1
masthead
Ročnik XXXXIl.
Ročnik XXXXIl
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 22. srpna 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předplácí set
v Praze v administrn
nalal
na čtvrt leta . ..
Sk -
s dvojí don áškou
sa mi
na dint leta . . . . 7 K 6oh
ve slialkách: 2 K 30
na měsíc
Peštons
s drejí zísilkou
na nněste
na nt le
Praha
5
article
Přihlašme se v čas!
Přihlašme se v čas!
Němci rakouští i říšstí čím dále tím ná-
padněji prozrazují, jaké obavy jimi zmítají ná-
sledkem zápasu, jejž Maďaři tak houževnatěa
důsledně vedou za uskutečnění národních poža-
davků ve vojště. V projevech jejich střídají se
všecky odstíny úzkosti, v nichž se ociťuje člověk.
jehož záludným úmyslům hrozí nebezpečí ko-
nečného zmaru. Tak obratně připravovali si po
dobu trvání trojspolku půdu, aby do rozestře-
ných síti svých zatáhli nejen všecky neněmecké
národy tohoto soustátí, ale aby v nich uvizli
i Maďaři, jakožto předvoj německého postupu
na Východ, a tu v okamžice, kdy nadcházeti se
zdá- v Turecku rozhodnutí, stavi jim Maďaři do
cesty překážky, jež rovnají se vlastně z as ta-
vení tohoto postupu. Ba, jak nyní úplně
již odhalená historie veta proti volbě kardinála
Rampolly za papeže dosvědčuje, středoevropská
politika dovedla záměrům svým nakloniti i Řím,
při čemž z kardinálů rakouských a uherských
tento mimořádný a málo vděčný úkol vzal na
sebe krakovský Puzyna! A i při této příleži-
tosti namáhaly se časopisy německé svésti ve-
řejné minění na nepravý směr a udržovali je
co nejdéle možná na scestl.
Němec
Maďar
Puzyna
Turecko
Řím
6
article
V Uhrách postřehli útočné záměry Němeů
již při zmaření vyrovnání hospodářského dle
úmluv Banffových s drem. Kaizlem a od toho
okamžiku naplněni jsou Maďaři naprostou ne-
důvěrou k Vídni, zvláště když některé příliš ne-
dočkavé hlasy německé jaly se hlásati těsnějs
hospodářské přimknuti k Německu. Maďaři za-
ložili svou obranu právě na poli hospodářském,
aby v hospodářské převaze středoevropské nejen
neutonuli, ale byli i s to, své vlastní hospodář-
ské zájmy dále rozvijeti. Nekonečně se vlekouci
vyjednávání, obnovené mezi Szellem a drem
Körbrem, jež doděláno bylo tak podivným způ-
sobem v pozdní hodině noci sylvestrovské roku
1902, nedovedlo v nich oživiti ztracenou důvěru.
Banffový
Kaizl
Maďar
Körbr
Uhry
Vídeň
Německo
7
article
Odpor maďarský proti předloze branné
vznikl právě v době nekonečného vyjednávání
mezi Szellem a drem. Körbrem, a ač zatím již
minuly dvě třetiny roku letošního, jest nehofo-
vost úmluv hospodářských stále tatáž, ba ješlé
větší, uvážíme-li, že v Uhrách ministerstvo Szel-
lovo zatím padlo a že jest naprosto pochybno,
kdy tám i po pádu hr. Khuena Heděrvára na
stanou pravidelné poměry a zda nová, pevnější
vláda, jejíž příchod opět snad o měsíe neb
déle, dle nejnovějších zpráv se pozdrží, bude
chtíti převzíti hospodářské úmluvy Szellovy z
svě. Ostatně se oznamuje vídeňskému »Frem-
denblattu« z Pešti, že z různých stran se dějí
pokusy vzhledem k obtížím otázky vojenské
převésti tužby maďarské opposice
z oboru armádního na pole hospo-
dářské
Němci ovšem upozornili na své útočné zá-
měry velmi nešikovně i svou pověstnou obstrukeí,
již rozrušili nejen většinu a dělnost rady říšské
ale co nejbezohledněji znásilnili i pro-
vádění jazykové rovnoprávnost
národa českého, pořádajíce zároveň i
Uhrách všeněmeckou agitaci.
