2
masthead
V Praze, v úterý dne 25. srpna 1903
Praha
4
article
Na ranní n odpol. Bísvy
předpišéť set
v Praze v adalnisíraai
na miča
ba divrt lola . . .
s dreji čeniškes
na niěst
ko
nu dtrit leta. .
ve flisikie
2 K 30
na měskce.
Pošlout
a nene
oi
čtvrt lita . . .
s drojí zivilko
wěrí
:: ke
ierk lae
Praha
5
article
Žádáme za odpověd!
Žádáme za odpověd!
Hotová válečná nálada mezi Vídní a Pešu
— jen střilet! Žehrá-li se tu onde na dral
Körbra, že se »v nejlěžší chvíli říše« schoval
za psací stůl své ministerské kanceláře, tak že
o něm není ani potuchy, jeho tiskovi halapart-
níci za to strhují tím ryčnější povyk válečný
proti »chauvinům maďarským«, — láteří a hrozi
svým milým Maďarům pojednou až se hory
zelenají, svolávajíce proti nim veškoru rakou-
skou domobranu ve »svatý boj« za německou
komandosprache v jednotně nedílné armádě, z
spásu dualismu a ústavnosti, ba dokonce i z
ohrožené prý velmocenské postavení Rakousko-
Uherska, že je to přímo podívaná pro bohy
V níčem prý se nesmí a nemůže tentokráte M-
darům- povolit! Až potud, však nic dále! hro
mují dnes ti officios i hrdinové vídeňští, jež
jsme vídali tolikráte na nejzbabělej
šim útěku před ostruhami maďarskými.
A kterak doufají na Maďary vyzrát? —
Nedělní »Reichswehr« vídeňská vyzrazuje
ten »genialní« tajný vídeňský plán: Posmívá se
Maďarům, kterak prý se v jich hlavách víra
v dobytí národních koncessí pro vojsko uherské
stala utkvělou myšlenkou. Spíše všeho jiného
byli by prý se Maďaři nadáli, nežli toho, že
choutky jejich na rozhodujících
místech vrazí na takový pevný
odpor, jako narazily.
Peša
Maďar
Vídeň
RakouskoUhersko
Reichswehr
svatá boj
6
article
»Páni Apponyiovci a Košutovci těžce se
sklamali«, zní výsměch vojenským kruhům
oddaného listu: Oni se domnívali, že strnut
nastalé obstrukcí v parlamentu uherském, jehož
následkem až dosud nemůže býti
v Uhrách letošní odvod k vojsku
proveden, přivede korunu v takovou tíseň,
že nezbude jí z ní východu jiného, nežli když
Maďarům všechny jejich požadavky povolí. Počet
však byl chybný. V nejvyšších kruzích vojenské
správy dle všeho již se na to zařídili, že
do 1. ledna r. 1904 nebude rekrutýrka
v Uhrách provedena a nebude tudíž potřebné
náhrady za úbytek těch 42.711 mužů řadového
vojska a 12.500 mužů v honvédstvu, kteří vy-
slouživše letos poslední ročník svůj měli by
1. říjnem býti propuštěni domů. Však tomu se
dá na základě trvajících zákonův snadno od-
pomoci! Oněch 42.711 mužů doslouživšlch
třelí rok, netřeba 1. říjnem propustit na dovo-
lenou, nýbrž možno je přidržet ve službě řa-
dové až do konce letošního roku. Avšak ani
1. ledna 1904 netřeba prý jich »pouštět
z vojny«, nýbrž možno prý je převésti posled-
ního prosince letošního roku do reservy
podržeti pak tento první ročník
reservy, dle zákona z 31. května 1888.
ještě po eelý další rok při praporu.
Apponyiovec
Maďar
Uhry
7
article
Tedy prodloužení povinnosti branné ze tři na
4 a čtvrt roku.
