Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

NARODNÍ LINTY

3

13. prosince 1903.

4

Císlo 340.

5 article

soudem zamítnut, nemá práva odkládacího a že tedy ani Hercik ani Pekeländr nemusí býti vzat do vazby Veřejný žalobce: Tzvám na návrhu, aby byli oba obžalovaní vzati do vazby. (Pohnutí.) Nově rozhodnutí soudlní. Předseda po delší poradě s votanty prohla- šuje: »Soud usnesl se, aby obžalovaní Hercík i Pe- keländr byli ponecháni v zatímní va zbě Soud zamíti sice návrh veřejného žalobce, ale tot usnesení nevešlo dosud v moc práva stalo by se pro případ změny illusor- ním. Ostatně — praví předseda — předložím věc hned pozejtří příslušné instanci k rozhodnutí defini- tivnímu. Hercík i Pekeländr vzati potom ihned do vazby a odvedení do separace za Rohoutem a Drozdem . Na to síň porotní se vyprazdňovala. Ale jenom znenáhla. Davy a davy posluchačstva čekaly ještě drahnou chvíli na chodbách, pro jevujíce přání, za hlednouti ještě silhonetty obžalova ných. Marně však Všichni odsouzení zmizeli již opačnou stranou ve vězničním traktu nové budovy .

Hercik Pekeländr Davy

6 article

Člyři do žaláře — dva na svobodn Když v prvý den sensačního procesu usedl žesti- listek obžalovaných na dvou řadách židlie za sebou a zraky obecenstva zvědavě se k němu obracely. napadlo jistě nejednomu z posluchačů, jak así kte- rému padne poslední karla. Na Drozda a Kohouta sázeno nejvýše; v pořadí druhém by! Bílý a Hercík. naposledy Pekeländr a Gtünwald. Poslední od prvého okamžiku činil dojem člověka, jemuž všecko to, co kolem se dálo, zdálo se španělskou vesnicí. Vyšlo během přelíčení na jevo, že skutečně v té celé afléře byl pátým kolem u vozu; ovšem možná, že by jednou, kdyby nebyla Nemesis zasáhla železnou pěstí v kolotavé osudy záložny, býval snad svý- borným« revisorem, docela podle chuti žovialního pana ředitele a nic nevidoucího a nevědoucího předsedy.

Drozda Hercík Pekeländr Gtünwald Nemesis

7 article

Skoro bezpečně ustálil se po několikadenním lčení názor o jejich osudu a to názor vyřčený o lidí, kteří nejsou nováčky o přelíčení podobného druhu; zněl, že prvních pět až na Grünwalda »tam uvázne«. Teprve předevčírem a včera situace se změnila... Z pěti tonoucích na vraku svatováclav- ském ještě jeden dostal se na mělčinu, ku břebu. T bylo, když dr. Klumpat ohratným rozmachem hodil záchranné lano do rozčeřených vln a tonoucího v rozhodném momentu zachytil a skutečně zachránil. Konečně — po dlouhém a rozčilujícím očekávání, pro obžalované přímo napínáném na skřipci, pohnula se klika u dveří poradní síně a porotcové vešli... »Alea jacla est« — kostky vrženy. Kohoutovi Drozdovi padly po stejném čísle, dosti vysokém Sedm let! Hercíkovi zvrtla se dlouho kolí- sající kostka ve dvojku, Pekeländrovi na hranu — třinácte měsíců . . . Bílému a Grünwaldovi při- nesla stejný los — svobody . . . A jak různě padly lak také různě působily! Drozd a Kohout, sklíčení už v posledních dnech líčení, po dopadnutí očeká- vané, ale přece překvapující rány, dali se do pláče.

doktor Klumpat Alea Drozda Hercík Grünwald

8 article

Pozdě . . . Monsignorovi zarepetaly se zmodralé rty. zrak se mu vytřeštil do prázdna, snad do daleka, do ponuré, hrůzné perspektivy za mříže a proklouzlo mu jen poloresignované a polozoufalé: Můj bože — tolik!? A byl přece hned po příchodu porotců upo- zorněn svým obhájcem, že to dopadlo špatně . . Kohout byl zdrcen. Sepjaté ruce nervosně se mu svíraly, čelo se svraštilo a horko ho polilo po celém obličeji. Zakolébal se na chvíli, přeléll řady poroteů a pak ohlédl se po svém obhájci, jako by se tázal. má-li tomu věřil, že opravdu sedm... Hercík bezlak bledý, zbledl ješlě více, jako slěna. Nejvíce pohnut zdál se Pekeländer, ač po dobu celého přeli čení stavěi se klidným. Dle doslechu, těšil se, že bude uznán nevinným a měl již pro budoucno i své plány po- hotově. Vypráví se, že se chiěl oženiti v příštím maso- pustě. Bude musit veselku odložiti. Mrzutá věc. Radostné rozechvění, tak radostné, že až slzy vynutilo, zračilo se na tvářích Bílého a Grünwalda. Prvý děkoval znova a znova svému obhájci, porot- cům a soudcům a ukláněl se před nimi; podobně i Grünwald. Pro Bílého znamenalo osvobovení mnoho. Bylo to patrno z chvatu, s jakým pospíchal z budovy, kde zírávil přes rok ve vyšetřovací vazbě. Provázen drem. Klumparem odebral se do sta- rého traktu budovy, kde dvá příbuzní jej očekávalia pocelovali. S nimi po formalitách odešel východem do Vodičkovy ulice, nikým nepoznán a nepozorován a v zápětí za ním Grünwald, jenž si oddechl slovy »Zaplať Pánbůh, že jsem venku.« Zatím ostatní čtyři- Drozd, Kohout, Hercik a Pekeländer odvedeni byli do svých cel. Na ulici a v porolní síní.