Nyní schovávají své zámysly jednak z
jednotu armády, snažíce se nahoru vzbuditi
dojem, že němectví tvoři jednotu a sílu jeji
ač všechny její neúspěchy od r. 1859 ostře
vyvracejí tyto jejich výklady, a ač ani pokroči-
lejší živlově ve vojsku se netají, jak jsme ne-
dávno tuto doložili z »Vedetty«, že zdatnost
moderní armády je podmíněna vhodným využit-
kováním mravních sil, národního charakteru
individuálních schopnosti mužstva, kteréžto
vzácné imponderabilie se němčením dusi a za-
tlačují. Neupřímnost názorů německých v tomto
ohledu jest patrna i odtud, že týmž dechem,
kterým volají, že armádní organisace, velení
vedení jest výhradním právem panovníkovým,
dovozují, že armádní poměry jsou nezměnitelné.
Němec
Uhry
Pešť
Szel
8
article
Jest tudiž včasné a nejvýše pozoruhodné připo-
menutí: že »panovník sám učiní roz-
hodnutí, a co se týče otázek vojenských, že
nemá zapotřebí zvláštních porad, protože jest
sám velmi důkladným odborníkem v těchto
otázkách a nejpovolanějším soudcem o tom, co
se dá uvésti v souhlas se zájm
armády.«
Němci jakoby tušili slabiny svého rozumo-
vání ve příčině domnělého nebezpečí pro jed-
notu armády, snaží se zároveň dáti si vzezření.
že mluví za celou polovinu této říše, a hrozí
pokřikem, že nebudou platiti na armádu uher-
skou. Tím vnášejí do sporu sami otázku r oz-
dělení armády, jak jí nežádá žádnáz
uherských stran, ani nejkrajnější opposiční
směry nevyjímaje. Naopak všecky tak zvané
národní požadavky týkají se uherské části
společné armády.
Tuto svou hrozbu, že nebudou platiti na
armádu, jež by se vyvtjela v duchu moderních
potřeb a v souhlasu s mnohonárodní řiší, jejíž
armádu spolu tvoří »ozbrojení národové«, do-
plňují další hrozbou, že zasadí se o úplnou
rozluku, t. j., že nepřipusti již obnovu ho-
spodářského vyrovnání s Uhrami a üím že ve-
ženou Maďary do úzkých. To právě ale prozra-
zuje, že jejich pósa ve věcech jednoty armádní
jest pouhou maskou a že sami chtě j
urychliti rozklad státního útvaru,
aby tím spíše dospěli svého ideálu — těsněj-
sího hospodářského splynutí s říší německou.
Němec
Maďar
Uhry
9
article
My Čechové a ostatní národově neněmečt
nemáme nijakého zájmu na tom, abychom
takovéto německé plány podporovali; tím méně,
čím bezohledněji a nesnášelivěji si vedou vzhle-
dem ke právům národním a jazykovým. Kdyby-
chom při této akci dělali pomocníky Němcům,
podobali bychom se známým so dcům v bájce
o šlice, kteří se usnesli, že má se štika hodii
do vody, aby se utopila. Šuikou tou v našem
případě není nikdo jiný, než Némci samit !.
Ostatně Maďaři přímo doznávají, že svou
akci jak ve věcech hospodářských tak vojen-
ských vedou na základě obrany proli praepolenci
německé. Tak píše na př. »Magyarország«: »Ma-
ďarskému národu přidělil osud onu těžkoua
složitou úlohu, aby byl hrází jak proti slovan-
ské tak proti německé záplavě jihovýchodu
evropského a mírnil nárazy vln slovanských a
německých.« Za dnešního rozvoje sil německých
hrozí záplava z této strany. Skoro týmiž slovy
vytkl počátkem minulého století, po porážce Na-
poleona v Rusku, hrabě Szechenyi nutnost, aby
Maďaři po boku Němců se postavili proti pře-
vaze Ruska, jež byla za doby cara Mikuláše
ještě i politickým dogmatem Košutovým.
Staví-li se tudíž dnes Maďaři proti převaze
němectví a volají li všecky listy německé, že
ohrožují Maďaři jednotu armády, není to než
doznáním se strany Němců, že úsilí maďarské
vážně křižuje plány středoevropské německé
politiky.
Čecho
Němec
Maďar
Szechenyi
Mikuláš
Košutův
Magyarország
Ma
Rusko
10
article
Obrovité zápolení o uspořádání poměrů
balkánských odráží se tudíž nejen na nynějších
kritických poměrech v Uhrách, ale i na nesná-
zich, s nimiž se setkáváme v celém soustátí
jež činí pravděpodobnými změny v dosavadní
soustavě dualistické.
Povedou-li tyto zápasy ke konečnému osvo
bození Slovanů jižních, k větší samostatnosti
uherské, a jak některé listy německé napovídají
i k novému úštrojí zemí chorvatských, mus
česká politika o to pečovati, aby v nynějším ve-
likém procesu vynikla z konglomerátu zemí na
radě říšské zastoupených i stštoprávní in
dividualita zemi českých, a aby pří
padné změny v armádě obdobně se uskutečnily
i v našich plucích.
