Ročnik XXXI.

V Praze, v neděli dne 19. dubna 1903.

Číslo 107.

Na ranní a odpol. listy předplácí no v Praze v administrac nevrt leta. . . . 5 R = v dvojí čenáškei nu Ki ve šlislkách: 2 K 3o na měskc . Poštou: n čtrr leta . . . . 9 K 60 s dvojí elailkou r lt. . . . k p

Daešní číslo pro Prahu le o 20 stranách.

Ozvuky z Moravy a Slezska. Není ani jinak možno, nežli že nynější ji tření duchů v království českém živě dotýká se též myslí vlasteneckého lidu našeho na Moravě i ve Slezsku; jsmeť krví, jazykem i osudem udvěkým jeden národ, jedno živoucí tělo, jež marně úklady a zloba nepřátel roztrhati usilo- valy v kusy pozbavené citu pospolitého. Příroda okázala se býti silnější všech jejich pokusův rozmachův katanských. Přihlédněme tudíž, kterak soudí a smýšli česká Morava a české Slezsk o vážných otázkách, zaměstnávajících té doby rozum i srdce lidu českého v království našem. Tré projevů jest nám zaznamenati ze seste ských vlastí našich. V pondělí velikonoční dne 13. t. m. ko- nala se v Opavě veřejná schůze českého lidu ze šírého okolí, na níž řečnil poslanec říšský p. Václav Hrubý. Přiznal se, že on byi prvním, jenž před 4 roky vyslovil heslo, by př vyrovnání uherském byla svedena hlavn bitva. — »Avšak,« upozornil, »nikdo neřekl že to bude při prvém čtení aneb v ně- kterém určitém stadiu, nikdo neřekl, že svedena bude hřímáním děl obstrukčních. A zdaž může dnes někdo tvrditi, že ta » hlavní bitva« svedena nebude? Do podzimku. kdy as teprv předlohy dozrají k dru hému čtení, mnoho vody uplynea mnoho se může změniti. A já pra vím, ta hlavní bitva ať s vládou at s levicí aneb s oběma svedena bude za příležitostí projedná vání oněch předloh — za příležitostí a z po- činu těch předloh, tak to bylo mí- něno; kdy, jak, kterou zbraní taktikou, to bude arci věcí po- měrův. Či nebyly juž vyhrány ve- liké bitvy bez výstřelu obklíče- ním nepřítele? Aneb nebylo-li v rozhod ném okamžiku uzavřeno příměří? A ,od- vaha kmiru vzrůstá i na levici.e Na rozdíl od dra. Kramáře, mluvivšího o »fundamentální změně«, poslanec slánský pan

Václav Hrubý ujišťoval v Opavě, že poselstvu našemu nešlo naprosto o »žádnou zásad- nou změnu politiky«, nýbrž prostě jen o pouhý taktický obrat, diktovaný prý nutně dočasnou situací ve Vídni, jejž prý bez výminky s radosti uvítali naši slovanští pobratimové, jimž velná tribupa ústředního parlamentu jest do dne na mnoze jediným prostředkem ku hájení svých zájmův a práv. Ti prý byli povděční poselstvu našemu jménem slovanské vzájemnosti a u nás — tázal se řečník — měl by tento rozumem i situací diktovaný taktický tah býti příčinou pobouření oněch osudných protiproudů v ná rodě?« Nikoliv, odpovídě, alébrž soudí, že prý jest tu co činiti spíše s prostým výsledkem suggestivních manévrů, podkop nické, podrývačné práce našich národních nepřátel, kteří démonicky obratně pracují buď o rozbit! a zma lo mocnění našeho poselstva, aneb o připuzení ho ku politice katastrofální. »A tuto práci« — žaluje poslanec Hrubý — obstarává u nás náš domácí demagogický radikalism jako dobrovolný pomocník« . . . Ale což prý máme opravdu k tomu pracovati, abychom stálým střídáním politických disposicí, tou labilností. nestálostí vnitročeských poměrů stali se »quantité něgligeable« v politické kalkulaci stran, vláda kruhů rozhodujících a předmětem soustrastí za hranicemi? — Což prý nepochopíme, že chtějíce dosáhnouti svých cílův, musíme si především zjednati přiměřenou politickou moc? A konečně

