ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 57d7ce40-8f1c-11dd-8f56-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 31 celkem · entity: person 39, org 18, place 10, work 1
1 masthead
30. list opadu 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 32g.
4 masthead
živ
5 masthead
ota.
6 masthead
Strana 17.
7 article
OBSAH Dr. A. šilhan: Třicet let české opery. Marie Gebauerová: Mezi loutkami Školství: —M.—: Národní školství v Čechácl v r. 1912. (I.j Literatura. Bibliografie Dr. A. Šílhan
doktor Gebauerová A Šílhan národní školství v Čechácl
8 article Třicet let české opery.
Třicet let české opery. (1883— 1913.,
9 article
V minulých dnech oslavovalo Národní divadlo tři desetiletí svého trvání. Byloť tomu 18. listopadu třícet let, co slavnostními zvuky Smetanovy „Libuše“ po druhé a delinitivně otevřeno bylo první velké, samostatné česk divadlo, které. bylo nejhoroucnější tužbou ně- kolika generací národa. Již Prozatímní di- vadlo roku 1862 otevřené znamenalo v diva- delním umění našem důležitý krok ku předu. JJím dostala se česká představení ze jha od- vislosti od divadla německého na svoji vlastní samostatnou půdu, pod vlastní střechu. Ale život české činohry a opery v divadle pro- zatímním nemohl býti než provisorním, třeba že toto provisorium trvalo dvacet let. Male a ve všech směrech primitivně a nedostatečně zařízené divadélko na nábřeží nemohlo plně stačiti utěšenému rozmachu české tvorby dra- matické, slovní i hudební a nemohlo ani býti uměleckou konkurencí divadlu německému, tehdy ještě i českými kruhy pravidelně vyhle- dávanému. Na léta, v nichž působilo Proza- fímní divadlo, třeba se dívati jako na dobu příprav a sbírání sil a prostředků pro velkou uměleckou scénu, jež byla konečným cílem všech českých srdcí. Tento cíl dosažen byl dobudováním Národního divadla, které je ne- hynoucím pomníkem vlasteneckého nadšen malého národa a jeho obětavosti, která nemá v dějinách novodobých příkladu.
Smetanův Libuše Mala Proza národní divadlo
10 article
Malými poměry tísněna byla v Prozatím- ním divadle jmenovitě opera. Bylo by křivdou na všech těch, kdož zde věnovali svůj život českému umění, přezírati a nedoceniti, co zde v opeře bylo vykonáno. Bylo to první větší samostatné divadlo české v Praze, které mělo zledovati jen umělecké cíle a do něho přišlo se, pokud šlo jmenovitě o operu, s velkým nadšením a s neúmornou láskou ku práci, ale s holýma rukama. V opeře bylo třeba budo- vati v pravém slova smyslu od základu. Byl to první kapelník J. N. Maýr, je- muž připadl těžký úkol organisátora če- ské operní scény. O něm lze říci, že takřka vydupal ze země všechny potřebné činitele: zpěváky, orchestr i sbor. Jeho ener- kii, píli a dirigentské rutinovanosti děkovala ppera Prozatímního divadla rychlý vzestup své reprodukční úrovně. V Bedřichu Smeta- novi nastoupil na stolec dirigentský uměle mnohem většího rozhledu a vysoké umělecké kultury, jehož cílem bylo dáti všemu životu opery v Prozatímním divadle vyšši posvěcení. Stísněné poměry divadla a jeho slabé finanční prostředky nedovolily tvůrci české hudby, aby i na půdě dramatické reprodukce plně ve skutek uvedl své ideály. I při těchto těžkých poměrech mohl se však Smetana vykázati značnými výsledky svého uměleckého snažení jež úroveň jím řízených představení jasně do- kumentovala. Po odstoupení Smetanově ne- mohl přinésti české opeře další rozkvět návrat kapelníka Maýra, jenž novým, zvýšeným po- žadavkům nebyl s to již vyhovovati.
