ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 55634480-70b6-11dc-a155-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 89, place 28, work 2, org 4
1 masthead
19. dubna 1903.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 104.
3 masthead
strana 9.
4 article Španělské ženy
Španělské ženy Píše dr, Pavel Durdík. Někteří pozorovatelé odvozují typické zvlášt- nosti žen španělských na základě jejich histo rického, společenského vývoje. Prý tam na ženu působila nucená vazba harému a dobrovoln vazba kláštera. V ní se pojí mravy východua mravy středověkého, klerikálně otráveného zá- padu. Její mantilla, ortodoxní kroj lidový, kterj při všech pohnutlivých a dojemných příležito- stech, při zasnoubení a na oddavkách, v kostele. na býčích zápasech přísně je předepsán, má jaksi význam jeptiščina závoje a zastírajícího roucha turecké ženy. Španělka je po celý život zajatkyní svého muže. Jsouc dítětem, má za žalářníka otce svého, později bratry, potom že nicha (novio), konečně manžela. Toto věznění vypěstovalo v ní pozoruhodné vlastnosti. Její nevolný stav vedl ji k tomu, aby si žalářníka svého podmanila. Jenom takovým způsobem může dosáhnout, aby své zajetí trávila ve ve selém a fešném vězení. Před světem má sice ža lářník velké, nebezpečně vyhlížející klíče v ru kou, kdežto uvnitř žalářních zdí předpisuje za jatá svému hlídači zákon, jejž on pokorněa trpělivě snáší. A zbraně, jimiž si žalářníka po- drobuje, jsou otrocké zbraně. Prostředky její moci jsou prostředky slabých: svádění, lesť, po- chlebování. Špančlka nemá sobě rovné v umění koketství. Mistrovsky umí provádět těžkou a ne- bezpečnou hru, rozplamenit muže a bez úžehu jako salamandr šustnout skrze jeho plamen, sebe slíbit, aby si ho učinila sluhou své vůle, ode- přít mu jeho žádost, když jeho touha je brutální.
Pavel Durdík
5 article
avšak při uklouznutí přece stále mu zůstávat na blízku, aby kuráže nepozbyl a od ní hněvivě ne- odpadl. Tuto mistrovskou hru svých žen zobra- zují nám velcí básníci z doby kvetoucího španěl- ského dramatismu. Španělsko neví nic o „femi- nismu“ — pokračuje náš pozorovatel. Tak zvaný problém Ibsenovy „Nory“ ještě tam není pro jednáván. Žena netouží po emancipaci, nechce tvořit tak zvané „třetí“ pohlaví. Účel jejího ži vota je zdánlivá podrobenost muži s cílem opa- novat muže, ne protivit se muži, zlobit a hněvat muže. Přeje si, aby ji milovali, ne však, aby se jí báli. Píše ještě milostné lístky a ne obchodní dopisy, a umí peníze vydávat lépe, nežli je vy- dělat, t. j. neumí je vydělat — tak byla vycho- vávána po století. Severní dramatikové utvořili typus neodvislé ženy, s krátce ostříhanými vlasy a s kasárnickými názory o vzájemném poměru obou pohlaví — taková žena je ve Španělsku na seéně neznáma, rovněž není tam známa hysteri- cká, polobláznivá a potřeštěná ženština, jak ji líčí zbloudilý modernismus v Německu. Žena španělská nejeví nic chorobně pikantního a pře- mrštěného, za to zahrnuje v sobě mnohem více zdravé a přirozené ženskosti, nežli křečovité ná- měsiční, nepochopené, věčně uražené a nespo- kojené, rozmarné paničky, které již pro svou ha- štěřivost nezasluhují, aby byly družkami život řádným mužům.
