1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 26. března 1904.
Praha
4
article
Na ranuí a odpol. listy
před,lácí se:
v Praze v adadninislra e
na měsíe
. . . 6 K —
na čtvrt leta
s drojí čenáškeu
na měsl
ntrit lata . . . . 7 k ook
ve filialkáchn
na měsíe . . . . . . 2 K 30h
Pošton:
a měsíe . . . .
na čtvrt leta
s dvojí zásilkou
na měsíe
:ke
n inrt lol
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Petrohradu, 25. března. (C. -B.
»Pravit. Věstník« uveřejňuje jme.
nování náčelníka hlavního štábu,
gen.-adj. Sacharova ministrem
vojenství a velkoknížete Cy-
rila Vladimiroviče náčelní-
kem mořského oddělení a štábu
velitele tichomořského loďstva.
Z Londýna, 25. března. Dnešní
listy sdělují, že v nejbližší době
vystoupí Japonci u Niněvanu, po-
něvadž ledy se již prolomily. Mezi
krami mohou již projížděti malé
čínské veslové čluny. Ruská pev-
nost Niuěvan byla sesílenn novými
děly.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4)
Sacharov
Japonec
Petrohrad
Londýn
6
article
Sblížení česko-německé či roz
puštění rady říšské?
Sblížení česko-německé či roz
puštění rady říšské?
Rozprava o pokusech dospěti pomocí sblí
žení česko německého, podniknutých prostřed-
nictvím polským k oživení pravidelné činnosti
či dělnosti rady řišské sice neutuchá, ale ráz
její jest málo nadějný, spíše pessimistický
Přesné a jasné stanovisko vykazuje vlastně jen
prohlášení poselstva českého, kdežto vláda,
strany a časopisectvo německé, prvá svým cho-
váním k polské akci, tyto svými posudky o ní
a projevy o prohlášení českém, prozrazují čím
dále tím zřetelněji, jak nevhod jim přišly udá-
losti v době předvelikonočního, čtrnáclidenního
zasedání rady říšské.
Tuto náladu ministerstva dra. Körbra
zvláště určitě vystihuje a dokládá i poslanec
dr. Kramář ve své úvaze »K nejnovější akci
dorozumívací«, již dále zaznamenáváme a v níž
praví, že akce tato byla způsobem přímo ne-
omluvitelným rošena časopisy vládě » blízkými«
Předseda ministerstva dr. Körber prozra-
zuje takto, nejen že akcí sbližovací se pohatily
jeho plány, jež si přichystal pro poslední zase-
dání rady říšské, totiž okleštění české obstrukce
za přispění německých stran, projednání před-
lohy nováčků a provedení volby delegační, ale
že pociťuje i veliký rozdil mezi upevněním po-
stavení vlády uherské a svou vlaslní bezúspěš-
nosti, zaviněnou tím, že se nedovedl v čas
osvoboditi ze zajetí německých stran a jejich
veta a nepřipravil si a neurovnal půdu, jako
jeho soudruh uherský. Krasořečnické úspěchy
jeho rozprchly se jako mýdlové bubliny.
doktor
Kramář
Körber
7
article
Pocit, že oproti seřaděným Maďarům a je-
jich usmířené sněmovně vláda vídeňská se ne-
může vykázati než zhýčkáním výsadních choutek
německých, není zajisté ani pro dra. Körbra
povznášejícím.
Zdá se také, že právě onen podivný poměr,
do něhož se dal dr. Körber uvésti německými
stranami, stane se pro něho žernovem, jenž ho
vtáhne pod vlny veřejnosti a státu samému že
způsobí ještě těžké svízele.
Poslanecké kluby německé sice svou odpo
vědí na prostředkování polské nezaujaly odmítavé
stanovisko k pokusům sbližovacím, ale také je
neposílily, obehnavše se hradbou nezměnitelnýeh
svých názorů a zásad.
Za to jednotlivi politikové a časopisy něme
cké, zvláště ty, jež u nás v Čechách vycházej
Maďar
Körber
Čechy
8
article
a udržují německý lid na výši německého vědomí.
mluví bez obalu. Nejmírnější mezi nimi vyprávějí
o »zlozvuku, jímž zakončeno zasedání rady říš-
ské« a napovídají, že »Poláci asi marně budou
píti z kalichu smiřování — až na dno «
Pokusy smiřovací, nyní zahájené, podobají
se prý na vlas všem posavadním a osud jejieh
dá se předvídati: skončí jako všecky předešlé.
