ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 57afacd0-8f1c-11dd-8104-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 34, person 43, work 2, org 5
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v neděli 30. listopadu 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 329.
4 article
Naranní avečerní listy předplácí s V Praze v administraciu na měsic na čtvrt leta . . . S K — s dvoji donáškoui na městc. . . . na čtvrt leta . . . . 7 Kanh ve Mliálkáchí na měsle 2 K 80 Pošton na měslo, na čtvrt ieta . . . 9 K e0 na měsje dvoji zásilkou n riet: : k
Praha
5 article Dnešní číslo pro Prahu jest o 22, s přílohou pro venkov o 26 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22, s přílohou pro venkov o 26 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 1. prosince v obvyklou hodinu polední.
Praha
6 article Rozdílné osudy.
Rozdílné osudy. Bulharský král vrací se po dosti dlou- hém politickém výletu „na hony“ v Uhrách av Rakousích do své vlasti, a tento návrat jeho na trůn země tak těžkou katastrofou otřesené, sledován jest ovšem neobyčej- ným zájmem všeho politického světa. Kte- rak bude přijat většinou národa bulharské- ho po sensačním tom odhalení o neblahém jeho povelu z 29. června t. r. k boji proti dosavadním spojencům, Srbům a Řekům. jenž se byl Bulharsku tak osudně špatně vyplatil. Zprávy sofijské — z pramenů ovšem vládních — ujišťují, že vládne v Bulharsku nicméně poměrný klid, a že volby do sobra- ní dne 7. prosince konané osvědčí, kterak většina střizlivého lidu bulharského zacho- vala svému králi neotřesenou důvěru a při- zeň, jinými slovy, že zvítězí o volbách ny- nější stambulovská vláda Radoslavova- Genadijevova nad oposiční stranou Daneva a Gešova a tím směr politiky, odklánějící se od Ruska a přichylující se k Rakousku. — Dle zpráv srbského, ruského a francouzské- ho tisku jest však hnutí oposiční tentokrát v Bulharsku tak hluboké a obecné, že přese všechnu virtuositu p. Radoslavova v „dělá- ní voleb“ na prospěch vlády, lze očekávati, že přijde oposice do sobrání bulharského značně sesílena, následkem čehož nadchá- zela by Bulharsku nikoliv perioda únavou vynuceného klidu, ale doba dalších vnitř- ních zápasů a převratů ústavních, poně- vadž těžko lze si pomyslit, aby strany tak protichůdné a v boji volebním podobného významu, téměř na život a na smrt se potí- ravší, tak snadně sobě odpustily.
Srba Řek Radoslavův Gešův Uhry Rakousy Bulharsko Rusko Rakousko
7 article
Znával sobě sice král Ferdinand až do- sud se stranami národními lstivě pohrávati lavíruje politicky a svěřuje straně, která se mu jevila býti na ten čas nebezpečnou. chytře otěže vládní moci, až ji — ochočil sobě neškodnou učinil, načež opět ji „se- třásl“ a povolal ku vládě stranu jinou. — Jest však otázka, zdali se mu tato stará hra se stranami podaří? Znalci poměrů bul- harských o tom pochybují a doufají, že ná- rod bulharský nesvěří již v budoucnosti osud svůj takdůvěřivě a zcela rukoum krále, jenž byl jej zavedl do hlubin takové pohromy.