Hercík Pekeländer Klumpar Grünwald Vodičkův ulice Na ulice

9 article

Už dlouhou dobu nejevil se o události v pražské porotní síni tak zimničný zájem jako včera, když schýlilo se ke konci procesu s pachateli ohromné in- solvence sv.-václavské záložny. Touha, dověděti se jak proces skončil, rostla čím dále tím více a jevile se tím, že nejen v porotní síni, ale i na ulicí shro- máždilo se veliké množství obecenstva. Zejmena na- pjelí v porolní síni bylo kremobyčejné. Se vzácnou vytrvalostí dovodli tam přečetmí zdržeti se od rána až do večera. Hlava vedle hlavy se tam Uísnila a to nejen v přízemí, ale i na galerii. Nikdo se nehnul z obavy, aby o těžce získané místo nepřišel. Hlodina ubíhala za hodinou, každá se zdála věčností, ale ve hledišti stále panovala taláž situace. Obecenstvo se bavilc a rozhovorem krátilo dlouhou chvíli. Byly tam dámy v nádherných robách, s lergnety a kukátky, s moderními klobouky. Pánově vznešeného rodu, dů- stojníci, advokáti z venkova, soudní úřadnici, vkla- datelé a členové sv.-václavské záložny, její úřadníci.

svatý

10 article

scukromnici, městští radové a četné jiné stavy byly ve hledišti porotní síně zastoupeny, s dychtivosti oče- kávajíce, až se porotci vrálí z poradní sině. Konečně ozvalo se táhlé syčení. Znamení to, že kýžená chvíle se blíží. Skutečně otevřely se dvéře a do porotní síně vstoupili porotci — ale jen dva náhradní, kteří se porady vůbec nezúčastnili, ale setrvati musili do te doby, než dvanáct kollegů verdikt svůj skonči. Oba pénové usedli do lavice porotců a zahloubali se do čtení. Jakmile se v hledišti seznalo, že nenastala ještě ona žádoucí chvíle, onen toužebně očekávany ckamžik, opět byl tam rozhovor a šumot, bavení. strkání, někdy i omdlévání a hubování. Po třetí ho- dině situace ve hledišti stávala se nebezpečnější. Ve- škeré prostory byly naplněny a ještě nestačily. Na galerii dámy tísnily se tak, že si neustále s tváříček pot stíraly. Chvílemi rozléhalo se tam podivné šu- mění a vlnění a v zápělí bylo z přízemí pozorováne že dáma mdlobou stižená je odnášena. V přízemí vše bylo přeplněno. A když místo před barierou nestačilo vyplnilo obecenstvo i vyhražené prostranství za se dadly obhá jců. Konečně ve 1/44. hod. odpol. předzvěst oznámila, že porotci skončili poradu. Sykot zjednal uklidněnía když porotci vstoupili do síně, panoval hluboký klid.

11 article

Verdikt porotců na četných místech vzbudil mocně vzrušení v posluchačstvu. Jakmile vrchní porotce oznámil výrok, že P. Drozd je uznán vinným, ozvalo se z obecenstva zvolání „sláva!“ Šumot radostný nastal, když z verdiktu bylo patrno, že revisor Bílý bude osvobozen. A tak v neustálém rozechvění poslu- chačstvo setrvalo, než obsáhlý verdikt porotců byl pře- Když na pokyn předsedy byli do porotní síně předvedení obžalovaní, tu obecenstvo touhou jato spatřiti tváře jejich při vyslechnutí verdiktu, vystu- povalo na lavice a židle a upíralo zraky na lavici, kde usedl Drozd a ostatní obžalovaní. Byli vesměs sklí- čeni. Tahy obličeje Drozdova zdály se nasvědčovati tomu, že se usmívá, ale byl to úsměv bolestný. Ko- hout plakal, Bílý byl rozechvěn, Hercík s Pekelan- drem byli zdrceni. Toť se rozumí, že každý pohyba pohled obžalovaných byl pozorně sledován. Vrchol na- pjetí nastal při rozsudku. Výměra trestu vzbudíla ve hledišti uspokojení, osvobození Bílého provázeno sou- hlasem. A co mezi tím venku se dělo? Na rozhraní Kar- lova náměstí, Spálené ulice, Myslíkovy a Lazarské ulice bylo shromážděno několik lisíc lidí. Stejně ne- dočkavých jako ti, co se tisnili v porotní síni. Lido byli tu shromáždění tak hustě, že veškerá doprava byla přerušena. Ani motorové vozy elektrické dráhy nemohly jezditi. Novoměstká strážnice k uvolnění komunikace vyslala dvacet policistů s revírním in- spektorem p. Muěkeu. Na službu bezpečnostní přise dohlédnouti vrchní komisař p. Fahoun. čten

Hercík Pekelan Myslíkův Lido Fahoun Drozdov ko Kara lov náměstí Spálená ulice lazarský ulice