Sbližování a dorozumívání nevykáže se prý ani
nejmenším úspěchem a každá podobná akce stává
prý se již — odpornou komedil. Raději ať prý
se pokračuje ve zdravém boji, než f lešný, ne-
upřímný mír. Podminky české prý Němci ne-
mohou přijati, ba jednotlivé časopisy označují
české požadavky jako »nestydaté«.
Čechové — volá opět jiný německý list —
nechtějí uznati žádných německých práv v zemi
a činí vše, aby německá práva zkrátili. Dnee
prý se již ani nedá mysliti na mírné rozřešení
národnostních sporů; vášně již vystoupily příliš
vysoko . .
Polák
Němec
Čecho
rada říše
9
article
Jiná skupina časopisectva německého, pod
porovaná částí tisku v říši německé, tváří se
jako by sprostředkovací akce polská byla počát
kem nové éry badenovské. Chystá prý se proti
německá a ještě více protiliberální politika, »nech
se mají Němci na pozoru,« hlásá »Frankfurter
Ztg.« a za ním hlučí to v lese krajinské něme
cké žurnalistiky, »my Němci nedáme si více vložit
na šíji »slovanskou ohlávku. Vzhůru do boje.
teď nadešel čas, proto že se blíží rozhodnutí
neukáže-li nyní vláda, že nedá sebou zahrávati
nikdy nedohoní, co promeškala.«
Jen ojediněle ozývají se hlasy střízlivější
a to — budiž výslovně konstatováno — ná
sledkem jakési ochlazovaeí sprchy, jež přichází
z některých časopisů berlinských, které vše-
německý šovinism pokládají v tomto okamžiku
za naivní kompromittování vlastních zájmů ně-
meckých. Vytýkají proto zdejší německé listy
zprávám oněch berlínských časopisů, k nimž
náleží i »Post«, že prozrazují malou znalos
vnitřních poměrů v Rakousku a snah něme-
ekých. V Německu prý nemají náležitý smys
pro nebozpečí, jež hrozí Němcům od rakouskýeh
Slovanů. Ale přece jenom uvádějí některé listy
napomenuti, vyslovené listem drážďanským
Život národů rakouských klade vysoké poža-
davky na národní rozvahu a Němci právě
tak jako Čechové měli by si říci, že nekonečný
zmatek, rozklad rady říšské, úpadek ústavnost
vyžadují opatření, jež by opět umožnilo spořá
daný život ústavní.
Jak ostatnt uvedené hlasy a chování časo
pisů vládě blízkých dokazují, zůstane asi toto
přání — pouhým zbožným přáním.
Němec
Čecho
Rakousko
Německo
Frankfurter Ztg
10
article
Možná dost, že předsedovi ministerstva,
dru. Körbrovi, posavadní způsob vykonáván
vlády v minulých čtyřech letech tak se zalibil.
že vyhoví spíše volání oněch německých hlasů
jež činí předem všecky naděje ve zdar sbližo
vacích pokusů illusorními.
Dle všeho má již také předseda minister
stva hotový plán pro okamžik, kdy Poláci »vy
pijí pohár sprostředkování až na dno.«
A jaký jest tento plán?
Upozorňuje se dnes na něj ze dvou, dru
Körbrovi velice blízkých stran. Jednou jes
křesťansko-socialní poslanec (luegrovec), jenž
prohlašuje, že sice rozpuštění rady
říšské nenastane v nejbližší chvíli, ale
že se dostalo o tom nedávno členem minister
stva překvapujícího sdělení poslancům levice,
a že jest vláda o případném výsledku voleb velmi
podrobně zpravena. Ještě určitěji vyslovujes
vídeňský, dru. Körbrovi blízký list: »Zajisté jest
oprávněná otázka, jak dlouho může trvat
existence takového parlamentu, jako jest nynější
rada říšská. Parlament není již ničím jiným.
než brzdou prospěšné činnosti. Ať si poslanei
mysli co chtějí, ale smrtelně jest raněn parla-
ment. Voláni, aby byl parlament rozpuštěn,
ozývá se (?) vždy hlasitěji, a volání to bude
zajisté brzy všeobecným heslem.«
Zde slyšíme přece velmi zřejmě, že tentc
hlas nevychází odjinud, než z informační kance-
láře vládní.
Rozpuštění parlamentu a nové volby, to již
nyní můžeme bezpečně oznámiti, překvapí nej
více vládu samu, třeba že má již podrobné
zprávy o jejich výsledku.
Polák
Körbr
11
article
Ústřední Matice školská.
Ústřední Matice školská.