Maýr Smetan Smetanův Praha Bedřich Smet
11 article
Prozatímní divadlo odchovalo řadu vyni- kajících operních pěvců, z nichž někteří se české scéně odcizili, avšak většina jí zůstala věrna. Několik z těchto pěvců přešlo pak i do Národního divadla a působili delší či kratší dobu ještě blahodárně i zde. Ale počet těchto z Prozatímního dívadla převzatých operních solistů neodpovídal z daleka zvětšeným po- třebám nové, velké scény, tak že bylo hned při otevření Národního divadla potřeba en- semble operní doplnit. Mimo to zpěváci, pů- sobivší před tím již v Prozatímním divadle, byli již překročili většinou vrchol rozkvětu svých hlasových prostředků a bylo potřeb míti vedle nich mladé, svěží síly k disposici.
prozatímní divadlo národní divadlo
12 article
Sbor v Prozatímním divadle nedostačoval na větší úkoly a bylo nutno postarati se o jeho přiměřené rozmnožení. Nejinak mělo se to s orchestrem. V archivu Národního divadla jsou dodnes partitury starších sklada telů,v kterých provedeny byly redukce skladatelem předepsaných nástrojů. Tyto partitury jsou výmluvným svědkem znalosti poměrů v Pro- zatímním divadle pokud šlo o orchestr. Byl to proto radostný pohled, když při zahajovacím představení v Národním divadle zasedl v or- chestru k pultům imposantní počet 50 hudeb- níkůl Při tomto tak značném počtu nových sil na scéně i v orchestru byla sítuace opery v definitivním divadle téměř stejná, jako při otevření divadla prozatímního. I tu byla na- mnoze potřeba začíti se cvičením jednotliveů I celků. Byla to veliká a velmi zodpovědná a ve výsledcích nejistá práce, kterou tu oba kapelníci musili na se vzíti. Výsledek jej slouží ke cti oběma prvním dirigentům opery v Národním dívadle: Adolfu Čechovi jenž byl bezpříkladně snaživý a neúmornou pílí nahrazoval, co nedostávalo se mu na vro- zeném talentu a vzletu a reprodukční inspi- raci, Mořici Angrovi, v němž žil famosn routinér, jemuž, bohužel, nedaly poměry v prvořadého dirigenta se vyvinouti. Oba tito
Čecho Angr prozatímní divadlo národní divadlo
13 article
Hirigenti uschopnili soubor operních sil v krát- ké době k úkolům, o nichž se Prozatímnímu Hivadlu ani nesnilo a krok za krokem po- vznesli reprodukční niveau naší opery až k to- muto stupni, kam jejich řídící potence umě- lecká sáhala. V dějinách české opery obou těchto mužů, kteří, podobně jako Maýr 20 le před tím, musili téměř ze základů budovat vždy vděčně bude vzpomínáno. S prázdnem přicházelo se do Národníh divadla, i pokud šlo o operní repertoir. Pevný kmen oper, který má býti každému divadlt stálou basí repertoiru, byl v Prozatímním dí- vadle velmi nepatrný. Z českých oper patřil k němu v podstaté jedině „Prodaná nevěsta jínak tvořilo ho vlastně několik representan- tek velké opery francouzské a opery vlašské To bylo ovšem chudé dědictví, které by v pří- padě převzetí operního ensemblu kvalitativně i kvantitativně vyhovujícího bylo mohlo při- padnouti Národnímu divadlu. Chudobnost to- hoto dědictví zvláště cítelná byla, pokud šlo o opery českého původu, specielně o opery Smetanovy, které, vyjímajíc „Libuší“, určenou skladatelem samým, měly svoje premiery ve- směs ještě před definilivním zahájením čin- nosti Národního divadla. Než při nutném an- gažování nových sil solových a nezbytném roz- šíření sborových činitelů české opery neměle by bývalo přijímání repertoiru Prozatímného divadla beztak významu. Zde bylo třeba stu- dovat v opeře vše z gruntu a se zřetelem k no- vým poměrům. Byla to ovšem úžasná práce studovat operu za operou od počátku a t tak rychle, aby představení nevázla.
