ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 50e39580-70c6-11dc-8d72-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 41, person 54, org 7, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 25. srpna 1903
Praha
3 masthead
Číslo 231.
4 article
Na ranní n odpol. Bísvy předpišéť set v Praze v adalnisíraai na miča ba divrt lola . . . s dreji čeniškes na niěst ko nu dtrit leta. . ve flisikie 2 K 30 na měskce. Pošlout a nene oi čtvrt lita . . . s drojí zivilko wěrí :: ke ierk lae
Praha
5 article Žádáme za odpověd!
Žádáme za odpověd! Hotová válečná nálada mezi Vídní a Pešu — jen střilet! Žehrá-li se tu onde na dral Körbra, že se »v nejlěžší chvíli říše« schoval za psací stůl své ministerské kanceláře, tak že o něm není ani potuchy, jeho tiskovi halapart- níci za to strhují tím ryčnější povyk válečný proti »chauvinům maďarským«, — láteří a hrozi svým milým Maďarům pojednou až se hory zelenají, svolávajíce proti nim veškoru rakou- skou domobranu ve »svatý boj« za německou komandosprache v jednotně nedílné armádě, z spásu dualismu a ústavnosti, ba dokonce i z ohrožené prý velmocenské postavení Rakousko- Uherska, že je to přímo podívaná pro bohy V níčem prý se nesmí a nemůže tentokráte M- darům- povolit! Až potud, však nic dále! hro mují dnes ti officios i hrdinové vídeňští, jež jsme vídali tolikráte na nejzbabělej šim útěku před ostruhami maďarskými. A kterak doufají na Maďary vyzrát? — Nedělní »Reichswehr« vídeňská vyzrazuje ten »genialní« tajný vídeňský plán: Posmívá se Maďarům, kterak prý se v jich hlavách víra v dobytí národních koncessí pro vojsko uherské stala utkvělou myšlenkou. Spíše všeho jiného byli by prý se Maďaři nadáli, nežli toho, že choutky jejich na rozhodujících místech vrazí na takový pevný odpor, jako narazily.
Peša Maďar Vídeň RakouskoUhersko Reichswehr svatá boj
6 article
»Páni Apponyiovci a Košutovci těžce se sklamali«, zní výsměch vojenským kruhům oddaného listu: Oni se domnívali, že strnut nastalé obstrukcí v parlamentu uherském, jehož následkem až dosud nemůže býti v Uhrách letošní odvod k vojsku proveden, přivede korunu v takovou tíseň, že nezbude jí z ní východu jiného, nežli když Maďarům všechny jejich požadavky povolí. Počet však byl chybný. V nejvyšších kruzích vojenské správy dle všeho již se na to zařídili, že do 1. ledna r. 1904 nebude rekrutýrka v Uhrách provedena a nebude tudíž potřebné náhrady za úbytek těch 42.711 mužů řadového vojska a 12.500 mužů v honvédstvu, kteří vy- slouživše letos poslední ročník svůj měli by 1. říjnem býti propuštěni domů. Však tomu se dá na základě trvajících zákonův snadno od- pomoci! Oněch 42.711 mužů doslouživšlch třelí rok, netřeba 1. říjnem propustit na dovo- lenou, nýbrž možno je přidržet ve službě řa- dové až do konce letošního roku. Avšak ani 1. ledna 1904 netřeba prý jich »pouštět z vojny«, nýbrž možno prý je převésti posled- ního prosince letošního roku do reservy podržeti pak tento první ročník reservy, dle zákona z 31. května 1888. ještě po eelý další rok při praporu.
