1
masthead
28. února 1904
2
masthead
I. Příloha „Národnich Listů“
5
article
Výtvarné umění.
Z Babylonu.
= Máme zde Spolek pro uchování Star
Prahy a kdekoli hrozí v našem horlivě staveb-
ním čase některému kusu bývalé Prahy nebezpečt
nebo dokonce zkáza, ujímá se ho deputacemi
a podáními, výklady a protesty. Bohužel, dál
jeho moc nesahá. Nemá exekutivy aniž jaké
moci a tak zůstává spolek ten vzorně ideálným.
Potom mu arci nezbývá, nežli na konec ve svých
zprávách a jednáních hluboce litovati, že ta neb
ona akce se zase nezdařila: protivník byl sil-
nější. Sedí na radnici v různých hodnostech
jako městská rada, obecní starší nebo i magi
strát; jeho zbraně jsou komunikace, hygiena,
hodnota majetková, pěkná novost. Všemu tomu
jsou staré domy a stavby, úzké křivolaké ulice
na příč. Musí se regulovat a nově stavět. Tak
se bojuje o každý ohrožený kus zvláště a znova,
a téměř vždy se stejným výsledkem. Staré musí
ustoupiti novému. K utišení mysli se ze starého
zachrání nějaké pažení, kus římsy nebo mřiže,
Teď se vede takový úporný boj o starou
kolkovnu v Dlouhé třídě, a je přímo typický.
Nejprve nám vzdálenějším, nebo nezasvěce-
nějším aspoň smi býti divno, že vůbec mohl
vzniknout. Pamatujeme se totiž, že kdysi prošla
zvláštní komise, z delegátů jiných komisí sesta-
vená, celé město a seznamenala vše, co ze Staré
Prahy mělo by být na jisto, a na radnici se
snad potom dohodli o tom, co musí být neod-
vratně z ní zachováno. Všechny spory tím měly
býti odstraněny. Jak na kolkovně viděti, nejsou.
Babylón
Praha
spolek pro uchování star Praha
6
article
Za druhé kolkovna bude zbořena, vzdon
všem protestům a výkladům. Všechna moderní
praktičnost prý pro to mluví. Ale některé zbytky
půjdou do musea.
Za třetí a na konec dojde ke kompromisu
přímo šalamounskému: postaví se nová budov
v podobě staré. Potřebám a požadavkům mo-
derního velkoměstského živola bude vyhověnoa,
jak se říká, »ráz staré Prahy« bude zachován
Že ano? Což myslíte, že leží jen ve formovém
obsahu starých slohů ? Netvoří jeho historickou
malebnost všechna konfigurace města, jak po
stupem časů a s životem Prahy byla vyrostla
Není-liž její historický půvab momentem nála-
dovým, který jen a jedině starým původním ob
jektem může být probouzen ? A není-liž tato ná-
lada, vyvozená nejen z útvaru předmělu, nýbrž
také, ano ještě více z toho, že tento objekt sku-
tečně se svými generacemi obyvatelů a pozoro
vatelů žil?
Vyrovnáte-li někde klikatý roh ulice, vymě
níte-li dvoupatrový, malebně hranatý dům za
rovný pětipatrový činžák, byť byste naň znova
nalepili a na něm opakovali všechny profily,
římsy, ostění, portály, kartuše dle starých přesně
napodobené, nezachováte tím ani historičnost
místa ani »starobylý ráz města« aniž maleb-
nost koutu ani dokument uměleckého vývoje
starých dob a nad to zadržíte každou řeč, která
by vyjadřovala, co dnes umělecky cítíme. Uz
máme hezkou řadu takových staronových záchran
v Praze. Je dům vedle ruského kostela tím.
čím byla Dienzenhoferova prelatura ? Není. Stare
dílo zmizelo a nové si nasadilo jeho škra-
bošku, vydávajíc se za ducha starého mistra.