Smetanův Libuše Národníh divadlo národní divadlo
14 article
Operni repertoir byl za vlády první sprá- vy Národního divadla jeho bolavou stránkou Mohlo jí býti vytýkáno, že nemá dostatečno velkého kmene oper, které by ji byly tak ří- kaje denním chlebem, že ve studování reper- toiru nemá systému a při tom výběr novinel neděje se vždy s dostatečně uměleckou přísností. Dnes, kdy možno přehlédnout ne- stranně celou činnost bývalé správy Národ- ního divadla za tři šestiletí její vlády, lze mnohé si vysvětlit, čeho dříve příčiny nezdály se jasnými. Dvě okolnosti třeba míti na my- sli. První je faktum již shora uvedené,ž bylo v opeře třeba vše znova studovat a re- pertoir budovat. Druhé faktum: bylo třeba udržovat stálý zájem obecenstva v divadle jehož počátečná finanční síla nebyla taková. aby zbavovala všech obav do budoucnosti. Zájem o Národní divadlo byl ovšem při jeho otevření ohromný a brány jeho sotva stačily v prvních dobách návalu obecenstva z Prahy i z venkova. Ale česká povaha nemá, jak mi- nulost i dnešní doba ukazuje, stálost a vytrva- lost v zájmu o věc, pro kterou původně ho- rovala. Vzplane rychle, ale brzy ochladne. To- hoto chladnutí bylo se právě co nejvíce obá- vat. Kromě toho neměli jsme tehda — a ne- máme, bohužel, ani dnes ještě — dosti publi- ka, které by jen z uměleckého interesu cho- dilo do divadla. A právě tyto početně nejsil- nější vrstvy, které stále ještě chodí do dívadla v první řadě na podívanou, bylo třebo udržovat při zájmu o přední národní ústav
Praha ty národní divadlo národní divadlo
15 article
umělecký. Mohlo se tak přirozeně díti jedině pestrostí programu, operami, které by pro ně byly novinkami. Toto živení a udržování zá- jmu širokých kruhů o divadlo bylo tím nut- nější, že uměleckými intencemi vedení jedno- tlivci z divadelní správy usilovali o to, aby z programu Národního dívadla vytlačena byla fraška i opereta, tedy dva genry, které pro zmíněné kruhy byly velmi působivými, z mi- nulosti osvědčenými atrakcemi. Z těchto po- měrů vyplývající honba za stálými novinkami měla svůj neblahý vliv na budování pov- ného repertoiru operního. V prvních letech byla situace divadla snazší. Tu bylo v nově divadelní budově a v obsazení novými silami novinkou vše. I opery, které jinde tvořily od dávných desítiletí pevný repertoir. V pozděj- ších však letech vedla snaha o programovou pestrost k tomu, že pro stálé uvádění nových věcí nebylo možno dostatečným počtem re- pris upevniti reprodukci oper, které by tvo- řily stabilní repertoir divadla, ke kterým bylo by pak možno s jednou zkouškou kdykoliv sáhnouti. Tím se ocitalo divadlo ve fatální si- tuaci, že v krátkých intervalech bylo nutno znovu a znovu studovati opery, které jinde jsou stále běžnými. Tím se ovšem ztrácelo zbytečně mnoho času a je-li pravdou, že čas jsou peníze, platí to zvláště o divadle. D- sledkem těchto poměrů bylo, že pevný reper- toir v opeře Národního divadla v letech 1883—1900 byl počtem kdykoliv mobilníci oper velmi nepatrný.
národní divadlo
16 article
Vytýkaná nesystematičnost a nedostatek umělecké programovosti opery v Národním divadle měla svůj základ rovněž v daných po- měrech. Národní divadlo jako jediná stabiln česká operní scena povolána byla přirozen ku plnění mnohých úkolů. Nebyli jsme tak da- leko, aby i v opeře mohla u nás nastati dělba práce. Nejsme, bohužel, ani dnes tak daleko. abychom aspoň pro činohru a operu měli Praze prvořadé, oddělené sceny. V opeře bylo Národní divadlo za první své správy nuceno zachovávat naprostou universálnost. Musilo býti tribunou české původní produkci, mělo pěstovati operu klasickou i romantickou, vel- kou i konversační operu francouzskou, operu vlašskou tragickou i komickou, hudební dra- ma Wagnerova i jeho následovníků a nesmělo zavírati své brány ani moderní tvorbě román- ské. Jak, pro bůh, při všech těchto požadav- cích možno zachovat nějakou systematičnost Jak všechny splniti, když opera při spravedli vé dělbě s činohrou disponovala jen polovinou večerů? Úkol ten byl tím těžší, že bylo třeb stále se ohlížeti na divadelní pokladnu, jejíž resultáty nesmí přehlížeti žádná správa di vadla, která nemá garantovány dostatečné subvence nebo nemůže počítati s dodatečnou úhradou deficitu jakékoliv výše ze soukro mých prostředků dvoru.
