Dne 2. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 179. Strana3.

obvinili nás, že jsme zavraždili gymnasistu Wintera. Oba komisarové pronesli při tom domněnku, že prý jsem dne 11. března večer kolem 7. hod. pohřešil svou dceru, že jsem ji hledal a setkal se při tom v kůlně na vozy vedle mé lednice s gymnasistou WWinterem. Ze vzteku nad tím prý jsem Win- tera zardousil a probodnul. Toto nesmírné obvinění bylo na mne uvaleno. Proti mé dceři vymyslili tito úředníci tutéž báchorku, ba chtěli mou dceru i přemluviti, že jest již vsechno odhaleno, že se má jen přiznati, pak že prý mne, jejího otce, stihne menší trest. Moje dcera se však nedala přemluviti k nepravdivé a vymyšlené výpovědi proti svému otci. Také proti mně začal komisař Braun s nepravdivou, jak se později ukázalo, zprávou, že zatknutí mé jako vraha Winterova dálo se z rozkazu státního návladního, jakožto vyšetřujícího soudce. Od 9. hod. do 1. hod. mou dceru a od 9. hod. do 3. hod. mne vyslýchali v policejní kanceláři úřed- níci Braun a Wehn a přece nás zase propustili. Při výslechu namítl jsem komisaru Braunovi, že dcera má jest dítě z po- řádné měšťanské rodiny a že přece musí věděti, že se právě dcery tohoto stavu tak snadno nezapomenou. Mé nevinné dítě, které odpoledne se mnou a celou obcí přistoupilo k sv. přijímání, že by hned na to tak kleslo? Jen zcela podlá ži- dovská fautasie si může něco takového mysliti. Ani nej- zvrhlejší děvka by se nedopustila takového hříchu toho dne, kdy šla k sv. přijímání. Ale židům není nic svatým, chtějí-li odvrátiti od sebe ooůvodněné podezření křivým obviněním křesťana z vraždy.

Téhož dne večer rozšířili židé a jejich přátelé po všem lidu, že prý mám býti v noci zatčen. Mně a mým přátelům bylo jasno, že tím chtějí úmyslně vyvolati v noci nepokoje, což se i podařilo. Až dosud pokřikovalo v temnotě jen několik nedorostlých hochů do 10. hodiny po ulicích a rozbili tu a tam tajně nějakou tabuli. Na zprávu však, že jsem byl zatčen, shromáždilo se zcela dobrovolně několik tisíc dospělých, většinou ženatých mužů, aby zamezili urážku celého křesťanstva, způsobenou mým zatčením. Každý z těchto tisíců vážných mužů byl si vědom, že právě jako dnes já, může býti zítra on postaven před p Brauna a ob- viněn z vraždy. Zjevně bylo voláno na četníky: »Židé za- řezávají naše děti, hanobí naše hroby a nyní má býti zabito ještě více křesťanů!« Klidně se postavili ženatí mužové před četníky a vyzvali je, aby na ně stříleli. Tak může jednati jen lid, který jest proniknut nejhlubším přesvědčením o mé nevině a těžce pociťuje bezpráví, že mám býti prohlášen za vraha.

Usadil jsem se v Chojnicích r. 1876 jako řezník, koupil jsem před 17 roky dům, mám 9 dětí (5 synů a 4 dcery), jsem od roku 1888 městským starším a od roku 1885 byl jsem prvním mistrem chojnického »Všeobacného sdružení ře- meslníků«, až do roku 1899, kdy se rozpustilo, a ještě dnes jsem prvním mistrem sdružení řezníků; vláda mne jmeno- vala členem zdejšího vzdělávacího kuratoria. Všeobecně jsem znám jako klidný, rozvážný muž, a mohu se chlubiti, že po- žívám všeobecné důvěry všech stavů. Nyní potřebují židé křesťanského řezníka, aby zakryli svou činnost při zavra- ždění Winterově, a chtějí une proto každým způsobem udě- lati vrahem. Velice mne rmoutí, že křesťanští úředníci ne- prohlédli ihned toto židovské dílo. Ohyzdné obvinění, jež pronáší komisaři Braun a Wehm proti mně a mé dceři, není nikterak jejich výmyslem, nýbrž oni jen opakují, co proti mně seženou židé. Hned jak byl trup Winterův nalezen v Mönchském jezeře, rozšířili zdejší židé pověst, že prý jsem já skutek ten učinil; že prý jsam zastihl ve svém bytě Win- tera ležícího v posteli s mou dcerou a z hněvu že jsem Win- tera zabil, Při rozsekávání mrtvoly prý pomáhal tovaryš

Welke a pak prý ihned utekl. Tato pověst způsobila, že státní návladní s jistým počtem úředníků konal u mne ve středu, 14. března důkladnou domovní prohlídku, při níž však nenale- zeno ani toho nejmenšího. Můj učedník, nikoli tovaryš Welke, byl klidně u mne. Mimo to bylo jasně dokázáno, že při ome- zenosti mého obydlí a velikém počtu osob, které se tam neustále zdržují, byl domnělý stykWinterův s mojí dcerou naprosto nemožný. Ve sporých prostorách mého bytu zdr- žují se: stará babička, moje žena, 7 dětí od 1.—17. roku, služka a 3 učeníci. Já a moje dcera jsme po celý dena noc stále ve styku se členy rodiny a cizími lidmi, že jest vůbec nemožno něco tajně provozovati.

