ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 537f2750-738c-11dc-854d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 30, person 64, org 4, work 2
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
V Praze, v sobotu 18. ledna 1909
Praha
3 masthead
mbot v Hentiu
4 masthead
Číslo 17.
5 article
Na ranní a odpol. listy předplácí se: v Praze v administraeí na čtrrt leta . . . . 6 K —b s drojí donáškuu B. . . 7Ks0k ve nianách. 2 K so ua něs ke . Tešton: a něslo, . . . . . R eon za čtvrt lela s dvojí zásilkou na uaěsí ke nk čtvrt ala
Praha
6 article V jakém znamení?
V jakém znamení? V orgánu pro obranu posilivní politiky se setkáváme s úvahou, kteráž odhaluje takové množství slabin jejího positivismu, že čtenái bezděčně se tázati musí, nespočívají li hlavní její předpoklady ne snad jenom na optimismu, kterýmž se důsledně honosí, ale přímo již na ilusích? Doposud jsme ovšem sledovali slabé stránky positivní politiky, pokud se jevily jako odchylky od programových zásad, stranou svobodomyslnou a jejími tvůrci a nejzdatněj- šími pracovníky vypěstěných, dnes pak se nám naskytá příležitost ohledati vlastní její základy a zjistiti, jak se různí od skuteč- nosti, od reálních poměrů, zkrátka od toho. co se považuje v politice opravdu za složky positivní, z jejichž pohotovosti, součinnost a působnosti dají se očekávati určité posi tivní úspěchy, dá se dospěti k cílům za mýšleným, Pomíjejíce mlčením předstírání, jakoby kdokoliv v Čechách byl se domníval, že po sitivní politika obratem ruky vykouzlí po způ sobu eskamotérském nějaké politické zázraky a v tomto směru proti ni bouřil, omezíme se prostě na to, že konstatujeme tuto nepravdu.
Čechy
7 article
Positivní politika buduje své hlavní na- děje na parlamentu všeobecného práva hla- sovacího a nemalou útěchu nalezá v tom, že v roce minulém parlament prodělal úspěšnou obtěžkací zkoušku. Tato radost jest však vy půjčena jednak z orgánů vládních, jednak z projevů ministerských a došla zvláště pře sného a plného výrazu ve vřelém díku před sedy ministerstva, že — vyřídil rakousko-uher ské vyrovnání. Tato obtěžkací zkouška do padla úplně dle přání vlády, dopomohla j k novému, dualisticky ještě více vyhraněnému vyrovnání, než byla předchozí a ponechala jako dříve všemocné postavení zde Němcům a za Litavou Maďarům. Ze záměrů vlastní české politiky, ať se již nazve jakkoliv, ne obstál při oné obtěžkací zkoušce a neusku tečnil se ani jediný.
Němec Maďar
8 article
Proto nám z této úspěšné zkoušky ob těžkací nelze do bilance positivní politiky zanésti žádnou, po výtce českou aktivní po ložku. Minulý rok vnesl ovšem de veřejnosti české nový kvas myšlenkový, ale účinek toho kvasu jeví se záporně v dvojím směru: předně způsobil veliké rozdrobení sil českých a za druhé otřásl v národě po- stavením národní strany svobodomyslné, zba viv ji mezi českými skupinami lidového par lamentu jak většiny, tak primátu, kdežto parlamentu vůbec sesílil vlivy zpátečnické klerikální, o čemž mimo jiné podává svěde ctví rekonstrukce kabinetu a okázalé vystu pování křesťanských sociálů. Libujeli si obhájce positivní politiky, že letos »tento kvas se rozvede do linií ještě hlubších a širších«, z nezbytnosti nových poměrů, do nichž nás na jedné straně při- vedla volební oprava, uvolňující lidové slly v říši (rozvoj hospodářských sil ovšem ne datuje se — od loňska), jsme nuceni upa- matovati jej, že v názorech svých o působ nosti a moci nového parlamentu rozchází se naprosto s předsedou ministerstva baronem Buckem, činitelem zajisté velmi významným při positivní politice skutečné, jež se tu silně rozehází s ilusemi českého jejího stou- pence. Ve své řeči ze dne 19 prosince mr. prohlásil přece bar. Beck velmi jasně, že ani parlament nynější, parlament lidový parlament všeobecného hlasovacího práva není proň směrodatným, zejména že nepři znává mu práva tvořiti vůdčí, rozhodující většinu dle zvyklostí ústavních. Jemu jest parlament pouze dodavatelem hlasů vládě potřebných, pouze jedním z pro- středků a nástrojů ku provádění záměrů vládních. »Na náš bezpodobný státní útvan — tak děl — nedá se přenésti fo mule čisté vlády většinya stra ne.
