1
masthead
30. list opadu 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 32g.
7
article
OBSAH
Dr. A. šilhan: Třicet let české opery.
Marie Gebauerová: Mezi loutkami
Školství: —M.—: Národní školství v Čechácl
v r. 1912. (I.j
Literatura.
Bibliografie
Dr. A. Šílhan
doktor
Gebauerová
A Šílhan
národní školství v Čechácl
8
article
Třicet let české opery.
Třicet let české opery.
(1883— 1913.,
9
article
V minulých dnech oslavovalo Národní
divadlo tři desetiletí svého trvání. Byloť tomu
18. listopadu třícet let, co slavnostními zvuky
Smetanovy „Libuše“ po druhé a delinitivně
otevřeno bylo první velké, samostatné česk
divadlo, které. bylo nejhoroucnější tužbou ně-
kolika generací národa. Již Prozatímní di-
vadlo roku 1862 otevřené znamenalo v diva-
delním umění našem důležitý krok ku předu.
JJím dostala se česká představení ze jha od-
vislosti od divadla německého na svoji vlastní
samostatnou půdu, pod vlastní střechu. Ale
život české činohry a opery v divadle pro-
zatímním nemohl býti než provisorním, třeba
že toto provisorium trvalo dvacet let. Male
a ve všech směrech primitivně a nedostatečně
zařízené divadélko na nábřeží nemohlo plně
stačiti utěšenému rozmachu české tvorby dra-
matické, slovní i hudební a nemohlo ani býti
uměleckou konkurencí divadlu německému,
tehdy ještě i českými kruhy pravidelně vyhle-
dávanému. Na léta, v nichž působilo Proza-
fímní divadlo, třeba se dívati jako na dobu
příprav a sbírání sil a prostředků pro velkou
uměleckou scénu, jež byla konečným cílem
všech českých srdcí. Tento cíl dosažen byl
dobudováním Národního divadla, které je ne-
hynoucím pomníkem vlasteneckého nadšen
malého národa a jeho obětavosti, která nemá
v dějinách novodobých příkladu.
Smetanův
Libuše
Mala
Proza
národní divadlo
10
article
Malými poměry tísněna byla v Prozatím-
ním divadle jmenovitě opera. Bylo by křivdou
na všech těch, kdož zde věnovali svůj život
českému umění, přezírati a nedoceniti, co zde
v opeře bylo vykonáno. Bylo to první větší
samostatné divadlo české v Praze, které mělo
zledovati jen umělecké cíle a do něho přišlo
se, pokud šlo jmenovitě o operu, s velkým
nadšením a s neúmornou láskou ku práci, ale
s holýma rukama. V opeře bylo třeba budo-
vati v pravém slova smyslu od základu.
Byl to první kapelník J. N. Maýr, je-
muž připadl těžký úkol organisátora če-
ské operní scény. O něm lze říci, že
takřka vydupal ze země všechny potřebné
činitele: zpěváky, orchestr i sbor. Jeho ener-
kii, píli a dirigentské rutinovanosti děkovala
ppera Prozatímního divadla rychlý vzestup
své reprodukční úrovně. V Bedřichu Smeta-
novi nastoupil na stolec dirigentský uměle
mnohem většího rozhledu a vysoké umělecké
kultury, jehož cílem bylo dáti všemu životu
opery v Prozatímním divadle vyšši posvěcení.
Stísněné poměry divadla a jeho slabé finanční
prostředky nedovolily tvůrci české hudby, aby
i na půdě dramatické reprodukce plně ve
skutek uvedl své ideály. I při těchto těžkých
poměrech mohl se však Smetana vykázati
značnými výsledky svého uměleckého snažení
jež úroveň jím řízených představení jasně do-
kumentovala. Po odstoupení Smetanově ne-
mohl přinésti české opeře další rozkvět návrat
kapelníka Maýra, jenž novým, zvýšeným po-
žadavkům nebyl s to již vyhovovati.
