1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 26. srpna 1903.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Ilst
předpláci se
v Praze v alministrael
sa nallade
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s drojí Benššken
K No
na reřiale
7 K s0h
ve slisikách: a K 30k
nu miě fe .
P'ošteu:
na nteste
3k
sa čtrit leia
s dvojí zlsilko-
na vrř
a žtvrt leta . . . 11 K d0
Praha
5
article
Ta — „evangelická polemika“!
Ta — „evangelická polemika“!
K 28 metrům a 29 centimetrům, jež jsme
podle statistiky realistické věnovali až dosud ode
dne 12. července prusko-realistické afféře, ještě
krátký kousek! A poslední — doufáme. Chceme
pro tento závěrek boje pro politickou pravdu
tak jasnou, jako kterákoli poučka z násobilky.
obrati si okolnosť z celé afféry pro realistický
klerikalismus nejehlubnější, to jest souhlas če-
ských evangeliků se stanoviskem, hájeným o
oněch předáků jejich, kteří seskupili se kolem
vyznavače evangelia, považujícího evangelium za
menší zlo. Toto spojenectví prohlášeno bylo
v posledním článku jeho za jeho vlastní i obecný,
národní zisk. Nemusi-li bychom jíti tak daleko
pro důkazy tvrzení, že zisk reulistický a ná-
rodní se naprosto vylučují, jeť známo, že toto
přesvědčení náleží k samozřejmostem každě
politické, opravdu české mysle, ale i na lo-
gickém vláknu vývodů realistických lze ukázati,
že zisk realistické straně z tohoto řečeného se-
skupení kynoucí, jest pohromou od realistické
strany získaných českých evangeliků. Realistický
sofista dokazuje totiž, že češti evangelíci, kteře
prý se stali dnes majetkem jeho strany nikoli
na poli konfesse, nýbrž na politické m.
byli »nejlepším politickým kádrem
českým.« Tím byli (stále ve smyslu realisti-
ckých vývodů) jako přívrženci strany mlado-
české a byli-li jako takoví nejlepším českým
kádrem, byli jím jako členové národní strany
svobodomyslné. Pakliže se nyní stali realisty.
nutně přestali býti tímto »nejlepším kádrem«,
kdyžtě podle svědectví realistického pozbyli při
slušenství strany, kteráž jim umožňovala stát
se nejlepšími Čechy. Není už jinak možno, než
že takto ztratili na této své vlastnosti a to
také už z té jednoduché příčiny, že je přiro-
zeně vůbec a naprosto vyloučeno, aby nejlenši
Čechy
6
article
Češi mohli byti členy strany, jejímž otcem jest
prof. Masaryk. Tato věc ovšem nepotřebovaln
důkazu a dotýkáme-li se jí. přece, děje se tak
proto, abychom položivše důraz na naprostou
rovnosť všech stoupenců národní strany svobodo-
myslné, která jako strana demokratická nemůže
uznávati ve svých mezích stupné národní vý
bornosti, vřelosti národního uvědomění a sta-
tečnosti, vzdornosti proti přenárodnění a vytrva-
losti při praporu českém, poukázali k tomu, že
skutečně výborní mužové z tábora realistického
se jimi stali teprvé v kádru mladočeském, jako
jsou o tom vzácně výjimečné ale přece jenom
doklady. Mluvíme naprosto bez hněvu a pouka-
zujeme na to, co jsme již jednou řekli: stall
se převrat ve smýšlení některých příslušníků
národní strany svobodomyslné směrem ku po-
lární hvězdě realistické průběhem a následkem
kampaně pro prusko-realistickou afféru, neni
nám to nikterak lhostejno, ale vzdor tomu
nemohli jsme se rozpakovat před hygienickým
řezem do zanícené vypnuliny realistické, z niž
se toho vyřinulo tolik. K tomu dnes dokládáme,
že ti, kteří odešli, kádrem sírany nebyli ! Nebot
k straně realistické lze jen — klesnout!
Čech
profesor
Masaryk
národní strana svoboda
7
article
Kdyby se dopustilo, že národní statečnost
česká závisí od vyznání víry českých jednollivců,
octli bychom se před nejzpozdilejší středověkou
absurdnosti, kdyby se mělo ujmouti líšení zdat-
nosti politické a občanské podle konfesí, měl
bychom nejkrásnější náboženskou vojnu, pře
kterouž stůj co stůj nutno bylo českou veřejnost
uchrániti a která ji hrozila vpouštěním cizích
zahraničných organisací do národa, ať říšsko-
německých, ať mezinárodních k jakékoli propa-
gaci náboženské.