Ferdinand
8 article
Oproti této chmurné přítomnosti Bul- harska raduje se právě král rumunskýv trůnní řeči z laciného úspěchu své nekrva- vé výpravy, velebí svou armádu jako svou vládu, raduje se z výborných financí Ru- munska a praví pyšně: „Dobře připravena a vyzbrojená armáda naše dala se na po- chod a překročila znovu Dunaj, čímž doda- la nám mohutnosti, že jsme mohli Balká- nu diktovati celou Evropou želaný mír a zabezpečiti hranice své za Dobrud- žou až po Turtukaju na západě a po Ekrenu na východ“... Polibovav si, kterak mezi- národní vztahy Rumunska ke všem vel- mocem a sousedům jsou co nejlepší, kterak prý mír bukureštský „zpečetil obzvláště přátelské poměry mezi Rumunskem a státy za Dunajem“, prohlásil král Karel rumun- ský velmocensky hrdě: „My jsme o- právněni stále nad tím bdíti, aby klid nebyl porušen. My můžeme nyní hleděti budoucnosti s větší důvěrou vstříc.“ — To zní zrovna — italsky! Ano, štěstí mají oba ti romanští národoví kolem nás, velký jako malý, opravdu až úžasné. Letošní trůnní řeč krále italského vyznívá téměř jako hymna o něm. „Italská vlajka, vztýčená na druhém břehu Středozemního moře, znamená čin- nější účast na řešení problému zahraniční politiky. Dějinné období, jež nyní počíná. bude novým krokem ku blahu a velikosti vlasti, dovedeme-li ctnosti, jež dokázal tak bohatýrský italský národ, povznésti k vy- sokým cílům!“ Jako pak král Karol rumunský osvojuje Rumunsku „poslání“, aby bylo rozhodujícím činitelem na celém
rumun Karol Dunaj Evropa Rumunsko středozemní moře
9 article
Pobalkánsku, tak vytkl král italskýv trůnní řeči své opět Italii poslání, aby byla svorníkem evropské rovnováhy sil. Pravilt: „Seskupení se mocností v trojspoleka trojdohodu působí rovnováhu sil, která jest největší zárukou míru. Tuto rovnováhu musíme zachovati tím, že udrží- me svou pozemní i námořní brannou sílu ve stavu příměřeném své politické posici.“ Ale hned k tomu dodává moudře: „Roz- řešení všech problémů vyžaduje jako nutný základ: zdravé finanční poměry. Vedli jsme zdlouhavou válku, aniž j sme ustali v provádění veřejných prací, aniž jsme použili za- hraničního kapitálu. Tím po- staven úvěr Italie na ne j- solidnější základ. Tuto sílu musíme si zachovat neztenčenu nej- přísnější péčí o zájmy státního pokladu, ja- kož přinášením nutných obětí, jichž nebude odpírati vlastenectví tříd zámožných.“ Jak jest nám poplatníkům dnešního strádajícího Rakousko-Uherska při četbě těchto zdarem a štěstím chlubně oplývají- cích slov o stavu sousedního království nad něž jsme se druhdy domnívali vynikati nejen rozlohou, ale i bohatstvím a mohut- ností hospodářskou. Byla-liž prozíravou a moudrou celková ona politika, která do- vedla říši naši přírodou jak pílí a dů- myslem obyvatelstva tak požehnanou do dnešních její neutěšených politických jako národohospodářských poměrů?
RakouskoUhersko
10 article
Maďarský zpravodaj uherské delegace šl. Nagy usnadnil si kritiku zahraniční po- litiky rakousko-uherské větou křesťanské lásky, napsav: „Bylo by nespravedlivo, či- niti ministra zodpovědným za událostia útvary, které nebylo možno ani zadržet, ani změnit, leda s nezměrně velikým risi- kem.“ Ale jinak propověděl ve svém refe- rátu šl. Nagy leccos, co prospěšně se liší a odráží od dosavadních projevů ma- darského chauvinismu, jakým jsme byli vydáni za minulé války balkánské. Annexi Bosny pokládá sice za nutnou v zájmu bez- pečnosti Rakousko-Uherska; ale na tom přestaňme: „Kdyby se šlo dále, bylo by t škodlivé pro upevněnost mocnářství.“ Dále radí uherský ten referent, aby- chom vůči balkánským státům v ohledu politickém i národohospodářském vedli s tak, by povstal mezi námi a jimi poměr. prospívající oběma stranám, máme sympa- ticky sledovat jejich rozkvět kulturní jako hospodářský, aby zmizela jejich nedůvěra vůči nám a my jako oni poznali, že jsme na sebe odkázáni navzájem. Kdo by od maďarského delegáta po zkušenostech nedávných očekával podob- né mluvy vůči Jihoslovanstvu? A neméně překvapuje přání Maďara šl. Nagya, by splnila se naděje ministra hr. Berch tolda, „aby náš poměrk Rusku stalse důvěrnější m. Jak naproti tomu brojí však tou dobouněmeckýa zvláštěvídeň- ský tisk znovu proti Rusku, jako proti nejúkladnějšímu a nejnesmířitelnější- mu prý nepříteli Rakouska! Může takovéto štváčství nezřízené jiti Rakousku k duhu?
