ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 48215120-661d-11dc-b681-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 43 celkem · entity: person 57, place 38, org 4, work 2
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
ADNI LISTÝ
3 masthead
6. října 1901
4 masthead
Císlo 275.
5 article
čeho si byl dříve nepovšiml, že totiž ona knížka pochází z roku 1842, kdy trosky byly ješt zachované .. . Jestlil Tak skončil výlet rodiny páně Zelenkovy
Zelenkův
6 title
„Pytlák“.
7 article Obrázek ze Ždárských hor. Napsal Karel J. Zákoucký
Obrázek ze Ždárských hor. Napsal Karel J. Zákoucký Nadřel se na té rodné půdě starý Korecký dosti, ale že takového sklamání se jednou do- žije, nepomyslil. Již od dětských let pomáha rodičům kypřit a obdělávat ty úzké pruhy ka menitých kopanin, natažených po horských sva- zích a když mu je po odbyté vojančině svým výměnkem zatížené popustili, dřel se dvojnásob. Ruce mu ztvrdly, vlas probělel. Měl sta rosti a ty radosti nepřimnoží. Proto mu život nebyl těžký. 1 při té denn lopotě byl spokojen. S chutí již za ranního šer vstával a se práce chápal; pracoval pro sebe. pro svoji ženu Kačenku, pro své dvě děti a pr rodiče. Byl si dobře vědom svých povinnost k nim, i sháněl, aby jim náležitě dal, co byl smlouvou povinen dáti. Počital také, že jednou cos podobného bude požadovati od svého syna, nešidil výměnkáře v ničem. Dřel se a ty chudé kopaniny horské vdě čily se mu za všecku námahu jak mohly štědře A nelenil Korecký, ani když se polní práce skončily. Za stav se večer a za zimních dnů postavil a házel při blykavém světle člunkem jakoby o závod. Měl svoje záměry a těšil se jimi, když děti odešly do školy a on s Kačen kou býval doma sám. »Marině dáme úspory a Jobkovi popustím chalupu !« určoval. »A my?« pamatovala na sebe Koracká. »Udéláme si výměnek, jaký míval otec !- A dni, měsíce i roky míjely, jakoby je ty větry, jež zde bouřívají, odnášely. Dřive nežsi Korecký pomyslil, dospěly mu děti. Marina odešla do služby do města a majíe z domova pomoc, provdala se tam za řemeslníka a Jobek, vyhledav si siatnou dívčicí-horačku, převzal chalupu.
J Zákoucký Korecká Marino Jobek Ždárský hora
8 article
Než neměl Korecký klidné stáří jako mí- val jeho otec. Snacha byla trrdá ženská. Ač měl Korecký dobře všecko vymíněno a smlou- vou stvrzeno, přece měl všecko omluveno, že mu sousto v ústech hořklo, peníz na ruce pálil. Vzpomínal na svého tatíka, vzpomínal slzou vlhlo mu oko. Tajil však tu slzu. Nechtěl, aby ji jeho dobrá Kačenka zpozorovala. Věděl, že se trápí a ta slza jeho by jí dodala. A co on by tu bez ní? — Ještě hůře by mu bylo Neměl by si s kým požalovati, s kým poteskniti. S ni promlouval o všem, k cizím neuchyloval se s ničím. Ti nemají srdce. Než přece jen dočkal se trudné chvíle, že osiřol, že mu jeho dobrou Kačenku odnesli na svratecký hřbitov. Přečkal ji a to snaše pro těž- kost, sobě pro soužení. Byla snacha nyní tím tvrdňí a urputnější. Snad počítala, že i jeho krutým slovem uhije. Ale neubila. Soužilo ho to sice, zle byl jako z ocele. Ani jediné známky nebylo lze n ném vypozorovati, že by se tratil. Pravda, hlava se mu bělela, jako se bělává za zimních dnů vrch Tábor, ale postava jeho i při tom stáří soužení zůstávala přímá, nesehnutá. Nejkrásnější chvíle míval Korocký pod- večer. Za léta vyšel si k »Olejně« a usednuv si tu na pokraji lesa, »zafajíčil si« tu, což byl jeho velikou radostí na tomto světě; za zimních dnů zašel si na pobyt k »ševeovům« nebo k »Hulamčikovám« a za hovoru zabafčil si zde důkladně. Na tabák míval. Měl uděláno »ren- skej« čtvriletně a při tom si přece ještě něco přivydělal. Ale dočkal ze, že neměl ani na ten tabál a to bylo zle. Marjánin muž byl špatný hospodář. Člověk nedopita. Více než práce těšila ho zahálka a po- litika. V hospodě pobyl více než doma a tím své řemoslo ubil. Nezbylo mu, než jít za děl níka, ale výdělek jeho rodině nestačil.