Maýr
Smetan
Smetanův
Praha
Bedřich Smet
11
article
Prozatímní divadlo odchovalo řadu vyni-
kajících operních pěvců, z nichž někteří se
české scéně odcizili, avšak většina jí zůstala
věrna. Několik z těchto pěvců přešlo pak i do
Národního divadla a působili delší či kratší
dobu ještě blahodárně i zde. Ale počet těchto
z Prozatímního dívadla převzatých operních
solistů neodpovídal z daleka zvětšeným po-
třebám nové, velké scény, tak že bylo hned
při otevření Národního divadla potřeba en-
semble operní doplnit. Mimo to zpěváci, pů-
sobivší před tím již v Prozatímním divadle,
byli již překročili většinou vrchol rozkvětu
svých hlasových prostředků a bylo potřeb
míti vedle nich mladé, svěží síly k disposici.
prozatímní divadlo
národní divadlo
12
article
Sbor v Prozatímním divadle nedostačoval na
větší úkoly a bylo nutno postarati se o jeho
přiměřené rozmnožení. Nejinak mělo se to
s orchestrem. V archivu Národního divadla
jsou dodnes partitury starších sklada telů,v
kterých provedeny byly redukce skladatelem
předepsaných nástrojů. Tyto partitury jsou
výmluvným svědkem znalosti poměrů v Pro-
zatímním divadle pokud šlo o orchestr. Byl to
proto radostný pohled, když při zahajovacím
představení v Národním divadle zasedl v or-
chestru k pultům imposantní počet 50 hudeb-
níkůl Při tomto tak značném počtu nových
sil na scéně i v orchestru byla sítuace opery
v definitivním divadle téměř stejná, jako při
otevření divadla prozatímního. I tu byla na-
mnoze potřeba začíti se cvičením jednotliveů
I celků. Byla to veliká a velmi zodpovědná
a ve výsledcích nejistá práce, kterou tu oba
kapelníci musili na se vzíti. Výsledek jej
slouží ke cti oběma prvním dirigentům opery
v Národním dívadle: Adolfu Čechovi
jenž byl bezpříkladně snaživý a neúmornou
pílí nahrazoval, co nedostávalo se mu na vro-
zeném talentu a vzletu a reprodukční inspi-
raci, Mořici Angrovi, v němž žil famosn
routinér, jemuž, bohužel, nedaly poměry v
prvořadého dirigenta se vyvinouti. Oba tito
Čecho
Angr
prozatímní divadlo
národní divadlo
13
article
Hirigenti uschopnili soubor operních sil v krát-
ké době k úkolům, o nichž se Prozatímnímu
Hivadlu ani nesnilo a krok za krokem po-
vznesli reprodukční niveau naší opery až k to-
muto stupni, kam jejich řídící potence umě-
lecká sáhala. V dějinách české opery obou
těchto mužů, kteří, podobně jako Maýr 20 le
před tím, musili téměř ze základů budovat
vždy vděčně bude vzpomínáno.
S prázdnem přicházelo se do Národníh
divadla, i pokud šlo o operní repertoir. Pevný
kmen oper, který má býti každému divadlt
stálou basí repertoiru, byl v Prozatímním dí-
vadle velmi nepatrný. Z českých oper patřil
k němu v podstaté jedině „Prodaná nevěsta
jínak tvořilo ho vlastně několik representan-
tek velké opery francouzské a opery vlašské
To bylo ovšem chudé dědictví, které by v pří-
padě převzetí operního ensemblu kvalitativně
i kvantitativně vyhovujícího bylo mohlo při-
padnouti Národnímu divadlu. Chudobnost to-
hoto dědictví zvláště cítelná byla, pokud šlo
o opery českého původu, specielně o opery
Smetanovy, které, vyjímajíc „Libuší“, určenou
skladatelem samým, měly svoje premiery ve-
směs ještě před definilivním zahájením čin-
nosti Národního divadla. Než při nutném an-
gažování nových sil solových a nezbytném roz-
šíření sborových činitelů české opery neměle
by bývalo přijímání repertoiru Prozatímného
divadla beztak významu. Zde bylo třeba stu-
dovat v opeře vše z gruntu a se zřetelem k no-
vým poměrům. Byla to ovšem úžasná práce
studovat operu za operou od počátku a t
tak rychle, aby představení nevázla.