Maďar Naga RakouskoUhersko Rusko Rakousko křesťanský láska
11 article Obrat v Chorvatsku.
Obrat v Chorvatsku. Ze Záhřeba, 29. listopadu. (K. k. uh. Úřadní „Narodne Novine“ uveřejňují naří- zení král. komisaře ze 27. t. m., kterým zrušuje se platnost nařízení z 3. dubna 1912 o dočasných preventivných opatřeních proti tisku. Kauce listu složené ve smyslu §§ 8. a 10. tohoto naří zení budou vráceny. Dalším nařízením zrušuje se nařízení z3 dubna 1912 o dočasné neplatnosti zákon ze 14. ledna 1875. Nařízeními král. komisa- ře, uveřejněnými v úřadních novinách, po- zbývají platnosti preventivná censura pro tisk a zrušení shromažďovacího práva. S obnovením ústavnosti berou v Chorvat- sku za své ještě dvě politické instituce. Konči dobrovolnou smrtí Tomašičova „národní stra- na pokroková“ a přestává platnost smlouvy politické součinnosti strany práva s chorv. srbskou koalicí. Národní strana pokroková byla oživením bývalé strany „národní“, totiž maďaronské strany, vytvořené hr. Khuenem- Hédervárem za doby jeho bánství. R. 1906 za vlády koaliční národní strana se dobrovol- ně rozešla, ale za Tomašičovy vlády opět s utvořila a měla v čele nynějšího ministra pro Chorvatsko hr. Pejačevíče. Hr. Tisza na radu hr. Khuena dlouho nechtěl přistoupiti na pod- mínku chorv.-srbské koalice, že nemůže spo- lečně pracovati s lidmi z tábora Rauchova.
Chorvat Khuen Hédervár Rauchův Chorvatsko Záhřeb Hradec Narodnout Novine koaliční národní strana Tisza
12 article
Cuvajova a Tomašičova. Teprve když bar Skerlecz Tiszu přesvědčil, že bez koalice nen možno v Chorvatsku vládnouti, hr. Tisza s těž- kým srdcem hodil „národní pokrokovce“ přes palubu a pokrokovci v poslední své záhřebské schůzi se usnesli, že o příštích sněmovních volbách nebudou kandidovat, ponechávajíce jednotlivým svým členům, aby se o mandát ucházeli na svou vlastní pěst. Tomašič a jeho lidé vědí, že za sebou v Chorvatsku nemají nikoho, než několik odvislých úřadníků, že by bez pomoci koagce nebo bez vládního ná- tlaku neziskali ani jjediného mandátu a poně- vadž ani pomoci koalice, ani vládního nátlaku nadíti se nemohou, vzdávají se jako strana účastenství při volbách, čímž skutečně odstu- pují po druhé s politického jeviště. Pokud jde o smlouvu strany práva s koa- licí, byla uzavřena loni na jaře, když Cuva železnou rukou začal drtiti chorvatskou opo- sici. Strana práva nabídla tehda koalici spo- lečný postup při volbách i ve sněmě, začež koalice přijala do svého programu, že nebude hlasovati pro nynější finanční vyrovnán uhersko-chorvatské, že bude tedy žádati vy- rovnání pro Chorvatsko výhodnějšího. Smlou- va ta byla částečně porušena rozkolem ve straně práva, když frankovci odpadli od spo- lečné organisace a prohlásíli, že se necítí vá- zanými smlouvou s koalicí. Nyní, když hrabě Tisza s bar. Skerleczem uzavřeli dohodu s koalicí, neohlížejíce se při tom na stranu prá- va, prohlásil vůdce druhé frakce chorvatských pravašů dr. Mile Starčevič ve svém orgáně „Hrvatu“, že smlouva s koalicí pokládá také on za zrušenou. Při sněmovních volbách, jež budou vypsány v nejbližších dnech, budou te- dy pravaši kandidovati samostatně i proti koa- lici a neni vyloučeno, že před volebním bojem obě pravašské frakce, frankovci a starčevi čovci, se opět sejdou.
