1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v sobotu 18. ledna 1909
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se:
v Praze v administraeí
na čtrrt leta . . . . 6 K —b
s drojí donáškuu
B. . . 7Ks0k
ve nianách. 2 K so
ua něs ke .
Tešton:
a něslo, . . . . . R eon
za čtvrt lela
s dvojí zásilkou
na uaěsí
ke
nk čtvrt ala
Praha
6
article
V jakém znamení?
V jakém znamení?
V orgánu pro obranu posilivní politiky
se setkáváme s úvahou, kteráž odhaluje takové
množství slabin jejího positivismu, že čtenái
bezděčně se tázati musí, nespočívají li hlavní
její předpoklady ne snad jenom na optimismu,
kterýmž se důsledně honosí, ale přímo již
na ilusích?
Doposud jsme ovšem sledovali slabé
stránky positivní politiky, pokud se jevily jako
odchylky od programových zásad, stranou
svobodomyslnou a jejími tvůrci a nejzdatněj-
šími pracovníky vypěstěných, dnes pak se
nám naskytá příležitost ohledati vlastní její
základy a zjistiti, jak se různí od skuteč-
nosti, od reálních poměrů, zkrátka od toho.
co se považuje v politice opravdu za složky
positivní, z jejichž pohotovosti, součinnost
a působnosti dají se očekávati určité posi
tivní úspěchy, dá se dospěti k cílům za
mýšleným,
Pomíjejíce mlčením předstírání, jakoby
kdokoliv v Čechách byl se domníval, že po
sitivní politika obratem ruky vykouzlí po způ
sobu eskamotérském nějaké politické zázraky
a v tomto směru proti ni bouřil, omezíme se
prostě na to, že konstatujeme tuto nepravdu.
Čechy
7
article
Positivní politika buduje své hlavní na-
děje na parlamentu všeobecného práva hla-
sovacího a nemalou útěchu nalezá v tom, že
v roce minulém parlament prodělal úspěšnou
obtěžkací zkoušku. Tato radost jest však vy
půjčena jednak z orgánů vládních, jednak
z projevů ministerských a došla zvláště pře
sného a plného výrazu ve vřelém díku před
sedy ministerstva, že — vyřídil rakousko-uher
ské vyrovnání. Tato obtěžkací zkouška do
padla úplně dle přání vlády, dopomohla j
k novému, dualisticky ještě více vyhraněnému
vyrovnání, než byla předchozí a ponechala
jako dříve všemocné postavení zde Němcům
a za Litavou Maďarům. Ze záměrů vlastní
české politiky, ať se již nazve jakkoliv, ne
obstál při oné obtěžkací zkoušce a neusku
tečnil se ani jediný.
Němec
Maďar
8
article
Proto nám z této úspěšné zkoušky ob
těžkací nelze do bilance positivní politiky
zanésti žádnou, po výtce českou aktivní po
ložku.
Minulý rok vnesl ovšem de veřejnosti
české nový kvas myšlenkový, ale
účinek toho kvasu jeví se záporně v dvojím
směru: předně způsobil veliké rozdrobení
sil českých a za druhé otřásl v národě po-
stavením národní strany svobodomyslné, zba
viv ji mezi českými skupinami lidového par
lamentu jak většiny, tak primátu, kdežto
parlamentu vůbec sesílil vlivy zpátečnické
klerikální, o čemž mimo jiné podává svěde
ctví rekonstrukce kabinetu a okázalé vystu
pování křesťanských sociálů.
Libujeli si obhájce positivní politiky, že
letos »tento kvas se rozvede do linií ještě
hlubších a širších«, z nezbytnosti nových
poměrů, do nichž nás na jedné straně při-
vedla volební oprava, uvolňující lidové slly
v říši (rozvoj hospodářských sil ovšem ne
datuje se — od loňska), jsme nuceni upa-
matovati jej, že v názorech svých o působ
nosti a moci nového parlamentu rozchází se
naprosto s předsedou ministerstva baronem
Buckem, činitelem zajisté velmi významným
při positivní politice skutečné, jež se tu
silně rozehází s ilusemi českého jejího stou-
pence.