Apponyiovec Maďar Uhry
7 article
Tedy prodloužení povinnosti branné ze tři na 4 a čtvrt roku. »Tak« hrozí »Reichswehr« Maďarům »může vás vojenská správa zcela zákonně vy trestat za váš vzdor !e Však ještě druhého skřipce zákonného může prý býti na opposici maďarskou použito ! Nepo- volili státu rekrutů, může prý správa vojenská dle téhož zákona z r. 1888 povolati tak náhradní záložníky posledních tř ročníků pod prapory a podržeti je na čas potřeby v kasárnách. »Reichswehr« nepopírá bolestnou krutost jednoho jako druhého z těchto opatření. Však státoprávně nebezpečným snahám uherského sněmu nutno prý se postaviti co nej- rázněji na odpor. »V Uhrách ne b u de
Maďar Nepa Uhry
8 article
dříve pokoje, dokud ubohý nevinný ten lid, jemuž se všemi prostředky namlouvá, že by národní vybudování armády bylo mu ke spáse, nepřikročí k volbám jiných po- slancův a neuloží jim za povinnost, a by se především starali o hmotný jeho blahobyt!« zní moudrost Körbrova tlumočníka dnes vůči Maďarům, jako zněla z posledních voleb vůči opposici naší. Pro zájmy hmotné má národ zradit opustit své ideální požadavky a eíle ná- rodní !t »Pryní říjen nadehází«, pokračuje cynicky »Reichswehr« ve svém zahrozování opposice maďarské: Rodičové a příbuzní očekávají trapně chvíli, kdy synové a bratři jejich navrálí se po vy- konané třileté službě vojenské v domov. Budou-liž děkovati těm pánům poslancům hlavního města až se dovědí, že vysoká politika toho žádá, aby ještě na dále pollačili radostných pocitů svých, dokud se nezlibí pánům Barabášům Košutům povolit rekruty? Nechť si pak ko nají liberální i neliberální poslanci voličské schůze do libosti, sotva se jim věru podaří pře- svědčiti voliče své, že uherské prapory a od- znaky jsou nejvyšším ideálem oteům a matkám. očekávajícím trapně návrat synů svých z vojny « — Slepoto vídeňská, pravíme, jak špatně znáš duši národův, vychovaných v lásce k vlasti jazyku svému. Nikoliv svým opposičním zá- stupcům, ale umíněným protivníkům věci národa maďarského zazlívati budou rodičové a voličové maďarští, nevrátí li se 1. říjnem synové jejich po tříleté službě z vojny a volby dopadnou pro Košuta a Barabáše, nikdy ale pro Vídeň.
Körbrův Maďar Barabáš Košut Košut Barabáš Vídeň
9 article
Než konečně, vše to jsou repressalie mezi válčicími stranami — uherskou a vídeňskou, jež se nás přímo netýkají. Avšak co tomu říci, když dodnes naši vlastní syno vé, dosluhující právě třetí rok, ne- vědl, jaký bude následkem zmatků uherských jejich osud ve zdejších armádních sborech? I oni se těší na den 1. října jako na den vykoupení svého. I po nich touží zde rodičové a příbuzní nejbližší, kteří je byli po tři léta těžce postrá- dali. Ale kdeže jest nějaké úřadn zprávy, kde nějaké jistoty, že ne potká jich letos týž osud kruš ný jako vojíny uherské? — Není ji na- prosto; ani listy vojenským kruhům tak blízké jako vzpomenutá vídeňská »Reichswehr«, ne- vědí, jak to ministerstvo války v Cislajtanii za onačí, pakliže do 1. října Maďaři nepovoli re- krutýrku, jako že již asi sotva povolí. Cislajtanie má odvedených brancův přes- počet bývalý, ale pro odpor Maďarů neví eo s nimi. Nemůže jich dle platného zákona za- řadit do pluků, dokud není v Uhrách týž zákon odvodní sněmem schválen. To se nestalo a již nestane. Povolán tam k veslu hr. Khuen Heděr- váry, jenž vzal vládní předlohu o větším kontin- gentu brancův zpět, očekávaje povně, že za tu koncessi sněm uherský povoli aspoň posavadní odvod 42.711 mužů k řadovému vojsku a 12 500 mužů k honvedům. Tím vznikla ovšem otázka, sluší-li potom zde v Cislajtanii zařaditi do pluků z výšený počet branců dle nového zákona, či má-li také zde spravedlivě zůstati při míře dosavadní: 60. 389 branců a 10.000 zeměbranců? K interpellaci ve příčině té podané odpověděla vojenská správa 8. července t. r., že 12.538 z jara odvedených rekrutů přeloží se jako přespočetní do ná- hradní reservy, o čemž budou dotčen