Bucek Beck
9 article
Vláda jeho nebude tudíž nikdy vládou parlamentní, vládou většiny sněmovní, ale »vládou císařskou, vládou pro všechny«. Ničeho se neleká bar. Beck tak, jako toho, aby se ve sněmovně neutvořila progra- mová většina, a proto již předem z účasti ve většině vládní vylučuje strany pevných, určitých zásad, byť výslovně označil jen ty, kteréž se chovají zásadně oposičně. Jeho vládní strany musí vynikati nezištnou obětavoslí a trpělivostí . . . Tyto vládní zásady, toto vídeňské nazí- rání na postavení parlamentu a jeho vliv nejsou ničím novým; nejsou nijakým ne- tušeným státnickým objevem, souvisícím s ústrojímlidového parlamentu; tak a ne jinak chovaly se vídeňské vlády skoro bez výminky i k parlamentu třídnímu, takové spolupůsobení s vládou žádaly i od něho. Jak chce tedy obhájce české politiky positivní podepříti své politické iluse, když vláda vylučuje předem všelikou programovou zásadovost stran a hledá — ovšem že jen na stranách slovanských — sebeobětavosta trpělivost?! Žadné politické dějiny nedopo- ručují zkráceným, o svá práva usilujícím národům takovouto taktiku — asketickou, taktiku sebeumrtvování! e A tu má někdo mezi námi se vyskyt nouti, kdož by od obhájců politických ilusí očekával zázraky? Nikoliv, z takového vlád- ního ovzduší mohou se vyvinouti pouze výpary otrávné, protože chce staviti živé proudění politických myslí, protože podlamuje všelikou zásadovou, vůdčí iniciativu. Vlada sama ovšem slíbila těm stranám. kteréž její positivní politiku budou svými blasy podporovati, že je připustí ke spolu požilku moci, ale tato moc nebude nikdy rozhodující, nýbrž druhořadná, daným vládním záměrům podřízená, za jejích zdar spolu- odpovědná a jimi i podmíněná.
Beck Vlad
10 article
»Neboť soustava takováto nemá nie jiného na mysli, než učiniti zadost sa vým (vládním) úkolům«, aby »zjednala volného prostoru vysokým svým politickým cílům.e Ministerstvo, vláda télo soustavy nezná, leč své »jednotné, společné povin nostie A kdyby ještě snad někdo o tom po- chyboval, jak obhájci české positivní politiky nyní přeceňují moc lidového parlamentu a význam účasti na moci vládní, tomu při- pomínáme slib bar. Becka, že zanáší se vůči sněmovně myšlenkami vychovávacími, jež vedou k diseiplině, jinak ale vyslovuje dosti průzračnou hrozbu, zaobalenou ve přání, aby sněmovna i nadále, naplněná pevným odhodláním, »moudrým sebeobme ze- ním si zachovala spolupůsoben při péči o zájmy veřejné.« Vybočí-li z těchto hranic, napadne- li ji na př. časem, aby ve věcech důležitých měla své vlastní přesvědčení, dovede si každý do- mysliti, co by následovalo, a co předseda ministerstva nedopověděl o.. A pokud se té účasti na moci vládní týče, jest to snad myšlenka nová, nebývala? Nedosáhly snad i jindy politické strany ve Vídni účasti na moci, když se postavily ku
Vídeň
11 article
podpoře záměrů vládních? Je snad u nás zapotřebí zvláště vzpomínati jména politiků, již před nynější érou politiky české i toto ovoce vídeňského ráje okusili? Ale naši ilusionisté neostýchají se v oko trč záměrům, cílům a prostředkům vlády namlouvati sobě i jiným, že zásada vět šiny bude ovládati nyní vídeňský parla ment, a že za všeobecného práva hlasova cího, »kdy vláda je už aspoň z velké části složkou parlamentarismu«, je přihanné volání na strany ve vládě zastoupené, že jsou vládní. V úzkém rámci, vyměřeném pohybli- vosti stran vládním programem, jest místo pouze pro sebeobětavou, trpělivou podporu vůdčích ideí vládních, a kdo si věci příšt představuje jinak, není positivním politikem ale politickým poetou. A v takovém znamení že se vítězí?l