12 article

Když byla do zástupu přinesena zpráva o roz- sudku, ozval se mohutný hlas: Drozd a Kohout dostali po sedmi letech! To sdělení bylo provázeno bouřlivou pochvalou. Daleko široko ozývaly se projevy: „Sláva porotcům! Sláva soudu! To jest spravedlivý roz- sudek!“ A zástup počal se rozptylovati a šířil zprávu o rozsudku. Závody časopisů, uspořádavších zvláštní vydání se zprávou o rozsudku, byly rovněž obléhány zástupy obecenstva. Před závodem našeho listu tisíce a tisice lidí tísnilo se a zvláštní vydání, za chvíli po rozsudku vydané, šlo opravdu na dračku. Před 7. hodinou ve- černí na promenádách každý měl v rukou zvláštní vydání časopisů a výrok porotního soudu provázen byl všude souhlasem

Sláva porotce

13 article

Návětěva posluchačstva pli procesu po celou dobu jeho trvání byla tak značná a nával tak ohromný, že z novější doby není pamělníka. Na doklad toho budiž uvedeno, že na př. jen denně — při střídavém vydávání listků pro dopoledne i odpo- ledne — vydáno bylo presidiální kanceláří průměrně na 800 vstupenek. Ciíra návštěvníků dosáhla ovšem svrchované výše v posledních dvou dnech pro- cesu, včera a předevčírem. Vystřídaloť se v prvním patře justičního paláce denně přes 1000 osob, ne- čítaje ony návštěvníky, kleří kupili se trpělivě přen vchodem do presidiální kanceláře, aby posléze, kdy další výdej vstupenek vzhledem na obmezené prostory porolní síně bylo nulno zastaviti, rozmrzeni ustoupil žadatelům dalším. Při této příležitostí zmíniti se dlužno o okolnosti. která při procesu trpce byla pociťována a podrobena ovšem málo příznívé kritice. Stesk nejen obecenstva. nýbrž i kruhův odborných vztahuje se na nlešvar že v zasedaci síni porotní není doposud pražádné ventilace. Zejmena v posledních dnech, kdy prostor auditoria přeplněn byl tak, že by nebylo jím snad ani jablko propadlo, objevily se důsledky této neslýchaně nepřístejnosti v plné nahotě. Vlhký a potem a dechem prosycený vzduch usazoval se na běloskvoucích stě- nách porolní síně, takže za krátko vypadaly tak, jako by je byl černošedou barvou čerstvě natřel.

14 article

Předseda, uznávaje nemožnost delšího pobyluv atmosféře tak nezdravé a vedrem přímo tropickým přehřátě, byl nucen několikráte líčení přerušiti a dal otevříti veškerá okna na chodbách. Ale z bláta do louže vedla tato procedura. Do síně nahrnul se za krátko ze dvora vzduch tak mrazivý, že obecenstvo po opětném zahájení líčení přímo křehlo mrazem. A vše to jen následkem naprostého nedostatku ventilace, kte- rá by byla už dávno bývala zavedena, kdyby nevanule mrazivého větru z — kanceláří ministerstva. Dle do- slechu dotyčný referent zuby nehty vzpírá se jakékoli nápravě, vváděje, že prý „na ventilaci ča su dost, až jak se porotní síň osvědčí“. Ne- uvěřitelno, ale přece pravda. Páni, na jichž blahováli k městu Praze a požadavkům moderní doby i v přl- čině budování a zařizování stánků spravedinosti ne- jednou už byli jsme ukázali v náležitém světle, čekají patrně i tentokrát, až potřeba ventilace bude prokázána jinak a až před soudní budovou bude stabilně úřado- vati — záchranná stanice.

Praha

15 article

Faktor v Rovensku, p Bedřich Tvrzský, píše nám vzbledem k referátu o líčení ze dne 10. t. m. v němž cítována byla relace četnického velitelství v Železnici: »Malý počet občanstva železnického dal by asi souhlas s výrokem »prohnaný švingulant«, Za vši lásku a péči i oběť, přinesenou o rozkvět měho rodiště, jsem toho věru nezasloužil. Koupil jsem mlýn v Poddoubí u Vyskře za 12.030 zl. a opatřil jej uměleckými stroji. Když pak jmenován jsem byl řídícím »Rohanské pojišťovny« v Brně, pronajal jsem mlýn za roční nájemné 1600 zl.; na- bízel se mi kupec, jemuž prodal jsem mlýn za 20.300 zl. To jsou nejpádnější důkazy, jaké pověsti mlýn můj požíval. Nedával jsem také záslupcům záložny velké hostiny po jich příjezdu. Záložna udělila půjčku pouze v mezích mě hypotéky. Ostatně kdo znal v Železnici mne a mou manželku, dosvědčí, že všecky zprávy o mém životě nejsou pravdivya budu se také vypátrání původce jich a potrestání jeho domáhat«

Faktor Tvrzský Rovensko Poddoubit Brno

16 title

Říšská rada.

17 article Panská sněmovna- Z Vídně, 12. prosince.

