Ročník XXXX.

V Praze, v neděli dne 29. dubna 1900.

Číslo 117.

Na ranní a odpol. lssty předpláeí sai v Prake v adalnlstrael na mlsíe . . . . . na čtvrí leta . . . . 6 K — s dvojí čonáškon a nlel z črit leta . . . . 7 K 50h ve tlislkásk sa ušsts . . . . . . 2 K 80 Poštont .. : . : ke s dvojí sísllkeu a něsl nt lla . . . . ukot

Dnešní číslo pre Prahu le o 20 stranácb.

Ku předu a třeba sami! Opět zuří proti nám se všech strana přímo zběsilé veškerá ta láje starých nená- vistníkův a škůdcův jmena českého; opět nám hrozí její mstivost svým starým ná- silím, neupustíme-li od svého dobrého práva a nepodrobíme-li se jejich křivdě a nad- práví. Této hudbě pekelné hektických dasů, tak hrozných na pohled jako bídných a malomocných ve skutečnosti, dávno již přívykl náš sluch, než aby koho mezi námi dovedla poděsití. Tolikéž sotva námi otřásla výpověď, již před bojem roz- hodným dává nám část poslancův ha- ličských a slovinských. Jakkoliv trpce to neseme, však na tu ránu byli jsme od těchto »přátel« svých připraveni veru také již dávno. — Nechť si to, co nám dnes činí, se svým svědomím a se svými národy, k nimž nepřestaneme i na dále chovati předešlou upřímnost bratrskou, vyřídí sami; my vy- bojujeme si svůj poctivý boj za svatou věc národa svého s klidným svědomím a ne- ohroženou, jarou myslí, jako ti od celého světa opuštění Burové, také sami. Stará to zkušenost z dějin českých, že jsme nikdy nemívali štěstí se svými » přátely«, tak že vzniklo u nás lidové přísloví: »Mnoho přátel, naše škoda« a že Čech podobně jako Maďar býval vždy nejsilnějším, když bojoval za svou vlast a za svou svobodu sám a sám.

Vzpomínáme dnes prostě, jak málo nám byli od r. 1879 až podnes všickni ti naši dobří spojenci v parlamentě vídeňském platni. Zvali se autonomisty, zvali se obranci rovného práva národů, leč — kdy že byli ochotni s námi udeřiti na bastillu kletého centralismu, ujednati s námi jasný, určitý program o přetvoření Rakouska ve spolkový stát autonomních královstvía zemi: vždy couvli před tímto konečným cílem, nikdy neměli odvahy s námi udeřiti na centralistickou prosincovou ústavu úsilím o její revisi a přeměnu v ústavu autonomi- stickou. A stejná nesmělost, stejná váhavost v příčině vymožení aspoň rovného práva ja zykovéko 16 millionům Slovanů s 8 mil- liony Němců ve veřejné správě tohoto sou- státí. Říkali spojenci naši od roku 1879 po dnes: Dosti na tom, zabráníme-li aspoň tomu, aby opět německá levíce nedostala se do sedla, aby se Slovanům co do práv jazykových nedařilo ještě hůře, než posud aby na nás nebylo uvaleno jho státní němčiny!

Leč zatím nezabránili vzdor své majo- ritě parlamentní dobří ti spojenci ani kapi- tulaci vlády vídeňské před německo-levičá- ckou obstrukcí, ani zrušení našeho rovného práva ordonancemi Clarovými a Kindingero- vými: snesli pád svého Badena rovně pas- sivně jako pád Thunův, nehnuli ani prstem pro naše zardousené právo: ale za to dnes ku radosti nepřátel našich zakřikují nás. abychom v obraně svého práva nestříleli proti jeho nepřátelům ostrými patronami, sice že se musí postaviti proti nám a tedy na obranu jejich, abychom neusilovali o změnu prosincové centralistické ústavy, sice že je nalezneme na stráži její proti sobě. Opaku- jeme: to vše, může nás roztrpčit, ale ne- dovede námi zachvíti, poněvadž na vše to byli jsme více méně od pánův dávno při- praveni. Však co nás v této těžké chvíli zápasu rozhodného neskonale více zarmucuje a bolí, toť skutek neblahý, že v našem