zdaž prý není kardinálním požadavkem na praktickou českou politiku, aby se vedla s stanoviska všečeského, s ohledem na všecky země koruny a že zdravý vývoj poměrů na Moravě a ve Slezsku jest předn aktualitou politicko-národní, že ale také vylučuje každou politiku katastrofovou?« — V ten smysl vyzněla také přijatá re so- luce Slezanův: Schvalujíc taktický postup poslancův českých ve Vídni, »který nemá býti více ovládán zásadní obstrukeí, ale nezříká se v pravý okamžik zbraní ani nejostřejších«, nicméně upozorňuje, jak každý radikální postup opposiční odnášíval vždy v první řadě lid český ve Slezsku ; proto žádá resoluce o pavská dále, »aby pro- středků silně radikálních užíváno bylo pouze v případech skutečně nevyhnutelné potřeby, aby delegace česká na říšské radě za- bezpečovala jistou stálost české politiky, ovšem jednotné, soustře- děné, svých cílů vědomé a roz- hodné; konečně pak appelluje do království: »Přejeme si vřele, aby rozpor, který vznikl mezi částí voličstva a svobodomyslnými poslanci v Čechách, nebyl luštěn náhlým vzplanutím vášní, nýbrž s klidem a rozvahou, hod- nou své důležitosti a vyspělosti českého lidu. Máme za to, že by bylo nebezpečno způsobiti hromadným složením poslaneckých mandátů vedoucí strany svobodo- myslné situaci, z níž by největší radost měli naši nepřátelé; pro český lid ve Slezsku usedlý znamenalo by to velikou pohromu politickou, národní i hospodářskou. Očekáváme proto, že rozhodnutí českých důvěrníků vypadne tak, jak vyžaduje prospěch a česť českého lidu v troj- jediném království a žádáme pana posl. v. r.

Hrubého, aby mínění resoluce tlumočil a za- stával na schůzi důvěrníků v Praze dne 26 dubna 1903.« Den potom mluvil na veřejné schůzi lidu v Přerově vůdce Staročechů moravských dr. Žáček. Překvapil tím, že on, dosud zásadný odpůrce taktiky obstrukční, nevylučoval tento- kráte případnou obstrukci naši nikterak z řady použitelných prostředků válečných, nýbrž roz- pomenuv se, kterak tato zbraň neslýcha ným ústupem vlády před německou ob strukcí obdržela sankci, doložil doslovně »Vláda našim zdánlivým ústupem jen na oko získala — nebezpečí pro ni budou i na dále a to tim více, že přes to, co jsem uvedl. s veškerým důrazem prohlásiti mohu, že jakkol nebyl jsem přítelem, stoupencem a odporučo- vatelem obstrukce, přece po učiněném usnesen klubovním a po ústupu Vídně před obstruke německou nemohu, nesmím a neche obstrukce vůbec jako prostředku bojovného nyní se zříkat .. Hlučný potlesk byl doprovodem těchto slov konservativního Moravana, jebož řeč vyvršila pak v přání, aby bojovné řady české právě nyní v době tak kritické se srovnaly, aby — »nastala nápra v ve hlavé i v údech, aby provedla se revise programu všenárodního i reorganisace našeho vnitřní ho domácího života ve smyslu sou- středění všech věrných Čechů na základě zásad našich přední ch buditelů.« Přijatou potom resolucí udělena delegaci české plná moc k rozhodnějšímu opposičnímu postupu proti vládě Körbrově, »bu d e-l třeba i obstrukcl« Včera 18. t. m. promluvil konečně též výkonný výbor lidové strany n Moravě, přijav jednomyslně tuto, drem. Strán- ským přijatou resoluci: »Celé složení povaha nynějšího vládního systému, jeho zá- sadné odepírání národní rovno- právnosti a zamítavé stanovisko vůči osvětovým potřebám českým vyžaduje toho, aby poselstvo české i na dále setrvalo v rozhodném opposičním poměru k vládě.

