1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 30. listopadu 1913.
Praha
4
article
Naranní avečerní listy
předplácí s
V Praze v administraciu
na měsic
na čtvrt leta . . . S K —
s dvoji donáškoui
na městc. . . .
na čtvrt leta . . . . 7 Kanh
ve Mliálkáchí
na měsle
2 K 80
Pošton
na měslo,
na čtvrt ieta . . . 9 K e0
na měsje dvoji zásilkou
n riet: : k
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22,
s přílohou pro venkov o 26 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 22,
s přílohou pro venkov o 26 stranách.
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 1. prosince
v obvyklou hodinu polední.
Praha
6
article
Rozdílné osudy.
Rozdílné osudy.
Bulharský král vrací se po dosti dlou-
hém politickém výletu „na hony“ v Uhrách
av Rakousích do své vlasti, a tento návrat
jeho na trůn země tak těžkou katastrofou
otřesené, sledován jest ovšem neobyčej-
ným zájmem všeho politického světa. Kte-
rak bude přijat většinou národa bulharské-
ho po sensačním tom odhalení o neblahém
jeho povelu z 29. června t. r. k boji proti
dosavadním spojencům, Srbům a Řekům.
jenž se byl Bulharsku tak osudně špatně
vyplatil.
Zprávy sofijské — z pramenů ovšem
vládních — ujišťují, že vládne v Bulharsku
nicméně poměrný klid, a že volby do sobra-
ní dne 7. prosince konané osvědčí, kterak
většina střizlivého lidu bulharského zacho-
vala svému králi neotřesenou důvěru a při-
zeň, jinými slovy, že zvítězí o volbách ny-
nější stambulovská vláda Radoslavova-
Genadijevova nad oposiční stranou Daneva
a Gešova a tím směr politiky, odklánějící se
od Ruska a přichylující se k Rakousku. —
Dle zpráv srbského, ruského a francouzské-
ho tisku jest však hnutí oposiční tentokrát
v Bulharsku tak hluboké a obecné, že přese
všechnu virtuositu p. Radoslavova v „dělá-
ní voleb“ na prospěch vlády, lze očekávati,
že přijde oposice do sobrání bulharského
značně sesílena, následkem čehož nadchá-
zela by Bulharsku nikoliv perioda únavou
vynuceného klidu, ale doba dalších vnitř-
ních zápasů a převratů ústavních, poně-
vadž těžko lze si pomyslit, aby strany tak
protichůdné a v boji volebním podobného
významu, téměř na život a na smrt se potí-
ravší, tak snadně sobě odpustily.
Srba
Řek
Radoslavův
Gešův
Uhry
Rakousy
Bulharsko
Rusko
Rakousko
7
article
Znával sobě sice král Ferdinand až do-
sud se stranami národními lstivě pohrávati
lavíruje politicky a svěřuje straně, která se
mu jevila býti na ten čas nebezpečnou.
chytře otěže vládní moci, až ji — ochočil
sobě neškodnou učinil, načež opět ji „se-
třásl“ a povolal ku vládě stranu jinou. —
Jest však otázka, zdali se mu tato stará
hra se stranami podaří? Znalci poměrů bul-
harských o tom pochybují a doufají, že ná-
rod bulharský nesvěří již v budoucnosti
osud svůj takdůvěřivě a zcela rukoum
krále, jenž byl jej zavedl do hlubin takové
pohromy.