branném táboře vlastním vy- skytují se, bohužel, zrůdní po- mahači a pomocníci úhlavních našich nepřátel, kteří nahražujíce křikem svým skrovnost počtu svého, ne- slýchanou prolhaností a křivým osočováním hledí opposici národa českého v očích Vídně i Němcův diskreditovati a zlehčiti zároveň lid český proti veškerým jeho po- slancům národním nejhlubší nedůvěrou pod- páliti a šiky národní strany svobodomyslné uprostřed její válečné výpravy proti přemoci sjednocených nepřátel věci české úkladně roztříštiti. Vizme pak, jakými prostředky ka- lými ku šlechetnému cíli tomu všickn tito realističtí, staročeští, rad- kální, pokrokoví a sociálně-de- mokratičti přátelé a rodáci národa na- šeho pracují! Vídeňská »Neue Freie Presse« a poní všechen německý tisk, jakož i němečtí po- slanci vrhli se na nás ve své zlosti s vý- čitkou, že prý jsme je — vždy poctivé hráče — náhle obelstili. Na konferencích vídeňských již prý jsme upouštěli od svého starého stanoviska rovného práva obou zem- ských jazyků v celých nedílných Čechách — a teď prý na sněmu českém návr- hem Pacákovým nenadále znova se na ně vracíme, znova na baště státu českého prapor dvojjazyčnosti státních úřadů v ne- rozdělené vlasti vztyčujeme. To prý je od nás vůči Němcům i vládě Körbrově nepo čestný obrat a úskok.

Některé vídeňské listy dokonce vypra vovaly, jak prý p. Körber je ukrutně pře- kvapen nad tím obratem Mladočechů, poně- vadž ze dřívějších řečí jejich se domníval, že prý se jim zásada rozdělení Čech dle národnosti a jednojazyčnosti úřadů stát- ních, obsažená v jazykových naříze- ních Gautschových, úplně za- mlouvá; a teď, když prý vypra- coval svůj jazykový zákon — »úplně« v duchu těch nařízení Gautschových: nastojte, teď prý se Mladočeši pojednou proti tomu ježí a bouří Vše to jest od počátku až do konce holý německo-vídeňský švindl: 1. Strana naše nikdy a nikde neakcepto- vala zásady Gautschových naří- zení, ale naopak ihned roku 1898 jim odpovědela zásadně návrhem dra. Pacáka a dra. Herolda na sněmu českém, ve kterém požadovala: »I. Království české tvoří ve věcech ve- škeré správy veřejné a v oboru zákono- dárství jediný, nedílny celek. Iv Jazyk český a německý jsou v celém ob- vodu království českého rovnoprávnými ja- zyky zemskými. VI. Jazyk český a německý jsou při veškerých úřadech státních a zemských v království českém jazy ky úřadními a musí úřadníci státn i zemští v zemi dosazení mocni býti obou jazykův úřadních. Každý občan státní má právo užívati některého jazyka zemského při všech úřadech státních a zemských v celé zemi a musí v témže jazyku s ním se strany úřadů býti jednáno a v jazyku podání toto býti projednáváno a vyři- zováno.

Trvaje na těchto zásadách, výkonný vý- bor národní strany svobodomyslné usneše- ním ze dne 8. března 1898 odmítl j a zy- ková nařízení Gautschova, řka, že »neodpovídají úplně zásadě rovnoprávnosti a parity obou zemských jazyků v král. českém a že různost nařízení pro Čechy a Moravu od- poruje jednotě státoprávní obou těchto zemí. — Rovněž jest za 2. holou a směš- nou nepravdou, že by návrh jazyko- vého zákona nebyl ničím jiným než pouhým obnovenímnařízen Gautschových. Jaký by to mělo rozum, aby je vláda 17. října 1899 k vůli Němcům zrušila a nyní opět totéž k vůli Němcům zaváděla. Pravda zní, že návrh Körbrův jest krutým zhoršením výnosů Gautschových na úkor náš, poněvadž ruší po přání Němcův rovné právo jazyka na- šeho i v zevní službě úřadůvv německém území a kácí tedy nařízení samého Němce Stre- mayera z 19. dubna 11880. Pravda jen, že oni poslanci naši, kte- rým Körber tento svůj elaborát ukázal, ihned co nejrozhodnějí ho od- mítli a za nepřijatelný prohlásili. A hle Vůči všem těmto skutkům, kon- statovaným poslanci našimi tváří v tvář Němcům i vládě na sněmu českém, naleznou se mezi námi lidě, kteří nestydí se ve svých časopisech německou tou lží otravovat veřejnost českou jen za tím úče- lem, aby mohli posláncům českým přezdí- vati: — »komediantů« a mamičů vlast- ního národa, kterými prý vláda a koruna opovrhují jako lidmi prolhanými a nepocti- vými, jichž obstrukce prý se nebojí, kteří na očích jejích pozbyli pro svou faleš všeho re- spektu atd. Však národ český bohdá nedá se zmást těmito ošemetnými štváči a lháři i dokáže znova Vídni i Němcům, jak zná bojovati z české právo i českou pravdu!

