Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIX.

2

V Praze, v pátek 24. září 1909

Praha

3

neelete an at sl sni naaoa ato ve ssptocva tot eo a5potsnotste n a v

4

Číslo 264.

5 article

Naranní a večerní listy předplácí nes V Praze v administraeis na měsic. . . . . . 2 K — na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvoji donáškou nn měsie. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve filtálkách na měsie. . . . . . 2 K 30h Poštoui na měslo,. na čtvrt lota . . . . 9 K 6o s dvoji zásilkou na měsie Bk vrtPieta :

Praha NN Poštoui

6 article Jsme tou hrou již přesyceni!

Jsme tou hrou již přesyceni! Dnes ve 3 hodiny odpoledne bude se nastavovati konference předsedů klubů sně- movních, v úterý nejv. maršálkem odročená, i lze se nadíti, že dnes skončí už ať takým či onakým výsledkem. Po tři dny znají jiz čeští poslanci obsah vládního smiřovacíh rychlozboží úterního, ovšem jenom ze zpráv a otisků novinářských, neboť autentických vládních předloh v rukou až dosud nemaj a tři dny byly lhůtou věru více než do- statečnou, aby se přesvědčili o tom, co sděluje oběžník parlamentní komise české strany agrární a národní strany svobodo- myslné na příslušném místě t. l otištěný že obě strany jednomyslně neuznávaj řečené vládní předlohy za možny podklad spravedlivého uspořá- dání veřejných poměrů králov- ství českého. Podle toho může býti dnešní schůze klubovních předsedů velmi krátká. ..

národní strana svoboda

7 article

Neboť jestliže první požadavek Němců aby vládní předlohy byly ihned projedná vány, vyřízen jest automaticky § 38. jedna cího řádu, předpisujícím, že předlohy vládn mají přede všemi ostatními platnost, lež v usnesení parlamentní komise obou rozho- dujících českých stran odpověď na druhý kategorický imperativ německý, podle kteréhož předlohy tyto mají býti vyřízeny co nejrychleji a to ve prospěch německý, tudíž bez dlouhého řečnění schváleny. Vládní předlohy nebudou opravdu z vládního papíru přepsány na zemské zákonodárné desky, nebylyť českými stranami ani uznány za pouhý podklad možnosti a tento nález stačí snad na to, aby vůbec nebyly zvláštní komisi sněmovní ode- vzdávány, neboť dnes ráno není nikterak jasno a určito, zdali d jde v dozírné době na písemné sdělení příští sněmovní schůze. ve které by se to stalo. Snad bude večer po schůzi předsedů jinak, neboť možno li večerní počasí téhož a jediného dne politi ckého předvídati, nelze je nikdy na určito předpovídati, ale půjdou-li události tak, jak podle ocelově tvrdých slov na úterní konfe- renci předsedů jíti mají, bylo by nejspolehli- věji zaručeno jedno z nich, a to Škardův výrok: »Než takový sněm, raději zadnýl«

Němec Škardův

8 article

A skoro se zdá, že by bylo urážkou souditi o našich poslancích, že by mobl dnes večer mluviti jinak, než večera včere šího a také nelze nablédnouti, co byje mohlo zvrátiti v tomto názoru. Je snad možno, aby od něho ustoupili v tom případě, kdyby Němci připustili, aby vedle vládních předloh a Frenglových justamentů byly téže komisi odevždány i české požadavky a ná- vrhy? To zdá se vyloučeno, neboť ani v tom připadě nestaly by se vládní předlohy, jednou již za nemožnost prohlášené, možným pod- kladem sněmovního jednání. Lze tudiž za to míti, že včerejší výrok parlamentní komise obou stran není ničím jiným, než neodvola- telným a neměnitelným odmítnutím vládních Že výrok společné parlamentárky pro- mluvil z duše celému českému národu. zbytečno dokládati, aniž třeba k tomu při- dávati nějaká honosná slova, neboť nečiníme nic jiného, než že zaznamenáváme holou samozřejmost. Je-li co jistého v tomto světě politických pochybností, toť právě, že česká odpověď na vládní předlohy nemohla jinak dopadnouti. Není v Rakousku politika, který by byl očekával méně určitý, méně do- chvilný a méně stručný nález český nez tento všech klausulí a vytáček prostý výrok, který stál nezvratně, jakmile všichní čeští poslanci vykonali »první čtení« vládních předloh ve středečních ranních listech.