Buď jest síla českého poznání evangeliekých
pravd samostačitelná k české spáse aneb neni,
nižádným způsobem však nelze kulturní dluhy
českého národa německému — doznané ovšem
jenom stranou professora Masaryka, jehož celý
zjev vědecký a kulturní jest výrobkem německým
— rozmnožovati o položku blaženosti onoho
světa. V té příčíně jest přesvědčením skutečného
kádru národního, raději po česku zhynouti, než
po německu spasenu býti, neboť česká záhuba
s německou spásou je vlastně pojmem totožným.
Z řečeného vysvítá veškeré to strašné zpá
tečnictví, vězící v realistickém úkladu o nejdra-
hocennější záležitost svobody, o svobodu samu.
o svobodu svědomí. Vedle politických důvodů,
zevrubně již projednaných, v jichž světle měla
evangelická propaganda dle zájmu německýeh
náčelníků mezinárodního výboru »E. B.« poslou-
žiti jako narcoticum pro případ annekční ope-
race, byla obrana svobody svědomí a volného
sebeurčení rozhodujícím molivem našeho vystou-
pení proti reakcionářskému hnutí náboženskému
na štěstí dosud jen chystanému. A toto zakro-
čeni vykonali jsme v povolání strany, v jejím
základním programu svobodomy
slnosti.
Masaryk
mezinárodní výbor » E . B
8
article
Smutně by to vypadalo se stranou, jejíž
nejlepší kádry by bledly a se kácely pouhým
pohlednutím na společný prapor svobody, a je-
jíž nervy bý nesnesly už ani její jméno. A tu
přichází nám velice vhod citát z dopisu z Rusi
nám právě zaslaného o svatě, historicky kul-
turní pravdě, že »musíli každý orga-
nism za dostižením idejí ztratit
část své síly, Čechové už zapla-
tili za náboženskou ideu svůj
tribut s přebytkem, takže v jich
položení by bylo nejvýš nobez-
pečným experimentem, a přejíce ka-
ždému což jeho stojí i dnes na půdě úplné
svobody svědomí.« Jest nepochybno, že by
český národ, kdyby byl svůj vývoj provedl na
podkladu své národní, »té staré bratrske
české církve«, k níž hlásili se čeští vy-
znavači po tolerančním patentu, ovšem marně
připisováni jsouce šmahem k vyznáním tolero-
vaným, stál dnes na té výši, se které jej strhla
krvavá ruka Říma německým mečem ozbroje-
ného. Kdyby český evangelik navzdor tvrzení
realistického tisku nepokládal za správno
že české evangelické církve berou přispěvky
z německé říše (což má býti správným podl
dra. J. Herbena, protože se pořádají lourdská
procesí z Čech!) a kdyby rozhodl se pro re-
aktivování, pro obnovu slaré bratrské církve
české, českými silami, českými penězi, dnes by
bylo, a to si jenom chladně přiznejme, poz dě.
Čecho
J Herben
Rus
Řím
Čechy
9
article
Nelze si ani představiti, kde by se otevřely
ty prameny vřelého nadšení a toho od základů
rozechvívajícího a fanatického hnutí, výbušného,
unášejícího, bez odmluvy podmaňujícího, kate-
gorickým imperativem všechny námitky rozvahy
porážejíeího, ba je ani nedopouštějícího, k tomu
potřebného, aby se provedla obrovská nábo-
ženská změna s národem českým, o jaké sní ti
nemnozí čistí duchové mezi náboženskými snílky,
kteří jsou daleci všech méně čistých tužeb po
»fešáckém ekvipování předních stráží«. Takové
revolty jsou dnes v národě českém vyloučeny.
a ukazuje-li se stále na 30.000 konvertitů mez
Němci v severních Čechách, děje se tak s ne
upřímnou falší, která dobře ví, že toto hnute
není náboženské, nýbrž politické, ač se to stále
zapírá. Budí-li tudíž snahy těch několika nábo-
ženských snilků, politickými zámysly, aneb do
konce hamižným prospěchářstvím nepošpiněné
jen úsměv soucitný sic, nikoli však nesympa-
tický, musí za to nejživěji a nejnitrněji vnímaný
pocit hnusoty v zápětí mítí snahy lidi, kteři za
odměnu svodu ukazují českému lidu v budoue-
nosti říšsko německý stůl krále pruského, za
nějž bude jednou posazen . . . To jest věruto
poslední, zač by český lid prodal svou
svobodu svědomi a za kterou by dovolil, aby
se jeho veřejnost stala jevištém zběsílého víru
klerik vousatých i bezvousých pampáterů.