Korecká vrch Tábor
9 article
Marina uehýlila se k otci. Lekl se jí Korecký, zhrozil té její žádosti Podíval se na ni, jakoby jí nerozuměl. »A co ti mám, holka, dát!« vyrazil ze sebe, když se po chvíli vzpamatoval. »Vždy jsu ti dal, co jsu měl !« dodal. »Vím, tatinku, vím, ale když potřebují, to lik potřebuji!« úpěla Marina. »Hledte, bude zas škola, déti mi půjdou do školy a mám je nahe a Václav nevydělá !« prosila a oči tonuly j v slzách. Korecký se zamyslil, ale po chvíli trhlo t jeho obličejem, jakoby se mu přímo pod oč radost zabodla. »Pomohu ti tedy, holka, pomohu, jen bude-li Jobek chtit!« slibil a šel k synovi prosil ho, aby mu dal deset »rejnskejch« a od počítal si to na sypaném. Jobkovi bylo sestry líto, dal a Marina, po děkovavši otci, veseleji vracela se z hor. Po jejím odchodu býval Korecký zasmušen Myslil na dceru, uvažoval, jak jí bude, až jeho nebude a litost zatínala se mu v jeho sta- řecké dobré srdce a s krví pronikula vším jeho tělem Teprve když si »zafajíčil«, vyjasňoval se mu na chvíli obličej. Než jednoho dne poznal, že nemá tabáku a peněz také — neměl. Co měl, všecko da Marině, na sebe zapomněl. Nezkormoutil se však mnoho. Zdvihl se a šel k snaše prosit o zálohu čtyř krejcarů. »Bodejť! V neděli dal vám Jobek desítku jakoby byl nějaký hrabě a dnes ve čtvrtek při cházite zase. Což myslijou, že máme nějaký bankál? Což kdybyste náhle zgreizli? Utřeme si hubu o všecko !« Tvrdá ta slova Koreckého div neomráčila Srdce sevřelo se mu nejprudší bolestí, v hlav se mu zatemnilo, že se zapotácel. Než vzpama- toval se a rychle se obrátiv, vyšel ven. V hrdle měl hořko, v očích slzy.
Korecká Václav Jobek Srdce
10 article
Zaměřil do polI. Doufal tam nabýti uleh čení a upokojení. Srpnový den se té chvíle již ztrácel. Vy- sílené slunko již jen spoře rozhazovalo své vy- bledlé světlo. Chytalo se již vršků krovenského losa, chtíc se skrýti v oranžové a růžově za- barvených mlžinách, jež v dálce za lesy ze země čišely a zvolna vystupořaly. Korecký šel dál a dále, hlavu jakoby prázd- nou maje. Teprve když došel pod borovinou k brambořišti, napadlo mu, že by si mohl na trhati suché bramborové nati a zakouřiti. »Však jsu to jako chlapec také dělával !« připamatoval si a od myšlenky k činu nebylo daleko. Vkročil do brambořiště a — fr! fr ! — jiřík! jiřik! ozvalo se před ním a hejno koro ptví s hlomozem vyletělo do výše. Korecký se zarazil, zalekl. Než jen na oka- mžik. Upokojiv se, chtěl nať si drhnouti, al v tom na dvou místech před ním vyletělo cos ale hned zase spadlo zpět, jakoby výše nemohlo Korecký se opět zarazil a díval se před sebe. co se to děje a hle ! vzlet jakéhos předmětu se opakoval. »Koroptve!« řekl si a hned se domyslil že se tu chytily právě v nastražených okách. »To mně vás sám Pánbůh posílá !« ulehči si pod přilivem nenadálé radosti. »Pěkně vás prodám ve Svratce u Rosenzweiga a budu mí na tabák!« usoudil hned a skočil po koroptvích aby je z ok vyprostil a usmrtil, Než v tom na pokraji boroviny objevil se čelník s fořlem. »Tak jsme se tě, ptáčku, přece dočkali !e zvolal všecek uspokojen revírník. »Ale dal jsi nám! To je nějakých ok, co jest stále nale- číno!« dodával revírník a čelnik po několik minutách, hluch jsa ke všem výmluvám, omlu- vám a prosbám odváděl Koreckého do Hllinsk jako pytláka.