Ve své řeči ze dne 19 prosince mr.
prohlásil přece bar. Beck velmi jasně, že
ani parlament nynější, parlament lidový
parlament všeobecného hlasovacího práva
není proň směrodatným, zejména že nepři
znává mu práva tvořiti vůdčí, rozhodující
většinu dle zvyklostí ústavních.
Jemu jest parlament pouze dodavatelem
hlasů vládě potřebných, pouze jedním z pro-
středků a nástrojů ku provádění záměrů
vládních. »Na náš bezpodobný státní útvan
— tak děl — nedá se přenésti fo
mule čisté vlády většinya
stra ne.
Bucek
Beck
9
article
Vláda jeho nebude tudíž nikdy vládou
parlamentní, vládou většiny sněmovní, ale
»vládou císařskou, vládou pro všechny«.
Ničeho se neleká bar. Beck tak, jako toho,
aby se ve sněmovně neutvořila progra-
mová většina, a proto již předem
z účasti ve většině vládní vylučuje strany
pevných, určitých zásad, byť výslovně označil
jen ty, kteréž se chovají zásadně oposičně.
Jeho vládní strany musí vynikati nezištnou
obětavoslí a trpělivostí . . .
Tyto vládní zásady, toto vídeňské nazí-
rání na postavení parlamentu a jeho vliv
nejsou ničím novým; nejsou nijakým ne-
tušeným státnickým objevem, souvisícím
s ústrojímlidového parlamentu; tak a ne
jinak chovaly se vídeňské vlády skoro bez
výminky i k parlamentu třídnímu, takové
spolupůsobení s vládou žádaly i od něho.
Jak chce tedy obhájce české politiky
positivní podepříti své politické iluse, když
vláda vylučuje předem všelikou programovou
zásadovost stran a hledá — ovšem že jen
na stranách slovanských — sebeobětavosta
trpělivost?! Žadné politické dějiny nedopo-
ručují zkráceným, o svá práva usilujícím
národům takovouto taktiku — asketickou,
taktiku sebeumrtvování! e
A tu má někdo mezi námi se vyskyt
nouti, kdož by od obhájců politických ilusí
očekával zázraky? Nikoliv, z takového vlád-
ního ovzduší mohou se vyvinouti pouze
výpary otrávné, protože chce staviti živé
proudění politických myslí, protože podlamuje
všelikou zásadovou, vůdčí iniciativu.
Vlada sama ovšem slíbila těm stranám.
kteréž její positivní politiku budou svými
blasy podporovati, že je připustí ke spolu
požilku moci, ale tato moc nebude nikdy
rozhodující, nýbrž druhořadná, daným vládním
záměrům podřízená, za jejích zdar spolu-
odpovědná a jimi i podmíněná.
Beck
Vlad
10
article
»Neboť soustava takováto nemá nie
jiného na mysli, než učiniti zadost sa vým
(vládním) úkolům«, aby »zjednala volného
prostoru vysokým svým politickým cílům.e
Ministerstvo, vláda télo soustavy nezná, leč
své »jednotné, společné povin
nostie
A kdyby ještě snad někdo o tom po-
chyboval, jak obhájci české positivní politiky
nyní přeceňují moc lidového parlamentu a
význam účasti na moci vládní, tomu při-
pomínáme slib bar. Becka, že zanáší se vůči
sněmovně myšlenkami vychovávacími, jež
vedou k diseiplině, jinak ale vyslovuje dosti
průzračnou hrozbu, zaobalenou ve přání,
aby sněmovna i nadále, naplněná pevným
odhodláním, »moudrým sebeobme ze-
ním si zachovala spolupůsoben
při péči o zájmy veřejné.«
Vybočí-li z těchto hranic, napadne- li ji
na př. časem, aby ve věcech důležitých měla
své vlastní přesvědčení, dovede si každý do-
mysliti, co by následovalo, a co předseda
ministerstva nedopověděl o..
A pokud se té účasti na moci vládní
týče, jest to snad myšlenka nová, nebývala?
Nedosáhly snad i jindy politické strany ve
Vídni účasti na moci, když se postavily ku
Vídeň
11
article
podpoře záměrů vládních? Je snad u nás
zapotřebí zvláště vzpomínati jména politiků,
již před nynější érou politiky české i toto
ovoce vídeňského ráje okusili?
