1
masthead
19. dubna 1903.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 104.
4
article
Španělské ženy
Španělské ženy
Píše dr, Pavel Durdík.
Někteří pozorovatelé odvozují typické zvlášt-
nosti žen španělských na základě jejich histo
rického, společenského vývoje. Prý tam na ženu
působila nucená vazba harému a dobrovoln
vazba kláštera. V ní se pojí mravy východua
mravy středověkého, klerikálně otráveného zá-
padu. Její mantilla, ortodoxní kroj lidový, kterj
při všech pohnutlivých a dojemných příležito-
stech, při zasnoubení a na oddavkách, v kostele.
na býčích zápasech přísně je předepsán, má
jaksi význam jeptiščina závoje a zastírajícího
roucha turecké ženy. Španělka je po celý život
zajatkyní svého muže. Jsouc dítětem, má za
žalářníka otce svého, později bratry, potom že
nicha (novio), konečně manžela. Toto věznění
vypěstovalo v ní pozoruhodné vlastnosti. Její
nevolný stav vedl ji k tomu, aby si žalářníka
svého podmanila. Jenom takovým způsobem
může dosáhnout, aby své zajetí trávila ve ve
selém a fešném vězení. Před světem má sice ža
lářník velké, nebezpečně vyhlížející klíče v ru
kou, kdežto uvnitř žalářních zdí předpisuje za
jatá svému hlídači zákon, jejž on pokorněa
trpělivě snáší. A zbraně, jimiž si žalářníka po-
drobuje, jsou otrocké zbraně. Prostředky její
moci jsou prostředky slabých: svádění, lesť, po-
chlebování. Špančlka nemá sobě rovné v umění
koketství. Mistrovsky umí provádět těžkou a ne-
bezpečnou hru, rozplamenit muže a bez úžehu
jako salamandr šustnout skrze jeho plamen, sebe
slíbit, aby si ho učinila sluhou své vůle, ode-
přít mu jeho žádost, když jeho touha je brutální.
Pavel Durdík
5
article
avšak při uklouznutí přece stále mu zůstávat na
blízku, aby kuráže nepozbyl a od ní hněvivě ne-
odpadl. Tuto mistrovskou hru svých žen zobra-
zují nám velcí básníci z doby kvetoucího španěl-
ského dramatismu. Španělsko neví nic o „femi-
nismu“ — pokračuje náš pozorovatel. Tak zvaný
problém Ibsenovy „Nory“ ještě tam není pro
jednáván. Žena netouží po emancipaci, nechce
tvořit tak zvané „třetí“ pohlaví. Účel jejího ži
vota je zdánlivá podrobenost muži s cílem opa-
novat muže, ne protivit se muži, zlobit a hněvat
muže. Přeje si, aby ji milovali, ne však, aby se
jí báli. Píše ještě milostné lístky a ne obchodní
dopisy, a umí peníze vydávat lépe, nežli je vy-
dělat, t. j. neumí je vydělat — tak byla vycho-
vávána po století. Severní dramatikové utvořili
typus neodvislé ženy, s krátce ostříhanými vlasy
a s kasárnickými názory o vzájemném poměru
obou pohlaví — taková žena je ve Španělsku na
seéně neznáma, rovněž není tam známa hysteri-
cká, polobláznivá a potřeštěná ženština, jak ji
líčí zbloudilý modernismus v Německu. Žena
španělská nejeví nic chorobně pikantního a pře-
mrštěného, za to zahrnuje v sobě mnohem více
zdravé a přirozené ženskosti, nežli křečovité ná-
měsiční, nepochopené, věčně uražené a nespo-
kojené, rozmarné paničky, které již pro svou ha-
štěřivost nezasluhují, aby byly družkami život
řádným mužům.
Ibsenův
Nora
Španělsko
Německo
6
article
Zena je ve Španělsku setrvačním živlem
má takto veliký vliv na úplnou nehybnost veřej-
ného života. Toho velmi želí osvícená spiso-
vatelka Pardo Bazan. Zákon, dle jejího mí-
nění, neškodí tak ženě jako spíše mravy a zako-
řenělé zvyky — působí tu tradice polokřesťanská
(svým asketismem) a polomaurská (svou uzavře-
ností). Žena je věc, o níž otec dle svého uznánt
rozhoduje, dávaje jí manželi, a nad níž manžel
potom neobmezeně vládne. Vše, co se vymyká
z těchto tradičních rámů, nelíbí se obecenstvu.