Panská sněmovna- Z Vídně, 12. prosince. Také ten, jenž nepopíral by panské sně movně práva, pronášet se o věcech táké tako- vých, které netýkají se přímo interessů tout sněmovnou zastupovaných, ani práva, protesto- vati proti čemukoliv, co děje se veřejně v tomto státu a v této monarchii, přiznati musí, že de- monstrace, kterou vykonala dnes proti vojen- ským reformám v Uhersku, jest dílem nejen zbytečným, nejen projevem marným, ale skut- kem, o kterém myslíme že jest povážlivým škodlivým pro samy ty interessy, jež zastupo- vati panská sněmovna ehtěla, protože nalije ohně do kahánku maďarské obstrukce, již dokoná- vající. Nemluvíme o tom, že touto manifestací ne zastaví se vývoj poměrů v Uhrách, ještě méno pak, že zpáčí se stav, jaký tam sjednán byl br Štěpánem Tiszou. Avšak od sněmovny, která se chlubí, že jest ručičkou, ukazující hodiny poslanecká sněmovna pak ručičkou, ukazujíeí minuty, že tedy páni senátoři, jmenovant členové říšské rady, jsou rozmyslnější prý než volení zástupcové lidu, mohlo a může právem se čekati, že v záležitostech velkých a choulo- stivých, osvědčí se rozvážnou vůči hoto- vým událostem a nebude rozněcovat a roz- dmychovat plamen sotva uhašený, že nebude napínati křečovitě síly, by obnovila fant om něčeho, co v podstatě a skutečnosti je to tam, konkretně řečeno: fantom jednoty armády ještě konkretněji řečeno: fantom německe jednoty armády.

monstrace Štěpán Tisza Vídeň Uhersko Uhry panská sněmovna

18 article

Jen politování vysloviti musíme, že podně k akci po té stránce, která dopadla sice kv an- titativně menší než byla chystána, přece však neblaze a nešťastně dosti kvalitativ- ně, vyšel z pravice panské sněmovny vůbee a od předsedy, knižete Alfreda Windisch- grätze zvláště. Tento šlechtic jako předseda koaličního kabinetu pravil, že „není otázky če- ské“, dnes však kořil se v úctě a oddanosti před majestátem — ústavy uherskě. Tento aristokrat chtěl mermomocí vzbudit osvědčen proti maďarským snahám vojenským a jazyko- vým a nedal se od úmyslu svého nikým a ničím odvrátiti. Souhlas celého národa českého maj zajisté páni dr. Mattuš a bývalý předsedn první české obchodní komory Wohanka, že nepodepsali dotaz tohoto konservativee a že tento tudíž nemluvil jménem českých národních pairů. Nepode- psal tolikéž guverner rakousko-uherské banky dr. Biliňski a předseda společné účtárny dr Plener ml., jsouce pamětlivi svého úřadního postavení, jež ukládá jim reservu k zemím ko runy svato-štěpánské. Bezděky, vidouce horlivý rozmach konser vativního velkostatku z království českého prot každému národnímu proudu, deroucímu se do armády, vidouce podpisy hr. Frant. Thuna hr. Buquoye, hr. Harracha, hr. Clama- Martinice, kníž. Schwarzenberga, hr. Chotka, opata Korčiana, vidouce ce- lou mise en sečne, čelicíkzachování ně- mecko-jednotné armády, vzpomněli jsme si, kterak před 10 léty, když čelný člen německé levice, ryt. Schmerling, podal ve

Windisch doktor Mattuš Biliňski Plener Bezděk František Thun Buquoy Harrach Martinic Schwarzenberg Chotek Korčian Schmerling

19 article

sněmovně panské návrh proti jazykovým naříze- ním barona Pražáka, vydaným pro vrchní soud království českého, kterak tehda konser- vativní velkostatek pravice, v něm pak zejmena členové historické šlechty ni- čeho neučinili na obranu dobrého práva jazyka českého: kdežto titiž angažovali se dnes do krajní míry pro němectví v armádě, pro inter- essy, které jsou zastoupeny výdatněji, účinnějía lépe činiteli mocnějšími, než jsou členové sně- movny panské. Špatně bychom znali smýšlení a cítění ma- ďarské, kdybychom nepředpověděli, že slova. která byla dnes mluvena drem. Körbrem a ještě více pak knižetem Alfredem Windisch- grätzem, nezůstanou bez účinků a následků za Litavou. Špatně bychom znali vznětlivost citu všech Maďarů bez rozdílu — stran ob- strukčních stejně jako vládních — kdybychom oddali se klamu, že naproti prudkým nájezdům které se staly dnes v panské sněmovně cislaj- tánské, zůstanou v Pešti lhostejnými. Naopak domníváme se, že sotva se mineme s pravdou. pravíme-li, že odezva v uherském parlamentě který v pondělí opětně zasedá, bude prudkou. snad ještě prudší, než dosud. Neboť výroky, jako K örbrův, že je zločinem a dobrodružstvím. pracovati k usamostatnění uherské armády, aneb Windischgrätzův, že vše v této polovině říše se má spojiti, aby zmařena byla samostat- nost armády uherské, padnou do tábora maďar ského jako pochodně smolné. Proto špatnou pro kázala panská sněmovna službu společným záležitostem, v první řadě vojenským když dnes beze vší příčiny sosnovala manife- staci, které nebylo třeba, po které nikdo nevolal která nebyla v interessu nikoho, která přiněst může jen nové pohromy a nové třenice.

