Číslo 12.

V Praze, dne 14. ledna 1900.

Ročník IV.

Redakce. administrace Praha. Pštrossova ulico, čís1o 200-n Hefrankované dopisy nopřijímají, rukopiey se Bozapečetěné reklamace masry čtuo na a pičatější ingerci po- Vycházejí denně o šesté odině ranr

KArOLICKE LISTY v onin po arvát po dvrenácté n elanrko , s,

Slunce vycházív

hodin 56 minut ráno hodiny 22 minut večer

Slunce zapadá ve ejsvětějšího Jména Jezt

Neděle 40hodinná pobožnost v chrámu Páně u svatého Františka u Křižovníků od 11.—15. ledna pro Prahu s donáškou do domu čtrtetns .:: K 8.4 K a8.89 poštou něsíčně . . . .. eloročně... . K 38.— Předplatné do oizozem- r ěmecka a rbska: celoročn. meriky. Francie. ycarska. rtalle. sel- erunejie a Rus rn K s2

Lpu spob. pánu SRrenskému z Bříště

ku slavnému vjezdu a nastolení dne 13. a 14. ledna 1900.

ásá vstříc Tobě dnes hlava měst, Praha, zvlášť katolická, vítá ve svůj střed rádce a vůdce Tě lid. Srdce plesá, dme se hruď, chví slastí nitro se v hloubi. rozkoš v ňadrech zní: „Máme zas otce tu již !“ Arnoštův osiřel stolec, ach, nám dávno a v smutku bylť povolán, žel, nám záhy a bezděky tak pastýř dobrý, všem milený, všech nás milující, Tvůj předchůdce i druh. Láska mu plála vždy víc. Lásku nesem též Tobě plnou vždy a z utroby jdoucí, pozdravujíce Tě dnes v města i chrámu tu zdech, v slavném sídle to Vojtěcha světce, za díku ke trůnu, k Otci Svatému, jemuž Řím přeje, svému to Lvu. Svému my Lvu zde i v Římě Lvu v jásotu ze hrudi jdoucím, v rozkoši v ústrety jdem, vzdát v plese slávu a čest. Ve jmenu Páně přicházíš k svému Ty stádci a žehnáš. Žehnání Tvoje zří Tvůrce i v čas vyplní, což Ty tu vyprošuješ lidu svému a od Něho žádáš, nám aby žehnal sám hojně i štědře a vždy. Bůh Tě provázej k nám, vykonat Jeho příkazy všecky

Vítáme Tě!

J. M. knížeti-arcibiskupu lásku tu síti a mír, pěstiti víru i ctnost, dobro vše podněcovat, všude vypleti koukoly sváru, šířiti církve vždy lesk Tvůrci ku chvále a cti, stírati proudy slzí a do srdcí stříti radostí růžný květ trvalý, slasti a útěchy pel, národy k smíru pobádati, v přízni by dál žili svorné, k činné lásce je vést, k spáse je připravovat Srdce Ti všech bije vstříc, oko vzhůru se k obloze vzpíná s prosbou k Pánu nebes, jež dere z nitra se nám „Podporuj On vždy Tě ve snaze vší, v Jeho říš směřující, ochraňuj On vždy Tě nám, sil Jeho rámě Tě vždy mocné, podporující, k dobru a krásnu co míří, sílící snahy těch, kdož konají, co chce On. Lásku a důvěru v klín klade lid Tobě náš katolický. Z lásky a důvěry strom dobra a krásna se nám zdvihne a rozkvete silný; plod jeho: mír, blaho, štěstí vzájemné okusí lid všechen uspokojen. „Evoe!“ jásali v Římě pohanském vítězi v slávě. „Chvála a dík Bohu buď!“ náš nese vzhůru se ples. Dr. M. Kovář.