Ibsenův Nora Španělsko Německo
6 article
Zena je ve Španělsku setrvačním živlem má takto veliký vliv na úplnou nehybnost veřej- ného života. Toho velmi želí osvícená spiso- vatelka Pardo Bazan. Zákon, dle jejího mí- nění, neškodí tak ženě jako spíše mravy a zako- řenělé zvyky — působí tu tradice polokřesťanská (svým asketismem) a polomaurská (svou uzavře- ností). Žena je věc, o níž otec dle svého uznánt rozhoduje, dávaje jí manželi, a nad níž manžel potom neobmezeně vládne. Vše, co se vymyká z těchto tradičních rámů, nelíbí se obecenstvu. Velký dav obecenstva nechce ani na scéně vidět obraz skutečného života neb seriosní realistické drama. Diváci přejí si vidět i na jevišti život, vy- líčený tak, jaký by měl dle obvyklých názorů být, divadlo má prý být školou pro poučení, s krásnými odměnami za ctnost a s perným po- kutováním lidí špatných. Ibsenova „Nora“ jest jim protivna, kdežto „Dámu s kameliemi“ shle- dávají velmi zajímavou a sympatickou; naivní zbožňovatel prodajné rozkošnice jim přímo im- ponuje. A ředitel divadelní se řídí zálibou obe- censtva. Jinak by musil zavřit stánek umění prohlásit bankrot spolu se svými herci. „Nora“ je na jihu nemožná, kdežto na se- veru příběh Nory je kreslen dle skutečné udá- losti. Příběh se odehrával ve skandinavském mě- stečku Drammen, rovněž jako příběh Heddy
Zeno Pardo Bazan Ibsenův Nora Drammen Hedda Španělsko
7 article
Gablerové, sireny, s ocelovým pohledem. Na jihu mudrlantek žen nenajdete, podnebí same činí nemožným tyto retorické a mudrující žen ské figuriny, které jsou karikaturou zdravé žem a zdravé přirozenosti ženské. Mnozí romano- pisci, slepě napodobujíce severní dramatické autory, líčí ve svých výtvorech ženy tak, jakoby od rána do večera se oddávaly hlubokomyslným reflexim a úvahám o osudu člověčenstva, a ni- koli erotickým plelkám, přemrštěným toilettám a vůbec svému zevnějšku. Autorové vkládají těmto vyfintěným ženám do úst vlastní své roz- vláčné, nudné a v potu tváře vyrobené rozpravy o záhadách a problémech vezdejšího života sami se diví pokročilosti a „duševní emancipaci moderních dam. Nechť se dají tito tlachalové vyepat i se svými vymyšlenými a vylhanými žen- skými loutkami. Ovšem ve skutečnosti mnohá z těchto moderních dam chová se tak, jakoby sama za pouhou odalisku se pokládala, tak že z dlouhé chvíle rodí se v ní tužba po volnostiv lásce. A ukojeni této tužby nebylo by též proni spásou, leda látkou pro romanopisce a spolu ne- vysýchajícím zdrojem nových mrtuzostí a totál- ního zklamání po všech stránkách.
Gabler
8 article
Ostatně o vkusu nelze disputovat. Čtenář se snad pamatuje, jak o výstavě jubilejní v Praze mnozí se obdivovali andělské kráse sličné Holan- danky, zaměstnané v kakaovém pavillonu Van Heuten... Skoro celá Praha prý se obdivovala té krásce. Jak vysvětliti to obdivování? Snad účinkem jejího národního kroje, jejího účesu a zvláštních náušnic a šperku? Pro cizince byl to zajímavý zjev, rád připouštím. Děvče bylo spíše menší nežli střední postavy, mělo kulatý, avšak bezvýrazný obličej, s nosem v nižní části po- někud širokým, ačkoli dobře slušel toho druhu ohličeji; avšak její světle vodnaté, studené, skle- něné oči nijak se mi nelíbily; takové oči najdete též u ryb, u ovcí a voskových figur — oči jejieh jscu pořád stejně fádní. Byla to krása porcelá- nové, nalakované loutky. Byla mdlá jako kakao, které roznášela jako nemluvný stroj. Byla hezká jeko obrázek — bez aktivních vnad; a proto by
Holan Van Heuten Praha
9 article
brzo omrzela; její úsměv byl prázdný, pouhé stažení svalů okolo rtů. Scházela tomu obličeji duše — seházelo ji to, co činí obličej krásným. Oči Španělky, Vlašky, Rumunky jsou vám zcela něco jiného — ať žijí velkolepé oči! ony oživují její obličej a korunují teprv její půvab, lahodua zabezpečují krásu. Zvláště při hovoru jižní oči mluví, záříce. Živá hra v očích pokládá se prá- vem za něco čarovného, okouzlujícího, fascinu- jícího — za vrehol umělecké tvořivosti přírody. Nadarmo se neříká: Čím svítivější oči ženy, tím snadněji zatmí muži rozum. V Rusku je příslovi o milém, přívětivém oku dívčím: „Pohledne — jakoby vás rublem obdarovala.“ — Některé dámy mluvily o „andělské“ kráse této Holanďanky. Možná, že se k ní velmi dobře tato fráse hodila Krása předpokládá kromě intelligentního, čilého výrazu obličeje ještě lepě utvořené, jímavé, kra- socit rozněcující tělo, kdežto anděl nemá těla, nikdo anděla (mythologického, vymyšleného tvo- ra) neviděl, tudíž porovnání notně kulhá; andělě, jak je malíři obyčejně představují, mají, aspoň na kostelních obrazech, hodně fádní, loutkový oblíčej, neoduševnělý. Rozumím, proč Holan- danka svýma ledovýma očima zvláště damám se líbila, nebylo jí čeho závidět — a dámy cí- tily, že ta hladká sněhová loutka nemohla při vodnatelnosti očí svých muže rozehřát, rozjaři a nadehnout — a to již závist v dcerách Eviných nevzbuzuje. Proto ji tak vychvalovaly. Snad jste někdy slyšeli i u nás úsudek: slečna El. je sice velmi hezká, ale v hovoru jednoslabičná a chlad z ní vane, čímž patrně na úkor její krásy se označuje jakási duševní vada (nepohyblivost, za- mlklost, váhavost místo čipernosti, vřelosti a či- lesti) spolu i nedostatečná společenská živost, což souvisí s pochybeným domácím vychováním.