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 17. ledna. (Antisemitsk výklad žák. státních.) „Deut. Korr. vydávaná Jul. Patzeltem jako orgán strany kře sťansko šociálné, uvéřejňuje řadu statí o česko německém sporu. V posledním čísle jedná o vy dání prosincové ústavy z r. 1867, cituje známý čl. 19., jenž úřadně zní: „Všichni národové v státě mají rovné právo a každý národ má ne porušitelné právo chovati a vzdělávati národ- nost a řeč svou. Rovné právo všech v zemích obvyklých řečí ve škole, úřadě a v životě veřej ném od státu se uznává...“, ale přičiňuje k ně mu komentář, úplně se lišíci ode všech dosavad ních výkladů tohoto, jinak zcela jasného zákona. „D. K.“ totiž vykládá: „Úmysl zákonodárce byl takový: Mělo se uznati právo každého stát- mího občana, pěstovati svůj mateřský jazyk. který mu nemá býti překážkou, aby se účastni veřejného života a ucházel se o nějaký, úřad a za třetí mělo se kuždému dáti na vůli, aby se k úřadům obracel ve svém jazyku. Čl. 19 prosineové ústavy měl tedy ústavoprávně zabez pečiti stav, jak se vyvinul za Sehmerlinga a Bl credia, totiž všeobecný německý jednací ja zyk a v zemích obvyklé jazyky jako doplňujíe jednací řeči ve vnější úřadní službě. Centrali stický ráz vysťupuje tu na jevo potud, že kromě řížská ústava chtěla zásadu jazykové rovnopráv nosti prověsti na podkladě národnostního rozdě- lení krajů, tedy ve formě národní autonomie kdežto prosinenvka pojem privilegovaných „zem ských řečí“ odslrahila a vrátila se k „jazyxům v zemích obvyklým“, kterých se mělo vedle jed notné, všeobecné, německé jednací řeči užívat jako doplňovacího jazyka při vnějším úřadování bez zřetcle na zemské hranice jen dle národní osedlosti.“ o s
Jula Patzelt D K Praha
13 article
Křesťanšti sociálové, kteří ještě v letech osmdesátých, když jich byl kolem dra. Luegra v parlamentě nepatrný hlouček, nováhali proti německým liberálům hájiti práv českého ná- roda a jeho jazyka, vybarvili se během dvou desetileti tak, že dnes v nenávisti k českému jazyku v ničem nezadají liberálům z „N. P Presse“, ba předstihli je už tak, že se neštíi přímo falšovati text zákl. zák. státních. V člán ku 19. z. z. st. nemluví se o jednotlivých stát ních občancch, nýbrž o právech celých ná rodů ve státě a výslovně se uznává rovno právnost těchto národů i jich jazyků, neboť ter min „jazyky v zemích obvyklé“ jest dle četnýel výkladů nejvyšších soudů zde totožný s termi nem „zemske jazyky. Sofistický výklad „D K.“ ničeho nezmění na jasném znění čl. 19 z. z. st. a také ovšem ničeho neubere z našeh nepopíratelného práva a nikterak do ústavy ne vpašuje „všeobecný německý jednací jazyl státní“ V Praze, 17. ledna. (Uvítání nov chorvatské vlády.) Den před příjezdem nového bána a členů jeho vlády do Záhřeba psal „Obzor“: Složení nové vlády znamená, že sli- bovaná neutralita se nebude zachovávati až do voleb, nýbrž že zavládne ihned zase starý unio- nistický režim, který v povolnosti k Uhrám pů- jde ještě dále, než šel hr. Khuen-Hederváry. Náš poměr k Uhrám bude tedy seslaben a ve vnitřní politice můžeme očekávati osobni vládu bar Raucha. Také jmenování členů nové vlády, se stávající z osobních přátel a příbuzných báno vých, neslibuje nic dobrého. Prvé kroky bar Raucha vzbudily nedůvěru a odpor a na- stolení jeho vlády zavdá dle všeho podnět k všeobecné oposici. Jinak to ani být nemůže.