Nejdůležitější tato národní organisace včera
dopoledne konala valnou hromadu v Měšťanské
besedě pražské. Četní vynikající pracovníci na
roli národa sešli se, abý vyslechli zprávu o
působení Ústřední Matice školské v roce minu-
lém a schválili veškerá opatření, která se staln
ku prospěchu a zdaru duševní schopnosti dítek
českých, o něž ve zněmčeném úzeníí státními
(rgány nijak není postaráno. Byla to opatření
dalekosáhlá, neboť rok za rokem rostou povin-
nosti Matice, jejíž úkoly umožňuje plniti vla-
stenecký lid český, dchotně příspěvky skláda-
jící na oltář vlasti. A čím větší jsou povinnost-
Ústřední Matice školské, tím zvýšenější jsou po-
žadavky na lid český, který zajisté i na příště
bude plniti zdatně úkol svůj: podporovati Matiei
na záchranu českých dítek ve zněmčeném
území!
Valnou hromadu zahájil předseda p. Frant.
Kneidl a uvítal zejmena zástupce obce praž-
ské, pp. starostu dra. Srba a posl. Jirouska, dále
poslance, pp. Ronze, dra. Ročka, Krejčího, dra
Baxu a j., dále zástupce všech odboru Matičních
z Prahy, Král. Vinohradů, Smíchova, Karlína
Žižkova, Zemské ústřední jednolý hasičské, Ná-
rodních jednot: Pošumavské a Severočeské, Ná-
rodní strany svobodomyslné, Moravsko-slezské
besedy, Zemského ústředního spolku jednot uči-
telských v král. českém, za damský odbor
Ústřední Matice školské v Praze dámy Neffová,
František
Kneidl
Srba
Jirousek
Roček
Baxa
Král
Neffová
Praha
Smíchov
Karlín
Žižkov
Matica
Moravskoslezský beseda
12
article
Čelnkovská a Kuklová, dále vrch. řed. Zemské
banky dra. Mattuše a j. V dalším proslovení
zmínil se pan předseda o úkolech Matice a jeji
působení. Z obsáhlé jeho řeči tyto podrobnosti
uvádíme:
V minulém 23. roce trvání svého Matiee
konala svůj úkol poctivě a věrne, kráčejíc pevně
za svým vznešeným cílem: zachovávati českou
krev a prospívati české mládeži opuštěné. Ve
školních ústavech Matičních 13.000 dětských
duší k dobrému jest vedeno, ve 13.000 dětských
srdéčkách láska k rodné zemi a jazyku mateř-
skému jest vzněcována a pěstována. Ze značného
toho počtu žactva lze zároveň posouditi, jak
těžký úkol spočívá na bedrách Ústřední Matice
školské, pouhého to spolku, bez fondů a za-
bezpečených příjmů stálých, odkázaného jen a
jen na dobrou vůli občanstva, jehož obětavost.
bohužel, v poměrech našich různými daněmi ná
rodními měrou převelikou jest vyčerpávána.
A zajisté jen vědomí a přesvědčení lidu českého
že toho groše, Matici věnovaného, poctivě a řádně
jest užito ve prospěch nejdůležitějších zájmů ná-
rodních, zachovává jednotě naší napořád ne-
ztenčenou přízeň národa a umožnilo Matici v
minulém roce zachovávati i za hospodářského
úpadku rozsah činnosti její nejen v míře ne-
zmenšené, ale zříditi na důležitých místec
nové ústavy školní.
Kuklová
Mattuš
Matica
13
article
Ve stavu středního školství staly
se změny jen rozšířením některých ústavů o třídy
postupné, o druhou třídu na reálce v Olomouci.
o 5. třídu gymnasia ve Vyškově a o 8. třídu
gymnasia v Zábřeze, kterou je ústav tento do-
plněn, tak že letos poprvé budou se tam konati
zkoušky maturitní. Osmileté trvání gymnasiaa
počet žáků, jichž jest 321, zřejmě tomu na-
svědčují, jak důležitá jest jeho potřeba na jiho-
západě moravském. Bohužel, marně očekáváme
že povolaní činitelé rozpomenou se na svou po-
vinnost i na své dané sliby, aby ústav ten byl
přovzat do správy státní.
Olomouc
Vyškov
Zábřeh
jihozápad moravský
14
article
Počet opatroven zvýšen o 3 na 64a
je jich v Čechách 38, na Moravě 20 a ve Slezsku
6. Školy obecné zřízeny nově v pěti obcích.