Němec
Čechy
10
article
Nejzpozdilejším namáháním jest pak už
vůbec překládání hesla »Los von Rom« do
češtiny. Český svět intelligence je tak dokonale
»pryč od Říma«, že o Římu nic ani neví,
kdyby nebylo ob čas takových velikých a zará-
žejících klerikálních ničemností jako Frindův
úklad o jednotu královstvi českého, aneb tako
vých, kulturu národní ohrožujících Říma zplo
zenců, jako jest olomoucký Theodor. Témuž
kroku rozvoje a témuž jeho tempu, jakým český
moderní intelligent odveden byl na věky o
Říma, zůstaveno jest, vésti duše zlenivělé a n
Frindův
Los on Rom
Řím
11
article
Jli
Jli
cestě osvěty opozděné z římské tmy k oněm
metám, u nichž se sbíhají dráhy všech života
v budoucnosti schopných, nesvobod své minu-
losti prostých národů jako v perspektivním stře-
disku. Jen tam a nikam jinam směřovati mohou
snahy osvětitelů českoslovanského lidu. Že to
bylo dokázáno, jest náš — ziskl
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. srpna. (Po audiencích
peštských.) Zprávami Kolomana Szella,
hr. Štěp. Tiszy a dra. Maxa Falka uzavřena
v pondělí odpoledne na budinském hradě an-
keta, jejíž účelem bylo ipformovati panovník
o nynější politické situaci v Uhrách. K jakým
výsledkům přivedlo slyšení uherských státník
a přispělo-li vůbec k rozřešení krise, není dot
chvile známo. Najistota vyznívá i z krátké
stati, umistěné v čele »Pester Lloydu« hned po
slyšení dra. Falka. Praví se v ní: »Nyní, když
jsou audience ukončeny, nalezne se přiležitost,
aby se vzaly v úvahu prostředky, jež mo-
hou rozřešiti krisi. Kornna ví nyní, jak hledí
na věc vynikající zástupcové stran, stojících na
státoprávní půdě, a půjde tedy nyní o to, aby
státníkovi, v něhož má důvěru a v jehož schop-
nosti se naděje, že rozmotá klubko, sdělila ony
pomocné prostředky, jimjž by mu poslání usnad-
nila aneb vůbec umožnila. Stane-li se volba
onoho muže v nejbližších dnech, aneb až po
dalších poradách a po novém vyjednávání, ne-
může dnes věděli ještě nikdo. Bylo by si jen
přáti, aby tento proces měl rychlý průběh,
neboť čím děle potrvá nynější stav, tlm více
se zhorší.«
Szell
Štěp
Tisza
Maxa Falk
Pester
Lloyd
Falk
Kornn
Praha
Uhry
13
article
Dle souhlasných zpráv z Pešti i z Vídně
není na tu dobu pomyšlení na značnější národní
ústupky ve prospěch Uher. Ukázalo se, že ne-
bude splněn ani národnostní program zástupcův
strany liberální a že ústupků možno se nadíti je-
dině v otázce maďarštiny ve vojenských vycho-
vávacích ústavech a zařadění uherských důstoj-
níků do uherských pluků. Proto také pokládá
se kandidatura hr. Apponye a dra. Wekerla na
místo minist. předsedy za odbytou a vážnými kan-
didáty počítají se jen členové dosavadního kabi-
netu Darányi a Lukaes, zejmena prý tento, poně-
vadž by byl ochoten spokojiti se s nejmenšími
národními ústupky. O ministru financi Lukacsovi
se ví, že jest pro mírné rozřešení krise a tedy
také pro některé národní ústupky
V tom smyslu informoval asi také korunu při
svém včerejším slyšení. Lukacs je však rozhodně
proti terrorismu opposice a varoval v poslední
době nejednou liberální pravici, aby nepodlehla
suggesci se strany opposice, nýbrž vypracovala
si svůj vlastní program, při němž ovšem musí
býti v požadavcích velice mírna. Jest přirozeno
že program Lukacsův by se panovníkovi zamlou-
val nejvíce.
Lukaes
Pešť
Vídeň
Uhry
14
article
Panovník zdrží se v Pešti do pátku, a nen
vyloučeno, že vyslechne ještě některého z uher
ských státníků a ministrů. V pátek dne 28. t. m
vrátí se do Schönbrunnu.
V Praze, 25. srpna. (Vídeňské názo
ry o uherské krisi) líčí stálý dopisovate
krakovského „Czasu“. Ve vídeňských kruzích
vzpírajících se jakýmkoli ústupkům ve prospěeh
Uher, mají prý už podrobně vypracovaný plán.
jak se má zakročiti proti Maďarům. Dle tohoto
plánu má býti vyloučen každý ústupek ve věcech
vojenských. Jestliže opposice nepovoli, přesta-
nou ústavní instituce pracovati, aniž by se
ústava formálně zastavila; nastoupí prý „ob
strukce shora“. Vojsko zůstane v dosavadní síle
poněvadž se dle § 12. zákona z r. 1888 povolají
do zbraně náhradní záložníci. Budou-li se daně
scházeti nedostatečně, zastaví se platy úřadní-
kům. A tuto „obstrukci s hora“ bude prý pro-
váděti hr. Khuen-Héderváry. Také se prý vysky-
tuje ve Vídni názor, že se koruna, aneb po při-
padě vláda, z terrorismu Maďarů odvolá k loyál-
nosti uherského obyvatelstva nemaďarského, a že
vážnější politikové uherští i takové hrozby berou
již do svých rozpočtů. Rozumí se, že názory ta-
kové nelze bráti vážně.