Politické zprávy domácí. V Praze, 28. dubna. (Nové záko ny- — Nové nařízení o státních z kou- škách na technikách.) Vídeňské úřadní noviny uveřejňují dva nové schválené zákony. přijaté oběma sněmovnami říšské rady. Prvým zákonem poskytují se úlevy při činžovní dani novostavbám v Terstu; druhým přiznává se pu- pilární jistota krakovským dlužním úpisům půjčky na zřízení městských vodovodů. Nařízením ministerstva osvěty ze dne 30 března upravují se nově státní zkoušky na technikách. Zkoušky jsou dvě, vše obecná a odborná. Prvá (všeobecná) s tátn z kouška skládá se z náslodujících předmětů V oboru inženýrské z mathematiky, po- pisné geometrie, fysiky, mechániky a ze základo grafieké statiky; v oboré pozemního sta- vitelství ze základů vyšší mathematiky, po- pisné geometrie, fysiky, geologie, mechanikya grafické statiky; v oboru strojnickémz mathematiky, popis. geometrie, fysiky, mecha- niky a graf. statiky; v oboru chemickém ze základů vyšší mathematiky, fysiky, minera- logie, všeobecné pokusné chemie, z encyklo- paedie mechaniky a všeobecné nauky o strojích.

Zkouška se koná na ústavě, v němž byl kan- didát immatrikulován. Před zkouškou musí s kandidát vykázati maturitním vysvědčením, vý tahem z matriky, indexem na doklad, že po čtyři semestry jako řádný posluchač navštěvoval přednášky o všech hlavních předmětech a vy- svědčením o dostatečné sběhlosti v technickém rýsování, po případě v kreslení (u architektů) neb v pracích v chemické laboratoři. Přede- psané výkresy a jiné podobné práce mají býti předloženy v originále. Zkušební komisi před- sedá přednosta toho kterého odboru neb jeho náměstek; zkoušejí z jednotlivých předmětů pro- fessoří neb docenti oněch předmětů, ale také předseda může dávati otázky. Po případě může i vláda vyslati ke zkoušce vládního komisaře právem dávati otázky. Prvá státní zkouška koná se buď poslední týden čtvrtého semestru, neb v prvních týdnech v říjnu; mimořádně též na

konci zimního semestru (v únoru) pro kandi- dáty, kteří při řádném terminu byli reprobováni Přihlášky ke zkoušce dějí se od 15. do 30. června pro letní termin, od 1. do 8. října pro zimní termin. Jestliže se kandidát během prvých čtyř semestrů podrobil zkoušce z jednotlivých, výše předepsaných předmětů s úspěchem aspoň dobrým, je prost zkoušky z toho kterého před- mětu při zkoušce státní. Vykonal-li jednotlivé zkoušky ze všech předepsaných předmětů s do- brým úspěchem, nemusí se prvé státní zkoušce vůbec podrobovati a obdrží vysvědčení o státní zkoušce. Zkouška je ústní a písemná, neb gra- fická. Ústní zkouška z jednoho předmětu nesmí trvati déle než hodinu. Ústní zkoušky jsou ve- řejné. Úspěch se označuje známkami »výborně«, »velmí dobře«, »dobře«, »dostatečně« a »nedo- statečně«. Komise rozhoduje o známce většinou hlasů. Kandidát, jenž propadl z jednoho před- mětu, může opakovati zkoušku jen z tohot předmětu; propadl-li z více předmětů, má opa- kovati celou zkoušku. Za prvou státní zkoušku platí se taxa 20 K; od ní je zcela neb na polo osvobozen kandidát, jenž byl buď zcela neb na polo osvobozen od placení školného.