Pražák Windisch Maďar Windischgrätzův Pešť panská sněmovna

20 article

Ještě poznámku jen o poslední řeči knížete Windischgrätze. Naříkal, že parla- ment není dělný a toužil, aby se vrátily nor- mální poměry. Leč jako nikdo, také on neudaí konkrelních prostředků, kterými by se tato děl- nost sjednati mohla. Ba nenašel ani jedině fráse o rovnoprávnosti a rovnocennosti národní, fráse kterých jde 60 na kopu. Mičel úplně a kdyby byl tutéž řeč, kterou mluvil tento čien historické šlechty, přednášel kdokoli ze šlechty ústavo- věrné, elfekt by byl stejný. Zdá se, že naprosto panská sněmovna pozbyla všeho smyslu a citu pro právo národů a že tam mají jen smysl a nadšení pro věci, které leží mimo interessy ná- rodů. Takové jednání nemůže povznésti panskou sněmovnu ve vážnosti jejich. Také pro panskou sněmovnu měla by platiti moudrá rada: quieta non movere. Z Vídně, 12 prosince. (C- B.) Předseda kn. Windischgrätz zahájil schůzi o 1.05 hod. odpol. a věnoval vřelou vzpomínku + bi skupu Valuszovi. Hr. Schönborn navrhl přidati k dnešnímu jednacímu pořadu nařízení a zákon o úvěrech nonze. což přijalo. Bar. Lehmayer odůvodnil svůj návrh na ná hradu úroků z nevrácených berní, jenž přikázán sdruženému výboru, a potom změnu některých ustanovení zákona o zřízení správního soudu jež schválena ve všech čteních. Nouzový zákon dle usnešení poslanecké sněmovny přijat ve všech čteních.

Windischgrätz Schönborn Lehmayer Vídeň Hradec poslanecký sněmovna

21 article

Po vyřízení jednacího pořadu čten dotaz, v němž poukazuje se na dřívější projevy panské sněmovny ve vojenských věcech a prolitašuje, že pevné setrvání při jednotě a společenství vojska, jehož správa, ve dení a organisace tvoří přirozeně odedávna a ústavně výhradně vrchnostenské právo koronní, neboť jich třeba k zachování a mocnému postavení říše. Dota- zovatelé jsou plni starosti nad novínovými zprávami o maďarském vyjednávání stran vojenství. Nechtěji předbíhati činnost nastávající delegace, jež je kom petentní ve věcech společných, tedy také ve vo jenství, ale proto přece považují za svou povinnost. že zákonodárský sbor, jenž vždy osvědčoval smysl pro záležitosti společné armády a jenž je částí státu. jenž přináší nemalé oběti na vydržování a sílení společného vojska, má právo žádati na vládě objas- nění zamýšlených vojenských změn. Proto žádají min. předsedu za autentickou a uspokojivou zprávu o chystaných reformách, jež předseda uherského mi- nisterstva v tamějším říšském sněmu ohlásil.

panská sněmovna

22 article

Předseda ministerstva dr. Körber odpověděl na tento dotaz, velebě záslužnou činnost panské sně- movny a její oddanost k trůnu i k monarchii, že vláda spolehajíc na mínění sněmovny a berouc z ní sílu k odbodlanému odpuru proti snahám po jedno stranné modifikaci vyrovnacích zákonů, trvá na svém prvotním stanovisku, že změnu vyrovnacích zákon lze prověsti jen ve shodě obou polovicí říše a jen ústavně, protože ony zákeny — (řeba formálně samostatné — přece jsou základem smluvního po- měru, na němž zbudovány jsou delegace jako sně- movní a společná vláda jako výkonná instance pro společné záležitosti. Charakteristickým dokladem hlavní tendence vyrovnacích zákonů, směřující k za- chování jednoty říše, jest ustanovení o jednání dele- gací, dle něhož hlasuje se společně, není-li možná dociliti souhlasných usnešení. Toto společné blasování je výmluvným dokladem pro náš názor.

Körber

23 article

Vláda nezměnila také svůj původní názor, že jednotná správa, vedení a vnitřní organisace armády přísluší pouze císaři. Že také vláda je zedpovědna za činy koruny v mezích své kompetence, vyplývá z ústavnosti v obou státních územích. Jedno i druhě ministerstvo má právo uvažovati následky změn, způsobených vůlí vrchního vojenského pána v insti- tucích říše, ano je to její svatou povinností. Znal jsem opalření, o nichž se nyní tolik mluví, třeba veřejnost jich obsah zevrubně neznala, protože větši- nou nejsou dosud definitivně stanovena. Nechci oce- ňovati je ani v stavu jich nehotovosti a prohlašují pouze, že vnější i vnitřní jednota armády, její zá- klady a tradice, nebudou změněny. Vojsko zůstane jak bylo, prodchnuto věděním své povinnosti: chrá- níti trůn a říši až do poslední krůpěje krve Pak co státi se má, bude záležeti v opatřeních, jež ne- odporují nijak státoprávním pomérům. Odmítám vše- liké pomyšlení na rozdělení armády, neboť by t bylo zločinem proti celé říši. Na toto rozdělení dojíti nemůže a nedojde, dokud platí vyrovnací zákony. Žádná národní aspirace nemůže vésti k takovému dobrodružství, tomu je na odpor naše právo, jež je také právem říše: žnti dále v neztenčené, plné síle.