Ferdinand
8
article
Oproti této chmurné přítomnosti Bul-
harska raduje se právě král rumunskýv
trůnní řeči z laciného úspěchu své nekrva-
vé výpravy, velebí svou armádu jako svou
vládu, raduje se z výborných financí Ru-
munska a praví pyšně: „Dobře připravena
a vyzbrojená armáda naše dala se na po-
chod a překročila znovu Dunaj, čímž doda-
la nám mohutnosti, že jsme mohli Balká-
nu diktovati celou Evropou želaný
mír a zabezpečiti hranice své za Dobrud-
žou až po Turtukaju na západě a po Ekrenu
na východ“... Polibovav si, kterak mezi-
národní vztahy Rumunska ke všem vel-
mocem a sousedům jsou co nejlepší, kterak
prý mír bukureštský „zpečetil obzvláště
přátelské poměry mezi Rumunskem a státy
za Dunajem“, prohlásil král Karel rumun-
ský velmocensky hrdě: „My jsme o-
právněni stále nad tím bdíti, aby klid
nebyl porušen. My můžeme nyní hleděti
budoucnosti s větší důvěrou vstříc.“ — To
zní zrovna — italsky! Ano, štěstí mají oba
ti romanští národoví kolem nás, velký jako
malý, opravdu až úžasné. Letošní trůnní řeč
krále italského vyznívá téměř jako hymna
o něm. „Italská vlajka, vztýčená na druhém
břehu Středozemního moře, znamená čin-
nější účast na řešení problému zahraniční
politiky. Dějinné období, jež nyní počíná.
bude novým krokem ku blahu a velikosti
vlasti, dovedeme-li ctnosti, jež dokázal tak
bohatýrský italský národ, povznésti k vy-
sokým cílům!“ Jako pak král Karol
rumunský osvojuje Rumunsku „poslání“,
aby bylo rozhodujícím činitelem na celém
rumun
Karol
Dunaj
Evropa
Rumunsko
středozemní moře
9
article
Pobalkánsku, tak vytkl král italskýv
trůnní řeči své opět Italii poslání, aby byla
svorníkem evropské rovnováhy sil. Pravilt:
„Seskupení se mocností v trojspoleka
trojdohodu působí rovnováhu sil,
která jest největší zárukou míru. Tuto
rovnováhu musíme zachovati tím, že udrží-
me svou pozemní i námořní
brannou sílu ve stavu příměřeném
své politické posici.“
Ale hned k tomu dodává moudře: „Roz-
řešení všech problémů vyžaduje jako nutný
základ: zdravé finanční poměry.
Vedli jsme zdlouhavou válku, aniž j sme
ustali v provádění veřejných
prací, aniž jsme použili za-
hraničního kapitálu. Tím po-
staven úvěr Italie na ne j-
solidnější základ. Tuto sílu
musíme si zachovat neztenčenu nej-
přísnější péčí o zájmy státního pokladu, ja-
kož přinášením nutných obětí, jichž nebude
odpírati vlastenectví tříd zámožných.“
Jak jest nám poplatníkům dnešního
strádajícího Rakousko-Uherska při četbě
těchto zdarem a štěstím chlubně oplývají-
cích slov o stavu sousedního království
nad něž jsme se druhdy domnívali vynikati
nejen rozlohou, ale i bohatstvím a mohut-
ností hospodářskou. Byla-liž prozíravou a
moudrou celková ona politika, která do-
vedla říši naši přírodou jak pílí a dů-
myslem obyvatelstva tak požehnanou do
dnešních její neutěšených politických jako
národohospodářských poměrů?
RakouskoUhersko
10
article
Maďarský zpravodaj uherské delegace
šl. Nagy usnadnil si kritiku zahraniční po-
litiky rakousko-uherské větou křesťanské
lásky, napsav: „Bylo by nespravedlivo, či-
niti ministra zodpovědným za událostia
útvary, které nebylo možno ani zadržet,
ani změnit, leda s nezměrně velikým risi-
kem.“ Ale jinak propověděl ve svém refe-
rátu šl. Nagy leccos, co prospěšně se
liší a odráží od dosavadních projevů ma-
darského chauvinismu, jakým jsme byli
vydáni za minulé války balkánské. Annexi
Bosny pokládá sice za nutnou v zájmu bez-
pečnosti Rakousko-Uherska; ale na tom
přestaňme: „Kdyby se šlo dále, bylo by t
škodlivé pro upevněnost mocnářství.“
Dále radí uherský ten referent, aby-
chom vůči balkánským státům v ohledu
politickém i národohospodářském vedli s
tak, by povstal mezi námi a jimi poměr.
prospívající oběma stranám, máme sympa-
ticky sledovat jejich rozkvět kulturní jako
hospodářský, aby zmizela jejich nedůvěra
vůči nám a my jako oni poznali, že jsme na
sebe odkázáni navzájem.