Smetanův
Libuše
Národníh divadlo
národní divadlo
14
article
Operni repertoir byl za vlády první sprá-
vy Národního divadla jeho bolavou stránkou
Mohlo jí býti vytýkáno, že nemá dostatečno
velkého kmene oper, které by ji byly tak ří-
kaje denním chlebem, že ve studování reper-
toiru nemá systému a při tom výběr novinel
neděje se vždy s dostatečně uměleckou
přísností. Dnes, kdy možno přehlédnout ne-
stranně celou činnost bývalé správy Národ-
ního divadla za tři šestiletí její vlády, lze
mnohé si vysvětlit, čeho dříve příčiny nezdály
se jasnými. Dvě okolnosti třeba míti na my-
sli. První je faktum již shora uvedené,ž
bylo v opeře třeba vše znova studovat a re-
pertoir budovat. Druhé faktum: bylo třeba
udržovat stálý zájem obecenstva v divadle
jehož počátečná finanční síla nebyla taková.
aby zbavovala všech obav do budoucnosti.
Zájem o Národní divadlo byl ovšem při jeho
otevření ohromný a brány jeho sotva stačily
v prvních dobách návalu obecenstva z Prahy
i z venkova. Ale česká povaha nemá, jak mi-
nulost i dnešní doba ukazuje, stálost a vytrva-
lost v zájmu o věc, pro kterou původně ho-
rovala. Vzplane rychle, ale brzy ochladne. To-
hoto chladnutí bylo se právě co nejvíce obá-
vat. Kromě toho neměli jsme tehda — a ne-
máme, bohužel, ani dnes ještě — dosti publi-
ka, které by jen z uměleckého interesu cho-
dilo do divadla. A právě tyto početně nejsil-
nější vrstvy, které stále ještě chodí do dívadla
v první řadě na podívanou, bylo třebo
udržovat při zájmu o přední národní ústav
Praha
ty národní divadlo
národní divadlo
15
article
umělecký. Mohlo se tak přirozeně díti jedině
pestrostí programu, operami, které by pro ně
byly novinkami. Toto živení a udržování zá-
jmu širokých kruhů o divadlo bylo tím nut-
nější, že uměleckými intencemi vedení jedno-
tlivci z divadelní správy usilovali o to, aby
z programu Národního dívadla vytlačena byla
fraška i opereta, tedy dva genry, které pro
zmíněné kruhy byly velmi působivými, z mi-
nulosti osvědčenými atrakcemi. Z těchto po-
měrů vyplývající honba za stálými novinkami
měla svůj neblahý vliv na budování pov-
ného repertoiru operního. V prvních letech
byla situace divadla snazší. Tu bylo v nově
divadelní budově a v obsazení novými silami
novinkou vše. I opery, které jinde tvořily od
dávných desítiletí pevný repertoir. V pozděj-
ších však letech vedla snaha o programovou
pestrost k tomu, že pro stálé uvádění nových
věcí nebylo možno dostatečným počtem re-
pris upevniti reprodukci oper, které by tvo-
řily stabilní repertoir divadla, ke kterým bylo
by pak možno s jednou zkouškou kdykoliv
sáhnouti. Tím se ocitalo divadlo ve fatální si-
tuaci, že v krátkých intervalech bylo nutno
znovu a znovu studovati opery, které jinde
jsou stále běžnými. Tím se ovšem ztrácelo
zbytečně mnoho času a je-li pravdou, že čas
jsou peníze, platí to zvláště o divadle. D-
sledkem těchto poměrů bylo, že pevný reper-
toir v opeře Národního divadla v letech
1883—1900 byl počtem kdykoliv mobilníci
oper velmi nepatrný.
národní divadlo
16
article
Vytýkaná nesystematičnost a nedostatek
umělecké programovosti opery v Národním
divadle měla svůj základ rovněž v daných po-
měrech. Národní divadlo jako jediná stabiln
česká operní scena povolána byla přirozen
ku plnění mnohých úkolů. Nebyli jsme tak da-
leko, aby i v opeře mohla u nás nastati dělba
práce. Nejsme, bohužel, ani dnes tak daleko.
abychom aspoň pro činohru a operu měli
Praze prvořadé, oddělené sceny. V opeře bylo
Národní divadlo za první své správy nuceno
zachovávat naprostou universálnost. Musilo
býti tribunou české původní produkci, mělo
pěstovati operu klasickou i romantickou, vel-
kou i konversační operu francouzskou, operu
vlašskou tragickou i komickou, hudební dra-
ma Wagnerova i jeho následovníků a nesmělo
zavírati své brány ani moderní tvorbě román-
ské. Jak, pro bůh, při všech těchto požadav-
cích možno zachovat nějakou systematičnost
Jak všechny splniti, když opera při spravedli
vé dělbě s činohrou disponovala jen polovinou
večerů? Úkol ten byl tím těžší, že bylo třeb
stále se ohlížeti na divadelní pokladnu, jejíž
resultáty nesmí přehlížeti žádná správa di
vadla, která nemá garantovány dostatečné
subvence nebo nemůže počítati s dodatečnou
úhradou deficitu jakékoliv výše ze soukro
mých prostředků dvoru.