Vlaška Krása Holan Evin Rusko El
10 article
Hledáš v tom krásném zevnějšku i libé jádro — ducha neb aspoň duši. A jsi zklamán, hledáš teplo — a ona pouze světlo vydává, což působí nepříjemně a kavalíři na bále brzo od ní od- cházejí. (V tomto smyslu snad míněn výrok: Je tské lhostejná a protivná krása.) Kráska, která nerozehřívá, je pro vás jen jako zvonek znějící, jeko měď zvučící, jako mrtvá — ona nemůže roznítit trvalou sympatii — a nadšení ještě méně slovem, není nebezpečna a báti se jí nemusí an já, ani ty, ani on. Podobně nemůže nás roze- hřáti herečka, která při svém prkenném obličej není mimiky sehopna a chce tu kardinální vadu na jevišti nahraditi koulením a kroucením svých obyčejných, ničím nevynikajících očí — nic na plat nejde to zrovna tak jako jednotvárné od říkávání každé úlohy nemůže se zakrýt moder ním střihem toilety. K té „andělské“ Holan- ďance jsem se přibližil a holandsky ji oslovil — ona rozpačitě odpověděla, jednoslabičně — a ně mecky, načež odešla; prý v nepřítomnosti dozor kyně neměla se s nikým dávat do řeči. Možná že to byla severní Němkyně, která se holandštině přiučila taks jaks. Byla-li duševně obmezena nevím, ale dle fádního výrazu očí a neoživujícíel se rysů při úsměvu lze snad souditi, že mozel její velkou činností nevynikal
Holan Němkyně
11 article Pařížské dojmy a skizzy.
Pařížské dojmy a skizzy. (Zuměleckého života.) Museum luxembourgské, galerie současného umění, bývalo často eílem naším v době siesty Po dejeuner v studentské laciné hospodě, když jsme vypili černou kávu a vykouřili cigarettu před kavárnou na boulevardu Saint-Michel, šl jsme do musea podívat se na Duboisova floren- tinského zpěváka, na Moreauova Orfea a Zie movy Benátky. Klid vládne v okolí paláce Marie Medicejské, v němž sídli senát, život tu nehlučí a nekvapí tak horečně jako na druhém břehu Seiny. Zahrada Luxembourgu, kde mívaly svá poetická dostavenička grisetty Murgerovy a Mus- setovy, s krásnou fontanou Carpeauxovou, s po- prsími Bonvilla, Murgera, Saint- Beuva, s hrají- cími si dětmi a starými pány krmícími vrabce, vybízí k snění o kráse a lásce. Veliké, mocné stromy šumí nad hlavami milenců a básníků elegantní stařec pan de Héredia zvolna přecházi dobromyslně pozoruje rej dětí a snad jej právě napadl rym nového sonettu, Miluji tuto tichou, snivou Paříž, čtvrt uni versity, atelierů, učenců, umělců a řemeslníků která se tak liší od zmítané Paříže bursovní světácké na druhé straně řeky i od vznešené elegance aristokratických končin kolem Vítéz- ného oblouku. Když jsem letos po starém zvyku se zatoulaí do musea Luxembourgu, shledal jsem mnohé změny. Bylo důkladně poklizeno, leccos přesta- věno a nové sály otevřeny. Celá řada starších významných děl byla přenesena do Louvru nové malby byly vyvěšeny. Světlé, milé museum zdálo se mi osvěženo tím vším. Vyhledal jsem si své staré známé, Rodina, Fremieta, Duboisa, Barriasa mezi skulpturami a pak zasmušilého básníka moře Cotteta i robustního sedláka Sher- mita. A našel jsem mnoho nových, krásných
SaintMichel Duboisův Medicejský Murgerův Murger jít Héredium Benátky Seina Luxembourg SaintBeuv Paříž Louvre Moreauův Orfeo Musa muzeum Luxembourg
12 article