Když Spasitel náš vjížděl do bran města Jerusaléma, bylo mínění lidu rozděleno. Ně- kteří stáli na jeho straně a klonili se k jeho učení, a těch byla převážná většina. Ti jej vítali, když přijížděl, prostírali roucha svá na cestu a lámali ratolesti olivové a pokládal je tamtéž, aby tak uctili svého Vykupitele volajíce nadšeně: Požehnaný, který přicház ve jménu P'áně! Avšak tomuto okázalému projevu lidu byli na odpor svůdcové lidu, fariseové. viděli s bolestí, že sláva jejich vezme v brzce za své, že Kristus, který s takou slávou byl přijat v jejich městě, bude potírati jejich pokrytectví, jak to činil již za svého veřej- ného působení. Protože jim byl postrachem. báli se ho a činili mu příkoří se všech stran, aby jej tak učinili neškodným. Včerejší vjezd Jeho knížecí-arcibiskupské Milosti ndp. Lva svob. pána Skrbenského má nemalou podobnost s poměry tehdejšími. Byli jsme svědky nadšeného uvítání se strany úřadů zeměpanských i městských, vzdělanců i lidu, který se v hojném počtu dostavil, aby v hodině tak významné a slavnostní vzdal svojí upřímnou a nelíčenou poctu svému no- vému arcipastýři, který vjel do bran města našeho, aby se ujal otěží správy rozsáhléa obtížné arcidiecése pražské. Když jsme viděli

Stolec sv. Vojtěcha obsazen. nesčetné zástupy našeho zbožného lidu, který přijímal poprvé vrchnopastýřské požehnán z rukou arcibiskupových, byli jsme naplněni nemalou radostí a uspokojením, neboť jsme pozorovali, že náš český lid dosud se neod- vrátil od svých duchovních vůdců, že jest jim věrně oddán a že se řídí a říditi chce radami a pokyny svého vrchního pastýřea žíti dle zásad sv. náboženství. Avšak mezi zástupy pozorovali jsme též četně těch, kteří pouze ze zvědavosti přišli se podívat na vjezd nového primasa králov- ství českého. Pozorovali jsme také i nepřá- tely a nepříznivce nového vrchního pastýře, vlastně ne tak jeho osoby, jako spíše zásadní odpůrce víry svatováclavské. Mínění je tedy jako za dob Kristových rozděleno: Na jedné straně stojí přátelé, na druhé odpůrci. Avšak můžeme směle tvrditi, že řada přátel jest daleko větší, ano nepo- měrně veliká vzhledem k nepatrnému počtu těch lidiček, kteří jsouce naplněni záštím k náboženství, dávají na jevo svoji nenávist též k náměstkům Kristovým. Dojem vjezdu nového arcipastýře byl rozhodně příznivý. Jeho vznešená postava jeho laskavá tvářnost a blahosklonnost zí- skala si rázem srdce všech dobře smýšlejících. Také pověst, která předchází novému

primasu království českého jest rázu nejlep- šího. Na novém arcipastýři se chválí jeho skromnost v jeho celém vystupování. V té příčině jako zakladateli církve není mu nikdo nízkým, nikdo nepatrným, byť byl rodu nej- nižšího. Křesťanství tu slaví pravý triumf, neboť toto nezná rozdílu mezi duší bohatcovou a chuďasovou. Další předností primasovou jest štědrost, kterou prokázal za svého kněžského působení na Moravě. Jeho spolková činnost jako diecésního předsedy spolků katolických tovaryšů naplní ovšem útěchou všecky naše stoupence, kteří ve spolkovém životě pracují. A co máme říci o jeho kněžských ctno- stech, které zdobiti mají každého vrchního pastýře měrou převelikou? »Nechápu se arci berly pastýřské bez zkušeností v duchovní správě« — tak nám odpovídá sám náš nový arcibiskup — »neboť od posvěcení na kněze jsem působil jako duchovní správce mezi lidem — a jak doufám — dím to s pokor- nými díky k milosrdnému Pánu Bohu — po- dařilo se mi lásky a důvěry svěřenců svých si dobyti.« Toť jest upřímné vyznání z úst tak povolaných, které nám podává záruku, abychom byli pevné naděje, že také na ne-- dozírném poli činnosti, na které poslal mi- losrdný Bůh nástupce sv. Vojtěcha, bude práce jeho všestranně požehnána.