24 article

(Pochvala) Hr. Fr. Thun navrhl, aby se o té odpově hned porokovalo, což přijato. Kníže Windisehgrälz uved podněty podaného do- tazu pravil, že již po letním odročení říšské rady v listě zaslaném předsedovi ministerstva, vylíčil smý šlení své a mnoha jiných členů panské sněmovny Při spisování nynějšího dotazu nerozbírali jsme ze vrubně zamýšlené reformy proto, že záhy sejdou s delegace, jimž nemá se předbíhati a také proto, aby- chom osvědčili důrazně, že jednotná správa, vedení a vnitřní organisace veškeré branné moci říšské patř výhradně panovníkovi, k neomezeným právům korun- ním. O původu těchto vrchnostenských práv u nás netřeba zvlášť vykládali; zráčilo li se tak jinde, nám na tom nesejde, my uznáváme vrchnostenská práva koruny, teda také vrchního velení beze všech výhrad Chválí občasné hlasy z Uher, jež poukazovávaly na nutnost harmonie mezi uherskou ústavou a potřebami a politickými poměry veškeré říše, tak letní lis Tiszův k jeho voličstvu. Avšak v programním pro- hlášení uherské vlády ohlašovány důležité reformy jež prý znamenají vílězství dávných přání, dávných snah maďarského národa; vůdce tamní opposice pro- hlásil, že programem jeho strany zůstane samostatná uherská armáda, ale vzdal se obstrukce proto prý, že docililo se úspěchů, o jakých se před léty nikomu

František Thun Windisehgrälz Hradec Uhry

25 article

nezdálo; a tu jsme byli naplněni vážnými obavami. Je potom divu, že vojenské programy vyskytají se všude jako houby po dešti. Jak jinak možno postaviti se tamním snahám než setrváním při zásadě, že jen společná armáda může poskytnouti mocné ochrany všem národnostem celé říše, jak vysloveno v známém armádním rozkaze (chlopském). My nechceme, aby se zřídila samostatná uherská armáda, neboť kdyby se ponárodnila čásť společného vojska, zdejší legisla- tiva by si rozmyslila, jak přispívati na společné vydaje Řečník osvědčuje spokojenost s min. předsedovou odpovědí a ubezpečuje ho podporou panské sně movny. Aby však zájmy a názory rakouského oby- vatelstva uplatnily se, je třeba především u nás ob novení spořádané parlamentní práce a rozřešení vel- kých a důležitých otázek. Přeje předsedovi minister- stva, aby složitý, ale dru. Körbrovi velice dobře známý stroj dostal do běhu ku prospěchu celku (Hlučná pochvala a potlesk; řečníkovi se gratuluje. Ke slovu nehlásí se nikdo více a proto místo- předseda kn. Auersperg uzavírá debatu. Min. předseda dr. Körber: Vysoká sněmovno Na císařský rozkaz prohlašují říšskou radu za odročenu. Schůze skončena o 3. hod. odpol.

Auersperg doktor Körber Vysoký sněmovna

26 article Politické zpřávy domáci.

Politické zpřávy domáci. V Praze, 12. prosince. (Po říš s ké radě.) Německonacionální »Volks-Zig. « otiskuje úvahu »německého poslance« o podzimním za sedání říšské rady a k úvaze té připojuje ně- kolik otázek, týkajících se příštích osudů tohoto parlamentu. »Vláda — praví pisatel — zaujala za podzimního zasedání stanovisko čistě vyčká- vací. Soudí snad dr. Körber, že nenadešel dosud čas, aby se způsobil obrat v situaei? V posla- neckých kruzích uvažovalo se v poslední době o různých prostředcích, způsobilých, aby klestily cestu ozdravění parlamentu. Zdá se, že za sně- movních prázdnin, jež potrvají až do konce února, budou se připravovati události značného politického významu a že se za té doby roz- hodne o různých těch prostředeích, kterés navrhují. Zvláště se berou v úvahu tři mož- nosti: rozpuštění sněmovny, oktroyování nového jednacího řádu a rekonstrukce ministerstva, pře níž by se vykonaly smiřovací konference.

Körber Praha VolkBig

27 article

Pisatel se nevyslovuje blíže o žádné z těcht možností, poněvadž si netroufá rozsouditi, která z těchto navržených tří cest by snáze mobl přivésti k elli. V Praze, 12. prosince. (Rytiři J a w pr- skému) věnován dnešní úvodník Pacákov orgánu »Podvys. Listů«. Z kompetentního pra- mene vyvrací se tu tvrzení krakovského orgánu polského kola, že pan Jaworski za rozhovor s vůdci české delegace nabyl přesvědčení, že se u nich téší největším sympatiím. Pravý opak píšou »Podv. Listy«: »Bylo by marno zapíraii, že bývalý ministr, tajný rada rytíř Apolinář Ja worski měl po dlouhý čas českých sympatií velm málo, někdy vůbec žádně; byly doby, kdy v kruzích českých ryt. Jaworski pokládán byl přímo za neštěsti nejen pro Čechy, nýbrž vůbe pro všechny slovanské národy v této polovině říše.« Také není pravda, tvrdil-li »Czas«, že poselstvo české se opřelo řeči Jaworského teprve tehdy, když se proti ní ozvali někteři nespoko- jení členové polského kola. »Podv. Listy« totiž praví: »Nemohlo býti jinak, než že všecko po- seistvo české bylo vývody polského vůdce dotčeno velice trpce a že své rozhořčení netajilo .

