefeuillu; dr. Rezek, ministr bez portefeuillu. Poněvadž delegace ukončí své práce sotva před 16. t. m., do té doby však dojde asi sotva na změnu v ministerstvu, ujme se nový kabinet práce nejspíše teprve koncem příštího týdne. Naproti tomu dlužno podotknouti, že dnešní ve- černí »Neue Fr. Presse« přináší z Budapeští tuto zprávu: Poslání dra. Körbra, jenž měl sestaviti nové ministerstvo, považuje se v dobře zpravených kruzích za zmařené. Jest pravděpodobno, že bar. Gautechovi bude svěřeno sestavení nového ministerstva. Ať jest tomu jakkoli, sestavení nového ministerstva bude skončeno dne 20. t. m. a pak bude bezprostředně svolána na zkoušku říšská rada; zůstati má pohro- madě jen asi měsíc a hned má vzíti v poradu před- lohu kvotovou, vyrovnání a vše, co s tím souvisí. Kdyby se během této jednoměsíční debaty ukázalo, že rokování neposkytuje žádné vyhlídky na úspěch, má býti říšská rada rozpuštěna. Nej- větší důraz klade se na to, aby pro druhé pololetí tohoto roku, bude-li koruna v červnu opětně rozho- dovati o kvotě, ustanovila ji dle starého klíče, to jest aby Uhry neplatily 34.4 procenta, nýbrž jako dříve 32 procento.

Říšský rozpočet ruský na r. 1900 vy- kazuje: na řádných příjmech 1.593,745.680 rublů, na mimořádných příjmech 300.000 rublů, na příjmech z hotovosti říšských rent 160,641.423 rublů, na řád- dných výdajích 1.564.441.679 rublů, na mimořád- nýc výdajích 192,945.424 rublů. Z řádných vydajů připadá na platy za zápůjčky 274.726.164 rublů, na nejvyšší vládní úřady 3,007.995 rublů, na svatou synodu 23,559.685 rublů, na dvorní ministerstvo 12,899 514 rublů, na zahraniční potřeby 5,267.735 r. na vojenské účely 324.343.686 rublů, na námořnictvo 86,628 015 r., na finance 281,489.305 r., na orbu 40,997.092 r., na vnitrozemské záležitosti 85,938.484 rublů, na vyučování 33,180.829 rublů, na dopravu 322,287.968 rublů, na spravedlnost 46,515.736r.

Příjmy jsou rozpočteny tato: přímé daně 120,365.517 rublů, cla 84,802 850 r., nepřímé daně 641,142 300 rublů, vládní regalie 173,687 800 rublů, státní ma- jetek a kapitály 422.748.423 rub.; řádné příjmy pře- vyšují tudy řádné výdaje o 29 304.001 r. Zpráva, jíž fmanění ministr Witte doprovodil tento rozpočet, končí následujícími slovy: Vyloživ Vašemu carskému Veličenstvu, kterak posuzuji jisté stránky hospodář- ského života země, prosím, aby mně bylo dovoleno, bych ku konci této své zprávy směl se dotknouti otázky, jež má pro veškerý civilisovaný svět nejži- votnější zájem. Je to kromobyčejné zdražení kapitálu, kteréž jest všude patrno a nedostatek na peněžním trhu. Tento zjev, kterýž tvoří značné obtíže průmy- slovým a obchodním transakcím všech zemí, dlužno připsati na vrub rozličných okolností povahy hospo- dářské a zostřován jest událosmi, jež dokonávají se nyní v jižní Africe. Zdá se však, že mimořádný ma- rasmus, kterýmž trpí obchody, připsati lze méně na vrab těchto příčin, jako spíše na vrub neurčitých obav před novými politickými zápletkami. Proti ta-

V Pr a z e, 13 ledna.