Dienzenhoferův
Praha
7
article
Nedaleko na náměstí, když počali s novým ná-
rožím, úřadně přikázali architektovi, že svoje
průčelí musí přizpůsobiti sousedním starým do-
mům. Provedl stejnou nebo podobnou hru jako
při prelatuře. Zcela marně a zbytečně, neboť z
několik let zbořili také domy, s nimiž jeho ve
slohu a vzhledu měl souhlasit a »starobylý
ráze se poroučel. Ne tak docela. Na místě sta
rých postavili nový dům, jeden sic, ale se dvě
ma tvářemi a domnívali se, že provedli bůhv
co, když přikázali, aby i tyto se tvářily hezký
starobyle. Tím způsobem bychom ovšem po-
malu mohli vyměnit celou Prahu barokní, re-
nesanční a gotickou v domnění, že ji zachová-
váme, že si vedeme pietně, že uchováváme
její vůni dávnověkosti, ale přehlížíme, že ze
staré Prahy pomalu nezbude ničeho, nebo ne
mnoho a nová Praha že je nedokrevný kompro-
mis; ne naší, ne starou. Že prý v podobných
případech naši architekti tvoří v duchu starých
mistrů. Kdo to praví? Víte, v čem že záleži
jejich umělecká práce a její duch? Ne v tom,
že jedni se drželi gotiky, jiní renesance nebo
baroku, nýbrž že tvořili jen ve smyslu své doby
a svojí vlastní, osobitou a tvůrčí silou. Každý
podával sebe a tím mluvil za svůj čas, mluvil
řečí svých dnů, svojí vlastní, ne vypůjčenou,
řečí tehda žijící a ne před staletími odumřelou.
Praha
8
article
To jest veliké poučení, které nám dávají; ale
právě toho nejméně dbáme. Ne stavěti znova,
co oni už jednou byli postavili, nýbrž tvo-
řiti, jak oni tvořili, to znamená udržo-
vati uměleckou tradici, uchovávati jejich
ducha. Pomysleme si, že by zásadyo
»uchování starobylého rázu Prahy« byl znal
už Karel IV. a vypočtete si, že by tu
nestál ani jeho dóm ani Karlov ani mo-
stecká věž ani jeho nový hrad, slovem, že
by nebylo gotické Prahy a potom také ne Prahy
Dienzenhoferovy. Žili bychom v Praze nějak
podivně románské, v jakési divné slupce, v sko-
řepině mrtvé, petrifikované. Byli bychom přišli
o celé slavné doby umělecké, byli bychom bez
vývoje, zkostnatělí, zakrněli. A k tomu máme
pracovati dnes, kdy přece už možno viděti, že
německé doktrinářství v architektuře vedlo
vlastně k uměleckému bankrotu a bylo při nej
menším osudným omylem, který po celá deseti-
letí udržoval uměleckou tvořivost na scestl.
Ovšem jsme se dopracovali k zásadám,
nám jedině vlastním, k zásadám o vědecké či-
stotě slohů, jež všechny známe do podrobna
pro něž všechno vlastní a jiné slepě a fanaticky
potlačujeme a potíráme. Naše architektura ná-
sledkem toho i tam, kde je při nové práci,
je vlastně restaurační a ne tvořivá. Jsme tak
sevřeni theoriemi o slozích historických, že se
stáváme suchopárnými formalisty a z restaurač-
ních hnutí vynášíme zásady o purismu a jednot
slohové na ulice a náměsti, v domnění, že ko-
náme cosi posvátného, úctyplného, že šetříme
ducha starých dob a mistrů. Nikoliv. Činíme
pravý opak.
Karel
Dienzenhoferův
Praha
Karlov
9
article
Staví se kolem Prašné brány, dům k domu,
teď po jedné straně, později bude se stavěti
také po druhém jejím boku. Nové domy mají
s ní býti v dobré harmonii, celé budouei
obrovské seskupení má tvořiti, možno-li krásný,
silným, jednotným duchem nesený umělecký ce-
lek. Nic nemůže býti správnějšího. Kterak se
ale postupovalo? Nejprve a nejvíce byli pře-
svědčeni, že tu na př. representační dům mus
býti také gotický. To by dalo jistě slohový
souzvuk. Ale my už vůči profanní gotice jsme
přece poněkud zaujati, třeba mylně. Gotický ko-
stel sneseme, gotický dům už ne. Renesanee
se nám zdá světštější. Tedy aspoň zásada
slohu starého, historického, ať je zachována.