Maďar Cislajtanie Uhry Reichswehr Khuen Heděr
10 article
novobranci zpraveni počátkem září, ažse provede dnem 31. srpna roztřídění rekrutů. Však zatím do dneška, 24. srpna, nen v Uhrách odvod povolen a není tudiž možno předsevziti zde po zákonu roztřídění rekrutův a nebude to, dle všeho, možno ani do 1. října. ba snad ani do Sylvestra letošního. Kteraks tedy správa vojenská pomůže zde z úzkých Odmění snad naše syny a rodiče tím, čím ztrestá Maďary? Pozdrží snad i zde vojíny, dosluhující třel rok, o pět čtvrtin roku déle ve službě? Varujeme před takým nerozvážným jak tvrdým rozhodnutím. Proč nesvolati na rychlo parlament a nevymoci na něm změnu §. 2. branné novelly ze dne 26. února 1903, anebo bojí-li se dobré svědomí Körbrovo sejíti se s poslanci národa českého, proč nepoužiti toho famosního § 14. zde, kde se jedná o zmírnění trudného osudu více než 70..000 lidí ?l
Maďar Uhry
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 24. srpna. (Uherská krise. Z Pešti není dnes podrobnějších zpráv. Slyšen na dnešek povolaných státníků Kolomana Szella hr. Štěp. Tiszy a Maxa Falka sotva pozmění do jem, způsobený slyšením jich předchůdců a vy jadřující se slovy: Úplná nejistota. O situaci v Uhrách sděluje se „Fremden blattu“: V politických kruzích se proslýchá, že koruna většinu národních požadavků uherských pokládá za nebezpečnou pro armádu a připoušt pouze ony ústupky, na něž přistoupila minulá (Szellova) vláda, ježto se nedotýkají jednoty an mády. Má se za úplně vyloučeno, že by se otázk maďarského služebního jazyka s maďarského veleni mohla státi předmětem vyjednávání. Z to však politikové, kteří byli povoláni ku panov níkovi, nabyli dojmu, že se národní požadavky na rozhodujícím místě neodmítají a limine, na opak že jest naděje na provedení oněch ustano vení, jimiž se má zabezpečiti vychování uhersk vojenské mládeže v duchu uherském. Souhlasne se tvrdí, že všichní politikové, kteří byli povo láni ke králi, domáhali se splnění některých ná rodních požadavků, ježto všichni upozorňoval s důrazem, že jedině národními ústupky lze roz- řešiti nynější krisi.
Szell Štěp Tisza Maxa Falk Praha Pešť Uhry Souhlasne
12 article
Se strany rakouské vyslovují se proti jazy kovým ústupkům v armádě nejrozhodněji anti semité, kteří slibují, že pro případ „rozdělení ar mády“ nepovoli na maďarskou čásť vojska an krejearu. S nimi souhlasí orgán polského kola který po včerejší stati hr. Wodzického přinášt redakční úvodník, obráeený svým ostřím opě proti maďarským požadavkům. „Žádná změna ve správě vojenské, která — jak píše „Czas“ — má za cil rozštěpení armády buď dříve neb po- zději, nesmí v žádném případě dojíti svolení se strany Rakouska. Pomaďarštění jedné části ar mády nemůže býti schváleno sněmovnou posla- neckou, ani sněmovnou panskou. Kdyby se známé národní ústupky povolily Uhrům ve správě společného vojska, otřásla by se tim obchodně celní smlouva a tím zároveň i celá politická bu dova z r. 1867. Rakouský patriotism — koně „Czas“ — přinese společné armádě veliké oběti ale nikoliv takové, z nichž by se bezmála polo vina užila na vojsko uhorské. Přes všechny svoje vady a břeměna dualism jest lepší než roz- luka; ale nade všechnu pochybnost roz lu ke a osobni unie byla by lepší, než dualismus zdánlivý, jenž by byl zakry tou rozlukou.“
Uher Rakousko
13 article