Němec Frenglový Rakousko

9 article

Ten výrok musil očekávati každý, kde kdo vládní předlohy v rukou měl dříve než nejkompetentnější jeho čtenáři, volení zá- stupci lidu českého sami. Od autorů, re- daktorů textu počínajíc až k jeho korekto- rům a verifikatorům na rozhodujících vlád ních místech, a kdyby snad někdo z těchto všech činitelů na vládním elaborátu byl vy rokem tím zklamán, náleží do politické dětské zahrádky. Možno-li tak říci, neboť sotva mineme se s pravdou, díme li, že vládní předlohy s veškerou vědomou rafinovanost sestaveny k tomu účelu, aby byly jako pod klad pro spravedlivé uspořádání veřejných poměrů v království českém odmítnuty s české strany co nejdůrazněji. Odpovědět na ně něco jiného, znamenalo Čechům při jmouti na se služebnost panskému národu v této zemi, vložení paty jeho na českou šij a políbení prachu pod jeho nohou a bez obrazně řečeno, počátek konce národa če- ského v jeho bistorickém dědictví. Verse, že baron Bienerth touto cestou hleděl najíti rozuzlení obstrukčních pout. jimiž svázán zemský parlament k říšskému, zní dnes jako bájka, a nebyla-li bájkou. pak je prostě krutým omylem, jejž nezbýva než konstatovati. Jestliže pak ze sebevědomého činu našich poslanců bude činěn důsledek, jímž hrozeno jim i z vlastního tábora smiřo- vačkářů z úmyslu i přesvědčení, že totiž uvrhnou na český národ zdání ne smířli vosti, nelze na to jinak odpověděti než pokrčením ramen. K takovému vyrovnání se světem, jako se žádá ve vládních předlohách na národě českém, nepřivolil by, ani kdyby skutečně ležel na smrtelném lůžku, na jaké jej kladou Němci prozatím jenom pohrůžkou, nesvolí-li.

Čecho Bienerth

10 article

»Úžasno zůstává jen to« — tak píše mostecký orgán něm. ministra krajana — »že si Češí neuvědumili, že německý lid v Čechách jest odhodlán, vsaditi nejkrajnější sázku raději, než by se vrátil do poddanství bývalých poměrů v zemském sněmu. Pro Němce není žádného »zpátky!« z boje v zemském sněmu rozpoutaného. Že tomu tak jest, že v táboře Němců panuje železná odhodlanost a jedna mysl ve vedení boje, dokázal povznášející průběh pražské porady německých poslanců zemských. Nechť Češi pravdu sebe více snižují, skutečnost nemohou přetvořiti. Ne- mecký lid v Čechách setřásl se sebe trpě livost a »povstal«. Budou-li Češi ještě děle otáleti a právo jeho odpírati, pak rozpoutá se »bouře«, jak ji píseň oznamuje.« Nehodláme vážnost chvíle nikterak sni- žovati ani — přehnanými, břesknými slovy. Snad opravdu stojíme před událostmi těž- šími a nebezpečnějšími, než jaké nám až do té chvíle nového politického rozvoje uložil náš věru krutý osud na historickém údělu našem, ale z vítězně překonaných již zápasů o naši národní existenci čerpáme pevnou odvahu k naději, že najisto přijde den, kdy se už nikdo neodváží ani pomýšleti na po- dobná potupná pokoření naší národní dů- stojnosti a našeho vlastnického poměru k celé a celistvé vlasti české, jaké spatřovati mu- síme ve skutečném anebo zdánlivém očeká- vání, že by se mohly v českěm sněmu české ruce pozdvihnouti pro zákon Schreiner- Bienerthův o — necti české! Nemuselo už ani tentokráte dojíti ku ponížení českému nabídkou, nehodlá-li se zříci třetiny své vlasti a statisíců svých synů, kdyby všichni češt mužové a zvláště ti, kteří jsou postaveni na stráž cti české a přímo na jeji obranu, byli