Cuvajův Tomašičův Skerlecz Tisza Cuv doktor Mil Starčevič Chorvatsko
13 title
Srbská „Samouprava polemisuje s drem. Kramářem
Kramář
14 article
V Bělehradě, 28. listopadu.
Bělehrad
15 article
Dnešní vládní „Samouprava“ přináší delš článek, polemisující s jedním odstavcem řeč. dra. Kramáře v zahraničním výboru rakousk delegace. Tuto polemiku vyvolává pasu „... Kdyby v Srbsku zvítězilo vítězné opo- jení těch, kteří jsou všude nejšpatnějšími po- litiky, a kdyby nespravedlivé utiskování ma- kedonských Bulharů, zavírání jejich škol a ko stelů znemožnilo chladné a praktické výpočty politiků obou zemí. „Samouprava“ vytýká p. dru. Kramářo pro tato slova politováníhodnou neinformova- nost, zaviněnou patrně lživou bulharskou pro pagandou. Tvrdí, že v Srbsku bulharský exarchát nemá místa, protože representuje pouze slovanský princip pravoslavné boho- služby proti řeckému a bulharské školy jsou prý zbytečné, protože v Makedonii není Bul- harů. Tento článek byl patrně inspirován ze zahraničního ministerstva srbského. Nemohl jsem se spokojiti sofistickým sylogismem „Tri- buny“, sice jen „poloúřadního“ orgánu,že Bulhaři jsou potud Bulhary, pokud jsou Tatary a pokud jsou Slovany jsou Srby a Makedonci. protože nejsou Tatary, nýbrž Slovany, tedy rovněž Srby. Proto informoval jsem se na roz hodném místě o podkladě, na němž spočívá polemika, i seznal jsem toto: Makedonci jsou dle mínění srbské vlád- národnostně neuvědomělá masa. Dnes mohou býti Bulhary a zítra Srby. Tak zvaní Bulhař jsou prý ethnicky Srby, ale prosyceni jspu bulharskou propagandou tak dalece, že se cít Bulhary. Tento jejich chybný krok má v úmy- slu srbská vláda stůj co stůj opraviti.