Maďar
Khuen
Héderváry
Pešť
Schönbrunn
Praha
Uhry
Vídeň
15
article
V Praze, 25. srpna. (Svolání zem-
ských sněmů.) Přes Pešť se dovídáme, že
rakouská vláda následkem uherské krise upustila
od ůmyslu, svolati říšskou radu hned na počátku
podzimu a že tedy v II. polovině září budou svo-
lány některé zemské sněmy. Především sněmy
český, moravský, slezský a haličský, jež mají
učiniti opatření stran živelních pohrom; mimo to
pak i sněm dolnorakouský a štyrský. O tyrolském
sněmu se tvrdí už nyní, že v záři svolán nebude.
Z Krakova, 24. srpna. (Těšínsk
gymnasium polské.) Poněvadž soukrom
pelské těšínské gymnasium bylo už sestátněno,
sejde se dle „N. Ref.“ ve čtvrtek dne 27. t. m.
v Těšíně komise, jež převezme od nynějšího vý-
beru do státní správy gymnasijní budovu se všim
zařízením a sbírkami. Tím bude konečně splněno
dávné přání slezských Poláků, jimž jde nyní jen
o to, aby jejich gymnasium i za správy státní
bylo řízeno v duchu vskutku polském
Z Lublaně, 23. srpna. (Spolek s v. Cy
rilla a Methoda pro Istrii,) jehož účel
je totožný s účelem české Matice školské, vydal
zprávu o své činnosti v minulém roce. Ze
zprávy vysvítá, že spolek měl příjmů 53.386 K
a vydal na chorvatské školy v Istrii 50.940 K.
Spolek vydržuje dvoutřídní obecné školy v Pulji.
Voloském a Kašteliru, jednotřídky v Opatii, Što-
kovcích, Livadách, Vabrize, Baderně a Vinku
rani, pak dětskou opatrovnu na Malém Lošinji
Všechny tyto školy jsou hojně navštěvovány, ně
které dokonce přeplněny a zachránily chorvat
skému národu již na tisíce dětí, jež by jinak
zemských školách vlašských buď zakrněly neb se
národně přímo odrodily.
N Ref
Polák
Vabriz
Baderno
viník
Praha
Pešť
slezský
Krakov
Těšín
Lublaň
Istria
Što
Opatie
16
article
Poměry českého katolického kněze.
Poměry českého katolického kněze.
Ve velké dvoraně žofínské sešlo se včera po9
hodině dopol. 167 členů Jednoty katolickéh
duchovenstva v Čechách, zastupujících 1215
hlasů, aby porokovali o poměrech českého ka-
tolického kněze v nynější době
Jednota teprve rok stará, má dnes přes 2000 členů
ale, jak z přehlédnutí přítomných na první pohled bylo
zřejmo, lásce a přízni kleru vyššího se netěší. Nový
tento spolek českých katolických duchovních domá há
se především úpravy neutěšených poměrů, v nichž
octla se převážná většina duchovenstva, čehož ovšem
páni s červenými kolárky anebo držitelé výnosných
prebend dnes již nepotřebují, ba naopak snad se obá-
vají, že by solidárnost se strádajícími bratry přiněsti
jim mohla ještě ztenčení bohalých příjmů dosavad-
ních. Tím se také vysvětluje, proč na včerejší schůz
dostavilt se vyslechnouti slesky duchovenstva ponej-
více jen mladší kněží a faráři z chudých far
Schůzi, na niž zavítal za klub poslanců národní
strany svobodomyslné posl. P. Blahovec, farál
v Čachrově, zahájil předseda Jednoty vikář P. Střeb-
ský. Vzpomenul, že na ustavující schůzi Jednoly
před rokem vyslovil přání, by členové její domáhali
se splnění svých požadavků svorně a v bratrské
lásce. Jednota nemá zjevných nepřátel ani u lidu,
ani v duchovenstvu, ale nelze bohužel zamlčeti, že
právě faktorové, na nichž závisí splnění tužeb a přání,
nejsou jí tak příznivi (Hlasy: Bohužel!), jak by si toho
bylo dlužno přáti.
P Blahovec
P Střeb
Čechy
Čachrov
17
article
Lid nám přeje, pokračoval předseda, abychom
si upravili poměry, jak učinily stavy jiné, starostové
obcí podpisují ochotně naše petice a přejí nám v naší
snaze všeho zdaru; také poslanci, zejmena říšští, jsou
nám nakloněni a čekají jenom, až předloženy budou
parlamentu osnovy zákonů, by svým hlasováním nán
přízeň svou prokázaii
Avšak hlavní faktor, vláda, váhá a nepředkláda
parlamenlu osnov zákona o úpravě našich poměrů
Snad zavinily to rozhárané poměry na říšské radě
a doufejme, že až budou příznivějšími, vyslechne
vláda naše volání, a že kýženého cíle dosáhneme
Ale neskládejme ruce v klín, pracujme dále úsilovně
pracujme však svorně v bratrské lásce. (Výborně
Pollesk.)