Celkem jest v 51 obci 118 tříd, a sice v Čechách
ve 43 obcích 92 třídy, na Moravě v 5 obcích
10 tříd a ve Slezsku ve 3 obcích 3 třídy. Z veli-
kého počtu škol obecných, vydržovaných Ústřed
ni Maticí školskou, jest patrno, nejen jak ma-
cešsky jest postaráno o české školy pro českou
mládež povolanými činiteli, ale zvláště, jakých
ztrát by národnost naše utrpěla, kolik duší če-
ských odcizilo a zmizelo by nám v záplavě od-
národňovacího úsilí nepřátelského, kdyby národ
náš nebyl zřídil a obělavostí svou nepodporoval
Ústřední Matici školskou. Nepřízeň ta jest patr-
nější, přihlédneme-li k tomu, jak dlouho již
Ústřední Matice školská velkou většinu škol vy-
držuje. Tak 15 let vydržuje školu v Kolešovicích.
16 v Mor. Krumlově, 18 v Nemajově, v Opavě.
Pelechách a Všekarech, 19 let v Kounově.
Pelech
Čechy
Morava
Slezsko 6
Kolešovice
Krumlov
Opava
Všekary
Kounov
Nemajov
15
article
Postoloprtech a Žatci, 20 let v Dubenci, 21v
Řeži a ve Znojmě, 24 let v Litoměřicích. A ne-
lze snad příčinu toho zjevu hledati v nedosta
tečném počtu žactva. Tak na př. je v Hosto-
micích 214 žáků, ve Znojmě 221, v Třebůši-
cích 256, v Žatci 263, v Liberci 265, v Rych-
valdě 321, Kosťanoch 333, v Běhánkách 352.
v Opavě 373, v Záluží 485 a v Trnovanech 681
žák! Člověk, poměrů našich neznalý, nepochop
zajisté, jak jsou možny poměry takové při tak
určitém a jasném znění základního zákona stát-
ního: „Buďte zřízena v zemích, ve kterých bydle
několik národů, veřejná učiliště tím způsobem
aby se každému národu dostalo náležitých pro-
středků vzdělati se ve své řeči, aniž by byl kdo
nucen učiti se druhému jazyku zemskému.“
A co povídá praxe? Pravý opak toho, co záko
nařizuje, ovšem, když jde o národ český! (Sou
hlas.)
Každý ten arch papíru, na kterém napsána
jest žádost za školu českou, jest zároveň pro
skribění listinou českých žadatelů, neboť v tom
okamžiku, kdy upracovaná, mozolná pravice če-
ského dělníka podpisem ji opatřuje, píše sob
zároveň dle zlověstného stárověkého zákon
Valeriova trestní nález pro psance a vyobcované
Nemilosrdným, bezohledným způsobem nastu-
pováno proti českým rodičům. (Hlasy nevole.
Valeriův
Postoloprty
Žatec
Dubenec
Znojmo
Litoměřice
Třebůš
Liberec
Rych
Běhánky
Opava
Záluží
Trnovany
16
article
Nedosti na tom, že byli z bytu vypovídáni
z práce propouštěni, ale jako práví vyděděnci
byli pronásledováni, aby ani v okolí práce jim
nebyla poskytována. (Hanba!) 1 musíme obdivo-
vati se té pevné mysli prostého lidu dělnického
trvajíeího nezdolně na svém právu, přes veškeré
nelidské pronásledování a kruté útisky!
Jak dlouho to trvá a s jakými průtahy jest
zápasiti, než i po příznivém vyřízení žádosti za
českou školu v první instanci škola skutečně se
zřídi, toho doklad máme letos na škole v Trno-
vanech u Teplic. Školu tu vydržuje Matice 12
let a rok jako rok chodilo sem 700 žáků. V listo-
padu 1901 rozhodla zemská školní rada, že se
tu má zřídit česká škola veřejná a teprve minulé
soboty rozhodl správní soud příznivě ve pro-
spěch zřízení české školy, zamílnuv rekurs obee
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za g
odpolodní
us z
Ve flialkách na venkově:
ranní časlo. . . . . . . . sh
cdpolednl.
Inserá t
plalí se hotové napřel.
Předplacení a insesty přijímá zdmini-
strace v Marisnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce.
tiskárna a szpečice „ Národnich Listá“.
Rukoplsy se nevraesjí
Národnich
Teplice
Marisnský ulice
Matica
17
article
trnovanské proti tomu. Ale tím není věc celá vy-
řízena, neboť, ač na škole je v 8 třídách 681 ž.
povoleno zatím jen zřízení veřejné školy dvou-
třídní a o každou třídu a pobočku rozpoutá se
vždy nový zápas! Uvedu-li dále ještě, že ob-
vyklé již rozbíjení oken, znečisťování budovy
školní, ohrožování osobní bezpečnosti učitelei
letos jest zaznamenati, vidíme, že protivy o nie
se nezmírnily, spíše ještě slovem psaným i mlu-
veným přiostřily.