Kramář Bulhar Tatar Srba Makedonec Srbsko Makedonie Tribuna
16 article
Dle toho je tedy nepochybné, že v Make- donii je jedna část obyvatelstva přesvědčen bulharského, třebas ethnicky náležela Srbům Připomenu pouze, že dle opravdu nestranného úsudku Srba dra. Cvijiče Makedonci nejsou ani ethnicky Srby, nýbrž přechodní masou která může býti i Srby i Bulhary. Na české veřejnosti jest nyní, aby si sama rozhodla pokud je osobní přesvědčení významnější nežli ethničká přislušnost nebo lépe řečene ethnická Hotantnost. Vzpomenu pouze toto- Kolik krajin by mohli Čechové samí reklamo- vati, odvolávajíce se na ethnickou příbuznost a kolik pak Slované vůbecl Je pravdou, že bulharský exarchát vzniknul jako zosobnění protivy staroslo- vanské bohoslužby v pravoslaví proti řecké bohoslužbě. Je také pravda, že exarchát stal se znakem bulharské národnosti. Ale toho vinu nese jedině islam, který nemá smyslu pro národnosti, nýbrž pro vyznání. Důsledně pak může národ tvořiti pouze obyvatelstvo organi- sované v autonomní církvi. Potom teprve má právo na zvláštní pojmenování národní (mil- let). Poněvadž pak exarchát vzniknul na po- pud Bulharska v dobách, kdy Srbové o Makedonii ještě vůbec nedbali. zapsali turečtí úřadníci příslušníky exarchátu do svých seznamů pod jménem Bul- harů. Bulhaří tento úspěch pouze kvitovali. Je přírozené, že exarchát svoje přísluš níky proti srbské pravoslavné církvi bránil
Srba Makedonec Bulhar Čecho Slovan Bulharsko Makedonie
17 article
V drobném prodejie ranni čislo o sobě za s večerní za lh Ve dliálkách na venkověí ranní čislo . . . . . . . 10h večerní . 5h lnseráty platí se hotové napřed. Předplaceni a inserty příjimá administrace v Marianské ul., a Tam nacházeji se táž redakce, tiskárna a expedine „Národnich Listů“ Rukopisy se nevraceji.
18 article
Pokud takovéto hájení opravňovalo k vypo- vězení exarchických metropolitů Srby z Ma- kedonie, to rozhodne historie. Jediné odvo- lání na dopis bulharského exarchy Joseía č. 5600 z 10. května 1912, který Srbové kon- fiskovali po vyhnání exarchického metropo- lity Neofyta ze Skoplje, neznamená ještě ni- čeho. Exarch mluví o vrácení příslušníků ex- archátu z okolí Kozjaka, kteří exarchisty byli a r. 1903, kdy počala se jeviti v Make- donii srbská propaganda, přešli k této. Vý- slovně se přece praví: „onija 34 sela, kojito ot 1903 kasam sju prěminali v srbskata pro- paganda“. Že exarch povoluje pro tuto akci sto tureckých lir, není nic divného, uvážíme-li. že bylo při tom co činiti s tureckým úřadní- kem kapitánem Adílem cfendi. Bulharské školství označuje „Samoupra- va“ jako zbytečné, protože Makedonci ne- mluví bulharsky. Ale nemluví také srbsky. Dovolává-li se tu paralely srbsky- česky a makedonsky-moravsky, ukazuje to na neznalost českých dialektů. Jazyk pak je tu pouze známka národnosti. Rozhodné je přesvědčení, vůle národa. A právě policejní režim i drakonské zákony, uvedené Srbyv Makedonii i přes úporné napomínání pokro- kových poslanců Národní skupštiny zdají se nasvědčovati tomu, že veliká, ne-li větší část Makedonců chce svoje děti posílati do bulhar- ských škol a chce je vychovávati v duchu bul- harském, jak už léta se děje. To může sice srbská veřejnost odsouditi se svého stanoviska historického a snad i národnostního, ale bojo- vati proti tomu uzavíráním bulharských škol přes posud platné úmluvy z let 1830 a 1878 není dosti prozíravé.
Srba Exarch Adíl cfendi Makedonec Ma Kozjaco Makedonie Skoplje
19 article
Jestliže se „Samouprava“ dovolává fakta, že bulharské čety, které kooperovaly s Ar- nauty, se dnes vzdávají, není to nic význam- ného. To ukládá prostě nutnost. Ostatně by tento způsob boje za kulturní ideály nezískal Bulharům mnoho sympatií. Neinformovanost vytýkati není místné. I ten, kdo akceptoval prostě srbské stano- visko, dnes musí uvažovati o tom, k čemu ta krutá opatření srbská v Makedonii, a tak do- jde ku přesvědčení, že stanovisko Bulharů je alespoň do jisté míry oprávněné. Nemůže přece nikdo žádati, aby bylo jeho tvrzení při- jímáno nekriticky. Chceme-li už býti sentimentálními, tedy musíme přiznati, že české sympatie byly do- sud na straně srbské i dokázány byly i skut- ky. Ale ani katastrofa Bulharů nesmí nás zů- staviti chladné, protože české sympatie byly vždy na straně nešťastných a utlačených. Přestoupení tohoto principu nemůže od Čecho Dr. Ant. Hassmunn. nikdo žádati.