Khuen Hedervára Rauch Praha Záhřeb Uhry
14 article
Předpověď ,Obzoru“ splnila se hned př vítání nového bána a jeho vlády na záhřebském nádraží. Chorvatskosrbská koalice uměla témě po celý rok, co trvá její zápas s uherskou vlá- dou, udržeti v Chorvatsku důstojný klid, vědoue. že každá výtržnost byla by vodou na vládni mlýn. Při výtržnostech u nádraží rozhodly pa- trně jiné názory. Vysvítá to ze stati téhož „Ob- zoru“, psané pod dojmem bouřlivého uvitání bánova. Na výtržnosti nebylo by dle mínění „Obz.“ došlo, kdyby k nim vláda nebyla sam dala podnět. Chtěla slavnostním uvítáním nové vlády skrze podřízené jí orgäny vzbuditi ve světě domnění, že Záhřeb je spokojen a s nadše- ním vítá bána, kterého mu posílá dr. Wekerle, neptaje se, s jakým programem přichází. Vče- rejší události byly protestem proti takovému po- kusu a důkazem, že dr. Wekerle je v olázee chorvatské dnes právě tam, kde byl dříve, než bar. Raucha jmenoval bánem. Kdyby nebylo úřadního pokusu, zfalšovati veřejnou náladu, bar. Rauch mohl včera klidně a důstojně da- jeti do bánského paláce, veřejnost pak by byla klidně vyčkala, co nový bán přináší národu. Ze Záhřeba, 14. ledna. (Chor v a t s ký sněm.) Poněvadž starý sněmi byl rozpuštěn dne 12. prosince, musí se dle ústavy nový sněm sejíti nejdéle za čtvrt roku, tedy 12. března. Sněmnovní volby museji býti ukončeny osm dn před zahájením šněmu, tedy nejdéle 4. březni Z toho vysvítá, že nové volby se budou konnti buď v posledních dnoch úhora, nebo počátkem března.
doktor Wekerle Rauch bán záhřebský nádraží Chorvatsko Ob Záhřeb
15 title
Politické zprávy zahraničně.
16 article
V Praze, 17. ledna.
Praha
17 article
Ceši a V. V.. Komarov.— n V jedné české posmrtné zmínce o V. v Komarovu napsáno: „Je až nepochopitelno! jak muž, jenž u českého národa tolik si vážil jeho demokratičnosti, liberálnosti a hrdinského zá pasu za srobodu, doma na Rusi byl slepým ná strojem reakce politické a kulturné. V posledníeh letech osvoboditelného hnutí Komarov, ač vážně churav, postavil se i se svým listem ve služby carského absolutismu proti všemu novému a svě žímu, co kolem něho vyrůstalo. Tim připravi se nutně o všecky sympalie, a jeho list se sta přímo nenáviděným mezi osvícenou ruskou i teligenci. Dobrá památka po Komarovu jako nadšeném příteli Čechů raději asi nebude vzpo mínati posledních let jeho žurnalistické působ nosti. Vážnost V. V. Komarova u Čechů byla ně kterými listy našini hyzděna již před deslt lety, bned po jeho stkvělém vystoupení v Praze na jubileji Palackého a na sjezdu slovanskýeh novinářů. C. k. policie dala mu tehdy pokyn. aby hledal nejkratší eestu za hranice, a současn se naň vrhly některé české listy, líčíce ho jak dobrodruha a málem mozinárodního podvo- níka.