V Praze, 24. srpna. (Gejza Polony prozrazuje německé nacionály.) Ví deňský „Zeit“ otiskuje obširný rozhovor s oppo- sičním poslancem Gejzou Polonyem, v němž s tento dotýká dosti bezohledně nedávných úmluv uherské opposice s německo-nacionální stranou v Rakousku. Základní myšlénkou dualismuz r. 1867 bylo dle tvrzení posl. Polonye, že Němei v Rakousku a Maďaři v Uhrách mají si na vzájem pomábati, aby udrželi svou hegemonii nad ostat- ními, hlavně ovšem slovanskými národy obou států Proto prý se Maďarů těžce dotklo proti- maďarské vystupováni německých antisemitůa Všeněmců v Rakousku. R. 1899, za obstrukce proli Banffovi vyslala tehdy uherská opposice svého důvěrníka — a byl jím právě posl. Polonyi — do Vídně, aby uzavřel se stranou německo-na- cionální smlouvu stran vzájemné podpory. Vy- jednávalo se v klubovních místnostech v parla- mentě za přítomnosti asi 50 členů strany nacio- nální o společný postup obou stran při určitýeh společných záležitostech. Polonyi nabyl tehda dojmu, že nacionálové by se nepřičili ani roz- dělení armády v rakouskou a uherskou, jen když by zůstal společný oběma generálný štáb. Za to uherská opposice měla rakouským Němcům po- skytnouti při hospodářském vyrovnání některé výhody, z nichž by těžil německý průmysl. Vý sledkem tohoto ujednání byl Lemischův reso luční návrh, mající za účel takovou úpravu po měru rakousko-uherského, která se velice již bli žila osobní unii. Ale od té doby se smýšlení ra- kouských Němců opět tak velice změnilo, že „strana neodvislosti má — jak tvrdí Polonyi — vážné důvody pro to, aby hledal sblížení se slovanskými stranam v Rakousku, zvláště proto, že nescházejí an novinářské podněty v tom směru.
Gejza Polon Polony Maďar Banff Polonyi Němec Lemischův Praha Rakousko Uhry Vídeň
14 article
Polonyovo odhalení o německých nacioná lech bude asi v prvé řadě zajímati dra. Körbra jenž uznal za vhodno, opříti svoji, stát a říši za chovávající politiku právě o stranu nacionální která byla několik měsíců před jeho nastolením uzavřela s uherskou opposicí smlouvu o rozště- pení habsburské monarchie. V druhé řadě může závěrečná poznámka Polonyova zajímati i nás Čechy jako Slovany. Domáhajíce se svobody pre sebe, přejeme ji každému jinému národu a tedy i Maďarům, v nichž vidíme přirozeného spojenee proti návalu germánstva. Ale spojenei Ma darů mohli bychom se státi jen tehdy, kdyby Maďaři ze svého národního mudrosloví vynechali některá říkadla, jako „toth nem ember“ a pod.
Polonyův Čecho Maďar Ma
15 article
Ze Lvova, 22. srpna. (Národní dar pí M. Konopnické.) Na podzim 1. r. oslavili Poláci ve všech krajích literární jubileum své vynikající, národní básnířky a spisovatelky Marie Konopnické, udržující, jak známo, i přátelské styky se spisovatelkami českými. V době jubile dostalo se M. Konopnické množství cenných pro- jevů díků a úcty. Ale polské etitelky talentu pí Konopnické se tím neuspokojily. Uspořádaly sbírky, z jichž výnosu zakoupily pro pí. Konop nickou statek Zarnovec nedaleko Jasla v Haliči. jejž nyní upravují, aby jej mohly do zimy ode- vzdati jubilantce. Není to poprvé, co se Polác takovým praktickým způsobem odvděčují svým literátům. Také romanopisci Sienkiewiezovi do- stalo se za příležitosti jubilea v ruském Polsku cenného statku Oblengorku. Z Lublaně, 20. srpna. (P osl. Ploj o si tuaci.) Ve voličské schůzi v Majšberku u Pluje vyslovil se posl. dvor. rada Ploj o vnitřní situaci takto: Nelze očekávati klidného jednání v pod zimním zasedání říšské rady, poněvadž dr. Kör ber splnění českých a slovinských národních po V drobném prodejir uni čí-lo o sobě . . . pa z odpolažní Ve hlialkách na venkuv ranní čísle, . . . . vspolodní Inserá ty plati se kotově zaplel Přečplucení a iňsprty přájímá zdmini- steace v Jiazlásské ulici č.s Tan rscházejí se též redhakee liskárna a expečice „ Národnich Lista Rakeply so novracej.