Přimo nepochopitelno jest, domnívati se, že
by nemohli žíti novým životem historičtí náro
dové s tisíciletými dějinami vlastních státníeh
individualit, když vidíme, že před námni vznikla
řada nových států na jihovýchodě evropském
Proč by musili neněmečtí národové historičti
utonouti ve svém rázovitém a samostatnějším
rozvojí, když by vzala německá nadyláda nad
nimi za své? Nejsou-liž to přimo strašáky na
politické děti, jichž Němci se chápou ve svých
úzkostech ?l
Nikoliv, stůjme pevně na svém, domáhejme
se pronikavého vyřízení čelého souboru otázky
české, jak nám to ukládá postup netušených do
nedávna událostí. Nebuďme malými, nebuďme
neschopnými, když konečně nadchází doba, kdy
německá útočivost přiznává se k rozpakům,
v nichž se octla vlastní vinou.
Uhry
11
article
Boj o jiho-západní Moravu.
V Třebíči, 18. srpna 1903.
(Pův. zpráva »Národních Listů«.)
Jest nepopíratelným faktem, že česká kniha
hrála při probuzení našeho národa hlavní úlohu
a že na prvém místě byla to česká kniha, jíž
diky jsme zavázání za to, že stojíme dnes na
výši všech kulfurních národů. A tento veliký
význam má česká kniha i dnes a bude jej míi
v budouenu zvláště na Moravě jiho západní, kde
němectví vede si velice výbojně. Jelikož proti-
akce se strany české dosud byla nedostatečna,
usneslo se české studentstvo a akademikové, že
uspořádají sjezd, na němž by se rokovalo za
účastí knihovníků z jiho-západní Moravy jednak
»0 nynějším stavu knihoven na jiho západní
Moravě«, jednak o tom »Jak zvýšiti činnost
knihovní akce na jiho-západní Moravě,« A sjezd,
jenž konán byl ve dnech 8. a 9. srpna za ve
liké účasti akademiků a abiturientů »Ak. fer
klubu pro jiho-záp. Moravu v Třebíči«, nezkla-
mal nadějí v něj skládaných. Svědomitá práce
zvláště mladšlch kollegů venkovských umožnila
sjezdu důkladné osvětlení celého dnešního stavu
téměř do všech podrobností.
Sjezd vykonal během svého šestihodinového
rokování velký kus práce, který dá se řádně
oceniti teprve, až nasbíraný materiál bude spra
cován ve zvláštní brožuru, což stane se v době
nejbližší.
Zahájen byl předsedou »Akad. fer. klubu«
načež po krátkém uvítání přítomných přikročeno
Morava
Třebíč
12
article
ihned k projednávání bodu prvního. Hlavnít
referentem byl JUC. Václavek ze Sesonie,
jenž vystihl dobře v úvodu k vlastnímu refe-
rátu význam knihoven lidových a záro-
veň naznačil, kteří činitelé jsou v tomto druhu
drobné osvětové práce činni. Údaje k referátu
vzaty dle údajů »Nár. jedn. pro jiho západní
Moravu« a dle těch napočteno v r. 1890 v pů-
sobišti jejím celkem 1,012.638 obyv. s 76.2
proc. Čechů. Čára udávající hranici mezi zněm-
čelým územím táhla se od Rožnovan (okres da-
čický) a klikatě postupovala až k Lednici ; nej-
větší šířka tohoto území byla u Dol. Kounie.
kde dostoupila 30 km. od hranie, zabrala hejt-
manství mikulovské, část hustopečského; nej
užší byla u Veskova a Mršovic v hejtm. zno
jemském, kde zabírala jedinou osadu Podmokle.
Zabírá úplně okrešy: Jaroslavíce a Mikulov(s
prvém 16 proc. Čechů, v druhém 2 proc.).
z části okresy: Dačice, Jemnice, Mor. Budějo-
vice, Vranov, Znojmo, Krumlov, Židlochovicea
Hustopeč. Kromě toho jsou tu německé ostrůvky:
jihlavský, brněnský a vyškovský a zněmčená
města, kde správa je vzdor české většiněv
rukou německých jako: Břeelava, Hodonín,
Židlochovice, Dolní Kounice a Krumlov.
V okresu dačickém bylo ze 21.156 obyv.
62.8 proc. Čechů, město samo čítalo 2626 obyv.
s 90 4 proc. Čechů; v okresu jemnickém bylo
z 15.413 obyv. 63.8 proc. Čechů, město samo
čítalo 2642 obyv. s 90 7 proc. Čechů; okres
budějovický měl z 5754 obyv. 13.4 proc. Če-
chů, město samo pak 3301 obyv. s 93 proe.