Korecká Rosenzweig Korecký Hllinsk Svratka
11 title
Hosty u chefa.
12 article Napsal N. A. Lejki n. Přeložil Jos. K o je c ký.
Napsal N. A. Lejki n. Přeložil Jos. K o je c ký. Byl večer. Dva výrostkové — jeden v klo bouku, druhý v čepici, oba se sotva se proklu bávajíeím chmýřím dlouho chodili okolo zá- bradlí zahrady, pořád se neodvažujíce vejíe dovnitř. »Sedm hodin už ... Půjdeme k němu.. Je čas ...« pravil ten v klobouku. »Poshov. Počkáme ještě trochu . . . Aby neřekl, že jsme časně zavřeli krám . . . Budo nadával,« odvětila čepice. »Vždyť nás přece zval k sobě na návštěvu. Ať si zval. Přijdeš-li brzy — vynadáti Ty ho ještě neznáš, ale já jej znám dobře chvála bohu; jsem u něho od dětinství. To je jed a ne chef.« »Rozumím velmi dobře, že je to jed, al my přece jsme vykonali, co nám nařídil. Roz- kázal nám, abychom zavřeli krám o pěti hodi nách — a v pět jsme zavřeli. Tři čtvrti hodiny jsme šli a jeli po koňce. Čtyrt hodiny civímo zde. Já už jdu, ty si dělej, jak chceš.« Ten, co byl v klobouku, máchl rukou vešel do zahradních dvířek. Čepice bojácně jej následovala. U keřiku vranovce seděl v zahradě tlustý kupec, bez kabátu, s nepokrytou, lysou hlavou pil čaj. Plná, bohatě oděná dáma — jeho žena — obíhala kolem samovaru. »Dobrého zdraví, Ivane Anisimiči . . . Boh vás pozdrav, Barboro Makarovno . . .« ukláněl se přišedší v klobonku kupcovi a kupcové. Jeho soudruh dělal totéž.
Lejki Jos bůh Roza Plná Anisimič Barbora Makarovno Buda dobrý zdravý
13 article
»Ach, to jste vy?« pravil kupec. »Já do čista zapomněl, že jsem vás vyzval, abyste při šli dnes po zavření krámu. Nu, jaká byla tržba?« »Dnes, rozumí se, je neděle, jaká tedy tržba,« úetyplně odpověděl ten, co byl v čepie a zakašlal se. »No, nopovídej ... I v neděli se může utržit, jsou-li jak se patří prodavači, ale když prodavači nemyslí jenom, jak by z krámu mobli zdrhnout, to se rozumí, že pak tržba nestoí za nic.« »O pěti hodinách jsme zavřeli, Ivane Ani simiči. Jak jete nám nakázal, tak jsme udělali.« »A do půl šesté už jste tam nemohli po- být ze samé horlivostí? Mohlo se státi, že by někdo ve spěchu se stavil. Nyní k večeru cho- divají kupovati smuteční látky a lepších kupců není si možno přáti. Takovému kupci je dobře prodávati, co zaceníš, to ti také dá.« »Vadyť v pět hodin všichni zavírali. « »To je to, že všichni už zavírali! Přijde kupec a musí k tobě. Kam půjdo, když všichn sousedi zavřeli ?« »Vždyť jste sám tak nařídil,« ospravedlňo val se ten v klobouku. »Nu dobře, dobře,« skočil mu do řeči ku- pec. »Vezměte si židle a posaďle se ke stolu. Žena vám naleje každému sklenici čaje. Židle můžete si vzít z bytu. Tam jsou židle.« Zřizenci šli si pro židle a posadili se k stolu. Seděli před chefem jako na jehlách.