M Konopnický Polák Konopnický Konop Zarnovec Jasl doktor Kör ber Národnich List Lvov Halič Sienkiewiez Polsko Lublaň Jiazlásský ulice Tana
16 article
žadavků činí závislým od svolení Němců, tito však, jak ukazuje jich obnovené souručenství, svého svolení k ničemu takovému nedají. Če- ská obstrukce, provázená souhlasem ce- lého národa, bude tedy trvati dálea nalezne, jak nedávno prohlásil i dr. Robič, také účinné podpory u Jihoslova- nů. Zavinil to dr. Körber svým jednáním za de- baty o Chorvatsku. Také v kruzích polských po- slanců se poměr ke Körbrovi zhoršil, tak že, ne- podaři-li se dru. Körbrovi získati Němce pro českou universitu na Moravě, bude nuce podati opět demissi. Situace se tedy značně z horšila a obrat nastane asi v krátké době změnou vlády. Slovinci musejí státi na svých jazykových požadavcích, zejmena poku se týče soudů a budou potírati každou vládu. která nebude ochotna vyhověti ani těmto jejich nejspravedlivějším požadavkům.
Němec Robič doktor Körber Chorvatsko český univerzita na Morava
17 article Politické zprávy zahraničné V Praze, 24. srpna
Politické zprávy zahraničné V Praze, 24. srpna Z říše kázně a bázně boží. Ke zprávě dnešního poledního čísla o za- tčení zodpovědného redaktora berlín. soc.-demo- kratického „Vorwärtsu“ třeba dodati některé po- drobnosti. Jak jsme se již zmínili v nedělním čísle, uveřejnil „Vorwärts“ sdělení, že císař Vilém chce si dáti postavit na ostrově Pichels- werderu rodinný zámek. Ostrov Pichelswerder obtékán jest vodou Havely a nalězá se nedaleko Spandavy na nové vojenské cestě mezi Berlínem a velkým vojenským cvičištěm v Dobřici. „Vor- wärts“ tvrdil, že císařský zámek má se na tomto ostrově vystavěti pevný, nepřístupný, jejž by mohla tělesná stráž císařova snadno uzavříti a uhájiti a že ostrov Pichelswerder má příště tvo- řiti samostatný volební okres při volbách do říš- ského sněmu německého. List dodával, že úplná odloučenost nového císařského zámku od ostat ního světa má císaře a jeho rodinu chrániti před event. útoky, zejmena prý se strany sociálni demokracie a že dvorní maršálek Trotha a archi- tekt Ebhardt o tomto plánu vědí.
Vilém Havela Praha Berlín Trotha
18 article
Officiosňí „Nordd. Allg. Zeitung“ tulo zprávu dvakráte popřela, ale „Vorwärts“ nan setrval. V jeho redakci provedena úřadní pro- hlídka, pátrající po rukopise zmíněných zpráv,a na chefredaktora podána zároveň žaloba pro urážku císaře. V sobotu rozepsal se „Vorwärts o této záležitosti, „Plán nového zámku,“ pravil, „není dílem Ebhardtovým, nýbrž byl mu jen důvěrně sdělen a sice se všemi podrobnostmia důvody, zejmena také účel jeho ohraničení. Eb- hardt zajímá se, jsme-li dobře informováni, o jiné plány, které týkají se Postupim i. Zda císař ví o plánech svých dvorních staveb, není nám známo. O celé afféře zmínili jsme se jen proto, protože ku poznání naší vnitřní politiky jest důležito, poukázati na makavém případu, jak různí, nezodpovědní lidé vědomě k tomu pracují, aby podobnými projekty vzbudili výklady, za nichž se „říznosti dobře daří. Potud má dvorní plán císařského ostrova význam, a jest ihostejno, zdali o něm císař již zvěděl, neb má-li nebo nemá-li na něm zájem. Zodpovědný redaktor „Vorwärtsu“ byl pak ještě v sobotu z a t č en. „Pr. Korr.“ doznává, že existují projekty na stavbu císařského zámku, ale namlouvá veřej- nosti, že jedná se pouze o zámek lovecký — náhradu za Grunewald, který bude prý příště opuštěn. Že by výhodnou byla stavba 1 o ve-
Eb Postupim Zeitung Vorwärts
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V kasamatách. Z ovzduší topčiderské trestnice sděluje Jos. Zd. Raušar. Od královského konaku v Topčideru u Be lehradu vede cesta širokou alejí topolů k mostu přes topěiderskou řeku, načež obrací se směrem jihovýchodním do »košutňáku« (královské obory a probihá rozkošné údoli, po jehožto obou stra- nách rozkládají se malé pahorky, porostlé buči- nou. Od této cesty nedaleko mostu odbočuje jiná cesta, běžicí alejí akálovou k trestnici, jež stojí pod skalami, které tvoří malebné pozadl. V pravo odtud teče topčiderská řeka, vroubená tu a tam vrbovím. Podle cesty táhne se pě šinka, po níž se obyčejné chodi, kdy hlavn cesla pokryta jest blátem. Za trestnicí stoupají kopce, na nich rozkiádá se státní hospodářství čili, jak se zde říká, »državná ekonomija«. Přeleťme tento statek a dejme se po mírném návrší polní ceslou rovnoběžně s hlavní silnici ke blizkému lesíku a přijdeme za krátko na hrbitov trestanců.