Ale naši ilusionisté neostýchají se v oko
trč záměrům, cílům a prostředkům vlády
namlouvati sobě i jiným, že zásada vět
šiny bude ovládati nyní vídeňský parla
ment, a že za všeobecného práva hlasova
cího, »kdy vláda je už aspoň z velké části
složkou parlamentarismu«, je přihanné volání
na strany ve vládě zastoupené, že jsou
vládní.
V úzkém rámci, vyměřeném pohybli-
vosti stran vládním programem, jest místo
pouze pro sebeobětavou, trpělivou podporu
vůdčích ideí vládních, a kdo si věci příšt
představuje jinak, není positivním politikem
ale politickým poetou.
A v takovém znamení že se vítězí?l
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 17. ledna. (Antisemitsk
výklad žák. státních.) „Deut. Korr.
vydávaná Jul. Patzeltem jako orgán strany kře
sťansko šociálné, uvéřejňuje řadu statí o česko
německém sporu. V posledním čísle jedná o vy
dání prosincové ústavy z r. 1867, cituje známý
čl. 19., jenž úřadně zní: „Všichni národové
v státě mají rovné právo a každý národ má ne
porušitelné právo chovati a vzdělávati národ-
nost a řeč svou. Rovné právo všech v zemích
obvyklých řečí ve škole, úřadě a v životě veřej
ném od státu se uznává...“, ale přičiňuje k ně
mu komentář, úplně se lišíci ode všech dosavad
ních výkladů tohoto, jinak zcela jasného zákona.
„D. K.“ totiž vykládá: „Úmysl zákonodárce byl
takový: Mělo se uznati právo každého stát-
mího občana, pěstovati svůj mateřský jazyk.
který mu nemá býti překážkou, aby se účastni
veřejného života a ucházel se o nějaký, úřad
a za třetí mělo se kuždému dáti na vůli, aby
se k úřadům obracel ve svém jazyku. Čl. 19
prosineové ústavy měl tedy ústavoprávně zabez
pečiti stav, jak se vyvinul za Sehmerlinga a Bl
credia, totiž všeobecný německý jednací ja
zyk a v zemích obvyklé jazyky jako doplňujíe
jednací řeči ve vnější úřadní službě. Centrali
stický ráz vysťupuje tu na jevo potud, že kromě
řížská ústava chtěla zásadu jazykové rovnopráv
nosti prověsti na podkladě národnostního rozdě-
lení krajů, tedy ve formě národní autonomie
kdežto prosinenvka pojem privilegovaných „zem
ských řečí“ odslrahila a vrátila se k „jazyxům
v zemích obvyklým“, kterých se mělo vedle jed
notné, všeobecné, německé jednací řeči užívat
jako doplňovacího jazyka při vnějším úřadování
bez zřetcle na zemské hranice jen
dle národní osedlosti.“ o s
Jula
Patzelt
D K
Praha
13
article
Křesťanšti sociálové, kteří ještě v letech
osmdesátých, když jich byl kolem dra. Luegra
v parlamentě nepatrný hlouček, nováhali proti
německým liberálům hájiti práv českého ná-
roda a jeho jazyka, vybarvili se během dvou
desetileti tak, že dnes v nenávisti k českému
jazyku v ničem nezadají liberálům z „N. P
Presse“, ba předstihli je už tak, že se neštíi
přímo falšovati text zákl. zák. státních. V člán
ku 19. z. z. st. nemluví se o jednotlivých stát
ních občancch, nýbrž o právech celých ná
rodů ve státě a výslovně se uznává rovno
právnost těchto národů i jich jazyků, neboť ter
min „jazyky v zemích obvyklé“ jest dle četnýel
výkladů nejvyšších soudů zde totožný s termi
nem „zemske jazyky. Sofistický výklad „D
K.“ ničeho nezmění na jasném znění čl. 19
z. z. st. a také ovšem ničeho neubere z našeh
nepopíratelného práva a nikterak do ústavy ne
vpašuje „všeobecný německý jednací jazyl
státní“
V Praze, 17. ledna. (Uvítání nov
chorvatské vlády.) Den před příjezdem
nového bána a členů jeho vlády do Záhřeba psal
„Obzor“: Složení nové vlády znamená, že sli-
bovaná neutralita se nebude zachovávati až do
voleb, nýbrž že zavládne ihned zase starý unio-
nistický režim, který v povolnosti k Uhrám pů-
jde ještě dále, než šel hr. Khuen-Hederváry. Náš
poměr k Uhrám bude tedy seslaben a ve vnitřní
politice můžeme očekávati osobni vládu bar
Raucha. Také jmenování členů nové vlády, se
stávající z osobních přátel a příbuzných báno
vých, neslibuje nic dobrého. Prvé kroky bar
Raucha vzbudily nedůvěru a odpor a na-
stolení jeho vlády zavdá dle všeho podnět k
všeobecné oposici. Jinak to ani být nemůže.