Ivan
14 article
»Počastoval bych vás také koňakem, ale bez toho po zavření krámu jste zaběhli do ho- spody a napili se. »Bůh náš svědek, že jdeme zrovna sem.e »Nu, nu, nu ... Nezapřísahej se . . . Bar boro Makarovno, cvrkni jim koňaku do sklenice ale dej pozor, ať nenaleješ mnoho.« »Nepřejeme si koňaku. Nač pak koňak Děkujeme.« »Nu, nu ... Nemluv hloupostí. Vždyť u pijete .. . Kdybyste už nepili, bylo by něco ji ného.« »Nám doslačí jen maličkost, toliko. ..« »Pij za stolem, ale nepij za sloupem, zřetelně prohodil chef. Mladíci se vpravili do svého osudu a dal se do čaje s koňakem. »Nemám to rád, když si někdo hraje na nevinného,« pokračoval chef. »Zde přece lehko dýcháte. Vždyť jste si stěžovali, že vás nechá- vám ustavičně zavřeny v městském bytě.« »Kdy pak jsme si, Ivane Anisimiči, stě- žovali?« »Rozhodně, rozhodně. Dýcháte . . . Což nedýcháte ?e »Dýcháme. Vzduch máte zde velmi svěží,« hovořil mladík v klobouku. »Já myslím, že ty tak netoužíš po vzduchu. jako po hloupostech. Sedíš nyní zde, ale blouz níš, jak bys odtud ufoukl, nejraději asi do Arkadie*) a tam se slečinkami . . « »Jak je bůh nade mnou, nemám takové touhy.« »Pij, pij, máš zde čaj. Nu, co pak v šachy bych si s tebou nemohl zahráti ?« »Přejeto li si — s největší radostí.« »Přines šachovnici. Je v bytě, v prvním pokoji na okně.« *) Výletní místo u Petrohradu
Anisimič Petrohrad Arkadie
15 article Mladík odešel a přinesl šachy.
Mladík odešel a přinesl šachy. »Kolik mi dáš napřed?« tázal se chef. »Vždyť hrajete lépe než já.« »Nelzi. Vy se hašteříte při té hře po cel večery !« »Jednu vám mohu dát napřed, přejete-l si toho.« »Co jednu! Dej dvě!« »Dohře, tedy račte. Chefovi musíme vyho vovat, ale rozhodně prohrají.« »Tak se to patří. Snad bys nechtěl vyhrát K čemu by mně byla ta ostuda, kdybych pro- hrál !s »Račte táhnouti !« »Už se stalo. Ale nyní... Ber přece !« »Už jsem vzal... Ale nyní berte vy. Po tom vezmu já vám také dámu.« »Tož to ne. Toho já nedopustím,« protivi se chef. »No, jak pak. Vždyť je to podle pravidla. Račte.« »Já tvoji neseberu. Postav to znovu. Já poláhnu ještě jednou.« »To přec nemůže být.« »Ale já ti pravím: Postav, nu!e »Dobře. Račte !« »Já ehci táhnout sem.« »Zde je přece zahraženo.« »Po tom ti nie není.« Hráli. Chef ustavičně prohrával. »To je moje dáma. Já jsem vyšel damou. »Nelži.« »Přece vidite, jak to stojí.« »Ničeho nevidím.« »Nu, jak pak...« »Mlč !« »Nyní vám musím vzít všecko. »Opovaž sel« »Ivane Anisimiči!...« »Dál nehraji. Dobře se vám tu sedí. Jedte domů !« Chef převrátil šachovnici. Mladíci jali se vstávati s míst a poroučeti se. »Ale do Arkadie ať se neopovážíte ted jíti!« pravil cheí. »Dovím-li se zejtra od někoho, že vás tan viděl, tak si nepřejte něco na hrbet !« »Slyšíme ...« odvětili zřízenci a ploužili se k vratům. »Zejtra se zeplám kuchařky, kdy jste přišl domů. Rozumite ?« »Rozumíme.« Na to mladíci zahnuli za vrata.