Jaworský Apolinář Praha Čechy Rytiř J a w pr

28 article

Chlácholivé zakročení polských poslanců, kteř uznali chybu svého předsedy, nedovedlo zapudit hořkost, kterou řeč ryt. Jaworského v myslech českých rozlila«. »Podv. Listy« tvrdí, že řeč Jaworského nedala se odůvodniti ani zájmy pol- skými a jediný účel její mohl tedy býti, pomoe vládě a německě hegemonii proti odporu české delegace. »Galičanin« přináší někleré nové rodopisné zprávy ryt. Jaworského. Nejen jeho děd, nýbrž i otec Feodor Piškevíč Javorský hlásil se ještě k ruské národnosti; narodil se ve vsi Stupnici v samborském okrese a kříěn byl dle obřadu ruského. Školu navštěvoval v Samboře, kamž otec na svých vlastních plecích přinášel v pyil potraviny. Později, stav se appellačním radou, přijížděl často do rodné vsi k bratrovi Jacintovi a brával s sebou jediného svého synka Apoli- náře, aby se seznámil se svými příbuznými V Stupnici žijí dosud lidé, kteří se pamatuji jak s malým Apolinářem, tehda ještě Rusem. hrávali si na pastvině. Od té doby ovšem mnoho vody uplynulo a z ruského Apolinářička stalse regimentář polského kola a horlivý obhájce každé rakouské vlády na malou radost haličských Rusů a všech rakouských Slovanů, Polákův nevyjímaje

Jaworský Piškevíč Jacinto Apolinář Rus Polákův Sambora Apoli Slovan

29 article Politické zprávy zahraničně. V Praze, 12 prosince.

Politické zprávy zahraničně. V Praze, 12 prosince. Z Francie. Veřejné mínění ve Francii je opět ve stave napjetí, nakvašenosti. Francie poskytuje smutný obraz rozháranosti. Politické vášně stran dostu pují krajního rozpoutání. Rvačky ve schůzích demonstrace na ulicích ano i v divadlech patř k všedním zjevům a stává se často, že ve jménu politických ideí mluví revolvery a nože. Drey fusova afféra a protikatolická politika vládn způsobily tento stav. Zaznamenali jsme demon- strace, jež provázejí představení nové Donnayovy hry »Návrat z Jerusalema« v divadle »Gymnase«, kde se strhly i rvačky mezi antísemity a při vrženci vlády. Telegrafické zprávy oznámily po- drobnosti krvavých výtržnosti protiklerikálníeh v Lyonu. »Gaulois«, žurnál ostatně monarchistický černě zobrazuje nynější stav republiky. V tal hlubokém úpadku nebyla prý Francie nikdy Dělnictvo je úplně prodehnuto duchem revo- lučním. Vláda je podporuje v podvratných ná- zorech, podporuje stávky, jež jsou vždy častěji jen dívokými episodami války sociální. Vláda prý též živí, podněcuje pronásledování kněží katolíků, kteří nemají volnost vykonávati obřady své církve. »Znali jsme lepší dny«, píše zmíněný žurnál. »Před triumfem republiky svobodných zednářů vládl mír v zemi, neznali jsme rozdilů nábo ženských. Protiklerikalismus, antisemitismus, jež z nich vznikají přímo, nebyly ještě známy Poměr mezi dělníky a zaměstnavateli nebyl tak rozeštvaný, jako nyní a v armádě vládla disei plina. Dnes jedna polovička Francie okazuje pěsti druhé. Nesvár je v každé vesnici, skor v každém domě.« Ano, poměry nynější Francie jsou smutně ale mnohem horší bývaly v některých epochách monarchistických. Stav Francie je povážlivý ale ne beznadějný a zoufalý, jak soudí diagno stik z »Gaulois«.

Donnayův Gymnas Praha Francie Jeruzalém Lyon

30 article Stav Viléma II.

Stav Viléma II. Vilém II. přibyl dnes odpoledne poprvé o svého onemocnění do Berlína, kdež strávil celé odpoledne. Praví se, že večer navštíví i di- vadlo (9). Císař navštívil také akademii pro umění, kdež prohližel obraz, určený pro nový dóm.

Vilém II Berlín

31 article Denní zprávy.

Denní zprávy. — „České omyly“. Pod názvem „Die tsehe- chischen lrrungen“ vystupuje kdosi, jménem Richard Charmatz z Vídně, ve frankfurtském „Das freie Wort“ jakožto oprávce „českýck omylů“, pokud se týkaji českého státoprávního programu a vůbec snah po samostatnosti české Na šesti stránkách řečeného čtrnáctidenníku otvírá nezvaný věštee spásy české politikůma lidu českému oči o záhubné chybě státopráv- ního přesvědčení se známou tendeneí „staréhe huraburdí“. Příčinu k tomu zavdala mu koalice českých stran ke společnému státoprávnímu cil českého národa v zemích koruny české. I min vídeňsko-frankfurtský problematický theoretik. že zasadí státnímu právu nejtěžší ránu, pravi-li.

Charmatz Vídeň český národ die tsehe

32 article

že „dobří Češí“ patrně zapomínají na to, že pojem zemí koruny české jest „vynálezem ně- meckých Lucemburků“, že to byl Karel IV., který právoplatně zaručil nedotknutelnost české koruny. Úžasno! A kdyby se připustilo, že čeští králové z Lucemburků byli Němci v nacionálním smyslu, v jakém je chápe, co může změniti dnes okolnost tato na povaze a závaznosti státního práva českého?! Dynastie habsbursko-lotrinská jest přece německou, a ničí snad tato okolnost či seslabuje aspoň právní podstatu práva státního? Stejnou velleitou páně Charmatzovou jest, že Češi často nebyli s to, udržeti dědictví otců neztenčeno a že panovníci čeští několikrát byli nuceni volný svazek českého státu nanovo utužovati. To by přece historikovi, z něhožv panu Charmatzovi nepochybně tak málo vězí jako z právníka, mělo býti jenom dokladem do- tvrzujícím! Než co říci tomu, že autor tento proti státnímu právu českému uvádí, i že jedno- tlivé země „václavského státu“ (podobného vý- razu nemohl by ovšem ani hostorik, ani právník s nárokem na vážnou pozornost užiti!) nikdy neztrpěly podřízení své pod českou supremaci a že prý moravský zástupce při volbě krále