Khuen
Hedervára
Rauch
Praha
Záhřeb
Uhry
14
article
Předpověď ,Obzoru“ splnila se hned př
vítání nového bána a jeho vlády na záhřebském
nádraží. Chorvatskosrbská koalice uměla témě
po celý rok, co trvá její zápas s uherskou vlá-
dou, udržeti v Chorvatsku důstojný klid, vědoue.
že každá výtržnost byla by vodou na vládni
mlýn. Při výtržnostech u nádraží rozhodly pa-
trně jiné názory. Vysvítá to ze stati téhož „Ob-
zoru“, psané pod dojmem bouřlivého uvitání
bánova. Na výtržnosti nebylo by dle mínění
„Obz.“ došlo, kdyby k nim vláda nebyla sam
dala podnět. Chtěla slavnostním uvítáním nové
vlády skrze podřízené jí orgäny vzbuditi ve
světě domnění, že Záhřeb je spokojen a s nadše-
ním vítá bána, kterého mu posílá dr. Wekerle,
neptaje se, s jakým programem přichází. Vče-
rejší události byly protestem proti takovému po-
kusu a důkazem, že dr. Wekerle je v olázee
chorvatské dnes právě tam, kde byl dříve, než
bar. Raucha jmenoval bánem. Kdyby nebylo
úřadního pokusu, zfalšovati veřejnou náladu,
bar. Rauch mohl včera klidně a důstojně da-
jeti do bánského paláce, veřejnost pak by byla
klidně vyčkala, co nový bán přináší národu.
Ze Záhřeba, 14. ledna. (Chor v a t s ký
sněm.) Poněvadž starý sněmi byl rozpuštěn
dne 12. prosince, musí se dle ústavy nový sněm
sejíti nejdéle za čtvrt roku, tedy 12. března.
Sněmnovní volby museji býti ukončeny osm dn
před zahájením šněmu, tedy nejdéle 4. březni
Z toho vysvítá, že nové volby se budou konnti
buď v posledních dnoch úhora, nebo počátkem
března.
doktor
Wekerle
Rauch
bán
záhřebský nádraží
Chorvatsko
Ob
Záhřeb
15
title
Politické zprávy zahraničně.
16
article
V Praze, 17. ledna.
Praha
17
article
Ceši a V. V.. Komarov.— n
V jedné české posmrtné zmínce o V. v
Komarovu napsáno: „Je až nepochopitelno! jak
muž, jenž u českého národa tolik si vážil jeho
demokratičnosti, liberálnosti a hrdinského zá
pasu za srobodu, doma na Rusi byl slepým ná
strojem reakce politické a kulturné. V posledníeh
letech osvoboditelného hnutí Komarov, ač vážně
churav, postavil se i se svým listem ve služby
carského absolutismu proti všemu novému a svě
žímu, co kolem něho vyrůstalo. Tim připravi
se nutně o všecky sympalie, a jeho list se sta
přímo nenáviděným mezi osvícenou ruskou i
teligenci. Dobrá památka po Komarovu jako
nadšeném příteli Čechů raději asi nebude vzpo
mínati posledních let jeho žurnalistické působ
nosti.
Vážnost V. V. Komarova u Čechů byla ně
kterými listy našini hyzděna již před deslt
lety, bned po jeho stkvělém vystoupení v Praze
na jubileji Palackého a na sjezdu slovanskýeh
novinářů. C. k. policie dala mu tehdy pokyn.
aby hledal nejkratší eestu za hranice, a současn
se naň vrhly některé české listy, líčíce ho jak
dobrodruha a málem mozinárodního podvo-
níka.