K žádosti předsedově projevena soustrast na
úmrtím papeže Lva XIII., biskupa Brynycha a dra
Fr. Lad. Riegra.
K návrhu faráře P. dra. Víška zaslány holdova
telegramy arcibiskupu bar. Skrbenskému a biskupůn
Řihovi, Schöblovi a Doubravovi-
O poměrech českého katolické h
kněze v nynější době pojednal pak P. Kro
her z Borovan, který pravil, že nynější poměry du
chovenstva nejsou přiměřeny ani jeho stavu, ani vzdě
lání. O kněžstvu jest rozšířeno mínění, že nemá ni-
čeho na práci, což řečník vyvrací poukazem na vy-
učování ve škole, na hojnost úřadního vyučování, na
práci ve spolcích, zejmena hospodářských. Za to
za vše, jak chová se k němu veřejnost? Zdá se, jak
by se domnívala, že kněží přestali se počítati mez
své rodáky a čin jednotlivce přičítá se na vrub všem
na př. při svatováclavské záložně.
Brynych
Riegr
Víšek
Skrbenský
Řih
Borovan
Francie
papež Lev XIII
Schöbl a Doubrava
18
article
V drobném prodejie
mnní člo o sobě . . . a 2
p tpoledni
Ve Hlislkica na venkovš
ranní č4slo. . . . .
sepoledn
Inserá t
plati se ketevé zapřee
Předplacení a inserty přljlná zdnini
strace v Karisnské slici č.a.
Tam pocházejí se též redakee
tiskárna a ezpedles „ Nárednich Listě-
Dukopisy se novraoejí.
19
article
Úkaz, že jest málo lidí, kterí se kněžstva zasta-
nou, vysvětluje řečník výtkou klerikalismu, ač kněž-
stvo může o sobě říci, že plní své národní povinnosti
tak horlivě, jako kterýkoli jiný stav a jest zejmena
mezi nejhorlivějšími podporovateli literatury
Příčiny, proč vylučováno jest z národa, vězív
minulosti i přítomnosti. Zavinita to především náchyl-
nost Čechů k náboženskému indiferentismu, která má
kořen v ochablosti náboženského smýšlení v době
pobělohorské a velice byla posilována nerozumným
prováděním protireformace. (Výborně! Potlesk.) A ke
starým chybám přirůstaly nové. Když se počal šířiti
liberalismus, místo abychom byli šli s intelligencí,
praví řečník, a svým vlivem na lid pracovali na pře-
tvoření staročeské strany v opravdově konservativní,
postavili jsme se vzdorovitě do kouta a národ nás
tam nechal státi a šel bez nás svou cestou dále. (Sou-
hlas a potlesk.)
Nemáme dnes politického vlivu; strany katolické
jsou slabé a nesvorné a stranám národním do nás
ničeho není, protože se stavíme mimo ně nebo proli
nim. (Souhlas a pollesk.) Jinou příčinou nechuti k nám
je okolnost, že u sousedních národů německého, ma-
darského a italského rozhodující kruhové církevní
oddáni jsou svě národnosti tak, že jí slouží, obětujíce
jí dokonce i křesťanské zásady a činíce z náboženství
nástroj germanisace, maďarisace a irredenty. (Výborněl
Potlesk.) A poněvadž se to děje skoro vesměs na
útraty slovanské, vzniká přirozeně oprávněná nechut
k církvi, jejíž sluhové proti výslovnému slovu božímu
opovažují se děliti národy na vyvolené a méně cenné.
Zavinita
Čecho
20
article
(Hlasy: Hanba! Pollesk.)
Řečník zabývá se výtkou, že světská fskulta více
neučí nežli bohoslovecká, což jest vinou systému vy-
učovacího, který zavírá oči, že svět jde pořád dále
(Výborně!), lituje, že bohoslovec nepozná filosofických
nauk, čímž se stalo, že nejmoudřejší z kněží byli ve
filosofii pouze diletanty, poněvadž studovali filosofii
sami bez návodu. Frindovu provokaci českého kato-
lického duchovenstva nepokusili jsme se ani vyvrátiti.
Frindův
21
article
(Různé hlasy.
V dalším stěžuje si řečník na zastaralost seminář-
ských knihoven, na nevhodnou a nedostatečnou semi-
nářskou výchovu, kterou povahy se jen kazí (Souhlas)
na nevhodné místnosti seminářů.
Neblahé poměry se stupňováním josefínských
manýr ještě zhoršily. Mezi námi jest, pokračuje řečník.
dosti lidí, kteří veškero křesťanství chtějí směstnati
ve slova: „Každá bytost své vrchnosti poddána budiž.