»Tak« hrozí »Reichswehr« Maďarům
»může vás vojenská správa zcela zákonně vy
trestat za váš vzdor !e
Však ještě druhého skřipce zákonného může
prý býti na opposici maďarskou použito ! Nepo-
volili státu rekrutů, může prý správa vojenská
dle téhož zákona z r. 1888 povolati tak
náhradní záložníky posledních tř
ročníků pod prapory a podržeti je na
čas potřeby v kasárnách. »Reichswehr« nepopírá
bolestnou krutost jednoho jako druhého z těchto
opatření. Však státoprávně nebezpečným snahám
uherského sněmu nutno prý se postaviti co nej-
rázněji na odpor. »V Uhrách ne b u de
Maďar
Nepa
Uhry
8
article
dříve pokoje, dokud ubohý nevinný ten
lid, jemuž se všemi prostředky namlouvá, že
by národní vybudování armády bylo mu ke
spáse, nepřikročí k volbám jiných po-
slancův a neuloží jim za povinnost, a by
se především starali o hmotný
jeho blahobyt!« zní moudrost Körbrova
tlumočníka dnes vůči Maďarům, jako zněla z
posledních voleb vůči opposici naší. Pro
zájmy hmotné má národ zradit
opustit své ideální požadavky a eíle ná-
rodní !t
»Pryní říjen nadehází«, pokračuje cynicky
»Reichswehr« ve svém zahrozování opposice
maďarské: Rodičové a příbuzní očekávají trapně
chvíli, kdy synové a bratři jejich navrálí se po vy-
konané třileté službě vojenské v domov. Budou-liž
děkovati těm pánům poslancům hlavního města
až se dovědí, že vysoká politika toho žádá,
aby ještě na dále pollačili radostných pocitů
svých, dokud se nezlibí pánům Barabášům
Košutům povolit rekruty? Nechť si pak ko
nají liberální i neliberální poslanci voličské
schůze do libosti, sotva se jim věru podaří pře-
svědčiti voliče své, že uherské prapory a od-
znaky jsou nejvyšším ideálem oteům a matkám.
očekávajícím trapně návrat synů svých z vojny «
— Slepoto vídeňská, pravíme, jak špatně znáš
duši národův, vychovaných v lásce k vlasti
jazyku svému. Nikoliv svým opposičním zá-
stupcům, ale umíněným protivníkům věci národa
maďarského zazlívati budou rodičové a voličové
maďarští, nevrátí li se 1. říjnem synové jejich
po tříleté službě z vojny a volby dopadnou pro
Košuta a Barabáše, nikdy ale pro Vídeň.
Körbrův
Maďar
Barabáš Košut
Košut
Barabáš
Vídeň
9
article
Než konečně, vše to jsou repressalie mezi
válčicími stranami — uherskou a vídeňskou, jež
se nás přímo netýkají. Avšak co tomu říci,
když dodnes naši vlastní syno vé,
dosluhující právě třetí rok, ne-
vědl, jaký bude následkem zmatků
uherských jejich osud ve zdejších
armádních sborech? I oni se těší na
den 1. října jako na den vykoupení svého.
I po nich touží zde rodičové a příbuzní
nejbližší, kteří je byli po tři léta těžce postrá-
dali. Ale kdeže jest nějaké úřadn
zprávy, kde nějaké jistoty, že ne
potká jich letos týž osud kruš ný
jako vojíny uherské? — Není ji na-
prosto; ani listy vojenským kruhům tak blízké
jako vzpomenutá vídeňská »Reichswehr«, ne-
vědí, jak to ministerstvo války v Cislajtanii za
onačí, pakliže do 1. října Maďaři nepovoli re-
krutýrku, jako že již asi sotva povolí.
Cislajtanie má odvedených brancův přes-
počet bývalý, ale pro odpor Maďarů neví eo
s nimi. Nemůže jich dle platného zákona za-
řadit do pluků, dokud není v Uhrách týž zákon
odvodní sněmem schválen. To se nestalo a již
nestane. Povolán tam k veslu hr. Khuen Heděr-
váry, jenž vzal vládní předlohu o větším kontin-
gentu brancův zpět, očekávaje povně, že za tu
koncessi sněm uherský povoli aspoň posavadní
odvod 42.711 mužů k řadovému vojsku a 12 500
mužů k honvedům.
Tím vznikla ovšem otázka, sluší-li potom zde
v Cislajtanii zařaditi do pluků z výšený počet
branců dle nového zákona, či má-li také zde
spravedlivě zůstati při míře dosavadní: 60. 389
branců a 10.000 zeměbranců? K interpellaci ve
příčině té podané odpověděla vojenská správa
8. července t. r., že 12.538 z jara odvedených
rekrutů přeloží se jako přespočetní do ná-
hradní reservy, o čemž budou dotčen
Maďar
Cislajtanie
Uhry
Reichswehr
Khuen Heděr
10
article
novobranci zpraveni počátkem září, ažse
provede dnem 31. srpna roztřídění rekrutů.