Ceš
Komarov
Čecho
V V Komarov
Palacký
Rus
Praha
18
article
V drobném prodeji:
ranní čísla n soh5 . . . ra S t
odpolední . . . . . . . za 2
Ve slialkách na renkově
ranní čislo,
vdpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plali se hetově napfel
Přečplacení a lnserty přijimi sdmisl-
strace v Marianské slicl č. 3.
Tam nacházají se těž redakne
tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“
Eukoplay so novracojí.
Národnich Listat
Eukoplay
19
article
Tato nepřízeň některých našich lidi k V. v.
Komarovu trvá až za hrob a přenáší se na pa-
mátku zesnulého ruského publicisty a politika.
Aby české čtenářstvo nemyslilo, že se tak děje
právem, považujeme v zájmu pravdy za nutno
konstatovati:
a nen
V. V. Komarov se nikdy nezpronevěřil své-
mu demokratickému stanovisku a hájil
je ve svém listu důsledně až do své smrti. Ale
jeho demokratism byl selský, nikoli soci-
alistický. Socialný demokratism v posled-
ních dvou letech nabýval vrchu, ale nyní ustu-
puje opět demokratismu selskému.
Komarov
V V Komarov
20
article
Orgán V. V. Komarova byl jeden z prvých,
který se přimlouval za zavedení parlamenta-
rismu. Důvody pro to nehledával za hranicemi
v cižích podmínkách, v státním životě národů,
od ruského docela různých, nýbrž doma, v ru-
ské minulosti, v ruské historii. Podle jeho pře-
svědčení celá otázka, která se Rusům škol zá-
padních viděla tak těžkou, že neměli za možne,
aby se dala rozřešiti jinak, než revolucí a pře-
vratem, byla velmi prostá: třeba pouze obnoviti
ruskou „sobornosť“ (sborovosť) a přizpůsobiti
ji požadavkům nové doby, a věc bude hotova. Pro
sobornost měl historické příklady nejen v do-
bách moskevského carství, nýbé zvláště v lěji-
nách Velkého Novgorodu a Pskova. Jak známo,
tato svobodná města měla zřízení republikánské
Z toho jasně vysvílá, že V. V. Komarov nebyl
a nemohl býti odpůrcem osvoboditelného hnuti
proto, že ono usiluje o svobodu a on snad byi
bojovníkem reakce. Tak tomu nebylo, leda by-
chom připustili, že jen ta svoboda je pravá.
kterou přináší revoluce. V. V. Komarov nebyl
proti svobodě národa, ale byl rozhodně proti
cizozemštině, která se revolucí vtírala do Ru-
ska. Ou, ryzí a kmenový Rus, byl houževnatým
protivníkem cizozemštiny, a ona na vzájem byla
jemu nesmiřitelným nepřitelem. Ale tento b -
mezi oběma ruskými směry, mezi směrem rusko
slovanským a rusko-západním, nemůže Čechov
býti důvodem, aby zleličoval zásluhy V. V. Ko
marova; bylo by to tín. méně rozumné, že tento
boj daleko ještě není dobojován
V V Komarov
Rus
Čechov
ko
marův
Novgorod
Pskov
zleličovat zásluha V . V
21
article
V. V. Komarov zasazoval se o obnoven
sborovosti nejen v životě státním, nýbrž i cír
kevním. Radil, aby obnovena byla cirkevní obe
a tím aby byl laikům dán hlas v záležilostech
církevních, jako bylo v starých dobách křesťan-
ství. Tato reforma by měla býti obzvláště nám
Čechům sympatická. Počinu V. V. Komarova je
děkovati, že bude svolán církevní sněm ruský
a že budou naň povoláni někteři členové z laiků
Pravda, na myšlence télo není nic „novéhoa
svěžího“, ona je tak stará, jako církev křesťan-
ská, ale „svěží“ zůstáne až do skonání světa.
V. V. Komarovnebyl tody v službách re-
akce, nýbrž sloužil pokroku, ovšem pokroku
rusko-slovanskému. Sloužil mu věrně a důsledně
po celý život a v jeho smýšlení a směru ne-
nastala v posledních letech žádná změna
Tolik uznáváme za potřebno pověděti, aby
v české veřejnosti nebyla dele byzděna pověst
muže, který národ náš upřímnně miloval a lásku
tu přenášel i na každého Čecha, který k němu
přišel. Náš národ má příliš málo přátel a ještě
méně přátel tak věrných a vydatných, jak o byl
V. V. Komarov. Proto zesnulý plnou měrou zn-
sluhuje, aby mu Čechové zachovali paměť vděč-
nou a světlou.
an
V Rusku opět hlad.