Wagnerův Praha národní divadlo
17 article
Ve výběru novinek operních nevládli tehda ovšem v Národním divadle vždy šťastná ruka. Zdá se, že tu do věci zasáhlo mnoho či- nitelů nedostatečného rozhledu a umělecky nekritických a že žádný z kapelníků neměl dosti energie, aby promluvil tu slovo, které by bylo rozhodujícím. V prvních dvou desíti letích Národního divadla provedena byla operou četná řada děl umělecky bezcenných a při tom i kasovně zcela bezúspěšných. Z to tehdejšímu řediteli Fr. A. Šubrtovi děko- valo divadlo za některé skutečně umělecky významné akvisice, jakými byly na př. obě poslední opery Verdiovy „Otello“ a „Fal staff“, Než vedle těchto negativních hodnot, celku podřízeného významu, vykazují první dvě desítiletí četné činy positivní dalekého a hlubokého dosahu. V první řadě tu stojí opery Smetanovy, jimž dostalo se v té době konečně důstojného provedení a jež odtud do- bývaly si uznání v národě. Skvělý výsledek nezapomenutelného zájezdu české opery na mezinárodní výstavu divadelní v r. 1892 byl v důsledcích svých vyvrcholením snah v pro- pagaci díla Smetanova. Vrcholem vítězství hudby Smetanovy bylo proniknutí její za hra- nice místrovy vlasti. I ostatní čeští operní skladatelé, jmenovitě Dvořák, Fibich, Bendl.
A Šubrt Otello Smetanův Dvořák Fibich Bendl Francie národní divadlo
18 article
Kovařovic a Foerster došli v této době ochot- ného přijetí v Národním divadle a dobývali tu uznání svým uměleckým snahám. Není zde možno vyzdvihnouti vše, co pro rozšíření a prohloubení znalosti hudebně dramatické tvorby v Národním divadle v letech 1883— 1900 bylo vykonáno. Vzpomínám jen toho, že v těchto letech poprvé zahlaholila s české sceny sdružená s českým slovem hudba vel- kého reformátora Richarda Wagnera v „Lo- hengrinu“, „Tannhäuseru“ a v „Mistrech pěv- cích“. Úroveň, které Národní divadlo v té do- bě v opeře se dopracovalo, převýšila vše, co před tím při nejlepší vůli Prozatímní divadlo mohlo poskytnouti a konkurovala úspěšně s německým divadlem, jemuž dostalo se brzy po otevření Národního divadla nejprve v Ang. Neumannovi znamenitého ředitele a o málo později nové, moderní divadelní budovy. Ted kdy Národní divadlo dostoupilo v opeře ne- bývalé dříve výše, nebylo pro české lidi dů- vodu pro další návštěvu divadla německého jak dříve bývalo. Teď povinnost vlastenecká nebyla v rozporu s požadavky uměleckými Zde umělecká práce první správy české opery vykonala národně buditelský úkol, jehož ne lze nevzpomenouti. (Dokončení.) Marie Gebaverová-
Kovařovic Foerster Wagner Lo Tannhäuser Neumann Gebaverová Anga národní divadlo
19 article Mezi loutkami.