Němec Čech Schreiner Bienerthův Čechy

11 article

si uvědomili neobsáhlé ceny statku jim svě- řeného. Dnes dva z nich před celým náro- dem z tohoto opomenutí obviňujeme! Jsou to oba čeští členové Bienerthova kabinetu dr. Bráf n dr. Žáček, kteří se dopustili činu proti národu ještě příkřejšího, než jes pouhé opuštění povinnosti, kteráž jim uklá- dala protest a v případě marnosti jeho opu štění míst v radě koruny. Neboť pánové tito kteří svá jména pro budoucnost opatříli stl nem, že vytrvali v kabinetu nejnepřátelštěj ším jich národu a za nejněmečtější od Němeů oslovovaném, jsou ke všemu přimými spolu- pracovníky Bienerthova a Schreinerova úkladu o budoucnost českou v Čechách, jich rukama šly předlohy, text jich nese stopy jich sou- činnosti a úpravy a návrhy vyrovnacích zá- konů mají jejich schválení. Jediných dvou lidí z celého národa, kteří souhlasili s ukrá- cením jeho majetku, jeho politických držav, jeho bytí v celém království a jeho cti a očekávali svolení českých poslanců k tomu sebezahození a sebeničení. Vděčíme českým poslancům, že svým výrokem včerejším zachránili sebe i li svůj od zdání možností takového úpadku. Jich stručný nález ještě stručněji člen zne »Níkdy!« Naprostá důvěra poutá česká voličstva po této proklamaci, nad všechna předehozí cennější, k zvolencům, sotva kdy pět řádek vyjádřilo tak pevný svazek mez zástupci a zastoupenými. A poněvadž jsou tu všechny české strany na vlas jedné mysli. je také vytoužená jednota všech stran v ná- rodě tak hotová, jako by slavně provolano ou přísahou Vědomí toto propůjčí nám sil tak mohutných, jako naše odvaha k českému žití až do společného všech národů vyžit na tomto světě a praví li se nám, že náš protivník chce se proti nám odvážiti nej krajnějšího, nezbývá nám než odpověděti, že my v obraně také a že hodláme držet slovo.

Bienerthův doktor Bráf Žáček Schreinerův Čechy Níkda

12 article Parlamentní komise

Parlamentní komise klubů poslanců české strany agrárn a národní strany svobodomyslně konaly včera za předsednictví místopřed- sedy klubu agrárního Dvořáka schůzi, ve které po referátu předsedů obou klubů jednomyslně usnesen další taktický postup. Po debatě dvě a půl hodiny trvající jednomyslně usneseno prohlásiti, že jmenované strany vládní před- lohy, pokud jest jejich obsah z veřej- ných listů znám, neuznávají za možný podklad pro spra- vedlivé uspořádání veřej- ných poměrů království če- ského. Dnešní konference předsedů sně movních klubů má dle všech příznaků promluviti hlavní slove o jednacím pořadu dalších sezení sněmu, ze jména sezení příštiho. Němci již od první konfe rence předsednické připravují pro otázku tu si- tuaci svoji.

Dvořák Němec

13 article

Zajisté proto dr. Eppinger s posl. Pachrem vložili do své zprávy o první konferenci před sednické slova: »němečtí zástupcové žádali, by zástupei českých stran a konservativního velko statku prohlásili závazně, že vládním osnovám ve dnešním sezení snému předloženým, jakot i iniciativním návrhům, jež němečtí poslane uznali potřebnými po jich doplnění na míru svých požadavků, bude zaručeno přednostní po řadi (Vorrang) před jinými předměty v jednacin pořadu a jich nejrychlejší projednání a vyřízen dle jednacího řádu.« .- Tato německá věla, vůčihledě tako zkomb novaná, aby byla co nejspletitějsí, přece jenon nasvědčuje, že Němci vědí, že jednaci řád ne předpisuje pro vládní předlohy žádné mimořádno privilegium Ve skutečnosti § 38. jednacího řádu sně movního nepraví nie jiného, nežli že vládn předlohy, tiskem již rozdané, maji býti polo ženy na pořad příšlí schůze sněmu. Ale jednae řád nikde nepředpisuje, že by měly býti zařa děny na první místo pořadu přlštiho sezení sně movního. V dodatku klémuž § 38 jednaclh řádu sněmovního je zmlněné ustanovení opako- váno a k němu se pojí uslanovení další v ten smysl, že zprávy komise o vládních předlohách mají přednost přede všemi ostatními předměty. které se ještě neprojednávají. ctal Je tedy nesporno, že po rozumu § 38 jednacího řádu nelze mluviti o prvním míst vládních předloh na jednacím pořadu. Něme však je žádají, a to jako ústupek, chtějíce, by vládním předlohám a jejich návrhům téhož oboru bylo dáno přednostní pořadí v jednacím pro- gramu sněmovních sezení. Zástupeové češti na tento požadavek při stoupiti nemohou, tím méně, čím více mají me- ritorních námitek proli obsahu vládních předloh. Lze tedy očekávati, že Čechové i dnes odpole dne budou zamltati, co Němci budou zádat.

doktor Eppinger Pachr Němec Čecho

14 article

V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za 6h večorni . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . 1 večerni . . . . . . . 5h lnseráty platí ne hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., u. Tam nacházeji sa též rodakce. tiskárna a oxpedine „Národních Listů Rukopisy se nevraceií.