Velký dav obecenstva nechce ani na scéně vidět
obraz skutečného života neb seriosní realistické
drama. Diváci přejí si vidět i na jevišti život, vy-
líčený tak, jaký by měl dle obvyklých názorů
být, divadlo má prý být školou pro poučení,
s krásnými odměnami za ctnost a s perným po-
kutováním lidí špatných. Ibsenova „Nora“ jest
jim protivna, kdežto „Dámu s kameliemi“ shle-
dávají velmi zajímavou a sympatickou; naivní
zbožňovatel prodajné rozkošnice jim přímo im-
ponuje. A ředitel divadelní se řídí zálibou obe-
censtva. Jinak by musil zavřit stánek umění
prohlásit bankrot spolu se svými herci.
„Nora“ je na jihu nemožná, kdežto na se-
veru příběh Nory je kreslen dle skutečné udá-
losti. Příběh se odehrával ve skandinavském mě-
stečku Drammen, rovněž jako příběh Heddy
Zeno
Pardo Bazan
Ibsenův
Nora
Drammen
Hedda
Španělsko
7
article
Gablerové, sireny, s ocelovým pohledem. Na
jihu mudrlantek žen nenajdete, podnebí same
činí nemožným tyto retorické a mudrující žen
ské figuriny, které jsou karikaturou zdravé žem
a zdravé přirozenosti ženské. Mnozí romano-
pisci, slepě napodobujíce severní dramatické
autory, líčí ve svých výtvorech ženy tak, jakoby
od rána do večera se oddávaly hlubokomyslným
reflexim a úvahám o osudu člověčenstva, a ni-
koli erotickým plelkám, přemrštěným toilettám
a vůbec svému zevnějšku. Autorové vkládají
těmto vyfintěným ženám do úst vlastní své roz-
vláčné, nudné a v potu tváře vyrobené rozpravy
o záhadách a problémech vezdejšího života
sami se diví pokročilosti a „duševní emancipaci
moderních dam. Nechť se dají tito tlachalové
vyepat i se svými vymyšlenými a vylhanými žen-
skými loutkami. Ovšem ve skutečnosti mnohá
z těchto moderních dam chová se tak, jakoby
sama za pouhou odalisku se pokládala, tak že
z dlouhé chvíle rodí se v ní tužba po volnostiv
lásce. A ukojeni této tužby nebylo by též proni
spásou, leda látkou pro romanopisce a spolu ne-
vysýchajícím zdrojem nových mrtuzostí a totál-
ního zklamání po všech stránkách.
Gabler
8
article
Ostatně o vkusu nelze disputovat. Čtenář se
snad pamatuje, jak o výstavě jubilejní v Praze
mnozí se obdivovali andělské kráse sličné Holan-
danky, zaměstnané v kakaovém pavillonu Van
Heuten... Skoro celá Praha prý se obdivovala
té krásce. Jak vysvětliti to obdivování? Snad
účinkem jejího národního kroje, jejího účesu
a zvláštních náušnic a šperku? Pro cizince byl to
zajímavý zjev, rád připouštím. Děvče bylo spíše
menší nežli střední postavy, mělo kulatý, avšak
bezvýrazný obličej, s nosem v nižní části po-
někud širokým, ačkoli dobře slušel toho druhu
ohličeji; avšak její světle vodnaté, studené, skle-
něné oči nijak se mi nelíbily; takové oči najdete
též u ryb, u ovcí a voskových figur — oči jejieh
jscu pořád stejně fádní. Byla to krása porcelá-
nové, nalakované loutky. Byla mdlá jako kakao,
které roznášela jako nemluvný stroj. Byla hezká
jeko obrázek — bez aktivních vnad; a proto by
Holan
Van Heuten
Praha
9
article
brzo omrzela; její úsměv byl prázdný, pouhé
stažení svalů okolo rtů. Scházela tomu obličeji
duše — seházelo ji to, co činí obličej krásným.
Oči Španělky, Vlašky, Rumunky jsou vám zcela
něco jiného — ať žijí velkolepé oči! ony oživují
její obličej a korunují teprv její půvab, lahodua
zabezpečují krásu. Zvláště při hovoru jižní oči
mluví, záříce. Živá hra v očích pokládá se prá-
vem za něco čarovného, okouzlujícího, fascinu-
jícího — za vrehol umělecké tvořivosti přírody.
Nadarmo se neříká: Čím svítivější oči ženy, tím
snadněji zatmí muži rozum. V Rusku je příslovi
o milém, přívětivém oku dívčím: „Pohledne —
jakoby vás rublem obdarovala.“ — Některé dámy
mluvily o „andělské“ kráse této Holanďanky.