Anisimič
16 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Kinematograf v lékařství. Záhy po vy- nalezení kinematografu bylo s lékařské strany pouka- zováno na značnou cenu, již mohou míti žive obrazy, vyvolané tímto přístrojem pro předváděn chirurgických operací k účelům vyučovacím. Roku 1897 byti poprvé ukazovány kinematografické obrazý operace na shromáždění britské medicinské společ- nosti v Edinburgu. Další demonstrace konány na universitě v Kielu, na mezinárodním kongresu pro ženské nemoci v Amsterodamu, před gynackologickou společností v Londýně a na posledním mezinárod- ním lékařském kongresu v Paříži. Ještě nikdy však nebyl tento cenný a pro odborníky zvláště důležitý vyučovací prostředek předveden s takovou dokona lostí a všestranností jako na skončeném právě shro máždění britské medicinské společnosti. Tvůrce ži vých obrazů operací byl známý pařižský léšař, pro- fessor Doyen. Ukazovány operace nemocného dnou, operace zánětu slepého střeva, jež nyní zaměstnáv lékaře neobyčejně často, otevření lebky, operace ko- lena, operace vrozeného zkřivení kyčlí, operace zá- nělu dřeně kostí atd. Tato představení učinila meri přítomnými lékaři takovou sensaci, že bezpochyb záhy bude kinematograf zaveden ve všech opern ních síních. Užitek těchto kinematografických snímko jest patrný, neboť student anebo také již hotový lékař může se dokonale vyučit operaci dosud ne známé tímto způsobem na živých obrazech, znázor ňujících skutečnou operaci, čehož sebe podrobnějšín popisem nelze docílit.
Edinburg Kiel Amsterodam Londýn Paříž
17 article
= O kozácích. Známý cestovatel po Asii Sven Hedin podává ve své zprávě králi Oskaru švédskému nadšené líčení kozáků, kteří jej na nynější jeho cestě provázejí. »Velké radosti dostalo se mi v Čarkliku, praví Sven Hedin, »kde jsem se setkal s oběma svými známými kozáky Sirkinem a Černovem. Can prokázal mi neobyčejnou pozornost, že mi je vyslal vstříc, ačkoli jsem měl již dva kozáky Burjaty bylo to v době, kdy jak v západní Sibiři, tak v Za- bajkalsku panoval stav válečný. Tito čtyří kozáci jsou znamenití lidé; jejich chování, jejich oddanost jejich kázeň, vytrvalost, slatečnost, schopnost k nej- různějším praktickým pracím, konečně jejich chápa vost a jejich ochota jsou povznešeny nad všecku chválu. Je tomu skorem dvě léta, co používám této kozácké eskorty a nemusil jsem je ještě ani jedenkrát napomenout, nebo jen připomenout jim jejich povin nosti. Díky těmto lidem, jde vše, co se týče pořádku u karavany, jako na drátkách a mohu se věnovat. úplně vědeckým pracím. I takové věci, jako meteoro logické pozorování a kopirování fotografií, obstará- vají Sirkin a Šagdur k úplné mé spokojenosti. Šag dur jest člověk velmi nadaný a jest radost pozoro- vati jeho topografické snímky, jež provádí, když jej vyšlu na obhlídku. Také Černov dobře kreslí. Tito čtyři lidé, ozbrojení až po uši a opatření také opa- kovačkami, pro něž jsem na rozkaz ruského ministra války dostal množství patron, jsou dostatečnou ochra- nou karavany. Zdálo by se, že lidé, vzalí z činné služby, nabyvší ihned plné svobody a přidaní k tomu ke všemu ještě cizinci, záhy poleví ve přísné kázní. ale není tomu tak; nikdy jsem cos podobného na ních nepozoroval. Jejich kázeň jest ideální a těšt mne, že jsem s to, dáti jím nejlepší vysvědčení, jaké jen možno dáti dobrým a věrným sluhům.«
Sven Hedin Oskar Sirkin Černov Burjat Asie Čarklika Can Sibiř
18 article
= Sen otcův. Podivnou bistorii o snu, jenž se ukázal býti přesným obrazem děje, jenž se sku- tečně odehrál ve vzdálenosti mnoha tisíc mil, vy- pravuje dopisovatel časopisu »Spectator«. Píše o tom následující: »V lednu 1900 odebral se můj syn jakožto voják do Afriky. V první době měli jsme o něho ovšem velké starosti. Poněvadž však míjela doba, aniž byl raněn aneb vážně nemocen, upokojili jsme se až pocit úzkosti úplně zmizel. Jednou v noci na pátek, koncem října, měl jsem však velmi živý sen. Viděl jsem svého syna se dvěma muži, jež jsem neznal. státi v úzké chodbě, odkud vedly otevřené dvéře do malého pokojíka. Šli těsné vedle sebe do pokoje a strčili neb uvedli mého syna, jenž byl první a hleděl na mne, dovnitř. Vytrhl jsem se ze spaní a volal jej třikrát neb čtyřikrát hlasitě jménem.