15 article

Nejvyšší maršálek hned v úvodu první konference předsednické zdůraznil právo hodnosti maršálské stanoviti jednačí pořad, a pro sebe reklamoval použití práva toho. Vyvíne- li se tedy v dnešní konferenci předsednické situace tak jak naznačeno, pak na řadu přichází otázka, jak se zachová nejv. maršálek. A v tomto pří- padé zajisté vším právem lze očekávati, že s neposlaví na stranu německé menšiny, když vývoj poměrů vede k jinému řešení jednacíh pořadu. Již v první schůzi sněmu byla totiž rozdána řada osnov, mezi nimi předloha roz- počtová; logicky tedy těmto předlobám, ve sněmě již rozdaným, náleží přednost před osnovamí vládními, dosud ještě ani nerozdanými. Jednací řád nepřekáží postupu takovému, není tedy pří- činy, by nebyl uplatněn. Ani Némci nemají věené příčiny, aby takovému fošení jednacího pořadu opponovali.

16 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 23. září. (Uherská krise.) Dle zpráv, došlých dnes z Pešti, včerejší usne- sení uherského kabinetu, že podá demisi, pře- kvapilo i v kruzích, blízkých Wekerlově vládě. Nás překvapuje jejich překvapení. Dr. Wekerle, když po vleklé jarní ministerské krisi, která trvala od 24. dubna do 10. července, předsta- voval v parlamenté svůj nově jmenovaný kabi- net, prohlásil výslovně, že ministři nejsou za jedno v otázce bankovní, proto nemohou vésti parlament a uvolili se jen jako kabinet pře- chodní vésti zatím dále státní správu, byt s politickou zodpovědností. Avšak — dodal dr Wekerle — přejeme si před počátkem podzím- ního zasedání podati opět demisi. Podzimní zasedání uherského sněmu za počne 28. t. m. Podává-li kabinet Wekerlův de- misi 22. t. m., činí to v posledním okamžiku, aby koruna mohla do zahájení parlamentu jme- novati jinou vládu. Demise sama nemůže tedy býti překvapením. Překvapení může přijíti z Vídně dle toho, jak koruna vyřídí žádost za propuštěnou. V rozhodujících kruzích drží se prý dosud přesvědčení, že kabinet Wekerlův ne- vyhověl dosud všem závazkům, jež převzal úmluvou z dubna 1906, zejména že neprovedl volební opravy a nepovolil výloh, spojených s annexí, ke kterýmžto výlohám dal své svolení a také už na ně dal splátky. Může se tedy státi, že koruna demisi odmnítne. Pak ovšem stala by se uherská krise ještě spletitější, než dosud a věříme na slove „Pester Lloydu“, že nad bu- doueností leží temnota nejistoty.

doktor Wekerle Wekerlův Lloyd Praha Pešť Vídeň

17 article

Nové potíže, jež mohou z demise vznik- nouti ve Vidni, budou však vodou na mlýn ban- kovní skupiny strany neodvislosti. Předs. Justh vzpíral se na jaře definitivnímu rozšíření krise tvrdě výslovně, že posice bankovní skupiny značně sesílí na podzím, až společná vláda před- stoupí před delegace a tim i před parlamenty se svým účtem za annexi. Tento pro bankovní sku- pinu příznivý moment již nadešel. Justh píše nyní v jednom segedínském listě: „Nikdy nám nebyla Vídeň tak vydána, jako nyní, kdy vše- chny její zájmy závisejí od našeho svolení. Dnes můžeme tuto velmoc vehnati do trojího ex-lex, jestliže odepřeme rozpočet uherský, roz- počet společný a peníze na nová děla a stavbu

Justh Vídeň

18 article

předloh a limine českých stran.

19 article FEUILLETON

FEUILLETON Literatura. Našo knih v. * F. X. Svoboda: „Řeka“. Román. Nakladatel I. R. Vilímek. Česká původní Belletrie není příliš bohata na rozměrné románové skladby, jež jsou co do počtu nepoměrně mnohokrát převýšeny množstvím drob- ných povídek, románků či novell a mají mnohem více pěstitelů v domácí obci literární i čtenářů v svě- tě odběratelském. A z oněch nemnohých velkých románů českých, mezi něž nutno počítati zvláště také Arbesova „Mesiáše“, Laichtrovu „Sychrovu éru“, Sokolovu práci „Na šachtě“ a F. X. Svobodův „Rozkvět“, posud nejobsáhlejším jest snad právě ukončené knižní vydání „Reky“ F. X. Svobodovy (t zv. románové cykly, trilogie a pod. neberu při tom ovšem v úvahu, maje na mysli pouze romány v do- slovném smyslu). Už tento čistě formový, vnější. rozměrový důvod činí z „Řeky“, tvořící v knižní publikaci čtvero objemných svazků a obsahující hod- ně přes půl druha tisíce potištěných stran, nejzají- mavější belletristickou novinku českou poslední do- by vůbec. Vlastní cenu a plně odůvodněné právo na všestrannou pozornost naší literární veřejnosti dává jí však teprve ideové bohafství, obsahová pestrost. vážnost látkového pojetí a umělecké zpracování, ne pouhé archové rozměry. A i v tom směru rozhodně patří poslední F. X. Svobodova romanová prósak nejpozoruhodnějším pracím novodobé české belletrie.