Václavek
Sesonie
Čecho
Rožnovan
Mor
Morava
Dolo
Mikulov
Dačice
Jemnice
Vranov
Znojmo
Krumlov
Židlochovicea Hustopeče
Hodonín
Židlochovice
Dolní Kounice
Jaroslavit
Břeelava
Kounie
km
13
article
Čechů; okres vranovský měl 10.016 obyv.
12.6 proc. Čechů, město samo 1043 obyv.
s 1.2 proc. Čechů — vůbec jsou všechny obee
v tomto okresu až na 4 úplně německé; —
v okresu znojemském napočteno bez města
40.238 obyv. s 39 proe. Čechů, město samo
čítalo 14.271 obyv. s 12.5 Čechů; okres krum-
lovský měl 27.309 obyv. s 549 proe. Čechů,
město 1833 obyv. s 35.6 proc. Čechů (okoli
české); okres židlochovický měl 35 163 obyv.
s 74.9 proc. Čechů a okres hustopečský 24 008
obyv. s 54 2 proc. Čechů.
Z ostrovů čítal jihlavský, jenž zasahuje
do království, na moravském území 21 vesni
se 7400 obyv. (16% Č.), město 23 442 obyv.
(17 5 Č); ostrov brněnský 104.715 obyvate
(29.3% Č.), ostrov vyškovský 7 obcí a 3288
obyv. (33. 59 Č).
Z měst čitala: Břeclava 5692 obyv (52 9
Č.), Hodonín 7616 obyv. (573 Č), Židlochovice
2607 obyv. (62% Č.), Dolní Kounice 2564 obyv
(78.2 Č.) a Krumlov 1833 obyv. (35 64 Č.
Čecho
Břeclava
Hodonín
Židlochovice
Krumlov
Dolní Kounic
14
article
Knihoven jest na Znojemsku a Budějovicku
celkem 21, z nichž 5 připadá na Mor. Budějo
vice; bez knihoven jest 24 obcí, něco přes po
lovinu (46 všech). Z těchto 13 knihoven zalo
ženo Národní jednotou, 5 spolky a 3 soukrom-
níky; ze spisovatelů zastoupeni jsou zejmena
Jirásek, Vlček, Čech, Třebízský, F. X. Svoboda,
Němcová, Světlá, méně Neruda, Zeyer, Vrchli-
cký, Lužická atd.; čtenářstvo rekrutuje se větši-
nou z řad dělnických, pak řemeslnických a ob-
chodnických (města), na venkově živnostníků
rolníko.
Zprávy z ostatních částí Moravy nejsou
úplné jednak pro nepřistupnost knihoven, jednak
pro krátkou dobu. Celkově však možno říci
tolik, že knihovny jsou většinou v rukou bo-
jovných klerikálů, kteří staví se houževnatě na
V drobném prodejín
ramaí číslo o sob
odpoletní
Ve Elialkách na reskově-
kanní čísl
odpolední.
Inserá ty
platí se hotově papřea.
Předplacení a inserty přijtmá ndminl-
strace. v Marianské ulici č.a
Tam nacházejí se též redakne
tiskárna a bapadise „ Národnách Listá“.
Rukopiny ao novraosje.
Jirásek
Vlček
Čo
Svoboda
Němcová
Neruda
Zeyer
Vrchnout
Národny Listat
Znojemsko
Morava
marianský ulice
15
article
odpor každému pokrokovému hnutí a podporují
takto snahy germanisační. Celkem odvedeno 25
vyplnžných dotazníků, jež budou ještě doplněny
a zústanou majetkem »Akademického feriálního
klubu«.
Zajímavějším než první bod byl bod druhý.
»Jak zvýšiti knihovní akci na jihozápadě Mo-
ravy«, o němž referoval Ph. C. Kříž, jeden
z nejlepších a nejzasloužilejších pracovník
klubu. Pojednav o horečném zakládání knihoven
většinou z milodarů složených a nikterak nevy-
hovujících svému účelu, příchází k tomu, jak
poměrně s malými prostředky. možno dosíci
mimořádných úspěchů; a k tomu účeli dopo-
ručuje svůj systém »okružních knihoven posuv-
ných«, jichž základem je vzájemná výměna a
jímž plně bude dosaženo »výchovy — reformy
mravní čtenáře«. Systém okružních knihoven
posuvných zakládá se na spojení principu kniho-
ven okružních a posuvných: oba tyto prineipy
samy o sobě jsou dosti nevýhodny, ale sply-
nuvše, dávají systém v každém ohledu výhodný,
neboť docili se dvojnásobného výsledku za po-
loviční cenu; dobrý tento návrh vzal klub za
Potom rozpředla se čilá debata, která vy-
nesla na světlo mnoho zajímavostí, jež vesměs
svědčily o tom, že sjezd konán jen z důvodů
čistě praktických, že k práci přikročeno s láskou
a nadšením.
svůj.