Co má se však říci, když vikář v kostele dokazuje
vznešenost víry z toho, že „sám pan okresní hejtman
pozorně naslouchá zkoušce z katechismu,“ nebo když
starší kněz varuje mladšího: „Rejpejte si do biskupa
nebo do papeže, ale okresního hejímana nechte na po-
koji! (Veselost) Ovšem takové otrocké duše jsou vzác-
né. Selkává-li se pak úřadník, zvláště mladší, s tako-
vými povahami, kterým jest orlíček svatější, nežli
kříž, pak nutně ztrácí k němu všechny ohledy, nebot
náš byrokratismus váží si pravidelně jen toho, kdo
se ho nebojí. (Výborně!) K nám mají úřady žalostně
málo ohledu. (Souhlas) Hilsnerovy pohlednice byly
hned konfiskovány, ale Drozdovy nikoliv. (Výborně!
Potlesk.) Protestantští kazatelé rozběhli se po Čechách.
ale když Redemptoristé, Dominikáni atd. konají missie,
musí míti při sobě doklad rakouského občanství.
Hilsnerův
Drozdův
Čechy
22
article
(Různé hlasy)
Bohužel, že se duch Eyrokratický zabnízdil takě
u nás v církevních úřadech. Dnes udělali z nás pouhé
pomocníky biskupů: místo, by se oceňovala práce
pastorální, sociální a národní, měří se šosy kabátů,
dle nichž se oceňuje naše smýšlení. (Různé hlasy.
Jest chybou, že rozhodující kruhy v diécesi mají jaksi
svůj dorost, t. j. že se doplňují mladými kněžími, kteří
duchovní správu sotva poznali a přece mají pak refe-
rovati o věcech, jež znají pouze z theorie.
Mám, praví řečník, řadů dokladů z celého králov-
ství, které vrhají divné světlo na poměry mezi
duchovní vrchností a kuratním duchovenstvem, z nichž
některé jsou hotovou tragédií kněží trpitelů. Mám
právo prohlásiti, že jeví se nemalá roztrpčenost mezi
duchovenstvem, které si odvyká, viděti v ordinariátech
olcovské ochrance. (Výborně! Potlesk.) Pravím to ve-
řejně také proto, poněvadž všude mohu říci, že mně
se dosud žádná křivda nestala a že tudíž nemluvím ve
vlastní věci.
V dalším probírá řečník zevrubně otázku patro-
nátní a dovozuje nutnost její úpravy. Bývalý ideální
poměr mezi knězem a patronem náleží již minulosti.
23
article
O postupu nerozhoduje, kolik let slouží kněz bohu.
nýbrž kolik lel slouží patronu. (Výborně! Potlesk.)
Kuratnímu kleru činí velikou konkurenci také vojenští
duchovní a katecheti. Největší protekcionářství jest
na farách městských a toto dospělo již tak daleko, že
jest všeobecné přesvědčení, že dosavadní poměry pa-
tronátní jsou nezdravě. (Výborně! Potlesk.)
Řečník žádá, aby v křiklavých případech zadání
míst patronem odepřel se souhlas konsistoře, protože,
když se jeden patron urazí, že nemohl prověsti svou,
jest to lépe, nežli když se urazí spravedlnost a kněži.
(Výborně! Potlesk.) V budějovické diécesi při obsazo-
vání místa patronátní komisař předem prohlásil, že
nedostane je nikdo z patronátu a hledal na ně kněze.
až zadáno bylo knězi z cizí diécese a mladšímu, nežli
byli žadatelé z patronátu. A protože patron jest pod
kuratelou, nemůže ustanoviti snad ani šafáře, ale ka-
plana ano. (Různé hlasy nevole.)
Nápravy potřebuje také hmotné poslavení ducho-
venstva, protože několik kněží žije v hojnosti, ale
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Po dvaceti létech.
Časová vzpomínka, již sděluje Ant. Materka.
Moje barva červená a bilá-
„Vy barvy dvě, dvě světla, přes věky
nám světte,
a národ bojem, mírem k slávy chrámů
vedie!“
Napsal Jan Neruda ke slavnosti odhalení po
mniku Karla Havlíčka Borovského v Kutné Hoře
ve slavné básni své, ke dni 26. srpna 1883 věno-
vané.
Právem nazvaná byla tehdejší slavnost
v Kutné Hoře „Dnem radostí a slávy“ od účast
níka a vydavatele pamětní knížky
Za účastenství na venkově nevídaného, u pří
tomnosti 40.000 lidu, odhalen byl v Kutné Hoře
pomník prvnímu žurnalistovi českému, jenž
hrdinný boj svůj proti nepřátelské nám Vídn
zaplatil živolem.