To muselo býti brzo i židům jasno a vymyslili proto novou bájku, že prý jsem zastihl Wintera v kůlně na dříví vedle mé lednice u Mönchského jezera, oboje vzdá- leno od mého obydlí 150—200 kroků a tam že jsem ho zavrsždil. Na štěstí mohu dokázati jasně své alibi: Ná- ležím se svou rodinou k evangelicko-luteránské nábožen- ské obci. V neděli 11. března shromáždili se její členové v Chojnicích k bohoslužbě. U mne sestoupili kazatel Reymann ze Schneidemühl, předsta ený úřadu Fengler z Buchholce se svou netí slečnou Fenglerovou z Babusch.

Při bohoslužbě, dopoledne od 10 do 12 hodin a odpoledne od 3 do 4 hodin byli jsme všichni v kostele. Po odpolední bohoslužbě odebrali jsme se všichni, tedy i já a moje dcera Anna, do obydlí řeznického mistra Ziebarta ve Schlochauerstrasse na kávu, zdrželi se tam do 6 hodin, kdy musili cizinci vlakem odejeti. Vlak vyjíždí z nádraží chojnického v 6 hodin 53 minut večer. Vedl jsem firáře Reymanna a představeného úřadu Fenglera do svého obydlí, kdež se tito ustrojili a šli na nádraží. Já jsem zůstal doma. Hned na to přišla má dcera Anna se slečnou Fenglerovou, která čekala na městský omnibus, a když tento přijel, vstoupila do něj a odjela. To bylo něco po půl 7. hod. Moje dcera šla pak ještě do města, byla však již před 7. hodinou zase doma, aby připravila večeři, tento večer trochu dříve, poněvadž učedník Welke, jehož zemřelý otec byl řeznickým mi trem a majitelem domu v Tuchelu, chtěl jíti do divadla. Já, moje dcera a ostatní členové rodiny, večeřeli jsme kolem půl 8. hodiny. Oba druzí učedníci se trochu opozdili a přišli tepve po 8. ho- dině domů, pročež jsem jim vyhuboval a poručil, že mu- sejí za trest zbytek večera tráviti doma. Moje dcera Anna dala jim ještě po 8. hodině večeři. Od té doby jsme všichni, zejména já a moje dcera Anna, zůstali nepřetržitě doma a šli spát. Připomínám, že jsem se z domova ne- hnul, když mne pánové Peymann a Fengler opustili. Všechna tato moje udání mohou dosvědčiti farář Reymann z Schneidemühl, představený úřadu Fengler z Buchholz, slečna Fenglerová z Babusch, moje služka Alvína Kau- detzkiová, moji učedníci Kliment Misiekowski a Albert Lougear a nynější tovaryš Welke, Z toho viděli, že mne nelze obviňovati ze zavraždění Wintera.

Nejdříve se domnívali úřadníci, že byl Winter zabit mezi 5. a 6. hodinou, později, když se židé dověděli, že jsem toho času byl s pány Reymanem a Fenglerem u Ziebartha se svou dcerou na kávě, byl určen čas vraždy sna 7— 8 hodinu večerní, ale i pro ten čas dokáži, že jsme se já i moje dcera zdržovali stále doma. Soudce Paukan vyslýchal také všechny moje svědky za týden po domovní prohlídce. Úřady z toho seznaly, že židovské útoky proti mně a mojí dceři byly bezdůvodny a slyšel jsem, že další řízení proti mně jest zastaveno. Židé však nelenili a vymyslili následující: Jednoho večera minulé zimy stála má dcera přede dveřmi mého krámu rozmlouvajíc s dvěma mladíky. Já jsem volal svou dceru následujícími slovy: „Anno, přijď čistá a nebudete-li se, vy hulváti, kliditi, pak se připravte!“ Oba mladíci vzdálili se rychle a já jsem je ani nepoznal. Jedním z nich byl prý gymnasista Winter. Na této nevinné pří- hodě zbudovali židé proti mně obvinění, že jsem Wintera znal a těžce mu vyhrožoval.