Svoboda Řek R Vilímek Arbesův Laichtrův Sychrův Sokolův Svobodův

20 article

K pracím, jež činí nárok nejen na četbu, ale i na podrobné studium, odbornou analysu a živou dis- kussi. Tento nárok podmíněn u ní nejen neobvyklou šířkou dotčených belletristických námětů a oprav- dovou spoustou řešených problémů, ale i aktuální životností látky a autorovým svrchovaně vážným světovým nazíráním jí. Kdo zvykl cenit v autorovi „Náladových povídek“ i „Vzrušujících hlav žen- ských“ zvláště jen delikátního psychologa, probou- zejicího se mládi, jemného malíře cilových nálad, nadšeného entusiastu venkovské přírody a výmluv- ného zastánce selské kmenové samorostlosti, bude u „Řeky“ překvapen množstvím sujetů i mužnou opravdovosti spisovatelova pojetí. Snad v žádném druhém českém románě nebylo ještě probráno tako- vé bohatství látkových motivů a vykresleno tolik lidských povah i typů jako právě v „Rece“, která po té stránce jest skutečnou eneyklopedií nejrozmanitěj- ších themat a hotovým kinematografém postav. Pokud se týče společenského ovzduší, do něhož autor vsadil hlavní procento své románové látky. dobre vystihl biograf Svobodův, že, ač centrum spi- sovatelova pozorovatelského zájmu je tentokrát obrá- ceno zvláště do rušného ústředí velkoměstského, občas zabočí děj přece jen, jako u Svobody témět vždy, ven, do polí i luk, do přírody, na ves, v nej- oblíbenější, nejvlastnější a také nejštastnější vlast jeho idejí, osob i námětů. Tedy o tyto dvě společen- ské sféry dělí se dějiště románové látky autorovy. ale episodně přenáší je belletristika i za hraničnou mez prostředí tretího, do xenkovského maloměsta.

Řek Svobodův Svoboda Reka

21 article

Imponuje-li na ústředním útvaru městském hybný spád jeho živola, složitost obrysů i pestrost barev bohatství linií i malebnost odstínů, omamuje-li nervy jeho vřava, horečnost i ustavičný chvat a rozviřuje-li i čeří nás duševně jeho mnohostranný projev; zvyk- li-li jsme venku, na vsi, u otevřené krajiny a na kraji sladkých vod či zvlněných obilních lánů chut- nat vůni bezprostřednosti, svěžesti i volnosti; vábí-li naše smysly do přírody kouzlo nekonečných rozloh, jemně zbarvených obzorů i vysokého vzduchu, če- káme-li od krajinné samoty citové očištění, soustře- dění myšlenkové i dojmovou intensitu: v hranicích maloměsta najdeme zpravidla jen těsnost, slabost prostřednost, nalomenost rozběhů, tyranii předsudků nehotovest a karikaturnost každým směrem. Proto na maleměsto upíná se F. X. Svoboda jako pozoro- vatel i jako belletrista poměrně nejméně. Básníkem maloměsta nechtěl být, přes to, že v „Rozkvětu“ to lik vzpomínek z mládí odpoutal mu „rodný“ Mní šek.... „Řekou“ nejvíce ze svých prós látkově při blížil se ke kvasivému typu velkoměstskému, ale jeho temperament, záliba a sklon jeho tvůrčí schopnost přinutil jej i tady podnikat častě dějově episodn výlety v svět rodných, jeho duchu příbuznějších tepleji proň zladěných míst za branami měst, mimo živá mraveniště ulic i zkřižovanou siť náměstí.