Z různých končín Ruska docházejí poplašné
zprávy.
Z poltavské gubernie oznamují, že oziny
skoro vesměs vyhynuly. V guberniích voly aiské
podolské, bessarabské, chersonské, jekalerino-
slavské, charkovské, černigovské, kurské, stavro-
polské, v oblastech kubanské, terské a donské,
V V Komarov
Čecho
V V Komarovnebyl
Rusko
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Myšlenky Čecha.*)
(Výňatky ze zápisků dra. Edv. G. égr a.)
V troskách denníků Grégrových vystupuje
plasticky řada našich osob vedoucích fehdy a
dělajicích českou politiku. Palacký a Rieger
Brauner a Šimáček, Skrejšovský a Šembora
Barák a Sladkovský, Taxis a Grégrové oba ..
přes tu chvíli mihnou se v zápiseích. Brzo je za
chyeena vtipná anekdota, brzo čteme drobný
klep — jinde širokou cbarakteřistiku, někde bo
davý řádek (jako na př. str. 128 o „dělinské ra-
dosti“ Palackého a Riegra z ruských řádů)
hrdinové a vůdcové zjevují se v županu a v ku
chyni, ale nikde — a to zajisté je krásným svě
deetvím čestnosti a integrity celé tehdejší naš
politiky — nepadá ani stín osobního prospěchu
do víru dějů, zápasí tu a srážejí se mužove
o zásady a myšlenky, čisty jsou naprosto zpěněné
vody téchto peřejí ..
Z velikých událostí dne jen několik mák
se obráží v našich zápiscích; k dějinám vzniku
mladočeské strany podává arci „Denník“ pří
spěvky neocenitelné; pro náladu tehdejších
vrstev oposičních svrchovaně důležité jsou
glossy Grégrovy k panovníkově cestě do Prahy
roku 1868; velmi zajímavé podrobnosti podává
dennik o jednání Čechů s Potockým r. 1870 —
a celým denníkem táhnou se, jako červená nil
zásadní rozdíly demokratického a liberálního
smýšlení Grégrova od vedoucí tehdy politiky če-
ské, v níž živly šlechtické a klerikální měl,
značnou převahu. Nalézáme trefné výroky o po
měru našem k Slovákům (110), Polákům a Ru
sům (112 nn.), Chorvatům (123 nn.) atd.; alo
nalézáme také stesky a žaloby, boj vede se jen
*Viz ranní feuilleton t. I. ze dne 14. ledna.
Čecho
Grégrův
Palacká
Rieger Brauner
Šimáček
Skrejšovský
Šembora Barák
Sladkovský
Taxis
Grégr
Palacký
Riegr
Potocká
Slovák
Polák
Chorvat
Praha
NN
23
article
slabou vrchní vrstvou, půda není dosti připra
vena.
Boj těch vrstev inteligence, za něž mluv
P. Grégr a za něž hřímá Barákova Svoboda, by
namířen arci proti monarchické zvůli a v mno
hých případech obracel se přímo proti koruně-
o tom svědčí — vlastně mlčí — celé vyčárko-
vané stránky denníku z r. 1868. Ale tato vrstva
jest tenká a slabá; Grégr musi 1. července 1867
sám přiznati smutnou skutečnost: „při této při
ležitosti bylo pozorovati, jak elice v nižších
třídách našeho lidu prineip monarchickýa
autorita panovníkova jest zakořeněna...“ A za-
jisté s povzdechem dodal: „Ve Francouzsku jest
snad jináče.“ V této věci teprve v době nejno
vější agitace sociálně-demokratická mnoho změ-
Totéž selhání nejširších vrstev vidí E. Greg
při hesle svůj k svému. Zaznamenává 1. května
1867 resignovaně: „Pochybuji, že se to dá pro-
vésti. V příčině této jest lid náš ještě příliš slabý
a těžko přiměti naše ženy k tomu, aby
nekupovaly od židovského nebo německého ob-
chodníka zboží, když ho dostanou o několik
krejearů laciněji...“ I tu se ukazuje stará
pravda, že muž sice peníze vydělává, ale žen
vydává —a že tehdejší hnutí národní ani u ve-
doucích vrstev nedovedlo zachvátiti ženy. I v této
věci je nyní, díky ženskému hnutí emancipační-
mu, mnohem lépe.