Sen Afrika
19 article
Druhého dne ráno vypravoval jsem svůj sen při sní- daní. V sobotu dostal jsem následující telegram »Lituji, že vám musím oznámit, že dle telegramu z Pretorie váš syn utržil ve čivrtek nebezpečnou ránu do života.« Nezemřel. Po několika měsících po- slal mně z nemocnice zprávu o této přihodě a popsal okoinosti, za nichž ztrávil následující noc, totiž no mého snu. Když byl raněn, doneslil jej do blízkého domu. »Nejtíže raněných mimo mne šest neb sedm leželo samotno v jednom pokoji. Cítil jsem se n smrť nemocen, ale chtěl jsem svoje botesti, poku možno, potlačit. V tomto ohledu byli jsme všichní stejni. Pak si vzpomínám, kterak jeden se obrátil na bok a zemřel. Přišli dva ošetřovatelé a odnesli jej. Pak opět jeden a opatrovníci opět přišli, až konečné zbyl se mnou toliko jediný. Dostal jsem morfium spal jsem po větší část noci.« Po mnoha měsících zotavil se tak dalece, že mohl býti dopraven domů a tu jsem mu vypravoval svůj sen, jenž se naprosto shodoval se skutečností. Vydavatel časopisu přidává k tomu: »Dostalo se nám důkazů o pravdivosti této historie nanejvýš podivné.e
Pretorius
20 article
= Pověra v Japonsku. Jako jinde, tak i v Japonsku nepotlačila moderní civilisace staré pověry. Jakýs japonský časopis oznamuje, že několik rybářů nalezlo obrovskou želvu zdélí asi 5 stop vážící přes 460 liber, dne 6. srpna v moři u Tem- pozanu. Ačkoli děti z obce navrhovaly, aby želva poslána byla do aquaria v Nanči, trvali pověrčiví rybáři na svém úmyslu, že želva musí býti vrácen opět do moře, neboť byli pevně přesvědčeni, že želva takovéto velikosti a takového stáří jest nen éně posvátna, jako božstvo. Zbožňované zvíře pohostěno sakkim a pak s velkou slávou a okázalými obřady puštěno do moře na zvláštní lodi, což těmto neuvě domělým lidem se zdálo býti posvátným výkonem Podobné případy přiházejí se v Japonsku dosti často Před nedávnem na př. chytil jakýs hoch obrovského úhoře v řece na předměstí v Tokiu. Ale obchodníei s rybami byli vesměs přesvědčeni, že pro svoji ve likost jest ochranným božstvem řeky a s okázalým obřady a omluvami pustili jej opět do vody.