Svoboda

22 article

Kdežto látkovým předmětem nejsložitějších par- tií v „Rozkvětu“ jsou spodní kořeny hospodářsky sociálního i kulturně politického problemu českého jest „Řeka“ románem zájmu převážně povahopis ného a mravoličného. Tady méně slará se spisovatel o malbu sociálně společenskou, než o detailní kresbu postav i povah v nejpestřejším výběru. A tyto četně osoby učinil nositeli ještě četnějších otázek, jichž se v „Řece“ ideově dotkl a mezi nimiž nejsilněj zdůraznil dvě: stvoření nového svědomí v jedinei a zvednutí úcty k ženě. Ke způsobu, jakýmž spiso- vatel na tylo své problemy nazírá, nutno se ještě vrátit a probrat ho v jeho složce věcné, obsahov i myšlenkové, pro dnešek zatím upozorňuji na dílo jako na vážnou i cennou práci literárně uměleckou —at—

Řek

23 article

* Přirodozpyt pro školy měšťanské. I. Zpracoval Václav Horák a Jan Pastejřík. Se 131 obrázky (Schváleno vynes, minist. k. a v. ze dne 21. června 1909 č. 23.122.) Nákladem Družslva »Komeniume Tato nová učebnice přírodozpytu je založena na nejnovější melhodě vynčovací. Oba autoři dbali nejen vhodného rozdělení vyučovací látky a systemali ckého postupu, ale i s porozuměním rulinovaných paedagogů měli hlavně zřetel k tomu, aby žáci z- pamatovali si hravě fysikální definice, jež jinak jsou pro ně prázdnými větami. Autoři docilují toho tln způsobem, že uvádějí na doklad cilované poušky několik příkladů z praktického života, jimií se definice podpírá. Tento způsob vyučování přírodo zpytu je zajisté zvláště vhodný a důležity pro školy měšťanské, z nichž vycházejí žá- přímo do praktického života, v němžje ovšem znalost základních pravd fysikálních čím dále tím nulnější. Jak mnoho nehod a neštěstí bylo by na př. uvarováno, kdyby každý jednollivec zna snadnou zápalnost lihových, benzinových a petrolejo vých par! Kniha shora uvedená varuje jednak žáky před různým nebezpečim, plynoucíma 2 acznalas vlastností jistých látek v životě obecném užívaných jednak upozorňuje na četné výhody, jež člověk do sahuje, znaje fysíkální zákony a vlastnosti bmoty Neméně důležita je okolnost, že autoři popisují jen lakové experimenty, které byly mnohokráte vyzkou- šeny a neselhávají, a že před každým pokusem uvá- dějí všecky pomůcky, jež učitel má míti na stole pro experimeniy, které chce provésti Výklady v knize doprovázejí pěkné obrázky, po nejvíce schematicky nakreslené, aby žácí si mobl zhotoviti dle nich snadno vlastní náčrtky. K. W. L. N. Tolstoj: Sonata Kronutzerova. Přel Vinc. Červinka. Sv. kn. 738—739

Horák Pastejřík K W L N Tolstoj Kronutzerův Červinka

24 article L. N. Tolstoj: O smysla živola. Přel. Gab

L. N. Tolstoj: O smysla živola. Přel. Gab Foustková. Sv. kn. 740. Světová knihovna pomalu dovršuje své poslán Započavši výborem domácích (Čech, Vrchlický) starších (Mácha, Rubeš), slovanských (Tolstoj, Sien kiewicz, Franko) i světových (Amicis, Ibsen) básní dů, počala záhy podávali i spisy poučně, dobre při ručky (Geikie: Geologie, Kodym: Zdravověda) a dnes, kdy čítá již několik set svazků, máme v ní již množství nezbylné četby, takže budí naději sláti s úplnou bibliogralií pro mladého inteligenta po které se ve studentstvu tak dlouho volalo. Nen třeba snad uváděti dosud zející mezery, o nichž vy- davatelstvo jistě dobře ví, ani nelze vylýkati někte- rým edicím (jako Kreulzerově sonatě) opozděnost není možno vždy zachytiti pravý okamžik a pal Sv. knihovna leckdy přišla zase v pravý čas (vydán Máje, Palackého Politické myšlenky, Rostandův Cy- rano a jiné pravé události své doby)! Ostalně sne- seme jistě i dvojí překlad takového díla, jakoje Kreutzerova sonata — během jednoho roku, nehled k láci nového překladu.

L N Tolstoj Foustková Čo Vrchlický Mácha Rubeš Tolstoj Amicis Ibsen Kodym Mája Palacký Kreutzerův Siena Nen Franca Rostandův cy