Dále vyvalezli židé proti mně historku se střevy a hno- jem, jež dosud v novinách nebyla správně vylíčena. Již od několika let jsem se umluvil s židovským kupcem a majite- lem polností Isidorem Fleischerem, že smí každý měsíc vy- vézt na své pole obsah mých jam na hnůj, začež mi dodával slámu pro mého koně. Moje jáma na hnůj podrobena při domovní prohlídce dne 14. března v přítomnosti pana státního návladního a několika úřadníků důkladné prohlídce, ale nebylo v ní nic podezřelého nalezeno. Asi na začátku dubna vy- prázdnil Isidor Fleischer jámu úplně a odvezl její obsah na pole, tam jej rozházel a zaoral. Již tato okolnost ve spojení s předcházející úřadní prohlídkou dokazuje, že se nenalézalo v mé jámě ani toho nejmenšího, co by se mohlo spojovati se zavražděním Wintera. Toto moje spojení s Isidorem Fleischerem zdálo se však židům vhodným prostředkem ku sestrojení zvláštní lsti proti mně.

Když totiž Fleischer ke konci května opět (podruhé po vraždě) vyvážel v noci obsah mé jámy na hnůj na své, půl míle od města vzdálené pole, měli židé nejlepší pří- ležitost vhoditi do vozu s hnojem střevo a jiné věci dle své libosti. Věci ty se musily nalézti zejména od pomoc- níků židovských, kteří o tom byli dobře zpraveni. Okolnost, že při odvážení v dubnu nevzniklo pode- zření proti mému hnoji, dokazuje, že židé tuto lesť teprvé později zosnovali. Tento umělý čin židů jest jasný. Nebez- pečí proti mně a proti každému vzhledem k takovým záleží však v tom že berlínští polic. úředníci jsou o nevině židů přesvědčeni a považují každé udání židů za svatou pravdu. Tak se mohlo státi, že k vůli této hnojní historce byli jsme dopraveni já a moje dcera na policii a že se mohlo mně a mé dceři úředně říci, že jsem Wintera zavraždil. Poněvadž mi bylo řečeno něco takového úředně, jsem nucen k vůli své další obraně navrhnouti, aby se také zakročilo proti s kutečným pachatelům. Tvrdím, že při zavraždění Winterově byli přítomni a činni řez- nický mistr Adolf Lewy a jeho syn Moric Lewy.

Zabaveno.

Zabaveno.

Povstání v Číně. Z Londýna, 1. července. (T. k.) »Reut. kanc.« oznamuje dnes ze Šangaje: Německý vyslanee Ketteler byl na své cestě do Tsungliya- menu přepaden a zemřel v Tsungliyamenu. Z Londýna, 2. července. (T. k.) »R. kanc.« oznamuje z Čifu ze dne 1. t. m.: Německý vyslanec Ketteler zavražděn byl 18. m. m. v tom okamžiku, když se ubíral do Cungli-Jamenu. Jeden tlumočník byl raněn, zachránil se však do jednoho vyslanectví. Dne 23. m. m. byla již jen tři vyslanectva ne- porušena. Z Berlína, 1. července. (T. k.) Následkem dnes došlé, dosud však nezaručené zprávy o zavra- ždění německého vyslance v Číně pana z Kettcberů vzdal se císař své cesty do severních končin. Z Londýna, 1. července. (T. k.) Reut. kanc.« oznamuje dnes ze Šangaje: Anglický konsul v Čifu telegrafuje, že německý vyslanec v Pekingu byl dne 18. t. m. od domorodého vojska zavražděn. Tři blíže neoznačená vyslanectva byla prý dne 20. m. m. ne- dotknuta. Americký konsul prohlásil, že dle depeše, jež datoval v Janglu ze dne 21. m. m., byli ostatní vyslanci ráno tohoto dne ještě bez úrazu, že však je- jich situace byla již zoufalá. Yanglu pochybuje však, že by mohli držeti se ještě 24 hodin, poněvadž on sám a císařovna jich nemohou více již chrániti.

Z Londýna, 1. července. (T. k.) Contreadmirál Bruce 'telegrafoval z Taku: Velitelé lodí »Alge- meine« a »Iltis« chovali se při dobytí tvrzí velikolepě a vzbudili obdiv mužstva spojených lodí. Doprava po řece není teď až do Tientsinu bez překážek a želez- nice jest znovuzřízena až 9 mil od Tientsinu. Spojení s admirálem Seymourem jest ještě obtížné. Ruský ad- mirál Alexejev sem přibyl a odebere se do Tient- sinu. Až doposud přistálo 520 důstojníků a 10.580 mužů spojených vojsk s 50 polními děly a 35 mitrail- leusami. Z Petrohradu, 1. července. (T. k.) (»Ruská tel. agent.«) Podle zpráv, jež došly úřadních míst z Číny, staví se ve více místech čínské obyvatelstvo pod ruskou ochranu, poněvadž nesympatisují z po- vstáním boxerův. Z Východu se oznamuje dále, že povstání boxerův se již nešíří. Naopak, hnutí toho