Řečník zmínil se o knize duchovního hod-
nosty, v níž roztřiďuje jazyky se stanoviska
mravního a praví řečník: Jak neskonale vysoko
vznáší se velebný zjev Amosa Komenského,
tento svatý kněz humanity proti tomuto duchov-
nímu hodnostovi, který chce jen štváti! Naproti
tomuto podceňování našeho jazyka mateřského
zasluhuje pozornosti názor o významu a důleži-
tosti mateřštiny a sice jazykový výnos minister-
stva vojenství o důležitosti jazyka mateřského
při výcviku vojenském. Z výnosu toho mluví ne-
jen učitel, ale i paedagog, jenž povznáší hod-
notu jazyka mateřského. Nelze potlačiti přání,
abychom brzy dočkali se podobného výnosu od
rakouského ministra osvěty a vyučování! (Hlučný
souhlas.) Jak záslužný byl by to čin, kterým by
uskutečněna byla litera zákona! Jest již věru
nejvíce na čase, aby ustálo se v tom nešlechet-
ném a nehumanním boji proti národním menši-
nám, aby cizinec na půdě slezské nejen ne-
vyssával životní mízu českého dělníka, ale zá-
roveň nerval jeho potomstvu jazyk a árodnost,
aby Čechové v sídelním městě po mnohá léta
marně nedovolávali se přirozeného vzdělávání
dítek svých, nač po právu božském i lidském ne-
popíratelné mají nároky; i aby nebylo zapotřebí
Komenský
Čecho
18
article
Matic školských, ale aby stát konal poviňnost
svoji naproti všem národnostem měrou stejnou
a spravedlivou. (Souhlas.)
Dokud se tak nestane, nezbývá nám ovšem
nic jiného, než napínati všechny síly, ábychom
nemusili se chvěti bázní o svůj rodný jazyk,
aby v tajemné budoucnosti nepohaslo světlo ná-
rodnosti naší, ale aby na lidech moudrých a roz-
umných založena byla bezpečnost i štěstí národa
českého. Z hojné, všestranné podpory, jíž do-
stává se Ústřední Matici školské, lze s potěšením
potvrditi, že český lid upřímně snaží se poskyt-
nouti prostředků potřebných, aby česká mládež
i v těch slzavých údolích dobře byla vedena.
19
article
Národ český za těch 23 let trvání Ústřední Ma-
tice školské již deset millionů korun
obětoval na účely Matiční. V roce minulém se-
bráno 511.290 K, k čemuž přispěly Čechy
412.216 K, Morava 57.995 K, Slezsko 6207 K.
Příjem obnášel úhrnem 575.459 K, vydání však
634.443 K. K vlastním účelům školním vydáno
525.128 K a sice na školy v Čechách 331.709
K, na Moravě 126.770 K, ve Slezsku 52.637 k
a „Komenskému“ ve Vídni 14.000 K.
O tak značný příjem v první řadě zaslou-
žily se odbory místní, z nichž na prvém místě
damský odbor v Praze, který za 10 let odvedl
Matici 232.714 K. Horlivému výboru a předsed-
kyni, paní Podlipné, vysloveny vřelé díky. Také
ostatním odborům za činnost jejich poděkováno.
Za podporu hmotnou vyslovil předseda díky sbo-
rům samosprávným, v čele s representací král.
hlav. města Prahy, dále českému učitelstvu,
hasičstvu, Národní besedě, záložnám, korpora-
cím a spolkům i časopisectvu. S upřímnou vděč-
ností vzpomenul těch šlechetných příznivců
kteří v odkazech svých na Matici pamatovali.
Jich památka uctěna byla povstáním. Za pomo
a přispění v jednání o věcech školních, hospo-
dářských a organisačních vysloveny díky členům
poselstva českého na sněmu zemském a na radě
říšské, dále oběma Jednotám a četným jedno-
Čecho
Morava
Slezsko
Komenský
Podlipná
Ma
Čechy
Morava
Slezsko
Vídeň
Praha
Matica
národní beseda
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze staré budovy.
Lístek z divadelní historie české
V minulých dnech byla obecní správou
plzeňskou odevzdána, předsednictvu obchodní
komory budova starého divadla. Bude nyní
sbourána a na jejím místě vznikne nový paláe
obchodní a živnostenské komory kraje plzeň-
ského a píseckého. Ctihodný chrámek mus
sloužil skorem 70 roků svému účelu a vyplnil
úkol svůj velmi záslužně.