Druhá (odborná) státní zkouška skládá se v oboru inženýrském z nižší a vyšší geodesie, pozemního stavitelství, ze stavitelství silničního, železničního, vodního a mostového v oboru stavitelském z pozemního stavitelství architektury; v oboru strojnickém z mechanické technologie, theoret. nánky o strojích a ze stavby strojů; v oboru chemickém z analytické chemie, z chemické technologie neorganických a organi- ckých látek. Zkoušku možno konati na kterékoli vysoké škole technické. Při tom musí prokázati, že byl zapsán jako řádný posluchač po odbytí prvé státní zkoušky 5 semestrů (při inženýrstv a architektuře) neb 4 semestry (při strojnict a chemii) na některé technice, že poslouchal všechny předepsané předměty a odbyl s uspo- kojivým úspěchem zkoušky z oněch předepsa- ných předmětů, z nichž se nekoná zkouška státní. Zkouška může se konati kdykoli, kromě prázdnin. Zkušební komise skládá se z pro- fessorů těch kterých předmětů a odborníků ne- professorů, vládou do komise jmenovaných. Zkouška se děli v praktickou a theoretickou. Praktická zkouška smí trvati osm dní. Obstál-l při ní kandidát, přistoupí se ke zkoušce theo- retické. Ostatní ustanovení jsou táž, jako pr první státní zkoušce, jen že se na vysvědčen nepíšou známky jednotlivých předmětů a zku- šební taxa obnáší 40 K. Nařízení toto nabývá platnosti počátkem školního roku 1900—1901; přechodní doba trvá do počátku školního roku 1905—1906.

Politické zprávy zahraničně.

V Praze, 28. dubna.

K schůzce berlínské. Včera večer odjel italský ministr zahra- ničných záležitostí Visconti-Venosta ze Řiíma do Neapole, aby měl rozmluvu s následníkem trůnu dřive než tento cestu do Berlina na- stoupí. Politický význam výpravy té jest tím zřejmě doznán. Karakteristické ovšem pro vzájemnou důvěru spojenců jest, že dvůr ital ský rozhodl se vyslati člena svého k »rodinné« slavnosti berlínské teprve, když ohlášena byla návštěva z Vídně. Ostatně prý následník italský donese pr císaře Viléma II. i pro císaře Františka JosefaI vlastnoruční listy otce svého. Pruská korunovace. Díky hamburské »Correspondenzi Meyerově- rozlétla se včera světem zpráva, dle níž Vilém II odebere se v říjnu t. r. (dle některých listů pruských státi se má tak až za rok) do Krá- lovce, aby se tam korunovati dal po příkladě

V drobném prodejíi raaní číslo o sebě . . . za 8h odpoladni . . . . na žh ve slialkách na vonkorěr ranní číslo. . . . . . . . n0 vdpolední Inseraty platí se hotově napřed. Předplanení a lnserty přijímá sdmaini- strace v Marlanské ulici 4. 3. Tan nackázejí se těš rečlakce. tlskárnn a ezpečics „ Národnich Listá“ Bukopisy se nevraceji

předků svých, za krále pruského. V něme- ckém kostele tamním, vystavěném již v roce 1592 dal se již Bedřich I. r. 1701 a naposled ještě děd nynějšího císaře Vílém I. vsaditi pruskou korunu na hlavu. O úmyslu Viléma II. následovati příkladu toho, zpraveni jsou prý již i dvorní hodnostové. — Jest ovšem ku podivu, že by Vilém II. připadl nyní teprve po jede- náctém roce vlády své na myšlenku dáti se korunovati. Když po jeho skutečném vstupu na trůn věc táž byla přetřásána, od- mítal tehdy, jak se pamatujeme, pruský dvůr myšlenku tu z důvodu, že by rozdll mezi pru- ským královstvím a německým císařstvím na novo ku potěše partikularistů stavěn byl do po- předí. Že by tyto obavy pruského dvora dnes byly rozplýleny, pochybujeme, a také vzhledem na pramen přijímáme vůbec celou zmíněnou zprávu o korunovaci, co do věrohodnosti její jen s nedůvěrou. Nový sper vlasko-turecký! Římské zprávy z Beirutu potvrzují, že tamní italský konsul Vetti Itala Ninu Massoda, jenž byl zatčen pro dlužné daně úřady ture- ckými, dal násilně, když jeho osvobození z vazby prosaditi nemohl, z vězení vyprostiti. Zástupci některých jiných států souhlasili prý s tímto zakročením konsula italského.