Možná, že se k ní velmi dobře tato fráse hodila
Krása předpokládá kromě intelligentního, čilého
výrazu obličeje ještě lepě utvořené, jímavé, kra-
socit rozněcující tělo, kdežto anděl nemá těla,
nikdo anděla (mythologického, vymyšleného tvo-
ra) neviděl, tudíž porovnání notně kulhá; andělě,
jak je malíři obyčejně představují, mají, aspoň
na kostelních obrazech, hodně fádní, loutkový
oblíčej, neoduševnělý. Rozumím, proč Holan-
danka svýma ledovýma očima zvláště damám
se líbila, nebylo jí čeho závidět — a dámy cí-
tily, že ta hladká sněhová loutka nemohla při
vodnatelnosti očí svých muže rozehřát, rozjaři
a nadehnout — a to již závist v dcerách Eviných
nevzbuzuje. Proto ji tak vychvalovaly. Snad jste
někdy slyšeli i u nás úsudek: slečna El. je sice
velmi hezká, ale v hovoru jednoslabičná a chlad
z ní vane, čímž patrně na úkor její krásy se
označuje jakási duševní vada (nepohyblivost, za-
mlklost, váhavost místo čipernosti, vřelosti a či-
lesti) spolu i nedostatečná společenská živost,
což souvisí s pochybeným domácím vychováním.
Vlaška
Krása
Holan
Evin
Rusko
El
10
article
Hledáš v tom krásném zevnějšku i libé jádro —
ducha neb aspoň duši. A jsi zklamán, hledáš
teplo — a ona pouze světlo vydává, což působí
nepříjemně a kavalíři na bále brzo od ní od-
cházejí. (V tomto smyslu snad míněn výrok: Je
tské lhostejná a protivná krása.) Kráska, která
nerozehřívá, je pro vás jen jako zvonek znějící,
jeko měď zvučící, jako mrtvá — ona nemůže
roznítit trvalou sympatii — a nadšení ještě méně
slovem, není nebezpečna a báti se jí nemusí an
já, ani ty, ani on. Podobně nemůže nás roze-
hřáti herečka, která při svém prkenném obličej
není mimiky sehopna a chce tu kardinální vadu
na jevišti nahraditi koulením a kroucením svých
obyčejných, ničím nevynikajících očí — nic na
plat nejde to zrovna tak jako jednotvárné od
říkávání každé úlohy nemůže se zakrýt moder
ním střihem toilety. K té „andělské“ Holan-
ďance jsem se přibližil a holandsky ji oslovil —
ona rozpačitě odpověděla, jednoslabičně — a ně
mecky, načež odešla; prý v nepřítomnosti dozor
kyně neměla se s nikým dávat do řeči. Možná
že to byla severní Němkyně, která se holandštině
přiučila taks jaks. Byla-li duševně obmezena
nevím, ale dle fádního výrazu očí a neoživujícíel
se rysů při úsměvu lze snad souditi, že mozel
její velkou činností nevynikal
Holan
Němkyně
11
article
Pařížské dojmy a skizzy.
Pařížské dojmy a skizzy.
(Zuměleckého života.)
Museum luxembourgské, galerie současného
umění, bývalo často eílem naším v době siesty
Po dejeuner v studentské laciné hospodě, když
jsme vypili černou kávu a vykouřili cigarettu
před kavárnou na boulevardu Saint-Michel, šl
jsme do musea podívat se na Duboisova floren-
tinského zpěváka, na Moreauova Orfea a Zie
movy Benátky. Klid vládne v okolí paláce Marie
Medicejské, v němž sídli senát, život tu nehlučí
a nekvapí tak horečně jako na druhém břehu
Seiny. Zahrada Luxembourgu, kde mívaly svá
poetická dostavenička grisetty Murgerovy a Mus-
setovy, s krásnou fontanou Carpeauxovou, s po-
prsími Bonvilla, Murgera, Saint- Beuva, s hrají-
cími si dětmi a starými pány krmícími vrabce,
vybízí k snění o kráse a lásce. Veliké, mocné
stromy šumí nad hlavami milenců a básníků
elegantní stařec pan de Héredia zvolna přecházi
dobromyslně pozoruje rej dětí a snad jej právě
napadl rym nového sonettu,
Miluji tuto tichou, snivou Paříž, čtvrt uni
versity, atelierů, učenců, umělců a řemeslníků
která se tak liší od zmítané Paříže bursovní
světácké na druhé straně řeky i od vznešené
elegance aristokratických končin kolem Vítéz-
ného oblouku.