Bulhar doktor Antonín Makedonie Ara
20 article Delegace.
Delegace. Z Vídně, 29. listopadu. (K. k) Ve zprávě šl. Nagye, referenta výboru uherské delegace pro zahraničné věci, prohlašuje se, že otázky, které jsou ve spojení s rozdělením území na Balkáně, byly z valné části rozřešeny a tím ukončena nás nejvíc se dotýkající krise balkánská. Výklad ministrův dokázal, že za- hraniční správa sledovala bděle události, aby naše oprávněné zájmy nedoznaly žádné újmy. Oddaná vytrvalá činnost ministrova zasluhuje uznání i od těch, kteří jeho postup ve všem neschvalovali. Bylo by nespravedlivo činiti ministra zodpovědným za události a útvary, které nebylo možno ani zadržetí ani změniti, leda s nepoměrně velkým risikem. Mocnářství neusiluje o rozšíření území a annexí Bosny jest ukončeno pošinutí hranic, které bylo nulno v zájmu jeho bezpečnosti. Kdyby se šlo dál, bylo by to škodlivé pro soudržnost monarchie. Jak- koli bylo nás vzdáleno, abychom při rozdělení do- bytých tureckých území žádali něce pro sebe a jak- koli jsme neučinili ničeho, aby válečné úspěchy spojenců byly omezeny, anebo abychom rozdělení
Nagy Vídeň Balkán Bosna
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 29. listopadu. 5— (Kronika.) Jsou výměny názorů, že i nejvzdálenější svědek chtěj nechtěj nastaví ouško. Onehdy slavnostně nastolován nový rektor university a tu dle obyčeje věda ústy svého zástupce promlouvá k širšímu zástupu Předmět byl naléhavý, otázka: co je život? Slovo mají fysiologie a biologie. — Co je život? Nejste fysiology ani biology, ale co je život? Toť konečně záležitost, o níž byste chtěli také něco zvědět. Jste na světě, žijete taky. A kdo žije, má jakési právo dychtit, co by si měl o sobě a o všem ostatním myslit Není to tak snadné. Věda sama rozcház se hned ve dva tábory. Každý má o tom své mínění. Třeba vyslechnout oba. Jedni se zo- vou mechanisté, druzí vitalisté. Vyzbrojení nejjemnějšími nástroji, nejdů- myslnějšími methodamí pozorují první život- nou látku přírody a děje, které se v ni ode- hrávají. O tom, co vypozorovali, pronášej svou theorii. Nezní tuze radostně.511 . — Nacházíme v živoucím těle stejné prv- ky a síly, sledujeme tu děje a proměny, jež se odehrávají podle stejných zákonů, jako v pro- měnách nerostných. Soudíme tedy: v živém těle nepůsobí nic jiného, než v dějství nerost- ném, zejména tu nezasahuje žádná řídící síla povahy nefysické aneb metafysické ... Opáčíte si učené terminy jaksi běžnějš mluvou: — Není podstatného rozdílu mezi příro- dou živou a mrtvou. Všude tytéž zákony, síly látky, děje. Člověk, živočích, rostlina, kámen všecko hra těchže sil těmiže látkami. Holý — mechanism ... Není vám zcela zřetelna ta theorie o ži- votě, který se rovná neživotu? O smrti, která je vlastně téhož rodu událost, jako
Praha
22 article