Však zatím do dneška, 24. srpna, nen
v Uhrách odvod povolen a není tudiž možno
předsevziti zde po zákonu roztřídění rekrutův
a nebude to, dle všeho, možno ani do 1. října.
ba snad ani do Sylvestra letošního. Kteraks
tedy správa vojenská pomůže zde z úzkých
Odmění snad naše syny a rodiče tím, čím
ztrestá Maďary?
Pozdrží snad i zde vojíny, dosluhující třel
rok, o pět čtvrtin roku déle ve službě?
Varujeme před takým nerozvážným jak
tvrdým rozhodnutím. Proč nesvolati na rychlo
parlament a nevymoci na něm změnu §. 2.
branné novelly ze dne 26. února 1903, anebo
bojí-li se dobré svědomí Körbrovo sejíti se
s poslanci národa českého, proč nepoužiti toho
famosního § 14. zde, kde se jedná o zmírnění
trudného osudu více než 70..000 lidí ?l
Maďar
Uhry
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. srpna. (Uherská krise.
Z Pešti není dnes podrobnějších zpráv. Slyšen
na dnešek povolaných státníků Kolomana Szella
hr. Štěp. Tiszy a Maxa Falka sotva pozmění do
jem, způsobený slyšením jich předchůdců a vy
jadřující se slovy: Úplná nejistota.
O situaci v Uhrách sděluje se „Fremden
blattu“: V politických kruzích se proslýchá, že
koruna většinu národních požadavků uherských
pokládá za nebezpečnou pro armádu a připoušt
pouze ony ústupky, na něž přistoupila minulá
(Szellova) vláda, ježto se nedotýkají jednoty an
mády. Má se za úplně vyloučeno, že by se otázk
maďarského služebního jazyka s maďarského
veleni mohla státi předmětem vyjednávání. Z
to však politikové, kteří byli povoláni ku panov
níkovi, nabyli dojmu, že se národní požadavky
na rozhodujícím místě neodmítají a limine, na
opak že jest naděje na provedení oněch ustano
vení, jimiž se má zabezpečiti vychování uhersk
vojenské mládeže v duchu uherském. Souhlasne
se tvrdí, že všichní politikové, kteří byli povo
láni ke králi, domáhali se splnění některých ná
rodních požadavků, ježto všichni upozorňoval
s důrazem, že jedině národními ústupky lze roz-
řešiti nynější krisi.
Szell
Štěp
Tisza
Maxa Falk
Praha
Pešť
Uhry
Souhlasne
12
article
Se strany rakouské vyslovují se proti jazy
kovým ústupkům v armádě nejrozhodněji anti
semité, kteří slibují, že pro případ „rozdělení ar
mády“ nepovoli na maďarskou čásť vojska an
krejearu. S nimi souhlasí orgán polského kola
který po včerejší stati hr. Wodzického přinášt
redakční úvodník, obráeený svým ostřím opě
proti maďarským požadavkům. „Žádná změna
ve správě vojenské, která — jak píše „Czas“ —
má za cil rozštěpení armády buď dříve neb po-
zději, nesmí v žádném případě dojíti svolení se
strany Rakouska. Pomaďarštění jedné části ar
mády nemůže býti schváleno sněmovnou posla-
neckou, ani sněmovnou panskou. Kdyby se
známé národní ústupky povolily Uhrům ve správě
společného vojska, otřásla by se tim obchodně
celní smlouva a tím zároveň i celá politická bu
dova z r. 1867. Rakouský patriotism — koně
„Czas“ — přinese společné armádě veliké oběti
ale nikoliv takové, z nichž by se bezmála polo
vina užila na vojsko uhorské. Přes všechny
svoje vady a břeměna dualism jest lepší než roz-
luka; ale nade všechnu pochybnost roz lu ke
a osobni unie byla by lepší, než
dualismus zdánlivý, jenž by byl zakry
tou rozlukou.“
Uher
Rakousko
13
article
V Praze, 24. srpna. (Gejza Polony
prozrazuje německé nacionály.) Ví
deňský „Zeit“ otiskuje obširný rozhovor s oppo-
sičním poslancem Gejzou Polonyem, v němž s
tento dotýká dosti bezohledně nedávných úmluv
uherské opposice s německo-nacionální stranou
v Rakousku. Základní myšlénkou dualismuz
r. 1867 bylo dle tvrzení posl. Polonye, že Němei