Ceš Komarov Čecho V V Komarov Palacký Rus Praha
18 article
V drobném prodeji: ranní čísla n soh5 . . . ra S t odpolední . . . . . . . za 2 Ve slialkách na renkově ranní čislo, vdpolední . . . . . . . . 4k Inserát plali se hetově napfel Přečplacení a lnserty přijimi sdmisl- strace v Marianské slicl č. 3. Tam nacházají se těž redakne tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“ Eukoplay so novracojí.
Národnich Listat Eukoplay
19 article
Tato nepřízeň některých našich lidi k V. v. Komarovu trvá až za hrob a přenáší se na pa- mátku zesnulého ruského publicisty a politika. Aby české čtenářstvo nemyslilo, že se tak děje právem, považujeme v zájmu pravdy za nutno konstatovati: a nen V. V. Komarov se nikdy nezpronevěřil své- mu demokratickému stanovisku a hájil je ve svém listu důsledně až do své smrti. Ale jeho demokratism byl selský, nikoli soci- alistický. Socialný demokratism v posled- ních dvou letech nabýval vrchu, ale nyní ustu- puje opět demokratismu selskému.
Komarov V V Komarov
20 article
Orgán V. V. Komarova byl jeden z prvých, který se přimlouval za zavedení parlamenta- rismu. Důvody pro to nehledával za hranicemi v cižích podmínkách, v státním životě národů, od ruského docela různých, nýbrž doma, v ru- ské minulosti, v ruské historii. Podle jeho pře- svědčení celá otázka, která se Rusům škol zá- padních viděla tak těžkou, že neměli za možne, aby se dala rozřešiti jinak, než revolucí a pře- vratem, byla velmi prostá: třeba pouze obnoviti ruskou „sobornosť“ (sborovosť) a přizpůsobiti ji požadavkům nové doby, a věc bude hotova. Pro sobornost měl historické příklady nejen v do- bách moskevského carství, nýbé zvláště v lěji- nách Velkého Novgorodu a Pskova. Jak známo, tato svobodná města měla zřízení republikánské Z toho jasně vysvílá, že V. V. Komarov nebyl a nemohl býti odpůrcem osvoboditelného hnuti proto, že ono usiluje o svobodu a on snad byi bojovníkem reakce. Tak tomu nebylo, leda by- chom připustili, že jen ta svoboda je pravá. kterou přináší revoluce. V. V. Komarov nebyl proti svobodě národa, ale byl rozhodně proti cizozemštině, která se revolucí vtírala do Ru- ska. Ou, ryzí a kmenový Rus, byl houževnatým protivníkem cizozemštiny, a ona na vzájem byla jemu nesmiřitelným nepřitelem. Ale tento b - mezi oběma ruskými směry, mezi směrem rusko slovanským a rusko-západním, nemůže Čechov býti důvodem, aby zleličoval zásluhy V. V. Ko marova; bylo by to tín. méně rozumné, že tento boj daleko ještě není dobojován
V V Komarov Rus Čechov ko marův Novgorod Pskov zleličovat zásluha V . V
21 article
V. V. Komarov zasazoval se o obnoven sborovosti nejen v životě státním, nýbrž i cír kevním. Radil, aby obnovena byla cirkevní obe a tím aby byl laikům dán hlas v záležilostech církevních, jako bylo v starých dobách křesťan- ství. Tato reforma by měla býti obzvláště nám Čechům sympatická. Počinu V. V. Komarova je děkovati, že bude svolán církevní sněm ruský a že budou naň povoláni někteři členové z laiků Pravda, na myšlence télo není nic „novéhoa svěžího“, ona je tak stará, jako církev křesťan- ská, ale „svěží“ zůstáne až do skonání světa. V. V. Komarovnebyl tody v službách re- akce, nýbrž sloužil pokroku, ovšem pokroku rusko-slovanskému. Sloužil mu věrně a důsledně po celý život a v jeho smýšlení a směru ne- nastala v posledních letech žádná změna Tolik uznáváme za potřebno pověděti, aby v české veřejnosti nebyla dele byzděna pověst muže, který národ náš upřímnně miloval a lásku tu přenášel i na každého Čecha, který k němu přišel. Náš národ má příliš málo přátel a ještě méně přátel tak věrných a vydatných, jak o byl V. V. Komarov. Proto zesnulý plnou měrou zn- sluhuje, aby mu Čechové zachovali paměť vděč- nou a světlou. an V Rusku opět hlad. Z různých končín Ruska docházejí poplašné zprávy. Z poltavské gubernie oznamují, že oziny skoro vesměs vyhynuly. V guberniích voly aiské podolské, bessarabské, chersonské, jekalerino- slavské, charkovské, černigovské, kurské, stavro- polské, v oblastech kubanské, terské a donské,