Wagnerův
Praha
národní divadlo
17
article
Ve výběru novinek operních nevládli
tehda ovšem v Národním divadle vždy šťastná
ruka. Zdá se, že tu do věci zasáhlo mnoho či-
nitelů nedostatečného rozhledu a umělecky
nekritických a že žádný z kapelníků neměl
dosti energie, aby promluvil tu slovo, které
by bylo rozhodujícím. V prvních dvou desíti
letích Národního divadla provedena byla
operou četná řada děl umělecky bezcenných
a při tom i kasovně zcela bezúspěšných. Z
to tehdejšímu řediteli Fr. A. Šubrtovi děko-
valo divadlo za některé skutečně umělecky
významné akvisice, jakými byly na př. obě
poslední opery Verdiovy „Otello“ a „Fal
staff“,
Než vedle těchto negativních hodnot,
celku podřízeného významu, vykazují první
dvě desítiletí četné činy positivní dalekého
a hlubokého dosahu. V první řadě tu stojí
opery Smetanovy, jimž dostalo se v té době
konečně důstojného provedení a jež odtud do-
bývaly si uznání v národě. Skvělý výsledek
nezapomenutelného zájezdu české opery na
mezinárodní výstavu divadelní v r. 1892 byl
v důsledcích svých vyvrcholením snah v pro-
pagaci díla Smetanova. Vrcholem vítězství
hudby Smetanovy bylo proniknutí její za hra-
nice místrovy vlasti. I ostatní čeští operní
skladatelé, jmenovitě Dvořák, Fibich, Bendl.
A Šubrt
Otello
Smetanův
Dvořák
Fibich
Bendl
Francie
národní divadlo
18
article
Kovařovic a Foerster došli v této době ochot-
ného přijetí v Národním divadle a dobývali tu
uznání svým uměleckým snahám. Není zde
možno vyzdvihnouti vše, co pro rozšíření a
prohloubení znalosti hudebně dramatické
tvorby v Národním divadle v letech 1883—
1900 bylo vykonáno. Vzpomínám jen toho, že
v těchto letech poprvé zahlaholila s české
sceny sdružená s českým slovem hudba vel-
kého reformátora Richarda Wagnera v „Lo-
hengrinu“, „Tannhäuseru“ a v „Mistrech pěv-
cích“. Úroveň, které Národní divadlo v té do-
bě v opeře se dopracovalo, převýšila vše, co
před tím při nejlepší vůli Prozatímní divadlo
mohlo poskytnouti a konkurovala úspěšně
s německým divadlem, jemuž dostalo se brzy
po otevření Národního divadla nejprve v Ang.
Neumannovi znamenitého ředitele a o málo
později nové, moderní divadelní budovy. Ted
kdy Národní divadlo dostoupilo v opeře ne-
bývalé dříve výše, nebylo pro české lidi dů-
vodu pro další návštěvu divadla německého
jak dříve bývalo. Teď povinnost vlastenecká
nebyla v rozporu s požadavky uměleckými
Zde umělecká práce první správy české opery
vykonala národně buditelský úkol, jehož ne
lze nevzpomenouti.
(Dokončení.)
Marie Gebaverová-
Kovařovic
Foerster
Wagner
Lo
Tannhäuser
Neumann
Gebaverová
Anga
národní divadlo
19
article
Mezi loutkami.
Mezi loutkami.
„Umělecká Výchova“ na Král. Vinohra-
dech má odbor loutkového divadla a nejbližš
týdny mají předvésti první výsledek práce.
Základní prvky jsou vybudovány, na male
scéně pilně se zkouší škroupův „Dráteník“.
Režie má plné ruce práce, a veliké práce.
poněvadž je vlastně zároveň učitelkou všech
kteří se příhlásili k novému ensemblu.
Od scény ke scéně chytáme nové dojmy
různým uspokojením.
Růžena, drobná hnědovláska, brání se pří-
snému otci, který chce vdát ji proti její vůli
Zlatovlasá Liduška, panská s všetečným jazý-
čkem, je na straně své paní, neboť bystře
vnikla již také v tajemství jejího srdce, kde
pevně zakotvila už láska k jinému.