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. srpna. (Uherská kris e.)
Dnes odpoledne povoláni na královský hrad
budínský prví čtyři státníci maďarští, aby po-
dali panovníkovi své mínění o nynější situaci
v Uhrách. Jsou to předsedové obou sněmoven
hr. Csaky a hr. Apponyi, pak hrabata
Jul. Andrassy a Alex. Karolyi. O vý-
sledku jich slyšení přinese snad telegraf někte-
rou zprávu; dle včerejších informací z Pešt
očekávalo se tam, že hr. Csaky podá panovní-
kovi podrobnou zprávu o nynějším politickém
stavu a že přinese s sebou na budinský hrad
objemné memorandum, jež prý je v podstatě
totožně s Apponyovou řečí, týkající se národ-
ních ústupků. Z osob, jež budou zejtra povo-
lány k panovníkovi, budí nejvíce pozornosti dr.
Wekerle, o němž se vl, že také souhlasí
s názorem Apponyovým, že bez národní ch
ústupků rozřešení nynější krise
mysliti se nedá. Zároveň však dr. We-
kerle se dolkne otázek hospodářských, úzce
spojených s nynější krisí a podá prý návrh,
jak by se měly řešiti tyto.
O tom, stalo-li se v rozhodujících kruzích
již nějaké usnesení ve příčině národních ústupků,
jež se mohou povoliti uherské opposici, je do-
sud spor mezi uherskými listy. Ugronovský
»Mag. Orszag« stojí na tom, že zpráva »Ha-
zanku« o povolených [iž ústupcích zakládá se
na pravdě, kdežto vládní lísty tvrzení takové
popírají co nejrozhodněji. Tak »Budap. Tagbl.«
prohlašuje dnes za absolutně nesprávné tvrzení
některých listů, že panovník veze s sebou do
Pešti koncesse. »Od toho dne — praví »B.
T.« — co hr. Khuen Héderváry ohlásil v Išlu
demissi celého kabinetu, nezměnila se situace
v žádném směru. Teprve audience, počínající
v pátek, mají účel způsobiti v situaci obrat.
Osoby, jež znají situaci, domnívají se, že
Csaka
Jula
Alex
Karolyi
Apponyová
doktor
Wekerle
Apponyův
Mag
Orszag
Budap
Khuen Héderváry
Praha
Uhry
Pešť
Išlu
17
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Orlen-
Orlen
18
article
Skizza z roviny hátszežské. Podává Karel D r ož
Zvláštní příhoda donutila mne ztráviti
v Hátszegu celý týden v září r. 1902. Byl jsem
jako v zajetí, v židovském zajetí. Došly mi pe-
níze, a majetník veliké tamji, Adolf Roth, založil
mne, v zástavu vzav zlaté mé hodinky, než by
peníze, telegraficky objednané, došly. Nemaje
cestovních průkazů, byl jsem nucen objednat
peníze na adresu Rothovu a tak jsem byl úplně
v jeho rukou. Dle pravdy však hned vyznávám,
že Žid oslazoval mi zajetí všemožně. Byl mužem
nad stav svůj vzdělaným, pronikavým a dovedl
vypravovati věci, které mne zajímaly.
Železná dráha do Karansebeše, živolní
otázka údolí hátszežského, vytrasována pří-
spěvky obcí a soukromníků, jest zajištěna. Prů-
smyk železnobranský nesmírně stavbu zdražuje
potřebí bude mnoha tunelů. Provedení dráhy
zdržuje baron Nopesa, který chce dráhu mimo
Hátseg na Sečel, kde má panství. Ale Hátseg
nepovolí. Před několika léty Roth dal zalesniti
část své tamjt. Tu dělníci vykopali kostru, obrov.
sky velikou: hlava (nelže!) byla s kotel veliká,
ústa jak u koně. Bůh sám ví, kdo byl ten člověk,
a byl to člověk! Našli také peníze měděné, mě-
děnkou úplně sežrané, jako papír tenké a potom
asi 60 kusů peněz stříbrných, tlouštky sirky.
zvící haléře, na některých rozeznati bylo nápisy
„Vespasianus“ a „Julius Caesar“. Něco rozdal.
něco prodal, z několika kusů dal si zhotoviti při-
věsek k hodinkám. A jakýsi Rumun z údolí žil-
ského přinesl peníz zlatý, krásně zachovalý, ve-
liký, ne jedné straně vyraženo bylo poprsí, na
druhé zobrazen muž s kopím. Sám dával mu za
zlaťák 50 K, ale Rumun nechtěl peníz prodati. ..