Když jsem letos po starém zvyku se zatoulaí
do musea Luxembourgu, shledal jsem mnohé
změny. Bylo důkladně poklizeno, leccos přesta-
věno a nové sály otevřeny. Celá řada starších
významných děl byla přenesena do Louvru
nové malby byly vyvěšeny. Světlé, milé museum
zdálo se mi osvěženo tím vším. Vyhledal jsem
si své staré známé, Rodina, Fremieta, Duboisa,
Barriasa mezi skulpturami a pak zasmušilého
básníka moře Cotteta i robustního sedláka Sher-
mita. A našel jsem mnoho nových, krásných
SaintMichel
Duboisův
Medicejský
Murgerův
Murger
jít Héredium
Benátky
Seina
Luxembourg
SaintBeuv
Paříž
Louvre
Moreauův Orfeo
Musa
muzeum Luxembourg
12
article
Především znamenitý ženský portrét od
Fantin-Latoura. Neznám svědomitějšího, boha tšího
a vzletnějšího umělce nad tohoto průkopník
nových směrů, který bojoval po boku Courbet
a jenž se inspiroval Wagnerovou hudbou k nej-
nádhernějším svým komposicím. Asi před dvěma
lety byla v luxembourgském museu uspořádána
výstava litografií Henri Fantin-Latoura a dne
teprve pociťuji plný dojem čisté, ušlechtilé
poesie litografií starého umělce. Hrdá a jemná
duše neodvislého poety a snilka hovořila ke mně
nezapomenutelně a Fantin-Latour, jenž před
koncem císařství namaloval známý obraz »Ate-
lier v Batignolles«, jenž byl jaksi manifestem
skupiny realistických umělců s jejich tempera-
mentním krilikem Emilem Zolou, obraz, kterýž
rovněž najdete v Luxembourgu, byl vždy veli-
kým fantastou a poetou, miloval visionářské
zjevy z mythologie a legend. Inspiroval se
hudbou. Genij Wagnerův působil na něj nej-
mocněji a tak vznikly jeho krásné malby, pa
stely a litografie inspirované Tannhäusrem,
Niebelungy, Rheingoldem . . . Fantin-Latour patr
mezi ty umělce, které musíte obdivovat a mi
Mezi novinkami v Luxembourgu našel jsem
ještě malby od Vollona, Baudryho, Laurensa,
věcí.
Latoura
Courbet
Wagnerův
Fantin Latoura
Fantin Latour
Zola
Genij Wagnerův
Niebelung
Rheingold
Latour
Laurensa
Fantin
Ate
Batignolles
Luxembourg
Vollona
Baudry
13
article
lovat.
effektní, velký obraz Benjamina-Constanta »Ch-
rifas« a j. V nevelkém, ale velezajímavém sále
cizích umělců překvapila mne drsná originál-
nost Zuloagy, jenž tu má příšernou trpaslici, a
Trubetzkého jizdní socha hrab. Tolstého.
Kdybych měl jen stručně zaznamenat, co
nového a zajímavého jsem viděl v pařížských
výslavách a sbírkách, potřeboval bych k tomu
serii článků. Celá řada »malých salonů« mne
zlákala a všude, vedle normální a modní pro-
dukce jsem našel věci nové, smělé, originální.
Některé malé výstavy byly vážnými projevy
umění, jako souborná výstava Carriěrova a vý-
stava »Nové společnosti malířů a sochařů«, je-
již předsedou je kritik a romancier Gabrie
Mourray, též u nás známý. Z této výstavy.
uspořádané u Durand-Ruela, utkvěly mi v pa-
měti portraity Jacques-Emila Blanche, přesně
odpozorované a při tom náladové interieury
Waltera Gaye, Bretoňce Cottetovy, dále vyníka-
jíeí práce Henry Martina, Jules Simona, skulp
tury Constatina Meuniera a Charpentiera atd.
BenjaminConstanta
Zuloaga
Tolstý
Durand
Ruel
Jacques
Emil Blanche
Walter gay
Martino
Jules Simon
Constatin Meunier
Charpentier
Bretoňce Cottetův
14
article
Oba přední kluby pařižské »Cerele de
L'Union artistique« a »Cercle artistique et lite-
raire« pořádaly v únoru a březnu své výroční
výstavy. Členové klubu, slavní umělci, kor-
rektní a umirnění mistři z Instilutu i všelijae
amateuři vystavují své práce ceny velmi ne-
stejné a máte v takové klubovní výstavě požitek
viděti vedle portretu od Gervexa neb Bonnata
zcela prostřední krajinky a naivní genry. Oby-
čejně nebývá umělecké nivenu těchto výstav
zvláště vysoké, hlavní účel jejich je, aby se
portréty známých ze společnosti představily
ostatním známým ze společnosti. O všech těchto
výstavách malých a menších se referuje v no-
vinách. Výtvarné umění zaujímá značné místo
v tisku. Kromě kritik, článků, zpráv ateliero-
vých uveřejňují se i jakési stržní zprávy«z
dražeb a veřejných prodejů. V současné kri
tice umělecké je několik znamenitých mužů
Gustave Geffroy, Mourray, Camille Manelair
Arséne Alexandre. I v menších žurnálecha
revuích jsou kritiky svěřovány buď dobrým
znaleům, lidem, kteří něco viděli a studovali
nebo aspoň takovým žurnalistům, kteří dovedou
zajímavě a vtipně psáti o tom co vidí.