Kůl, podomek, vyprovází svoje panstvo
má také ve všem nos — nos poněkud nespo-
lečenského vzezření, nehoť pod tim nosem Ků-
lovým je zřejmě vidět, že kapesník není ze sou-
částek jeho jinak zajímavé toiletfy.
Starý Květenský nedovolí však nikomu—
a nejméně již panské a podomkovi — aby se
pletl s úspěchem do jeho otcovských záleži-
tostí. Provází gesty nejvyššího rozhorlení svo-
je: „Tak to chci — konec a dost“ — a nakázav
přísně Kůlovi bedlivě stříci domu a dceryv
něm, odchází.
Růžena naříká, smutně kloní hlavu, a nám
se i zdá, že změnila výraz tváře — je snad
marná láska i pro srdce loutky trampotou!
Král
Růžena
Květenská
Kůla
loutkový divadlo
20
article
Domněnku ostatně potvrzuje i Vojtěch
první milovník malé scény a hrdinný tenor no-
vého operního sboru. Zjevem svým chystá se
zřejmě rozmnožiti řadu tenorových ideálů žen-
ských srdcí v hledišti, pro která zjev a zpěv
hrdinného tenora je ihned také alfou A omegou
nejvyššího vzplanutí.
Ale slova Vojtěchova projevují opravdový
smutek touhy, jako píseň Růženčina.
Ostatně i dráteník, pěkný hoch sladce me-
lancholického výrazu tváře se stínem hloupo-
sti ve zdvižené linii nosu, přesvědčuje, že se
dvojnásobně stýská po vlasti, čeká-li tam děv-
če, ze všech na světě nejkrásnější! Do té míry
nejkrásnější, že již jen představa jejích pěkných
očí rozproudí krev k ohnivému čardaši, který
je až dosud parádním číslem mezi výkony ma-
lých aktérů.
Náš dráteník je skutečný Slovák, odkuds
z uherské strany, neboť angažování klade z
podmínku pravost původu všech osob každe
hry, maskování není připuštěno.
A tak i král ať pozemský, ať z říše pohá-
dek, je skutečný král, a princeznu může hrá
jen urozená princezna, původu ještě nespor
nějšího, nežli je Andrsenova princezna na hrá-
šku; neboť naše princezna, i kdyby se v de-
síti pohádkách za sebou vdala za mocné krále
nebo za uhlířské synky a zdědila ohromné říše
otcovy, nikdy nepostoupí za královnu a v pří-
štích hrách je zase jen princeznou!
Vojtěch
Růženčin
Slovák
Andrsenův
21
article
Úkol angažovati členy nové scény připadl
samému tvůrci jejich.
Nevím, jak zkouší pravost původu. Pří-
rodní věda dala by všecky naše aktéry — uro-
zené i neurozené — na jednu hromádku pra-
vzniku — seménka květu lípy! To když vy-
koná svůj úkol na naší planetě a projde všem
fásemi, kterých je zapotřebí, ocítá se v tiché
dilně, za velikým oknem, a ve chvílích odpo-
činku velikých prací přijímá poslušně a věrně
tahy, jak se zjevují tichým dechem fantasie.
A dech fantasie v dílně za velkým oknen
je neumdlévající svěžesti.
Je dítětem jejím Kašpárek, melancholický
s přitrpklým úsměvem, s nedůvěřivým pohy-
bem hlavy a se ztichlou rolničkou, jakoby ne
doufal, že je možno dětem dětství osladita
zveselit a vrátit na chvili vůní jeho i těm
kteří po ní touží. — vždyť je nyní tak smutno
po našich vlastech!
Ale hned za Kašpárkem párek komickýa
starých vychází; ona se zlým nosem a s vy-
stouplou bradou, on — „já nic, já muzikant“—
ale má za ušima! Pak naivní milovník a roz
košná koketka, tragéd, hodný důstojných
hlubokých veršů, i genrová ligurka pro scé
nický detail.
Kašpárek
22
article
Než malá scéna nemá dosti na těchto čle-
nech, porušila přivést také bytosti z říší nad-
zemských a připoutat je slibem zajištěné exi-
stence ke dráze divadelní.