A velice by mi Roth doporučoval, že jsem
už v Hátszegu, podivati se do Densuše (mluvil
Demsus). Densuš má kostelikového druhu jediný
Není velký, jen věž je poměrně značně vysoká.
Adolf Roth
Rothův
Žid
Nopesa
Roth
Vespasianus
Julius
Rumun
Karansebeš
Densuš
19
article
Kostelík nemá krovu dřevěného, střecha je slo-
žena ze širokých kamenů, které uvnitř klenutí
tvoří. Věž kolem dokoia má tři řady okének a
řimsoví. Vnitřek biseriky je malý, skoro upro-
střed, kolem velikého kamene zdvihají se člyři
sloupy, které nahoře, mimo klenbu se pojía
tak vytvářejí oporu věžní. Kostelík dle jeho mí-
nění byl řimským chrámem. Otvor nad velikým
ploským kamenem je začazena: zde vystupoval
dým z obětí, které se na kámen kladly! Až
k Densuší sáhala (prý) Sarmisegethusa, v Den-
suši nejspíše byl hřbitov..
Jako zdvořilý dlužník trpělivě vyslechl jsem
výklady. Ale pravděpodobno je, že biserika z dob
římských nepochází, nýbrž z XIII. století po Kr.,
kdy z rozličných kamenů římských, snesených
hlavně z Ulpie-Trajany, zbudována byla. Kostelík
je beze vkusu slátaný.
Odeslav telegram před polednem, čekal jsem
vyřízení večer. Roth zjevil se „u zlatého be-
ránka“ před devátou, aby mi oznámil, že nemá
nic. V nestřeženém okamžiku zastihl jsem ho
že hodinky mě pátravě prohlíží. Akcie klesaly.
ale přes to spal jsem, jako bych měl svědomí
nejčistší.
Ráno přišel Žid o sedmé. Již mnoho nemlu-
vil, chlad čišel ze šerých jeho oček, ale přes to
zachoval konvenční formy, mrazivou zdvořilost.
O osmé přešel mimo kavárnu, jakoby náhodou.
Densušit
Kristus
Trajan
Roth
Žid
20
article
Stál jsem pln netrpělivosti u okna. Neviděl (i)
mne. Abych neztratil den úplně, chtěl jsem pro-
hlédnouti zříceninu Orlea a poledním vlakem
jeti do Petrošen. Konečně přiběhl Roth po třetí.
Tentokráte s poukázkou pražské záložny.“)
Obličej zářil vnitřním zadostučiněním i potem.
Veliec se omlouval. Nerad bral hodinky do zá-
stavy, ví, neslušelo se to — ale... A já ho
poctil takou důvěrou, tolik peněz svěřeno jeho
rukám... Prosí o moji přízeň, o mé přátelství.
Ochotně. Veliké služby prokázal osamělému
cizinci, nikdy nebudou zapomenuty. Peníze
hned přinese.
Spokojeněji již procházel jsem se po ná-
městí hátszežském, přihlížeje k životu tržnímu.
Trh soustředěn tu kolem čtverhranné kašny
se čtyřmi chrliči. Vedle obilí, zeleniny, prodávali
překrásné podzimní ovoce. Prodavačky, Ru-
munky i Maďarky, vlastně porumunštěné Ma-
ďarky. Kroj jejich je pokažen; nosí sukně černé.
tmavomodré, růžové, šátky bílé, černé (s bílými
tečkami), květované, některé oděny jsou v ote-
vřené živůtky barvy černé, na zádech modře zdo-
bené; zástěry mají červenočerné, květované nebo
růžové, rukávy u košil široké. Většinou byly
Jak krásný proti nechutné té směsi kroje
saského a maďarského je kroj rumunský z
Ostrova, Paeliši nebo Densuše! Kupovala zde
Rumunka z Peštenice, mohl jsem přirovnávati.
Vlasy v drobné praménky spleteny vinou se ko-
*) Nikoli sv václavakát
bosy.