Rozmnožení loďstva německého. Včerejším usnesením rozpočtového výboru o vládní předloze na rozmnožení lodí válečných jeví se konflikt mezi vládou a říšským sněmem odstraněn, třeba že vládní orgány ovšem, jak jest formální povinností jejich, do poslední chvíle zastávaly se celého rozsahu vládní před- lohy. Usnesení rozpočtového výboru jeví se kompromisem mezi vládou a stranou »středu«, jejíž hlasy i v plenu říšského sněmu německého rozhodují. Vládě povolen usnesením tím hlavní požadavek její, to jest rozmnožení lodí bi- tevních a škrtáno jen na požadavcích ve- dlejších, to jest při požadavcích nových lodí záložních a nových křižáků pro cizí moře. Jako vždy bylo vládou žádáno více, než sama dosíci doufala, není ale pochyby, že také s ve- dlejšími svými požadavky, dnes zamitnutými, se znovu po nějakém roce vytasí a že jich pak dosáhne také zase — po částech — na tomže »středu«, jenž asi doufá, že voličstvo neuvědomí se po takých etapách celého obrov- ského rozsahu nových břemen, na ně uvale- ných. Zbývá ještě jen otázka, jaké asi ústupky církevně-politické vymohl »střed«, to jest kato- lická strana německá, na vládě za včerejší své hlasování, za včerejší svou kompromisní ochotu.

Sněmovní komise. Školská komise. Po přikázání došlých spisů tázal se ve včerejší schůzi P. Karlach předsedy komise, zakládá-li se na pravdě zprávao výroku deputace učitelských spolků v ten smysl uči- něném, že učitelstvo nemůže přijali žádné úpravy, kteráž by šla pod míru jeho požadavků a prohla šuje, že nemůže věřiti, že by zpráva zakládala se na pravdě, poněvadž by tímto způsobem činil se na ko- mísi nátlak. Předs. posl. dr. Čelakovský prohlašuje, že s ním deputace ta nemluvila. Místopředseda posi. Posselt míní, že poslanci, kteří s deputaci mluvili, jednali pouze jmenem svým. Po čilé kontroverseo otázce formální činí posl. Šťastný tento návrh »Vůči prohlášení obou jednot učitelských, že učitel- stvo nebude uspokojeno úpravou, která by šla pod jeho požadavky, protože by úprava ta nebyla ko- nečnou a jelikož na tyto požadavky nepřistoupil ani subkomitét, ani nepřistoupí komise, ani nepřistoupí sněm, navrhuji, aby jednání o úpra vě platů učitelských bylo odroče no do té doby, až nastanou klidnější poměry v učitel- stvu a až upustí od tohoto terroru«. Proti tomuto návrhu vyslovuje se jmenem členů strany svobodomyslné posl. Schwar z, jenž prohlašuje, že ve smyslu, jak uvedeno v některých novinách, deputace nemluvil a, že sice ze

FEUILLETON. —a. V Praze, 28. dubna.

Drahá Karlo! Nic platno, nemohu to déle zatajit. Považ má drahá, co se mi ve věku již tak pokročilém přihodilo. Karličko, drahá Karličko — zamilo vala jsem se. A víš, do koho? Do pana dra Eppingra. Neznáš ho, poněvadž ale prý bude zcela jistě v příštím čísle »Šípů« vy- malován, kup si je, nejste-li na ně předplaceni. Přesvědčíš se, jaký je to fešák. V celém sněmu neni nikdo tak hezký jako on. Ani pan Röh- ling nebo Strache. Je černý, vypadá tak trochu jako žid — ale hezký žid — nebo Talián. Má moc pěkný plnovous a jak mluvil Samý med. V zahradě neb na jetelišti by se mu všechny včely navěšely na pysky, kdyby spustil Polemisuje tak něžně, že mi to připadá, jakoby chtěl svého odpůrce libezným šimráním uspat. a o tom rozdělení země mluvil tak krásně svůdně, že po jeho řeči byla jsem o argu- mentech, které uvedl o nezbytné nutnosti roz- trhnouti české království, ze tří čtvrtin přesvěd- čena. Byla bych s ním málem rozdělila nejen tuto zemi, nýbrž i své srdce. Cože tomu ale řekne můj muž? Neboj se o mne a neboj se také o něho. Vždyť ví, že dovedu milovati již jen ideálně a to prý mu, jak mi nejednou řekl s jistým přídechem štiplavé ironie, v níž si vůbec libuje, nepřekáží. Není ho také tajno, že měla jsem politických lásek již několik a že první takovouto láskou mojí byl nebožtik pan dr. Herbst. Teprve když jsem zpezorovala, že má na místě nosu masitou spírálu a potom nekřesťansky velké nohy, dala jsem mu kvinde. Nevím, je-li to pravda, ale řeklo se mi, že má p. Eppinge českou maminku a také českou paničku. A přece