Mezi loutkami. „Umělecká Výchova“ na Král. Vinohra- dech má odbor loutkového divadla a nejbližš týdny mají předvésti první výsledek práce. Základní prvky jsou vybudovány, na male scéně pilně se zkouší škroupův „Dráteník“. Režie má plné ruce práce, a veliké práce. poněvadž je vlastně zároveň učitelkou všech kteří se příhlásili k novému ensemblu. Od scény ke scéně chytáme nové dojmy různým uspokojením. Růžena, drobná hnědovláska, brání se pří- snému otci, který chce vdát ji proti její vůli Zlatovlasá Liduška, panská s všetečným jazý- čkem, je na straně své paní, neboť bystře vnikla již také v tajemství jejího srdce, kde pevně zakotvila už láska k jinému. Kůl, podomek, vyprovází svoje panstvo má také ve všem nos — nos poněkud nespo- lečenského vzezření, nehoť pod tim nosem Ků- lovým je zřejmě vidět, že kapesník není ze sou- částek jeho jinak zajímavé toiletfy. Starý Květenský nedovolí však nikomu— a nejméně již panské a podomkovi — aby se pletl s úspěchem do jeho otcovských záleži- tostí. Provází gesty nejvyššího rozhorlení svo- je: „Tak to chci — konec a dost“ — a nakázav přísně Kůlovi bedlivě stříci domu a dceryv něm, odchází. Růžena naříká, smutně kloní hlavu, a nám se i zdá, že změnila výraz tváře — je snad marná láska i pro srdce loutky trampotou!
Král Růžena Květenská Kůla loutkový divadlo
20 article
Domněnku ostatně potvrzuje i Vojtěch první milovník malé scény a hrdinný tenor no- vého operního sboru. Zjevem svým chystá se zřejmě rozmnožiti řadu tenorových ideálů žen- ských srdcí v hledišti, pro která zjev a zpěv hrdinného tenora je ihned také alfou A omegou nejvyššího vzplanutí. Ale slova Vojtěchova projevují opravdový smutek touhy, jako píseň Růženčina. Ostatně i dráteník, pěkný hoch sladce me- lancholického výrazu tváře se stínem hloupo- sti ve zdvižené linii nosu, přesvědčuje, že se dvojnásobně stýská po vlasti, čeká-li tam děv- če, ze všech na světě nejkrásnější! Do té míry nejkrásnější, že již jen představa jejích pěkných očí rozproudí krev k ohnivému čardaši, který je až dosud parádním číslem mezi výkony ma- lých aktérů. Náš dráteník je skutečný Slovák, odkuds z uherské strany, neboť angažování klade z podmínku pravost původu všech osob každe hry, maskování není připuštěno. A tak i král ať pozemský, ať z říše pohá- dek, je skutečný král, a princeznu může hrá jen urozená princezna, původu ještě nespor nějšího, nežli je Andrsenova princezna na hrá- šku; neboť naše princezna, i kdyby se v de- síti pohádkách za sebou vdala za mocné krále nebo za uhlířské synky a zdědila ohromné říše otcovy, nikdy nepostoupí za královnu a v pří- štích hrách je zase jen princeznou!
Vojtěch Růženčin Slovák Andrsenův
21 article
Úkol angažovati členy nové scény připadl samému tvůrci jejich. Nevím, jak zkouší pravost původu. Pří- rodní věda dala by všecky naše aktéry — uro- zené i neurozené — na jednu hromádku pra- vzniku — seménka květu lípy! To když vy- koná svůj úkol na naší planetě a projde všem fásemi, kterých je zapotřebí, ocítá se v tiché dilně, za velikým oknem, a ve chvílích odpo- činku velikých prací přijímá poslušně a věrně tahy, jak se zjevují tichým dechem fantasie. A dech fantasie v dílně za velkým oknen je neumdlévající svěžesti. Je dítětem jejím Kašpárek, melancholický s přitrpklým úsměvem, s nedůvěřivým pohy- bem hlavy a se ztichlou rolničkou, jakoby ne doufal, že je možno dětem dětství osladita zveselit a vrátit na chvili vůní jeho i těm kteří po ní touží. — vždyť je nyní tak smutno po našich vlastech! Ale hned za Kašpárkem párek komickýa starých vychází; ona se zlým nosem a s vy- stouplou bradou, on — „já nic, já muzikant“— ale má za ušima! Pak naivní milovník a roz košná koketka, tragéd, hodný důstojných hlubokých veršů, i genrová ligurka pro scé nický detail.