Jakým a zdali po případě obstruk- čním způsobem tato opposice uskutečněna býti má, to budiž k posouzení a k rozhodnuti zůstaveno klubu svobodomyslných a lidových poslanců na říšské radě, jenž zajisté jedná a jednati bude výhradně se zřetelem na blaho prospěch národa a k němuž chováme plnou důvěru. Výbor lituje velké rozervanosti české veřejnosti, z níž jen vláda a národní odpůrci na škodu národa českého těží. Vážnost věci vyžaduje solidárnostia jednoty klubu na řišské radě a semknut se všech vlasteneckých a pokro- kových činitelů a stran v každé zemi koruny české zvláště a ve všech zemích dohromady. Výkonný výbor svobodomyslné steany na Moravě žádá své poslance, by působili k tomu, aby pro nejbližší dobu vliv české politiky větší měrou byl položen na váhu pro věci moravské a slezské a vysílá proto kromě poslanců ještě další důvěrníky své na sjezd důvěrníků svobodomyslné strany v království českém.e Zaznamenáváme pro dnes bez poznámky tyto pozoruhodné projevy moravské a slezské poroučejíce je pozornosti všeho soudného obe censtva českého.

Ke sjezdu důvěrníků. Již v několika dnech sejde se sjezd důvě nický, aby uvažoval a usnesl se o tom, jakým způsobem odstranit krisi v národní straně svo bodomyslné a v celé naší veřejnosti, přivoděnou známým taktickým obratem českého klubu ve Vídni. Obrat, jejž přední mluvčí naší strany ne- tají, ohlášen byl na schůzi klubu národní strany svobodomyslné drem. Pacákem, Kramářem a Heroldem a byl nedostatečně odů- vodněn manifestem stra ny. Ze řad stoupenců našich ozývají se hlasy nespokojené s provedeným obratem a nespokoje nost zasáhla i valnou část naší veřejnosti. Na- svědčuje tomu poslední volba na Starém městě pražském i některé projevy na schůzíeh voličských. V těchto poměrech jest třeba olevřeně při- znat pravdu, doznat chyby a poukázat na některé zjevy desorganisace ve straně, aby mohlo býu zabráněno jich opakování a národní strana svobodomyslná ušetřena byla dalších pohrom. Příčiny nynějšího rozvratu jsou dvojiho druhu: jednak odchylky od pro- gramu strany, jednak odchylky o taktických usnesení. Přehlédněme zá sady našeho programu, bychom zjistili, pokue jsou plněny a pokud od nich bylo upuštěno Již na prvém valném sjezdu strany v roce 1874 stanoven byl v hlavních rysech program strany a jednotlivé body tohoto programu přejímány byly do všech programů pozdějších. Zds pro- hlášeno bylo, že »národní strana s vo bodomyslná předevšim bude usi- lovati o zřízení v pravdě svobodo- dárná, spočívající na základech demokratických, to jest na rovném právu všech. Dalšim požadavkem našl strany byla svoboda svědomí a rovné právo všech náboženských vy- znání, slíbeno bylo dále hájiti zásad konstitučních a přičiňovati se k opravě a ke zdokonalení řádů parlamentních, k rozšíření samo- správy okresův a obeí.

»Na sněmu zemském bude se strana domáhati uznání a uskutečněn samostatnosti a samosprávy zem českých na základě platného a ne- porušitelného státního práva a bude usilovati o vydání spravedlivého zá- kona na ochranu národnosti v zemi.« Následujícím pak požadavkem bylo: »Aby nynější sněmovní řád vo- lební opraven byl dle zásad vše- obecného práva hlasovacího.« Strana hodlá usilovat o zvelebení če- ského školství, o bezplatné vy- učování, zasazovati se o zřízení česke university, a starati se o hmotné zá jmy lidu. Další programové body jsou: Zvelebení rolnictví, oživen průmyslu a obchodu; obhájení potřeb dělnictva; o'živení a roznícení v lidu če- ském dřívějšího jeho zápalu vřelého interessuke všem záleži- tostem politického a národního života.« Program tento doplněn byl v o svědčení národní strany svobodom y silne před vstupem poslanců českých do rady říšsk na III. valném sjezdu roku 1879 následujícím požadavky: 1 Rovnoprávnost jazyková; 2. utužení pospolitosti zem českých; 3. opravení, doplnění a sku- tečné provádění zákonů zabezpečují cích ústavní svobodu, zejmena zákon o tisku, osobní svobodě, o právech shromažďovacím a spolčovacím zákonů školských a konfesisionál ních.« Poslancům pak bylo uloženo nepodpo- rovat a nepodnikat ničeho, čím by porušena byla vzájemnost slo vanská a čím by jednáno bylo na úkor volnému rozvoji jižního Slo vanstva.