10
article
Jen nic nového vedle starého a proto i nejlepšt
projekt byl zamítnut. Byl » moderní« a to jej
odsoudilo. Kde je však v tomto postupu jaký
smysl? Domnívají li se, že se dá zharmonisovati
s gotikou Prašné brány také renesance nebo
barok nebo nějaká směs starých slohů, je přece
patrno, že umělecký soulad neleží ve formovém
obsahu určitého, jediného slohu, že jej dlužno
hledati v jiných momentech a pak nemá vůbec
rozumu jaký sloh předepisovati nebo vylučovati
tedy i tak zvanou modernu. Bývalý dům na
proti »u rylíře« zajisté považovali naši historičt
a umělečtí konservativci za pěkný kus staroby
losti a dobře se jim jeho barok shodoval s gotikou
věže. Přes to Živnostenská banka se v nejmen
ším jeho slohu nedržela a dokonce není v celku
necenným protějškem staré stavbě, a podobně
dobře se s touto snáší i široká empirová fasadu
bývalého kostela hybernského. Ale logika zdá
se být u nás vzácným kořením, umělecká lo-
gika, která nelpi na strnulé formě a jednostran-
ném předsudku, sic by po všem tom, cose
kdy, teď i druhdy, v Praze stalo, nemohlo
vzniknouti škorpení o »sloh« nových budov z
Prašnou branou. Pět kroků od ní už se prý
nesmí stavět jinak nežli v baroku, poněvadž.
nu, poněvadž zase sousední dům je barokní.
Praha
živnostenský banka
11
article
Nic tu umělecké filosofii na radnici nevadí, že
nový dům je zcela moderního účelu a složení.
zcela jiných rozměrů a poměrů, nic tu archi-
tektům nevadí, že budova jako dílo uměleck
má býti jednotným, z vnitřní podstaty na venel
uformovaným a vytvořeným dílem, kde všechny
články a součástky zevně i vně mají a mus
tvořiti jediný souzvuk. Zase se sahá po škra-
bošce a nesmí se ukázat vlastní tvář.
Pravý Babylon náhledů, doktrin, forma-
lismů, předsudků a ne logismů. Sic potírá jeden
druhý, ale nic nevadí, jen když jsou svorné v
boji proti všemu mladému, svěžímu, novému
pokrokovému. Domnívají se, že zachraňuji
staré, když je ničí a domnívají se, že konají
bůh ví jaký čin kulturní, když zabedňují okna,
aby zamezili přístup čerstvému a obrozujícímu
vzduchu, když naučené schema staví proti no-
vému projevu ducha, individualit a času.
Karel B. Mádl.
Mádl
Babylón
12
article
Školská hlidka.
Školská hlidka.
O hodnotě starých klassiků.
IV. Znalost klassických jazyků
je prý nejlepší průpravou pro ja-
zyk mateřský. To musí se vztahovati bud
1. na slova řeči, neb 2. na mluvnici a skladbu vět.
1. Co slov se týče, běží o latinská a řecká
slova v angličině. Ježto několik tisíc našich
slov pochodí z latiny, můžeme býti toho mí-
nění, že se doporoučí, čerpati přímo z pramene
původního a učiti se významu z řeči původní
Ale proč bychom neměli se jim učiti tak, jak
se nám naskytují, v řeči mateřské? Jaká úspora
z toho, že se jim učíme na místě jiném? Může
se nám, s obmezením, jehož hned vzpomeneme,
odpověděti jenom to, že úspory dosáhneme jen
první cestou. Důvody k tomu jsou ne snadě.
Učíme-li se latinským slovům, jak přicházeji
v angličině, obmezujeme se jen na ta slova.
která skutečně do jazyka anglického vnikla.
Učíme-li se naproti tomu celé řeči latinské, při-
svojujeme si veliké množství slov, kterých naše
řeč vlastní nepřejala. Jiný důvod můžeme po-
kládati ještě silnějším, totiž, že význam velikého
množství slov ze starých řečí v angličině velmi
se změnil. Sledujeme-li věc ku pramenům, běží
tedy o dvoji úkol. Především musíme znáti vý-
znam v řeči původní a pak změnu, která se slo-
vem u nás se udála. Významu „s ervant“ (slou-
žící) porozumíme nejsnáze, když pozorujeme
u nás obvyklé užívání slova a latinského origi
nálu si nevšímáme. Řekne-li se nám, co znamená
„servus“ (otrok) v latině, musíme dále ještě
se naučiti, že nynější význam jest jiný, tak že
obrátíme-li pozornost na originál, nedosáhneme
timto oprávněným a o sobě nikoli nezajímavým
namáháním pro užití v naší řeči nic.