život. Příčí se to jaksi zkušenosti vašich pouhých smyslů. A poněvadž jste v životě jen na svých pět smyslů odkázáni, obracíte se s ji- stým napětím ke druhé straně. Snad její vý- klad bude vám přístupnější. Co praví vitalisté? — Uznáváme látkové a energické pro měny tělesné za fysický podklad života, uzná váme, že ty proměny mají svou fysikálnou zá konitost, uznáváme též prvním úkolem fysio logie, určovat ty proměny: neuznáváme však že by to vše dostačovalo, plně vystihnou smysl životal To by už znělo slibněji! Nestačí-li fysika a chemie vyložit, co je my- šlenka, co vůle člověka, co lidské já a všeck nádhera zjevů duchovního a mravného život lidstva, kterou další nauku třeba přibrat, aby ty všecky divy života byly vysvětleny? Odpověd: — Proto uznává vitalism zvláštní řídíe sílu životnou, která upotřebuje fysických prostředků . ,. Řídící síla! Není-li ta zvláštní síla už ani z fysiky an z chemíe, co je to za sílu? A na to vitalism: — Všecka vědecká zkušenost ukazuje k dědičnosti života. Živé povstává jen ze živého. Dědičnost je vlastně pravá věde- cká odpověď na otázku o původu života.. Vida, vida! Říkali jste si ode dávna; svůj ži vot jsi zdědíl po svých předcích! Neměli jste ani tušení, že si tu vlastně dáváte už vědeckou odpověď na nejtěžší otázku. Na své tvrzi Štítném na Jihočesku trudí se toutéž hádankou života v polovině čtrná- ctého věku hloubavý rytíř Tóma. Skládal své myšlenky pro své děti a jiné současníky, jimž by se čísti líbilo. Byla jiná doba. Naše má svoji vědu, středověk měl svoji víru. — duše, ješto sě vždy žedíš a mutíš od přirození chtíc vše věděti a uměti
23 article
hlédaj, aby tam přišla, kdež jediné boha uzříš tím viděním všemu se naučíš, vše pozná a vše viděti budeš: tamť se jistě Platova i Aristotelova múdrost i Ptolomejovo vtipné hvězdářské umění proti onomu bláznovstvím zdáti bude, nebo což zde o pravdě rozumíme. menší jest strana proti onomu, co ne- rozumíme ... Co do snahy za poznatkem pravdy nebyle jinak před pěti sty lety, nežli je dnes. Učenc a mudrci usilovali proniknout tajemství ži- vota, rozeznat, která je vlastní podstata du- cha a která hmoty. Rozeznávali a objevovali mnoho krásných věcí, vztahů i poměrů, leč proniknout samo tajemství života se jim ne- dařilo. Vždy zůstával veliký nepoměr věcí. kterým bylo a druhých, kterým nebylo rozumět. A vždy stály proti sobě strany, které se navzájem urputně potíraly. Na vrchu pak vždy zůstávala otázka nerozřešená: co je ži- vot? jaký jeho původ? která poslední příčina A ku podivul Prostý myslitel čtrnáctého věku na svém zátiší venkovském připadá na týž chod myšlenek jako moderní fysiologiea biologie, vyzbrojená nejbřitšími nástroji, ško- lená nejbystřejšími methodami. Slova jiná. obraty jiné, ale idejná nit? — I ukázalť jest pán, že mohl vyvé st proměny všemi činy. Najprvé z ničeho stvořil nebe a zemi: zemíť tu podstatu mí- ním, již říkají mudrci materia prima. Druhu proměnu vyvodí bůh, když podstata prv- ního stvoru ostane a uvede na tu pod- stať postavy jiné, dřevo bude uhlem, uheh popelem, popel sklem a tak i v mnohém ji- ném... Třetí proměnu bůh činí, dav moe aby zvíře urodilo z sebe druhé a též o dří- ví neb obilí ... Nemluví-li tu fysika, chemie, fysiologie Jen zásoba pomůcek a výrazů jiná. Za pě stoleti, jež uplynula, poznávavost lidská roz- šířila své obory, nakupila materiálu, vědo- mostí i úspěchů.