v Rakousku a Maďaři v Uhrách mají si na vzájem
pomábati, aby udrželi svou hegemonii nad ostat-
ními, hlavně ovšem slovanskými národy obou
států Proto prý se Maďarů těžce dotklo proti-
maďarské vystupováni německých antisemitůa
Všeněmců v Rakousku. R. 1899, za obstrukce
proli Banffovi vyslala tehdy uherská opposice
svého důvěrníka — a byl jím právě posl. Polonyi
— do Vídně, aby uzavřel se stranou německo-na-
cionální smlouvu stran vzájemné podpory. Vy-
jednávalo se v klubovních místnostech v parla-
mentě za přítomnosti asi 50 členů strany nacio-
nální o společný postup obou stran při určitýeh
společných záležitostech. Polonyi nabyl tehda
dojmu, že nacionálové by se nepřičili ani roz-
dělení armády v rakouskou a uherskou, jen když
by zůstal společný oběma generálný štáb. Za to
uherská opposice měla rakouským Němcům po-
skytnouti při hospodářském vyrovnání některé
výhody, z nichž by těžil německý průmysl. Vý
sledkem tohoto ujednání byl Lemischův reso
luční návrh, mající za účel takovou úpravu po
měru rakousko-uherského, která se velice již bli
žila osobní unii. Ale od té doby se smýšlení ra-
kouských Němců opět tak velice změnilo, že
„strana neodvislosti má — jak tvrdí Polonyi —
vážné důvody pro to, aby hledal
sblížení se slovanskými stranam
v Rakousku, zvláště proto, že nescházejí an
novinářské podněty v tom směru.
Gejza Polon
Polony
Maďar
Banff
Polonyi
Němec
Lemischův
Praha
Rakousko
Uhry
Vídeň
14
article
Polonyovo odhalení o německých nacioná
lech bude asi v prvé řadě zajímati dra. Körbra
jenž uznal za vhodno, opříti svoji, stát a říši za
chovávající politiku právě o stranu nacionální
která byla několik měsíců před jeho nastolením
uzavřela s uherskou opposicí smlouvu o rozště-
pení habsburské monarchie. V druhé řadě může
závěrečná poznámka Polonyova zajímati i nás
Čechy jako Slovany. Domáhajíce se svobody pre
sebe, přejeme ji každému jinému národu a tedy
i Maďarům, v nichž vidíme přirozeného spojenee
proti návalu germánstva. Ale spojenei Ma
darů mohli bychom se státi jen tehdy, kdyby
Maďaři ze svého národního mudrosloví vynechali
některá říkadla, jako „toth nem ember“ a pod.
Polonyův
Čecho
Maďar
Ma
15
article
Ze Lvova, 22. srpna. (Národní dar pí
M. Konopnické.) Na podzim 1. r. oslavili
Poláci ve všech krajích literární jubileum své
vynikající, národní básnířky a spisovatelky Marie
Konopnické, udržující, jak známo, i přátelské
styky se spisovatelkami českými. V době jubile
dostalo se M. Konopnické množství cenných pro-
jevů díků a úcty. Ale polské etitelky talentu pí
Konopnické se tím neuspokojily. Uspořádaly
sbírky, z jichž výnosu zakoupily pro pí. Konop
nickou statek Zarnovec nedaleko Jasla v Haliči.
jejž nyní upravují, aby jej mohly do zimy ode-
vzdati jubilantce. Není to poprvé, co se Polác
takovým praktickým způsobem odvděčují svým
literátům. Také romanopisci Sienkiewiezovi do-
stalo se za příležitosti jubilea v ruském Polsku
cenného statku Oblengorku.
Z Lublaně, 20. srpna. (P osl. Ploj o si
tuaci.) Ve voličské schůzi v Majšberku u Pluje
vyslovil se posl. dvor. rada Ploj o vnitřní situaci
takto: Nelze očekávati klidného jednání v pod
zimním zasedání říšské rady, poněvadž dr. Kör
ber splnění českých a slovinských národních po
V drobném prodejir
uni čí-lo o sobě . . . pa z
odpolažní
Ve hlialkách na venkuv
ranní čísle, . . . .
vspolodní
Inserá ty
plati se kotově zaplel
Přečplucení a iňsprty přájímá zdmini-
steace v Jiazlásské ulici č.s
Tan rscházejí se též redhakee
liskárna a expečice „ Národnich Lista
Rakeply so novracej.