Kašpárek
22 article
Než malá scéna nemá dosti na těchto čle- nech, porušila přivést také bytosti z říší nad- zemských a připoutat je slibem zajištěné exi- stence ke dráze divadelní. A ejhle! Pralátka tragédů a komických starých poslechla tahů dlátka v tiché dílně za velkým oknem, vedených dechem fantasie, a dala také čaroděje a kouzelnice, zjevení a mů ry a vlkodlaky, víly a salamandry, bytosti, jal jich nikdy nevykouzlí dokonale živý herec. Dobré Sudičky, které stály u kolébky no vých herců, herců jenom z povolání, daly jin do vínku pěkné dary. „Buďte jiným jen k čisté rozkoši,“ řekla prvá Sudička. „Buďte sobě jen k harmonickému sou žití,“ řekla druhá. Ale třetí Sudička, ta, která kříží vždy úmysly svých příliš dobrých sester, skloněna nad kolébkou těchto dětí Lásky a fantasie řekla tiše a určitě: „Rozmar ať jde s vámi ži- voteml“ A Rozmar přidružil se k aktérům hne při prvním kroku do světa! Usadil se mezí ne- viditelné nitky mechaniky, která má kouzlit všecky ty obrázky rozkošných scén. A nitky mechaniky jsou věru někdy jak rozmar větru, který snad kdysi unášel lipové seménko: je to abeceda, která se vyrovná všem zákulisním intrikám velkých divadell Obtíže, spojené s dokonalým ovládnutím loutky, jsou nesčetné, a jen zasvěcení znají je posouditi. Rozkošný čardaš dráteníkův v prvním jed- nání neovládne jen jeden herec; čtyři obratné ruce ženské vedou nitky kroků a skoků tan- čícího dráteníčka!
23 article
Dar třetí Sudičky přivalil sto jiných ješte překážek. Loutka, která jakožto herec je plně ve službě slova a tónu, musí mít zase ve službě svého volného pohybu veškeru hmotnou strán ku své jsoucnosti. Jen tak splývá plně s před stavou, kterou má vyvolat. Kolik je tu diktátů v příčině toilettyl nejen herečky, i herci, ano i víly, kouzelníci čarodějnice a zjevení, nežli se uspokojí s ústro jem, potrápí víc, než nejmarnívější modní dám dovede trápit svou švadlenul Ale konečně vláda Rozmaru přece jen zlo- mena moudrými zákony, a nový divadelní pod- nik chystá se otevříti nové brány veřejnosti. Loutky čekají na své drobné vděčné obe- censtvo, jemuž dál chystají nejmilejší požitky jeho: příhody veselého Kašpárka a děje ze ži- vota bytostí, jichž nelze potkati tu na světě. Ale touží také po úspěchu u velkých, pro něž rovněž sestavují program představení. Pro premieru svého vystoupení diktovali sí drobní aktéři „kus původní“, as „pro velké i pro malé“ — a tedy škroupův „Dráteník ocitl se na jejich scéně. Ctižádost loutek je tak velká a sebedů- věra tak značná, že se těší na své první vy stoupení, které má být klíčem k ofevření stán- ku, do něhož chtějí tak mnoho vnést. Zatím přinášejí mnoho dobré vůle a veli- kou touhu po stálém pokroku a zdokonalování Získaly již mnoho přátel a mnohou ochotnou ruku pomocnou — je jim zapotřebí přátelství ochoty, bez nichž by nemohly vůbec existo- vat — pralátky svého původu nezapřou ...
Rozmara Kašpárek
24 title
Školství.
25 article Národní školství v Čechách v r. 1912
Národní školství v Čechách v r. 1912 V těchto dnech vyšla,“) jako každoročně v tuto dobu, tenká knížka, jež každého, kd sleduje rozvoj našeho národního školství měří jej se školstvím druhého národního kme- ne v zemi, naplní zájmem, oživujícím mu zdán- livě suché řady rubrik a číslic, jimiž jest kníž- ka z největší části naplněna. Jest to vý roční zpráva o sťavu národního školství v Čechách v r. 1912, vydaná zemskou školní radou. Zpráva spočívá na stavu školství v den posledního prosince 1912 a platí tudíž její data celkem po celý školní rok 1912—13, podáva- jíce tím nejnovější statistický obraz národníh školství v Čechách. Sestává z několik pře- hledných tabulek, k nimž je připojen krátký slovní doprovod vysvětlivkami. Tabulky jsou sestaveny vesměs podle školních okre- sů, jichž jest té doby 121 (67 českých a 54 ně- mecké). Rozdělení to jest jednostranné, nemá zřetele k rozdílu školství podle vyučovacíh jazyka a k národnosti dětí v těch okresích kde jsou obojí školy. Snahy posledních let aby se dostalo této důležité brožuře po t stránce přiměřené nápravy, nevedly dosud k cíli, tříštíce se o námitku, že tabulky jsou předepsány ministerstvem vyučování pro vše- chny země rakouské jednotně.