Japonsko Tema Tokio
21 article
= Případ sebevraždy zajímavý pro soudní lékařství, jehož podrobnosti ovšem byly neobyčejně příšerné, projednáván na posledním lékařském kon gresu v Paříži. Šlo tu o ženu rozhodně choromyslnou ve věku 42 roky, jež s jedním sousedem odebral se do lidové lázně. Zatím co čekali, až budou vpu štěni, pohřešil právodčí pojednou ženu a nemohaj nalézti, vrátil se domů; nalezl však byt zamčený Po dvou hodinách, když zvěděl, že žena byla viděna na cestě k domovu, povolal jejího manžela, jen vnikl do domu oknem. Nalezl ženu ještě živou podřezaným hrdlem v kaluží krve. Povolaný lékai přišel po půl hodině a jal se ránu obvazovati. Zpo- zoroval však k nemalému svému úžasu, že chyb průduška. Hledal a nalezl ji asi krok od místa vedle ní nůž, kterým čin patrně byl proveden. Krvá- cení zastaveno, rána zašita a žena dopravena do nemocnice, kdež po devlil hodinách zemřela. Nebylo ani nejmenší pochybnosti, že tu šlo o sebevraždu a nebylo lze jinak, než soudit, že šílená sebevražed- nice vlastní rukou vytrhla si průdušku, na niž ostatně bylo patrno několik ran nožem a odhodil ji. Za poměrů méně nepochybných byl by bezpo- chyby každý lékař prohlásil, že není možno, aby si byla žena takovouto ránu způsobila sama. Byl by předpokládal vraždu a snad by byl mohl za t pykat i nevinný. Z té příčiny dlužno uvésti ve zná- most, že podobné zranění sama sebe jest možno. A ostatně nezdá se to tak zcela vzácné, neboť an- glický lékařský list »Lancet« teprve před týdnem oznamoval podobný případ z jakés anglické obce.
Paříž
22 article
= Záplava petroleje. Město Beaumont Texasu má četné petrolejové studně. Při vrtání nové studně vyrazil pojednou z hloubi 845 stop pramen petroleje, při čemž strhl s sebou na povrch množstv smrtonosného plynu, jímž dva dělníci byli usmrcen a as dvacet omráčeno. Studně vrtána vrtadlem osm palců šírokým a dává denně aspoň 75.000 sudů oleje. Největší oblíží však bylo, dostati vrladlo ze země otvor zavřít, což následkem otravných plynů bylo z počátku nemožno. Tři lidé nabídli se, že za 500 dollarů otvor uzavrou. Při tomto pokuse dva z nich zhynuli a třelí byl den na to nalezen mrtev blíže vrtacího lešení. Petrolej tvoři! pofok a nebezpeč ohně bylo zjevno. Majitelé okolních studen nabízeli 2000 dollarů tomu, kdo pramen zahradí. Přihlásil se potápěč z Galvestonu, jenž ve svém potápěčském obleku přistoupil ke studní a jemuž se podařilo vy- táhnouti částečně vrtadlo. Zatím vyrazil ze studně geyser 160 stop vysoký a rozstřikoval proud petro- leje, promísený s plynem, po celém okolí. Přes to některé společnosti továren na petrolej zapálilyv blízkosti nebezpečného geyseru ohně pod parními kotli, nedbajíce velkého nebezpečí, jež tím hrozilo celému městu. Požádáno o pomoc soudu, jenž roz- kázal šerifovi, aby ohně zhasil. Konečně podařilo se potápěči s nejvělším namáháním a s nebezpečím života studnu uzavřít. Několik akrů půdy je zapla- veno petrolejem, což znamená značné nebezpečí pro celé okolí. Petrolej bude vyplaven vodou a odveden Taylor's Bayonem do Port Arthuru a odtuddo zálivu.
Taylor Beaumont Texas Galveston Port Arthur
29 article
1a tatnsstjíí savel zravj V „damostatost ze dne 2. října uver něné pod nadpisem „Ne- pěkný příznak strýčkovství“. Jak z úvodu této zprávy lehko každý sezná, jest pisatelem této zprávy jeden z petentů o vypsané místo ředitele »české obchodní dvojtřídní školy«v Č. Budějovicích. Pisatel v této zprávě dotýká se způsobem zákeř- nickým mé cti, ale ještě více touto svou zprávou chce poškoditi a poškozuje věc českou v Č. Budějo- vicích, a proto odpovídám na nízká a lživá jeho tvrzení následující 1. O místo ředitele došlo celkem 19 žádostia neměl jsem při sestavování kvalifikační listiny toho nejmenšího podílu, neb vše obstaral koncipista pan dr. Maysl.