Je naprosto vyloučeno, aby péra kritického
nebo referentského se mohl uchopiti ignorant lite-
rárně zcela neschopný, jenž se zabývá psaním
z kancelářské nudy, jako jiní byrokraté se baví
vyřezáváním lupenkou neb sbíráním poštovních
známek .
Geffroy
Mourray
Manelair
Arsén Alexandr
Ob
Cerele jít L ' Union
15
article
V Paříži roste česká kolonie umělecká.
K Muchovi a Váchovi, kteří žijí v Paříži
již přes deset let, přidružili se noví krajané,
kteří buď trvale se usadili v Paříži jako Kupka,
Dědina, Kratina, Hradecký nebo jiní dočasní
členové kolonie: Wiesner, Jar. Špilar, Vochoč
a jiní, jež jsem nepoznal.
Někteří čeští umělci mají v Paříži známé
jméno, akklimatisovali se. Nemluvím o Muchoví,
jehož sláva jde světem a jenž v Paříži patri
mezi nejpopulárnější maliře.
Kupka, ironický filosof z Montmartru, je
jeden z nejmocnějších našich talentů. Bylo by
zbytečno karakterisovati jeho dílo i u nás již
známé a oceněné. Cítil jsem vždy sympatii
k revoluční satyře a ironii Kupkově. Mladý
umělec je zajímavý a originální i osobně. Jeho
duchaplná a nervosní tvář v autoportrétu vysta-
vená v »Manesu« ukazuje na povahu vášnivou,
zmítanou, don Quijotskou. Pochopil jsem obrazy
Kupkovy úplně, když jsem s ním jednou
dlouho přes půlnoc besedoval v jakési pivnie
na boulevard Clichy.
Kupka je umělcem gramotným, jak říkaji
Rusové, mnoho četl a uvažoval o mnohém
Filosofie umělců, není-li snivým, ideálním blou-
zněním jako u Fantina-Latoura, stává se para-
doxálním zbujnictvím a anarchií jako u Kupky-
»Epater le bourgeois!« to bylo zásadou Baude-
laira a Flauberta, to je heslem všech volných
duchů kumštýřských, ať již jdou přes barikády
jako titan Delaeroix nebo si prozpěvují kuplety
jako Léandr, Steinlein, Kupka.
Václav Hladík.
Mucha
Vácha
Kupka
Dědina
Kratina
Wiesner
Špilar
Vochoč
Kupkův
Clichy
Rus
Epater
Baud
Flaubert
Delaeroix
Steinlein
Hladík
Paříž
Montmartre
FantinaLatoura
16
title
Tomajský šilenec-
17
article
Humoreska. Napsal V. Ráko si.
Humoreska. Napsal V. Ráko si.
Město Tomaj má spořádanou obecní radu
ale nespořádané poměry fmanční. Nehledám sou-
vislosti mezi okolnostmi těmito. Hledám toliko
pana Mollényia, kterýž měmu principálu dluhuje
tisíc zlatých. To vedlo mne z Pešti do Tomaje.
Dorazil jsem tam večer a ubytoval se v ho-
telu „U zlatého vola“. V jídelně snědl jsem nej-
tvrdší maso tohoto století — snad je vyseklize
zlatého vola — vypil jsem půl litru místního
vína a k tomu láhev mísíní kyselky. Na láhvi
kyselky bylo seřaděno asi třicetdva nemoci, proti
kterým se tomajské vody s prospěchem užívá,
počínaje od těžkosti v dechu až nahoru (nebo
dolů) k mrtvici. Ostatním nemocem nevěnoval
jsem pozornosti, ale tolik jest jisto, že už po
vypití půl láhve tomajské minerální vody namá-
havěji jsem dýchal a mrtvice mne ohrožovala.
Obohacen zkušenostmi, přešel jsem z jí-
delny do kavárny, kde mi předložili tak černou
kávu, že jsem černější dosud neviděl, ale ká-
vovější ano. Když jsem v této záležitosti majitel
své mínění projevil, hrubě se na mne obořil.
V Ráko
Mollényia
Tomaj
Pešť
18
article
Náramně prý se mýlím — pravil — domnívám-l
se, že on jest odkázán pouze na svou kavárnu.
Jest mu prý vůbec lhostejno, jsem-li spokojen
čili nic. Vždyť on má ještě trafiku a obchod
s obleky. K tomu ještě provozuje obchod s obilím
a dobytkem. Abych tedy držel hubu.
Nahlédl jsem, že má pravdu, i obrátil jsem
pozornost svoji ke kasírce. To znamená tolik, že
jsem se před ni postavil a otázal jsem se ji,
neměla-li by chuť jíti do Pešti. Kasírka po-
hlédla na mne s opovržením a neodpověděla.
Snad i ona má trafiku a obchod s dobytkem?
pomyslil jsem si, a neminul jsem se s pravdou
příliš daleko, neboť vyšlo na jevo, že jest dcerou
toho hrubého kavárníka.