Kdo by od maďarského delegáta po
zkušenostech nedávných očekával podob-
né mluvy vůči Jihoslovanstvu? A neméně
překvapuje přání Maďara šl. Nagya, by
splnila se naděje ministra hr. Berch
tolda, „aby náš poměrk Rusku
stalse důvěrnější m.
Jak naproti tomu brojí však tou
dobouněmeckýa zvláštěvídeň-
ský tisk znovu proti Rusku, jako
proti nejúkladnějšímu a nejnesmířitelnější-
mu prý nepříteli Rakouska!
Může takovéto štváčství nezřízené jiti
Rakousku k duhu?
Maďar
Naga
RakouskoUhersko
Rusko
Rakousko
křesťanský láska
11
article
Obrat v Chorvatsku.
Obrat v Chorvatsku.
Ze Záhřeba, 29. listopadu. (K. k. uh.
Úřadní „Narodne Novine“ uveřejňují naří-
zení král. komisaře ze 27. t. m., kterým
zrušuje se platnost nařízení z 3. dubna
1912 o dočasných preventivných
opatřeních proti tisku. Kauce listu
složené ve smyslu §§ 8. a 10. tohoto naří
zení budou vráceny.
Dalším nařízením zrušuje se nařízení z3
dubna 1912 o dočasné neplatnosti zákon
ze 14. ledna 1875. Nařízeními král. komisa-
ře, uveřejněnými v úřadních novinách, po-
zbývají platnosti preventivná censura pro
tisk a zrušení shromažďovacího práva.
S obnovením ústavnosti berou v Chorvat-
sku za své ještě dvě politické instituce. Konči
dobrovolnou smrtí Tomašičova „národní stra-
na pokroková“ a přestává platnost smlouvy
politické součinnosti strany práva s chorv.
srbskou koalicí. Národní strana pokroková
byla oživením bývalé strany „národní“, totiž
maďaronské strany, vytvořené hr. Khuenem-
Hédervárem za doby jeho bánství. R. 1906
za vlády koaliční národní strana se dobrovol-
ně rozešla, ale za Tomašičovy vlády opět s
utvořila a měla v čele nynějšího ministra pro
Chorvatsko hr. Pejačevíče. Hr. Tisza na radu
hr. Khuena dlouho nechtěl přistoupiti na pod-
mínku chorv.-srbské koalice, že nemůže spo-
lečně pracovati s lidmi z tábora Rauchova.
Chorvat
Khuen
Hédervár
Rauchův
Chorvatsko
Záhřeb
Hradec
Narodnout Novine
koaliční národní strana
Tisza
12
article
Cuvajova a Tomašičova. Teprve když bar
Skerlecz Tiszu přesvědčil, že bez koalice nen
možno v Chorvatsku vládnouti, hr. Tisza s těž-
kým srdcem hodil „národní pokrokovce“ přes
palubu a pokrokovci v poslední své záhřebské
schůzi se usnesli, že o příštích sněmovních
volbách nebudou kandidovat, ponechávajíce
jednotlivým svým členům, aby se o mandát
ucházeli na svou vlastní pěst. Tomašič a jeho
lidé vědí, že za sebou v Chorvatsku nemají
nikoho, než několik odvislých úřadníků, že
by bez pomoci koagce nebo bez vládního ná-
tlaku neziskali ani jjediného mandátu a poně-
vadž ani pomoci koalice, ani vládního nátlaku
nadíti se nemohou, vzdávají se jako strana
účastenství při volbách, čímž skutečně odstu-
pují po druhé s politického jeviště.