Než dodělala se Plzeň vlastní divadeln
budovy, hrávalo se na různých místech: v rad-
nici, v hostinci »u růže«, ve starobylém »Ří-
hovic domě« (mylně pozdějí »německý« nebo
»templářský« zvaným) a jinde. O českých di-
vadelních hrách ze starších dob jsou jen sporé
zprávy. R. 1785 stal se jakýsi pokus. Pra-
žané, režisér Höpfler, herci Antony, Zappe, byli
hlavními činiteli při českých hrách v Nostitzově
divadle v Praze. S baletním mistrem Xav.
Antony
Zappe
Plzeň
obchodní komora budova
starý divadlo
živnostenský komora kraj plzeň
Nostitzův divadlo v Praga
hovic dům
21
article
Sevem, Vídeňanem, a dřívějším Boudiniovským
ensemblem sestavili společnost, která pomýšlela
také v Plzni dávati představení. Po dvakráte
ucházeli se u gubernia o »jmenování za pro-
vincialní herce«, kteří by »k zdokonalení a roz-
šíření české řeči chtěli přispěti a provozováním
českých kusů srdce i mravy rolníka i domo-
rodého Čecha zušlechťovali.« Pravili ve své
žádosti: »Každý národ si lichot, míti divadlo
ve své materštině, proč by se mělo Čechům
zazlivati, když si přejí také podobného poučného
vyražení účastni býti,« Povolení došlo, společ-
nost hrála ve známě pražské »Boudě«, avšak
výlely na venkov, zejmena do Plzně, se neusku-
tečnily. Nemáme aspoň zpráv z dřívějších dob
plzeňských, třeba že se tu po příchodu prof.
J. V. Sedláčka r. 1810 počal český živel ne-
okázale sice, ale přes to utěšeně sbírati. Kolem
Plzně hráli ochotníci již dávno před tím, tak
v Radnicích na konci 18. stol., dále v Žebráce
(1812). Tyto příklady přiměly prof. Sedláčka
že zorgenisoval v Plzni ochotnické sdružení již
r. 1817, hrálo se v sále městské radnice. Nej-
starší divadelní cedulka česká z Plzně má ná
sledující znění:
Dnes
w pondělj dne 1166he kwětna 1818
bude
k oslawenj nowého swálku
a syce
k prospěchu vstawu o zachowánj a zwele benj
nassi wlastenské řečí provozowáno
OSWOBOZENJ
PLZNĚ OD TABORY T
roku 1404.
Činohra wa třech gednánjch.
Seve
Vídeňan
Čecho
profesor
J V Sedláček
Sedláček
Plzeň
Žebrák
Tabora
22
article
Johanek Fegale.
nosta Plzenský.
Fidelis,
Plzna, goho dcera,
Konstane,
Dětýlko, rychtář městský.
Cierný.
Nárožník. . .) měšťané
Mart. Koranda,) Plzensst
Sswohla.
Lidmila wdowa.
Zbor Plzenských, djtky,
stráže, a. t. d.
Fegale
Plzenský
Fidelis
Plzn
Konstane
Dětýlko
Nárožník
Mart
Koranda
Plzensst Sswohl
wdowa
24
article
Činohře předcházý přednássenj ódy na Plzoň, kterážto
s weytahem kronyky mésta Planě, ve Widni tln-
čená, tři archy silná, w zdejssj Raynerowě kněh-
tiskárně od zoytřka po l6 kr. prodáwanů bude, —
W jednáních se budou prowozowat husytycké, wá-
lečné obřady, a zpiwaná bude wálečná od Žišky
složená pjseň, kterauž tehdáš Taboryté u Sskwrnan
zpjwall.
Nowděčnj bychom Čechowé swé vlasti byli, kdy-
bychom se za gegi řed styděli, kdežto se nestydjme
od nj ochrany a pokrmu vžjwati. Řeč česká gesť ře
nasseho národu, a byla řeč nassich otců, na gegichžto
zásluhy přede pyssní gsmo. Kterakby nám neměla
tehdy swátau býti, w které nassi předkowé swatému
náboženstvi a Králi swému wěrnost slibowali, která
neypewněgssj řetěz českého wlastenestwi gest. A po-
něwadž dnesšnj gednání slawné aučinky českého wla-
stonestwi předstawuge, tak budiž Wám toto pozdra-
wenj, míli a wěrnj wlastencowé! upřímným pozwánjm
k zpředu vwdenému cýli.
Diwadlo gest w radnjm domě.
Wchodní cena
Prwnj mjsto 1 zl.
Druhé mjsto 30 kr.