A ejhle! Pralátka tragédů a komických
starých poslechla tahů dlátka v tiché dílně za
velkým oknem, vedených dechem fantasie, a
dala také čaroděje a kouzelnice, zjevení a mů
ry a vlkodlaky, víly a salamandry, bytosti, jal
jich nikdy nevykouzlí dokonale živý herec.
Dobré Sudičky, které stály u kolébky no
vých herců, herců jenom z povolání, daly jin
do vínku pěkné dary.
„Buďte jiným jen k čisté rozkoši,“ řekla
prvá Sudička.
„Buďte sobě jen k harmonickému sou
žití,“ řekla druhá.
Ale třetí Sudička, ta, která kříží vždy
úmysly svých příliš dobrých sester, skloněna
nad kolébkou těchto dětí Lásky a fantasie
řekla tiše a určitě: „Rozmar ať jde s vámi ži-
voteml“
A Rozmar přidružil se k aktérům hne
při prvním kroku do světa! Usadil se mezí ne-
viditelné nitky mechaniky, která má kouzlit
všecky ty obrázky rozkošných scén.
A nitky mechaniky jsou věru někdy jak
rozmar větru, který snad kdysi unášel lipové
seménko: je to abeceda, která se vyrovná všem
zákulisním intrikám velkých divadell
Obtíže, spojené s dokonalým ovládnutím
loutky, jsou nesčetné, a jen zasvěcení znají je
posouditi.
Rozkošný čardaš dráteníkův v prvním jed-
nání neovládne jen jeden herec; čtyři obratné
ruce ženské vedou nitky kroků a skoků tan-
čícího dráteníčka!
23
article
Dar třetí Sudičky přivalil sto jiných ješte
překážek.
Loutka, která jakožto herec je plně ve
službě slova a tónu, musí mít zase ve službě
svého volného pohybu veškeru hmotnou strán
ku své jsoucnosti. Jen tak splývá plně s před
stavou, kterou má vyvolat.
Kolik je tu diktátů v příčině toilettyl
nejen herečky, i herci, ano i víly, kouzelníci
čarodějnice a zjevení, nežli se uspokojí s ústro
jem, potrápí víc, než nejmarnívější modní dám
dovede trápit svou švadlenul
Ale konečně vláda Rozmaru přece jen zlo-
mena moudrými zákony, a nový divadelní pod-
nik chystá se otevříti nové brány veřejnosti.
Loutky čekají na své drobné vděčné obe-
censtvo, jemuž dál chystají nejmilejší požitky
jeho: příhody veselého Kašpárka a děje ze ži-
vota bytostí, jichž nelze potkati tu na světě.
Ale touží také po úspěchu u velkých, pro něž
rovněž sestavují program představení.
Pro premieru svého vystoupení diktovali
sí drobní aktéři „kus původní“, as „pro velké
i pro malé“ — a tedy škroupův „Dráteník
ocitl se na jejich scéně.
Ctižádost loutek je tak velká a sebedů-
věra tak značná, že se těší na své první vy
stoupení, které má být klíčem k ofevření stán-
ku, do něhož chtějí tak mnoho vnést.
Zatím přinášejí mnoho dobré vůle a veli-
kou touhu po stálém pokroku a zdokonalování
Získaly již mnoho přátel a mnohou ochotnou
ruku pomocnou — je jim zapotřebí přátelství
ochoty, bez nichž by nemohly vůbec existo-
vat — pralátky svého původu nezapřou ...
Rozmara
Kašpárek
25
article
Národní školství v Čechách v r. 1912
Národní školství v Čechách v r. 1912
V těchto dnech vyšla,“) jako každoročně
v tuto dobu, tenká knížka, jež každého, kd
sleduje rozvoj našeho národního školství
měří jej se školstvím druhého národního kme-
ne v zemi, naplní zájmem, oživujícím mu zdán-
livě suché řady rubrik a číslic, jimiž jest kníž-
ka z největší části naplněna. Jest to vý
roční zpráva o sťavu národního
školství v Čechách v r. 1912, vydaná
zemskou školní radou.