M Konopnický
Polák
Konopnický
Konop
Zarnovec
Jasl
doktor
Kör ber
Národnich List
Lvov
Halič
Sienkiewiez
Polsko
Lublaň
Jiazlásský ulice
Tana
16
article
žadavků činí závislým od svolení Němců, tito
však, jak ukazuje jich obnovené souručenství,
svého svolení k ničemu takovému nedají. Če-
ská obstrukce, provázená souhlasem ce-
lého národa, bude tedy trvati dálea
nalezne, jak nedávno prohlásil i dr. Robič,
také účinné podpory u Jihoslova-
nů. Zavinil to dr. Körber svým jednáním za de-
baty o Chorvatsku. Také v kruzích polských po-
slanců se poměr ke Körbrovi zhoršil, tak že, ne-
podaři-li se dru. Körbrovi získati Němce pro
českou universitu na Moravě, bude nuce
podati opět demissi. Situace se tedy
značně z horšila a obrat nastane asi v krátké
době změnou vlády. Slovinci musejí státi na
svých jazykových požadavcích, zejmena poku
se týče soudů a budou potírati každou vládu.
která nebude ochotna vyhověti ani těmto jejich
nejspravedlivějším požadavkům.
Němec
Robič
doktor
Körber
Chorvatsko
český univerzita na Morava
17
article
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 24. srpna
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 24. srpna
Z říše kázně a bázně boží.
Ke zprávě dnešního poledního čísla o za-
tčení zodpovědného redaktora berlín. soc.-demo-
kratického „Vorwärtsu“ třeba dodati některé po-
drobnosti. Jak jsme se již zmínili v nedělním
čísle, uveřejnil „Vorwärts“ sdělení, že císař
Vilém chce si dáti postavit na ostrově Pichels-
werderu rodinný zámek. Ostrov Pichelswerder
obtékán jest vodou Havely a nalězá se nedaleko
Spandavy na nové vojenské cestě mezi Berlínem
a velkým vojenským cvičištěm v Dobřici. „Vor-
wärts“ tvrdil, že císařský zámek má se na tomto
ostrově vystavěti pevný, nepřístupný, jejž by
mohla tělesná stráž císařova snadno uzavříti a
uhájiti a že ostrov Pichelswerder má příště tvo-
řiti samostatný volební okres při volbách do říš-
ského sněmu německého. List dodával, že úplná
odloučenost nového císařského zámku od ostat
ního světa má císaře a jeho rodinu chrániti před
event. útoky, zejmena prý se strany sociálni
demokracie a že dvorní maršálek Trotha a archi-
tekt Ebhardt o tomto plánu vědí.
Vilém
Havela
Praha
Berlín
Trotha
18
article
Officiosňí „Nordd. Allg. Zeitung“ tulo
zprávu dvakráte popřela, ale „Vorwärts“ nan
setrval. V jeho redakci provedena úřadní pro-
hlídka, pátrající po rukopise zmíněných zpráv,a
na chefredaktora podána zároveň žaloba pro
urážku císaře. V sobotu rozepsal se „Vorwärts
o této záležitosti, „Plán nového zámku,“ pravil,
„není dílem Ebhardtovým, nýbrž byl mu jen
důvěrně sdělen a sice se všemi podrobnostmia
důvody, zejmena také účel jeho ohraničení. Eb-
hardt zajímá se, jsme-li dobře informováni,
o jiné plány, které týkají se Postupim i. Zda
císař ví o plánech svých dvorních staveb, není
nám známo. O celé afféře zmínili jsme se jen
proto, protože ku poznání naší vnitřní politiky
jest důležito, poukázati na makavém případu, jak
různí, nezodpovědní lidé vědomě
k tomu pracují, aby podobnými projekty
vzbudili výklady, za nichž se „říznosti
dobře daří. Potud má dvorní plán císařského
ostrova význam, a jest ihostejno, zdali o něm
císař již zvěděl, neb má-li nebo nemá-li na něm
zájem.
Zodpovědný redaktor „Vorwärtsu“ byl pak
ještě v sobotu z a t č en.
„Pr. Korr.“ doznává, že existují projekty
na stavbu císařského zámku, ale namlouvá veřej-
nosti, že jedná se pouze o zámek lovecký —
náhradu za Grunewald, který bude prý příště
opuštěn. Že by výhodnou byla stavba 1 o ve-
Eb
Postupim
Zeitung
Vorwärts
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V kasamatách.