Očekává se od nich, že budou k tomu půso- biti, aby zavedly se ve státní správě úspory, aby byly daně a poplatky zmírněny a stejně rozděleny a ho spodářstvi, živnosti a průmysl, aby hájeny byly prospěšnou politikou národoho spodářskou. Tyto požadavky pojaty byly do všech po- zději přijatých programů a kladen byl na ne důraz ve všech volebních provoláních. Stalo se tak na třech následujících sjezdee strany, r. 1887, 1889 a 1895. Ve volebním provolání do sněmu r. 188 ohlášen byl dále bojprotiklerikalismu obmezení kurie velkostatků, od stranění p olitickýeh prívilejí, za mezováni ztenčování selské ho majetku, odstranění systému zem ských přirážek, autonomi sování politické správy. Ve volebním provolání (do rady říšské) r. 1891 pak prohlášeno: „Poslanci strany naší vstoupí na řišskou radu za pev- ným, jasným cílem, domáhati se f ederati vn úpravy říše a v ni zjednati platnos nepochybným, odvěkým právům zemí koruny české na samospráv a svézákonnost.“ — V drobném prodejit ranni čele o b ... za z odpoledni Ve iilialkách na venkově: ranní čil odpoleduí Inserá ty plati ee hotevé napřea Přečplnconí a inserty přijímá sdmini- strsce v Mazinnské ulici č. 3. Tan rachírejí ae též r dak tiskárna a vzpeúšco „ Národnich Listů- Eukopisy se novzaoejí.

To jsou základní rysy programu národní strany svobodomyslné. Od ustavení se strany r. 1874 byla podána poslanci národní strany svobodomyslné na sněmu i na říšské radě řada návrhů, směřujících ku pro- vedení těchto zásad. Pro některé požadavky pra- cováno bylo intensivněji, pro některé vlažněji. Jest třeba otevřeně doznat, že úsilí strany o usku- tečnění všech programových požadavků ochablo od ty doby, kdy strana naše přinucena byla zru- šenim jazykových nařízení Badenových pustit se v zápas o rozluštění otázky jazykové zavedením vnitřní řeči úřadní. Tato éra v naší straně jest v čerstvé pa- měti a není třeba se tudíž zmiňovat o jednotli- vých fásích jejich a o boji domácím mezi pří- vrženci tak zvané jednojazyčnosti a dvojjazyč- nosti, Chceme se však zmínit o tom, že úplně za- staven byl boj o uskutečnění všeobee- ného hlasovacího práva a že upu- štěno bylo od domáhání se federa- tivní úpravy říše změnou ústavy, jediným to způsobem, jenž k cíli tomu vede. V obojím tomto směru jest třeba žádati vy- světlení od vůdčích našich politiků. Litovati dále dlužno, že zastavena byla tak čile zahájená práce strany na ochranu men- šin a že zejmena slovanská otázka tk mnoho v poslední době byla zanedbávána. Ne- bylo dále ničeho podniknuto ve smyslu demo- kratické opravy volebních řádů odstranění kurie velkostatkářské. (Pokračování.)

Politické zprávy domácí. V Praze, 18. dubna. (Dvouletá služ- ba vojenská.) Zprávu jednoho z vládních listů peštských, že v rozhodujících kruzích ne- činí se již vážných námitek proti zkrácení činné služby vojenské na dvě léta, potvrzuje na zá- kladě úplně prý spolehlivých informací vídeňský „Zeit“. Přinášíť o tom následující sděleni: Vrchní vojenská správa rozhodla se pro zavedení dvouleté vojenské služby. Na základě elaborátu ministra vojen- ství ryt. Pitreicha, schváleného panovníkema rozhodujícími vojenskými kruhy, pracuje se nyní v ministerstvě vojenství o předlohách, kterými se má upraviti dvouletá činná služba v monarchii. Práce ty konají se v ministerstvě s velikou horli- vostí, tak že jest možno, že předlohy i s odů- vodněním budou hotovy již v nejbližší době.

