Číslo 180.

Praze, dne 3. července 1900.

Ročník IV.

nedakce. administracea srbedice Ptsha. P5trossova nlice, činlo 200 - frankováné dopisy se nepřijímají, rukopisy no nevraceji Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. tňsěrty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telelun redasce c. 1525 Slunce vychází ve 3 hodiny 57 minut ráno. Slunce zapadá v 8 hodin 11 minut večer.

ULKt

Úterý: S v. Heliodo ra. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u sv. Ignáce od 30. června do 3. července. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně..... K 8.— čtvrtletně ... K 8.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Měmecka a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. .. K 48.— Předplatné do Ameriky, Francie, Svýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace li26.

Válka s Čínou? Zavražděním německého vyslance nabývají věcí v Číně tvářnosti velmi hrozivé. Pohanění toto Německo zajisté nenechá bez trestu. Vražda ta musí býti spolupřičtena vládě čínské, jež stále po- sílala do světa zprávy, že velmocenským vyslan- cům doposud ničeho se nestalo a zatím se zjišťuje, že pán z Kettelerů zavražděn byl již 18. m. m. Vláda čínská o vraždě věděla a přece ji popírala. Telegramy však mluví o svrcho- vaném nebezpečí mnoha jiných zástupců vel- mocí, o čemž nám snad nejbližší zprávy přinesou jistoty. Čínská vláda vynasnažuje se postup spo- jených velmocenských vojsk na Peking zadržeti,a proto stále všecky poplašné zprávy z Pekingu dementuje a zatím zjišťuje se vždy více, že vláda tam s povstalci nejen sympatisuje, nýbrž je i po- vzbuzuje. Vládě čínské patrně běží o to, aby co nejvíce vycvičeného vojska kolem Pekingu sou- středila a pak na spojence udeřila. Chce patrně získati času a pak hlavně staví své naděje na nesvornost velmocí. V příčině té ruské časopisy hrají roli podivnou. Snaží se totiž Rusům namlu- viti, jakoby Číňani byli jim nejlepšími přátely a ruskou vládu přemluviti, aby své kozáky od spo- lečného zakročení odvolala. Rusové totiž lichotí si, že severní Čína — Mandžursko — tak jako tak jednou spadne Rusku do lůna. Číňan však stejně nenávidí Rusy jako Angličany. Proto musí nyní anebo nikdy dáti se copatým synům říše nebes citelná lekce, že beztrestně nesmí krev křesťanů prolévati. S druhé však strany musilo i Německo doznati trpkou zkušenost, kterak se mu vyplácejí Kruppova děla a ti němečtí cvičitelé čínského vojska. Krev křesťanů v Číně je nyní prolévána zbraněmi evropskými. Čí- ňané opovrhovali sice evropskou kulturou, ale evropským dělům rázem přiklonili své srdce, ati »evropští dáblové« přišli jim velmi vhod k vycvičení armády.

Co se od 20. m. m. v Číně děje, není ještě zjištěno, avšak každá nová zjištěná zpráva jest hrozná. Praví se, že císařovna, císař a princové nalézají se na útěku, nebo že dostali se do moci prince, který prý se postavil v čelo vojska a boxerů. Z toho všeho vyhlíží válka a ne-li válka, tož při nej- menším nezbytnost, aby spojená vojska do Pekingu vtrhla a tam svými děly udělala pořádak. Proto čekáme dychtivě i stvrzení zprávy, že evropská vojska do Pekingu již vtrhla. Postačí ale obsazení Pekingu? Dle všeho povstání šíří se dále na jih do nejlidnatějších provincií, takže chybí již málo, aby celá Čína zasežena byla požárem. Stane-li se ale to, pak zakročení všech velmocí ve velikých rozměrech stane se nutností, pak i rozdělení Číny stane se nezbytné. Diplomacie až dosud myšlénky této se hrozí, ona byse ráda spokojila pouhým pokáráním čínské vlády a potrestáním boxerů a celkem by ponechala Čínu in statu quo, t. j. ve staré hnilobě.

Vláda by nahradila několik mizerných milionů škody a diplomati mnuli byi radostí ruce, že se jim podařilo bouři zahuati. Myslíme však, že tentokráte tak snadno to ne- půjde, když troufá si vystihovati cesty, jakéž Pro- zřetelnost božská již vyznačila. Snad že té křesťan- ské krve v Číně prolito bylo již tolik, že sprave- dlivý Bůh nechá tuto ohromnou říši dospěti ku katastrofé, k úplnému rozkladu. Povstání nynější je dle všech známek největší a nejnebezpečnější. Skoro 400 let proléval pohanský Řím krev kře- sťanů a skoro tak dlouho prolévá ji i Čína, a nyní měl by Číně jako Římu nastati rozklad? A jako před 1400 lety Gothové, Gallové a jiní národové vrhali se jako dravci na Řím, tak snad i nyní má Evropa společně s Amerikou, sko- rem celý křesťanský svět v rukou Božích býti mstitelem křesťanské krve? Je sice pravda, že by úkol ten vyžadoval potoky krve, avšak vzešlo by z nich požehnání křesťanské vzdělanosti národu skoro čtyřistamilionovému.