Zdeněk Raušar Jos
20 article
Tichý, smutný, zasmušilý jest, jako živo trestanců sám. Není ohrazen vysokou zdí, přes ni neční vysoké kříže a nádherné pomníky. Pouhá brázda označuje hranice, kde začíní místo, na němž určeno jest odpočívati vývrhe- lům lidské společnosti a zločincům prvního řádu Kdybys neviděl tu a tam malý, již strouch- nivělý dřevěný křížek váleti se po zemi, snad bys ani na první pohled nerozeznal, ž: je zde hřbitov. Vysoké duby vyrůstají zde, stínice za- rostlé hroby, na nichž bují vysoká tráva a bučí. Vidno, že nikdo se nestará o toho, koho spo- lečnost lidská opustila, komu osud znatelným ptsmem vypálil na čelo: zločinec a vrah. Křizů zde pramálo, snadno bys je spočítal — a ty jsou ješté malé, zakrnělé, sotva ze země se zvedají. Vše tak chudičké, zasmušilé, jako ten sedý šat, jímž odéno jest tělo trestance. As tři hroby obehnány jsou laťovým plotem, z něhož zvedá se dřevěný pravoslavný kříž. Na hřbitově leží mnoho trestanců rodem z Turecka, Hercegoviny, kteří, přeběhnuvše hranice, zdržo- vali se v Srbsku a zde různé zločiny spáchali
Turecko Hercegovina Srbsko
21 article
za něž bylo jim pykati ve tmavých komorách topčiderské věznice. Ani jeden hrob nezdob uměle pěstovaná květina. Jen divoké koření obrovská mateřídouška, metlice všeho druhu za- růstají hroby, na nichž nikdy neobjeví se věne z čerstvých květin. Zapomenuti, smutek, melancholie vládno v této končině. Časem zaletí sem z prolější stráně větřík zahučí v suchých korunách dubů, rozvlní usehlou trávu na jednotlivých rovech a pak rychle od- létá, jakoby se bál déle pozdržeti se na smut ném místě, jež skryto jest oku lidskému v hlu bokém lese, kam jenom lišky a v zímě vlci táhnou, aby se zde ukryli a odtud vycházel na lup do protější obory na srnce a daňky Jen kavky usedají na holé pně stromů a rychle zase odletují k dálným ostrovům na Dunaji aby přespaly zde noc a pak ráno rychle vrátily se zase do lesů. Na dolním svahu hřbitova za čarou nalezá se několik nových hrobů. Na nich zapíchnut jest do země malý dřevěný kříž, na němž tuž- kou napsáno jméno trestance, jenž zde pře několika dny uložen v hostinnou zemi.