Pokud jde o smlouvu strany práva s koa-
licí, byla uzavřena loni na jaře, když Cuva
železnou rukou začal drtiti chorvatskou opo-
sici. Strana práva nabídla tehda koalici spo-
lečný postup při volbách i ve sněmě, začež
koalice přijala do svého programu, že nebude
hlasovati pro nynější finanční vyrovnán
uhersko-chorvatské, že bude tedy žádati vy-
rovnání pro Chorvatsko výhodnějšího. Smlou-
va ta byla částečně porušena rozkolem ve
straně práva, když frankovci odpadli od spo-
lečné organisace a prohlásíli, že se necítí vá-
zanými smlouvou s koalicí. Nyní, když hrabě
Tisza s bar. Skerleczem uzavřeli dohodu
s koalicí, neohlížejíce se při tom na stranu prá-
va, prohlásil vůdce druhé frakce chorvatských
pravašů dr. Mile Starčevič ve svém orgáně
„Hrvatu“, že smlouva s koalicí pokládá také
on za zrušenou. Při sněmovních volbách, jež
budou vypsány v nejbližších dnech, budou te-
dy pravaši kandidovati samostatně i proti koa-
lici a neni vyloučeno, že před volebním bojem
obě pravašské frakce, frankovci a starčevi
čovci, se opět sejdou.
Cuvajův
Tomašičův
Skerlecz
Tisza
Cuv
doktor
Mil Starčevič
Chorvatsko
13
title
Srbská „Samouprava
polemisuje s drem. Kramářem
Kramář
14
article
V Bělehradě, 28. listopadu.
Bělehrad
15
article
Dnešní vládní „Samouprava“ přináší delš
článek, polemisující s jedním odstavcem řeč.
dra. Kramáře v zahraničním výboru rakousk
delegace. Tuto polemiku vyvolává pasu
„... Kdyby v Srbsku zvítězilo vítězné opo-
jení těch, kteří jsou všude nejšpatnějšími po-
litiky, a kdyby nespravedlivé utiskování ma-
kedonských Bulharů, zavírání jejich škol a ko
stelů znemožnilo chladné a praktické výpočty
politiků obou zemí.
„Samouprava“ vytýká p. dru. Kramářo
pro tato slova politováníhodnou neinformova-
nost, zaviněnou patrně lživou bulharskou pro
pagandou. Tvrdí, že v Srbsku bulharský
exarchát nemá místa, protože representuje
pouze slovanský princip pravoslavné boho-
služby proti řeckému a bulharské školy jsou
prý zbytečné, protože v Makedonii není Bul-
harů. Tento článek byl patrně inspirován ze
zahraničního ministerstva srbského. Nemohl
jsem se spokojiti sofistickým sylogismem „Tri-
buny“, sice jen „poloúřadního“ orgánu,že
Bulhaři jsou potud Bulhary, pokud jsou Tatary
a pokud jsou Slovany jsou Srby a Makedonci.
protože nejsou Tatary, nýbrž Slovany, tedy
rovněž Srby. Proto informoval jsem se na roz
hodném místě o podkladě, na němž spočívá
polemika, i seznal jsem toto:
Makedonci jsou dle mínění srbské vlád-
národnostně neuvědomělá masa. Dnes mohou
býti Bulhary a zítra Srby. Tak zvaní Bulhař
jsou prý ethnicky Srby, ale prosyceni jspu
bulharskou propagandou tak dalece, že se cít
Bulhary. Tento jejich chybný krok má v úmy-
slu srbská vláda stůj co stůj opraviti.
Kramář
Bulhar
Tatar
Srba
Makedonec
Srbsko
Makedonie
Tribuna
16
article
Dle toho je tedy nepochybné, že v Make-
donii je jedna část obyvatelstva přesvědčen
bulharského, třebas ethnicky náležela Srbům
Připomenu pouze, že dle opravdu nestranného
úsudku Srba dra. Cvijiče Makedonci nejsou
ani ethnicky Srby, nýbrž přechodní masou
která může býti i Srby i Bulhary. Na české
veřejnosti jest nyní, aby si sama rozhodla
pokud je osobní přesvědčení významnější
nežli ethničká přislušnost nebo lépe řečene
ethnická Hotantnost. Vzpomenu pouze toto-
Kolik krajin by mohli Čechové samí reklamo-
vati, odvolávajíce se na ethnickou příbuznost
a kolik pak Slované vůbecl
Je pravdou, že bulharský exarchát
vzniknul jako zosobnění protivy staroslo-
vanské bohoslužby v pravoslaví proti řecké
bohoslužbě. Je také pravda, že exarchát stal
se znakem bulharské národnosti. Ale toho
vinu nese jedině islam, který nemá smyslu pro
národnosti, nýbrž pro vyznání. Důsledně pak
může národ tvořiti pouze obyvatelstvo organi-
sované v autonomní církvi. Potom teprve má
právo na zvláštní pojmenování národní (mil-
let). Poněvadž pak exarchát vzniknul na po-
pud Bulharska v dobách, kdy Srbové o
Makedonii ještě vůbec nedbali.