25 article

Překladatel podal k němu úvod, který pro mladš čtenáře pli veškeré stručnosti udělá dobrou službu Není tedy toto vydání ve Sv. kn. zbytečností,*) na- opak nevadilo by vydati znovu i pendent Kreutze rovy sonaty „Chopinovo preludium.“ Zrovna tak má se věc s druhým dílkem, výbo rem Tolstého myšlenek, manželi Čertkovovými vyda ným. — Při této příležitosti upozornili bychom rád vydavatelstvo, aby i jindy vždy přihlíženo bylo — nejen k doplnění mezer (toho, jak řečeno, nechceme vytýkati), nýbrž spíše k omezení knihovny na sku- tečný bibliografický výbor, jaký měli u nás leckteie na mysli, právě vzhledem k Sv. kn. Mezery možno vždy vyplniti, leč rozšíření programu o věci druhého řádu porušuje dojem celku. Dá se ovšem také vy- světliti neúprosným postupem tisku — ale my rádi bychom viděli ve Sv. kn. skutečně sbírku vyššího poslání, jakým ostatně také při většině svazků v pravdě je vedena. Abychom nezabíhali, uvedeme jen d'Almerasa „Manželství u různých národů (uri svazky 683, 684 a 698!), nehledě k některým zábav- ným prósám cizím, které pokládáme za z bytečn a ružíci rámec sbírky. V. 8.

Kreutz Chopinův Tolstý Čertkovový Almerasa

26 article

*) Připomíníme ještě jen, že nový český překlad názvu „Krejcerovoj Šonaty“ — Sonala Kreulzerova — nezdá se nám svým slovoslodem ani vhodným i erkým Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna mir. Ruské knihovny sv. XLVIII. až LI. Čtyři díly Praha, Olto. „Vojna a mír“ hraběte Tolstého značí nový tyy literárního tvoření. Jsou to dějiny ruské společnost a ruského národa z lot 1805 až 1813, podané filoso ficky a v rouše románu, s tím velikým rozdílem, a osoby v něm jednající jsou pouhými representanty velikého národa ruského, jehož myslí hýbe jediní myšlenka boje proti geniálnímu korsickému uchva titeli. Veliké dílo ruského apoštola lidskosti z Jasn Poljany není tudíž románem po příkladu Walter Scotla nebo A. Dumasa olce, nýbrž zachycuje velik okamžiky dějinné v osudech národa ruského a v nich udíli slovo některým jeho příslušníkům, urozeným i z lidu povystoupilým, kteří representují snahua mysl celého národa Dvě zásadní protivy probíhají spisovatelovou osnovou a obě chtějí podati světu obraz ruské ná- rodní povahy. Především vojna, vojna Alexandrov ského Ruska, které cítilo v sobě sílu potřebnou k za držení korsického fenomena. Spisovatel, sám proživ válku krimskou, prostudovav všechny prameny válkách r. 1805—1807 a 1812—1813, od Šilděra

Sonal Kreulzerův svatý . XLVIII Tolstý Scotl A Dumasa Alexandrov Praha Rusko Krejcerovoj Šonata Lev Nikolajevič Tolstoj LI

27 article

Bogdanoviče až po Thiersa, a zkontrolovav jejich úsudky na místech světových dějův, u dolnorakou- ského Schöngrabena, kde zapsal se v knihu světo- vých dějin rekovný kniže Bagration, u Slavkova Pruské Jílavy, Smolenska, Borodina i Malojaroslavce líčí účastenství některých vybraných svých postav — ne hrdin — slavného maršála kňaze Goleniščeva- Kutuzova, jeho závistníka Barclaye de Tolly, Bagra tiona, generály Dochlusova a Miloradoviče a vedle nich v popředí prostě sice kresleného, ale nadmíru živého obrazu mihají se šlechtičtí důstojníci, bodrý Měnisov, mefistofelský Dolochov. Nikolaj Rostov mladičký hratr jeho Peťa. Ale postavy tyto jsou pou- hou folií přednímu činiteli v těchto velikolepých událostech — ruskému totiž vojsku, které mohlo být sice Napoleonovým válečnickým věhlasem na čs zdoláno, ale nikdy nebylo přemoženo. U Borodina podán toho důkaz nejskvělejší: Napoleon obdržul pole, ale vítězem byl Kutuzov s ruským vojskem, které přes ohromné ztráty své v nejlepším pořádku z bojiště ustoupilo, aby ihned zahájilo offensivu a s touto spojilo počátek konce napoleonské mocin slávy. Než proti vojně hlásí se ruský život v míru. život všech jeho vrstev, cáře Alexandra, šlechetného. nadšeného, ale zvolna do mysticismu upadajícího jeho státníků knížete Kuragina, otce i přítele reform

Bagration Borodin Goleniščev Kutuzov Barclay Toll Bagr Dochlusův Miloradovič Nikolaj Rostov Napoleon Alexandr Kuragin Slavkov Jílava Smolensk světovýchod dějiny

28 article

Speranského, vynikajících šlechticů, jako knížete Bolkonského a jeho syra Andreje i dcery Marie, do bráckého ale nehospodárného hraběte Rostova, so cialisticky a zednářsky prosyceného boháče hraběte Bezuchova, guverněra moskevského Rostopčina komless Rostovových, mužů z měšťanstva, úřadni- ctva, ba i prostých mužíkův. A tito všichni, i fran couzsky vzdělaná a hovořící aristokracie, i synov lidu mají jedinou ruskou duši, poclivou, lidskosti plnění dobra oddanou, která více snáší a trpí ne jedná a toliko mohutným náporem nepříznivých udá lostí dá se vyrušiti ze své passivnosti k činům ráz Zápas obou proliv těchto jest přední nitkou děje k němuž činy a osudy některých jednajících posla ným.