Začátek gest w 7 hodin
Král
Plzoň
NJ ochrana
25
article
Další zprávy o českém divadle v Plzni z
starší doby jsou sporé. Hráno sice skorem každo
ročně některou kočující společností, avšak —
německy. O činnosti ochotníků, Sedláčkem zorga-
nisovaných, není na ten čas dokladů. Nedá se
však mysliti, že by bylo při známé energii Se-
dláčkově zůstalo na prvních pokusech, nebo
Sedláček při svých buditelských snahách setkával
se s účinnou podporou tehdejšího purkmistra
Marlina Kopeckého. Týž v květnu roku 1828,
povzbuzen prof. Sedlačkem, pojal úmysl postavit
v Plzni novou divadelní budovu. Zatím podpo-
roval co nejúsilovněji Sedláčka v podnikání če-
ských ochotnických her, se kterými se zejmen
r. 1828 a 1829 často setkáváme. Z r. 1829
máme i doklad, že divadelní společnost Karla
Hilmera (hraběte Lania) v Plzni dávala česká
divadelní představení. Při společnosti byli z če-
ských herců (již arci také v německých před-
staveních vystupovali) J. K. Tyl, sl. Forch-
heimova (později paní Skalná, to jest Tylová)
Bil, právník (později operní pěvec a posléz
divadelní ředilel), J. A. Prokop a Jiljí Kräimer
rovněž pozdější divadelní ředitel.
Sedláček
Marlin Kopeckij
profesor
Sedlačk
Hilmer
Lanio
Tyl
Tylová
Bil
Prokop
Kräimer
Plzeň
Skalná
26
article
Kopecký nedal myšlence stálé divadelní bu-
dovy usnouti. Zavedl mezi měšťanstvem sbírky.
Jakmile byly rozbourány pevnostní zdi města
na západní straně, podařilo se získati svolení
magistrátu, aby roh tak zv. »Cvingru« u Slepé
brány ustanoven byl za staveniště městsk. divadlu
a v brzku již nabyla Plzeň své vlastní a pro
tehdejší poměry nádherné divadelní budovy. Pro
první sezonu zadáno řediteli Lutzovi, který
v něm hrál se svojí společnosti německy.
Z roku 1840 máme opět zprávu o českém
představení v městském divadle, která zvláště
zaznamenána býti sluší. V září téhož roku me-
škal v Plzni arcikníže František Karel a obecní
výbor plzeňský pozval na den 12. září Tyla,
Kašku a Kollára, aby ku poctě vysokého host
uspořádali představení české. Ti vyhověli a dá-
vali Macháčkovu veselohru »Ženichové«. Tyl
hrál Milínského, Kollár Strachotu a Kaška Bu-
kovce. Ostatní úlohy byly obsazeny místními
ochotníky. Ke slavnostnímu představení sepsal
Tyl zvláštní kantatu. Představení to líbilos
do té míry, že musilo následujícího dne opa-
kováno býti. Po představeních těch dal purk-
mistr Kopecký zhotoviti pro Tyla jakožto p-
Kopecká
Lutz
František Karel
Tyl
Kašek
Kollár
Macháčkův
milínský
Kollár Strachota
Plzeň
27
article
BY
wrchnj
Prokop Weliký.
wůdce Taborltů.
Cžapek.
Kerský
Taborytů
Pardus.
wůdeo wě
Zagjmně,
vrtka. ) Taboryté
Gablonka, Zagjmačowa
hospodyně.
Taboryté, stráže, a. t.d
řadatele tohoto představení zvláštní děkovae
adresu.
As na počátku čtyřicátých let vzpružil se
český ochotnický ruch, v posledních letech po
někud pokleslý, příčiněním prof. Smetany, ná-
stupce Sedláčka.
Teprve roku 1851 podařilo se opět získat
od poněmčilé správy várečného měšťanstva jako
majitele domu svolení pro několik her české
společnosti Prokopovy.
Když divadelní budova počala jeviti po
třebu oprav — o jarmarcích plzeňských užíváno
jí občas i za skladiště vlny a o masopustě z
plesovou síň — zdráhal se pravovárečný výbor
potřebné opravy dát provésti. Městská rada
r. 1854 k cili tomu věnovala celní ekvivalene
v obnosu 3000 zl. na jeden rok.
R. 1857 přešla budova do majetku obce
která za ni dala výměnou várečné právo na
jednom obecním domě (nyní dívčí paedagogium).