Karel Iva Němec Čech Charmatz Lucemburk

33 article

Vladislava prohlásil: „Že k české koruně ná- ležíme, uznáváme, ale s výhradou těhož stupně práva, postavení a týchž svobod, jako čeští pá- nové.“ Těmito a podobnými citátý vrši pan Charmatz důvod na důvod historičnosti téhož státního práva, ačkoli o něm výslovně dokázati chce, že to s „dějinným postavením českého státu není tak obzvláštní“ (nicht sonderlich weit her“) i nelze se tudiž diviti, že myslí bůhvi jakou thési postavil, píše-li, že „česká koruna byla výrazem své doby, určitých poměrů, svéráz- ných, sociálních skupenin.“ Sjednocení Čech, Moravy a Slezska jeví prý se dílem reální poli- tiky, a že mu špatně porozuměno, když prý z něho ideologové odvozují programové odstavce. My- slilsi vážený autor opravdu něco, když tute hlu- bokomyslnost sepsal? Za jakých jiných poměrů medle vznikl český stát, než takových, kteréž vzniku jeho byly dotud příznivy, že jej umož- nily? A což obnovení státu českého, či jak říká

Vladislav Charmatz Čechy Morava Slezsko

34 article

Charmatz, rennissance jeho — může-li vzniknout za jiných poměrů; než příhodných a zdaž ne- budou poměry tyto rovněž „určitými a svéráz- nými“? Z chyby do chyby upadá autor nejen jako historik, právník, nýbrž i jako logik. Pro- váděje věc svou tak, že líči státní právo v jeho historičnosti jako výkon doby, nevpravitelný poměry pozdější a soudobé, či poměry dohledno aneb z dálky dohledné budoucnosti, táže se po jednotném kodexu státního práva českého i do- chází po citátech z Kalouska a Kramáře k otázce. co že „chtějí potomei Husitů, oživení epochy rozšafného knížete Vratislava, kdy. Němcům byla udělena privilej vlastního soudnietvía vlastního práva, aneb požehnanou dobu r. 1615, kdy bylo vlivem chauvinistické šlechty učiněno opatření, že žádný cizinec beze znalosti českého jazyka nemůže v zemi příslušnosti nabýti?“ Tut se zdá, že oprávněnějšími a zralejšími kritiky státního práva, než debutant frankfuriské revue, byli žurnalistě a řečníci německé vřavy proti Badenovým jazykovým nařízením, kteráž vý- slovně s té strany nazývána byla uskutečněním kusu státního práva. Leč dosti! Jest patrno, že Charmatz není povolaným okulistou, který oči naše osvobodí od domnělých „českých klamů“. Nebudeme proti němu uváděti celý di- plomatái českého státního práva a nepřetržitost jeho dokumentů až po nejnovější dějiny politické našeho národa, jenom proto, že se oetl, ne- známo odkud, na našem redakčním stolku sešit se zaškrtnutým jeho článkem — bez obsahu.

Kalousek Kramář Vratislav Němec Badenův Charmatz

35 article

Vidíme, že nechápe ani dobu přitomnou, hlásá-li naproti českému státnímu právu zásady demo- kracie a autonomie a píše-li v jednom dechu, že zastupitelstvo národa českého „přeslechlo hlasu rozumu a hodlá parlamentní obstrukci tři století z dějin vyhladiti.“ Což ke všem všudy provoznje se obstrukce proti — autonomii a proti demo- — Co se stane? Ze všech stran vylézaji ze svých budek proroci, aby zvěstovali, eo se v nejbližší dobé na politickém poli dlti bude Jako obyčejně, když lidé rozumni, kteří ne mají vlastnosti elairoryance a způsobilosti, vi děti do budoucna, nevědí, jak dále. Že za nyněj- ších poměrů říšská rada dál jednati nemůže, je zjevno. Zástupeí českého národa se svého stanoviska neustoupí a totéž prohlašují s veli kým sebevědomím Němci. Že by pan dr. Kör ber říditi se chtěl i na dále svým heslem vášné prostě vytrvalosti, pochybujeme. V politice, kde všechno ubihá rychle a kde nelze čekati léta, až se kdo rozkláti, toto heslo je vůbec nepři pustno. Dle tohoto hesla mohl by se říditi, kd by dokázal, aby ne pouze sám, nýbrž s nim zároveň všechen ostatní svět čekal. Však trčel na místě a nečinně divati se, jak všichni ostanní ženou se v před, je politika nepřípustná. C tedy? Rozpustiti říšskou radu? Co by z toho dr. Körber měl? Spor točí se kolem Čechůa Němců a nikoliv kolem německých a českých stran. Možná, že v novém domě by se poměr poslanců. pokud hlásí k určitým skupinám, drobet po- změnil, však tolik je jisto, že by volby v Če- chách neděly se na základě jiné platformy, než na základě nejrozhodnějšihe odporu proti Körbrově vláděa bezohledné obstrukce! Tím by situaci svou si na nejvýš pokazil a kdyby prostředku toho se uchopil, byl by to nepochybný doklad, kracii?

Němec doktor Kör Körber Čechů Körbrův