V V Komarov Čecho V V Komarovnebyl Rusko
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Myšlenky Čecha.*) (Výňatky ze zápisků dra. Edv. G. égr a.) V troskách denníků Grégrových vystupuje plasticky řada našich osob vedoucích fehdy a dělajicích českou politiku. Palacký a Rieger Brauner a Šimáček, Skrejšovský a Šembora Barák a Sladkovský, Taxis a Grégrové oba .. přes tu chvíli mihnou se v zápiseích. Brzo je za chyeena vtipná anekdota, brzo čteme drobný klep — jinde širokou cbarakteřistiku, někde bo davý řádek (jako na př. str. 128 o „dělinské ra- dosti“ Palackého a Riegra z ruských řádů) hrdinové a vůdcové zjevují se v županu a v ku chyni, ale nikde — a to zajisté je krásným svě deetvím čestnosti a integrity celé tehdejší naš politiky — nepadá ani stín osobního prospěchu do víru dějů, zápasí tu a srážejí se mužove o zásady a myšlenky, čisty jsou naprosto zpěněné vody téchto peřejí .. Z velikých událostí dne jen několik mák se obráží v našich zápiscích; k dějinám vzniku mladočeské strany podává arci „Denník“ pří spěvky neocenitelné; pro náladu tehdejších vrstev oposičních svrchovaně důležité jsou glossy Grégrovy k panovníkově cestě do Prahy roku 1868; velmi zajímavé podrobnosti podává dennik o jednání Čechů s Potockým r. 1870 — a celým denníkem táhnou se, jako červená nil zásadní rozdíly demokratického a liberálního smýšlení Grégrova od vedoucí tehdy politiky če- ské, v níž živly šlechtické a klerikální měl, značnou převahu. Nalézáme trefné výroky o po měru našem k Slovákům (110), Polákům a Ru sům (112 nn.), Chorvatům (123 nn.) atd.; alo nalézáme také stesky a žaloby, boj vede se jen *Viz ranní feuilleton t. I. ze dne 14. ledna.
Čecho Grégrův Palacká Rieger Brauner Šimáček Skrejšovský Šembora Barák Sladkovský Taxis Grégr Palacký Riegr Potocká Slovák Polák Chorvat Praha NN
23 article
slabou vrchní vrstvou, půda není dosti připra vena. Boj těch vrstev inteligence, za něž mluv P. Grégr a za něž hřímá Barákova Svoboda, by namířen arci proti monarchické zvůli a v mno hých případech obracel se přímo proti koruně- o tom svědčí — vlastně mlčí — celé vyčárko- vané stránky denníku z r. 1868. Ale tato vrstva jest tenká a slabá; Grégr musi 1. července 1867 sám přiznati smutnou skutečnost: „při této při ležitosti bylo pozorovati, jak elice v nižších třídách našeho lidu prineip monarchickýa autorita panovníkova jest zakořeněna...“ A za- jisté s povzdechem dodal: „Ve Francouzsku jest snad jináče.“ V této věci teprve v době nejno vější agitace sociálně-demokratická mnoho změ- Totéž selhání nejširších vrstev vidí E. Greg při hesle svůj k svému. Zaznamenává 1. května 1867 resignovaně: „Pochybuji, že se to dá pro- vésti. V příčině této jest lid náš ještě příliš slabý a těžko přiměti naše ženy k tomu, aby nekupovaly od židovského nebo německého ob- chodníka zboží, když ho dostanou o několik krejearů laciněji...“ I tu se ukazuje stará pravda, že muž sice peníze vydělává, ale žen vydává —a že tehdejší hnutí národní ani u ve- doucích vrstev nedovedlo zachvátiti ženy. I v této věci je nyní, díky ženskému hnutí emancipační- mu, mnohem lépe.