Dunaj
22 article
Po pěšince z kazamatů ke hřbitovu ubíral se dva trestanci v průvodu strážníka. Oděni byl v krátké kabátce, v široké vlněné spodky, dole značné zúžené. Nohy měli omotané pestrobarev- nými čarapami, přes ně obuty opánky. Hlavu kryla čepice »šajkača«, barvy šedé jako celý oděv. Na zadní straně kabátce znáti zřelelně písmeno čili naše R, začátečné písmeno slova robij aš. t. j. trestanec. Strážník za nimi jdoucí oděn byl ve vo- jenský šat s červenými výložky. Na nohou měl též opánky. Po boku houpala se mu široká šavle. Přes rameno měl přehozenou pušku. Jeden z trestanců nesl na rameně lopatu, druhý mo- tyku. Šli kopat hrob zesnulému kamarádu. Byl listopadový, nepříjemný den. Mlha vi sela na jednotlivých stromech jako hustý závoj. Se stromů kapalo a tráva, po niž kráčeli, byla mokrá. Přišedše na hřbitov, trestanci složili své nářadí, načež jeden z nich, vysoký, suchý člo- věk, pronikavých očí, jal se vyměřovati prostor kde měli kopati hrob. Druhý lopatou označova obrysy hrobu v uschlé trávě. Strážník, podepřev se o kmen blízkého dubu, bedlivým okem pozoroval oba. Po vymě ření hrobu trestníci usedli si do trávy, jakoby byli unaveni a vyňavše z kapsy v papírku uschovaný tabák, jali se kroutiti smotky. Ben smotky na jihu ani kriminálník nemůže žíti. »Hajde, hajde do práce! Nebudele zde rý pati až do večera!« pobízel strážník trestance. vida jejich lenivost. Boža, námi popsaný, pohlédl na“ svéh soudruha, zavalitého muže s mohutným knírem načež zrak jeho svezl se k stojícímu strážníkov a utkvěl na něm pohledem zuřivým a vyzý vavým. Na to oba trestanci dali se znovado práce. Boža kopal, soudruh jeho, Mita, vyhazova sypkou zemi z jámy na stranu. Oba mlčeli. Je někdy Boža úkosem podíval se na strážníka. zamračiv se sevřel křečovitěji motyku v ruce úsilovněji jal se bušiti do země.
Noha ben Hajde Mito
23 article
Strážník procházel se sem a tam kol hrobů dávaje pozor na každé hnutí trestanců. Svědek výjevu byl by pozoroval, že panuje jakési ne dorozumění, nevraživost mezi oběma stranami Strážník byl přísný a přikrý a na trestance nikdy se neobracel přiliš vybranými slovy. — Když robijáši byli v polovici práci, přestal kopati a vylezli z hrobu, aby si odpočinuli Boža trhal uschlou trávu, Mila sbíral chrastí suché snítky dubů, skládaje vše na hromadu kterou pak podpálili, aby se trochu při obn zahřáli. To je zvláštní v Srbsku, že kdekoliv robijáš pracuje, musí si rozdělati oheň. Třeba to bylo v nejparnějším létě, třeba uprostřed sta vení rozdělá si oheň. Právě chtěl Boža zapáliti si umotanou ciga retku, když přišel strážník z obchůzky a ohet zlostně rozkopl se slovy, která nebyla pochvalou Boža hbitě vstal, zamračil se, ale ani slo vem neodvětiv, skočil do hrobu, kde jal se pra covati dále. Mita mumlaje, následoval přiklad svého soudruha. Strážník procházel se dále sem a tam Když se trochu vzdálil a obrácen byl zády k pracujícím, Boža ustal v práci a šeptal cos do ucha Mitovi. Oči svítily mu zlověstně. Široká ústa Mity roztáhla se k jizlivému úsměvu. Při mhouřil oči a začal hladiti si dlouhý vous »Rozuměl jsi?« vece Boža.