Kulturní Listy. V Praze, dne 13. ledna. K. — Když jsem o minulém úterku zaslechl o smrti vel. p. Kotalíka, kaplana u sv. Štěpána, bez děčně jsem si vzpomněl na prof. Lindnera, když nás oktavány zasvěcoval do počátků logiky. Syllogismus zněl Každý člověk zemře: Pater Kotalík je člověkem až sem má mysl nalézala všecko v pořádku, ale hned na to přišel závěr: Pater Kotalík zemřel — — To není pravda — bouřila se mysl — to není možná. Říkejte si, že některý president zemřel a na krásně že zemřel i pan Körber zrovna na cestě na křeslo ministerské, všecko bych připouštěl, při všem bych řekl: Je to možná, musíme tam všichni. Naposled byl bych uvěřil, že jsem zemřel i já — ale že by zemřel P. Kotalík, proti tomu vzpouzela se všecka mysl. Tisícové v Praze znali P. Kotalíka. Mezi tisíci byla jeho zdravím kypící tvář k rozpoznání, jeho též přímý, přívětivý pohled, jeho statná postava —- jako bych jej viděl. Kdykoliv mne spatřil na ulici, z daleka mi kynul rakou, usmíval se a chodil mi na sto kroků v ústrety a míval velikou radost, mohl-li si se mnou pohovořiti. A nuže, tento zdravím překypující kněz, v nej- lepší síle věku — zemřel, na vždy zemřel. Zpráva ta mnou přímo zatřásla. A nač zemřel? Na kloubový rheumatismus. V Praze je snad polovina lidí postižena rheumatis- mem. Je jich málo, aby v některém kloubu neměli nějakou loupačku, anebo komu by se nezdálo, že má v koleně anebo v kotníkách zabořeno několik jehel.

Nejen z kancelářů, ale i z klášterů mužských i žen- ských ozývají se vzdechy a materialisté mají dnes značný odbyt na vatu a »kolářskou« vodu. Od Kneippovy éry rheumatismus nepovažuje se skoro ani za nemoc a přece naň zemřel silný muž, jakým byl P. Kotalík. Vyvinul prý se zánět, jenž se mu jako dravec vrhl na srdce a — zardousil ho. Tak tomu je. Neuprosná smrť vybrala si tento- kráte nejsilnějšího. Kterak těžko umírá se mladému člověku — — a přece i zde shledáváme se s lidmi, kteří v nejlepším věku zahazují život. O několik dní dříve přinesly listy zprávu, že mladý doktor mediciny vzal si život. Doktor tento stál na výši vědy, zabýval prý se vědeckými pokusy a přece si vzal život. A proč? Často slyším a čtu, že věda je mocí, že dodává člověku síly. Tentýž gra- duovaný sebevrah byl zároveň manželem a otcem. A tu najednou ocitl se před paní — nouzí. Mělo by se vším právem očekávati, že věda mu dodá síly proti drápům nouze. Sílu že mu bude dodávati pohled na ženu a dítě. Ale jakým tu hrozným slabochem osvědčil se. Dal se na útěk, na hanebný útěk. Aby unikl drápům nouze, opustil ženu a dítě a vzalsi útočiště — do zvěřince, v němž nalezali se tři dravci; had, tygr a medvěd.

Pravím, tři dravce na sebe poštval: hada v po- době morfia, tygra v podobě revolveru a medvěda v podobě vypuštěného plynu. Věru, znamenitý to resultát vědy, jež dovede na plamének vezdejšího života poštvati tři takové dravce najednou. Kterak musila jeho manželka obdivovati tu sílu vědy! Avšak ještě jeden důležitý moment při té síle vyniká. Tentýž graduovaný sebevrah měl prý zámožné přátele, kteří prý by mu byli pomohli, on prý ale byl příliš hrdý, než aby příbuzné o něco prosil. Takový vědec neschýlí své hlavy ku prosbě ani před Bohem. Takové jsou dnes postuláty vědy. Jaká to vědátorská hrdost: nikoho se o nic nepro- siti, i když má na starosti ženu a dítě. Věda postu- luje, věda vyžaduje, věda neprosí. Právě v posledních 2—3 letech na naší universitě událo se několik sebe- vražd vědců. Nešťastná věda, jež vede k postulátům takovým! Nepraktický, neprozíravý vědátor ku př. nešťastně se ožení, upadne do osidel vychytralé ženy. Aby se jí zbavil, dá se na útěk ze života sebe- vraždou. Jaká to síla vědy! Naše česká universita může dnes honositi se no- vinkou — přednáškami pro lid. Mínění o nich mezi vědci se různí. Jsou hlasy pro i proti. Musíme dobře rozuměti terminu: pro lid. Mezi lidem, jenž přednášky ty navštěvuje, je