Především znamenitý ženský portrét od Fantin-Latoura. Neznám svědomitějšího, boha tšího a vzletnějšího umělce nad tohoto průkopník nových směrů, který bojoval po boku Courbet a jenž se inspiroval Wagnerovou hudbou k nej- nádhernějším svým komposicím. Asi před dvěma lety byla v luxembourgském museu uspořádána výstava litografií Henri Fantin-Latoura a dne teprve pociťuji plný dojem čisté, ušlechtilé poesie litografií starého umělce. Hrdá a jemná duše neodvislého poety a snilka hovořila ke mně nezapomenutelně a Fantin-Latour, jenž před koncem císařství namaloval známý obraz »Ate- lier v Batignolles«, jenž byl jaksi manifestem skupiny realistických umělců s jejich tempera- mentním krilikem Emilem Zolou, obraz, kterýž rovněž najdete v Luxembourgu, byl vždy veli- kým fantastou a poetou, miloval visionářské zjevy z mythologie a legend. Inspiroval se hudbou. Genij Wagnerův působil na něj nej- mocněji a tak vznikly jeho krásné malby, pa stely a litografie inspirované Tannhäusrem, Niebelungy, Rheingoldem . . . Fantin-Latour patr mezi ty umělce, které musíte obdivovat a mi Mezi novinkami v Luxembourgu našel jsem ještě malby od Vollona, Baudryho, Laurensa, věcí.
Latoura Courbet Wagnerův Fantin Latoura Fantin Latour Zola Genij Wagnerův Niebelung Rheingold Latour Laurensa Fantin Ate Batignolles Luxembourg Vollona Baudry
13 article
lovat. effektní, velký obraz Benjamina-Constanta »Ch- rifas« a j. V nevelkém, ale velezajímavém sále cizích umělců překvapila mne drsná originál- nost Zuloagy, jenž tu má příšernou trpaslici, a Trubetzkého jizdní socha hrab. Tolstého. Kdybych měl jen stručně zaznamenat, co nového a zajímavého jsem viděl v pařížských výslavách a sbírkách, potřeboval bych k tomu serii článků. Celá řada »malých salonů« mne zlákala a všude, vedle normální a modní pro- dukce jsem našel věci nové, smělé, originální. Některé malé výstavy byly vážnými projevy umění, jako souborná výstava Carriěrova a vý- stava »Nové společnosti malířů a sochařů«, je- již předsedou je kritik a romancier Gabrie Mourray, též u nás známý. Z této výstavy. uspořádané u Durand-Ruela, utkvěly mi v pa- měti portraity Jacques-Emila Blanche, přesně odpozorované a při tom náladové interieury Waltera Gaye, Bretoňce Cottetovy, dále vyníka- jíeí práce Henry Martina, Jules Simona, skulp tury Constatina Meuniera a Charpentiera atd.
BenjaminConstanta Zuloaga Tolstý Durand Ruel Jacques Emil Blanche Walter gay Martino Jules Simon Constatin Meunier Charpentier Bretoňce Cottetův
14 article
Oba přední kluby pařižské »Cerele de L'Union artistique« a »Cercle artistique et lite- raire« pořádaly v únoru a březnu své výroční výstavy. Členové klubu, slavní umělci, kor- rektní a umirnění mistři z Instilutu i všelijae amateuři vystavují své práce ceny velmi ne- stejné a máte v takové klubovní výstavě požitek viděti vedle portretu od Gervexa neb Bonnata zcela prostřední krajinky a naivní genry. Oby- čejně nebývá umělecké nivenu těchto výstav zvláště vysoké, hlavní účel jejich je, aby se portréty známých ze společnosti představily ostatním známým ze společnosti. O všech těchto výstavách malých a menších se referuje v no- vinách. Výtvarné umění zaujímá značné místo v tisku. Kromě kritik, článků, zpráv ateliero- vých uveřejňují se i jakési stržní zprávy«z dražeb a veřejných prodejů. V současné kri tice umělecké je několik znamenitých mužů Gustave Geffroy, Mourray, Camille Manelair Arséne Alexandre. I v menších žurnálecha revuích jsou kritiky svěřovány buď dobrým znaleům, lidem, kteří něco viděli a studovali nebo aspoň takovým žurnalistům, kteří dovedou zajímavě a vtipně psáti o tom co vidí. Je naprosto vyloučeno, aby péra kritického nebo referentského se mohl uchopiti ignorant lite- rárně zcela neschopný, jenž se zabývá psaním z kancelářské nudy, jako jiní byrokraté se baví vyřezáváním lupenkou neb sbíráním poštovních známek .