Důstojný pomník, zbudovaný z příspěvků
všeho národa. Za krátkou dobu, asi šesti měsíců,
měli jsme potřebný kapitál snesený krajany ze
všech končin země, a zejmena starými, vlaste-
neckými občany, tak zvanými „osmačtyřicát-
niky“, pamětníky a svědky činnosti Havličkovy
z let 1848—1851.
Jakkoli výbor pro zbudování pomníku
Havličkova rázem získal sobě přízně a těšil se
právem vzácné podpoře u veškeré veřejnosti če-
ské, zejmena děkuje úspěšné vykonání svého
úkolu redakci „Národních Listů“ vůbec a tehdej-
šímu redaktoru, Jos. Barákovi zvláště, kteří
výbor náš nejen všemožně podporovali, alei
chránili proti maloměstské zlobě, povstalé
v tehdejším kvašení a vzmáhajícím se odporu
proti chabému postupu staročeské stranyv
Antonín
Materka
Neruda
Havlíček
Havličkův
Barák
Kutná hoře
Jos
25
article
Vídni a pánovitosti její doma vůči vlastním li-
dem. Za vlivů takových bylo původní provoláni
naše ke sbírkám na pomník Havličkův zaba-
veno. Ano, došlo až na denunciaci přímo ku před-
sedovi ministerstva hr. Taaffovi ve Vídni —
proti stavbě pomníku — a jen rozvážností
ušlechtilostí mysli hodnosty (posud žijícího ve
Vídni), stalo se, že pomník Havlíčkovi v Kutné
Hoře mohl býti postaven, ač ne již na původním
místě před budovou, historicky proslulé porotn
síně kutnohorské — jak původně bylo usneseno.
Ze změny stavebního mista vznikly napotom
nemalé potíže jak s opatřením jiného, vhodného
místa, tak i s modelem sochy a proto došlo k ne
spokojenostem.
„Smiškovo náměstí“ v Kutné Hoře, před bu
děvou soudní, tvoří uzavřený celek a zde upro
střed krásného parku měl státi pomník Havlíčkův
v rozměrech okoli přiměřených. Když donucen
jsme byli přijati pusté tehdy místo (zvané obecně
„na starém kriminále“), nyní ovšem proměněné
již v pěkný sad, shledáno, že pomník pro toto
otevřené a vzdušné místo vyžadoval jiných roz
měrů a kontur. Na soše nebylo lze již ničeho
více měniti, toliko podstavec upravil architekt p
Wiehl z Prahy. Tím vysvětlují stručně onu odů-
vodněnou nespokojenost, jež výbor ovládala př
jednání o získání stavebního místa s tehdejší
městskou radou.
Model vypracoval sochař Josef Strachovsk
a pomník provedli z hořického pískovce br. Du
cháčkové.
Při jednání o návrzích na pomník byl nám
ochotnou radou nápomocen dr. M. Tyrš a Umě-
lecká beseda v Praze. Čtyři modely, předních
umělců českých, uloženy jsou v městském museu
kutnohorském.
Havličkův
Taaff
Havlíček
Wiehl
Strachovsk
M Tyrš
Vídeň
Kutná hoře
Smiškovo náměstí
Praha
Uma
26
article
Povolení slavnosti samé a programu, bylo
předmětem vážného vyjednávání, a mnohým
pánům činilo zbytečné starosti, když zvolen byí
řečníkem p. dr. Ed. Grégr.
Slavnostní program velkého formátu vydár
byl na dny 25., 26. a 27. srpna, ozdobený vy-
obrazením sochy Havlíčkovy a autografem, a ná
leží list ten dnes již mezi velmi vzácné tisko-
Dále ražen byl pamětní peníz, stříbrný
bronzový, rytý umělcem p. Stránským a pro-
vedený ve státní mincovně.
I tento pamětní peníz stříbrný jest již ny
vzácností.
Mimo to vydal výbor účelný illustrovaný spi
„Úpomínka na Kutnou Horu“, sepsáním ředitel
Jiřího Lacha a prof. Jos. Braniše. Příležitostny
spis ten vykonal plně svou úlohu a byl úpln
rozebrán.
Počasí bylo po všechny tři dny slavnosti
v pravdě čarokrásné, a velkolepý průvod svou
uspořádaností vzbudil všeobecný údiv a nelíčené
nadšení všech účastníků.
Byloť přítomno dle zápisu 515 spolků a de
putací, s dvaceti hudebními sbory a veliké množ
ství vynikajících hostí. Pořadateli byli cvičitelové
„Sokola“ kutnohorského, za vrchního veden
náčelníka Fr. Doskočila.
Slavnostní řeč dra. Ed. Grégra rozvířil
tehdy celou českou veřejnost a stala se přede
hrou potomních voleb říšských i zemských.
Telegramů ke slavnosti došlo přes 200
z jichž obsahu dýše již nespokojenost všech
vrstev s politickým postavením našeho národa.