Němec. Mne pojati měl za ženu. Byl by měl ve Vilímkově albu extra věneček a na král. Vyšehradě mezi výtečníky přichystanou hrobku. A zatím sesýchá v Mimoni, tam, kde prý jsou Němci, jak u nás doma o nich říkali nejhloupější. Tvrdí se, že když se člověk v lázni, totiž v teplé vodě, podřízne, pranic to nebolí. A víš. má inilá, že mi pan Eppinger, když mluvi tak připadal, jako kdyby nám tu teplou lázen připravoval? Nezbývalo nám nic, než do nís posadit, pak se chopit břitvy — toť se ví, ž bez bolesti. Nebožtík Piperger říkával odsouzenci v celi když strojil ho na poslední cestu; »Nic se nebojte, příteli. Vy odejdete a bu- dete bez starosti. My, co tu zůstaneme, bu- deme se plahočiti dále. Víte přece ze zkuše- nosti, jak je člověku, když dostane večer místo piva slivky. Vy se se šenkýři už zlobit ne budete. Nemyslete si, že vás to bude bolet Naopak bude vám tak, jako by vás lechtal pír- kem namočeným do mandlového oleje. Od dvou nedověšených jsem zvěděl, že zcela jistě slyšel v nebi andělíčky zpívat. Tak příjemné to bylo.« A pan Eppinger zrovna tak. »Spolk- ne-li vás Německo, co na tom? Je snad nešťastná ústřice, zmizí-li gourmandu v žaludku? Naopak, tak roztomile jako on, nedovedl by s ní nikdo ani zacházet. A byli spolknuti mno- hem větší národové, než jste vy. Kam pak se poděli Římané, he? Kde jsou Řekové, kde Kar- taginci, kde slavný kmen Inků? Na nás Němce. pánové, také dojde. Jenom že snad trochu po- zději. Stalo se ostatně nějaké neštěstí tím, že mnohem moudřejší polabští Slované před několika sty lety přijali německou staatssprache? Kdy byste to byli učinili tak jako oni, mohl být pan dr. Herold »ein grosser deutscher Mann«a my bychom neměli zapotřebí tahat se zdeo každé kancelistské místo a o každého druhým jazykem odsouzeného dráteníka.«

Co tomu říkáš ty? Viď, že měl pan Eppinger do jisté míry pravdu. To je Němec vyššího slohu a ne jako dr. Funke. Pan dr. Eppinger malichernostmi se nezabývá, Němci jeho ganru kroutí krky Čechům en gros — když se totiž dají. Pan dr. Funke vyčetl nám též našeho ruského strýčka. Pyšníme prý se jím a on zatím o nás nechce ani slyšet. Nedivila bych se mu po zkušenostech, kterých nabyl s jiným synovcem, pro nějž obětoval mnohem víc, než zač nezdárný halama vlastně stál. Nicméně pan Funke měl pravdu. Prusko vyhání ze svého území zcela bez příčiny nás Čechy — a nejen nás, nýbrž též příslušníky ruské — a my dosud neslyšeli, že by odvetou za to bylo poslalo Rusko jediného německého »kalbasnika« s kusem brunšvického salámu v kapse přes hranice. Rádi bychom zvěděli, kam by se vrhli tito hladoví pionéři německé síly a německého mravu, kdyby ostatní státové vyhazovali Němce za hranice svých vlastí. Zejmena kdyby nuceno bylo Němectvo zmizeti z říše nevlídného našeho strýčka, který nejen že nám nic nedá. nýbrž ke všemu ještě naše dobře míněné vý- služky, které všude jinde uznání docházeji s hrubými vzkazy nám vrací. Chtěla jsem, Karlo, již několikrát sen Rus podívat, ale lépe prý je, jak mi radil jistý znalec té země, zůstat doma a dívat se nan jako na jistá divadla, hodně z daleka a př velikém osvětlení. Jeden vídeňský list zachytil kdesi výrok že by bylo nejlépe, kdyby národ český dnes uložil se k spánku, zejtra ale zbudil se jako součást národa ruského, i vykládal onehdy, že by bylo přece moudřejší, kdybychom večer jako Čechové se uložili do postele a ráno jako Němei a Němkyně se probudili. Co tomu říkáš, Karlo Měli prý bychom do Berlína mnohem blíž než do Petrohradu nebo do Moskvy a než bychom