Geffroy Mourray Manelair Arsén Alexandr Ob Cerele jít L ' Union
15 article
V Paříži roste česká kolonie umělecká. K Muchovi a Váchovi, kteří žijí v Paříži již přes deset let, přidružili se noví krajané, kteří buď trvale se usadili v Paříži jako Kupka, Dědina, Kratina, Hradecký nebo jiní dočasní členové kolonie: Wiesner, Jar. Špilar, Vochoč a jiní, jež jsem nepoznal. Někteří čeští umělci mají v Paříži známé jméno, akklimatisovali se. Nemluvím o Muchoví, jehož sláva jde světem a jenž v Paříži patri mezi nejpopulárnější maliře. Kupka, ironický filosof z Montmartru, je jeden z nejmocnějších našich talentů. Bylo by zbytečno karakterisovati jeho dílo i u nás již známé a oceněné. Cítil jsem vždy sympatii k revoluční satyře a ironii Kupkově. Mladý umělec je zajímavý a originální i osobně. Jeho duchaplná a nervosní tvář v autoportrétu vysta- vená v »Manesu« ukazuje na povahu vášnivou, zmítanou, don Quijotskou. Pochopil jsem obrazy Kupkovy úplně, když jsem s ním jednou dlouho přes půlnoc besedoval v jakési pivnie na boulevard Clichy. Kupka je umělcem gramotným, jak říkaji Rusové, mnoho četl a uvažoval o mnohém Filosofie umělců, není-li snivým, ideálním blou- zněním jako u Fantina-Latoura, stává se para- doxálním zbujnictvím a anarchií jako u Kupky- »Epater le bourgeois!« to bylo zásadou Baude- laira a Flauberta, to je heslem všech volných duchů kumštýřských, ať již jdou přes barikády jako titan Delaeroix nebo si prozpěvují kuplety jako Léandr, Steinlein, Kupka. Václav Hladík.
Mucha Vácha Kupka Dědina Kratina Wiesner Špilar Vochoč Kupkův Clichy Rus Epater Baud Flaubert Delaeroix Steinlein Hladík Paříž Montmartre FantinaLatoura
16 title
Tomajský šilenec-
17 article Humoreska. Napsal V. Ráko si.
Humoreska. Napsal V. Ráko si. Město Tomaj má spořádanou obecní radu ale nespořádané poměry fmanční. Nehledám sou- vislosti mezi okolnostmi těmito. Hledám toliko pana Mollényia, kterýž měmu principálu dluhuje tisíc zlatých. To vedlo mne z Pešti do Tomaje. Dorazil jsem tam večer a ubytoval se v ho- telu „U zlatého vola“. V jídelně snědl jsem nej- tvrdší maso tohoto století — snad je vyseklize zlatého vola — vypil jsem půl litru místního vína a k tomu láhev mísíní kyselky. Na láhvi kyselky bylo seřaděno asi třicetdva nemoci, proti kterým se tomajské vody s prospěchem užívá, počínaje od těžkosti v dechu až nahoru (nebo dolů) k mrtvici. Ostatním nemocem nevěnoval jsem pozornosti, ale tolik jest jisto, že už po vypití půl láhve tomajské minerální vody namá- havěji jsem dýchal a mrtvice mne ohrožovala. Obohacen zkušenostmi, přešel jsem z jí- delny do kavárny, kde mi předložili tak černou kávu, že jsem černější dosud neviděl, ale ká- vovější ano. Když jsem v této záležitosti majitel své mínění projevil, hrubě se na mne obořil.
V Ráko Mollényia Tomaj Pešť
18 article
Náramně prý se mýlím — pravil — domnívám-l se, že on jest odkázán pouze na svou kavárnu. Jest mu prý vůbec lhostejno, jsem-li spokojen čili nic. Vždyť on má ještě trafiku a obchod s obleky. K tomu ještě provozuje obchod s obilím a dobytkem. Abych tedy držel hubu. Nahlédl jsem, že má pravdu, i obrátil jsem pozornost svoji ke kasírce. To znamená tolik, že jsem se před ni postavil a otázal jsem se ji, neměla-li by chuť jíti do Pešti. Kasírka po- hlédla na mne s opovržením a neodpověděla. Snad i ona má trafiku a obchod s dobytkem? pomyslil jsem si, a neminul jsem se s pravdou příliš daleko, neboť vyšlo na jevo, že jest dcerou toho hrubého kavárníka. Svinul jsem tedy plachty i zde. Obrátil jsem se na obsluhujícího sklepníka a tázal se ho, čím se tu může člověk bavit, nechce-li ještě ulehnouti. Sklepník dlouho se rozmýšlel. Konečně na to přišel: „Pere se pán rád?