zapsali turečtí úřadníci příslušníky
exarchátu do svých seznamů pod jménem Bul-
harů. Bulhaří tento úspěch pouze kvitovali.
Je přírozené, že exarchát svoje přísluš
níky proti srbské pravoslavné církvi bránil
Srba
Makedonec
Bulhar
Čecho
Slovan
Bulharsko
Makedonie
17
article
V drobném prodejie
ranni čislo o sobě
za s
večerní
za lh
Ve dliálkách na venkověí
ranní čislo . . . . . . . 10h
večerní
. 5h
lnseráty
platí se hotové napřed.
Předplaceni a inserty příjimá
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházeji se táž
redakce, tiskárna a expedine
„Národnich Listů“
Rukopisy se nevraceji.
18
article
Pokud takovéto hájení opravňovalo k vypo-
vězení exarchických metropolitů Srby z Ma-
kedonie, to rozhodne historie. Jediné odvo-
lání na dopis bulharského exarchy Joseía
č. 5600 z 10. května 1912, který Srbové kon-
fiskovali po vyhnání exarchického metropo-
lity Neofyta ze Skoplje, neznamená ještě ni-
čeho. Exarch mluví o vrácení příslušníků ex-
archátu z okolí Kozjaka, kteří exarchisty
byli a r. 1903, kdy počala se jeviti v Make-
donii srbská propaganda, přešli k této. Vý-
slovně se přece praví: „onija 34 sela, kojito
ot 1903 kasam sju prěminali v srbskata pro-
paganda“. Že exarch povoluje pro tuto akci
sto tureckých lir, není nic divného, uvážíme-li.
že bylo při tom co činiti s tureckým úřadní-
kem kapitánem Adílem cfendi.
Bulharské školství označuje „Samoupra-
va“ jako zbytečné, protože Makedonci ne-
mluví bulharsky. Ale nemluví také
srbsky. Dovolává-li se tu paralely srbsky-
česky a makedonsky-moravsky, ukazuje to
na neznalost českých dialektů. Jazyk pak je
tu pouze známka národnosti. Rozhodné je
přesvědčení, vůle národa. A právě policejní
režim i drakonské zákony, uvedené Srbyv
Makedonii i přes úporné napomínání pokro-
kových poslanců Národní skupštiny zdají se
nasvědčovati tomu, že veliká, ne-li větší část
Makedonců chce svoje děti posílati do bulhar-
ských škol a chce je vychovávati v duchu bul-
harském, jak už léta se děje. To může sice
srbská veřejnost odsouditi se svého stanoviska
historického a snad i národnostního, ale bojo-
vati proti tomu uzavíráním bulharských škol
přes posud platné úmluvy z let 1830 a 1878
není dosti prozíravé.
Srba
Exarch
Adíl cfendi
Makedonec
Ma
Kozjaco
Makedonie
Skoplje
19
article
Jestliže se „Samouprava“ dovolává fakta,
že bulharské čety, které kooperovaly s Ar-
nauty, se dnes vzdávají, není to nic význam-
ného. To ukládá prostě nutnost. Ostatně by
tento způsob boje za kulturní ideály nezískal
Bulharům mnoho sympatií.
Neinformovanost vytýkati není místné.
I ten, kdo akceptoval prostě srbské stano-
visko, dnes musí uvažovati o tom, k čemu ta
krutá opatření srbská v Makedonii, a tak do-
jde ku přesvědčení, že stanovisko Bulharů je
alespoň do jisté míry oprávněné. Nemůže
přece nikdo žádati, aby bylo jeho tvrzení při-
jímáno nekriticky.