se naučili vypít večer šest kališků čaje na míste šesti sklenic plzeňského, dlouho by to trvalo. Zůstaneme ostatně, Karlo, těmi, jimiž jsme. Viď? My Slované jsme beztoho za jedno jenom, když se sejdem někde na banketě, jakmile ale nadejde okamžik, kdy třeba navzájem a skutkem osvědčiti bratrskou náklonnost, tu ihned se ukáže jak »různé jsou naše zájmy« a jak zhoubno by bylo, pro toho či onoho provozovati plemennou politiku slovanskou. »Hrom a peklo marné vaše ....« Karlo, zdá se mi, že počínám ze svých mladických snů se probouzet. Ale tak pozdě, tak pozdě . .. Ano, pane dre. Kramáři, který jste pravil, že proto věříte v naše vítězství, poněvadž je nás šestnáct millionů a Němců pouze osm. Kdo vám řekl, že nás je tolik? Ne šestnáct, ale šest, čtyři, tři, dva milliony je nás. Nic více. Sečítat nás nemáte práva, i kdybyste se s panem Abrahamowiczem sebe sladčeji hubičkoval, až se po dlouhém rozloučení opět shledáte. Nevím, jak to působí na jiné, ale pro mě, Karlo, je to strašně pokořující, vnucovati se někomu, kdo nás nechce. Máme toho zapotřebí? Nenamahejme se tolik a zbytečně —- jako na příklad poslanec P. Opitz, který při každé příležitosti žaluje, jak sněm maří čas mlácením prázdné slámy, který ji ale mláti letos již pětkrát a po každé půldruhé hodiny. tak že slavný sněm jenom jeho povídačkam ztrávil letos aspoň 8 hodin. Kdyby každý z po- slanců byl tak dlouho mlátil — a právo zajisté k tomu měl — bylo by bylo k tomu zapotřeb dosud ne méně než 1936 hodin, tedy asi 387 schůzí! — — Na dychánku u nejvyššího maršálka pořá daném bylo prý z 242 zemských poslanců při- tomno celkem — 17. Troufala bych si říci, že to není zrovna šetrnost k nejvyššímu autonom- nímu representantu tohoto království. Kdyby mně se to, Karlo, stalo, raději bych po biblicku

chromé a hluché a slepé z ulice shromáždila ve svých salonech. Němci přišli jen tři. Důkaz, že pan Wolt je pořád ještě vrchním jejich komandantem,a že pan Funke musí ho buď poslouchat nebo zůstat doma a dávat si studené obklady. Jak jsem se dověděla, je ovšem těžko ně- meckým poslancům odvážiti se k panu nejvyš- šímu maršálkovi, který vše má ve svém paláci zařízeno ták, jako by bylo zjevným úmyslem je provokovati. Co tam najdete? Pražskou šunku. Ti, jimž protivily se v mě- stech jejich »Pražské« ulice, tak že je pře- křtili, aby je nenáviděné to označení nerozčilo- valo, nemohou přece s chutí stráviti ve zdraví pražskou šunku. Zrovna tak je naprostou nemož- ností stráviti českého kapouna. Což by poslanec za Českou Lípu pan Katzwendel, který půl života obětoval, aby zbavil své město nenávidé- ného přívlastku, mohl pustiti se, aniž by zrady dopustil se na svých národních ideálech, do ta- kového českého tvora, i kdyby byl sebe lépe upečen? K tomu francouzská paštika. Zjevné provokační tabule. Potom šopecké pivo a měl- nické víno, ba i šampaňské bylo z toho ultra- českého hnízda. Již Heine sice řekl cosi o pra- vém německém muži, jenž Francouze ani cítit nemůže, však víno jeho že má rád. Proč tedy nedala Jeho Jasnost nastrkati do chladičů vdo- vičku Cliquotovou nebo Roederera? Proto, aby Němce podráždil. A potom žádejme na nich, aby se s námi smířili. Pravím ti, má drahá, že nalezáme se již zase na prahu nové doby a na počátku ve- likých událostí. Buďto se stanou věci netušené, nebo se nestane nic. Anebo to třetí. Ale něco se stane. Teď ale buď zdráva a při tom tisíckráte polibena od své věrné