Z ovzduší topčiderské trestnice sděluje Jos. Zd.
Raušar.
Od královského konaku v Topčideru u Be
lehradu vede cesta širokou alejí topolů k mostu
přes topěiderskou řeku, načež obrací se směrem
jihovýchodním do »košutňáku« (královské obory
a probihá rozkošné údoli, po jehožto obou stra-
nách rozkládají se malé pahorky, porostlé buči-
nou. Od této cesty nedaleko mostu odbočuje
jiná cesta, běžicí alejí akálovou k trestnici, jež
stojí pod skalami, které tvoří malebné pozadl.
V pravo odtud teče topčiderská řeka, vroubená
tu a tam vrbovím. Podle cesty táhne se pě
šinka, po níž se obyčejné chodi, kdy hlavn
cesla pokryta jest blátem. Za trestnicí stoupají
kopce, na nich rozkiádá se státní hospodářství
čili, jak se zde říká, »državná ekonomija«.
Přeleťme tento statek a dejme se po mírném
návrší polní ceslou rovnoběžně s hlavní silnici
ke blizkému lesíku a přijdeme za krátko na
hrbitov trestanců.
Zdeněk
Raušar
Jos
20
article
Tichý, smutný, zasmušilý jest, jako živo
trestanců sám. Není ohrazen vysokou zdí, přes
ni neční vysoké kříže a nádherné pomníky.
Pouhá brázda označuje hranice, kde začíní
místo, na němž určeno jest odpočívati vývrhe-
lům lidské společnosti a zločincům prvního
řádu Kdybys neviděl tu a tam malý, již strouch-
nivělý dřevěný křížek váleti se po zemi, snad
bys ani na první pohled nerozeznal, ž: je zde
hřbitov. Vysoké duby vyrůstají zde, stínice za-
rostlé hroby, na nichž bují vysoká tráva a bučí.
Vidno, že nikdo se nestará o toho, koho spo-
lečnost lidská opustila, komu osud znatelným
ptsmem vypálil na čelo: zločinec a vrah.
Křizů zde pramálo, snadno bys je spočítal —
a ty jsou ješté malé, zakrnělé, sotva ze země
se zvedají. Vše tak chudičké, zasmušilé, jako
ten sedý šat, jímž odéno jest tělo trestance.
As tři hroby obehnány jsou laťovým plotem,
z něhož zvedá se dřevěný pravoslavný kříž. Na
hřbitově leží mnoho trestanců rodem z Turecka,
Hercegoviny, kteří, přeběhnuvše hranice, zdržo-
vali se v Srbsku a zde různé zločiny spáchali
Turecko
Hercegovina
Srbsko
21
article
za něž bylo jim pykati ve tmavých komorách
topčiderské věznice. Ani jeden hrob nezdob
uměle pěstovaná květina. Jen divoké koření
obrovská mateřídouška, metlice všeho druhu za-
růstají hroby, na nichž nikdy neobjeví se věne
z čerstvých květin.
Zapomenuti, smutek, melancholie vládno
v této končině.
Časem zaletí sem z prolější stráně větřík
zahučí v suchých korunách dubů, rozvlní usehlou
trávu na jednotlivých rovech a pak rychle od-
létá, jakoby se bál déle pozdržeti se na smut
ném místě, jež skryto jest oku lidskému v hlu
bokém lese, kam jenom lišky a v zímě vlci
táhnou, aby se zde ukryli a odtud vycházel
na lup do protější obory na srnce a daňky
Jen kavky usedají na holé pně stromů a rychle
zase odletují k dálným ostrovům na Dunaji
aby přespaly zde noc a pak ráno rychle vrátily
se zase do lesů.
Na dolním svahu hřbitova za čarou nalezá
se několik nových hrobů. Na nich zapíchnut
jest do země malý dřevěný kříž, na němž tuž-
kou napsáno jméno trestance, jenž zde pře
několika dny uložen v hostinnou zemi.
Dunaj
22
article
Po pěšince z kazamatů ke hřbitovu ubíral
se dva trestanci v průvodu strážníka. Oděni byl
v krátké kabátce, v široké vlněné spodky, dole
značné zúžené. Nohy měli omotané pestrobarev-
nými čarapami, přes ně obuty opánky. Hlavu kryla
čepice »šajkača«, barvy šedé jako celý oděv.