P Grégr
Grégr
Greg
Barákův Svoboda
24
article
A konečně selhává v rozhodných okamži-
cích národ sám: 20. října 1868 píše zoufale
starý bojovník: „se všech stran schvaloval se
krok tento a každý „vlastenec“ nabíral tak plnou
hubu, že se zdálo, jakoby se musily sejíti sta-
tisíce — a ejhle, summa summarum sešlo se
210 zl. r. č. Když některý „vlastenec“ poslal
5 zl. na čtvrletní předplacení místo 4 zl. 65 kr.
připsal obyčejně s velkou ostentací „těch 35 kr.
přikládám jako přispěvek na uhražení ztráta
pokut novinářských. Ať žije národ! Nedejme se
Jen rázně ku předu!“ a podobných fr á z
bylo celé hejno přivěšeno na tu ohrom-
nou oběť 35 kr. Výsledel tento mnoliého z nás
25
article
nila.
velmi ochladil a setřel iIluse o velike
obětavosti národa českého“. Starý
bojovník zapomíná, že k velikému nadšení mus
ještě přistoupiti silná organisace — černá
rudá armáda děkují svá vítězství jenom síle
zn
svých organisací.
Na trojí kořen nezdarů sahá tak E. Grég
zřetelně ve svém denníku; hnutí národní nešlo
do hloubky, nevšímalo si žen a nedbalo organi
sace: tyto nedostatky, dnes každému patrně, ta
jily se všem tak, že na př. v celém denníku
slova „organisace“, tohote kouzelného proutku
doby moderní, ani nenalézáme. Vlachy a Ma
dary v lelech těch jen ona přivedla k vílězství
Nieméně eíle hnutí národního Grégrovi stují
zřotelně před očima; při vší své a oprávněné
nedůvěře ke kruhům vládnoucím, při vši nená
visti k Vídni a oficiálnímu Rakousku Gregu
věeně a jasně mluví o úkolech české politiky
takto (30. března 1867):
„S Rakouskem souvisí i naše existence-
Jsouce příliš slabí, než abychom odolati mohl-
vítěznému a mocnému sousedu, závisíme pouze
od nahodilých kombinac ostatních států. Nezá-
leží-li Francouzsku nebo Rusku na tom, stane
me-li se pruskými, tedy nás před tím ne
z achrání ani Rakousko animy sam
Jediná nadéje naše jest, že ani Francie ani Ru
sko ve vlastním prospěchu připustiti nemohou
aby se Německo sesílilo ještě částmi Rakousk
a zejména Čechy...“ A to píše Grégr v době.
kdy ještě byla Francie velmocí prvního řádu
kdy Prusko nebylo ještě Německem. A pokra-
an
E Grég
Vlach
ma
Greg
Grégr
Vídeň
Rakousko
Rusko
Francie
Německo
Čechy
Prusko
národní Grégr
26
article
„Budoucnost naše je nanejvýše nejislá.