Weliký
Pardus
Gablonka
Zagjmačowa
profesor
Smetan
Sedláček
Prokopův
obecní dům
28
article
Zde poprvé vystoupili bratří Hřímalí jako
malí hoši, zde koncertoval slavný Laub, pozděj
tchán Jana Hřimalého. Útulné prostory divadla
zažily tak nejeden večer plný vlasteneckého
nadšení shromážděné české obce plzeňské. Jen
úsili směřující k tomu, aby české divadlo vý-
hodněji zdomácnělo v Plzni — zůstávalo dosud
bez výsledku. Český živel byl ještě v menšině.
v zastupitelstvu města přes to však r. 1864
položena řediteli Wallburgovi podmínka, že musí
hráti střídavě čosky a německy. Za této sezony
byl v Plzni poprvé engažován také Mošna, který
tehdáž vystupoval i v německých představeníeh
(ano měl i německé benefiční představení), dále
sl. Slavinská a j
Roku 1863 bylo divadlo u svém vnitřku
úplně renovováno nákladem 6766 zl. 481% kr.
Bylo to za prvního českého intendanta Jana
Kleissla.
Wallburgova česko-německá sezóna neměla
žádoucího hmotného výsledku. Němec Wallburg
byl českým hrám otčímem a dovedl způsobiti,
že německým představením lépe se vedlo, než
českým. Leč obrat již nastával. Následujícího
roku bylo divadlo na zimní sezónu 1865—1866
zadáno Pavlu Švandovi ze Semčic, tehdáž ještě
režiséru král. zem. divadla v Praze, který ve-
dení divadla svěřil po stránce hospodářské Ig.
Hřímalý
Laub
Mošna
Slavinská
Jan Kleisslo
Wallburgův
Němec
Wallburg
Pavel Švanda
Plzeň
Semčice
Praha
český divadlo vý
29
article
Schieblovi, od let osmačtyřicátých nejhorlivěj-
šímu fedrovateli a pozdějšímu intendantu měst-
ského divadla, po stránce artistické pak spiso-
vateli Josefu Barákovi, který si za sezóny té
také několikrát zahrál. Sezóna rozhodla o dalším
osudu městského divadla. Ještě v březnu 1866
podal Švanda žádost za opětné přenechání di-
vadla. Žádosti jeho německou většinou obecního
výboru nebylo vyhověno. Dům zadán Němci
Lösslovi, který však hanebně zkrachoval. Na to
obecní výbor zadal divadlo pro sezónu 1867 až
1868 opět Švandovi, jenž místo své v Praze
opustil a osobně vedení divadla se ujal. Roku
1867 rozšířila obec divadelní budovu přikou-
pením sousedního domu, ve kterém byly umí-
stěny garderoby a naturální byt pro ředitele.
Nová sezóna Švandova měla opětně skvělý
úspěch. R. 1868 zvolen purkmistrem Čech, dr.
Tuschner a celá městská rada z majority české.
A tu dne 21. dubna 1868 stalo se v obecním
výboru památné usnesení, že má býti divadlo
zadáno na 6 po sobě jdoucích roků Švandovi.
Schiebl
Barák
Švanda
Němec
Lössl
Švandův
Tuschner
Praha
Čechy
obecní výbor
30
article
Následek byl, že Němci postavili si vlastní di-
vadlo a budova zůstala trvale zachována pro
hry české. Švanda usadil se trvale v Plzni,
zřídil vedle činohry také operu, jejíž prvním
kapelníkem byl p. Mořie Anger, nynější kapelník
Národního divadla. Dne 30. října téhož roku
provedena premiera »Prodaně nevěsty«. R. 1875
stal se intendantem městského divadla p. Ign.
Schiebl, který až skorem do své smrti pečoval
o zdar českého divadla v Plzni. Po Švandovi
vystřídali se (vždy na delší období) ředilelé:
Kramuele, Pištěk, Pokorný, Trnka i Budil.
Staré, památné divadélko dosloužilo svému
účelu poctivě. Kdo znal jeho nedokonale zaří-
zené jeviště, úplně dřevěnou vnitřní konstrukci,
podivil se, že v budově nikdy nevypukl požár,
ač se tu původně svítilo ještě svíčkami a olejem,
byly zde konány plesy a pořádány výpravné hry
s nebezpečnými efekty. V této příčině rovnalo
se plzeňské divadlo co do šťastné své planety
jenom starému Novoměstskému v Praze.
Nyní propadne vysloužilý stánek Můs mo-
tyce. V historii českého divadla bude ho však
vděčně vzpomínáno jako svědka začátků a ko-
lébky stálého pěstění české Musy v Plzni.
Bilbouqust.
Němec
Švanda
Schiebl
Kramuele
Pištěk
Pokorná
Trnka
Budil
Plzeň
Praha
Musa
Mořie Angra
národní divadlo
český divadlo