Běží při tom o podrobné studie nejen rázu vojen- ského, nýbrž i statistického a finančního. Vojen- ská reforma opirá se ovšem ve svém celku o v zor německý, ale má se při ní dbáti také zvláštních poměrů této říše. Zásluha o rozhod- nutí ve prospěch dvouleté služby náleží v prvé řadě ministru vojenství ryt. Pitreichovi, jehož účinně podporoval přednosta generálního štábu baronBock. Bývalý ministr vojenství bar. Krieg- hammer choval se prý ke dvouleté činné službě vždy odmítavě a proto zdráhal se také ministr zemské obrany hr. Welsersheimb učiniti v té věci určité prohlášení. V posledních dnech stalo se však výše zmíněné rozhodnutí a proto možno se naditi, že zavedení dvouleté činné služby v Ra- kousku sluší pokládati za věc rozhodnutou. Z Černovoů, 14. dubna. (Hospodařen s církevním jměním. — Potrestaní učitelé ukrajinofilci. — „Prodaná nevěsta“ v Černoveích.) Ohromný, hlav- ně pozemkový majefek bývalých pravoslavných klášterů v Bukovině tvoří nyní tak zvaný „pravo- slavný náboženský fond“, jejž spravuje vídeňská vláda svými úřadníky. Jsou to většinou Němci, katolického a luteránského vyznání, podřízení přímo vídeňské vládě a hospodařící s církevním

FEUILLETON.

V Praze, 18. dubna.

š— (Kronika.) Malé hromobitíčko v měst ském divadle budějovickém přivedlo opět na pře třes otázku divadelní censury. Jak je vlastně s censurou? Má člověk svobodomyslný uznávat potřebu její anebo býti proti ní? Jde-li český divadelní ředitel se svou společností do města většinou německého, ohledá dříve velmi pozorně svůj repertoár, aby si nezpůsobil žádných nepři jemností. Většina obecenstva není nikdy bojov. ného ducha, jde do divadla se bavít. Chce mio pohodlně, tedy pokojně vystláno na svém se dadle před oponou. Je-li vzduch ve hledišti na- plněn bouřlivinou a lze-li očekávati srážky, zů stane většina obecenstva vždycky raději doma A kde většina obecenstva zůstává doma, nebývá konečně žádnému divadlu zdrávo. Proto bývají ředitelé divadel do jisté míry citlivi v těch vě- cech. Budějovický ředitel, zdá se, neměl tolik uvážení, jako mívají ředitelé češti. Postavil na scénu kus, který nemohl zůstat lhostejný česk straně. A dostal hned svoji lekci. Hlediště je veřejná místnost. Za veřejný klid a pořádek ručí úřad. K tomu je úřad úřa- dem, aby zařídil vše, aby klid na veřejnost nebyl rušen. Kus, který uráží city některé části obecenstva *), nese v sobě zárodek neklidu, bouře a blesku. Pustiti takový kus na jeviště, znamená vědomě rušiti zaručený klid. Zabrániti, aby byl provozován, je — censura. Ale censura je zase obmezení svobody! A svobodu cheeme přece všicknil Na kterou stranu se dáti?

Arci má svoboda své meze. Bez obmezení není svobody. Svoboda bez mezí panuje v pří- rodě a proto má v přírodě každý tvor právo *) Nejlepší censura je ostatně vždycky sebe- censura! Co má v dnešních poměrech český divál většinou českého města, kde zuří nejprudčeji národ- nostní boj, co má vlastně hledati — v ně mec kém divadle svého druha sežrat. Ale kulturní člověk děkuje za takou svobodu. Svobodomyslný muž chtěl by hlasovat pro rozumnou censuru, protože zaru- čuje nutný ke svobodněmu pohybu polřebný klid. Porušení řádu, kraval, bouře, je vždy po- čátek násilí, terroru. Vždycky počátek — konce svobody. Ale kde začíná »rozum« censury? A kde končí? Taká tu jest otázka. Obecenstvo je směs všelikých živlů, stran a názorů. Každá strana má svoje přesvědčení, svoji citlivost. Každá má stejné právo na svobodu, ale také stejné právo na šetrnost ke své citlivosti. Dnes mně zejtra tobě. Každá strana jednou je naladěna hlasovat pro svobodu slova a umění, podruhé pro censuru. Pro svobodu, jde-li o produkci, která uráží city sousedovy, pro censuru, jde-i o vlastní, svoje city. Leží v lidské povaze takové sobectví názorů. Povaha lidská byla za všech dob stejna. Proto je tak zajímava historie — divadelní censury!