Zprávy politické. V Praze, 2. července. K situaci. Tajemné ticho, které rozvěsilo své roušky na poli vnitřní politiky, trvá do dnes. Pře- rušeno bylo pouze vídeňským dopis. »Pester Lloydu«, ve kterém se praví, že podle informací se strany dobře zpravené vláda neobmezí svou činnost v letních měsících jen na pouhé ustanovení prozatímního roz- počtu a kvoty na základě § 14. Klid, jemuž se vláda oddává, jest prý jen zdánlivý. Bez ustání pracuje prý vláda na zjednání spořádaných potěrů a nepřerušila prý ani na okamžik svého jednání s jednotlivými stra- nami, aby si již z předu zabezpečila parlamentní schválení toho, co zamýšlí. Co vláda zamýšlí a chce-li to provésti na základě císařského nařízení s dodateč- ným parlamentním schválením, či zamýšlí-li podati podzimnímu zasedání říšské rady příslušné předlohy, dopisovatel »Pester Lloydu« nepraví. Zdá se podle toho, že neví vlastně nic určitého.

Poslanec hr. Stürgkl, nedočkavý, ale zrovna tak jako jiní výtečníci levice věčný kandidát mini- sterského křesla, pocítil opět jednou potřebu, aby řádně domluvil vládě a vyzval ji k ráznému vystou- pení. Dal totiž napsati ve svém orgánu »Montags- revue« m. j.: Že politicko-taktický program prvního období vlády šl. Körbra pohořel, na tem nemá vláda žádné iny. Vina její započne teprve, jestliže nenajde dosti síly a zmužilosti, aby zavčas vyprostila se z kruhu myšlének, jimiž sleduje cíle dnes nemožné i jestliže opomene své působení v druhém svém vládním období založiti na novém bezpečném programatickém pod- kladě. Vláda dluhuje rakouské veřejnosti doklad, že její prozíravost a program akční sahá dále za mož- nost, usmířiti fakciósní český odpor, že má ještě jinou plošinu, na niž se postaviti může, když jí vzat byl původní její prostředkující úkol. Čím rozháranější jest parlament, tím silnější jest povinnost vlády, aby pů- sobila vedouc, udávajíc směr, ano rozhodujíc o něm.

Vůči všem obtížením stavu stojí mocně vzrůstající potřeba a utority. Protož myslíme, že kdyby v duši lidu bylo na tuto strunu uhozeno, zástupy těch, kdož jsou ochotni jíti za praporem státu, objevili by se v celé své imposantnosti. Tento prapor musí býti odhodlaně před očima všech rozvinut, dříve než smí činěn býti nárok na účastenství celé veřejnosti. — Není dojista nezajímavo, že autority vlády dovolává se zrovna posl. hr. Stürgkh, týž, jenž pranic toho nedbal, když německá obstrukce podkopávala na povel vlastizrádných Schönererovcův nejen vládní, nýbrž i státní autoritu po celá tři leta. Či snad nyní očekává hr. Stürgkh od této autority, že by mu po- mohla do sedla? Máme za to, že horkokrevnému, nedočkavému šplhálkovi nezbude, nežli aby utěšoval se ještě dále. A jest více než pravdě podobno, že nedočká se vyplnění svých snů vůbec. Dr. Živný zatčen. Dr. Živný, známý před- bojník rusismu v Čechách, zvláště však na Moravě, zeť zesnulého vynikajícího poslance J. S. Skrejšov- ského, mluvil včera na schůzi, již svolal první český politický spolek »Jednota« ve vídeňském I. okresu o politické situaci. Zmínil se ve své řeči také o hu- sitismu a poměrech v Číně, jež uváděl v souvislost s poměry v Rakousku. Mimoděk neuctivě a urážlivě prý zmínil se též o panovníkově osobě. Vládní ko-

FEUILLETON. Z Národního divadla.