Chceme-li už býti sentimentálními, tedy
musíme přiznati, že české sympatie byly do-
sud na straně srbské i dokázány byly i skut-
ky. Ale ani katastrofa Bulharů nesmí nás zů-
staviti chladné, protože české sympatie byly
vždy na straně nešťastných a utlačených.
Přestoupení tohoto principu nemůže od Čecho
Dr. Ant. Hassmunn.
nikdo žádati.
Bulhar
doktor
Antonín
Makedonie
Ara
20
article
Delegace.
Delegace.
Z Vídně, 29. listopadu. (K. k)
Ve zprávě šl. Nagye,
referenta výboru uherské delegace pro zahraničné
věci, prohlašuje se, že otázky, které jsou ve spojení
s rozdělením území na Balkáně, byly z valné části
rozřešeny a tím ukončena nás nejvíc se dotýkající
krise balkánská. Výklad ministrův dokázal, že za-
hraniční správa sledovala bděle události, aby naše
oprávněné zájmy nedoznaly žádné újmy. Oddaná
vytrvalá činnost ministrova zasluhuje uznání i od
těch, kteří jeho postup ve všem neschvalovali. Bylo
by nespravedlivo činiti ministra zodpovědným za
události a útvary, které nebylo možno ani zadržetí
ani změniti, leda s nepoměrně velkým risikem.
Mocnářství neusiluje o rozšíření území a annexí
Bosny jest ukončeno pošinutí hranic, které bylo
nulno v zájmu jeho bezpečnosti. Kdyby se šlo dál,
bylo by to škodlivé pro soudržnost monarchie. Jak-
koli bylo nás vzdáleno, abychom při rozdělení do-
bytých tureckých území žádali něce pro sebe a jak-
koli jsme neučinili ničeho, aby válečné úspěchy
spojenců byly omezeny, anebo abychom rozdělení
Nagy
Vídeň
Balkán
Bosna
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 29. listopadu.
5— (Kronika.) Jsou výměny názorů, že
i nejvzdálenější svědek chtěj nechtěj nastaví
ouško. Onehdy slavnostně nastolován nový
rektor university a tu dle obyčeje věda ústy
svého zástupce promlouvá k širšímu zástupu
Předmět byl naléhavý, otázka: co je život?
Slovo mají fysiologie a biologie.
— Co je život?
Nejste fysiology ani biology, ale co je
život? Toť konečně záležitost, o níž byste
chtěli také něco zvědět. Jste na světě, žijete
taky. A kdo žije, má jakési právo dychtit, co
by si měl o sobě a o všem ostatním myslit
Není to tak snadné. Věda sama rozcház
se hned ve dva tábory. Každý má o tom své
mínění. Třeba vyslechnout oba. Jedni se zo-
vou mechanisté, druzí vitalisté.
Vyzbrojení nejjemnějšími nástroji, nejdů-
myslnějšími methodamí pozorují první život-
nou látku přírody a děje, které se v ni ode-
hrávají. O tom, co vypozorovali, pronášej
svou theorii.
Nezní tuze radostně.511 .
— Nacházíme v živoucím těle stejné prv-
ky a síly, sledujeme tu děje a proměny, jež se
odehrávají podle stejných zákonů, jako v pro-
měnách nerostných. Soudíme tedy: v živém
těle nepůsobí nic jiného, než v dějství nerost-
ném, zejména tu nezasahuje žádná řídící síla
povahy nefysické aneb metafysické ...
Opáčíte si učené terminy jaksi běžnějš
mluvou:
— Není podstatného rozdílu mezi příro-
dou živou a mrtvou. Všude tytéž zákony, síly
látky, děje. Člověk, živočích, rostlina, kámen
všecko hra těchže sil těmiže látkami. Holý —
mechanism ...
Není vám zcela zřetelna ta theorie o ži-
votě, který se rovná neživotu? O smrti,
která je vlastně téhož rodu událost, jako
Praha
22
article
život. Příčí se to jaksi zkušenosti vašich
pouhých smyslů. A poněvadž jste v životě jen
na svých pět smyslů odkázáni, obracíte se s ji-
stým napětím ke druhé straně. Snad její vý-
klad bude vám přístupnější.