Platov Aristotelův Ptolomejův bůh
24 article
— Leč, konec konců? Vrcholný výsledel všeho úsilí? Spor! Dnes, jako ve středověku. K otázce původu všech zjevů středověk odpovídal slovem: Pání Novověk rád by jasněji se vyjádřil. Na- chází slova: mechanism! sílal tvůrčí síla! — A kdo je vlastně ta síla? Kde a jal se vzala? Tajemství, zůstává tajemstvím. Neukojená žádost, vědomi malomoci a bezvýsledného trudu, veliký bol lidstva. Středověk měl svoji útěchu. — Protož nedostihneť toho smysl člověč zde, a tu máme se víry držeti při tom, což pán bůh chtěl míti divného .. Novověk oslněn velkolepými výsledky svého vnějšího úsilí, je vzdorovitější. Právě ono „divné v tohoto světa přirození“ ho dráždí. S hurtem se obrací ke svojí vědě. — Chci míti jasno! Zjednej mi jel A věda na to: — Konám pilně svoji povinností — Já však slyším jen slova! Nevidím, p čem bych toužil. — To tím, žes laik! Třeba se cele ode- vzdat svojí vědě! Zoufalý stav! Možno-li se odevzdat? J nás sta, tisíce, miliony, kdo chceme vidět a vědět. Jsme synové doby, nositelé, zástupci vzdělaností. Máme každý svoji práci, své po- volání, své povinnosti. Život káže, nelze svoji povinnost opustit. Nemůžeme být všichni fy- siology a biology. Jsme však vzdělanci. Máme právo osvojit si výsledky doby. Chceme vě- dět, co ví doba. Ať promluví věda dobyl — Už jsem promluvila. — Slyším. Nejde mi však na rozum. C tu počít? — Nerozumuj o věcech, kterým nemůže rozumětí — Tak mluvil středověk ke svým věří cím. Já chci vědětl
25 article
— Nemožno-li vědět, třeba — věřit! — Věřit? Pět set let po překonaném středověku! A komu? — Svojí vědě! Žalostný rozpor. Triumf lidského ducha, pýcha moderního člověka. Věda!A jménem vlast- ního úkolu dovolává se víry! Dokonce ji uklá- dá! Což není věda založena na poznatku roz- umovém? A kde rozum objevil a poznal, nepře- stává-li rázem potřeba víry? Věřit! A komu. vlastně? Není věda sama, není jedna, není shodna! Rozpadá se v třídy, ve strany, v tá- bory. A ty se navzájem ruší, vyvracejí, po- tírají. Komu věřit v otázce posledních příčin? Fysiologům či biologům, mechanistům či vita- listům? Jemine, jaká slast být synem nového věku a toužit po pravdě! Konečně i novověk má svoji útěchu. — Není pravda ještě objevena, ale b u del Věda nepromluvila ještě své poslední slovo. Zaručuje se však, neustane v práci. Třeba dů- věřovat, mít strpení. Bohdá, nadejde chvíle ... Kdy jen nadejde, želaná? Příroda zjevů je nekonečná, vědomostí přibývá, říše po- znatků stále se šíří, věda se štěpí v novéa nové obory, obory se rozstupují v podobory. každý pohlcuje všecky síly jedince, který se mu věnoval, kdo stranou stojí, není zasvěcen, nemá právo rozumovat, čim užší obor, tím méně zasvěcených, tím nesmírnější počet těch, kteří nejsou povoláni něco si myslit ... Božínku, kde to skončí? Dnes novověk se svojí odpovědí je tam, kde svatý Augustin a druzí byli před tisíci, kde Tóma Štítný byl před pěti sty lety: u slova, kterému — třeba věřit! Za kolik set či tisíců let budeme ko- nečně dále s místa? Kdy konečně nebude už třeba jen se hádat, protože budeme opravdu vědět, vidět, mít jasnol
Augustin