Pešť
19 article
„Nikoliv.“ „To je škona. „Proč? „Protože bych byl jinak doporučoval, abyste šel do hospody „u Bosáka“. Tam byste se mohl súčastniti v zuřivé pranici. Do kavárny vstoupil obecní strážník. „Není tady pan Slemm?“ pravil. „Zde jest. Co chcete? „Tahle malá cedule má se dát vytisknouti aby se zejtra ráno mohla vyvěsiti. „Co pak to je?“ A kavárník hlasitě čell vyhlášku tomajského policejního hejimana, že jakýsi nebezpečný ši lenec, náležející k panské třídě, utekl z lučene ckého soukromého ústavu choromyslných a dle vší pravděpodobnosti v Tomaji se potlouká. Jes třeba, pokud možno, obratným způsobem se ho zmocniti a na hejtmanství dopraviti. Kavárník, hosté, sklepníci a strážník s uspo- kojením, ba s jakousi pýchou na sebe pohlédli To je zpráva! Nebezpečný šílenec, který se v Tomaji potlouká. Kavárník — jak se zdálo — podíval se na mne s hlubokou litostí. Bylo mu nepochybně lito, že mi nedal ještě špatnější kávu, k čemuž měl nepopíratelné právo, poněvadž jsem se v jeho kavárně dověděl jednu z nejznameni tějších zpráv města.
Bosák Slemm Jes Kavárník
20 article
Pan Šlemm, jenž byl před tím v pozad hrál karty, ihned pospíchal s plakátem do ti- skárny, ostatní pak o události živě rokovali. Většina těchto v životě svém ještě nikdy neviděla šílence. V ohledu tom uchylovali se ku popisům v románech. Slečna na příklad se do- mýšlela, že nelze si mysliti šílence bez kroucení očima a skřípání zuby. Jiní zase mínili objevit charakteristickou známku šílence v bizarrnost oděvu. Byl kdosi, jenž tvrdil, že šílencem je každý, komu vlasy strnule stojí vzhůru do výšky — což pro člověka plešatého jest dosti potěšitelne pojímání. Kavárník tvrdil, že jakmile někomu do očí se podívá, ihned na něm pozná, je-l šílencem či člověkem zdravého rozumu, nebot každý blázen má pupilly rozšířené. Tomuto vý- roku všichni uvěřili, a to tím spíše, že nikdo z nich nevěděl, co to pupilla jest — a jsem pře- svědčen, že ani sám hotelier. Neboť, když se ho dcera na to tázala, osopil se na ni, že ne- musí všecko věděti.
Šlemm Kavárník
21 article
Jeden mladý obchodní cestující vypravoval při té příležitosti příšerné historky, které jsem sám kdysi četl v románě nadepsaném „Z den- níku lékařova“. Historky ty byly sice ve- lice hloupé, ale přece, zejmena večer, člověku strach naháněly. Zlobil jsem se, že se může najíti dospělý člověk, který něco podobného vy- pravuje, jako čirou pravdu, a ve své zlosti mršti jsem o stůl novinami, jež jsem v ruce držel. Na neštěstí shodil jsem při tom se stol kofliček a sklenici. Po velikém řinkotu, jenž tím vznikl, všichn na mne zděšeně pohlédli „Zaplatím!“ — vykřikl jsem mohutným hlasem. Sklepník rychle přikvapil. Pohlédl jsem na hodinky. Teprve devět hodin! To je neslýcháno. oč ti venkované napřed žijí než my! Tady ma každá hodina nejméně osmdesát minut. V Pešt jsou lidé touto dobou teprve v druhém jednání a tady už polovice města spí, a druhá polovina už je ospalá a chystá se ulehnouti. Zaplatil jsem svou kávu a důkladně jsemse prctáhl. Načež jsem se poohlížel, jak bych mohí ještě jednu hodinu ubiti. „Zeptejte se hostinského, hrál-li by se mnou kulečník?“ pravil jsem sklepníkovi. Hostinský přišel. „To ne, ale je-li líbo taroky. „Budiž. Usedli jsme k malému stolečku. Obchodn agent chystal se sednouti si mně za záda. „Buďte tak laskav, a nesedejte si sem. „Proč?“ „Kibie dělá mne nervosním. „Ale já přináším štěstí. „Nechte si jen své štěstí pro sebe!“ Přesedl si tedy ke kavárníkovi. Teď mně došla trpělivost, neboť ten chlap měl nanejvýše impertinentní obličej.