13
article
Mimo velikého množství slov latinských.
které našly do řeči naší průchod jako činite
stejně závažný, s prvkem teutonským, stává
skrovné přimíšení slov latinských a řeckých,
které pro technické a vědecké účely nabyly
oběhu. Mnohé z nich byly získány teprve v no-
vější době, a přisvojování takových výrazů trvá
ještě dál. Ale i zde obracení se k řeči původní
jest jenom nejistým vodítkem. Znalost řečtiny
objasňuje nám význam „thermometer“ a „photo
meter“ (teploměr a světloměr) a několika slov ji
ných, ale pro větší část jich nepodává žádného
kliče neb svádí nás na falešnou stopu. Barometen
(tlakoměr) jako „tížeměr“ může velmi dobře
vztáhnouti se k obyčejným váhám, ale skuteč
ného významu odtud nikdo nemůže se dohádati
Rovněž nemůže někdo z řečtiny vyvoditi vý
znamu (přístroje k rozboru směsí, plynových
„eudiometer“ (štěstí, blaha měřitel), rovněž tak
záhadným jest „hippopotamus“ (říční kůň =
hroch).
14
article
Z „ologies“ velmi málo odpovídá svému
vyvození. Máme tak sobě protivné výrazy, jako
„astrologie“, „astronomie“; „frenologie, „psy
chologie“; „geologie“, „geografie“; „logika“ ,
„logograf, „logomachie“; „theologie“, „theoge
nie“; „aerostatika“, „pneumatika“. Ježto
„theologie“ jest věda o „bohu“, musila by
„filologie“ býti věda o „přátelství“ neb o ná-
klonnostech. Pan Lowe poznamenal, že slove
„aneurisma“ (výduť, ohraničené rozšíření tepen
musilo by zmýliti žáka, řečtiny znalého; nepřed
pokládal by ihned, že má se odvoditi z řeckéh
slovesa avevoúvo „rozšířiti“. Rovněž tak ne
pomůže, ale zmate nás znalost řečtiny ve slově
„methodista“ (přívrženec jisté blouznivé sekty
anglické, methoda = účelný postup, k určitému
cíli zaměřený).
Uznává se důvodem pro vypůjčování se
(slov cizích), že slova cizí neobsahují žádného
významu jiného, než jediný, který s nimi chceme
spojovati. Tvoříme-li slova pro nové obecné
ideje, tedy na našich domácích výrazech lpí dru-
žiny myšlenkové, které vedou k omylům. Velká
výhoda takovýchto slov, jako chemie, algebra.
rheumatismus, arterie, hydrat, jest, že nevíme,
co původně znamenala. Každé označení, kter
bychom mohli ve vlastní řeči své nalézti pro vědy
tak obsáhlé, jako jest chemie a algebra, obsaho
Low
15
article
valo by nějaké příliš úzké a nepřiměřené určení.
jež by učícímu bylo stálým kamenem úrazu.
Jediná výjimka, kterou lze uvésti proti zá-
sadě: význam slov stanoviti výhradně z jejich
nynějšího užívání, záleží v tom, že klassická
slova naší řeči většinou odvozena jsou z malého
počtu kořenů, takže znalost významu asi 100
kořenů otvírá nám význam tisícův odvozených
slov. Ovšem každé slovo odvozené musí přece
po nynějším užívání se opraviti, nicméně má od-
tud paměť značnou podporu, naučíme-li se znáti
původní význam, jenž částečně žije dále v četných
složkách. Musíme míti pozor na nynější užívání
slov agent, aetor, ernact, action, transaction, ale
přece rychleji pochopíme a podržíme vlastní
význam těchto odvozenin, naučíme-li se původ-
nímu smyslu společného kořene. Tak se to také
má s řeckými kořeny logos, nomos, metron, zoon,
theos atd. Nicméně můžeme se této výhody
zmocniti, aniž bychom vybyli jistý kurs řečí klas-
sických. Můžeme kořeny vybrati a po jednotlivu
předváděti a běžné odvozeniny jimi vysvětlovati.