Roth
Maďarka
Densuš
Rumunka
Ma
Peštenice
21
article
lem uší a vzadu svázány jsou v uzel, stažený
červeným šátkem (conciu), a na něm upevněna
dlouhů, bilá rouška (broboaita), v konci zdobená
černou pruhou, na lemu krajkami. Rouška nad
hlavou vypjata ve dvě vydutiny, perutím (ne
rohům, coarne) podobné, které za chůze jako
dvě křídélka poletují, kolébají se a divného pů-
vabu ženám dodávají. Brobouda jedním koncem
uvázána pod bradou, druhý splývá volně po zá-
dech až k ohebu kolena, někdy i k patám. Od
červeného, vlněného pasu visí v předu i vzadu
opreg červenobílý, jen nahoře, asi v šíři dlaně
tkaný, odtud dolů trásněmi po paty padající.
Obyčejně nosí se ze předu catrinta, na pase
nezřídka i prsteny na řetízku navlečené, ze
drobných perliček zhotovené. Košile (čamase
nebo-li le, mn. č. inie) skládá se ze dvou částí
poäla je spodní košile, cinpég, cinpeng, cinpäg
vyšívaná náprsenka; na širokých rukávech zdo
bena černými ornamenty. Na nohou opinče
v nichž krátké, vlněné čaltuny; pod nimi kalhoty
až ke kolenům dosahující.
Chvíle míjely. Roth nepřichází. Národopisn
studie již mne nebavily, touha, co nejdříve se do
stati z Hátszegu, rostla. Ale kde Rotha ntjíti? Jdu
na poštu. Čekárna lidmi nabita, ale všecka úřadní
oddělení zavřena. Úřadníci a úřadnice, vesele
se bavíce, třídí listy, zásilky a občas pootevře-
nými okénky pažení po nás pokukují. Rotha zde
není. Hledám ho tedy po Hátszegu. Posléz i posla
na tanyn jsem poslal. Marně. Dostavil se teprve
po hodině, vymlouvaje se na jakýsi obchod. Na-
bízené odměny nepřijal, ale nadhodil, že by ho
nějaka vzpomínka z Čech potěšila ...
Roth
Čechy
22
article
Konečně na svobodě! Ještě možno na Orla
vystoupiti. Ale je svrchovaný čas! Rychle tedy
po zaprášené silnici ke St. Marii (Oralja Bol-
dogfalva). Východně od Hátszegu zdvihá se ne-
dlouhé (nad 2 km.) pásmo olesněných vrchův.
Pne se obloukem od severu k jihu a končí nad
soutokem Lepužníka (Rla mare) a Střely vrcho-
lem Orla. Výšky postupně od severu (423 m.
přibývá k jihu, kde s Orlem (490 m.) vrcholi
Srázy Dealu Orlea s této strany velmi jsou příkry
vrhé se jako mys strmo do roviny hátszežské-
Marně hledal jsem v mladé dubině stezky, která
by ku potemnalé, pobořené hlásce, doubím za-
rostlé, vedla! Jen rudé výmoly červenaly se lec-
kde z háje zeleni, a neschůdné rokle ukazovaly
své stíny. Silnice, přestupujíc po mostě Le-
pužník, vede do St. Marie a dále na jih do údolí
střelského ku Petrošenům a přesmykem sur-
duckým do Rumunska. Krátká odbočka zahýbá
východně o končí se v osadě, zvané Orlea sub
čelate (Orlea pod hradem, maď. Váralja).
Po ní se pustiv, dohonil jsem několik po
vozů s dřevěným uhlím. Vozka posledního po
vozu, vojnik asi dvacetiletý, povaluje se na uhli
hrubým, falešným hlasem si pozpěvuje:
Ce folos de pěrul eret
Daca nu-s porci ncolet.
Ce folos de pěrul lung
Daca nu sunt boi la jug.*9)
„Kam jedete s tím uhlím?“ ptám se-
„Do Calanu! A kam vy, pane?“
„Nahoru chci k věži!“ ukazují
„K Večelově věži?“ (Turnul lni Vecel) div
uhliř. „To se důkladně zpotíte
„A odkud jméno věže?“
„Nevím, pane, tak se jí říkál“
„A kudy se dostanu nahoru
„Od stanice je pěšinka!
O jedenácté počal můj výstup. Nebylo sice
překonati než asi 200 m., ale potřeboval jsem
plné půl hodiny. Na pěšinku padl jsem teprv
za vzestupu, ale zvolený směr uspokojoval, vedl
přímo k cíli. Přikré, uvadlým vřesem porostl
stráně stěžovaly cestu za teploty 22° R. ve stínu.
Oralja Bol
Rl
Vozka
Vecel
St . Marie
Rumunsko
Kama
Calan
Orlea pod hrad
km
23
article
Když došplhal jsem se mladého, hustého doubí.
propocen, uřícen, vrhl jsem se na zemi, sbíraje
dechu. Konečně o polednách dostal jsem se ku
příkopu. Je podnes na 3 m. hluboký, velmi ši-
roký a tak stromy zarostlý, že nelze věže spatřiti.