Na zadní straně kabátce znáti zřelelně písmeno
čili naše R, začátečné písmeno slova robij aš.
t. j. trestanec.
Strážník za nimi jdoucí oděn byl ve vo-
jenský šat s červenými výložky. Na nohou měl
též opánky. Po boku houpala se mu široká
šavle. Přes rameno měl přehozenou pušku. Jeden
z trestanců nesl na rameně lopatu, druhý mo-
tyku. Šli kopat hrob zesnulému kamarádu.
Byl listopadový, nepříjemný den. Mlha vi
sela na jednotlivých stromech jako hustý závoj.
Se stromů kapalo a tráva, po niž kráčeli, byla
mokrá. Přišedše na hřbitov, trestanci složili své
nářadí, načež jeden z nich, vysoký, suchý člo-
věk, pronikavých očí, jal se vyměřovati prostor
kde měli kopati hrob. Druhý lopatou označova
obrysy hrobu v uschlé trávě.
Strážník, podepřev se o kmen blízkého
dubu, bedlivým okem pozoroval oba. Po vymě
ření hrobu trestníci usedli si do trávy, jakoby
byli unaveni a vyňavše z kapsy v papírku
uschovaný tabák, jali se kroutiti smotky. Ben
smotky na jihu ani kriminálník nemůže žíti.
»Hajde, hajde do práce! Nebudele zde rý
pati až do večera!« pobízel strážník trestance.
vida jejich lenivost.
Boža, námi popsaný, pohlédl na“ svéh
soudruha, zavalitého muže s mohutným knírem
načež zrak jeho svezl se k stojícímu strážníkov
a utkvěl na něm pohledem zuřivým a vyzý
vavým.
Na to oba trestanci dali se znovado
práce.
Boža kopal, soudruh jeho, Mita, vyhazova
sypkou zemi z jámy na stranu. Oba mlčeli. Je
někdy Boža úkosem podíval se na strážníka.
zamračiv se sevřel křečovitěji motyku v ruce
úsilovněji jal se bušiti do země.
Noha
ben
Hajde
Mito
23
article
Strážník procházel se sem a tam kol hrobů
dávaje pozor na každé hnutí trestanců. Svědek
výjevu byl by pozoroval, že panuje jakési ne
dorozumění, nevraživost mezi oběma stranami
Strážník byl přísný a přikrý a na trestance
nikdy se neobracel přiliš vybranými slovy. —
Když robijáši byli v polovici práci, přestal
kopati a vylezli z hrobu, aby si odpočinuli
Boža trhal uschlou trávu, Mila sbíral chrastí
suché snítky dubů, skládaje vše na hromadu
kterou pak podpálili, aby se trochu při obn
zahřáli. To je zvláštní v Srbsku, že kdekoliv
robijáš pracuje, musí si rozdělati oheň. Třeba
to bylo v nejparnějším létě, třeba uprostřed sta
vení rozdělá si oheň.
Právě chtěl Boža zapáliti si umotanou ciga
retku, když přišel strážník z obchůzky a ohet
zlostně rozkopl se slovy, která nebyla pochvalou
Boža hbitě vstal, zamračil se, ale ani slo
vem neodvětiv, skočil do hrobu, kde jal se pra
covati dále. Mita mumlaje, následoval přiklad
svého soudruha.
Strážník procházel se dále sem a tam
Když se trochu vzdálil a obrácen byl zády
k pracujícím, Boža ustal v práci a šeptal cos
do ucha Mitovi. Oči svítily mu zlověstně. Široká
ústa Mity roztáhla se k jizlivému úsměvu. Při
mhouřil oči a začal hladiti si dlouhý vous
»Rozuměl jsi?« vece Boža.
Mil
Srbsko
Mito
24
article
»Úplně !«
Schylovalo se k večeru. Mlha spouštěla s
k zemi, stávajíc se skoro neproniknutelnou.
Hrob byl vykopán. Ještě něco na dně uro
nati a bude vše v pořádku.
»Nikolo,« zvolal Boža, vzpřímiv se v hrobě
ke strážníkovi: »Pojď se podívat, zdali hroh
dosti prostranný. Změř jej, abys nám pak ne
nadával, že jest malý a mělký!«
Strážník chtěl skočiti do vnitř. Zavadil všal
puškou o zem, puška se mu svezla do hrobu
on sám pak sklouzl a padl za ní. V tom oka
mžiku Boža uchopiv pušku, vyhodil jí ven. Ni-
kola věděl, kolik uhodilo. Chápal se šavle, aby
se ubránil, leč Boža zmáčkl mu ruku, vytrh
šavli a vyhodil. Sám pak vyskočil z hrobu.