Mil Srbsko Mito
24 article
»Úplně !« Schylovalo se k večeru. Mlha spouštěla s k zemi, stávajíc se skoro neproniknutelnou. Hrob byl vykopán. Ještě něco na dně uro nati a bude vše v pořádku. »Nikolo,« zvolal Boža, vzpřímiv se v hrobě ke strážníkovi: »Pojď se podívat, zdali hroh dosti prostranný. Změř jej, abys nám pak ne nadával, že jest malý a mělký!« Strážník chtěl skočiti do vnitř. Zavadil všal puškou o zem, puška se mu svezla do hrobu on sám pak sklouzl a padl za ní. V tom oka mžiku Boža uchopiv pušku, vyhodil jí ven. Ni- kola věděl, kolik uhodilo. Chápal se šavle, aby se ubránil, leč Boža zmáčkl mu ruku, vytrh šavli a vyhodil. Sám pak vyskočil z hrobu. »Bestie!« uvolnil si strážník. V tom Mil namířiv na něj jeho vlastní pušku, zvolal při- tlumeným hlasem: »Hneš-li se, zastřelímt jako psa !e V strážníku vše vřelo a přec musil být tichý jako beránek. Musil poddati se osudu. Vida, že se nemůže brániti, začal křičeti, al se špatnou se potázal. Boža zacpav mu ústa pohrozil mu, že ho udusí, jestli jen pískne. »Teď stůj, ani se nehni!« zvolal rozrušen Boža. A uchopiv lopatu do ruky, začal házel zemi do hrobu. Strážník věděl, co naň čeká. Každá lopata země dopadala na jeho nohy jako centy kamení Studený pot vyvstal mu na čele a srdce začalo bouřlivě tlouci. Volati o pomoc nesměl, sklátil by ho kule, jinak zemře též a to zlou smrtí.
Nikola Boža Mil Bestia
25 article
»Božo, pro bůh tě prosím, nech mne Neprozradím to na vás, pusťle mne na svo- bodu !« »Tebe pustit? Nikdy! A slitování? M jsi ty s námi slitování ?« Boža chvatně házel zem do hrohu. A když byl již strážník až do pasu zasypán, Boža se skočil do hrobu a načechranou zemi udupal aby se nepodařilo strážníkovi nohy z ní vy táhnouti. — Již se hodně smrákalo, když strážník by zasypán až po ramena. Oba zločinci udupavš zem kolem něho, přivalili větší kameny na ni aby se nemohl vydrápati. Načež odhodivše da leko do křoví pušku, volali: »A teď dobrou noc. Spi sladce !« —a dali se na útěk dolů k silnici. Za chvilku zmi- zeli v protější stráni, pokryté hustým lesem. — Strážník osamotněl. Zalím se již sešeřilo. Tma a mlha jak pytel, nikde živé duše, jen v dáli zaznivalo krákání vran a vytí psů. »Jak se spasiti? Jak vyprostiti se z hrobu? bylo první myšlénkou strážníka po zmizení trestanců. Snad se více nevrátí, aby přidělával mu nových muk a pohřbili ho docela ?« — Začal volati o pomoc — ale jen protějs les opětoval jeho slova. »Pomoc! — Pomoe!« létlo od vršku k vršku a zemřelo kdesi v hustém křoví. Pusto, ticho kol. Mráz projel Nikolovi údy a studený pot vyvstal mu na čele. Studené krůpěje řinuly se po ubledlé, zsinalé tváři.
Pomoe Mráz Nikolov
26 article
»Nepřijde-li sem nikdo — oh ! jak hrozná to bude noc!« pomyslil a napjav všechnu silu, vykřikl zběsile a zoufale — aby na sebe upo- zornil a tím vyprostil se z náručí jisté smrti, jež otvírala na něho velký svůj jícen, chtíc h pohltiti. Nikolu opouštěla síla, hrozná posice, strach seslabil jeho údy. Chvěl se na celém těle smrtelný pot řinul se mu s čela. — Přiběhl sem zdivočelý pes, očenichal strážníka — a z hrozného vyti ubihal. — Přivalila se půlnoc — Nikola byl ve mdlobách. Večer při visitaci scházeli trestníci v trest- nici. Bylo jasno, že utekli. Hned vyslána patrola na všechny strany. Rozběhli se daleko všem směry a ráno s nepořizenou se vraceli. Tu teprve u samé trestnice nalezli strážníka Nikolu jedva živého. Hlavu měl skleslou na rámé, oči vytřeštělé, ústa se pohybovala, ale nebyla s to dáti vysvětlení. Byl jako němý. K sobě byl málo podoben. Včera jako havran, dnes byl bilý jako snih. Stopa uprchlíků vypátrána nebyla. Prehi bezpochyby do jiné země balkánské. Ale i Ni- kola opustil trestnici, když po šesti nedělích byl propuštěn z lékařského ošetřování. Krotký jako ovce odešel, aby si vyhledal jiné povolání.