22 article
„Ani tam si nesedejte. Vůbec nenahlížím proč už nejdete spát!“ „Ale prosím. Po kibicovi jiné osoby ván nic není. „Promluvíte-li ještě slovo, pochodíte jak ostatní moji kibicové.! „A jak pak pochodili ostatní vaši kibicové? „Všichni ohlásili konkurs. Kibic zbledl. Tal jsem patrně do živého neboť všichni cestující nosi v sobě zárodek bu doucích velkoobchodníků. Teprve teď jsem si všiml, že kavárník mne důkladně prohlíží. „Nemíváte bolení hlavy?“ — tázal se mn soucitně. „Velice často. „Vypijte ještě jednu sklenici vody. Všal se to utišl.? Vypil jsem ještě sklenici vody a zapálils doutník. Načež posadil jsem si klobouk na hlavu a odebral se do svého pokoje. Lehl jsem si začal z posteli čísti. Z pókoje měho vedly dveře do sousedn světnice. Dvéře zataraseny byly velikou skříní Sotva jsem přečetl několik řádků, přišel obyvatel sousedního pokoje. Chvíli šukal po světnici, načež počal sem tam přecházeti. Poku jsem četl, nevadilo mně to ani trochu, ale jak mile jsem zhasl svíčku, počalo mne to drážditi Připadalo mi to tak, jakoby ten člověk by v měm pokoji a procházel se mi vedle postele Vstal jsem a zvolal za skříň- „Ctěný neznámý, prosím, neprocházejte s nemohu usnouti!“ Chůze najednou přestala a já jsem usnul Nevím, jak dlouho jsem spal, když náhle probudí mne jakýsi šramot. Dával jsem pozor. Ticho, pak zase šramot. Někdo v sousedním pokoji odstrkoval skříň ode dveří. Oho! Mějme se na pozoru! Snad to je ten hledaný šílenee Svíčku jsem nerozžal, ale zatajiv dech, jal jsem se napjatě poslouchati. Najednou někdo stiskne kliku, dvéře s vrzotem se otevrou — právě směren ke mně a narazí na moji skříň. Jaká to pitomost, nechat ty dvéře otevřeny! Neznámý nyní, jakoby se byl ulekl, na- jednou zavřel dvéře a po špičkách se vzdálil
Svíčka Tal
23 article
Snad ueítil ve tmě s obdivuhodným pudemší lenců přitomnost moji. Naslouchal jsem ještě dlouho; v sousedním pokoji však nastalo hluboké ticho. Či snad ustou- pil jako tygr, chystající se ke skoku? Ať je to jakkoli, tolik jest jisto, že v tomto pokoji ne- zůstanu. Zvolna, tiše, aniž bych byl svíčku rozžal, oblékl jsem se a vyšel na chodbu. Asi půl hodiny jsem se procházel venku po dvoře, ale poněvadž ještě nebyla půlnoc, rozhodl jsem se, že znovu ulehnu. Konečně spáti s takovým šílencem pod jednou střechou neni nic nebezpečného. Vždyt v Poli Leopoldově spí každý člověk se šesti sty blázny pod jednou střechou a dosud se žádné neštěstí nepřihodilo. Jen když se mi nedostane do mého pokoje. Podomek právě přicházel se schodů dolů. „Poslyšte, příteli, nemohl byste mi dáti jiný pokoj?“ „Milostpane, máme málo pokojů a ani jeden není prázdný.“ „Spokojím se s jakýmkoli, jen postel po- třebuji, abych mohl spáti. „Teď jsem dal jednoho pasažéra do svělnice naší pokojské... ráčíte věděti, naše pokojská odešla s paní do plesu, a jejich pokoj je tedy prázdný. „Mají jeden pokoj? Toť jsou tam tedy dvě postele? „Ano. „No, jednu tedy si vezmu. Kdo pak leží na té druhé?“ „Ten obchodní cestující, co byl dole.“ „Toho přijmu za svého spolubydlícího. Vždyť z cestujících agentů ještě se nevyklubal ani vrah ani lupič. Podomek vstoupil nejdříve sám po špičkách do světnice a přistavil k cestujícímu, jenž mocně chrápal, šuanělskou zeď. Pak jsem se rychle, ale tiše svlékl a po přestálých rozčileních ihned jsem usnul. Strašný křik mne probudil. Bylo ráno. Po- stel cestujícího agenta byla přesunuta do prostřed pokoje, za ní stál on sám s mohutnou holi v ruce. Volal o pomoc. „Co je? Co se stalo? Co řvete Bleskurychle proběhla mi mozkem my- šlénka, že šnad tohle je ten hledaný blázen.