Čechy národní školství v Čechy sťav národní školství v Čechy
26 article
Pro zprávu jako statistický pramen znač to újmu; ostatně jest vadna také po jiných stránkách, že je až nepochopitelno, jak jest to vůbec možno. Tak na př. není z ní viděti. kolik učitelů působí na českých a kolik na německých školách, kolik jest žactva na všech školách obecných a kolik na měšťanských,a jaký počet z toho připadá na školy české německé (jsou vykázány jen školy národní vůbec — bez rozdělení na obecné a měšťan- ské), kolik je v okresích tříd na školách če- ských a kolik na německých a pod. Ns jsou přece závady kardinální. A jak by bylo teprv důležito, kdyby nám výroční zpráva mohl pověděti, kolik dětí je národnosti české a kolil německé, jakož i kolik z nich je ve školácl druhého jazyka vyučovacího.
27 article
Zpráva počíná se tabulkami o stavu a za- řízení škol, přechází k výkazu mládeže a uči telstva a končí se přehledem ústavů ke vzdě- lání učitelstva a komisí pro zkoušky učitelské způsobilosti. Přihlédněme tedy blíže k jejímu obsahul Veřejných obecných škol je Čechách 5640 (v českých okresích 3284, v ně- 1 v pražském c. k. školním kníhoskladě. meckých 2356) celkem s 18.806 třídami. Z nich jsou 382 jen pro chlapce, 354 pro dívky, osta- tek pro obojí pohlaví (smíšené školy). Za rok 1912 přibyla 31 škola; r. 1911 činil přírostek 29 a za posledních pět let 184 školy. Příčina malého přírostku posledních roků jest v roz- háraných politických a finančních poměrech země, jež stlačují zřizování nových škol pod míru skutečné potřeby. Veřejná obecná škola připadá v Čechách průměrem na 205 děti povinných školou a na asi 1200 obyvatelů, pokud ovšem při tomto posledním čísle bereme za základ výsledek všeobecného sčítání z r. 1910. Na třídu přípa- dají v českých okresích 54 děti, v německých 51. Nejvíce dětí na třídu je v českém okrese klatovském (63), nejméně v německém praž- ském (30).
Čechy
28 article Podle počtu tříd jest ze škol v českých
Podle počtu tříd jest ze škol v českých okresích nejvíce dvoutřidek (339%), pětitřídek (2122) a trojtřídek (19). Německé okresy mají převahu dvoutřídek (28%) a jednotřídek (26%%), kterýchžto posledních je v českých okresích poměrně málo (1595). Toto význačné množství málotřídních škol na německé straně působeno jest s jedné strany větší rozdrobe- ností německého osidlení, také však snad úspěšnější péčí Němců o zřizování škol i při skrovném počtu dětí. škol, které mají více než 5 postupných tříd, je stále ještě dost: jeť 119 šestitřídek, 7 sedmitřídek a dokonce 3 osmitřídky, tyto poslední jako anomalie v českých poměrech, kde přece měšťanská škola je dnes již pravi- delným a takřka nutným pokračováním škol- ství obecného. V celku pozorovati jest na školách po řadu let snahu, spěti od škol o málo třídách ke školám vícetřídním, snahu to s paedago- gické stránky plně odůvodněnou, neboť za stejných poměrů zaručuje takováto větší ško- la lepší vzdělání mládeže, než škola o málo třídách. Expositur školních jest 229 (proti loňsku nepoměrný vzrůst z 203, snad souvisící s ne- dostatečným zřizováním nových samostatných škol): excurrendo stanic jest 14. Těchto ubývá. neboť jsou zařízením příliš primitivním.