P Grégr Grégr Greg Barákův Svoboda
24 article
A konečně selhává v rozhodných okamži- cích národ sám: 20. října 1868 píše zoufale starý bojovník: „se všech stran schvaloval se krok tento a každý „vlastenec“ nabíral tak plnou hubu, že se zdálo, jakoby se musily sejíti sta- tisíce — a ejhle, summa summarum sešlo se 210 zl. r. č. Když některý „vlastenec“ poslal 5 zl. na čtvrletní předplacení místo 4 zl. 65 kr. připsal obyčejně s velkou ostentací „těch 35 kr. přikládám jako přispěvek na uhražení ztráta pokut novinářských. Ať žije národ! Nedejme se Jen rázně ku předu!“ a podobných fr á z bylo celé hejno přivěšeno na tu ohrom- nou oběť 35 kr. Výsledel tento mnoliého z nás
25 article
nila. velmi ochladil a setřel iIluse o velike obětavosti národa českého“. Starý bojovník zapomíná, že k velikému nadšení mus ještě přistoupiti silná organisace — černá rudá armáda děkují svá vítězství jenom síle zn svých organisací. Na trojí kořen nezdarů sahá tak E. Grég zřetelně ve svém denníku; hnutí národní nešlo do hloubky, nevšímalo si žen a nedbalo organi sace: tyto nedostatky, dnes každému patrně, ta jily se všem tak, že na př. v celém denníku slova „organisace“, tohote kouzelného proutku doby moderní, ani nenalézáme. Vlachy a Ma dary v lelech těch jen ona přivedla k vílězství Nieméně eíle hnutí národního Grégrovi stují zřotelně před očima; při vší své a oprávněné nedůvěře ke kruhům vládnoucím, při vši nená visti k Vídni a oficiálnímu Rakousku Gregu věeně a jasně mluví o úkolech české politiky takto (30. března 1867): „S Rakouskem souvisí i naše existence- Jsouce příliš slabí, než abychom odolati mohl- vítěznému a mocnému sousedu, závisíme pouze od nahodilých kombinac ostatních států. Nezá- leží-li Francouzsku nebo Rusku na tom, stane me-li se pruskými, tedy nás před tím ne z achrání ani Rakousko animy sam Jediná nadéje naše jest, že ani Francie ani Ru sko ve vlastním prospěchu připustiti nemohou aby se Německo sesílilo ještě částmi Rakousk a zejména Čechy...“ A to píše Grégr v době. kdy ještě byla Francie velmocí prvního řádu kdy Prusko nebylo ještě Německem. A pokra- an
E Grég Vlach ma Greg Grégr Vídeň Rakousko Rusko Francie Německo Čechy Prusko národní Grégr
26 article
„Budoucnost naše je nanejvýše nejislá. Kdyby se dnes R(akousko) rozpadlo, neví nikdo kam a komu bychom se dostali. Obáváme se však, že Prusům. To by byl neodvratný hrob našeho národa. Pruský kapitál, pruská inteligen- ce, pruská bezohlednost by nás v krátké dob pohltila. To cíti celý národ a instinktivněse obraci na východ... Avšak Rusové jsou ještě daleko .. . Co nám tody zbývá? Jediné R(akou čuje- sko), jen v R(akousku) jsme bezpečni; R(a k ou- sko) nás nikdy neponěmčí, nikdy nevyhladí, třebas k tomu pracovalo vší si- lou. Jsme loyalní z nutnosti, jsme rakoušt z pudu sebezachování. R(akousko) nemá tedy národa věrnějšího a nikdo by nepřinášei větších oběti pro R(akousko) než my; neboť b jujíce za R. bojovali bychom za sebe. Avšak bohužel, vláda R(akouská) to neuznává. Po- divnou zaslepenosti odstrkuj vláda rakouská právě nejoddaněj- ší, neobětivější národ a pojí se s živly nejen nám, ale i Rakousku nebezpečnými, ne spolehlivými. To jest ono strašné f tum, které Rakousko ženle v zá- hubu ...“ Jak těžce zajisté se tato slova Grégrov psala — a jak pravdivá přece jsou. Mohl učinil paralelu na jihu se Slovinci, paralelu zvlášť vý znamnou, kteří jsou ještě rakouštější nežli my z téže právě nutnosti — a klerým vede se zase hůře ještě nežli nám. Je to snad opravdu fatum kismot — jak kdysi o tom osudu krásně mluvi dr. Kramář ve své delegační „quos Deus-demen tat“řeči. — —