Věnců položeno bylo u pomníku nad 150
namnoze s nádhernými stuhami, kteréž uloženy
doktor
Ed
Grégr
Havlíčkův
Stránský
Lach
profesor
Jos
Braniš
jít putace
Doskočil
Kutná Hora
Francie
Sokol
28
article
jsou na památku v „Sokole“.
Sokol
29
article
Celá slavnost měla průběh bezvadný, až na
to, že správa rak. severozápadní dráhy uznala
za slušné, slavnost pokaziti pověstnou svou bez-
taktností vůči českému lidu. —
Po uhražení veškerých výloh, se stavbou
pomníku spojených, použili jsme pokladní pře-
bytek k založení druhého pomníku ve způsobě
„nadace Havličkovy“ pro studujícího ze stav
živnostenského na české vyšší průmyslové škole.
Základní kapitál nadační složen v obnosu
2400 zl. r. m. a odevzdán byl městskému za-
stupitelství kutnohorskému do správy, s vyhra-
žením práv zakladatelů nadace. Nyní dostává
každoročně oprávněný žadatel 200 korun pod
pery na odborné studie. Tak vykonán byl úkol
podniknutý, dvojnásobně i zbudováním pomníku
k uctění památky K. Havlíčka Borovského a za
ložením nadace na věčné časy ku podpoře vzdě
lání se stavu řemeslného.
Když pak došel nás vlastnoruční list Ne
rudův, vyslovující nám uznání a diíky za prác-
vykonanou, cítili jsme se všichni bohatě na-
hraženi.
Vědomí toto jest všem členům tehdejšíh
výboru neocenitelnou a zajisté vzácnou od-
měnou.
Nechci vzpomínati příkoří výboru pro zbu-
dování pomníku Havlíčkova tehdy činěných, dnes
kdy již s klidnou myslí, po létech vzpomínám
tehdejší pohnuté doby, jakož i obětavého nadšen
všech členů výboru; mám však za svou povin-
nost vzpomenouti těch drahých hlav a vlaste-
neckých přátel, již s námi věrně a obětavě bojo-
vali za povznesením starobylé Kutné Hory
kladu na jich hroby tuto skromnou vzpomínku.
Jsou to pp.: MUDr. Václav Bach, předseda
spolku, starosta „Sokola“ a zemský poslanee.
JUDr. Antonín Velišský, druhý místopředseda,
K Havlíček
Havlíčkův
MUDr
Bach
JUDr
Antonín velišský
Kutná Hora
Havličkův
Sokol
30
article
slavnostní řečník při položení základního kamene
ku pomníku a autor obrany spolku k místodržitel-
ství, František Sakař, okresní tajemník, zaslou-
žilý pokladník spolku, Antonín Vítek, druhý
jednatel výboru, který jako starosta Řemeslnické
besedy velkých zásluh si o pomník vydobyl, Fr.
Hradecký, stavitel pomníku, František Kutmann.
mlynář, který putoval od obce k obci v celém
okresu za účelem sbírek na pomník, slečna Anna
Milinovských z Čáslavi, přední síla tehdejší
slavnostní akademie v předvečer odhalení po-
mniku, ředitel Jiří Zach, spisovatel stavitelských
památek kutnohorských a člen umělecké ko-
mise pro stavbu pomníku a spisovatel Josef Pod-
stránský, farář v. v., který jako starosta „Slo-
vanské Lípy“ z r. 1848 nepřestal býti po celý
život obětavým podporovatelem národních snah
a každého měsíce ze své skrovně pense přinášel
příspěvek na stavbu pomníku pod pseudony mem:
Budiž jim všem atd.
Dále redaktoru, Josefu Barákovi, jenž bez-
platnými přednáškami svými přispíval k osvětlení
památky Havlíčkovy, jakož i dru. Tyršovi, jenž
ochotně radou svou přispíval ku provedení dila
monumentálního a zastával vždy zájmy českých
umělců.
Budiž jim všem vděčná pamě
současniků zachována.
Ze členů výboru těší se z dnešního dne pp.
Prokop Slavík, lékárník a místopředseda spolku,
Fr. Doskočil, starosta „Sokola“, Antonín Möle
st., stavitel varhan, Josef Kutílek obchodník, Jos.
Fuxa, zlatník, Karel Polák, úřadník, Hanuš Mili-
novský, městský tajemník v Čáslavi, Pavel Jed-
ník, statkář v Malíně a bývalý jednatel spolku,
od něhož platí všem vřelý pozdrav v dnešní den
pamětní po dvaceti létech!
Sakař
Antonín Vítek
Hradecký
Kutmann
Anna Milinovský
Zach
Josef
Barák
Havlíčkův
Tyrš
Prokop Slavík
Doskočil
Möle
Fuxa
Karel Polák
Hanuš Mit
Pavel
Francie
Čáslav
Jos
Malín
Sokol