Co praví vitalisté?
— Uznáváme látkové a energické pro
měny tělesné za fysický podklad života, uzná
váme, že ty proměny mají svou fysikálnou zá
konitost, uznáváme též prvním úkolem fysio
logie, určovat ty proměny: neuznáváme však
že by to vše dostačovalo, plně vystihnou
smysl životal
To by už znělo slibněji!
Nestačí-li fysika a chemie vyložit, co je my-
šlenka, co vůle člověka, co lidské já a všeck
nádhera zjevů duchovního a mravného život
lidstva, kterou další nauku třeba přibrat, aby
ty všecky divy života byly vysvětleny?
Odpověd:
— Proto uznává vitalism zvláštní řídíe
sílu životnou, která upotřebuje fysických
prostředků . ,.
Řídící síla!
Není-li ta zvláštní síla už ani z fysiky an
z chemíe, co je to za sílu?
A na to vitalism:
— Všecka vědecká zkušenost ukazuje
k dědičnosti života. Živé povstává jen
ze živého. Dědičnost je vlastně pravá věde-
cká odpověď na otázku o původu života..
Vida, vida! Říkali jste si ode dávna; svůj ži
vot jsi zdědíl po svých předcích!
Neměli jste ani tušení, že si tu vlastně dáváte
už vědeckou odpověď na nejtěžší otázku.
Na své tvrzi Štítném na Jihočesku trudí
se toutéž hádankou života v polovině čtrná-
ctého věku hloubavý rytíř Tóma. Skládal své
myšlenky pro své děti a jiné současníky, jimž
by se čísti líbilo. Byla jiná doba. Naše má
svoji vědu, středověk měl svoji víru.
— duše, ješto sě vždy žedíš a mutíš
od přirození chtíc vše věděti a uměti
23
article
hlédaj, aby tam přišla, kdež jediné boha uzříš
tím viděním všemu se naučíš, vše pozná
a vše viděti budeš: tamť se jistě Platova
i Aristotelova múdrost i Ptolomejovo vtipné
hvězdářské umění proti onomu bláznovstvím
zdáti bude, nebo což zde o pravdě rozumíme.
menší jest strana proti onomu, co ne-
rozumíme ...
Co do snahy za poznatkem pravdy nebyle
jinak před pěti sty lety, nežli je dnes. Učenc
a mudrci usilovali proniknout tajemství ži-
vota, rozeznat, která je vlastní podstata du-
cha a která hmoty. Rozeznávali a objevovali
mnoho krásných věcí, vztahů i poměrů, leč
proniknout samo tajemství života se jim ne-
dařilo. Vždy zůstával veliký nepoměr věcí.
kterým bylo a druhých, kterým nebylo
rozumět. A vždy stály proti sobě strany, které
se navzájem urputně potíraly. Na vrchu pak
vždy zůstávala otázka nerozřešená: co je ži-
vot? jaký jeho původ? která poslední příčina
A ku podivul Prostý myslitel čtrnáctého
věku na svém zátiší venkovském připadá na
týž chod myšlenek jako moderní fysiologiea
biologie, vyzbrojená nejbřitšími nástroji, ško-
lená nejbystřejšími methodami. Slova jiná.
obraty jiné, ale idejná nit?
— I ukázalť jest pán, že mohl vyvé st
proměny všemi činy. Najprvé z ničeho
stvořil nebe a zemi: zemíť tu podstatu mí-
ním, již říkají mudrci materia prima. Druhu
proměnu vyvodí bůh, když podstata prv-
ního stvoru ostane a uvede na tu pod-
stať postavy jiné, dřevo bude uhlem, uheh
popelem, popel sklem a tak i v mnohém ji-
ném... Třetí proměnu bůh činí, dav moe
aby zvíře urodilo z sebe druhé a též o dří-
ví neb obilí ...
Nemluví-li tu fysika, chemie, fysiologie
Jen zásoba pomůcek a výrazů jiná. Za pě
stoleti, jež uplynula, poznávavost lidská roz-
šířila své obory, nakupila materiálu, vědo-
mostí i úspěchů.