Prus Rus Kramář Rakousko
27 article
Ale vedle tohoto elle, jenž byl společn všem politikům našim od Palackého a Havlička počinaje, má Grégr silné vědemi demokralické a liberální. Veda boj proti Vídni až na nůž, za- chraňuje tnk Rakousko matgré lui, nezapomín nikdy na boj proti Římu. Klerikalismus — to nepřítel, volá Grégr jako Gambettai „Nebera zřetel na to“ — píše 30. června 1867 o založení Matice Lidu — „že učení ulira montánů vůbec se nesrovnává s rozumem lid- ským, že nečiní lid ani mravnějšín ani vzdělanějším, příčí se tak velice ná- hledům moderní osvěty, že národ, tonoucí ve tmách katolicismu, jen opovržení a zášť všecl vzdělaných národů na sebe uvaliti musí. A tolo opovržení, tato zášť národů kulturních, mohlo by nám býti nanejvýš záhubné. Národ tak malý a slabý, jako je národ český, který se nemůže opírati na hmotnou sílu svou, potřebuje velice
Palacký Havliček Grégr Gambettai Vídeň Rakousko Řím
28 article
sympatic národů mocnějších. Čím však můžeme sobě zjednati těchto sympatií více, než tím, že vynikajíce osvětou, praeí duševní, ob- čanskými ctnostmi, vědou a umě- ním obrátíme na sebe pozorno st aárodů veliký ch. Avšak ve tmách katoli- ckého ultramontanismu neplápolá světlo kultury a za mrazivého dechu pošmourného katolicismu usychá kvítko vědy a svobody .. Dva cíle týči tedy Grégr politikům českými politiku svobodomyslnou a politiku rakouskou. Ale vysoko nade všemi plane cil nejvyšší- státní samostatnost našeho království. Vitaje 30. srpna 1867 návrat koruny svatováclavské, píše tento svobodomyslník, kterého neoslepuje lesk korun ani nezaráží síla mocnářů, doslova „Velkolepé, demonstrativní slavnosli . . .. jsou hlučným a významným protestem proti ny- nějšímu systému vládnímu, jehož posledním účelem jest smazati království české z mapy ra- kouské, utvořiti z něho pouhou provincii aneb několik gubernií cislajtánských, snad gubernii po- labskou, povltavskou atd. Národ český ale osvěd- čil tak skvěle a tak jednomyslně, že mu není nie svatějšího nad staroslavnou korunu jeho, co sym- bol státních a politických práv království českého že jen slepá zášť a zarytá německá urputnost viděti nemůže, že si národ český nedá tak snadno vyrvati toto paladium svých práv a že je odhodlán pustiti se v zápas až na nože s kaž- dým, kdo by chtěl drzou rukou strhnouti korunu s královského čela jeho ... Svobodomyslnou politiku, ano — ale ve stínu královské koruny; politiku rakouskou, ano — ale jen v samostatném království českém. Věru i politikům našich dní nelze dost často opakovati siova, která jako spodní akord znějí každým tónem těchto slov Grégrových „Hlodejte napřed království českého — všechno ostatní bude vám přidáno! XYz.
Grégr Grégrův