Když v sobotu, posledního června, dozněly v orchestrálním tělese jásavé zvuky »Prodané ne- věsty« a železná opona pomalu se snesla před je- viště, připadalo mi to, jakoby první, velká kapitola v dějinách našeho uměleckého ústavu byla dokonána. Družstvo, jež od počátku mělo v rukou osudy Ná- rodního, odstupujíc, loučilo se se svým obecenstvem Po předchozích večerech, v nichž loučili se s námi jednotliví výkonní umělci, pan Florjan- ský, p. Benoniová, p. Berger, paní Sr- nová, nastal večer daleko ještě významnější. Lou- čili se s námi ti, již sice před kulisy nikdy nevystu- povali, ale ovládali souverenně celý ústav, získávajíce umělce, určujíce pořad her, řídíce všechno umělecké niveau Národního divadla. Že přinesli Národnímu divadlu vstříc vážné snahy a úmysly, nelitovali nákladu na výpravu her (někdy skoro marnotratného, jindy snad sporého — jak tytýž bylo žalováno), každý nepředpojatý s vdě- kem uznává. A proč i přes své patrné zásluhy nyní přinuceni byli postoupiti vládu družstvu novému, či oficiálně řečeno: »Společnosti Národního divadla? Myslím, že sami v mnohém zavinili. Někteří z deposedovaných měli více na zřeteli zájem svůj, nežli umělecký prospěch divadla. Ve své samo- državnosti nechtěli připustiti novým sílám a duchům účasť a vliv na umělecké řízení ústavu. Nechtěli se obnovovati, vyměňovati, obrozovati přibíráním mlad- ších a pružnějších do svého středu. A tak tragiku svého pádu částečně přivolali sami.

Nebylo by však správno, kdyby i každá hube- nější umělecká billance let předešlých jediné jim k zlému byla přičítána. Organismus tolik mnoho- hlavý a mnohoruký, jakým je divadlo, má přirozeně doby svého zdvihu a klesu. Úmělci výkonní se mění, produkce umělecká, ať literární či hudební, není též rok co rok stejná anebo snad rok od roku lepší, cho- roby, intriky — jakéž snad v každém podobném tě- lese bují a rušivě působí — to vše má nepopíratelný vliv na haussi i bassi každého divadla. Družstvo o rozvoj našeho dramatického ústavu získalo si zásluh nepopíratelných. A čeho si nyní na konec vážíme, jest, že hladce a přátelsky předalo všechen fundus instruetus svým nástupcům ve Společnosti. Rcete mi upřímně, jak by to vyhlíželo s námi, kdyby každý dědici svému, vše, čeho pracně nabyl a nashromáždil, nad hlavou spálil, aby prý i on se přistěhoval do ssutin a začal opět od základu sta- věti? Kde by tu byl možný nerušený rozvoj a mož- nost budovati dále na tom, co již předchůdce vy- tvořil? Proto bylo to zajisté vlasteneckou povinností starého Družstva, aby za slušných a přijatelných pod- mínek vše přenechalo mladé a jedva se krystalisující Společnosti. A my se z toho těšíme, že k tomu došlo. Když okamžitá rozmrzelost a hněv, že Národní za- dáno bylo novým uchazečům, pominuly a nastoupila klidná rozvaha, vše se smírně urovnalo a vyjednalo. Tak jest to v pořádku. Vždyť noví pracovníci chtějí také pracovati jen k rozkvětu našeho předního ústavu. P'roč jim ztěžovati práci? Či nestačí jim říci: »Dobře,

vy jste kritisovali nás, a nebyli jste s námi spoko- jeni. Ukažte, zda dovedete pracovati lépe. A výhoda kritiky bude nyní na naší straně.« Vyměniti si po- sice a úlohy. Jenom tak jest možný pokrok a rozvoj. — Ale sobotní loučení připadalo mi ze všech nej- tklivější. Odcházelť velezasloužilý řiditel p. Frt. Šubrt a první kapelník p. Adolf Čech. Dva sloupy, na nichž všechen umělecký repertoir zdál se býti zavěšen. Odstouplý řiditel získal si po mém názoru zásluh největších o náš ústav. Vzpomeňme, jak hned při otevření divadla dovedl vzbuditi živý zájem pro náš ústav arrangováním divadelních vlaků ze všech vět- ších měst Čech, Moravy a tuším i Slezska. Dovedl těžiti z národního nadšení, dokud byl žhavé. Roz- houpal zvony lásky a zájmu pro Národní hned při počátku. A že dnes s neochabujícím interessem celý národ a každá třída národa k divadlu lne, jest ne- smrtelnou zásluhou bývalého řiditele. Pan řiditel byl též muž širokého rozhledu a přítel opravdového po- kroku. Vzpomeňte, jak trpce si stěžoval ve svých vý- ročních publikacích na to, že ve volbě prací má ruce svázány, že i hry pod niveau stojící musí připustiti na scénu Národního a nemůže ucpati přítoky vod spodních. Jak se z toho těšil, když ciferně mohl ukázati, že počet večerů, věnovaných pracem do- mácím rok od roku roste a zájem obecenstva pro tvorbu původní se vzmáhá. I lidová, studentská a dělnická představení byla výsledkem jeho podnika- vého ducha. A co zásluhy jeho korunuje jest, že uvedl naši