Leopoldov
24 article
Pospíšil jsem ke dveřím. Ten hloupý po- domek nás zde zavřel. Hledal jsem zvonek. Ovšem, vždyť je tohle pokoj pro pokojskou, a tam zvonek nebývá. Vzal jsem na sebe plást, otevřel jsem okno, na chodbu vedoucí a vy- skočil ven. A já s ním celou jednu noc ztrávi v pokoji! Mezi tím už také přikvapili hötelier, ka- várník, sluhové, sklepníci. „Tušil jsem dobře!“ zvolal kavárník a uká- zal na mne. V témž okamžiku uchopilo mne šest paží. „Co chcete? Šílenec jest tam uvnitř, v po- koji. „Jistě je tam?“ „Vždyť právě teď tam provádí zběsilý Otevřeli opatrně dvéře a vešli. Já s nimi. „Ale vždyť je to Stern“ — pravil kavárník — „znám ho už léta. Ten ještě nikdy nebyl šíleným.“ „Tam je, tam je!“ křičel Stern a ukazo- val na mne. „Zbláznil jste se? Já jsem Oktavian La- bortzay, kandidát advokacie z Pešti, a mám zde jakousi záležitost s advokátem Mollényim.“ „Kde je tedy ten šílenec?“ tázali se pří- tomní „Musí býti zde“ — odpověděl jsem — „ne- boť v noci chtěl vejíti do měho pokoje. Odstrčil skříň a otevřel dvéře, ke mně vedoucí. .. Ta- kovým způsobem dostal jsem se do téhle svět- nice, ježto tam tu jsem hned na to opustil.“ Obličej Sternův se vyjasnil. „Tak, pánové, v tomto domě ten šílenee není. Ten, kdo odtáhl tu skříň a otevřel dvéře do pokoje pana Labortzaye, byl jsem já. „A proč pak jste to dělal? „Chtěl jsem zvěděti, jsou-li dvéře otevřeny. A když jsem viděl, že jsou, tu jsem svůj pokoj také opustil.“ „Proč to? „Poněvadž... poněvadž jsem věděl, že jste v tom pokoji vy... a my, upřímně řečeno. .. my jsme vás pokládali za toho šílence.“ Takovým způsobem spal jsem v jedné svět- nici s člověkem, v jehož sousedství netroufal jsem si zůstati. Panu Sternovi jsem potom dovolil, aby mi kibicoval. Z maďarštiny přel. B. Košut. řev.
Pospíšil Stern Mollényi Sternův Labortzay B Košut Pešť
25 article Co zavinil Edův lístek
Co zavinil Edův lístek Humoristická črta
Edův
26 article
Když pan poštovní oficiál roztřiďoval nahro- maděnou korrespondenci, uvízl poněkud mrzu- tým zrakem na lísiku s kusou adresou: „Pan Pavel Krejčí v Praze.o Listek postrádal bližšího označení adresá- tova bydliště. Pan oficiál, jenž těšil se pověsti úřadníka nad jiné svědomitého, sáhl po adresáři a začal tam hledati pod písmenou „K“. K — K — K — Krejčí Pavel, professor... K rejčí Pavel, velkoobchodník... Krejčí Pavel, ho- kynář . ..“ Pan oficiál, jemuž každá minuta času byla příliš drahou, opatřil lístek na rychlo adresou bydliště páně professorova. A již při nejbližší příležitosti vhodil listonoš korrespondenční listek do schránky, připevněné na dveřích professo- rova bytu. Náhodou dostal se lístek do rukou milostivé pení, rozkošné, mladé dámy, užívající slast manželského blaha neplný rok. A paniččiny tváře po přečtení těch několika řádků zaplály do krvava jako vlčí mák. Lístek zněl: „Milý příteli! Chceš-li zvěděti tajemství, jež Tvá žena před Tebou skrývá, na- vštiv mne zejtra dopoledne. Tvůj Eda. Sličná ženuška, na níž patrny byly stopy nenadálých rozpaků, otáčela drobnými prstiky lístek na všechny strany, prohlížela jej, až ko- nečně zavřela ho do zásuvky šicího stroje. Po obědě přitulila se roztomile k panu man- želu, ovinula mu rámé kol šíje a sklopila jiskrný
Pavel Krejčí Pavel profesor Krejčí Pavel professorův Praha