Svinul jsem tedy plachty i zde. Obrátil jsem
se na obsluhujícího sklepníka a tázal se ho, čím
se tu může člověk bavit, nechce-li ještě ulehnouti.
Sklepník dlouho se rozmýšlel. Konečně na
to přišel:
„Pere se pán rád?
Pešť
19
article
„Nikoliv.“
„To je škona.
„Proč?
„Protože bych byl jinak doporučoval, abyste
šel do hospody „u Bosáka“. Tam byste se mohl
súčastniti v zuřivé pranici.
Do kavárny vstoupil obecní strážník.
„Není tady pan Slemm?“ pravil.
„Zde jest. Co chcete?
„Tahle malá cedule má se dát vytisknouti
aby se zejtra ráno mohla vyvěsiti.
„Co pak to je?“
A kavárník hlasitě čell vyhlášku tomajského
policejního hejimana, že jakýsi nebezpečný ši
lenec, náležející k panské třídě, utekl z lučene
ckého soukromého ústavu choromyslných a dle
vší pravděpodobnosti v Tomaji se potlouká. Jes
třeba, pokud možno, obratným způsobem se ho
zmocniti a na hejtmanství dopraviti.
Kavárník, hosté, sklepníci a strážník s uspo-
kojením, ba s jakousi pýchou na sebe pohlédli
To je zpráva! Nebezpečný šílenec, který se
v Tomaji potlouká. Kavárník — jak se zdálo —
podíval se na mne s hlubokou litostí. Bylo mu
nepochybně lito, že mi nedal ještě špatnější kávu,
k čemuž měl nepopíratelné právo, poněvadž jsem
se v jeho kavárně dověděl jednu z nejznameni
tějších zpráv města.
Bosák
Slemm
Jes
Kavárník
20
article
Pan Šlemm, jenž byl před tím v pozad
hrál karty, ihned pospíchal s plakátem do ti-
skárny, ostatní pak o události živě rokovali.
Většina těchto v životě svém ještě nikdy
neviděla šílence. V ohledu tom uchylovali se ku
popisům v románech. Slečna na příklad se do-
mýšlela, že nelze si mysliti šílence bez kroucení
očima a skřípání zuby. Jiní zase mínili objevit
charakteristickou známku šílence v bizarrnost
oděvu. Byl kdosi, jenž tvrdil, že šílencem je
každý, komu vlasy strnule stojí vzhůru do výšky
— což pro člověka plešatého jest dosti potěšitelne
pojímání. Kavárník tvrdil, že jakmile někomu
do očí se podívá, ihned na něm pozná, je-l
šílencem či člověkem zdravého rozumu, nebot
každý blázen má pupilly rozšířené. Tomuto vý-
roku všichni uvěřili, a to tím spíše, že nikdo
z nich nevěděl, co to pupilla jest — a jsem pře-
svědčen, že ani sám hotelier. Neboť, když se
ho dcera na to tázala, osopil se na ni, že ne-
musí všecko věděti.
Šlemm
Kavárník
21
article
Jeden mladý obchodní cestující vypravoval
při té příležitosti příšerné historky, které jsem
sám kdysi četl v románě nadepsaném „Z den-
níku lékařova“. Historky ty byly sice ve-
lice hloupé, ale přece, zejmena večer, člověku
strach naháněly. Zlobil jsem se, že se může
najíti dospělý člověk, který něco podobného vy-
pravuje, jako čirou pravdu, a ve své zlosti mršti
jsem o stůl novinami, jež jsem v ruce držel.
Na neštěstí shodil jsem při tom se stol
kofliček a sklenici.
Po velikém řinkotu, jenž tím vznikl, všichn
na mne zděšeně pohlédli
„Zaplatím!“ — vykřikl jsem mohutným
hlasem.
Sklepník rychle přikvapil. Pohlédl jsem na
hodinky. Teprve devět hodin! To je neslýcháno.
oč ti venkované napřed žijí než my! Tady ma
každá hodina nejméně osmdesát minut. V Pešt
jsou lidé touto dobou teprve v druhém jednání
a tady už polovice města spí, a druhá polovina
už je ospalá a chystá se ulehnouti.
Zaplatil jsem svou kávu a důkladně jsemse
prctáhl. Načež jsem se poohlížel, jak bych mohí
ještě jednu hodinu ubiti.
„Zeptejte se hostinského, hrál-li by se mnou
kulečník?“ pravil jsem sklepníkovi.
Hostinský přišel.
„To ne, ale je-li líbo taroky.
„Budiž.
Usedli jsme k malému stolečku. Obchodn
agent chystal se sednouti si mně za záda.
„Buďte tak laskav, a nesedejte si sem.
„Proč?“
„Kibie dělá mne nervosním.
„Ale já přináším štěstí.