Platov
Aristotelův
Ptolomejův
bůh
24
article
— Leč, konec konců? Vrcholný výsledel
všeho úsilí?
Spor! Dnes, jako ve středověku.
K otázce původu všech zjevů středověk
odpovídal slovem: Pání
Novověk rád by jasněji se vyjádřil. Na-
chází slova: mechanism! sílal tvůrčí síla!
— A kdo je vlastně ta síla? Kde a jal
se vzala?
Tajemství, zůstává tajemstvím.
Neukojená žádost, vědomi malomoci a
bezvýsledného trudu, veliký bol lidstva.
Středověk měl svoji útěchu.
— Protož nedostihneť toho smysl člověč
zde, a tu máme se víry držeti při tom, což
pán bůh chtěl míti divného ..
Novověk oslněn velkolepými výsledky
svého vnějšího úsilí, je vzdorovitější. Právě
ono „divné v tohoto světa přirození“ ho
dráždí. S hurtem se obrací ke svojí vědě.
— Chci míti jasno! Zjednej mi jel
A věda na to:
— Konám pilně svoji povinností
— Já však slyším jen slova! Nevidím, p
čem bych toužil.
— To tím, žes laik! Třeba se cele ode-
vzdat svojí vědě!
Zoufalý stav! Možno-li se odevzdat? J
nás sta, tisíce, miliony, kdo chceme vidět a
vědět. Jsme synové doby, nositelé, zástupci
vzdělaností. Máme každý svoji práci, své po-
volání, své povinnosti. Život káže, nelze svoji
povinnost opustit. Nemůžeme být všichni fy-
siology a biology. Jsme však vzdělanci. Máme
právo osvojit si výsledky doby. Chceme vě-
dět, co ví doba. Ať promluví věda dobyl
— Už jsem promluvila.
— Slyším. Nejde mi však na rozum. C
tu počít?
— Nerozumuj o věcech, kterým nemůže
rozumětí
— Tak mluvil středověk ke svým věří
cím. Já chci vědětl
25
article
— Nemožno-li vědět, třeba — věřit!
— Věřit? Pět set let po překonaném
středověku! A komu?
— Svojí vědě!
Žalostný rozpor. Triumf lidského ducha,
pýcha moderního člověka. Věda!A jménem vlast-
ního úkolu dovolává se víry! Dokonce ji uklá-
dá! Což není věda založena na poznatku roz-
umovém? A kde rozum objevil a poznal, nepře-
stává-li rázem potřeba víry? Věřit! A komu.
vlastně? Není věda sama, není jedna, není
shodna! Rozpadá se v třídy, ve strany, v tá-
bory. A ty se navzájem ruší, vyvracejí, po-
tírají. Komu věřit v otázce posledních příčin?
Fysiologům či biologům, mechanistům či vita-
listům?
Jemine, jaká slast být synem nového
věku a toužit po pravdě!
Konečně i novověk má svoji útěchu.
— Není pravda ještě objevena, ale b u del
Věda nepromluvila ještě své poslední slovo.
Zaručuje se však, neustane v práci. Třeba dů-
věřovat, mít strpení. Bohdá, nadejde chvíle ...
Kdy jen nadejde, želaná? Příroda zjevů
je nekonečná, vědomostí přibývá, říše po-
znatků stále se šíří, věda se štěpí v novéa
nové obory, obory se rozstupují v podobory.
každý pohlcuje všecky síly jedince, který se
mu věnoval, kdo stranou stojí, není zasvěcen,
nemá právo rozumovat, čim užší obor, tím
méně zasvěcených, tím nesmírnější počet
těch, kteří nejsou povoláni něco si myslit ...
Božínku, kde to skončí? Dnes novověk
se svojí odpovědí je tam, kde svatý Augustin
a druzí byli před tisíci, kde Tóma Štítný byl
před pěti sty lety: u slova, kterému — třeba
věřit! Za kolik set či tisíců let budeme ko-
nečně dále s místa? Kdy konečně nebude už
třeba jen se hádat, protože budeme opravdu
vědět, vidět, mít jasnol
Augustin