Tak naučíme se přesně oné části latinskéhoa
řeckého pokladu slovního, která jest nutna k na-
šemu účelu.
2. Rovněž jest nesprávno, dovolávati se
mluvnice nebo skladby naší řeči vlastní.
16
article
Přirozený pochod k naučení se mluvnickému po-
řádku vět anglických záleží v tom, že studujeme
anglický výraz slohový a evičíme se v něm. Vy-
evičiti se na odchylných družinách větných, muse
býti více překážkou než pomocí. Vztah k jakékoli
řeči jiné může býti jen věcí vědochtivosti. Při-
hodí-li se kdy, že třeba naší řeči vydlužiti se z řeči
jiné podstatné spořádání skladby, tož má se tak
státi jednou pro vždy, takže přejaté užití jako
naturalisované získá platnosti pro všechnu dobu
přiští.
Souvisle s tímto můžeme objasniti často sly-
šené tvrzení, že klassikové jsou zvláště dobrým
úvodem v písemnictvi, obsahujíce pro vkus
a sloh nejlepší vzory, jichž studiem můžeme
zlepšiti své vlastní vyjádřování písemné. Toto
mínění je málo důvodně, výtečnost spisovatelů
starověku není všeobecná, a žáku třeba jistého
přispění, aby rozeznal mezi přednostmí a nedo-
statky. Tato cvičení nejlépe se konají v naší řeči
vlastní.
17
article
Ostatně také zde sluší užiti poznámky výše
pronesené. Výhody, které by asi pro náš vlastní
sloh z klassiků se obrati měly, nemohly se až
do dnešního dne zadržeti. Dávno před dobou naší
musily odcizitelné krásy starých literatur přejíti
na mnoho s nimi obeznámených spisovatelů, kteří
psali řečmi novodobými. V novodobých litera-
turách evropských je mnoho napadobitelů starých
spisovatelův a skrze tyto z druhé ruky můžeme
přejati všechny ony význačné effekty, které
vůbec v novodobém slohu mohou býti opakovány
V. Klůssické řeči jsou prý úv -
demv jazykovědu. Tento důvod jest jeden
z nově objevených přídatků k důvodům, pro
klassické vyučování uplatňovaným. Filologie
jest vědou novou, a dříve než nynější sporse
zřetelem k ní projednáme, musíme nestranně
zjistiti její nároky jako předmětu vyučování škol-
niho. Ježto svými nejzazšími výběžky koření
v duchu lidském, jako velmi mnoho věd jiných
jest filologie tajuplnou větví dalekosáhlého oboru
sociologic, vědy o zřízení a dějinách lidské spo-
lečnosti. Její bezprostřední prameny jsou stáva-
jící řeči, z kterých tvoři se předmět srovnavacíh
studia, by jednak společné i rozdílné ve struktuře
(odkud plyne všeobecná grammatika) a jinak také
dějinné spojení a odvození bylo vyzkoumáno
Takový předmět sice může se naskytnouti v učeb
né osnově výchovy vyšší, ale nikoli ve velmi čas
ném stupni jejím. Přednost náleží vědám zá
kladním.
Dejme tomu, že by byl předmět, pro školy
a vyšší ústavy učebné vhodnější, tož přece vztal
řečí klassických k němu nemá žádného významu.
18
article
Latina a řečtina, jak jim obyčejně se učí, posky-
tují příliš málo a zase příliš mnoho se zřetelem
ke všeobecné filologii. Jsou dvě řeči z velikého
počtu těch, které více nebo méně zevrubně musí
se přirovnávati. Z jiných řeči na př. sanskritu
vzaté příklady jsou rovněž závažné, jako z řeč-
tiny a latiny, a přece nemůžeme všem těmto ře
čem stejnou měrou se učiti. Filologii v hlavní
věci musíme se učiti z příkladů, které jsou vzaty
z mnoha jazyků, jimž napotom nevěnujeme
žádné pozornosti, a rovněž tak můžeme činit
s příklady řeckými a latinskými. Úplná znalos
klassiekých auktorů nám k tomuto účelu nepro-
spívá.