„Nechte si jen své štěstí pro sebe!“
Přesedl si tedy ke kavárníkovi. Teď mně
došla trpělivost, neboť ten chlap měl nanejvýše
impertinentní obličej.
22
article
„Ani tam si nesedejte. Vůbec nenahlížím
proč už nejdete spát!“
„Ale prosím. Po kibicovi jiné osoby ván
nic není.
„Promluvíte-li ještě slovo, pochodíte jak
ostatní moji kibicové.!
„A jak pak pochodili ostatní vaši kibicové?
„Všichni ohlásili konkurs.
Kibic zbledl. Tal jsem patrně do živého
neboť všichni cestující nosi v sobě zárodek bu
doucích velkoobchodníků.
Teprve teď jsem si všiml, že kavárník
mne důkladně prohlíží.
„Nemíváte bolení hlavy?“ — tázal se mn
soucitně.
„Velice často.
„Vypijte ještě jednu sklenici vody. Všal
se to utišl.?
Vypil jsem ještě sklenici vody a zapálils
doutník. Načež posadil jsem si klobouk na hlavu
a odebral se do svého pokoje. Lehl jsem si
začal z posteli čísti.
Z pókoje měho vedly dveře do sousedn
světnice. Dvéře zataraseny byly velikou skříní
Sotva jsem přečetl několik řádků, přišel
obyvatel sousedního pokoje. Chvíli šukal po
světnici, načež počal sem tam přecházeti. Poku
jsem četl, nevadilo mně to ani trochu, ale jak
mile jsem zhasl svíčku, počalo mne to drážditi
Připadalo mi to tak, jakoby ten člověk by
v měm pokoji a procházel se mi vedle postele
Vstal jsem a zvolal za skříň-
„Ctěný neznámý, prosím, neprocházejte s
nemohu usnouti!“
Chůze najednou přestala a já jsem usnul
Nevím, jak dlouho jsem spal, když náhle
probudí mne jakýsi šramot. Dával jsem pozor.
Ticho, pak zase šramot. Někdo v sousedním
pokoji odstrkoval skříň ode dveří. Oho! Mějme
se na pozoru! Snad to je ten hledaný šílenee
Svíčku jsem nerozžal, ale zatajiv dech, jal
jsem se napjatě poslouchati. Najednou někdo
stiskne kliku, dvéře s vrzotem se otevrou —
právě směren ke mně a narazí na moji skříň.
Jaká to pitomost, nechat ty dvéře otevřeny!
Neznámý nyní, jakoby se byl ulekl, na-
jednou zavřel dvéře a po špičkách se vzdálil
Svíčka
Tal
23
article
Snad ueítil ve tmě s obdivuhodným pudemší
lenců přitomnost moji.
Naslouchal jsem ještě dlouho; v sousedním
pokoji však nastalo hluboké ticho. Či snad ustou-
pil jako tygr, chystající se ke skoku? Ať je to
jakkoli, tolik jest jisto, že v tomto pokoji ne-
zůstanu.
Zvolna, tiše, aniž bych byl svíčku rozžal,
oblékl jsem se a vyšel na chodbu. Asi půl hodiny
jsem se procházel venku po dvoře, ale poněvadž
ještě nebyla půlnoc, rozhodl jsem se, že znovu
ulehnu. Konečně spáti s takovým šílencem pod
jednou střechou neni nic nebezpečného. Vždyt
v Poli Leopoldově spí každý člověk se šesti sty
blázny pod jednou střechou a dosud se žádné
neštěstí nepřihodilo. Jen když se mi nedostane
do mého pokoje.
Podomek právě přicházel se schodů dolů.
„Poslyšte, příteli, nemohl byste mi dáti jiný
pokoj?“
„Milostpane, máme málo pokojů a ani jeden
není prázdný.“
„Spokojím se s jakýmkoli, jen postel po-
třebuji, abych mohl spáti.
„Teď jsem dal jednoho pasažéra do svělnice
naší pokojské... ráčíte věděti, naše pokojská
odešla s paní do plesu, a jejich pokoj je tedy
prázdný.
„Mají jeden pokoj? Toť jsou tam tedy dvě
postele?
„Ano.
„No, jednu tedy si vezmu. Kdo pak leží
na té druhé?“
„Ten obchodní cestující, co byl dole.“
„Toho přijmu za svého spolubydlícího.
Vždyť z cestujících agentů ještě se nevyklubal
ani vrah ani lupič.
Podomek vstoupil nejdříve sám po špičkách
do světnice a přistavil k cestujícímu, jenž mocně
chrápal, šuanělskou zeď. Pak jsem se rychle,
ale tiše svlékl a po přestálých rozčileních ihned
jsem usnul.