Speranský Andrea Marie Rostovová Rostov Bezuchov

29 article

volně jsou připoutány, obě pak protivy slučují se nejkrásnější části díla, v úchvatném líčení franecuz- ské okupace Moskvy a světodějně slavného požáru. Tu ukázal se týž Tolstoj stejně veliký vědec i umě- lec. historik, filesof i panegyrik ruského živela. S homérskou vpravdě živostí a s minutiosní zevrub- ností lokálního dějerisce líčí Tolstoj ústup Rusů mě- stem, příchod Francouzů, hrozné scény, požárem vzbuzené, útěk Napoleonův z chytajícího již Kremlu, v přisloví vešlou tvrdost Davoustovu, se všemi roz- poutanými hrůzami války, stupňovanými zuřivosti Francouzů, jimž prvé úspěchy rychle z ruky uni- kaly a vedle všeho resignovanou zoufaiost Rusů. vidoucích na vlastní oči zkázu své posvátné kamenné matičky. A v hrůzách těch zmítá sebou osudem stí- haný Bezuchov, který by byl málem zažil všechnu tvrdost vojenského práva, a na druhé straně prchá. či spíše unášen jest v bezpečnost vší radosti prostý kníže Andrej, u Borodina smrtelně rančný, jemuž oslazuje poslední okamžiky Nataša Rostovova. Právem zve se slavné dílo ruského velikána epopejí ruského národa. Tolstoj v něm podal skvělé důkazy ruského cítění a ruského vlastenectví, jichž mu orthodoxie pravoslavná ráda uplrá. * František Safr: Konec karnevalu. Dra- matická báseň o třech dějstvích. Tiskem Aloisa Ha- nuše. Nákladem vlastním Možno-li právem pokládati rozsáhlou scénick u báseň p. F. Šafra za jeho literární debut, přiznávám ochotně, že vykazuje mnohé slibné prvky pro bu- doucnost.

Tolstoj Rus Francouz Napoleonův Davoustův Andrej Borodin Rostovův Safr Alois ha F Šafr Moskva Kreml

30 article

Vhodně volená doba děje, který odehrává s v druhé polovici XIX. století v Benátkách o maso- pustním úterku, vystížena je případným koloritem stylovým, třeba by rhytmus veršů poněkud upomína pružné sloky komedií Rostandovských. Také char- akteristika osob je celkem pevna a vypracována vážným uměleckým úsilím. Při provozování byly by asi nutny některé škr ty, aby děj stal se hybnějším a také místy trochu sy- tější vášně by neškodilo, leč to jsou celkem podružné chyby, jež při počátcích tak opravdových, jak se mi objevují v knize p. Šafrově, rádi přehlédneme. Bu- doucrost ukáže, pokud důvěra tato v příští rozkvět pěkného talentu autora „Konec karnevalu“ byla oprávněna. * Vilímkův kalendáž české mládeže na rok 1909 až 1910. Sestavil Fr. S. Procházka. Stará dobrá pověst tohoto kalendáře, sledujícího potřeby prakti- cké stejně jako výchovné i zábavné, dík zvláštní píči redaktora p. F. S. Protházky, jehož činnost na poli písemnictví pro mládež stále ještě je nedoceňo- vána, letošním novým ročníkem zvlašť pěkným ob- sahem znovu jest utvrzena Vedle obvyklých rubrik K. Č. M. obsahuje samo- statný díl, určený ke vzdělání a zábavě a zahájený výstižnou studií V. Beneše o našem populárním K. V Raisovi. Z ostatních příspěvků zvlášť vítáme člá- nečky F. X. Harlasa o Josefu Manesovi, s mnohými reprodukčními doklady, J. Pávka „Proti předsudkům“ K. Pospíšíla, MUDra. D. Panýrka, Hanuše Sedláčka a L. G. Brodské. Z účelného uspořádání kalendáře je patrna zmnožená snaha po přísném a cenném výběru a re- dakce může si opravdu zakládat, že se jí v malé kni-

Šafrův Vilímkův S Procházka F S Protházky V Beneš Rais Harlasa Manes J Pávek K Pospíšíla Mudra D Panýrek Sedláček L G Brodská Benátky Francie