Němec
29 article
Z výš uvedeného počtu 5640 obecných škol má českou vyučovací řeč 3313, německou 2327, při čemž 53 české školy jsou v něme- ckých okresích a 24 školy německé v okresích českých. V procentech vyjádřen udává tento poměr 58.74:41.26 a znamená za poslední rok přírostek na české straně o 0.192%, za poslední pětiletí pak o 0.58%. Na české straně jest přírostek trvalý, třeba rok za rokem nestejně velký, poměr však nedosahuje přes to poměru obou národností v zemi, jenž podle sčítání lidu z r. 1910 jest 63.22.36.78. Je tedy manko na české straně 41/4%. Kdybychom to vy- jádřili číslicí, znamenalo by to půl třetího sta škol. Ovšem že tu působí i jiné momenty, na které bylo částečně již shora ukázáno; také snad je na české straně četnější průměrná ná- vštěva jednotlivých škol. Leč to vše nestačí, aby skutečnost, že nám škol schází, shladilo se světa, jak ostatně výmluvně ukazují osudy českého školství v uzavřeném německém území. Veřejných měšťanských škol je v Čechách úhrnem 615 (352 chlapeckéa 263 dívčí) s 2457 třídami. České okresy mají jich 377, německé 238; s českou vyučovací řečí je 376, s německou 239. V německých okresích máme z toho české 3, v českých okresích německé4. V r. 1912 přibyly jen 3 měšťanské školy, z nichž byla jediná česká; také v předešlém roce byl přírostek nepatrný, pouze 2 školy.
Čechy
30 article
Příčina je táž, jako při školách obecných — veřejné poměry v království, jež nedovolují zříditi ani měšťanské školy naprosto nutné, pro které je tu sta a sta žactva. Je to tím nápadnější, když pomyslíme, že na př. za léta 1907—1910, tudíž v době, kde také nelze mlu- viti o zvlášť intensivní činnosti zakladatelské, přibylo měšťanských škol ne méně než 24: ba, kdyby sáhli ještě dále do minulých let, měl by průměrný ročník přírostek ještě značnější. Podle poměru vyučovacího jazyka jest měšťanských škol českých k německým 61.14:37.86. Loni měly české o 0.13%% více, ale to jest v celku jen náhodná diference, způ- sobená tím, že letos byla zřízena na dvě nové německé školy jen jedna česká, ač by to mělo bývalo býti obráceně; jeť jinak přírostek na české straně od řady let stálý (roku 1907 60.92:39.08). Třeba byl poměr při měšťanských školách pro české školství výhodnější, než při obec- ných, není tím ještě řečeno, že jest o české měšťanské školy postaráno podle potřeby.
31 article
Jednak je mnoho míst, kde po řadu let se marně domáhají zřízení měšťanské školy, pro kterou je dost žákovského materiálu, leč otáz- ka nákladu činí tu překážky, při čemž je hru- bou závadou dalšího rozvoje měšťanského školství anachronistické a v praxi nestvůrné ustanovení zemského zákona, že jest v kaž- dém okrese jen jedna měšťanská škola nut- nou. Dlužno tu opět ukázati na naše menšiny, jak jsou tímto zákonným ustanovením bičo- vány. Ba nejsou to jen menšiny, nýbrž za da- ných poměrů i význačné většiny. Malý příklad to nejlépe osvětlí. V Českém Dubě je německá měšťanská škola. Ač českodubský soudní okres má na 14.000 Čechů sotva 1700 Němců, nelze dosáhnout zřízení školy české jen proto, že tu tato německá škola již jest. Mrtvé liteře zákona jest tu učiněno zadost, ale na mládeži tamější páše se při tom kulturní bezpráví. Jest však ještě jedna okolnost, jíž si jest u měšťanských škol povšimnouti. Jeť ná- padno, že jest škol chlapeckých mnohem více než dívčích, ač děvčat ve věku školou povin- ném je stejně jako chlapců a dívky dobře pro- spívají a ač konečně mužská mládež mák disposici v témž věku, kdy přestupuje ze škol obecných na měšťanské, četně škol středních a odborných. V této nerovnosti jest sice vl- děti v přední řadě snahu, aby byli chlapci lépe vyzbrojení vzděláním pro život, než děv-
Čecho Němec