Divado je vlastně jediné kullurné zařízení které se vyvíjelo od svobody k nesvobodě, tedy právě opačným směrem, než jiná zařízení! prav Albérie Cahuet ve své knize *) o historii censury Ostatně brala se týmž směrem všecka společen- ská vzdělanost ve svém vývoji. Řecké divadlo neznalo censury. Politické i mravnostní záleži- tosti projednávány na jevišti klassického staro- věku nejpřirozenějším způsobem. Realism »žer tovných« výjevů starořímského divadla dostu poval mezí, o jakých se neopováží sníti ani nej- smělejší borec dnešního novotářství. Zkušenost jako ve všech oborech i tu znenáhla přispívala svými vzdělanostními vlivy. Ve čtrnáctém století teprv vystrkuje kvitke censury nesměle svoji hlavinku ze země. Dne 14. září 1395 dostávají pouliční herci a zpěváci pařížští zákaz zpívati aneb představovati něco co by mohlo vzbuditi pohoršení. Temný středo věk býval v těch věcech názorů nejliberálněj

*) Albéric Cahuet: La Liberté du Thěatre en France et a F'Etranger. Paris, Dojarzič. 1902. ších. Hrubá oplzlost slavila triumfy na jevišt »mysterifs. Sám Bůh Otec neostýchal se chvíle-li žádala vyplachovati si velebná ústa vý- razy nejméně vymáchanými. Teprv Ludvík XII. diktuje zákaz, aby se pod ztrátou hrdla nemlu- vilo na jevišti neslušné o královně. Zákazu arci tuze si nevšímáno. 23. leden 1538 je památné datum ! Tohe dne narodila se vlastně instituce nazvaná censurou. Parlament vydává rozkaz, aby vše, co má býti hráno, dříve bylo předkládáno u dvora! Však i toho nařízení nebráno ještě tuze do opravdy. Teprve r. 1609 dne 12. listopadu pařížský po- licejní náměstek dovolává se energicky starého zákona sněmovního. Poprve zasahuje censura do dějin literatury za památné bitvy o Moliě- rova Tartufa. Odehrálo se tehdy něco podob- ného jako o dvě stě lot později v Rusku s Go- golovým Revisorem. Proti autorovi zvedalas na všech stranách hrozná bouře. Měl být po- věšen, rozčtvrcen, upálen. Ale kus jeho chtě každý přec jen vidět. Četli jej ve všech salo- nech, hráli všude před sezvanými zvlášť hosty.

Sám král si jej dává provozovati v soukromém představení. Král také sám dává nakonec svo- lení, aby kus veřejně byl proveden. Propukla bouře. Parlament se postavil proti hře urážejíeí cit a přesvědčení velké části společnosti. Tartuí mizí opět s repertoáru. Po pěti letech však, na zakročení krále — králové mají už někdy ta- kové zájmy, že se vskutku kryjí se zájmem pravé svobody! — jest kus zase povolen. Ale nejen satanský Moliěre, také panenský Racine dostal se do křížku s censurou, jež právě se byla vyklubala z vajíčka. V tragedile »Esther« a »Athalia« objeveny censorskou lupou narážky na nedotknutelnou tehdy paní Maine- tenonku. To značilo tolik jako urážka veličen- stva. Jaký div, že hry stiženy zákazem. Celý »ancien regime« vykazuje vládu cen- sury. Vykonává jí policejní náměstek prostřed- nictvím zvláštního úřadníka. Velká Revoluce ovšem i tu ohlásila svůj převrat. Censura slav- nostně zrušena, všemu co dosud bylo zakázáno, vrá cena okázalo zadržovaná svoboda. Dne 24. srpna 1790 předkládají dramatičtí autorové svoji pe- tici Národnímu shromáždění, žádajíce krátcea dobře, »aby všecko a všudy bylo dovoleno pro- vozovati«. Zákon ze dne 30. ledna povoluje to- muto přání. Po tři léta těší se jeviště naprosté svobodé — v principu. V praxi to s milou svobodou ovšem vypadalo jako s každou theorií Přes úřadně prohlášenou svobodu zakazovány hry vesele dále. A zákazy z doby Revoluce jsou křiklavější, než kdy před tím a potom. Opera »Hadrian, císař římský« se zakazuje, protože jev kuse uspořádán triumfální vjezd — císařův.