Toť nejhlavnější důvody, uváděné pro ny
nější soustavu klassického vyučování. Má se za
to, že ve svém souhrnu oprávňují trvání sou
stavy (klassického vyučování), když pominula pů
vodní pohnutka k jejímu zavedení. Avšak, pře-
hlédneme-li podstatu těchto důvodů, nalezneme
že nejsou s to, udržeti mínění, že řeči latinská
a řecká, a sice jenom tyto, neděleně také v bu
doucnosti mají tvořiti těžisko našeho vzdělán
vyššího. Různé z uvedených důvodů platí rovně
dobře řečem moderním a jiným může se vyho
věti podržením latiny.
Pro úplnost musíme nyní zkoušeti důvody
druhé strany.
19
article
Škola pomocná. Napsal J. Zema n. V Praze 1904
Zvláštní otisk z „Naší Doby“. Lex. 8° str. 21. Škol
pomocná jest jeden z příznaků pokročilého školstv
obecného; odebíráť pravidelným školám obecným
děti méně nadané nebo v duševním vývoji opozděné
takže nejsou překážkou dětem průměrným, a zvlášt-
ními účelnými prostředky i oněm dětem pomáhá k do-
sažení výchovného a naučného cíle. Špisovatel na
základě pozorování takových škol v Praze a Německu
a příslušné literatury jasně vykládá všechny poměry
školy pomocné, kterou právem doporučuje školním
obcím v Čechách: všeho pozoru hodna jest jeho rada.
by z více poboček obecné školy byla jedna proměněna
na školu pomocnou — nákladu by odlud nepřibylo
a všem třídám a všemu žactvu by se tak znamenit
posloužilo.
Pokladnice mládeže. Sbírka spisů pro mládež
Nákladem A. Hynka. Svazek 100. V Praze 1904. —
Tato sbírka jest jedna z nejmladších, avšak všestran-
ností svého programu, pro nějž dovedla získati i z nej-
přednějších spisovatelů českých i velmi slušnou výpra-
vou vnější, získala tolik přátel, že u vycházení před-
stihla sbírky starší a dospěla již stého svazku. Je
tvoří povidkový cestopis známého archaeologa K
Čermáka Ze slovenských chat, jassně a
svěže vypravované, hojně vyobrazeními doložené
obrázky z cest po Moravě a Uherském Slovensku,z
nichž naše mládež pozná život a řeč, kroj, zvyky a
slarožitné památky i lidové umění našich nejbližších
soukmenovců. — Současně s tímto svazkem vydány
v téže sbírce pozoruhodné Pohádky z daleka
i blízka naší ušlechtilé Elišky Krásnohorské,
které jsou více než půvabné plody hravé obraznosti,
totiž pobídkami k ušlechtilým ctnostem a obětavosti
pro vlast a lidstvo, připomínajíce touto — ovšem ne-
vtíravou — jinotajitelnou tendencí některé z nejkrás
nějších výtvorů Andersonových
J Zem
Lex
A Hynk
Čermák
Krásnohorská
Andersonův
Praha
Německo
Čechy
Morava
Slovensko
21
article
Forman —
proti rýmě!
na klinikách vyzkoušen a z kruhů lékařských nejednou za přimo ideální prostředek proti rýmě
uznán! Při lehčí rýmě stačí formanová vata (krabička 40 h). Při silné rýmě formanové pastilky (75 h)
— ovšem jen na předpis lékařský — k inhalování pomocí nosního inhalatoru. Účinek překvapující,
při začátcích rýmy nepochybný. Ve všech lékárnách.
4137
den a Ott
(Spisy a časopisy nákladem J. Otty
v Praze tento týden vydané.)
Forman
Ott
J Ott
Praha
22
article
Mapa k rusko -žaponské válce.
Mapa k rusko -žaponské válce.
Provedená barvotiskem, na kartonu v rozm.
50X66 ctm. Za 1 kor., poštou franko
Vydání s černým tiskem již rozebráno
Andersen. Pchádky a povidky. Upravil K.
Mašek. Sv. 2. (Světové knih. č. 373-376)
Mladějovský. O nechutenství, zácpě a ob-
tižich zaživacích. (Lidových rozprav lékař-
ských č. 50.)
Arben, Romanetta. Dil IV. Skvost. váz..
Jirásek, U nás. Díl IV. (Zeměžluč.) Váz. .
Vydání skvost. váz.