doktor Maysl Č . Budějovice Č . Budějo
30 article
2. Nemohl tedy nikdo tvrditi, že pro místo to jest již vyhlédnuta výborná síla. 3. Do terna ze všech petentů vřaděni byli pp. Hrubý Václav. Pávek Hugo, Pižl Alois, tedy žádný z petentů sboru professorského. Z těchto tří jest ře- ditel pan Václav Hrubý též teprve 29 roků stár působí jako ředitel již 2. rok na »obchodní dvojtřídní škole« v Přerově, a můžete tedy z toho souditi, že stáří 29 roků a ne, jak vy tvrdíte, 26 roků jest pro místo ředitele školy bezzávadné. 4. Vaše udání, že dosazený ředitel při první zkoušce propadl a zrovna mrzké tvrzení, že při druhé zkoušce byl pan H. Pávek z milosti prepuštěn, nej- lépe Vás karakterikuje a jsem přesvědčen, že se pan Hugo Pávek o to postará, abyste tuto frivolní lež dokázal. Je Vám snad známo, že mnoho vynikajících učenců mělo tu nehodu, že při první zkoušce pro- padli, ale proto přeci vynikli. 5. Vyčítáte, že nový ředitel nemůže se vykázati žádneu sebe menší záslužičkou neb drobátko zná- mější prací vé veřejném životě. Kuratorium hledělo na prvém místě obdržeti dobrou sílu pro školu činnost veřejného života tedy zde nerozhodovala Ostatně pan Pávek byl šest roků učitelem na matiční škole ve zněmčeném území a tím zajisté získal si zásluh o vlast. 6. Činíte na mne dotaz, abych veřejnosti české vysvětlil, jaké důvody mne k tomu vedly, že přen hlavu všech aprobovaných a mnohem starších pe- tentů zvolen byl ředitelem pan Hugo Pávek. Volbu vykonalo kuratorium a to dosvědčí, že jsem naň ne- měl žádného vlivu by volilo pana H. Pávka a kura- torium není též povinno někomu se zodpovídati, proč tak učinilo a jak jsem již nahoře uvedl, nepojalo kuratorium do terna žádného z oněch aprobovaných professorů.
Václav Pávek Hugo Pižl Hrubá H Pávek Hugo Pávek Pávek Přerov
31 article
7. Na bídné a mne nízké podezřívání, že se panem H. Pávkem soukromě dobře znám, podotýkám, a což mi každý zde dosvědčí, že mně byl p. Pávek tak cizou osobou jako každý jiný z pánů kompetentů, a nemůže o nějakém strýčkování býti ani řečí. Ne- štěstí pro pana Pávka jest, že jest rodákem jindřicho- hradeckým, kde sídlo své má též předseda kuratoria. 8. Panu pisateli k jeho upokojení musím ozná- miti, že bylo postaráno o náležitou informaci každého kompetenta, a pan pisatel zajisté dobře ví, že se místa uprázdněná neudílejí jen na doklady přílože- ných vysvědčení. S českou veřejností sdílím pak, že pisatel oné zprávy byl by asi vychovával, čistých, politickya národnostně uvědomělých odborníků, když, jakv jeho zprávě za půl pála tisíce korun nezpěčuje se ostouzeti osoby a což ještě větším hříchem, nezpě- čuje se poškozovati věc českou v Č. Budějovicích právě na nejnebezpečnějším bodu. 23861 Kdyby písatel byl mužem cti, byl by vyčkal ukončení školního roku, aneb když již jesť tak v všechna tajemství zasvěcen, nějaké zprávy vládního komisaře o působnosti ředitele Pävka, vlastně »české obchodní školy« a potom mohl mluviti o schopnostech ředitele této školy Česká veřejnost zajisté učiní si o panu pisateli svůj úsudek a není tedy zapotřebí, abych se o této perfidií dále šířil. V Jlndř, Hradci, dne 4. října 1901 OSe Hole, president obchodní a živnostenské komory Čes. Budějovicích a předseda kuratoria 2třídní obchodní školy tamtéž.
H Pávek Pávek Č . Budějovice Jlndř Hradec živnostenský komora Če . Budějovice