Veselohra »Llami des lois« tepala bytost ne- pravých vlastenců. Jakobíni vztahovali tep na sebe. Provozování hry přerušeno mocí bajonetů. Lid násilím vynucuje si trvání hry, bouře se opakují v divadle i před divadlem. Ředitelé mají přísný rozkaz vyškrtati v kusech všecky titule osob, žádný vévoda, hrabě, baron, mon- sieur nebo madame nesmí na jeviště. Staré kusy se v duchu nového věku přepracovávají V Moliěrových hrách musí všeeko do občan- ského kabátu, žádný markýz, žádný vikomte nebo dokonce král nemá právo vystoupiti z ku- lisy. Ani »šach králi !« nesmí se už řikat. Řiká se teď »šach tyranovi!« Mladá »Revoluce« ve škole vládních povinnosti hromadí zkušenost na zkušenost. A tak dne 14. května 1794 po třech letech prohlášení svobody šťastně opět uvedena paní Censura ve stará svoje práva. Vesele se pouští do práce jménem všemohoucího Conventu Ze sto padesáti zadaných během půldruhého měsíce her třiatřicet se jich zakazuje Mezi » podezřelými« Revoluci autory jsou Vol- taire, Moliěre i Racine Sám neúmorný »Avo- cat Pathelin« prohlášen za »špatný a nebe- zpečný kus«.

V roce 1848 opakuje se týž zjev. Censura s velikým hlukem se zrušuje. Ale hned na to, s obnovenou horlivosti, se znovu zavádí. Svo- boda trvá sotva několik měsíců. Roku 1849 svolává vláda republiky zvláštní anketu za úče- lem, aby zákon o censuře byl prozkoumán ustanoven. V anketě zasodají divadelní ředitelé. herci, spisovatelé, kritikové atd. Také v roce 1891 zasedá podobná anketa. Obě odborná še- tření skýtají znamenitý material pro a proti. Roku 1848 mluví proti censuře Gautier, Lockroy, Viktor Hugo, Alexandr Dumas. Pro censuru, ovšem liberálnou, vyslovují se Jules Janin, Seribe, Halévy, Ambroise, Thomas aj. Po dlouhém jednání doporučuje anketa na ko- nec znovuzavedení censury. Ustanovuje se za- tímný zákon (30. června 1850). Zatím však státní převrat Napoleona I vraci censuře všecku bývalou pravomoc. Z jeho vlády řádi opět stará nedůtklivost.

Napoleon padá a opakuje se tragikomická historie: censura mizí v propadlišti. R. 1870 dne 30. září odstranéna je zákonem. Za půl roku na to, dne 18. března 1871 nový zákon povolává ji k životu. Od 1. února 1874 pracuje opět plnou parou přes nejsvobodomyslnější své dírektivy. Z posledních let prosluly zákazy Goncourtovy »Fille Elisa« a Sardouova »Thermidoru«. P roce 1891, kdy zrušena preventivná censura, zakazovány hry z různých příčin, Ginonova »Děcadence« k vůli antisemitismu, Anceyovy »Ces messieurse k vůli klerikalismu, Brieuxovy »Les avariěs«, proto že kus rozšlapává otázku společenského zla syflitické nákazy a pod. Z ustanovení po různých státech evrop- ských uznává autor poučného spisku nejpřimě- řenějším zákon portugalský. Tam stihne zákaz hru, která vyvolala veřejné pohoršení. Jinak buď co buď, smí se hráti všecko. Dějiny censury učí, že žádný zákaz ne- zmaří trvale život literárního díla na scéně. Po čase každá zakázaná hra dostává se ke své svobodě. Postupem doby mění se nálada hle- diště, příčina censury odpadá, kus nastupuje své právo. Svého času správa Národního di- vadla sama upustila od provedení Stroupežní- ckého hry »Vojtčch Žák« z obavy před náladou veřejnosti. Několik let minulo a kus bez závady sehrán — v »Uranii«.