Zpráva spočívá na stavu školství v den
posledního prosince 1912 a platí tudíž její data
celkem po celý školní rok 1912—13, podáva-
jíce tím nejnovější statistický obraz národníh
školství v Čechách. Sestává z několik pře-
hledných tabulek, k nimž je připojen krátký
slovní doprovod vysvětlivkami. Tabulky jsou
sestaveny vesměs podle školních okre-
sů, jichž jest té doby 121 (67 českých a 54 ně-
mecké). Rozdělení to jest jednostranné, nemá
zřetele k rozdílu školství podle vyučovacíh
jazyka a k národnosti dětí v těch okresích
kde jsou obojí školy. Snahy posledních let
aby se dostalo této důležité brožuře po t
stránce přiměřené nápravy, nevedly dosud
k cíli, tříštíce se o námitku, že tabulky jsou
předepsány ministerstvem vyučování pro vše-
chny země rakouské jednotně.
Čechy
národní školství v Čechy
sťav národní školství v Čechy
26
article
Pro zprávu jako statistický pramen znač
to újmu; ostatně jest vadna také po jiných
stránkách, že je až nepochopitelno, jak jest
to vůbec možno. Tak na př. není z ní viděti.
kolik učitelů působí na českých a kolik na
německých školách, kolik jest žactva na všech
školách obecných a kolik na měšťanských,a
jaký počet z toho připadá na školy české
německé (jsou vykázány jen školy národní
vůbec — bez rozdělení na obecné a měšťan-
ské), kolik je v okresích tříd na školách če-
ských a kolik na německých a pod. Ns jsou
přece závady kardinální. A jak by bylo teprv
důležito, kdyby nám výroční zpráva mohl
pověděti, kolik dětí je národnosti české a kolil
německé, jakož i kolik z nich je ve školácl
druhého jazyka vyučovacího.
27
article
Zpráva počíná se tabulkami o stavu a za-
řízení škol, přechází k výkazu mládeže a uči
telstva a končí se přehledem ústavů ke vzdě-
lání učitelstva a komisí pro zkoušky učitelské
způsobilosti. Přihlédněme tedy blíže k jejímu
obsahul
Veřejných obecných škol je
Čechách 5640 (v českých okresích 3284, v ně-
1 v pražském c. k. školním kníhoskladě.
meckých 2356) celkem s 18.806 třídami. Z nich
jsou 382 jen pro chlapce, 354 pro dívky, osta-
tek pro obojí pohlaví (smíšené školy). Za rok
1912 přibyla 31 škola; r. 1911 činil přírostek
29 a za posledních pět let 184 školy. Příčina
malého přírostku posledních roků jest v roz-
háraných politických a finančních poměrech
země, jež stlačují zřizování nových škol pod
míru skutečné potřeby.
Veřejná obecná škola připadá v Čechách
průměrem na 205 děti povinných školou a na
asi 1200 obyvatelů, pokud ovšem při tomto
posledním čísle bereme za základ výsledek
všeobecného sčítání z r. 1910. Na třídu přípa-
dají v českých okresích 54 děti, v německých
51. Nejvíce dětí na třídu je v českém okrese
klatovském (63), nejméně v německém praž-
ském (30).
Čechy
28
article
Podle počtu tříd jest ze škol v českých
Podle počtu tříd jest ze škol v českých
okresích nejvíce dvoutřidek (339%), pětitřídek
(2122) a trojtřídek (19). Německé okresy
mají převahu dvoutřídek (28%) a jednotřídek
(26%%), kterýchžto posledních je v českých
okresích poměrně málo (1595). Toto význačné
množství málotřídních škol na německé straně
působeno jest s jedné strany větší rozdrobe-
ností německého osidlení, také však snad
úspěšnější péčí Němců o zřizování škol i při
skrovném počtu dětí.
škol, které mají více než 5 postupných
tříd, je stále ještě dost: jeť 119 šestitřídek,
7 sedmitřídek a dokonce 3 osmitřídky, tyto
poslední jako anomalie v českých poměrech,
kde přece měšťanská škola je dnes již pravi-
delným a takřka nutným pokračováním škol-
ství obecného.
V celku pozorovati jest na školách po
řadu let snahu, spěti od škol o málo třídách
ke školám vícetřídním, snahu to s paedago-
gické stránky plně odůvodněnou, neboť za
stejných poměrů zaručuje takováto větší ško-
la lepší vzdělání mládeže, než škola o málo
třídách.
Expositur školních jest 229 (proti loňsku
nepoměrný vzrůst z 203, snad souvisící s ne-
dostatečným zřizováním nových samostatných
škol): excurrendo stanic jest 14. Těchto ubývá.
neboť jsou zařízením příliš primitivním.