Strašný křik mne probudil. Bylo ráno. Po-
stel cestujícího agenta byla přesunuta do prostřed
pokoje, za ní stál on sám s mohutnou holi v ruce.
Volal o pomoc.
„Co je? Co se stalo? Co řvete
Bleskurychle proběhla mi mozkem my-
šlénka, že šnad tohle je ten hledaný blázen.
Leopoldov
24
article
Pospíšil jsem ke dveřím. Ten hloupý po-
domek nás zde zavřel. Hledal jsem zvonek.
Ovšem, vždyť je tohle pokoj pro pokojskou, a
tam zvonek nebývá. Vzal jsem na sebe plást,
otevřel jsem okno, na chodbu vedoucí a vy-
skočil ven. A já s ním celou jednu noc ztrávi
v pokoji!
Mezi tím už také přikvapili hötelier, ka-
várník, sluhové, sklepníci.
„Tušil jsem dobře!“ zvolal kavárník a uká-
zal na mne.
V témž okamžiku uchopilo mne šest paží.
„Co chcete? Šílenec jest tam uvnitř, v po-
koji.
„Jistě je tam?“
„Vždyť právě teď tam provádí zběsilý
Otevřeli opatrně dvéře a vešli. Já s nimi.
„Ale vždyť je to Stern“ — pravil kavárník
— „znám ho už léta. Ten ještě nikdy nebyl
šíleným.“
„Tam je, tam je!“ křičel Stern a ukazo-
val na mne.
„Zbláznil jste se? Já jsem Oktavian La-
bortzay, kandidát advokacie z Pešti, a mám zde
jakousi záležitost s advokátem Mollényim.“
„Kde je tedy ten šílenec?“ tázali se pří-
tomní
„Musí býti zde“ — odpověděl jsem — „ne-
boť v noci chtěl vejíti do měho pokoje. Odstrčil
skříň a otevřel dvéře, ke mně vedoucí. .. Ta-
kovým způsobem dostal jsem se do téhle svět-
nice, ježto tam tu jsem hned na to opustil.“
Obličej Sternův se vyjasnil.
„Tak, pánové, v tomto domě ten šílenee
není. Ten, kdo odtáhl tu skříň a otevřel dvéře do
pokoje pana Labortzaye, byl jsem já.
„A proč pak jste to dělal?
„Chtěl jsem zvěděti, jsou-li dvéře otevřeny.
A když jsem viděl, že jsou, tu jsem svůj pokoj
také opustil.“
„Proč to?
„Poněvadž... poněvadž jsem věděl, že
jste v tom pokoji vy... a my, upřímně řečeno. ..
my jsme vás pokládali za toho šílence.“
Takovým způsobem spal jsem v jedné svět-
nici s člověkem, v jehož sousedství netroufal
jsem si zůstati.
Panu Sternovi jsem potom dovolil, aby mi
kibicoval.
Z maďarštiny přel. B. Košut.
řev.
Pospíšil
Stern
Mollényi
Sternův
Labortzay
B Košut
Pešť
25
article
Co zavinil Edův lístek
Co zavinil Edův lístek
Humoristická črta
Edův
26
article
Když pan poštovní oficiál roztřiďoval nahro-
maděnou korrespondenci, uvízl poněkud mrzu-
tým zrakem na lísiku s kusou adresou: „Pan
Pavel Krejčí v Praze.o
Listek postrádal bližšího označení adresá-
tova bydliště. Pan oficiál, jenž těšil se pověsti
úřadníka nad jiné svědomitého, sáhl po adresáři
a začal tam hledati pod písmenou „K“. K —
K — K — Krejčí Pavel, professor... K rejčí
Pavel, velkoobchodník... Krejčí Pavel, ho-
kynář . ..“
Pan oficiál, jemuž každá minuta času byla
příliš drahou, opatřil lístek na rychlo adresou
bydliště páně professorova. A již při nejbližší
příležitosti vhodil listonoš korrespondenční listek
do schránky, připevněné na dveřích professo-
rova bytu.
Náhodou dostal se lístek do rukou milostivé
pení, rozkošné, mladé dámy, užívající slast
manželského blaha neplný rok. A paniččiny
tváře po přečtení těch několika řádků zaplály
do krvava jako vlčí mák.
Lístek zněl: „Milý příteli! Chceš-li zvěděti
tajemství, jež Tvá žena před Tebou skrývá, na-
vštiv mne zejtra dopoledne. Tvůj Eda.
Sličná ženuška, na níž patrny byly stopy
nenadálých rozpaků, otáčela drobnými prstiky
lístek na všechny strany, prohlížela jej, až ko-
nečně zavřela ho do zásuvky šicího stroje.
Po obědě přitulila se roztomile k panu man-
želu, ovinula mu rámé kol šíje a sklopila jiskrný
Pavel Krejčí
Pavel
profesor
Krejčí Pavel
professorův
Praha