Kdyby se dnes R(akousko) rozpadlo, neví nikdo
kam a komu bychom se dostali. Obáváme se
však, že Prusům. To by byl neodvratný hrob
našeho národa. Pruský kapitál, pruská inteligen-
ce, pruská bezohlednost by nás v krátké dob
pohltila. To cíti celý národ a instinktivněse
obraci na východ... Avšak Rusové jsou ještě
daleko .. . Co nám tody zbývá? Jediné R(akou
čuje-
sko), jen v R(akousku) jsme bezpečni; R(a k ou-
sko) nás nikdy neponěmčí, nikdy
nevyhladí, třebas k tomu pracovalo vší si-
lou. Jsme loyalní z nutnosti, jsme rakoušt
z pudu sebezachování. R(akousko) nemá
tedy národa věrnějšího a nikdo by nepřinášei
větších oběti pro R(akousko) než my; neboť b
jujíce za R. bojovali bychom za sebe. Avšak
bohužel, vláda R(akouská) to neuznává. Po-
divnou zaslepenosti odstrkuj
vláda rakouská právě nejoddaněj-
ší, neobětivější národ a pojí se s živly
nejen nám, ale i Rakousku nebezpečnými, ne
spolehlivými. To jest ono strašné f
tum, které Rakousko ženle v zá-
hubu ...“
Jak těžce zajisté se tato slova Grégrov
psala — a jak pravdivá přece jsou. Mohl učinil
paralelu na jihu se Slovinci, paralelu zvlášť vý
znamnou, kteří jsou ještě rakouštější nežli my
z téže právě nutnosti — a klerým vede se zase
hůře ještě nežli nám. Je to snad opravdu fatum
kismot — jak kdysi o tom osudu krásně mluvi
dr. Kramář ve své delegační „quos Deus-demen
tat“řeči. — —
Prus
Rus
Kramář
Rakousko
27
article
Ale vedle tohoto elle, jenž byl společn
všem politikům našim od Palackého a Havlička
počinaje, má Grégr silné vědemi demokralické
a liberální. Veda boj proti Vídni až na nůž, za-
chraňuje tnk Rakousko matgré lui, nezapomín
nikdy na boj proti Římu. Klerikalismus — to
nepřítel, volá Grégr jako Gambettai
„Nebera zřetel na to“ — píše 30. června
1867 o založení Matice Lidu — „že učení ulira
montánů vůbec se nesrovnává s rozumem lid-
ským, že nečiní lid ani mravnějšín
ani vzdělanějším, příčí se tak velice ná-
hledům moderní osvěty, že národ, tonoucí ve
tmách katolicismu, jen opovržení a zášť všecl
vzdělaných národů na sebe uvaliti musí. A tolo
opovržení, tato zášť národů kulturních, mohlo
by nám býti nanejvýš záhubné. Národ tak malý
a slabý, jako je národ český, který se nemůže
opírati na hmotnou sílu svou, potřebuje velice
Palacký
Havliček
Grégr
Gambettai
Vídeň
Rakousko
Řím
28
article
sympatic národů mocnějších. Čím však můžeme
sobě zjednati těchto sympatií více, než tím, že
vynikajíce osvětou, praeí duševní, ob-
čanskými ctnostmi, vědou a umě-
ním obrátíme na sebe pozorno st
aárodů veliký ch. Avšak ve tmách katoli-
ckého ultramontanismu neplápolá světlo kultury
a za mrazivého dechu pošmourného katolicismu
usychá kvítko vědy a svobody ..
Dva cíle týči tedy Grégr politikům českými
politiku svobodomyslnou a politiku rakouskou.
Ale vysoko nade všemi plane cil nejvyšší-
státní samostatnost našeho království. Vitaje
30. srpna 1867 návrat koruny svatováclavské,
píše tento svobodomyslník, kterého neoslepuje
lesk korun ani nezaráží síla mocnářů, doslova
„Velkolepé, demonstrativní slavnosli . . ..
jsou hlučným a významným protestem proti ny-
nějšímu systému vládnímu, jehož posledním
účelem jest smazati království české z mapy ra-
kouské, utvořiti z něho pouhou provincii aneb
několik gubernií cislajtánských, snad gubernii po-
labskou, povltavskou atd. Národ český ale osvěd-
čil tak skvěle a tak jednomyslně, že mu není nie
svatějšího nad staroslavnou korunu jeho, co sym-
bol státních a politických práv království českého
že jen slepá zášť a zarytá německá urputnost
viděti nemůže, že si národ český nedá tak
snadno vyrvati toto paladium svých práv a že
je odhodlán pustiti se v zápas až na nože s kaž-
dým, kdo by chtěl drzou rukou strhnouti korunu
s královského čela jeho ...
Svobodomyslnou politiku, ano — ale ve
stínu královské koruny; politiku rakouskou, ano
— ale jen v samostatném království českém.
Věru i politikům našich dní nelze dost často
opakovati siova, která jako spodní akord znějí
každým tónem těchto slov Grégrových
„Hlodejte napřed království českého —
všechno ostatní bude vám přidáno!
XYz.
Grégr
Grégrův