Němec
29
article
Z výš uvedeného počtu 5640 obecných
škol má českou vyučovací řeč 3313, německou
2327, při čemž 53 české školy jsou v něme-
ckých okresích a 24 školy německé v okresích
českých. V procentech vyjádřen udává tento
poměr 58.74:41.26 a znamená za poslední rok
přírostek na české straně o 0.192%, za poslední
pětiletí pak o 0.58%. Na české straně jest
přírostek trvalý, třeba rok za rokem nestejně
velký, poměr však nedosahuje přes to poměru
obou národností v zemi, jenž podle sčítání
lidu z r. 1910 jest 63.22.36.78. Je tedy manko
na české straně 41/4%. Kdybychom to vy-
jádřili číslicí, znamenalo by to půl třetího sta
škol. Ovšem že tu působí i jiné momenty, na
které bylo částečně již shora ukázáno; také
snad je na české straně četnější průměrná ná-
vštěva jednotlivých škol. Leč to vše nestačí,
aby skutečnost, že nám škol schází, shladilo
se světa, jak ostatně výmluvně ukazují osudy
českého školství v uzavřeném německém
území.
Veřejných měšťanských škol
je v Čechách úhrnem 615 (352 chlapeckéa
263 dívčí) s 2457 třídami. České okresy mají
jich 377, německé 238; s českou vyučovací
řečí je 376, s německou 239. V německých
okresích máme z toho české 3, v českých
okresích německé4.
V r. 1912 přibyly jen 3 měšťanské školy,
z nichž byla jediná česká; také v předešlém
roce byl přírostek nepatrný, pouze 2 školy.
Čechy
30
article
Příčina je táž, jako při školách obecných —
veřejné poměry v království, jež nedovolují
zříditi ani měšťanské školy naprosto nutné,
pro které je tu sta a sta žactva. Je to tím
nápadnější, když pomyslíme, že na př. za léta
1907—1910, tudíž v době, kde také nelze mlu-
viti o zvlášť intensivní činnosti zakladatelské,
přibylo měšťanských škol ne méně než 24: ba,
kdyby sáhli ještě dále do minulých let, měl by
průměrný ročník přírostek ještě značnější.
Podle poměru vyučovacího jazyka jest
měšťanských škol českých k německým
61.14:37.86. Loni měly české o 0.13%% více,
ale to jest v celku jen náhodná diference, způ-
sobená tím, že letos byla zřízena na dvě nové
německé školy jen jedna česká, ač by to mělo
bývalo býti obráceně; jeť jinak přírostek na
české straně od řady let stálý (roku 1907
60.92:39.08).
Třeba byl poměr při měšťanských školách
pro české školství výhodnější, než při obec-
ných, není tím ještě řečeno, že jest o české
měšťanské školy postaráno podle potřeby.
31
article
Jednak je mnoho míst, kde po řadu let se
marně domáhají zřízení měšťanské školy, pro
kterou je dost žákovského materiálu, leč otáz-
ka nákladu činí tu překážky, při čemž je hru-
bou závadou dalšího rozvoje měšťanského
školství anachronistické a v praxi nestvůrné
ustanovení zemského zákona, že jest v kaž-
dém okrese jen jedna měšťanská škola nut-
nou. Dlužno tu opět ukázati na naše menšiny,
jak jsou tímto zákonným ustanovením bičo-
vány. Ba nejsou to jen menšiny, nýbrž za da-
ných poměrů i význačné většiny. Malý příklad
to nejlépe osvětlí. V Českém Dubě je německá
měšťanská škola. Ač českodubský soudní
okres má na 14.000 Čechů sotva 1700 Němců,
nelze dosáhnout zřízení školy české jen proto,
že tu tato německá škola již jest. Mrtvé liteře
zákona jest tu učiněno zadost, ale na mládeži
tamější páše se při tom kulturní bezpráví.
Jest však ještě jedna okolnost, jíž si jest
u měšťanských škol povšimnouti. Jeť ná-
padno, že jest škol chlapeckých mnohem více
než dívčích, ač děvčat ve věku školou povin-
ném je stejně jako chlapců a dívky dobře pro-
spívají a ač konečně mužská mládež mák
disposici v témž věku, kdy přestupuje ze škol
obecných na měšťanské, četně škol středních
a odborných. V této nerovnosti jest sice vl-
děti v přední řadě snahu, aby byli chlapci
lépe vyzbrojení vzděláním pro život, než děv-
Čecho
Němec