Arbes, Verše. (Sebr. spisů díl XII.) Seš. 1.
Eliot, Adam Bede. Seš. 24.25. Dvojsešit .
Cherbuliez, Hrahě Kosťa. Sešit 1. . ..
Jirásek, U nás. Kniha IV. Seš. 9..
Jirásek, F. L. Věk. Díl IV. Druhé vydání
Sešit 9.
Malý Ottův Slovník naučný. Seš. 14.
Osten, Veliké cile. Román. S
Slavische Roman-Bibliothek. Seš. a.
(Zeyer. Amis u. Amil)
Sverdrup, Nová země na severu. Seš. 26.
Světlá, Z let probuzeni. Seš. 7. . . . .
Štech, Kovové ruce. Seš. 17.
Besedy lidu. Číslo 9. S illustracemi. .
Hllustrovaný Svět. Čís. 18. S čet. illustr.
Posel z Budče. Č. 24. Půlletně .
Zlatá Praha. Číslo 18. Illustrace: Při-
tel: Odvalení balvanu. — Uprka: Hudci. —
Ullmann: Jarní vody. — Šimon: Z plesu.
— J. Kant (podob). — Fotografie: Bezpeč-
nostní opatření v Národním divadle (3 foto-
grafie). — Z války rusko-žaponské (4 fotogr.)
— Příloha ke zvláštnímu vydání: Marold:
Sestry. — Na zvláštní vydání Zlaté Prahy,
tištěné na křídovém papíře, předplácí se
čtvrtletně . . .
S poštovní zásilkou
Zlatá Praha. Sešit 9. Zyláštní vydání z
Společnost a sport. Číslo 9. věnováno
letošnímu karnevalu: Maškarní ples Ústřed.
Matice školské (4 fot.). Šibřinky Sokola
pražského (8 fot.). Zlatý věk (2 obr.) Karne-
val v Nizze (4 fot.). — Na Společnost a sport
připlácejí odběratelé Zlaté Prahy čtvrt-
letné pouze . . . . .
wal
Andersen
K Mašek
Arben
Romanett
Jirásek
Arbes
Eliot
Adam Bést
Cherbuliez
Hrah Kosťa
Ottův
Osten
Zeyer
Amis
Amil
Sverdrup
Štech
Uprka
Ullmann
Šimon
J Kant
Budeč
Č . 24
Praha
Nizza
Slavische Romanbibliotéka
Bezpeč
národní divadlo
Marold
Sokol pražský
Nová země
25
article
V Německu konfiskováno!
V Německu konfiskováno!
Znamenitě psaný román poručíka Bilse, jehož
hrdinové, jak soudní přelíčení ukázalo, vzati jsou
ze skutečnosti, ostře bičuje intimní život v malých
německých posádkách. Poutavá líčení nevázaného ži-
vota vojenského budou i naše obecenstvo velmi zajímati.
Proces Bilsův vzbudil ohromnou
sensaci nejen novinářskou polemikou,
Německo
poručík Bilse
32
article
gratulant český.
Největší sbírka původních přání ke všem příleži-
tostem pro každý stav a stáři. Za přispění 18 chvalně
známých českých spisovatelů sestavil F. J. Andrlik.
Stránek 588. Úhrnem obsahuje Věeobecný gra-
tulant český 365 přání, kterýmžto počtem ni-
žádná stávající sbírka vykázati se nemůže. Cena ob-
jemné a obsáhlé knihy pouze 2 K, ve vkusné původn
vazbě 2 K 60 h., poštou franko o 30 h. více, kd
předem peníze poštovní poukázkou zašle. Žádejte vý-
hradně Andrlikova Gratulanta u všech knih-
kupců, jakož i u nakladatele Rudolťa Storcha,
knihkupce v Karlíně.
4507
F J Andrlik
Andrlikův
Storch
Karlín
35
article
4497
arni
ale i vojenským rozsudkem a vyda-
ným kabinetním rozkazem německé-
ho císaře, který jindy jen v nejtaj-
nějších záležitostech, týkajících se
obrany země, vydán bývá.
Přihlášky přijímá každé knihkupectví a jmenovit
nakladatel I. L. Koben
v Praze, Vodičkova ul.
4321
I L Koben
Praha
Vodičkův ulice