»Bestie!« uvolnil si strážník. V tom Mil
namířiv na něj jeho vlastní pušku, zvolal při-
tlumeným hlasem: »Hneš-li se, zastřelímt
jako psa !e
V strážníku vše vřelo a přec musil být
tichý jako beránek. Musil poddati se osudu.
Vida, že se nemůže brániti, začal křičeti, al
se špatnou se potázal. Boža zacpav mu ústa
pohrozil mu, že ho udusí, jestli jen pískne.
»Teď stůj, ani se nehni!« zvolal rozrušen
Boža. A uchopiv lopatu do ruky, začal házel
zemi do hrobu.
Strážník věděl, co naň čeká. Každá lopata
země dopadala na jeho nohy jako centy kamení
Studený pot vyvstal mu na čele a srdce začalo
bouřlivě tlouci. Volati o pomoc nesměl, sklátil
by ho kule, jinak zemře též a to zlou smrtí.
Nikola
Boža
Mil
Bestia
25
article
»Božo, pro bůh tě prosím, nech mne
Neprozradím to na vás, pusťle mne na svo-
bodu !«
»Tebe pustit? Nikdy! A slitování? M
jsi ty s námi slitování ?«
Boža chvatně házel zem do hrohu. A když
byl již strážník až do pasu zasypán, Boža se
skočil do hrobu a načechranou zemi udupal
aby se nepodařilo strážníkovi nohy z ní vy
táhnouti. —
Již se hodně smrákalo, když strážník by
zasypán až po ramena. Oba zločinci udupavš
zem kolem něho, přivalili větší kameny na ni
aby se nemohl vydrápati. Načež odhodivše da
leko do křoví pušku, volali:
»A teď dobrou noc. Spi sladce !« —a
dali se na útěk dolů k silnici. Za chvilku zmi-
zeli v protější stráni, pokryté hustým lesem. —
Strážník osamotněl. Zalím se již sešeřilo.
Tma a mlha jak pytel, nikde živé duše, jen
v dáli zaznivalo krákání vran a vytí psů.
»Jak se spasiti? Jak vyprostiti se z hrobu?
bylo první myšlénkou strážníka po zmizení
trestanců. Snad se více nevrátí, aby přidělával
mu nových muk a pohřbili ho docela ?« —
Začal volati o pomoc — ale jen protějs
les opětoval jeho slova.
»Pomoc! — Pomoe!« létlo od vršku
k vršku a zemřelo kdesi v hustém křoví. Pusto,
ticho kol.
Mráz projel Nikolovi údy a studený pot
vyvstal mu na čele. Studené krůpěje řinuly se
po ubledlé, zsinalé tváři.
Pomoe
Mráz
Nikolov
26
article
»Nepřijde-li sem nikdo — oh ! jak hrozná
to bude noc!« pomyslil a napjav všechnu silu,
vykřikl zběsile a zoufale — aby na sebe upo-
zornil a tím vyprostil se z náručí jisté smrti,
jež otvírala na něho velký svůj jícen, chtíc h
pohltiti.
Nikolu opouštěla síla, hrozná posice, strach
seslabil jeho údy. Chvěl se na celém těle
smrtelný pot řinul se mu s čela. — Přiběhl
sem zdivočelý pes, očenichal strážníka — a z
hrozného vyti ubihal. — Přivalila se půlnoc —
Nikola byl ve mdlobách.
Večer při visitaci scházeli trestníci v trest-
nici. Bylo jasno, že utekli. Hned vyslána patrola
na všechny strany. Rozběhli se daleko všem
směry a ráno s nepořizenou se vraceli. Tu
teprve u samé trestnice nalezli strážníka Nikolu
jedva živého. Hlavu měl skleslou na rámé, oči
vytřeštělé, ústa se pohybovala, ale nebyla s to
dáti vysvětlení. Byl jako němý. K sobě byl
málo podoben. Včera jako havran, dnes byl bilý
jako snih.
Stopa uprchlíků vypátrána nebyla. Prehi
bezpochyby do jiné země balkánské. Ale i Ni-
kola opustil trestnici, když po šesti nedělích
byl propuštěn z lékařského ošetřování. Krotký
jako ovce odešel, aby si vyhledal jiné povolání.