Jdu po travnatém valu směrem jižním a prorazív
houštinami příkopu, vystoupil jsem na pahorek
věží korunovaný. Vzrušen, dívám se na poboře
nou hlásku. Opevnění to starým Dákům při-
pisují,**) jediný snad zbytek staré, uprchlé slá-
vy národa, s povrchu světa smeteného. Zde ční
památník vetehý, kamenná sentinela (hláska)je
projevem ducha, zde panovavšího, tu Dákové
sídlili, zde bojovali, mřeli. Staré stavívo snad
bylo krví dáckou potřisněno.
Posvátnost místa zdržuje kroky a tlumí vy-
pjatou zvědavost. Hluboko na rovině hátszežské
zvon zahlaholil poledne, a vlny jeho rozechvěly
horký vzduch a zazvučely zádumčivě nad
zpustlou věží.
A před zrakoma mýma snuje se řada stínů
Dák
24
article
Co platen vlas krouživý.
když nejsou vepři v chlivci
Co prospěšen vlas dlouhý.
když nejsou voli ve jhu
***) Silvestru Moldoveau (Tara nóstra, 1894, slr
41), píše: „El (turnul) cste remas de pe vremea Daci
lor si se numesce „Turnul lui Vecel,
Onen Dromichaetes, vítěz nad makedonským
vládcem Lysimachem, noří se z mlžných počátků
dějin. Zajatého Lysimacha bez výkupného na
svobodu propustil, ukázav mu dřive velikou
chudobu lidu dáckého, aby odradil jej od bojů
dalších. Sama vážná, léty přemožená, ustrnulá
Tradice úsměvu se nezdrží, připomínajíc Orola
Prvého. Krutě potrestal své lidi, kteří v boji vedli
si zbaběle. Nařídil, aby dotud v domácnosti žen-
ské práce vykonávali, dokud by hany v novém
boji neodčinili... Postrachem alkoholiků byl
Burvista (Boerebista). Stejně nenáviděl Rí-
manů jako vína. Kamkoli přišel, nutil národy,
aby vinice do kořene hubili, považuje je za zřídlo
nestřídmosti, která národy v porobu přivádía
v ní udržuje ..
prvý
Burvista
Boerebista
Tara
Turnout lui Vecel
rí
Moldoveau
25
article
Ke hlasu časného poledne zvolna přidružují
se hrany osad okolních, až všecko ovzduší kraje
hátszežského zvučí, zvoní, hlaholí, každá dědina
svým hlasem, svým zpěvem, svou dumkou.
Prohlížím věž.
Zbylý kus měří asi 9 m. výše a zdá se, že
zdi byly nad 4 m. široky. Věž stavěna na skále
nerovné z kamení svorového, rulového, syenito-
vého a valounů, setmelených maltou tak špatnou,
že bodnutím se rozsýpá. Ze severního příkopu
pozoruji, že věž byla čtverhranná; roh cihlami
vyzděný, dobře je zachován. Roh je výmluv-
ným svědectvím, že budova není původu dácké-
ho, nýbrž mladšího.
Ve jméně Dealu Orlea žije jméno krále
Orola, Orla. Jistě to byl Orol (Oroles), který vrch
opevnil a v opevnění snad sídlil. Orlea je bod,
strategicky důležitý. Ovládá východní bránu ro-
viny hátszěžské, když později Sarmisegetusa
stala se sídlem královským, Orlea svěřována vy-
nikajícím bojovníkům dáckým. Za Decebala byl
velitelem jejím Vecel, Bicil, Bicul, „Dák vzne-
šený a důvěrník Decebalův“. Tento Večel, Biči
nebo-li Bicul dosud žije v tradicích rumun-
ských...
Když římský císař Trajan po druhé proti
dáckému králi Decebalovi vytáhl a jej porazi
pobliž hlavního města jeho, Sarmis- Egetusy.
utekl se král do opevněného místa na horách.
Ale císař, věda, že bez úplného pokoření panov-
nikova země by pokojně držeti nemohl, pronásle-
doval ho s vojskem i na hory. Naposledy De-
cebal, muž udatný, k obraně se postavil: ale Rí-
mané zvítězili, a král s předními svými nalehli
na vlastní meče a života se zbavili.
Ale dříve ještě než k boji došlo, Decebal
nesmírné poklady své pečlivě ukryl. Za tim uče-
Roh
deal
Orol
Sarmisegetus
Decebal
Bicul
Dák
Decebalův
Bič
Trajan
SarmisEgetus